Žarnovica – 29. března
Podobné scény se tady již odehrávaly. Zdeno Vaculík vystoupí na stadiónu z dodávky a věnuje se přípravě plochodrážních motocyklů mladého závodníka. Jenže na kalendáři nestojí letopočet 2005 a z jeho syna Martina je eso světové extratřídy. Slovenský ex šampión totiž vychovává svého vnuka Davida Pacalaje, který se magazínu speedwayA-Z svěřil, že pilně pracuje na svém progresu.
Od babičky rovnou na motocykl
Ptát se, kterak se šestnáctiletý synovec Martina Vaculíka k ploché dráze dostal, připomíná ono příslovečné nošení dříví do lesa. „Odmalička jsem se chodil dívat na plochou,“ říká David Pacalaj, že mu stejně jako řadě jiných žarnovických chlapců nebyla ochozy Městského stadiónu vůbec cizí.
Na rozdíl od většiny z nich však nakonec sám za široká plochodrážní řidítka usedl. „Vždycky když jsem přišel k babičce, tak se dělaly motorky,“ vypráví David Pacalaj, že návštěvy u prarodičů se vesměs nesly v poněkud méně tradičním duchu. „Postupně jsem začal pomáhat, když jsem byl starší. Až jednoho dne jsem si to vyzkoušel sám. Šel jsem se s dědou svézt a od té doby jezdím.“
Přestávky žarnovických závodů, během nichž tradičně dostávají prostor nové naděje, dostaly novou postavu. První závod David Pacalaj absolvoval ještě před svými patnáctými narozeninami. Během jarního test matche jeho Speedway Clubu s Miskolcem prožil předloni poměrně povedený debut a především tři úvodní trojky vypadají hodně impozantně.
„Začínal jsem o přestávkách, což mi dalo dost zkušeností,“ ujímá se slova opět David Pacalaj. „Ta atmosféra, diváci… A pak jsem jel ten první test match. Byl jsem ve stresu, ale po první jízdě to ze mě spadlo a byl jsem spokojený. Nečekal jsem, že budu mít tolik bodů, ale snažil jsem se zajet, co nejlépe.“
Na české ovály
David Pacalaj se narodil, když se říjen roku 2001 ještě nestačil připravit, že se zlomí vejpůl. Ostatně datum jeho příchodu na svět označuje i záhadná číslice 0710 na tričkách jeho doprovodu, po jejímž původu se zvídaví lidé hodně ptají. Tím pádem jej však věk omezoval prakticky celou sezónu 2016.
„Byl jsem limitovaný věkem, ale nějaké závody jsem stihnul,“ říká. „Za to jsem velmi vděčný, protože to mi dalo hodně zkušeností, které bych na tréninku nenasbíral. Se sezónou jsem byl spokojený, ale vždycky je, co zlepšovat.“
Stejnou cestou zlepšování se ostatně svého času vydal i jeho strýček. Před nějakými dvanácti, třinácti lety objížděl všechny závody, jak to jen bylo možné. Zdeno Vaculík by dokázal dojet ze Žarnovice na všechny české stadióny prakticky poslepu, což se mu pochopitelně hodilo i loni, kdy na naše ovály nasměroval také vnuka.
„S českými závody jsem spokojený,“ bilancuje. „Juniorka je vyrovnaná, přebor také a vždycky to jsou pěkné závody. Se svými výsledky jsem spokojený už jen proto, že jsem byl na některých drahách poprvé. V této sezóně už to bude jiné, doufám. Děláme všechno, abych se posouval dopředu.“
Zkouška naší extraligou
Zatímco Martin Vaculík byl ve svých začátcích osamocenou bílou plochodrážní vránou, David Pacalaj má nespornou výhodu, že v Žarnovici není jediný plochodrážník. Speedway Club má vcelku sofistikovaný systém závodů pro své členy, bez přehánění snese označení inventáře české první ligy a loni byl iniciátorem vzniku Poháru přátelství.
„Ano, je fajn, když je nás v týmu víc,“ souhlasí slovenský junior. „Můžeme si pomáhat a porovnávat se na tréninku. Vzpomínám si na ty závody, co jsi zmiňoval dobře. Jsou tam dobří jezdci, takže je to pokaždé dobrý závod.“
Vrcholem snahy mladšího z obou žarnovických klubů je účast v české extralize. Ján Daniel se loni držel zásady, aby v soutěži dostali příležitost jeho vlastní závodníci. Do perimetru jeho koučova hledáčku se pochopitelně musel dostat také David Pacalaj, jenž v naší vyšší soutěži debutoval v červnu ve Slaném.
„V extralize jsou dobří jezdci a závody jsou těžké,“ konstatuje David Pacalaj, aby se vzápětí vypořádal s otázkou, jestli by letos v duchu své filozofie zlepšování neměl pumpnout klubovou kasu o více euro za získané body. „Tento rok, jestli budu mít možnost, chci zajet, co nejlépe to půjde. Je to těžké se porovnávat se staršími jezdci, než jsem já.“
Sám sebou
Jednomu porovnání se však vyhnout nemůže. Žarnovické ochozy vesměs očekávají, že jim Zdeno Vaculík vychovává nové eso, které plochodrážní zeměkouli převrátí naruby ještě více než jejich milovaný Maťo. David Pacalaj zůstává především sám sebou, podobných otázkám se vyhýbá a odpovědi dává na oválech.
Nicméně jeho březolupský debut ve finále českého šampionátu jednotlivců přece jenom nabízí reminiscence na neuvěřitelný výkon jeho strýčka ve Slaném v září 2007. Jeho prohlášení před závodem by šla vnímat jako velkohubá prohlášení sedmnáctiletého sebevědomého teenagera, kdyby se ovšem jejich autor nakonec nesmál z nejvyššího stupínku pódia jako nejmladší český šampión všech dob.
„Dostal jsem se do českého šampionátu, za což jsem vděčný organizátorům,“ reaguje David Pacalaj. „Byl to super pocit bojovat o titul. Uvidíme, jak to bude letos, jestli se tam dostanu. Pamatuju si, když Maťo vyhrál. Bylo to velké překvapení. Vyhrál v sedmnácti, nikdo to nečekal, byla tam dobrá konkurence.“
Ještě než se však na Prvního máje pojede na Markétě první z čtveřice letošních finálových podniků o českého mistra, čeká Davida Pacalaje příští neděli závod, po jehož skončení bude Žarnovica tleskat slovenskému šampiónovi. Slovenský junior má za sebou zimní přípravu a víkendový trénink v Kršku.
„Na mistrovství Slovenska se budu snažit zajet co nejlépe,“ nepřekvapí slova, která splývají z jeho rtů. „Protože podle toho se bude určovat, kdo kde jaké závody pojede. Uvidíme, dáme do toho všechno a… Uvidí se (smích).“
David Pacalaj děkuje:
„Chtěl bych poděkovat celému svému týmu a své rodině. Hlavně svému dědečkovi za všechno, co pro mě dělá a strýčkovi za techniku. Bez něho bych nemohl jezdit.“
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
