Mořina – 17. března
Stadión v Goričanu ve čtvrtek praskal doslova a do písmene ve švech. Optimálních tréninkových podmínek chorvatského oválu využívali kupříkladu Martin Vaculík, Matěj Kůs, Kenneth Bjerre či Bartosz Zmarzlik. V houfu závodníků se objevil také Ondřej Smetana, který si sem prakticky jen odskočil, aby mohl být zkraje příštího týden již v Bydhošti. Po návratu domů se však dozvěděl, že jeho nový polský klub své soustředění posunul až na týden mezi Velikonocemi a Prague Open.
„Zachránil mě Zdeněk Schneiderwind, že jel se mnou,“ říká Ondřej Smetana. „Ve čtvrtek jsem jezdil, hned po tréninku jsme se vraceli domů. Bylo tam asi třicet pět jezdců, čekaly se fronty, aby ses dostal na dráhu. Byla těžká, nemoh‘ jsem se s tím srovnat, nakonec jsem se s tím popasoval.“
Pražský závodník nejel do Goričanu s českou výpravou, jež vyjíždí v pondělí, protože se měl v úterý hlásit v Bydhošti. „Ta nebude,“ svěřuje se. „Protože tam chčije, trénink posunuli na třetího, čtvrtýho a pátýho dubna.“
Taková fronta stála ve čtvrtek v Goričanu u vjezdu na ovál
Goričan – 16. března
Zatímco výprava pod společnou hlavičkou reprezentace a pražské Markéty vyráží do Goričanu v pondělí, Matěj Kůs se svým mechanikem Milanem Mihulem na chorvatský stadión přibyl již v úterý. Tři dny pilně trénoval ve společnosti Nicki Pedersena, Petera Kildemanda a Kennetha Bjerre. Objevil se také Martin Vaculík a příležitost vyjet na ovál nezmeškal ani Jurica Pavlic. Pražský závodník je nyní na cestě do Prahy, kde si však před odjezdem na Britské ostrovy vůbec neodpočine, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.
Matěj Kůs si do své dodávky v Goričanu naložil pořádný náklad optimismu
V Goričanu nechyběl ani Nicki Pedersen
„Zakončili jsme úspěšně třídenní ježdění v Goričanu,“ svěřoval se Matěj Kůs včera krátce po soumraku. „Vyzkoušeli jsme s Milánkem všechno, co jsme měli v plánu. Vracíme se zpět do Prahy, přes víkend zabalit a začátkem týdne odjezd do Anglie.“
Matěj Kůs se za svou přípravou může ohlížet s uspokojením. „Celkem mám za sebou lehce přes sto třicet odjetých kol,“ pochlubí se. „Těším se na první závody příští týden v Belle Vue, které ukážou, jak jsem na tom.“
Goričan nabízí pro trénování skvělé podmínky
A jak na tom kapitán pražské Markéty je? „Nechci předbíhat a předcházet,“ usmívá se. „Sezóna teprve začíná a je dlouhá. Vím, jak se cítím, a co mohu očekávat. Ať bude začátek sezóny, jaký chce, vím, že si s tím poradím. Můžu ale říct, že mám největší rychlost za posledních šest let.“
Nepomuk – 6. února
V sobotu vedl finálovou jízdu G&B Ice Speedway Cup v Malille, než se Lukáš Hutla vypořádal s Jonasem Anderssonem a sebral mu vítězství. Když spolu se svým přemožitelem nakládal vybavení do svého Sprinteru, nemohl tušit, jak dobrodružná cesta domů jej čeká. Andrej Diviš se magazínu speedwayA-Z svěřil, že všechno nakonec dobře dopadlo, a že doufá v další závod v sobotu v Kopřivnici.
Šlechetný Marc Geyer veze na laně porouchanou dodávku s českými závodníky a mechaniky na palubě
„Závody super,“ vrací se Andrej Diviš do Malilly. „Ovál se zdál zprvu menší, ale nakonec to byl fofr. Jel jsem rychlou rozetu a pořád plyn, skoro se neklapalo, dráha byla trochu klopená, což jsem ještě nikdy nejel, ale dobrý.“
Potíže nastaly při zpáteční cestě, kdy jeho Mercedes Benz Sprinter přišel nešťastnou náhodou o olej v motoru a zadřel se. Z Dánska jej šest set kilometrů na laně vezl Marc Geyer, který si po čtvrtečním německém šampionátu odskočil na švédský pouťák a vracel se zpátky do Willmersdorfu. Sem pro Andreje Diviš dorazil kamarád Lukáš Fremr s odtahovým vozem.
