Bernardov – 7. dubna
Již třikrát dostal od pražských pořadatelů divokou kartu pro SGP České republiky a vzhledem ke svému postavení na domácí scéně je velkým favoritem zítřejšího Prague Open. Nejlepší český závodník v něm získá vestu se sedmnáctkou na zádech. Určitě také zapůsobí na pražský management, který se drží filozofie divoké karty pro borce, jemuž bude zjara Markéta chutnat nejvíce. Václav Milík se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že se tak či onak bude soustředit na kvalifikační závod v Terenzanu.
Václav Milík se ve středu dostal na pardubickou dráhu jen díky tréninku
„Jestli nevyhraju Prague Open nebo jestli mi nedaj‘ divokou kartu, nedá se nic dělat,“ krčí rameny. „Ať to dopadne, jak dopadne, nebudu naštvanej‘. Když dostanu divokou kartu, uvítám ji, když ne, nic se nestane. Stejně se budu snažit dostat se do Grand Prix nastálo z challenge. Budu se chystat na Terenzano. Celej‘ tým funguje, je začátek sezóny a zbejvá nám dopasovat jen pár věcí.“
České Budějovice – 31. března
Po úspěšném tříletém působení v Plymouthu se zkraje letošní sezóny ocitnul v patové situaci. Klub zkrachoval a možnosti uplatnění za kanálem La Manche snižují nové limity average, jež se mimochodem postavili proti jeho angažmá v Peterboroughu. Přesto se přes zimu opět pečlivě připravoval, ale české záležitosti nechává prozatím stranou. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by si totiž v příštím týdnu chtěl svézt v tréninkovém režimu.
Návrat Zdeňka Simoty do českých závodů byl příjemnou zdálostí loňského podzimu
„Hele, nevím,“ kroutí Zdeněk Simota hlavou nad otázkou, jak bude vypadat jeho letošní sezóna. „Připravuju motorky, budou příští tejden. V Anglii není nic, navíc Somerset a Rye House přestoupily do vyšší ligy a Plymouth zkrachoval. Čekám, jestli se někdo zraní, i když to nikomu nepřeju, a třeba půjdu místo něho.“
V Čechách však duben nabízí pestrou škálu závodů včetně extraligy a prvního finále šampionátu jednotlivců. Protože nežádal VV SPD o divokou kartu, musel by se příští středu ucházet o postup v prvním přeborovém mítinku.
„Extraligu asi za Slaný nebo Pardubice, ale zatím jsem s nikým nemluvil,“ nemá jihočeský závodník jasno ani o svém domácím působení. „Mistrák asi nepojedu. Chci si všechno v klidu dodělat a tu příští středu si jet zatrénovat do Plzně. Zatrénuju si jednou, dvakrát a pak pojedu závody.“
Ani o letošní zimu neseděl doma za pecí. „Trénoval jsem na šroubkách na rybníce,“ svěřuje se. „A zimní přípravu jsem zase absolvoval s kluky Smržovými.“
Zdeněk Simota odráží nápor slánského tandemu Eduard Krčmář – Jakub Jamrog
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Místo Prague Open, které na příští sobotu přitahuje pozornost závodníků a fanoušků svým bojem o místo v české velké ceně, jej čeká nemocniční pokoj. Pochroumané rameno se totiž přihlásilo zrovna v nepříliš optimální chvíli. Michal Škurla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jiné řešení než operace nebylo možná.
