Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Minirozhovor

Michal Baštecký se z procházky v oboře vrátil jako plochodrážník

Praha – 4. listopadu
Pobyt na stupních vítězů mu letos rozhodně nebyl cizí. S velkými ambicemi proto přijel na divišovskou derniéru šampionátu republiky na malé dráze, která se vymykala z běžného standardu rozpisem pro čtyři závodníky na startu každé jízdy. Ale ouha! Po pádu v rozjížďce s číslem sedm nejenže nedokončil závod, ale kvůli fraktuře pažní kosti se už v sedle své stopětadvacítky v milíkovských barvách letos neobjevil. Michal Baštecký se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že už myslí na sezónu s osmnáctkou na konci letopočtu.

 

Z Hvězdy rovnou na Markétu

Michal Baštecký si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Venca je můj obrovský vzor, jednou bych chtěl dosáhnout jeho výsledků,“ vysvětluje Michal Baštecký červenožlutý design svého motocyklu a kombinézy. Ve stopách svého idolu se vydal před třemi lety, když mu táhlo na desátý rok. Do kontaktu s plochou dráhou se přitom dostal díky rodinné vycházce.

„Byl jsem jednoho dnes na procházce v oboře Hvězda,“ vrací se pražský závodník na úplný počátek své kariéry. „A když jsem se vracel s tátou domů, slyšel jsem rachot motorek.“

Člověk se zrovna nemusí ve stověžaté matičce vyznat, aby pochopil, že se Michal Baštecký stal bezděčným svědkem tréninkového procesu na Markétě. „Pořádaný trénink se mně moc líbil,“ neskrývá, i když mu prostředí motocyklových závodů nebylo rozhodně cizí. „Tatínek jezdil motokros a je můj vzor. Občas jsme se s ním jezdili dívat na motokrosové závody. Měl jsem malou krosku a čtyřkolku, kterou stále mám pro zábavu.“

Po svém první závodě v Divišově v říjnu 2014 – ve spodní řadě stojí druhý zleva vedle převlečeného Daniela Šilhána

Slovo dalo slovo a Michal Baštecký si našel cestu mezi plochodrážníky. „Zdeněk Schneiderwind hned vytáhl starého Simsona, na kterém začínal Tomáš Topinka,“ přibližuje atmosféru svého prvního tréninku. „Motorka byla ale v posledním tažení a tak mně Zdeněk dal kontakt na Shupu. Shupa mně zapůjčila malou motorku, na které jsem hned začal trénovat. Později to byl můj vánoční dárek.“

Na kalendáři byla neděle 19. října roku 2014, když se v Divišově konal poslední podnik čtrnáctidílné série Speedway Mini Cup a startovní číslo si poprvé losoval také Michal Baštecký. „Byl to pro mě velký zážitek,“ komentuje svůj ostrý závodní debut. „Velká tréma na startu.“

Divišov, listopad 2016, aneb naposledy s malým rámem

Každopádně mezi patnácti závodníky neskončil poslední, i když svou roli sehrálo odstoupení Daniela Šilhána kvůli pádu. Ve finále E tak Michal Baštecký dojel za Václavem Kvěchem. O dva dny později stihnul ještě závěr mistrovství republiky na malé dráze v Praze. A pak se lámal letopočet a zjara startovala sezóna 2015.

 

Nucená přestávka

Start do letošní sezóny měl Michal Baštecký excelentní – na snímku s Vojtěchem Šachlem a Janem Jeníčkem (odleva)

Bylo rozhodnuto, že se z Michala Bašteckého stane plochodrážník. Předloni jel jeden závod na klasické dráze, ale jinak jsme jej dlouho vídali jen na malých oválech. „Rok 2015 jsem bral jako začátek a na velkou klasickou dráhu jsem si ještě netroufl,“ vysvětluje.

Loni však už stoupal nahoru výsledkovými listinami. „Ano, byl,“ reaguje jednoznačně na otázku, zda byl spokojený s pátými místy při Speedway Mini Cupu i v mistrovství republiky na krátké dráze. „Sezóna se mi povedla, ale chtěl jsem se umístit lépe.“

Letos poprvé výrazně zasáhl také do klasického šampionátu – na snímku v souboji s Filipem Šifaldou

Klíčovým momentem se stal rovněž listopadový závěr pohárového seriálu v Divišově, kdy naposledy startoval s motocyklem s malým rámem. „Velká motorka mě lákala,“ říká Michal Baštecký. „Měl jsem z ní obavu, ale po první jízdě jsem byl překvapen, jak se lehce ovládá.“

To už jsme se však ve vyprávění pražského závodníka dostali k letošnímu roku. Zkraje sezóny atakoval stupně vítězů, nicméně smůla ho z nich srážela dolů. Prvního pódia se dočkal zkraje května v Praze. Konečně také výrazně zasáhl do klasického šampionátu stopětadvacítek. A také v něm se v Plzni dočkal poháru.

