Pardubice – 25. června
Projekt pomoci české dlouhé dráze se měl odrazit už letos ve složení českého národního týmu pro nedělní světový šampionát v Mühldorfu. Osvědčené rutinéry Josefa France a Richarda Wolffa měla doplnit dvojice nejlepších nováčků. Jenže Martin Málek si předevčírem při extralize na Markétě kopnul svou sotva doléčenou nohou. A berle dávaly jasně najevo, že comeback Hynka Štichauera ještě konat nebude. Pardubický závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své dlouhodrážní plány nechá v klidu přezimovat.
Hynka Štichauera dlouhá dráha baví
„Ještě je brzo, nechci nic uspěchat, abych si to zkazil,“ odmítá Hynek Štichauer myšlenku, že by jeho návrat do sedla byl záležitostí nejbližšího časového horizontu. „Takže tomu dávám nějakej‘ čas. Ještě to bolí. Není mi už devatenáct, dokud nebudu stoprocentně připravenej‘, tak se nevrátím.“
Rekonvalescence je na dobré cestě. „Jsou to tři dny, začal jsem chodit bez berlí a došlapuju na to,“ tvrdí, avšak na nedělní kolektivní dlouhodrážní šampionát se Hynek Štichauer nevypraví. „Mühldorf nebude.“
Přitom od dubnového soustředění se jevil jako jeden z nejlepších nováčků dlouhé dráhy. „Vrátil jsem už motorku do Jawy,“ komentuje svou budoucnost v této disciplíně. „Musím si ještě přes zimu nechat projít hlavou, co chci. A jestli dlouhou, tak naplno. Rozbiju prasátko, baví mě to. Ještě nevím, jak to bude na trávě, ale dlouhá mě baví.“
Hynek Štichauer při mistrovství republiky v Mariánských Lázních
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Březolupy – 13. června
Do sedla závodního motocyklu se neposadil už více než měsíc od květnového dlouhodrážního šampionátu v Mariánských Lázních, který mu coby nováčkovi přinesl senzační čtvrtou příčku, avšak také zraněné koleno. Dal přednost návratu zdraví, byť škrtal exkluzivní podniky ranku evropských a českých šampionátů. Příští sobotu by se měl v Mühldorfu postavit na start mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by v Mühldorfu nechtěl chybět.
Martin Málek by se chtěl objevit na startu v Mühldorfu
„Už by to teoreticky šlo,“ přemítá Martin Málek, který se v roli diváka objevil i při sobotním ligovém přeboru v Březolupech, nad tématem svého účinkování v Mühldorfu. „Ale noha je po měsíci dost ztuhlá. Hodně blbě se rozcvičuje. “
Březolupského závodníka už o berlích nepotkáte. „V úterý mi operovali prasklý meniskus,“ líčí svůj zdravotní progres. „Potrhané vazy jsou srostlé. Největší problém je to rozhýbat. Ztuhly mi všechny vazy a šlachy. Nechce se to probrat k životu.“
Nicméně Martin Málek rozhodně nehází flintu do žita. „Pořád tu nohu zatěžuji,“ konstatuje. „Ještě to bolí, tak uvidíme. Chtěl bych ale v Mühldorfu jet…“
Martin Málek při své ostré dlouhodrážní premiéře v Mariánských Lázních
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Pardubice – 16. června
Ve čtvrtém pokračování mezinárodního šampionátu dvojic alias jadranského poháru dvojic v Žarnovici figuroval s otazníkem. Konečně se totiž dočkal debutu coby regulérní účastník národního týmu ve světovém poháru dvojic. A pakliže by s ním dokázal najít cestu do race-off, na slovenský Tekov by se vypravil Jaroslav Petrák. Jenže tato alternativa se nestala realitou. Tomáš Suchánek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že lituje ztráty kontaktu s dráhou.