Michal Škurla řeší zcela jiné než závodní starosti
„Mám nějaký poraněníčko z minulosti a chci to vyřešit co nejrychleji,“ říká Michal Škurla na téma svého ramene. „Začalo to bolet až teď a bolí to hodně. Bohužel je to tak, nedá se nic dělat, jezdit s tím jde špatně. Bolí to a není to ono, hodně to omezuje.“
Lékařský zásah je proto jediným východiskem. „Bohužel musím na operaci,“ svěřuje se pražský junior. „V pondělí nastupuju do nemocnice a v úterý mám operaci.“
Den před úvodním přeborem v Pardubicích, z něhož nejlepší doplní nejlepší osmičku z loňského šampionátu v letošním prvním finále, však není optimální. „Asi toho nestihnu víc,“ povzdechne si Michal Škurla, přičemž uvažuje o delším časovém horizontu, než vymezuje sobota s Prague Open. „Měl jsem jet Balkbrug… Uvidíme, nejspíš to taky padne…“
Michal Škurla si musí na ostrý start sezóny 2017 ještě počkat
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Chabařovice – 26. března
Když zhruba před týdnem začal prostřednictvím sociální sítě Facebook nabízet k prodeji svou kombinézu, přilbu, chrániče a další závodnické propriety, mohlo to mít v zásadě dvě vysvětlení. Optimista by se přiklonil k tomu dobrému, že se mu podařilo najít sponzora, s jehož pomocí by si garderobu vylepšil. Nicméně sám Adam Fencl se přidal k táboru pesimistů a potvrdil, že letos závodit nebude.
Adam Fencl už nebude závodit
„Bohužel ne,“ odpovídá Adam Fencl na přímou otázku, zda bude závodit také v letošní sezóně. Podobná odpověď nemůže uspokojit nejen zvědavého žurnalistu, ale především fanoušky, které si chabařovický odchovanec ve slánské vestě musel získat. A to tím spíše, vyvolá-li spoustu otazníků.
„Za tři měsíce končím školu a musím jít někam pracovat,“ odpovídá Adam Fencl, co jej vedlo k rozhodnutí pověsit svou kombinézu na hřebík.
Hluboká brázda v české plochodrážní historii:
Divišovské pódium pohárových stopětadvacítek v Divišově v září 2011 patřilo Michaele Krupičkové, ostříhanému Michalu Škurlovi a vlasatému Zdeňku Holubovi – Adam Fencl je úplně vpravo
Svátek všech Václavů v září roku 2011 lákal české fanoušky především na extraligové finále, v němž Mšeno na svém stadiónu změřilo své síly s Pardubicemi. Jenže ještě dopoledne předtím pokračoval Speedway Mini Cup svým devátým dílem v Divišově.
Chabařovice se v něm prezentovaly nejen s Jakubem Ondrouškem a Filipem Šifaldou, jenž se v pohárovém seriálu kolibříků snažili šlapat na paty Michalu Škurlovi, Zdeňku Holubovi a Michaele Krupičkové. Vůbec poprvé se širší plochodrážní veřejnosti prezentovala také trojice Václav Verner, Milan Dobiáš a právě Adam Fencl.
Adam Fencl za řidítky pětistovky
Jeho debut tehdy skončil ve finále C, kde dojel mezi Václavem Vernerem a dalším Chabařovičanem Zdeňkem Halaszem. Napřesrok byl v celkové klasifikaci Speedway Mini Cupu na třetí příčce a křivka jeho výkonnosti si zachovávala stále vzestupný trend. Pod svá křídla si jej vzal Roman Gaksch, jenž s chabařovickou vestou závodil v devadesátých letech.
Roku 2013 se Adam Fencl stal vicemistrem českých stopětadvacítek, když za vítězným Romanem Mádym nakonec zaostal o pouhopouhý bod. V následující sezóně se ozdobil především druhým místem ve světovém poháru stopětadvacítek v deštivém Bad Hersfeldu, čímž si také vysloužil rytířský meč AČR.
S Filipem Hájkem skončil oni třetí v šampionátu juniorských družstev
V září stál na pódiu Jawa Cupu dvěstěpadesátek, avšak to už se o slovo hlásily pětistovky, i když jej potíže s technickým parkem roku 2016 čas od času donutily postavit se na startovní rošt s motorem s o polovinu menším zdvihovým objemem. Po boku Filipa Hájka mu o chlup unikla bronzová medaile v divišovském šampionátu republiky juniorských družstev, pro niž se však loni v Pardubicích natáhli.
