Ledce – 2. září
Když při červencovém finále šampionátu českých dvojic zadřel svůj nejlepší motor, do něž letos investoval už bezmála padesát tisícovek, hovořil o dočasné přestávce. Pustit se do bojů na nekonkurenceschopném tréninkovém motocyklu nepokládal za důstojné a vzhledem k prázdné kase nebylo jiné řešení. Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej v akci neuvidíme ani při zítřejší extralize na Markétě, ale s největší pravděpodobností letos už vůbec.
„Je to jednoduchý,“ rozhodí bezradně rukama. „Nemám, na čem jezdit. Letos jsem nasázel padesát tisíc ze svýho do motoru. A odešlo to po třetím závodě. Druhej‘ pojízdnej‘ motor, co mám doma, není ani na trénování. A nemám finance, abych to dal dohromady. A tak zatím stojím.“
Otázka po délce závodní pauzy slánského závodníka je za těchto okolností více než logická. „Asi do konce sezóny,“ zamýšlí se. „Je velice pravděpodobný, že do konce sezóny. Otravoval jsem sponzory, ale je to špatný. Chodím do práce, snažím se vydělávat, ale potřebuju dvacet, třicet tisíc. A to je v prdeli. Je to špatný, talent by asi byl, docela mi to šlo, ale když nejsou peníze, je to v prdeli. A přes zimu nevím, fakt nevím…“
Praha – 2. září
Sotva se včera objevil rozpis dnešního přeborového mítinku v Pardubicích s šestadvaceti závodníky, záhy musel být uložen k ledu. Vypadl totiž Jan Boháč. Veterán, který letos závodí se slánskou vestou, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že odstoupil díky své lásce k ploché dráze.
„Došlo k nedorozumění,“ říká Jan Boháč. „Jak jel ve Svitavách Petr Babička za Slaný sám, bylo tam jen dvanáct závodníků. Chtěl jsem jet s ním, aby se to Slanému započítávalo do první ligy. Proto jsem myslel, že kdyby byl sám i v Pardubicích, bral bych to jako takovej‘ ostrej‘ trénink.“
Jenže před pardubickým plochodrážním víkendem láká svítkovský ovál ke svezení. „Když je tam i Edík a Adam, ztratilo to na významu,“ pokračuje Jan Boháč. „Navíc by měl Aleš nebo Holoubci dojeli o kolo. Né, že by mně šlo o ostudu, s tou jsem se naučil žít, ale aby nedošlo k ovlivnění výsledků popřípadě k nějakýmu zranění. Mám plochou dráhu moc rád a tohle bylo to nejlepší, co jsem pro ni mohl udělat.“
Jan Boháč odstoupil z dnenšího přeboru z lásky k ploché dráze
Bernardov – 2. září
Minulý čtvrtek triumfoval s Arturem Czajou v tréninkovém závodě dvojic v Czestochowej, kde dal dohromady nejvíce bodů ze všech účastníků. Dal najevo, že patálie po zraněních ruky jsou minulostí, což potvrdil i v neděli v Žarnovici. Jeho finálový duel s Martinem Vaculíkem zatajil dech všem přítomným. Je více než pravděpodobné, že bude povolán do wroclawské sestavy pro play-off polské extraligy, které si v termínovém kalendáři vyhradilo všechny zářijové neděle. Tedy i tu třetí, kdy se v Pardubicích koná legendární závod všech závodů.
„Vypadá to, že pojedu play-off,“ říká Václav Milík na téma termínové kolize polské extraligy a Zlaté přilby města Pardubice. „Je to ale ještě daleko, tak nevím. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Do Polska musím kvůli příštímu roku.“
Ještě než se v Czestochowej, kde Wroclawané našli azyl během rekonstrukce stadiónu, postaví na nástup před semifinále s Tarnowem s Martinem Vaculíkem v sestavě, čeká jej natřískaný program. Začíná dnes ve Svítkově, pokračuje zítřejší pražskou extraligou a sobotním challenge o postup do SGP 2016 v Rybniku.
Finálový souboj Václava Milíka s Martinem Vaculíkem v neděli zvedl žarnovické publikum ze sedadel
Chabařovice – 22. srpna
V sedle dvěstěpadesátky ho zkraje sezóny viděli také čeští diváci. To ovšem platil daň, že neměl ještě k dispozici plnoobjemový motocykl. Byť mu na soupeře chyběl výkon zejména na delších drahách, získával zkušenosti, které se mu náramně hodily ve světovém poháru čtvrtlitrů v Lamothe – Landerron. Adam Fencl se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se chce ukázat ještě v posledních dvou závodech své dvěstěpadesátkařské kariéry.