Tomáš Suchánek v Gniezně debutoval v hlavní čtveřici českého výběru pro světový pohár
„Zezačátku dobrý,“ vypráví Tomáš Suchánek o závodě v Gniezně, kde se na českých šesti bodech v první sérii podílel třetím místem v rozjížďce s číslem dvě. „Pak jsem to posral. Nastavení, nechal mě stát.“
Milan Špinka se totiž snažil uniknout Rusům a do rozjížďky s číslem osm místo Tomáše Suchánka poslal Václava Milíka v roli žolíka. Novopečený kapitán se mu odvděčil čtveřicí bodů naráz. Tomáš Suchánek vyrazil na ovál až v jedenácté jízdě.
Tomáš Suchánek ještě před Linusem Sundströmem a Vitalijem Bjelousovem
„Lindbäck mě vyhecoval a pustil jsem to do pásky,“ pokračuje pardubický závodník. „Byl jsem vyloučenej‘ a tři čtvrtě závodu byly pryč. Dráha se mezitím změnila, měl jsem špatný nastavení a v poslední jízdě jsem to posral.“
Před rozjížďkou s číslem devatenáct, kam Milan Špinka Tomáše Suchánka nominoval, byli Rusové před námi již o osm bodů. Vidina race-off ve Vojensu se již rozplynula.
Před závodem u pomníčku Antonína Kaspera
„Zbytečně jsem vyjel ven,“ líčí Tomáš Suchánek své závěrečné vystoupení. „Myslel jsem, že objedu Lindströma, ale on mě mezitím předjel Bjelousov. Nejelo mi to špatně, ale jak jsem stál a pak najel do pásky, už jsem to nedopasoval. Vedli jsme o devět bodů. Po druhý sérii jsem čekal postup, náskok jsme měli pěknej‘. Tak za rok!“
Mořina – 6. června
Trojice kvalifikačních kol světového juniorského šampionátu se minulý týden konala v rozpětí dvou dnů. Rozdílné časy začátků umožňovaly vnímat úsilí čtveřice českých reprezentantů stylem seriálu na pokračování, avšak jejich příběhy bohužel neskončily happy endem. Nejprve Zdeněk Holub a Eduard Krčmář v Pardubicích nepřekročili šest bodů. Na ně se v sobotu odpoledne dostal i Michal Škurla v Žarnovici, když mu další příděl sebral vzduch syčící ven dírou v zadní pneumatice. A aby toho nebylo málo, hned večer dosáhl šest bodů i Ondřej Smetana v Terenzanu.
„První jízdu jsem šel z trojky,“ líčí Ondřej Smetana. „Strašně to ulili, dostal jsem cejchu, že jsem vůbec nic neviděl.“
Úvodní nula dostala záhy za společnost dvojku, když se pražský junior v rozjížďce s číslem sedm nedostal pouze před svého někdejšího rivala z dvěstěpadesátkových dob Viktora Palovaaru. O čtyři jízdy později si vyšlápl na Artura Czaju.
„Bojovali jsme spolu první dvě zatáčky,“ popisuje duel, v němž měl nakonec vrch polský reprezentant. „Pak jsem to ale ve čtvrtý jízdě úplně podělal a ujeli mi.“
Do finále postupovalo prvních pět, Ondřej Smetana měl před závěrečnou sérií u svého jména čtyři body, takže v rozjížďce s číslem devatenáct musel hrát vabank.
