Gorzow – 5. července
Stalo se již tradicí, že se před finálovým závodem polského šampionátu koná jeden z podniků středoevropského poháru MACEC Cup. Před týdnem se v polském Gorzowě na stupně vítězů málem prosadil i Ondřej Smetana. Chyběly mu dva body, a kde o ně přišel, vysvětlil magazínu speedwayA-Z.

„Byl to výsledek…“ přemýšlí Ondřej Smetana nad svým čtvrtým místem. „Ne že extra dobrý, měl jsem na víc. Moh‘ jsem udělat o bod, dva víc v první a v poslední jízdě…“

Z rozjížďky s číslem jedna se do boxů vrátil s nulou. Za vítězným Rafalem Karczmarzem, pozdějším druhým mužem dne, byl v cíli nejen Daniel Kaczmarek, ale také Stanislav Mělničuk. V osmé jízdě se pražský junior radoval z vítězství, ve dvanácté jej porazil Dominik Kubera. V rozjížďce s číslem šestnáct Ondřej Smetana opět triumfoval, avšak nakonec jej porazil nejen Lukasz Kaczmarek, jenž si právě pojistil celkové vítězství, ale také Milen Manev.

„Rozvorali to,“ popisuje Ondřej Smetana stav dráhy. „Bylo to mokrý, strašně. Celou noc chcalo, tak orali víc a víc. Dali tam vápno na vysušení a dráha byla taková zvláštní. Ani to nekropili, kdo jel vzadu, neviděl nic.“

Před prestižním závodem si cestu do ochozů našlo snad jen čtyřicet příznivců, avšak z manažerů polských klubů nikdo, takže Ondřej Smetana musí na pozvánku do ligy našich severních sousedů ještě čekat.

„Dobrá zkušenost,“ vidí své účinkování v letošním MACEC Cupu. „Mám varšavskej‘ kontrakt v Poznani, ale nikdo se neozval. To bych musel tahat aspoň jako Holub!“

Ilustrační toto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Slaný – 11. července
Ještě před rokem bychom rozhodně nečekali, že jeho jméno budeme číst ve startovních listinách dlouhodrážních závodů. Projekt pomoci české dlouhé dráze však otevřel vrátka tohoto odvětví pro borce, jimž doposud byl blízký klasický speedway. On se shodou okolností dostal i do reprezentace včetně národního týmu a minulý týden okusil i travnatý ovál při pouťáku v Zweibrückenu. Michal Dudek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce tímto směrem pokračovat i nadále.

Mühldorfské poznání

„Dal jsem se na pořádný závody,“ říká Michal Dudek při zmínce o začátku jeho dlouhodrážní kariéry., aby se jedním dechem pustil do rozvíjení své myšlenky. „Je to něco jinýho než klasická dráha. Rychlejší a víc na fyzičku. Jel jsem v Mariánkách a pak druhej‘ den v Liberci a nemoh‘ jsem se tam vejít a přišlo mně, jako když stojím.“

Dlouhodrážní kariéra Michala Dudka přitom odstartovala poměrně nenápadně. „Začalo to o tréninku v Mariánkách,“ vypráví slánský závodník. „Pak byl mistrák, potom jsem tam jel mistrovství světa. Měl jsem bejt‘ náhradník, jak se ale zmáknul ten Dán, jel jsem celej‘ závod.“

Při své premiéře skončil třináctý a neměl daleko od zkušenějších Rodney McDonalda či Jesse Mustonena. „Chtěl bych poděkovat panu Drymlovi,“ nešetří Michal Dudek vděčností. „Zařídil, že mi jeden jeho bejvalej‘ soupeř půjčil motorku. Udělal jsem takovej‘ výsledek a dostal se do mistrovství světa družstev.“

V národním týmu byl Michal Dudek naposledy před čtyřmi lety ještě ve svém juniorském období, nyní se do něho po zranění Martina Málka a Hynka Štichauera vrátil na dlouhé dráze. „Tam mi Peter Gerdemann zase půjčil motor,“ popisuje.

V mistrovství světa družstev se postaral o překvapení, když v rozjížďce s číslem tři dorazil do cíle jako druhý za Angličanem Richardem Hallem. Sedm bodů spolu se třetím Josefem Francem byl nejlepší výsledek českého týmu během závodu. Všechny jízdy jsme sice prohráli a skončili poslední, avšak Michal Dudek si ujasnil jednu zásadní věc.