S osobou Adama Fencl bohužel z českých oválů odchází další slibný závodník
Praha – 7. března
Dnes si můžeme být jistí, že barokní astronom Johannes Kepler neměl schopnosti vyčíst budoucnost z hvězd, ale pouze mistrovsky fabuloval z přediva získaných informací. Každopádně generalissimus Albrecht z Valdštejna, jemuž jen uherská nemoc alias syfilis zabránila v rozumnějším uvažování při ovlivňování běhu českých dějin, si jím sestavený horoskop nemohl vynachválit. Stejně věrohodně jako dvorský astrolog v sedmnáctém století si na své vlastní tiskové konferenci včera počínal Matěj Kůs. Okolnosti, jež mu astrální tělesa poskládala na prahu letošní sezóny, se zdají být příznivě nakloněny jeho velkorysým ambicím. Při svém útoku na postavení Václava Milíka ovšem Pražan nebude spoléhat na pomoc žádných bájných Titánů, ale také hmatatelného titanu.
Sázka na náročnou dráhu se nakonec vyplatila
Moderátor Roman Hájek se dostal ke slovu prakticky jen v úvodu
Německý učenec působil na Hradčanech, zatímco Matěj Kůs si pro svoji vůbec první tiskovou konferenci vybral pražskou ulici Na Poříčí. Prostory mu nabídl jeden z jeho sponzorů, Safe 24, a nutno konstatovat, že prostředí bylo více než nádherné. Moderátor Roman Hájek postupně představil sebe, pražského trenéra Tomáše Topinku a mechanika Milana Mihuleho, kteří zasedli na čestná místa u stolu před komfortními křesílky s novináři. Nicméně nejdelší řeč držel samozřejmě Matěj Kůs osobně.
„Ještě nikdy jsem individuálně tiskovku neudělal, byl jsem jen součástí tiskovek týmů,“ ujal se slova pražský závodník. V nové úloze se však záhy cítil jako ryba ve vodě, stejně jako za řidítky plochodrážních motocyklů, z nichž dva se krásně vyjímaly v hale provozovatele bezpečnostních schránek.
Příběh, kterak se Matěj Kůs nakonec vyšvihnul v Plzni na mistrovské pódium, je stále atraktivní
„Vždy po sezóně říkám, že doufám, že ta další sezóna bude lehčí, ale s každou další odjetou mi připadají těžší a těžší,“ začal bilancovat, přičemž se vrátil až k září 2015. „Ve Scunthorpe jsem měl otřes mozku a navíc mi ještě v zimě museli operovat kýlu. To mi zkomplikovalo přípravu, navíc jsem přecházel z Redcaru do Newcastlu a transfer se doladil až tejden před začátkem sezóny.“
Své působení v Newcastle bral jako odrazový můstek do vyšších pater výsledkových listin. „Je to technická dráha,“ rozhovořil se. „Byla to výzva. V prvním závodě mi vypadlo rameno a ještě v červnu jsem si myslel, že nebude co slavit. Nakonec se to obrátilo díky zarputilosti a lidem, co mám kolem sebe. Nakonec to byla statisticky nejlepší sezóna. A že mělo smysl jít do Newcastlu, se potvrdilo při posledním závodě mistrovství republiky v Plzni.“
Hvězdy se staví do příznivé konstelace
Milan Mihule, Tomáš Topinka a Matěj Kůs jsou vystaveni pohledům zvědavých žurnalistů
K úspěchu na ploché dráze je zapotřebí mnohem více, než co nejrychleji obkroužit čtyři kola. V banku leží samozřejmě i kvalitní technika, poctivá fyzická příprava, skvěle organizovaná logistika. A v neposlední řadě také úsměv Štěstěny. Johannes Kepler zemřel již před takřka čtyřmi staletími, takže nám nepoví, zda se hvězdy v horoskopu Matěje Kůse začaly stavět do správně konstelace právě v červnu. Každopádně pozvánka od Milana Špinky do sestavy českého nároďáku pro světový pohár přinesla impuls v pravý čas.