Začátek května přinesl první pódium Michala Bašteckého – po mistrovském závodě na malé Markétě na něm stojí s Lukášem Vinterem a Pavlem Kuchařem

„Měl jsem velikou radost, první pohár mé kariéry byl doma,“ vrací se Michal Baštecký k pražskému závodu, aby jedním dechem vysvětlil změnu svého postoje vůči klasickým tratím. „Čekal jsem, až budu mít větší motorku. A ten pohár z Plzně byl pro mě překvapením.“

Nicméně divišovský pád znamenal nekompromisní stop slibně rozjeté sezóny. „V nájezdu do zatáčky jsem byl rychlejší než Milan Dobiáš, který zaklapnul plyn,“ líčí Michal Baštecký osudný moment. „Brnknul jsem si o jeho zadní kolo. A následoval pád.“

 

Smělé ambice na rok 2018

Nešťastný divišovský pád drasticky přerušil slibnou sezónu v podání Michala Bašteckého

Od půlky srpna se Michal Baštecký nemohl posadit do sedla své závodní stopětadvacítky. Nevyšlo mu ani přání absolvovat tradiční exhibici kolibříků při Memoriálu Luboše Tomíčka. Vytrvalý déšť totiž seškrtal doprovodný program ve prospěch hlavního závodu.

„Rekonvalescence byla zdlouhavá,“ povzdechne si Michal Baštecký. „O to víc, když jsem sledoval závody jen z pozice diváka. Na Tomíčka jsem se těšil celý rok, je to veliký adrenalin svézt se před tolika diváky.“

V akci na malé Markétě

Letošní sezóna už skončila, nicméně Michal Baštecký už přemýšlí o té následující. „Přes zimu musím na sobě hodně zamakat, abych nasbíral co nejvíc pohárů,“ uvažuje. „Chtěl bych se zúčastnit mistrovství světa na klasické dráze.  A vyzkoušet si závody na dvěstěpadesátce.“

 

Michal Baštecký děkuje:

„Poděkování zejména tatínkovi, který mně hodně pomáhá a finančně podporuje. A dále bych chtěl poděkovat panu Rosůlkovi, panu Štanclovi, který mě naučil první smyk, a Luboši Tomíčkovi za to, co mě naučili. A doufám, že ještě učit budou. A také moc děkuji za spolupráci Zdeňku Schneiderwindovi a též vedení AK Markéta.“

Michal Baštecký v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček, Antonín Škach, Eva Palánová a Pavel Kuchař

Minirozhovor

Martin Vaculík potřebuje britskou školu

Bratislava – 2. listopadu
V uplynulých letech se Martin Vaculík etabloval v polské extralize a ve švédské Elitserien. Přští sezónu ovšem v tomto zaběhnutém schématu dojde ke změně. Slovenské eso totiž připouští, že mu chybí britská plochodrážní škola. A proto jej čeká debut za kanálem La Manche, byť bližší detaily o klubu zatím nebyly zveřejněny.

 

Martin Vaculík bude závodit v britské lize

„Příští rok budu jezdit ve Velké Británii,“ svěřuje se Martin Vaculík. „Britská plochodrážní škola je to, co potřebuju a už se nemůžu dočkat, až tam budu jezdit. Zatím nemohu povědět, v jakém klubu pojedu, protože je to otevřené a jednání probíhají. Ale ve Velké Británii určitě pojedu.“

Mezi skvělé letošní momenty slovenského esa patřil pochopitelně triumf ve slovinské velké ceně

Martin Vaculík zůstává mezi elitou Speedway Grand Prix, protože obdržel jednu ze čtyř stálých divokých karet. „Byl to pro mě povedený rok,“ bilancuje. „Měl jsem plno perfektních momentů, ale i hodně těch těžkých. Beru je ale tak, jak přišly. Zkouším jít dopředu a stát se lepším závodníkem. Plánuji pár změn ve své kariéře, abych byl lepším. Budu tvrdě makat, aby se moje přání splnilo.“