Adam Fencl se z Lamothe – Landerron vrátil coby šestý muž světa v kubatuře dvěstěpadesátek
Vzhledem k věku mohl s pětistovkou závodit už loni. Nicméně dojel stopětadvactíky a vyzkoušel dvěstapadesátky a do klasické plochodrážní kubatury nastoupil až letos, ovšem s čtvrtlitrem. „Na dvěstěpadesátce jsem jezdil, že jsem ještě neměl půllitr,“ vysvětluje Adam Fencl. „Ale určitě to byla aspoň trochu příprava na ten svět ve Francii.“
S dvěstěpadesátkou jel nejen juniorský šampionát jako Kryštof Rybář, jemuž s ohledem na věk nic jiného nezbylo, ale i další závody jako přebor. „Určitě tam rozdíl je,“ přemítá nad handicapem o polovinu menšího zdvihového objemu. „Ale i přesto se mi podařilo někdy párkrát pěkně zajet a někoho porazit.“
Adam Fencl děkuje:
„Chci poděkovat Davidu Gackschovi, mému mechanikovi, za všechno, co pro mě dělá. Doufám, že mu to někdy vrátím třeba dobrejma výsledkama na velkých závodech.“
V zápalu boje ve Francii
Ať tak či onak s dvěstěpadesátkou toho odjezdil víc než s půllitrem. „Něco mi to ve Francii pomohlo,“ připouští Adam Fencl. V Lamothe – Landerron si s účastníky ošklivě zahrálo počasí. Původní program vzal rychle za své a nakonec na startu jediného finálového podniku stanulo nevídaných sedmatřicet závodníků.
„Počasí něco pozměnilo,“ vypráví Adam Fencl. „I proto, že místo dvou semifinálí a pak až velkého finále se to jelo jako jeden velkej‘ závod ve stylu Grand Prix. Pro mě to byl prozatím opravdu nejtěžší závod. Šlo jak o výkon motoru, tak hlavně o kvalitu jezdce.“
Adam Fencl v akci
Loni mu evropský pohár stopětadvacítek v Plzni přinesl hořké okamžiky, když jej pád po dvou suverénních triumfech srazil až do finále B. V německém Bad Hersfeldu se však ve světovém poháru ozdobil druhým místem. Nyní je šestým mužem dvěstěpadesátek na světě. Skvělý výsledek, nicméně k finále, v němž by se mohlo stát cokoliv, chyběl kousíček.
„Určitě jsem chtěl víc, ale teď už s tím nic neudělám, snad budu mít šanci na Evropě ve Vechtě,“ uvažuje Adam Fencl pragmaticky a odhaluje svou další čtvrtlitrovou budoucnost. „Poslední dva závody na dvěpade jedu Evropu a Jawa Cup v Pardubicích. Tak doufám, že se ještě ukážu.“
Loni si převzal rytířský meč AČR a jako správný rytíř šíří za hranicemi věhlas své země
Vídeň – 10. srpna
Časy se v ploché dráze mění proklatě rychle. Když se předloni poprvé objevil ve startovní listině divišovské zastávky českého juniorského šampionátu, všichni se ptali, kdo to je. Nyní se po dvou letech naše juniorská scéna potýká s historickým minimem závodníků mladších jednadvaceti let. A tak bychom se mohli ptát, kde je, aby doplnil zoufale proděravělé startovní listiny domácích jednadvacítek. Jannik Klein si o tom s magazínem speedwayA-Z popovídal osobně.