„Posunul jsem se i po technický stránce,“ vystačil si Matěj Kůs i bez map hvězdné oblohy. „Díky povolání do světovýho poháru jsem oslovil Briana Kargera, protože jsem si říkal, že na Vojens mi nikdo jinej‘ nepřipraví motor líp. I jemu můžu vděčit, jak se sezóna začala vyvíjet. Není to jen o jednom člověku, jsou to ozubený kola, co do sebe musí zapadnout. A nám se nic neulomilo, což je práce i Milana a Martina Kurze, co se stará o sponzory.“
Pakliže mohl Matěj Kůs v posledních sezónách něčeho želet, jsou to jeho výsledky v reprezentační vestě. „Mistrovství světa a Evropy mi nevyšlo, vždy jsem odjel do Anglie a neměl čas trénovat na motorkách,“ souhlasil, přičemž jedním dechem naznačil své záměry na obrat. „Ale letos jsme na tom celou zimu pracovali.“
Po úspěšné kampani v Anglii se nevešel do sestavy Newcastle, protože promotéři na své posezónní konferenci změnili pravidla. Newcastle se v konečné fázi rozhodoval mezi ním a Ludvigem Lindgrenem. Přednost pochopitelně dostal Švéd, jenž si v průběhu let vypracoval nejen postavení kapitána a ikony, ale především solidní sponzorské zázemí.
Pozvánka do národního týmu se ukázala jako šťastná okolnost
„Měl jsem čtyři nabídky,“ připustil pražský závodník, že se navzdory okolnostem neocitnul v otázce britské ligy s prázdnýma rukama. „Do dvou jsem se nevešel a se dvěma jsem se nedohod‘ na podmínkách. Váhal jsem, jestli vzít klub za každou cenu, ale začalo mi to zapadat do sebe.“
A tak člověku na mysl přišla opět astrologie! „Pochopil jsem to jako znamení,“ usmíval se Matěj Kůs. „Zastavil jsem se a pořádně se připravil fyzicky. A motorky mám takový, že jsem s podobnejma nedisponoval ani v nejlepších letech.“
Nicméně třetí muž loňského šampionátu republiky přece jen ovládá podstatně lépe plochodrážní řemeslo, než čtení budoucnosti z postavení hvězd. „Jestli to zastavit se, uklidnit se a trénovat bylo správný znamení, se uvidí,“ nechtěl se Matěj Kůs stylizovat do role přesvědčivého Keplera. „Ale když se zamyslím, vždy když jsem v Anglii nebylo, byl start do sezóny lepší. A nečekali jsme s přípravou do prosince, jak se do dělá. Hned na konci sezóny jsme se začali připravovat. S Milanem jsme strávili hodně času v garáži a s Tomášem Topinkou dělali fyzickou přípravu.“
Pevná pozice obou nohou na zemi nebrání stavět ambiciózní cíle
Matěj Kůs prezentoval své ambiciózní cíle pro nadcházející sezónu
Žádné zranění. Tahle dvě slova stála na začátku části tiskové informace na začátku rubriky nadepsané Cíle 2017. Jejich důležitost umocňoval nejen vyšší font jejích kapitálek, ale i podržení. Teprve pod ní stály informace o touze mít anglický average vyšší než 8,5 bodu na závod a polský více než 2,0 na jízdu. Následoval zisk titulu mistra republiky, divoká karta na pražskou velkou cenu, místo v nároďáku a postup do evropského challenge.