„Jsme doma,“ hlásil Andrej Diviš, který pochopitelně nešetřil slovy díků na adresu obou svých zachránců, do světa včera večer. „Šest set kiláků na laně a pak pět set na odtahovce, naštěstí mám svoji, takže to stálo jen nějakou naftu navíc.“
Z Berlína se Sprinter Andreje Diviše vezl na odtahovém voze
Togliatti – 21. února
V Rusku je zima jako v Rusku. Výprava českých ledařů, která se ze Šadrinsku přesunula do pronajatého panelákového bytu v Togliatti, o tom ví svoje. Čekání na pokračování světového šampionátu na místním stadiónu se proto docela vleklo. A tak se vyrazilo na ryby! Ale jak s kapesním nožíkem vyvrtat díru do metrového ledového příkrovu řeky Volhy?
Ruský rybář nelhal
Bez vrtáku velikosti vývrtky na obrovu láhev díru do Volhy neuděláte
„Jelikož je mínus dvacet stupňů a moc se toho venku dělat nedá, vymysleli jsme, že půjdeme zkusit rybařit na Volhu,“ svěřuje se Lukáš Hutla se svým zážitkem. „Koupili jsme proto základní vybavení, které mohlo mít na štítku napsáno, že je vhodné pro děti do pěti let, a jeli jsme na přehradu. Přehradní jezero má rozlohu 6450 kilometrů čtverečních. Korytem Volhy je dlouhé 580 kiláků a maximálně třicet kilometrů široké. Průměrná hloubka je devět metrů a maximální devětatřicet.“
O takové zimě si v Čechách můžeme nechat jen zdát
A právě tady se český ledařský nároďák koncem minulého týdne se svým rybářským nádobíčkem objevil. „Představte si naši expedici…“ směje se Lukáš Hutla. „Tloušťka ledu okolo metru a my v kapse otvírací nožík. Jeden hodný rybář nám půjčil vrták, ale pravil, že dnes tu ryby nejsou, a když viděl naši výbavu, jen kroutil hlavou.“
Ochotný Rus evidentně věděl, o čem mluví. „Opravdu to na naše sušené kalamáry nebralo,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Jediný, kdo spolkl návnadu, byl náš manažer, táta Radek. Ani Vlado na semínko ze slunečnice nic nechytil. A tak, když už asi po dvaceti minutách naše výprava usoudila, že dřív zmrzneme, než něco chytíme, jestli jsme zpátky do teplíčka na byt.“
Opět na cesty
Dodávka je naložena na ranní odjezd směr Vjatské Poljany
Víkendový program však rázem rozfoukal obláček nudy. „Potom dorazil Honza Klatovský na finále,“ vysvětluje Lukáš Hutla. „A tak jsme měli příjemnou změnu v podobě závodů, které se Honzovi vydařili. Okoukal jsem nájezdovou rychlost těch nejlepších a těším se do Vjatských Poljan na mistrovství Evropy.“
Bílá dodávka je už naložena k prasknutí, aby českou čtveřici odvezla na další víkendovou štaci. „Je to asi pět set kilometrů, coby kamenem dohodil,“ uvažuje Lukáš Hutla. „Přejíždíme tam dnes ráno. Uvidíme, co nás čeká, ale všichni jsme pozitivně naladěni a těšíme se na nadcházející závodní víkend.“
Frýdek-Místek – 18. února
Jeho sportovní kariéra rozhodně není fádní, a pokud se motocyklového závodění týká, zahrnuje také plochou dráhu, kde jsme ho vídali mezi lety 2008 a 2010. Před šesti lety chtěl vyzkoušet ledy, jenže jeho motocykl bohužel na Větřkovické přehradě neprošel technickou přejímkou. Příští sobotu se však představí na šroubkařském závodě v Opole. Lukáš Hromádka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se rád vrátil i na klasické ovály.