Martin Vaculík se objevoval také v české extralize

Foto: Karel Herman

Minirozhovor

Tomáš Topinka nežárlí na Václava Milíka

Napětí ve vzduchu bylo o to větší, že šlo o finále devětašedesáté Zlaté přilby města Pardubice. Konečně páska letěla nahoru! Takřka současně byl celý stadión na nohou. Václav Milík totiž neomylně zamířil dopředu, jako střela prolétl první zatáčkou a pak již odkrajoval zbývající kola do cíle. Více než sto čtyři sekund, než jej jako prvního pozdravila šachovnicová vlajka v rukou Jaroslava Kocka, publikum křičelo, tleskalo, jásalo, mávalo vlajkami a snažilo se historický moment zachytit na své foťáky či mobily. Nadšení neznalo mezí ani, když už pardubický kapitán projel vítězně cílem. Sekuriťáci byli v té chvíli malými pány a diváci vtrhli na ovál jako za časů triumfů Milana Špinky a Jiřího Štancla. Jednadvacetileté čekání na prvního českého vítěze plochodrážního závodu všech závodů první říjnový den letošního roku definitivně skončilo. Tomáš Topinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že na Václava Milíka rozhodně nežárlí.

Tipujte:

Jak dlouho dle Vašeho soudu budeme čekat na dalšího českého vítěze ZP?

View Results

Loading ... Loading ...

O dva roky odložené splnění prognózy

Od letošního října už neplatí, že Tomáš Topinka je posledním českým vítězem Zlaté přilby města Pardubice

„Dva roky předtím jsem v televizním studiu prohlásil, že to Venca může vyhrát,“ říká Tomáš Topinka, že jej vítězství Václava Milíka zase tolik nepřekvapilo. „Že je to nejhlavnější aspirant, a že je škoda, že nejede. Měl na to už tehdy.“

Jenže termínové kolize s polskou extraligou jméno Václava Milíka škrtnuly ze startovních listin ročníků 2015 a 2016. „Letos jsem tomu věřil, že vyhraje,“ neskrývá Tomáš Topinka. „Měl nejlepší rok za celou kariéru.“

Václav Milík se však zatím ve své kariéře nikdy ve Zlaté přilbě nedostal mezi nejlepších dvanáct. „Jsou to dva závody ve dvou,“ přemítá kouč letošních mistrů, který ve Svítkově pochopitelně nemohl chybět ani letos. „Musíš se dostat do finále, odstartovat a dostat se tam. Já tehdy přemejšlel, že jsem ve velkým finále Zlatý přilby. Tečka. Jak to dopadne, tak to dopadne. Je to delší jízda, chceš zajet co nejlepší výsledek. Vyhrát jede každej‘, na začátku jich je šestatřicet. A nakonec jich jede šest.“

Před jednadvaceti lety se Tomáš Topinka (zelená) probíjel před Simona Wigga (žlutá), Hanse Nielsena (červená) a Marka Lorama (černobílá)

Žlutá dráha, z níž Václav Milík letos startoval, se spolu s bílou pokládá za nejvýhodnější pro úspěch v šestičlenném finále největších střelců… „Abych ti řek‘ pravdu, vím o závodnících, co taktizovali, aby měli takovou nebo makovou pozici,“ reaguje Tomáš Topinka. „Nevím, jestli to Venca řešil. Já to neřešil, snažil jsem se závodit. Nevím, jestli jít zprostředka je výhoda, já tenkrát měl zelenou.“

Jeden rekord Tomáši Topinkovi zůstává

Posledním českým vítězem je od října Václav Milík

Léta platilo, že Tomáš Topinka je posledním českým vítězem Zlaté přilby města Pardubice. Rok co rok od jeho primátu z konce září 1996 se pravidelně přidávala další a další číslovka, jak čas běžel a česká hymna se ve Svítkově hrála pouze při nástupu. Nyní je však posledním domácím závodníkem, který slavný závod vyhrál Václav Milík, a od jeho vítězství neuběhl ani měsíc.

„Tuhle dementní otázku mi dávalo už asi patnáct lidí,“ vycítí Tomáš Topinka dotaz, jak reaguje na fakt, že se jeho postavení propadlo do historie. „Myslím si, že je debilní, zlatou přilbu mi nikdo nevezme. Že to trvalo jednadvacet let, je věc jiná.“

Václav Milík ve finále vedl stylem start – cíl

Každopádně v souvislosti s jeho vítězstvím zůstává ještě jeden rekord, protože nikdy přestávka mezi dvěma primáty českých závodníků nebyla tak dlouhá. A to včetně období, kdy se Zlatá přilba nemohla konat kvůli válce anebo dodnes neobjasněnou pořadatelskou pauzu v padesátých letech.