„Někdo si staví cíle,“ filozofoval Matěj Kůs nad svými letošními aspiracemi. „Každej‘ má úplně jinej‘ přístup a já si až předevčírem uvědomil, jakej‘ bič bych si na sebe uplet’, kdybych tady kecal kecy v kleci a stavěl si velikánský cíle. Chtěl jsem si povídat hodně diplomaticky, než abych na sebe vyvíjel tlak. Včera večer jsem si to rozmyslel, už mi není osmnáct, byl jsem nahoře, byl jsem dole.“
Přesto svá očekávání, která rozhodně nejsou malá, zveřejnil. „Venca u nás nastavil světovou úroveň,“ dal Matěj Kůs jasně na srozuměnou, že stojí pevně na nohou a uvědomuje si, jak jsou rozdané karty. „Jsem na něj hodně rád a přál bych si, abych jich u nás bylo dvacet. Ale já vím, že na to mám a chci bejt‘ mistr republiky.“
Jedno staré české úsloví operuje se skutečností, že prosté chtít neznamená automaticky mít. „Nedělám nic na půl a jdu do toho na maximum,“ dal Matěj Kůs včera jasně najevo, že ve svých osmadvaceti letech už platnost této věty dávno ověřil svou závodnickou praxí. „Pomalejší než loni nebudu. Pomalejší než loni určitě nebudu. Můžu bejt‘ jen rychlejší, a pokud nezrychlí Václav, předvedeme suprový závody.“
Matěj Kůs věří, že bude předvádět vyrovnané souboje s Václavem Milíkem
Vedle návratu na český trůn po sedmi letech jsou v seznamu cílů ještě další ambiciózní záměry. „Co se týče mistrovství republiky, světa a Evropy, chci se na to soustředit, abych zajel výsledek,“ neztrácel Matěj Kůs odhodlání. „Rád bych vyvrátil mýtus, že jsem závodník, co zmizí na jaře do Anglie a jen sem tam se vrátí.“
A jak lze potom rozumět záměru zvýšit si britský average? „Posledních šest let byla Anglie pro mě hlavní chleba,“ jal se Matěj Kůs řešit onen antagonismus. „Je mi tam dobře, líbí se mi kultura lidí a závodění. Zkrátka a dobře jsem se tam našel a neumím si představit závodění bez britské ligy.“
Proč její úvod se letos obejde bez Matěje Kůse, jsme se už dozvěděli. „Nemám pochyb, že kontrakt v Anglii dostanu,“ neztrácel pražský závodník optimismus. „Dopisuju si asi s pěti lidma, budu rád, když se tam vrátím, ale ne na úkor, že se někdo zraní. Včera si mi ozval jeden klubu, ať se prvního dubna předvedu na závodech, ale to už budu mít závody v Gniezně a nechci rušit své slovo. Když se do Anglie vlezu začátkem května, bude to ideální.“
Titan pomáhá líčit past na Václava Milíka
Motocykly se daly obdivovat pouze ve smontovaném stavu
Záměr Matěje Kůse svádět dramatické souboje s Václavem Milíkem se na přetřes včerejší tiskové konference již dostal. Stejně tak, že pražský závodník má za sebou zimní přestávku vyplněnou poctivou prací. Nakonec nastal čas podívat se na dva krasavce stojící po obou stranách čestného stolku, kteří toho v průběhu dopoledne řekli ještě méně než Milan Mihule s Tomášem Topinkou.
„Máme připravenejch‘ pět motorek, z toho tři mají titanový motory a jsou o čtyři kila lehčí,“ prezentoval je samotný závodník, který se v jejich sedle českému publiku představí poprvé druhou dubnovou sobotu při Prague Open. Pražský mítink, jenž výboru pražského klubu pomáhá ujasnit si kandidáty na divokou kartu pro jejich velkou cenu, je již stal klasickým začátkem domácí sezóny. A protože Matěj Kůs cílí na startovní číslo šestnáct, nemůže pochopitelně chybět.