Jak se žije dlouholetý sen
Jannik Klein kvůli zranění vypadl předčasně z letošní závodní sezóny
„Byl jsem tříletý kluk, když jsem začal závodit na své tříkolce,“ pouští se jednadvacetiletý Rakušan do vyprávění o svých absolutních počátcích. „Miloval jsem to. Vždycky se mi líbila rychlost. Když mi byl asi rok, když mě otec a strýc začali s sebou brát po celé Evropě, kam se jezdili dívat na plochodrážní závody.“
Vzpomínky z nejútlejšího dětství se většinou vytrácejí jako první, avšak Jannik Klein si dodnes vybavuje, kterak vnímal plochodrážní kulisu. „Moc jsem si to užíval,“ vzpomíná. „I když jsem stále ještě seděl v kočárku, věděl jsem velmi brzy, že to je sport, který bych rád jednoho dne. Mám rád tu vůni a ten rámus. A pocit, který dostaneš, když slyšíš, že motory dělají to svoje vrrr.“
Psal se rok 2011 a Jannik Klein sám poprvé usedl do sedla plochodrážního motocyklu. „Začal jsem…“ odtuší, aby se jedním dechem rozhovořil. „Začal jsem žít svůj sen. Měl jsem své první tréninky v Natschbachu a Murecku. Jsem velmi vděčný za pomoc Manuelu Hauzingerovi, býval velmi dobře známý rakouský plochodrážník (není neznámý ani českému fanouškovi, startoval v počátcích tisíciletí i za Pardubice v první lize – pozn. redakce). Dal mi mnoho dobrých rad v začátcích mé kariéry. Několikrát jsem mu pomáhal jako mechanik a on mi ukázal, jaký skvělý sport je plochá dráha.“
V Divišově v květnu 2013 startoval v Divišově poprvé v naší juniorce – na snímku s červeným povlakem
Nicméně v zásadě je Jannik Klein plochodrážní samouk. „Ve skutečnosti jsem se učil všechno sám,“ souhlasí. „Měl jsem pouze tři tréninky s trenérem, abych se neučil první základy pro ježdění na plochodrážní motorce. Jak víš, v Rakousku není snadné sehnat trenéra nebo učitele. Pracoval jsem na své technice velmi pilně a zlepšoval jsem se po každém tréninku. A v roce 2013 jsem se už cítil dost připravený, abych začal závodit. A užíval si je, protože to bylo, proč jsem v předchozích letech tolik trénoval každý volný den.“
Každý závod přináší zlepšení
Jannik Klein vidí každou jízdu jako příležitost k dalšímu zlepšení
Na konci května se Jannik Klein poprvé představil českým divákům v Divišově a od té doby se stal stálým inventářem našich juniorských závodů. „Jak jsem byl pozván, abych se zúčastnil českého juniorského mistrovství, byla to pro mě velká radost,“ svěřuje se. „A také velmi vzrušující zkušenost. Diváci byli úžasní a já jsem potkal spoustu milých lidí a získal spojení, abych začal svou kariéru na evropské scéně.“
Konec konců v Rakousku mnoho plochých drah nemají, takže musel hodně cestovat. „Pro mě není ani nejhorší nebo nejlepší mítink,“ v duchu rychle prochází seznamem absolvovaných závodů. „Každý je dobrá zkušenosti, protože se můžu zlepšovat a trénovat s každým dalším kolem.“
V akci před Patrikem Búrim
Takže výsledek není pro něho až tak klíčový? „Samozřejmě každý závodník jde do závodu, aby přivezl domů co nejvíce bodů,“ reaguje. „Ale já myslím, že to není jediná důležitá věc. Měl bys vždycky vědět, že každý jeden mítink je zároveň dobrý trénink. A že jsi schopný se zlepšovat s každou další zatáčkou.“
Málo se ví, že si jeho sestra vzala syna Marka Uzzella, Angličana, který se kvůli ledové ploché dráze přestěhoval do Švédska, odkud několikrát přijel i na české rybníky. Nicméně Jannik Klein nechce profitovat z tohoto spojení, aby se vydal ve šlépějích Franze Zorna.