„Vlastně až v poslední jízdě jsem odstartoval,“ uvědomuje si svůj handicap. „Šel jsem z jedničky, všichni to chtěli složit na lajnu. Já se tam nevešel a musel jsem to položit.“
Repete se konalo ve čtyřech. „Jel jsem druhej‘,“ vypráví Ondřej Smetana. „Pak Castagnu dojel Fricke. Dal to na venek, já toho využil a podjel jsem Castagnu. Všichni čtyři Češi máme šest bodů, šestka je letos moje reprezentační číslo.“
Z Terenzana se však Ondřej Smetana ještě nevracel do Mořiny. „Jel jsem italskej‘ mistrák v Lonigu a bylo to lepší,“ informuje o závodě, v němž s devíti body obsadil šestou pozici. „Jednu jízdu jsem jel před Covattim, v poslední zatáčce mi to tam fouknul a podjel mě.“
Ondřej Smetana – na snímku s otcem Radkem a mechanikem Martinem Šťastným – prožil závodní víkend v Itálii
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Pardubice – 2. června
Sestava České republiky pro letošní světový pohár byla překvapením i pro něho, i když jisté signály o svém vyřazení z národního týmu vnímal. Dlouholetý reprezentační kapitán a poslední stále aktivní vicemistr světa z památného roku 1999 neočekával žádné pocty na rozloučenou. V jednom má však navýsost jasno. A sice, že v české reprezentaci nenastoupí už nikdy. Aleš Dryml se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej nejvíce štvou hlasy, že nechtěl jet sám, protože v Gniezně nevidí šanci na postup ani do race-off.
Aleš Dryml měl v nároďáku debut jako hrom – spolu s Michalem Makovským, Antonínem Švábem, Bohumilem Brhelem a Antonínem Kasperem si užívá stříbro za Australany a před Američany, když se Britové na pardubické pódium roku 1999 vůbec nedostali
Ani poškozené rameno nezabránilo Aleši Drymlovi v Peterborough roku 2002
„Štve mě, že jsem se dozvěděl, že lidi říkaj‘, že jsem se na to vykašlal já,“ neskrývá Aleš Dryml své rozhořčení. „Že jsem dal sbohem národnímu týmu, což není pravda. Sám jsem se to dozvěděl v neděli večer z mailu od Petra Moravce.“
S Alešem Drymlem odchází z českého týmu výrazná osobnost, která debutovala v neuvěřitelném světovém finále v Pardubicích roku 1999. Tehdy byla podobná situace jako dnes a český kvintet vedený ještě Josefem Laštovkou čekalo měření sil s Australany, Američany a Brity. Jak už to chodí, skeptiků bylo více než optimistů, nicméně nakonec jsme skončili se stříbrnými medailemi.
Vyřazení v kvalifikaci v Lonigu roku 2007 bylo jediným velkým neúspěchem národního týmu za časů kapitánství Aleše Drymla
První ročník světového poháru družstev v roce 2001 však Aleše Drymla v národním týmu nezastihnul, takže debutoval až napřesrok ve Velké Británii. „Vyhráli jsme poslední šanci,“ vybaví si okamžitě. „Porazili jsme i Dány, kteří nakonec skončili druzí.“
Od té doby vynechal jen ročník 2006, kdy se těsně před začátkem světového poháru vážně zranil. Napřesrok se český tým do hlavní části turnaje nekvalifikoval z italského Loniga, avšak od roku 2008 v ní nechybí. To již druhým rokem převzal manažerskou taktovku Milan Špinka a Aleš Dryml se stal kapitánem.
Na čele rozjížďky při předloňském finále v Praze
„Jak skončil Tonda Kasper, byl jsem po něm kapitán hned já,“ říká, přičemž znovu uvádí na pravou míru drby, že se letos k národnímu týmu otočil zády u vědomí silné konkurence, která nás v sobotu v Gniezně očekává.