„Na motorkách zůstaly z loňska jen maličkosti,“ pokračoval Matěj Kůs v popisu svého strojového parku. „Není to o tom, jak to vypadá, ale pro mě mít hezký motorky je alfa a omega. A já nejsem žádnej‘ šmudla.“
Matěj Kůs se chce vrátit do SGP České republiky, přičemž osmnáctka jako před deseti lety je mu pochopitelně málo
Pohledem na dvojici svých speciálů Matěj Kůs jako by svléknul roucho astrologa a oblékl si filozofický plášť. „Čím víc cestuješ, zjišťuješ, že jsi nikde nebyl,“ zamýšlel se nad otázkou z pléna žurnalistů, zda si doopravdy tolik věří proti Václavu Milíkovi. „Čím víc jsi vzdělanější, víš, že nic nevíš. A čím víc závodíš, tím víc víš, že každej‘ je porazitelnej‘.“
Takže titanové díly v útrobách Pražanových GM jsou oním klíčovým faktorem, díky nimž má sklapnout past na fenomenálního Pardubičana? „Titan má i Václav,“ neskrýval Matěj Kůs. „Je to pro mě další krůček, jak se posunout dál. Nemám nic, co by Václav neměl. Ale mám, co jsem neměl loni.“
Díky šalamounské odpovědi zůstávají detaily o titanových komponentech v trojici motorů tajemstvím Pražana a jeho tunera Briana Kargera. Pokud ovšem Milan Mihule tvrdil pravdu, že ani on o tom nemá sebemenší tušení. Kdyby lhal, činil by tak ovšem s rutinou zkušeného politika na předvolebním mítinku.
U stolečku s chutnými sendviči se nakonec neobjevil ani Johaness Kepler, jehož Valdštejnův horoskop vyšel mistrovsky, ani nikdo z jeho následovníků. Abychom si prohlédli hvězdy z laického pohledu, bylo ještě příliš málo hodin. Podrobnosti o pohonných agregátech Matěj Kůs neprozradil, ovšem jak mu to půjde na oválech zjistíme v nové sezóně rychle sami. Rozhodně se máme na co těšit!
Foto: Antonín Škach, ilustrační: Pavel Fišer, Mirek Horáček a Petr Makušev
Přelouč – 7. března
Na rok zmizel na Novém Zélandu. Když mu skončila pracovní smlouva, splnil si pár rybářských snů. A během zimy začal za řidítky ohřebovaného speciálu předvádět neuvěřitelné kousky. Sotva Jan Klatovský zmizel ve východních dálavách, na zamrzlých hladinách českých vodních ploch ani jednou před ním šachovnicová vlajka nevítala v cíli nikoho jiného. Skvělá série pokračovala šestým místem v mistrovství Evropy v Ufě. Lukáš Hutla se ovšem magazínu speedwayA-Z svěřil, že také v Inzellu nechce být s českým nároďákem jen do počtu.
Střela po tvrdém přistání na větřkovickém ledu míří opět do oblak
Po soběslavské korunovaci se Lukáš Hutla vydal na evropský šampionát do Ufy
Nominaci na mistrovství Evropy určilo pořadí v průběžné klasifikaci po úvodních dvou závodech šampionátu republiky. V Opatovicích nad Labem se Lukáš Hutla musel ve finálové jízdě sbírat z ledu, pódium mu uniklo, ale po Janu Klatovském dal dohromady nejvíce bodů. Nazítří v Kopřivnici válčil spíše s haprující přední vidlicí než se soupeři. Vracel se domů opět bez vavřínů, nicméně coby třetí muž aktuální klasifikace. Jediný závodník, jehož během obou mítinků neporazil, byl Jan Klatovský.