„Budu se tomu věnovat víc,“ plánuje svou dlouhodrážní budoucnost. „V Mühldorfu mi pomáhal i Káča domlouvat se s tím Němcem. Za to mu moc děkuju.“

Trávařské zkušenosti

Příležitost k dalšímu svezení se nabídla záhy. „Oslovili mě tam, abych jel trávu ve Zweibrückenu,“ vysvětluje Michal Dudek, proč se den před šampionátem dvojic vydal na 1260 kilometrů dlouhou cestu.

„V první jízdě jsem odjel kolo a půl a myslel jsem, že neslezu z motorky,“ popisuje své první seznámení s travnatou dráhou. „Moje nejrychlejší jízda měla průměr 107 kilometrů za hodinu. Je to hodně na fyzičku, bolely mě kolena, stehna, kotníky, zápěstí, všechno.“

Nicméně zkušený závodník se učí rychle. „Ve druhý jízdě jsem zjistil, jak si člověk na motorce uleví,“ pokračuje slánský závodník ve svém vyprávění. „Ale jedeš a najednou si vyskočíš i s motorkou. Chová se jako na šroubkách, pořád se přetáčí a předjíždí tě zadní kolo. A když odstartuješ po zadním, nezahneš.“

V dobře obsazeném mezinárodním pouťáku skončil s pěti body desátý. „První jízdu jsem jel natřikrát,“ přidává Michal Dudek další poznatek. „Pokaždý někdo upad‘. Už jsem byl hotovej‘ po první jízdě.“

Každopádně, přijde-li další nabídka, Michal Dudek rozhodně neřekne ne. „Doufám, že v tom je budoucnost,“ přemítá. „Budu to střídat s krátkou a uvidím. Ještě sehnat motorku a pořádnou rámovinu. O dalších závodech nevím, ale Káča Kadlec říkal, že až něco bude, ozve se. A ještě děkuju Zdeňkovi Uhlovi a Patriku Linhartovi, že mi při závodech pomáhali.“

Foto: Michal Dudek, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Jiří Bayer a Mirek Horáček

Bernardov – 8. července
Nejblíže k postupu do Speedway Grand Prix v posledních letech měl Aleš Dryml, který v Goričanu v září 2012 skončil čtvrtý. Václav Milik byl napřesrok v Poole čtrnáctý. Právě on minulý měsíc v Terenzanu ukončil roční čekání na českého reprezentanta v challenge. Pardubický závodník, který bude dnes hostovat v Elite League za Lakeside, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že vzhledem k hustému sítu nemůže na znalost oválu v Rybniku spoléhat.

„Rybnik nevidím jako výhodu,“ přemítá Václav Milík nad dějištěm zářijového challenge. „Jsou tam už závodníci. A hlavně postupujou jen tři. Budu se snažit, ale jako výhodu nebo nevýhodu do neberu. To se uvidí až na fleku.“

Race-off v Terenzanu ovšem zvládl výtečně. „Dlouho pršelo,“ vypráví. „Myslel jsem, že to zrušej‘, ale nakonec ne. V první jízdě nebylo nic vidět, člověk nestačil strhávat strhávačky. Nakonec to vyšlo krásně, takže spokojenost.“

Po úvodní nule přišla smršť vítězství, kterou zastavil až Martin Vaculík v rozjížďce s číslem osmnáct. Ztracený bod Václavu Milkovi chyběl, aby se postavil na start rozjezdu o druhé místo s bratry Pawlickimi. Ve chvíli, kdy opouštěl Terenzano, měl za sebou úspěšný návrat do Elite League. V prvním domácím duelu deset bodů a tři bonusy, ve druhém pět, ale v obou případech vítězství svého týmu.

„Dobrý, myslím, že super, s King’s Lynn se ještě seznamuju. Loni jsem tam toho moc nenajezdil, ale dobrý,“ bilancuje své dosavadní účinkování, aby vysvětlil, proč svou poslední jízdu před týdnem nedokončil. „To nebyl žádnej‘ defekt! Předjížděli jsme se s Mackem Janowskim, jemu odlít‘ šutr a vytrh‘ mi vypínání.“

Ve středu King’s Lynn nezávodí, avšak Václav Milík se dnes na druhém břehu La Manche přesto objeví. „Hostuju za Lakeside proti Poole v Poole,“ říká. „Proto jsem na kejvnul, abych se tam svez‘. Takže je jedem‘ porazit!“

Foto: Mirek Horáček

Slaný – 7. července
Česká účast v letošní britské Elite League se prozatím omezila na hostování Matěje Kůse a dva mítinky Václava Milíka, který v barvách King’s Lynn debutoval předminulou středu. Nyní se k nim připojí Eduard Krčmář, který zítra okolo páté zamíří do Swindonu, s nímž podepsal smlouvu. Slánský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj debut v ostrovní lize vnímá jako dobrou příležitost.