„Ano, můj švagr je jeden z Uzzellova klanu,“ směje se. „Přemýšlel jsem, že bych zkusil ledy. Ale za prvé, není to snadné v Rakousku, není tu žádná trať k tréninku. A za druhé, zaměřuji se na speedway, protože to je můj sen. Utrácím každý cent a trávím každou minutu, abych si vylepšil své motocykly a své výkony.“
První tréninky v říjnu
Jannik Klein v akci
Naposledy jsme Jannika Kleina viděli v dubnu ve Slaném, kdy vyděsil osazenstvo u startu a cíle. „Měl jsem hodně spektakulární a těžký pád a jsem velmi vděčný, že se nic opravdu špatného nestalo,“ připomíná. „Už za týden jsem si zase dokázal sednout na motorku, což bylo to nejdůležitější. V první chvíli jsem byl rozzlobený, protože moje motorka byla úplně zničená. Pak jsme si, ale pomyslel, že když nespadneš, nejsi asi dost rychlý. A také se musíš naučit zvládat situace, jako byla tato. Musíš stále myslet pozitivně a po pěti minutách musíš být připravený se posadit znova na motorku. Tohle je pěkně stresující situace pro celý tým, ale taky důležitý trénink pro nás všechny.“
Ve Slaném vyvázl z pádu bez zranění, ovšem v Lonigu to bylo horší
Jenže při italském šampionátu poslední květnový den už to tak zlehka nešlo. „Vypadla mi noha z háku a ztratil jsem kontakt se sedlem,“ popisuje Jannik Klein, co se v Lonigu přihodilo. „Proto jsem dostal highsider a zlomil si pravou klíční kost. Měl jsem přitom štěstí, kdo ví, co se všechno mohlo stát?! Jenže to také znamenalo konec sezóny. Tato situace není lehká pro žádného sportovce, ale je to prostě risk, který podstupuješ pokaždé, když sedíš na motorce.“
Termíny závodů v jeho diáři byly seškrtány a nahrazeny lékařskými vyšetřeními. „Pracujeme velmi pilně, aby se kost dostala zpátky na místo, kde byla,“ líčí Jannik Klein. „Trénuji každý den, abych získal zpátky sílu. Je to těžká práce, ale nepochybuji, že se vrátím silnější, než jsem byl předtím. Už se těžím, až budu zase v příští sezóně závodit. Někdy v říjnu si dám několik tréninků, abych byl fit a připravený na sezónu 2016. Mám stejné plány jako každý jiný plochodrážník na světě, tedy zůstat zdravý, vyhrát titul mistra světa a bavit se na motorce, když ji složím do smyku v každé zatáčce.“
Jannik Klein děkuje:
„Chci poděkovat svým sponzorům: Auner, K&N Airfilters, Wd40, jkspeedwayservice, Eppinger, Zielgerade, TheTubeStation. A samozřejmě svojí rodině, přátelům, fanouškům a v neposlední řadě své úžasné přítelkyni. Jsem velice vděčný a šťastný za podporu, co dostávám. Vítězíme a prohráváme společně.“
Jannik Klein s přítelkyní
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Jan Kobzáň (Bikeracing)
Živanice – 6. srpna
Před třemi léty se během extraligového mítinku rozhodl přestat závodit a svou plochodrážní kombinézu provětrat při flat tracku a ledové dráze. Jenže u americké varianty motocyklového závodění na oválech nezůstal dlouho a pořádnou zimu můžeme v Čechách již třetím rokem vídat prakticky jen na malebných obrázcích Josefa Lady. A navíc uzrály další okolnosti pro jeho závodní comeback, protože po žarnovických veteránech se objeví i v přeboru. Vladimír Višváder se magazínu speedwayA-Z svěřil, co jej dostalo zpátky do sedla.
Slovenští zástupci při veteránském závodě v Žarnovici: zleva Anton Wannasek, Vladimír Višváder, Gašpar Forgáč a Ján Mesiarik
„Udělali průchozí výfuky,“ připomíná Vladimír Višváder, že mu předchozí tlumiče vzaly radost ze závodění. Nicméně na plochou dráhu se jezdil dívat. Ovšem předminulý měsíc zjistil, že pohled z tribuny není pro závodníka to pravé ořechové.
„Byl jsem pět dnů v kuse na závodech,“ vysvětluje. „Praha, Pardubice, Polsko… Zjistil jsem, že mě nebaví se na to koukat s pivem v ruce. Je lepší být mezi mantinely vevnitř.“
Počátek jeho nové kariéry nemohl být stylovější. Ve svých osmnácti odešel z rodného domu v Zohoru do Žarnovice, aby pracoval v Preglejce a pod vedením Zdena Vaculíka pronikal do tajů plochodrážního řemesla. A po nějakých sedmadvaceti letech se sem vrátil na závod veteránů.
Comeback odstartoval stylově na žarnovickém ovále
„Svez‘ jsem se v Žarnovici,“ komentuje Vladimír Višváder. „Měl jsem osmičku Jawu po bráchovi. Emoce už tam nejsou, ale chybí to. Vyčistíš si hlavu a svezeš se.“
Na žarnovickém ovále se Vladimír Višváder objeví rovněž v neděli. „Kostěnice vynechávám,“ plánuje. „A jedu devátýho na přebor do Žarnovice.“
V neděli bude Vladimír Višváder opět závodit v Žarnovici