„Pozávodit Honzu Klatovského?“ zamýšlí se Lukáš Hutla. „No, věděl jsem, že na něj možná mám, ale zkušenosti a počet závodů v Grand Prix, co má Honza najeto… Ale chtěl jsem ho každopádně potrápit víc. Po Kopřivnici jsem věděl, že Honza Evropu nepojede, takže mi třetí místo celkově stačilo, ale na Evropu jsem v tu chvíli neměl ani pomyšlení. Spíš co udělat na příští závody jinak. Nejlepší řešení bylo následující osedlat rezervní stroj s doté doby mnou moc nevyzkoušenými vidlicemi, s těmi starými nebyl dva roky problém, ale všechno jednou končí. Doufal jsem, že mě druhá motorka vysvobodí ze spárů smůly. Asi jako testovací víkend u Tondy Klatovského, kde jsem byl jako střela oproti ostatním a člověku to stoupne do hlavy a myslí si, že je mistr světa, ale potom na závodech mě najednou ostatní začali porážet, problémy s technikou jedno s druhým se začalo nabalovat a finále byla Kopřivnice, tam mi zase pěkně sklaplo. Snažím se vždy zachovat úsměv na tváři, ale v ten moment jsem přistál zpět na hodně tvrdé zemi… A doufal, že bude líp.“
V Ufě se opět jelo o mistra ledařskéEvropy
Každopádně již další týden byl Lukáš Hutla vicemistrem českých ledů, když dominoval holickému závodu. Nominace na mistrovství Evropy byla stejně již v kapse. Česká sezóna pokračovala mistrovstvím družstev, v němž neprohrál ani v jediné jízdě v během závodů v Chrastné, Račicích, Mělicích a Soběslavi. Tvrdé přistání na kopřivnickém ledu se v té chvíli muselo zdát vzdálené stejně jako neolit.
„Další víkendy se už začalo dařit a vyhrávat,“ říká Lukáš Hutla. „Samozřejmě tu už Honza nebyl, ale opět jsem nabral chuť závodit a jít do toho po hlavě. Některé rozjížďky byly už skoro ztracené, ale říkal jsem si, že když už mám takovou šňůru výher, tak to prostě musím dát.“
Ne každý Rus jezdí jako Krasnikov
Na ruských cestách se dá narazit na ledacos
V Soběslavi mu s otcem Radkem nasadili mistrovskou korunu králů českých ledů, kterou na chvíli půjčil dědečkovi Václavovi. Následoval týden volna vyplněný jen akcí pro sponzory a přátele v Mělicích. A pak už se cestovalo do daleké Ufy.
„V Mělicích jsem vyzkoušel novou kombinézu, helmu, nový motor a půjčený nový karburátor od Honzy Peciny, vše bylo ok, připraveno na Ufu,“ ujímá se slova opět Lukáš Hutla. „Cesta do Ruska proběhla hladce, bylo teplo okolo mínus 10 stupňů a ani sněhu moc na silnici nebylo a na hranicích vše v pohodě. Ubytovaní v ruských bytech? No, žádný přepych, ale na složení hlavy na pár dní dobrý. Pátek trénink. Dráha letiště jako St. Johan, což se mi líbilo, ale nastavený motocykl z Mělic přestal fungovat, spojka, karburátor… Na třetí trénink nějak nastaveno, ale nic moc. Říkali jsme si, že uvidíme zejtra.“
V depu v Ufě
A sobota přišla. „Nástup, diváci tleskali, představení jezdců a hurá do depa,“ vrací se přeloučský ledař na samý začátek evropského šampionátu. „Adrenalin se začínal projevovat, ale jsem jedna z těch chladnějších hlav, takže žádný křeče a průjmy před závodem u mě nečekejte (smích). Po první jízdě jsme šli s převodem dolů, byla to změna k lepšímu, i karburátor ok, motor začal konkurovat i rusům. Ve finále B mně však ve třetím kole odešly ruce a já místo souboje o přední pozice sváděl souboj, aby se mi pravá ruka udržela na řidítku, zkrátka na tyhle ovály je potřeba být sakra více fyzicky připraven, brutální rozdíl oproti našim malým drahám.“
Po sobotě šel Lukáš Hutla spát jako sedmý muž průběžné klasifikace. „Usínalo se mi dobře,“ netají se. „Zjistil jsem, že ne každej‘ Rus jede jako Krasnikov. Dá se s nima i trochu závodit, takže na příští den jsem chtěl poskočit o příčku výš a ještě víc kluky ze svazu potrápit.“
Sněhu napadalo požehnaně
Nedělní závod odstartoval bílým nadělením. „ Začalo brutálně chumelit, ale na závody se počasí umoudřilo,“ vypráví Lukáš Hutla. „Ale bylo ještě více nad nulou, asi čtyři stupně a stejně nastavená motorka ze soboty první dvě jízdy hrůza, ztracené body, které posléze stály finále A. Ale člověk pořád sbírá zkušenosti a příště to udělá jinak a lépe. Přestrojili jsme starý karbec a motorka zase upalovala, až přišla zatím moje životní poslední zatáčka a ruský skalp. Opět jsem o pár metrů zaostával a pak to tam pustil, říkal jsem si, pošlu tam pořádnej‘ nálet a musím se udržet pod ním nebo z toho bude maximálně pořádná držka‘ a naštěstí to vyšlo.
