Ústí nad Labem – 26. května
Svůj závodní comeback po nešťastném pádu v evropském finále v Balakovu si načasoval na německé závody o uplynulém svatodušním víkendu. Jenže v tom prvním v Teterowě odstoupil po čtyřech rozjížďkách, na druhý do Güstrowa už necestoval a nefiguruje ani ve startovní listině nedělní ouvertury první ligy v Praze. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jeho případný start při extralize v Žarnovici či v Kopřivnici je pochopitelně v rukou Tomáše Topinky, ale především v rukou božích.
Závodní přestávka Zdeňka Holuba se prodlužuje
„Ve čtvrtý jízdě mi v tom rameni křuplo,“ vrací se Zdeněk Holub k sobotnímu večeru v Teterowě. „Měl jsem jet i druhej‘ den v Güstrowě. Nechám si ještě chvíli pauzu.“
Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho. „Nikam se to nehlo,“ obrací závodník pražské Markéty pozornost ke své zlomené klíční kosti. „Čekám, jak se to bude vyvíjet, uvidím. A jestli pojedu extraligu, ještě nevím. Záleží taky na nominaci.“
Praha – 24. května
Když v pražské juniorce zopakoval tři dny staré pódium z přeboru v Březolupech, pojistili si poslední volnou reprezentační vestu v juniorském mistrovství Evropy. Myslel na něho již při českém finále v Kopřivnici, kde si původně chtěl šetřit jeden ze svých motocyklů. A zatímco jeho kluboví kolegové ve čtvrtek upírali své zraky k uplakané obloze s otazníky v očích, zda se mají chystat na extraligu do Pardubic, on se deštěm ubíral k ukrajinské hranici. Jen pád hodin ho dělilo od senzačního debutu v reprezentaci. Jan Kvěch se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kdyby netrénoval, rozhodně by nestál na pódiu a bůhví, jak by to dopadlo s postupem do Stralsundu.
„Vyjeli jsme ve čtyři ráno,“ líčí Jan Kvěch cestu do ukrajinského Rovna. „na čáře jsme stáli jen chvilku a o půlnoci jsme tam byli. Celou cestu pršelo, a když jsme přijeli, byla dráha pod vodou.“
Páteční trénink nebyl pro českého reprezentanta bez problémů. „Chtěl jsem si zkusit start a roztrh‘ se mi spojkovej‘ koš,“ říká. „Skočil jsem na druhou motorku a dal si aspoň dvě minuty druhej‘ trénink.“
O trénink nebyl ze strany závodníků příliš velký zájem. „Pár lidí netrénovalo kvůli vodě. Ještěže jsem ale trénoval, jinak se to roztrhlo v první jízdě!“
Po tréninku byl čas připravit na sobotní závod oba stroje. „Motorky jsme dělali asi do osmi,“ pokračuje Jan Kvěch ve svém vyprávění. „Přes noc jen lehce mrholilo. V sobotu foukal vítr a dráha se vysušila.“
Rychlejší převod klíčem ke stříbru
Na trénink byla dráha hodně těžká
Premiéra Jana Kvěcha v evropském šampionátu juniorů nemohla dopadnout lépe. „Odstartoval jsem a vyhrál,“ pouští se junior pražské Markéty do vyprávění o závodě. „Pak jsem ztratil jeden bod s Ukrajincem (Vitalijem Kovalem – pozn. redakce). Hůř jsem odstartoval, jezdil jsem za ním. Dráha byla tvrdá a nemoh‘ jsem nic vymyslet.“
Oproti tréninku byl povrch trati úplně jiný. „Bylo to tvrdý jako beton,“ vypráví Jan Kvěch, který dalšími dvěma výhrami zamířil k postupu. „Nebyl tam žádnej‘ materiál. Nakonec mě porazili dva Poláci (Patryk Wojdylo a Igor Kopec Sobczynski – pozn. redakce). Měl jsem dát o zub dolů.“
S dvanácti body se Jan Kvěch nakonec ocitnul na startovním roštu rozjezdu o druhé místo proti Wiktoru Lampartovi, jehož prve ve dvanácté jízdě porazil. „To už jsem dal rychlejší převod,“ pokračuje český reprezentant. „A porazil jsem ho podruhý.“
Radost z postupu
Atmosféra na stadiónu byla skvělá
Premiéra v reprezentaci dopadla na výbornou. Jan Kvěch se nejen s přehledem dostal do pětice postupující do finále ve Stralsundu, ale vychutnal si druhou příčku pódia. Přitom od chvíle, kdy vůbec poprvé šel po individuálních závodech pětistovek postavit na stupně vítězů při přeboru v Březolupech, neuplynul ani celý měsíc.
„Měl jsem radost, hlavně jsem byl rád, že jsem postoupil do finále,“ přibližuje své pocity, přičemž ovšem lituje, že v závěrečném střetnutí s dvěma Poláky skončil až třetí. „Kdybych šel na rychlejší převod už na tu poslední jízdu, myslím, že bych s nima dokázal závodit. I takhle jsem s nima závodil dvě kola. Ale pak mi ujeli.“
Další čeští závodníci zasáhnou do evropského šampionátu do jednadvaceti let předposlední červnovou sobotu. V Plzni pojedou Patrik Mikel a Filip Hájek, zatímco v rolích náhradníků budou připraveni Pavel Čermák a František Klier.
