Niederau – 17. listopadu
Nezasvěcený pozorovatel by je mohl považovat za rodinku německých fanoušků, která dorazila na plochodrážní stadión o něco dříve. A tak před začátkem závodu ještě kempují. Manželé v nejlepších letech, tatínek Matthias, maminka Carmen, dospělý syn Ronny a jeho mladší sestřička Sindy. Nechybí ani pejsek. Takové zdání však bere rychle za své, když se dlouhovlasá dívka objeví v kombinéze, nasadí si přilbu na hlavu a v sedle závodní pětistovky vyrazí na závodní ovál. Fanouškům je však Sindy Weber dobře známá a to nejen v Čechách, protože se závodnice startující za Liberec magazínu speedwayA-Z svěřila, že dálnice je vlastně jejím druhým domovem.
Házenkářka jezdí na motorce
„S plochou dráhou jsem začínala vlastně už v roce 2006,“ začíná Sindy Weber, přičemž s ohledem na své srpnové sedmnáctiny musí pochopitelně čelit otázce, zda se v letopočtu přece jen nespletla. „Když jsem byla malé dítě, jezdila jsem na bráchovy závody. Přišlo mi to zajímavé. Pak v tom roce 2006 jsem ke svým šestým narozeninám dostala od rodiny padesátku. A to byla ta pravá zábava! Ve škole jsem hrála házenou, ale nebavila mě. Hned rok na to jsem s ní skončila a začala jezdit s padesátkou. Pak přišla pětaosmdesátka, stopětadvacítka a nyní pětistovka.“
Český debut Sindy Weber v říjnu 2012 při chabařovickém podniku mistrovství republiky kolibříků na krátké dráze mnozí ani nezaznamenali. Ve stopětadvacítkách nejsou dívky žádným neobvyklým zjevem a zrovna Německo je v tomto ohledu vydatným zásobištěm českých závodů.
„Nebyl to můj první závod,“ říká Sindy Weber. „S padesátkou i pětaosmdesátkou jsem už často jezdila v Německu. A od roku 2010 jsem také závodila na padesátce v Polsku, kde jsem v sezóně byla vicemistrem kubatury 50 ccm. To ale nebylo oficiálně uznáno, protože jsem jezdila bez polské licence.“
Tehdy v Chabařovicích se Sindy Weber umístila na dvanácté příčce, když v cíli finále D před ní projeli Roman Mády a vítězný Filip Šifalda. „Byl to hezký pocit závodit v České republice,“ vrací se o pět let nazpět. „A bylo velmi zajímavé závodit proti závodníkům, které jsem vůbec neznala. A protože to pro mě byla nová dráze, byla jsem spokojená i s výsledkem.“
Jenže v následující sezóně jakoby se po ní slehla země. „Závodila jsem v Německu se svou pětaosmdesátkou, měla jsem tu klub,“ vysvětluje, proč se roku 2013 neobjevila na žádném českém mítinku. „Byla jsem také v Polsku, ale bohužel už ne tolik úspěšná jako s padesátkou. A prostřednictvím Chabařovic jsem v roce 2014 dostávala pravidelné pozvánky k tréninkům a závodům. To je ten důvod, proč jsem se do Čech vrátila. V sezóně 2014 jsem už v Německu závodila méně, ale více v České republice a v Polsku.“
Shupa přináší progres
Její plochodrážní motocykl s motorem TM 85 sice v depu vzbuzoval zájem milovníků techniky, nicméně v duelech se stopětadvacítkami Shupa ztrácel rychle dech. Na jednu z nich Sindy Weber posléze přesedlala. Byl to skok dopředu a typickým výsledkem německé dívčiny v sezóně 2014 se stala finále B.
„Ano, to je pravda, rychle jsem šla na stopětadvacítku Shupa, s pětaosmdesátkou jsem nestíhala,“ usmívá se. „V béčku jsem byla prakticky každý závod, což ukázalo, že se s dobrým materiálem můžu objevovat na lepších místech. A měla jsem pocit, že jsem na opravdu správné cestě.“
Pocit se ukázal jako správný, přešla zima a v dubnu 2015 se Sindy Weber poprvé postavila na pódium. „Bylo to opravdu skvělé,“ vybaví se své třetí místo při Speedway Mini Cupu. „Konečně jsem byla na bedně. Nebylo to jenom finále B jako vždycky. Přesvědčilo mě to, že i jako holka můžu bojovat o vítězství.“
Konečně přichází půllitr
Sezónou 2016 se pro Sindy Weber uzavřela stopětadvacítkářská část kariéry. Se svou Shupou už neobjela tolik podniků kolibříků jako dříve. Důvod je pochopitelný, a sice přechod do pětistovek. Nicméně než se budeme věnovat klasické kubatuře, poprosíme německou závodnici o bilanci svého působení ve stopětadvacítkách.
„Rok 2016 moji kariéru změnil hodně,“ říká Sindy Weber. „Ale otázka na ohlédnutí se za léty se stopětadvacítkou je dobrá. Často jsem byla šťastná za svoje výsledky, ale bohužel ke konci byly se stopětadvacítkou problémy. A to byla škoda, protože jinak by moje výsledky byly mnohem lepší. Ale stopětadvacítky byly dobrým startem pro moji kariéru.“
První závod s pětistovkou Sindy Weber nemohla mít na více symbolickém místě. Byl osmnáctý den měsíce června a SC Chabařovice pořádal pětadvacátý ročník Memoriálu Jiřího Hurycha. Ten místo předchozích podniků charakteru bodovaného tréninku nesl status přeboru. Nicméně Sindy Weber vinou patálií se spojkou přišla o celou polovinu základní části.