„Je to dobře,“ kvituje Tomáš Topinka letošní výsledek Václava Milíka. „Je jen škoda, že Zlatá přilba už není tolik atraktivní pro hvězdy Grand Prix. Nemaj‘ zájem, zlatá přilba a jawácká motorka pro ně asi moc neznamenaj‘. Za mý éry chtěl tu přilbu každej‘.“

Radost fanoušků neznala mezí

A kdybychom si chtěli do Tomáše Topinky trošku rýpnout, letos se fanoušci dostali až ke stupňům vítězů, což se před jednadvaceti lety přece jen nestalo… „Takový ptákoviny nesleduju,“ odráží smeč. „Byl jsem tam kvůli závodění, ne abych sledoval, co udělaj‘ diváci. Co se mi líbilo, jen hrstka lidí opustila stadión jen po finále. Taky ti, co nezaplavili ovál, zůstali na tribunách a počkali na vyhlášení. To mi přišlo super.“

Další doporučená četba:

jak Tomáš Topinka vyhrál Zlatou přilbu 1996

Tato zlatá krasavice zůstala v Čechách

Foto: Karel Herman

Minirozhovor

Josef Novák skončil sezónu dříve

Bořice – 20. října
Před týdnem měl být ve startovní listině závěrečných podniků středoevropského poháru MACEC Cup v Pardubicích a v Gorzowě. Nicméně pád při Poháru města Žarnovica předcházející neděli způsobil, že s největší pravděpodobností v úloze diváka zůstane také při zítřejší kostěnické rozlučce. Josef Novák se magazínu speedwayA-Z svěřil, že však v nouzi poznal přítele.

 

„Přede mnou šel Péťa Chlupáč,“ líčí Josef Novák, co se v rozjížďce s číslem šest žarnovického závodu přihodilo. „Zvedlo se mu to, nestačilo to ukočírovat a najel do prken. Motorka se mu vrátila do dráhy, já ji trefil a vymlel se.“

A tím pádem se sezóna 2017 pro Josefa Nováka uzavřela. „Měl jsem natažený vazy v rameni,“ říká. „Do minulý středy jsem tím dost trpěl. Blbý na konci sezóny, letěl jsem přes jeho motorku a mám díru v motoru. Dva závody jsem měl ještě před sebou. Ale vzal jsem to tak, že se budu připravovat na další sezónu.“

Situace zraněného závodníka byla o to horší, že po březolupském posledním finále cestoval na Slovensko úplně sám. „Kráťa (mechanik Martin Kratochvíl – pozn. redakce) musel z Březolup domů, jeho maminka má problém a táta nemoh‘ jet,“ povzdechne si Josef Novák. „Pomoh‘ mi ale Patrik Mikel. Odřídil to do Otrokovic, ty nejhorší kopce a já to pak dotáh‘ domů.“

Josef Novák nestartoval v posledních dvou závodech sezóny

Foto: Karel Herman

Minirozhovor

Eduard Krčmář prožil oslnivý víkend

Praha – 2. října
Všechno začalo v pátek. V posledním finálovém závodě světového juniorského šampionátu pronikl do semifinále, aby mu nakonec patřila osmá pozice. Pak přišla sobota. Při Zlaté stuze nebyl první jen v jedné semifinálové jízdě a díky mohutnému finiši ve finále dal svítkovský stadión rozeznít tóny české hymny. V neděli se pozornost davů soustředila zejména na Václava Milíka. Nicméně jeho postup do malého finále rozhodně nesmí být přehlížen a to nejen proto, že dva zástupce mezi nejlepší dvanáctkou závodu všech závodů měla naposledy před třemi lety. Famózní série pokračovala i zkraje nového týdne, protože při prolitém Tomíčkově memoriálu mu chyběl kousíček na pódium. Není proto divu, že byl Eduard Krčmář navýsost spokojen, ale o sobotním vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech raději příliš detailně mluvit nechtěl.