„Doslech‘ jsem se, že jsem se otočil zády k národnímu týmu,“ nevěřícně kroutí hlavou. „K tomu bych se nikdy neodhodlal, nikdy bych to neudělal. Mrzí mě, jak jsem se o své neúčasti dozvěděl. Mrzí mě, že znám zákulisní informace, jak to bylo.“
Silná trojka – Aleš Dryml s otcem Alešem a bratrem Lukášem
Že nebude letos povolán, jisté náznaky ukazovaly. „Dřív byla komunikace s Milanem o podobě týmu,“ svěřuje se. „Letos nebyla žádná, tušil jsem to. Fanfáry bych neočekával, jen mě mrzí, jak jsem se to dozvěděl. Jako kapitán bych nesouhlasil s týmem, který Milan postavil. Myslím, že moje argumenty by převážily ty jeho. Vím, odkud vítr fouká. Byly tu i jiný tlaky a zákulisní politika v ploché dráze a machinace, proti kterým jsme se s bráchou vymezovali, tady vždycky byly.“
Při loňském race-off v Bydhošti jel v reprezentaci naposledy
I když Aleš Dryml nehovoří, že pověsí definitivně kombinézu na hřebík, v jednom má jasno. „Tímhletím je moje kapitola v národní reprezentaci uzavřená,“ tvrdí na rovinu. „A tohle je definitivní. Mrzí mě to, ale bohužel to tak bylo ukončený, světovej‘ pohár pro mě byl vždycky motivace, proto mám letošní sezónu zredukovanou. Zredukoval jsem kvantitu, aby zůstala kvalita. Fanoušek, co plochou dráhu sleduje globálně, dle výsledků všech závodů si úsudek udělá sám.“
Loni se ve Västerviku pere o postup do race-off
Foto: Petr Makušev, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Aleše Drymla
Divišov – 29. května
Šampionát republiky jednotlivců se nedostal ještě ani k předvečeru svého prvního finále a již bude třeba pracovat se startovní listinou. Minulý týden si Hynek Štichauer ke vší své smůle pochroumal kotník. A jistá není ani účast Martina Málka, byť mu vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z Pavel Fišer na včerejší tiskové konferenci vylosoval startovní číslo dvanáct. Březolupský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že dnešní dopoledne rozhodne, zda se na ovály vrátí už v úterý v Praze či až někdy za dva týdny.
V říjnu vyhrál finále v Březolupech, dnes se rozmýšlí, zda vůbec v Praze pojede
„Uvažuju nad tím,“ zamýšlí se Martin Málek nad otázkou, zda bude v úterý na Markétě obhajovat své loňské vítězství v březolupském finále. „Včera jsem vyhodil dvanáct tisíc za ortézy na kolena. Kdybych je měl už v Mariánkách, bylo by to lepší.“
Dlouhodrážní šampionát mu totiž přinesl nejen uznání, když svou pečlivou přípravu zúročil čtvrtým místem a jako nejlepší z nováčků se zmocnil hned všech třech volných reprezentačních vest. Nýbrž také poranění vazů a menisku, díky němuž musel odpískat cestu na mistrovství Evropy jednotlivců do Daugavpilsu.
Nečekaný výsledek i zranění – takové byl dlouhodrážní debut Martina Málka
„Dneska ráno jedu k doktorovi,“ svěřuje se se svými nejbližšími plány. „Když řekne, že by nebylo rozumné v úterý závodit, dám si čtrnáct dnů ještě pauzu a nechám to doléčit. Když poslouchám lidi, co mají s koleny problémy, chci to doléčit.“
Loni se finálová část mistrovství republiky odbyla během šesti dnů, letos však oba závody od sebe dělí čtyři měsíce. „Vychází to pro mě blbě,“ reaguje Martin Málek. „Těšil jsem se na mistrovství republiky. Ale třeba bude špatné počasí a posune se to.“
Případná dleší přestávka Martina Málka by nepotěšila ani Petra Vandírka, jelikož ve středu má extraliga na programu zastávku ve Slaném
V sázce však není jen domácí šampionát, ale rovněž mistrovství Evropy na travnaté dráze, k jehož druhému semifinále příští sobotu v Bielefeldu byl nominován. „Jsem domluvený s panem Moravcem, že počkám na finále v Praze a pak řeknu, jestli tam pojedu nebo ne,“ vysvětluje Martin Málek. „Je to takové dilema, jestli kvůli dvěma závodům mít do budoucna problém s kolenem nebo to nechat a dát to do pořádku.“
Ať dopolední verdikt bude takový či onačí, Martin Málek usilovně pracuje na své léčbě. „Mám pevnou ortézu od stehna ke kotníku,“ říká. „Snažím se být v klidu a dát to do pořádku.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