Do rukou božích se člověk musí svěřit připravený
Neplánovaná stopka na lotyšské hranici
Předjetí Vasilije Nesytycha v nedělním finále B zvedlo Lukáše Hutlu na šestou příčku. Tabulkový bod navíc srovnal jeho skóre nejen s poraženým Rusem, ale také s Charly Ebnerem a Maxem Niedermaierem. Promluvila pomocná kritéria lepšího výsledku a český borec skončil šestý.
Zaznamenal svůj životní výsledek, ale na druhou stranu s Charly Ebnerem, který se umístil před ním, chyběl bod, na Haralda Simona tři… „Šesté místo na Evropě je určitě úspěch, ale vím, že to mohlo být i lepší,“ bilancuje Lukáš Hutla. „Ebner jel suprově, pojel taky Rusa a v neděli finále A, takže jde taky hodně nahoru. Je to můj dobrý kamarád, v depu se hecujeme a po závodech pokecáme, jak se jelo a tak. Simon jel to, co poslední roky, jezdí a jeho styl po lajně mu vychází a je to stálej‘ účastník Grand Prix a porazit ho je těžké.“
Navzdory únavě z dlouhé cesty šel Lukáš Hutla po návratu okamžitě trénovat na motokrosovém motocyklu
Před Haraldem Simonem byla jen ruská trojka, což na mysl přivede projekt účasti Lukáše Hutly v tamní lize. „Rozdíl mezi námi a Rusy je ten, že oni se takhle hecovat nemusí,“ uvažuje přeloučský závodník. „Oni jezdí v zimě skoro každý den a takovýhle nálet jezdí každou zatáčku a prostě tomu věří. Na příští rok by mi měli vyrobit stejné přední vidlice jako má osminásobný mistr světa a od sponzora dva úplně nové motory, takže se už nebudu moct nač vymlouvat a bude to jen o mně. A start v ruské lize je zatím ve hvězdách, chuť by byla, ale uvidíme po finanční stránce, přeci jenom nehrajeme šachy.“
Cesta z Ufy dlouhá bratru tři a půl tisíce kilometrů se mírně zadrhla na lotyšské hranici. „Koupili jsme nějaké lahve domů jako prezent,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Ale na hranicích si nás vyhmátli na rentgen a nezdály se jim ty všechny boxy, co máme pod nohama. Plus faktura od náhradního turba nestačila a už to bylo… Všechno ven, ale po dvou hodinách nastalo střídání stráží a přišel verdikt ‚naložte si všechno a jeďte radši honem rychle do p…‘.“
Ono malé pé rozhodně neznamenalo Přelouč, kde Lukáš Hutla promptně osedlal motokrosový motocykl. „Není na co čekat, Rusko mi ukázalo, že nejsem fyzicky úplně připraven a těch pár dní musím naplno využít a připravit sebe a motorky na Inzell,“ připomíná nadcházející víkend se světovým šampionátem ledařských družstev. „Nejedeme tam jen do počtu, ale porvat se o medaili! Základ je být připraven a dál už jak říká děda ‚je to v rukou božích‘.“