„Byl to můj první závod s pětistovkou, takže jsem problémy se spojkou nezapomněla,“ říká. „Byla škoda, že jsem nemohla jet všechny jízdy. Ale zase musím poděkovat Petru Babičkovi, který mi s tou spojkou. A ještě jednou díky všem, co nám tenkrát pomáhali.“
Nicméně sezóna 2016 byla teprve své půli, Sindy Weber pokračovala v přeborech, debutovala v divišovské juniorce a při liberecké rozlučce dokonce vyhrála ve své kategorii. „Je pravda, že zbytek mé druhé sezóny nebyl špatný,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Jsem velmi spokojená s druhým místem ve Stralsundu. A také se svými dalšími výsledky, ale samozřejmě vítězství v Liberci byl můj nejlepší moment celé loňské sezóny.“
Rodina podporuje na maximum
Letos měla Sindy Weber hodně napilno, jelikož copatá závodnice nepromarnila jedinou šanci závodit. „Nezmeškala jsem téměř závod s výjimkou juniorského šampionátu v Praze na začátku sezóny,“ upřesňuje. „Krátce předtím jsme měli autonehodu a naneštěstí jsme byli bez dodávky. Ale všechny další závody jsem jela. Byla to pro mě hodně poučná sezóna. Bohužel jsem měla pár problémů s motorkou po celý rok, proto ta sezóna pro mě nebyla tolik úspěšná. Ale víme o problému a příští rok to změnilo.“
V závěru září měla s rodinou vstupenky na pardubický super víkend, ale nakonec osud chtěl, aby během něho hrála aktivnější roli na ovále. „Zlatá stuha byla pro mě vrchol letošní sezóny,“ rozzáří se. „Byl to pro mě pěkný zážitek závodit v takové krásné atmosféře. Bohužel jsem o dva dny dříve měla pád ve Svitavách a hodně mě bolelo rameno a krk.“
S výjimkou Chabařovic je od saské Míšně na všechny naše stadióny daleko. Nezdá se však, že by Sindy Weber měla problém s cestováním. Nejenže dorazila na přebor do Kopřivnice či slovenské Žarnovice, nad čímž i někteří naši borci vraští čela, ale ochotně přijela třeba na červencovou výstavu v Houdkovicích. Ani předminulý víkend nescházela v Kopřivnici, kde přitom na pořadu dne byla pouze veselá rozlučka.
„Já i moje rodina rádi cestujeme,“ vysvětluje Sindy Weber. „Protože když máme víkend bez ploché dráhy, nudíme se. Náš domov je dálnice a každý plochodrážní stadión. A zkoušíme dělat hodně věcí jako třeba ta výstava v Houdkovicích. Nebo rozlučka v Kopřivnici. Jsme totiž mezi nadšenými lidmi a to je, co milujeme. Důležité je, že mám podporu rodiny. Bez ní bych nemohla jezdit plochou dráhu, protože bohužel nemáme žádné sponzory.“
Přece všechno není obvyklé, aby starší bratr pracoval jako mechanik pro svou mladší závodící sestřičku, nežárlí trošku? „Tahle otázka se mi líbí,“ rozesměje se Sindy Weber. „Myslím, že bráška na mě žárlí často. Dříve totiž sám závodil na ploché dráze, ale teď nemůže. Myslím, že by si chtěl velmi často vyměnit naše role, protože on většinou jezdil jen v Německu a já jezdím mezinárodně. Ale přesto vím, že mě pořád podporuje a je na svou malou sestřičku vždycky pyšný.“
I nadále s českou licencí
Čas ubíhá rychle. I když se v současné době plochodrážní fanoušci baví spíše myšlenkami na boje na ledových kolbištích, zima se překulí cobydup. Pro závodníky to platí dvojnásob, jelikož se na novou sezónu musí adekvátně připravit po všech stránkách.
„V sezóně 2018 se změní hodně,“ svěřuje se Sindy Weber. „Dostanu druhou motorku. A chci jezdit více na mezinárodní úrovni. Proto budu příští rok mít mezinárodní licenci. Doufám, že dostanu více příležitostí. Samozřejmě budu muset do příštího roku hodně trénovat, abych byla lepší a lepší.“
Co se však nezmění, je lev na licenci a silueta Ještědu na závodnické vestě. „Budu i nadále jezdit s českou licencí a pravděpodobně zůstanu v Liberci,“ říká Sindy Weber. „Z Chabařovic jsem odešla, protože tam se jezdí více stopětadvacítky. V mém přestupu rozhodně nejsou žádné zlé důvody, celý klub v Chabařovicích je milý a vždycky ochotný pomoci.“
Sindy Weber děkuje:
„Mnoho lidí si zasluhuje poděkování. A já se omlouvám, jestli na někoho zapomenu. Především bych rád poděkoval své rodině, která mě vždy podporuje a stále se mnou jezdí. Sama vím, jak obtížné, to pro ně je, protože v týdnu musí každý den do práce. Pak bych ráda poděkovala svému bývalému polskému klubu, GUKS Speedway Wawrow, podporovali mě v každé plochodrážní kubatuře. A s těmi lidmi byla vždy dobrá zábava. Potom bych chtěla poděkovat Chabařovicím a Liberci za skvělou podporu. Také musím poděkovat otci Zdeňka Holuba, protože každý rok nám pomáhá s licencí. A je na každém závodě a pomáhá nám. Samozřejmě musím poděkovat Petru Moravcovi za všechnu pomoc, protože bez něho by toho hodně nefungovalo. Děkuji také všem svým fanouškům, kteří mě fandí, když závodím a kteří mně dodávají hodně sílu.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Jiřina Šifaldová a Blanka Kuchařová