Lukáš Hromádka v letech své aktivní plohcodrážní kariéry
„Mám za sponzora jednoho Poláka,“ vysvětluje Lukáš Hromádka, jak se dostal zpátky k ploché dráze. „Prodávám mu tady nádrže na naftu. Jeho firma v malé míře sponzoruje extraligu v Toruni a začal sponzorovat i mě.“
K comebacku se zdá být našlápnuto dobře. „Budu kupovat ještě jednu motorku,“ svěřuje se Lukáš Hromádka. „Mám devadesátku Jawu, teď jsem pro Opole koupil kola po Míše Krupičkové.“
Bohužel letošní parodie na tuhou zimu mu zabránila v tréninku. „Není zamrzlé,“ krčí rameny. „Ale v pátek odpoledne až do večera je v Opole trénování. Navíc je to srandamač a šroubky nejsou nic složitého, bude to spíš start – cíl.“
A jak to bude s působením Lukáše Hromádky během letní sezóny? „Chtěl bych se i svýzt na škváře,“ říká. „Jednám v Březolupech, ať mi dají smlouvu. V Kopřivnici nejsou peníze a já potřebuju nějakou podporu. Jednám i v Opole, abych jel druhou ligu.“
Togliatti – 16. února
Po skončení nedělního programu světového šampionátu v Šadrinsku vedla cesta české čtveřice do Togliatti. Pronajali si útulný byt v jednom z místních paneláků a o nadcházejících volných dnech se do centra jejich pozornosti pochopitelně dostane třetí a čtvrtý díl pokračování boje o titul letošního mistra světa. A pak se přesunou do Vjatských Poljan, které příští víkend hostí mistrovství Evropy. Lukáš Hutla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by chtěl profitovat z motocyklu, jenž vyladil právě v Šadrinsku.
Lukáš Hutla se těší na mistrovství Evropy
„Začátek tragédie,“ vrací se Lukáš Hutla k první dni šadrinského mistrovství světa. „Rychlost pošťáka na babetě se mi poslední zatáčku nevyplatila. Pak jsme se ale začali rozjíždět. Rusové mi ukázali, že se dá jet o mnoho rychleji. Bylo to lepší a lepší.“
Nicméně český trojlístek šel spát jako poslední tým průběžné klasifikace, byť se stejným ziskem bodů s Finy. „Nebudu se vymlouvat,“ říká přeloučský ledař bez obalu. „Nemám natrénováno a v tom fofru je to znát. Mám ruce tak na tři kola. Pak už jsem na motorce jenom na okrasu, ale zaplaťpánbůh, že jsem trošičku zrychlil oproti začátku. Vlado jel taky pěkně, i když na tom dlouho neseděl. A táta jede zodpovědně odzadu a dohlíží na nás.“
Češi nakonec řadu šesti týmů neuzavřeli, jak by se mohlo dle snímku z nedělního nástupu zdát
Za nepříznivé konstelace ledařského nároďáku jsme nebyli favority, nicméně čeští ledaři se netrmáceli přes Ural, aby skončili na chvostu. „Nebýt poslední, to je to, oč tu běží,“ přibližuje Lukáš Hutla motto družstva před nedělním pokračováním. „Šli jsme pokračovat v boji o páté místo a nakonec se to podařilo. Parťáci jeli, jak to jen šlo. A mně se forma z konce sobotního závodu podařila přesunout i na neděli. Ale úplně spokojený nejsem, mohlo to být lepší. Ale jak říkám, poslední jsme nebyli, a to je hlavní.“
Lukáš Hutla atakuje Franze Zorna
Před odjezdem směr Vjatské Poljany nemohla přijít lepší zpráva. „Moje motorka má teď perfektně nastavený podvozek a motor letí jako, když tě z praku vystřelí. Nedělní závody jsme si užili. A do Vjatských Poljan se těšíme a nepojedeme tam jen do počtu.“
Lukáš Hutla se těší na evropský šampionát příští týden
Foto: tiskový servis FIM/Reygondeau Good Shoot a Radek Hutla
Pozornosti ruského mechanika, který české výpravě pomáhal v Šadrinsku, neunikla ani ctihodná hlava Martina Běhala, inu když se leští, tak se leští