„Nic jsem nehledal, ale oni kontaktovali mě,“ vysvětluje Eduard Krčmář, kterak se do sestavy Swindonu dostal. „Dali dobrý podmínky, tak jsem řek‘, že do toho tedy půjdu. Je to dobrá životní zkušenost a snad mi to pomůže.“

Ve čtvrtek má Eduard Krčmář trénink, v sobotu se představí v prvním závodě v Leicesteru, aby v pondělí nastoupil doma proti Poole. Šéf Swindonu Alun Rossiter na slánském závodníkovi kvituje především výkony ze světového poháru družstev. Do sestavy jej dostalo rozhodnutí Adriana Miedzinskeho zůstat mimo britskou ligu a společně s Eduardem Krčmářem se ve swindonské sestavě objeví i Darcy Ward vracející se na ovály po vypršení svého trestu.

Foto: Eduard Krčmář Racing a Petr Makušev

Praha – 1. července
Semifinále světového šampionátu v Pardubicích mu přineslo zklamání z desátého místa a probuzení ze snu o finálové účasti. V jeho evropském protějšku v sobotu ve francouzském Maconu si však spravil chuť, protože do finále postoupil tím nejlepším možným způsobem. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že věří v dobrý výsledek i v pondělí ve Slaném.

Francouzský Macon pravidelně hostí juniorské soutěže již od roku 2013, avšak pro Zdeňka Holuba šlo o premiéru. „Píšou, že má 350 metrů, ale přijde mi to kratší a malinký,“ svěřuje se se svými dojmy z místního oválu. „Byl jsem tam poprvý, dráha byla pěkná a dobře připravená.“

V rozjížďce s číslem dvě byl před pražským juniorem Adam Šlis. Sedmou jízdu Zdeněk Holub vyhrál, aby se o pět rozjížděk později skláněl před Jevgenijem Kostigovsem.

„Dvě jízdy mi nevyšly,“ bilancuje. „V první jízdě mi nevyšel start. A pak jsem neměl rychlost ho předjet. A v tý jízdě s Kostigovsem mi taky nevyšel start. Čtyři kola jsem ho naháněl, ale nevyšlo to.“

V rozjížďce s číslem třináct Zdeněk Holub odvedl Michele Castagnu, jenž později neuspěl v rozjezdu o místo náhradníka právě s Jevgenijem Kostigovsem. Vítězství si český reprezentant připsal i na závěr po strhující honičce s Ernstem Kozou, Kamilem Wieczorkem a Dimitrim Berge.

„Poslední jízda byla závodivá, dávali jsme si to s Polákama a naštěstí jsem z toho vyšel nejlíp já,“ vypráví. A protože Adam Ellis hned vzápětí dojel až třetí za již vyřazeným Damianem Drozdzem a Arslanem Fajzulinem, jenž měl k finále ještě dál, čekala jej cesta na nejvyšší stupínek.

„Aspoň, že vyšlo tohle,“ připomíná pardubické mistrovtství světa. „ Škoda Pardubic, aspoň jsem v tom evropským finále. Dráhu v Silkevorgu vůbec neznám, ještě jsem nekoukal do mapy, kde to je.“

Konec června nemohl být pro Pražana úspěšnější. Dvě druhá místa z extraligových závodů ve Mšeně a v Praze představují jeho nejhorší výsledkem nepočítáme-li nedělní prohru jeho Rawicze. V ostatních případech znal jen vítězství, ať už při juniorce v Pardubicích, Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích, libereckém přeboru nebo nyní v Maconu. Po týdnu klidu se dostane do akce v pondělí ve Slaném, kde při mistrovství republiky dvojic vytvoří tandem s Ondřejem Smetanou.

„Uvidíme,“ reaguje na otázku, zda bude jeho triumfální série pokračovat i pod Slánskou horou. „Musíme tahat oba. Když to půjde oběma, mohlo by to vyjít.“

Foto: Zdeněk Holub st.