 

Eduard Krčmář na včerejší tiskové konferenci, zablácený, ale spokojený
Eduard Krčmář na včerejší tiskové konferenci, zablácený, ale spokojený

„Zlatou stuhu jsem chtěl vyhrát,“ netajil se Eduard Krčmář se svými ambice rozloučit se s juniorským věkem vskutku důstojným výsledkem. „Podařilo se. Ve finále trochu dělal potíže Zdeněk Holub. Pak se mi motorka rozjela.“

Nicméně na čela zatím úřadoval Michael Härtel. „Když jsem najížděl do poslední zatáčky, věděl jsem, že to vyjde,“ vrací se slánský závodník k nervy drásajícímu finiši, kde konečné slovo o vítězi řekl videozáznam. „Věřil jsem tomu. Dopadlo to o pět centimetrů a jsem rád.“

Těsný finiš Zlaté stuhy na velkoplošené obrazovce
Těsný finiš Zlaté stuhy na velkoplošené obrazovce

Eduard Krčmář pochopitelně nemohl chybět ve startovní listině Zlaté přilby, kde si diváky získal již svým statečným bojem zkraje října 2014. Tehdy užuž bušil na semifinálová vrata. Hans N. Andersen však vyhrál poslední rozjížďku a při bodové rovnosti to byl právě on, kdo putoval mezi nejlepší dvanáctku.

Eduard Krčmář útočí na Michaela Härtela
Eduard Krčmář útočí na Michaela Härtela

Svůj tehdejší výkon Eduard Krčmář vylepšil až předevčírem, kdy se tři roky stará historie s těsným vyřazením svým způsobem opakovala, byť šlo o level výše. „Škoda, že se neudělalo velký finále,“ připomíná, že mu na cestu mezi nejlepší šestku po vítězství v rozjížďce s číslem devětadvacet chyběl jediný bod. „To by byl nejlepší výsledek.“

České hvězdy uplynulého víkendu - Václav Milík a Eduard Krčmář
České hvězdy uplynulého víkendu – Václav Milík a Eduard Krčmář

Včera mohl být na tiskové konferenci po boku Maxe Fricka, Petera Kildemanda a Jurici Pavlice spokojený. „Škoda, že to pokazilo počasí,“ komentoval předčasný konec slavného závodu, který deštěm trpí takřka tradičně. „Ukončilo se to v pravý čas, na dráze už byly fleky a bylo to nebezpečný. Škoda, že Jurica Pavlic měl víc trojek. Byl lepší, doufám, že mně to vyjde příští rok.“

Rok je relativně dlouhá doba a březolupská sobota je mnohem blíže současné realitě. Před čtrnácti dny v Divišově si Eduard Krčmář vylepšil osobní rekord umístění v závodě ranku mistrovství republiky jednotlivců. Skončil druhý a v aktuálním pořadí ztrácí na Josefa France jediný bod.

Na cestě za čtvrtým místem v Memoriálu Luboše Tomíčka
Na cestě za čtvrtým místem v Memoriálu Luboše Tomíčka

Slibná podzimní forma Eduarda Krčmáře může v moravské vísce vést k dalšímu překvapení… „Na Březolupy mám velkej‘ plán, ale nechci o tom mluvit,“ zůstal však věrný své pevné zásadě nepouštět se před závodem do žádných spekulací.

S maminkou Jitkou po sobotním triumfu
S maminkou Jitkou po sobotním triumfu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Minirozhovor

Martin Mejtský půjde brzy domů

Pardubice – 2. října
Když se v poslední jízdě třetí vylučovací skupiny Kevin Wölbert dostal do kontaktu s páskou, otevřela se šance pro Martina Mejtského. Jenže účinkování druhého náhradníka včerejší Zlaté přilby města Pardubice nemělo dlouhé trvání. Po pádu v první zatáčce s ním sanitka odhoukala do nemocnice. Kuloáry se šířily různé zvěsti, nicméně potlučený závodník je mohl zaplaťpánbůh brzy vyvrátit.

 

„Jsem šel přes hák, ale nepamatuju si to, jak jsem byl vypnutej‘,“ vrací se Martin Mejtský k rozjížďce s číslem jedenáct. Prozatím zůstává hospitalizovaný v pardubické nemocnici, ovšem záhy by měl být propuštěn do domácího ošetřování.

„Jsem jenom pobitej‘,“ svěřuje se. „Měl jsem strach o obratle, že jsem je cejtil, ale nakonec vše v pohodě. Ještě mě čeká jedno cétéčko a půjdu snad brzo domů.“

Martin Mejtský je zatím pacientem pardubické nemocnice
Martin Mejtský je zatím pacientem pardubické nemocnice

Foto: Aneta Pačesová