Wiktor Lampart, Igor Kopec – Sobczynski a Jan Kvěch stojí na pódiu
Herxheim – 9. května
Na challenge v italském Terezanu pro něho nebyla situace zprvu vůbec růžová. Z úvodních dvou sérií vytěžil pouhopouhý bod a přitom do finálové části evropského individuálního šampionátu postupovalo jen pět nejlepších. Všechno se nakonec neobrátilo jen v obyčejné dobré, ale přímo ve skvělé a úžasné. Z nadstavbové části profitoval natolik, že se s vítězným Emilem Sajfutdinovem a Mikkelem Michelsenem šel postavit na stupně vítězů. Cestou zpátky skoro nespal, přesto triumfoval v dlouhodrážním pouťáku v Plattlingu. Jeho diář na nejbližší dny nese zápisy Herxheim, Wittstock a Kopřivnice a Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by rád klukům ze svého týmu udělal medailovou radost i v těchto destinacích.
Stupně vítězů i postup
Josef Franc je v excelentní formě
„Výbornej‘ víkend, bylo to skvělý,“ raduje se Josef Franc. „Itálie byl dlouhej‘ závod jako blázen, to jsem nezažil. Letmáků tam bylo tři prdele. Náročnej‘ den, teplo velký, bylo to takový specifický. A neděle byla taky dlouhá.“
Nicméně na začátku sobotního večera byla nálada v Pražanově týmu o poznání horší. „O tréninku byla dráha normální,“ vypráví úřadující český šampión. „Pak to ale strašně nachcali a trénink byl k ničemu. Vyhovovalo to Pacovi Castagnovi, v prvních dvou sériích nasbíral pět bodů. A moje první nebo druhá jízda se jela pětkrát, pořád to zastavovali od startu.“
Zatímco hody italské divoké karty skončily druhou pětinou závodu, Josef Franc si teprve chystal pomyslný příbor, aby si na soupeřích zgustnul. V rozjížďce s číslem dvanáct podlehl jen Emilu Sajfutdinovi, ale další dva výjezdy na ovál proměnil v jasná vítězství. S deseti body šel do poslední šance, v níž druhým místem splnil plán postupu. A ve finále projel pod šachovnicovým praporkem jako třetí.
Josef Franc je prozatím na čele českého šampionátu jednotlivců
„Říkal jsem si ‚aj, aj, to nevyjde‘,“ odhaluje Josef Franc rozpoložení své duše, než začala třetí série jízd. „Pak jsem se ale kousnul. Emil byl bezkonkurenční. Šly mi starty. Poved‘ se mi i v last chance. Už jsem věděl, že jsem v evropským finále. Ve finálový jízdě jsem si šel vybírat jako poslední, takže jsem si vybírat nemoh‘. Dobře jsem odstartoval, honil jsem Michelsena, ale na velký předjíždění to nebylo.“
Hektický závodní rytmus
Josef Franc je již v Herxheimu
V předchozích letech se Josef Franc soustředil na reprezentaci především na dlouhé ovály, jelikož se její termíny kryly s klasickými šampionáty světa a Evropy. „Mistrovství Evropy nekoliduje s mistrovstvím světa na dlouhý dráze,“ uvažuje Josef Franc. „Možná s nějakým volným závodem, co budu muset zrušit. A tak to bude fungovat jako doteďka.“
Cestou do Prahy se Pražanova dodávka zastavila v Plattlingu, kde na svérázném dlouhém oválu pořádali v neděli tradiční dobře obsazený mezinárodní volný závod. „Z Terenzana jsme vyráželi ve tři ráno,“ líčí Josef Franc. „Chvilku jsme si cestou odpočali a do Plattlingu přijeli, když už trénovali. Byli jsme vyšťavený, skočil jsem ale do druhýho tréninku.“
Josef Franc se svým týmem – zleva Jakub Fencl, Zdeněk Schneiderwind a Jiří Georgiev
Na rozdíl od soboty řádil v neděli Josef Franc již od začátku závodu. „Bylo to dobrý kromě jedný jízdy, kdy jsem měl problém s řemenem,“ popisuje. „Šly mi starty a dařilo se mi. Ve finále jsem jel od venku a nedal nikomu šanci. Byl to trénink před finále v Herxheimu. Závod se zdržel asi o hodinu, byla tam velká bouračka sajdkár. Měl jsem toho plný brejle, na neděli jsem spal asi jen tři hodiny.“
Nicméně dnes je již Josef Franc připravený na vstup do prvního finále světového šampionátu na dlouhé dráze. V sobotu má na pořadu dne evropské semifinále na trávě ve Wittstocku. A v neděli se přesune do Kopřivnice, aby ve druhém finále mistrovství republiky jednotlivců hájil svůj post leadera. Takové hektické tempo mu před lety, kdy účinkoval v britské lize, šlo náramně k duhu.
Propagace pražské velké ceny v Herxheimu
„V Praze jsem zregeneroval tělo a včera večer jsme jeli do Herxheimu,“ říká. „Odtud pojedeme rovnou do Wittstocku a pak budeme mastit do Kopřivnice. Bylo by hezký zopakovat víkendový výsledky už kvůli klukům. Makaj‘ tvrdě a v těch podmínkách, jak to šudláme, to nemaj‘ jednoduchý.“
Foto: Karel Herman, Zdeněk Schneiderwind a Jiří Georgiev
Slaný – 8. května
Ze závodů stopětadvacítek oku diváka ladí spíše malé ovály, nicméně pro řadu samotných závodníků jsou lákavější klasické dráhy. A své lepší motory si nechávají právě na ně. Přesně to samé učinil v sobotu Bruno Belan při třetím pokračování pohárového PRO-TEC Speedway Mini Cupu ve Slaném. Jenže jeho Shupa nejenže nezavrčí ani dnes v Plzni, ani možná až do konce června.
Bruno Belana čeká nucená závodní přestávka
„Klasická dráha je mazec a to mě baví,“ přibližuje Bruno Belan svůj názor. „Proto jsem jel ve Slaným na starým rámu a ne jen na něm, ale i se starým klubovým motorem, jelikož jsem si svou motorku šetřil na Plzeň. Ve třetí rozjížďce mi upadl výfuk, tak jsem jel tři kola bez něho.“
Základní část ukončil se ziskem devíti bodů. „Už jsem si myslel, že se už na bednu nedostanu,“ svěřuje se, že již byl smířený s finále B. „A pak přišli s tím, že mám rozjezd do áčka s Lukášem Vinterem. Měl svůj den a jel tvrdě. A i já bojoval, co to šlo. Ani jeden to nechtěl vzdát, bedna je bedna. Vjeli jsme spolu bok po boku a už v první zatáčce jsme se přetlačovali. A v druhé jsem to už neustál.“
Osudný sobotní rozjezd s Lukášem Vinterem
Z nemocnice se Bruno Belan vracel se závodnickou neschopenkou na půldruhého měsíce, což jej bude stát dost závodů. „Mám rozlomený kloub u malíčku,“ povzdechne si slánský závodník. „Proto mi malíček vypadl z jamky a tak je doba léčení opravdu šest neděl. Pokud bude možnost začít dřív, určitě budu rád jezdit. Moc mě to mrzí, že přijdu o závody.“
Nezbývá než za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z popřát Bruno Belanovi co nejrychlejší rekonvalescenci.
Ústí nad Labem – 5. května
Po pádu v evropském semifinále v Balakovu upíral své naděje k včerejšku. Fraktura klíční kosti, kterou si z Ruska odvezl, totiž není komplikovaná. Nicméně páteční lékařská kontrola nedopadla přesně podle jeho představ. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že proto svůj start příští neděli v Kopřivnici ještě zváží.
Zdeněk Holub má další lékařskou kontrolu přespříští pátek
„Dobré zprávy nemám,“ říkal včera večer. „Na kontrole jsem se nic moc pěknýho nedozvěděl. Další kontrolu mám až na čtrnáct dnů a do tý doby musím nosit ortézu.“
Zdeněk Holub se zjara prezentoval ve skvělé formě, nicméně vzhledem k zranění musel oželet svou účast v prvním finále na Markétě v úterý. Přitom druhé se v Kopřivnici koná již následující neděli.
„Uvidím, jak se budu cejtit,“ vysvětluje pražský závodník, proč pořád zůstává v seznamu nominovaných závodníků. „Nevím, uvidím… Omluvit se můžu vždycky.“
Zdeněk Holub na cestě za titulem slovenského šampióna
Pardubice – 28. dubna
Zatímco se jeho soupeři v Balakovu v pátek odpoledne chystali na přeložené evropské finále jednotlivců, on byl už v Praze. V hlavě neměl nic než návštěvu u lékařů, aby si nechal vyšetřit svou klíční kost, kterou si zlomil při čtvrtečním pádu, než byl balakovský závod předčasně ukončen. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kaše jeho smůly naštěstí není tak horká, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zdeněk Holub stihnul část Balakova jako závodník i Pardubice coby divák
„Zatím dobře,“ reagoval Zdeněk Holub na přímou otázku, kterak to vypadá s jeho ramenem. „Mám prasklou kličku. Ale není to nikam hnutý, což je dobrý. V pátek jsem přiletěl a byl jsem u doktora.“
Do balakovského závodu paradoxně naskočil až na poslední chvíli. „V první zatáčce jsem se přetočil a Fin mně narval do motorky,“ popisuje své až přespříliš krátké účinkování v evropském šampionátu, ovšem jedním dechem dodává, že se úterní finále na Markétě bude muset obejít bez něho. „Další kontrolu mám v pátek, tak minimálně do pátku nic nepojedu.“
