Divišov – 8. června
Sobotní kvalifikace mistrovství světa na dlouhé dráze v St. Macaire přinesla stoprocentní úspěch českým reprezentantům. Do challenge totiž našel cestu nejen Josef Franc, ale při svém prvním startu v šampionátu také Hynek Štichauer. Jenže druhý den v Bielefeldu Michal Škurla a Martin Málek vypadli. Březolupský závodník, jemuž chyběl bod k rozjezdu o postup, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej mrzí ztracené body.

„Zezačátku dobrý,“ vypráví Martin Málek o nedělním závodě. „Byla to moje asi druhá tráva. Trošku jsem se hledal, pak mi šly i starty. První dvě jízdy nic moc. První start se mi podařil, jezdil jsem druhý. Pak po startu spadnul Gabriel Dubernard, opakovalo se to a já odjel třetí. Ve druhé jízdě jsem se nechal předjet v poslední zatáčce Jamesem Shanesem. Myslel jsem si, že se budu držet Tebbeho, ale docela jsem se unavil. Nemám zkušenosti, jak na tom sedět. Došly mi síly a ten bod mi nakonec chyběl.“

V rozjížďce s číslem osm však Martin Málek ztratil další body, když zůstal stát. „Prasknul mi řemen,“ vysvětluje příčinu. „To jsem přišel o další dva body. Potřeboval jsem vyhrát, ale další jízdy jsem dojel druhý a třetí. Stačilo to na semifinále. Špatné to nebylo, ale body chyběly, nebylo, co přičíst.“

---

„Jsem moc rád, že v Bielefeldu se mnou byl Michal Hádek. Moc mi pomohl jako mechanik, hlavně mi zkoušel dávat i nějaké rady. Jen je někdy těžší převést tu teorii do praxe. Škoda toho bodu, ale celý závod jsem dělal spoustu chyb, jak jsem už řekl, nedostatek zkušeností. Ale myslím, že ostudu jsem neudělal, dobré bylo, že to mělo vzestupnou tendenci. Jen mě mrzí ten defekt, asi jsme nechali moc volný řemen. Třeba budu úspěšnější na Evropě.“

---

V semifinále dojel Martin Málek za vítězným Stephanem Kattem. Gabriel Dubernard byl za ním, Paul Cooper byl po pádu diskvalifikován. Přesto se však oba sešli na startu rozjezdu o poslední postupové místo, k němuž Martinu Málkovi scházel jediný bod.

„Byl jsem rozmrzelý,“ netají se. „Chce to víc závodů, abych si tu trávu víc zkusil. Mrzelo mě to, ale bylo to hodně nabité, jednoduché postoupit nebylo. Další závody na dlouhé nebo trávě nemám domluvené. Jedu Evropu v Tayacu a potom mistrovství světa v Mariánkách.“

flash a výsledky z Bielefeldu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Martina Málka

Slaný – 25. května
Letos drží v české reprezentaci ojedinělý rekord. Pokaždé když vstoupil do podniku ranku mistrovství světa či Evropy, kvalifikoval se o úroveň výše. Včera se po pizze k večeři ještě vypravil pro vytuněné motory, protože již dnes jej čeká trénink k challenge evropského šampionátu jednotlivců v Olchingu. Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že pakliže by jako v sobotu v Pockingu mělo jeho startovní číslo korespondovat s umístěním, místo jedničky by mu stačila i šestka.

Pardubice nabízely v kvalifikačním kole světového šampionátu juniorů dvě místa českým reprezentantům. Po prvním sáhl úřadující šampión Zdeněk Holub. Přestože on mohl z pozice vicemistra obsadit to druhé, zvolil raději bavorský Pocking.

„Nechtěl jsem jet Pardubice,“ říká Eduard Krčmář, aby vzápětí vysvětlil své důvody. „Zažil jsem to loni. Je tam milión radilů, radši jsme jeli ven, kde byl klid.“

Jenže Pocking byl pro něho stejnou neznámou jako aztécká říše španělským conquistadorům. „Tři roky se tam nejely závody a já tam jel poprvý,“ komentuje slánský závodník. „Dráha byla perfektní. O tréninku trochu hlubší, na závody ale tvrdá.“

Rozpis závodu se s ním nikterak nemazlil. Avšak Eduard Krčmář vyrazil za postupem. V první jízdě byl druhý za Bartoszem Smektalou, v rozjížďce s číslem sedm byl před ním v cíli Max Fricke. Pak už ovšem Slaňák jen vítězil a jeho triumfální šňůra skončila až v rozjezdu.

Bartosz Smektala byl opět lepší, nicméně Eduard Krčmář měl třetí příčku a především postup do finálové série světového juniorského šampionátu. Z českých závodníků v něm naposledy jezdil předloni Václav Milík.

„První dvě jízdy byly nejtěžší,“ popisuje Eduard Krčmář závod v Pockingu. „Dělal jsem dvojky, pak ale trojky. Hlavně, že je postup. Motorka fungovala suprově, bylo to v pohodě. Jsem rád, že je postup.“

Se stejnou vizí vyrazí i dnes na challenge do Olchingu.„Určitě jedu postoupit,“ neskrblí zdravým sebevědomím. „Teď jsem měl v Pockingu číslo tři a byl jsem třetí. V Olchingu budu mít jedničku, mohlo by to zase fungovat. Ale mně stačí bejt‘ šestej‘…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček