Otrokovice – 10. dubna
Plochá dráha někdy píše paradoxní příběhy. Elvis Avgucevič po svém pádu v rozjížďce s číslem čtyři nedělního slovenského šampionátu mířil do nemocnice. Nyní je prakticky v pohodě a dostal naordinován jen dvoutýdenní oddech. Patrik Mikel upadl o čtyři jízdy později. Byť už v osmnáctém Memoriálu Ladislava Eliáše nepokračoval, zůstával v depu s tím, že je jen poněkud otřesený. Nakonec však jeho loket zpevňuje sádra a před extraligovou ouverturou příští úterý má problém nejen Lubomír Vozár, nýbrž i Milan Mach. Byť se pardubický junior magazínu speedwayA-Z svěřil se svou verzí doby na rekonvalescenci, v Praze nepojede, čímž je s největší pravděpodobností zmařeno předjednávané hostování Josefa Nováka za Slaný.
Na nástupu Prague Open se Patrik Mikel ještě usmíval
Patrik Mikel sledoval zbytek závodu, vychutnal si také excelentní triumf Zdeňka Holuba a byl mezi prvními gratulanty v Pražanově boxu. Jenže krátce nato musel za zdravotníky do sanitky, kteří mu na loket nasadili dlahu.
„Puknul mi loket, sám od sebe, myslel jsem, že to je jen spálené,“ vypráví Patrik Mikel, cože se to těsně před příchodem soumraku v Žarnovici přihodilo. „Jeli jsme do Partizánského do nemocnice a tam řekli, že je to vyhozený. Ale včera ve Zlíně zjistili, že nebylo.“
V sobotu se Patrik Mikel mračil při Prague Open a stejně prosluněná žarnovická neděle chmury z jeho čela nerozpustila. „Byla to rána,“ vrací se k osudné rozjížďce s číslem osm. „Po závodech jsem hýbal s rukou a zničehonic jako kdybych tam měl tenisák.“
Patrik Mikel by se na ovály chtěl vrátit do třech týdnů
A kdy tedy pardubického juniora opět uvidíme v závodní akci? „Je to naražený, je tam otok, ale zlomený to není,“ přemítá. „Mám ruku v sádře, doktor říkal na čtyři nebo pět týdnů, ale chtěl bych to zkrátit na tři týdny. Na začátek sezóny je to blbý, ale chtěl bych stihnout mistrovství Evropy v Pardubicích…“
Žarnovica – 8. dubna
Od svých žarnovických kolegů musel o dráze na plzeňských Borech slyšet prakticky jen samé hororové věci. Jenže před rokem sem přijel, viděl, a byť nezvítězil, šel poprvé na stupně vítězů české juniorky. Pozici třetího závodníka mistrovství republiky juniorů ztratil až v rozjezdu s Filipem Hájkem v Pardubicích, nicméně i tak má za sebou vcelku povedenou sezónu. Tu letošní zahájí dnes odpoledne, kdy se v jeho Žarnovici pojede nejen o titul slovenského šampióna, nýbrž i místa v reprezentaci.
Dvakrát blízko juniorského bronzu
Ján Mihálik si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Když jsem tam přijel, pršelo,“ vrací se Ján Mihálik ke svému prvnímu závodu v Plzni takřka před rokem. „Myslel jsem, že se závod zruší, ale pak se udělalo pěkné počasí. Na dráhu vyjely traktory, ale když jsem viděl, jakou katastrofu udělaly, myslel jsem si, že se závod teď už zruší. Jenže jsme hodinu počkali, rozhodčí zahájil trénink, bylo to dost hluboké, ale sjízdné. Na tréninku jsem jel starou gumu a bylo to v pohodě, pak jsme na závod přezuli novou gumu a před první jízdou jsem měl problém zahnout, takže jsem jezdil výjezdu po nafukovačce.“
Nakonec se na první pohled nepříznivé okolnosti poskládaly do mozaiky nejnižšího stupínku pódia. „Po té minutě tréninku jsme šli na pásku,“ pokračuje Ján Mihálik. „Neměl jsem problém odstartovat na prvním místě. Po dvou kolech se jízda zastavila kvůli pádu Michala a Václava. Přijel jsem do depa, úplnou náhodou šel kolem mě Richard Geyer. Dívá se mi na zadní gumu a začal se chytat za hlavu, proč jezdíme na nové gumě, když je těžká dráha. Rychle jsme ji vyměnili za starou a neměl jsem problém zahnout. V opakované jízdě jsem znovu dobře odstartoval a vyhrál jsem. Protože jsem byl dost fyzicky připravený na sezónu, tak jsem tu dráhu zvládnul. Ale na Edu a Patrika jsem neměl, byl jsem na té dráze poprvé a ještě jsem s ní seznamoval.“
Ján Mihálik startuje letošní sezónu dnešním šampionátem Slovenska
Ján Mihálik už své pódiové umístění neobhájil, navíc mu celkový bronz v rozjezdu po pardubickém závodě sebral Filip Hájek. „Ano, je pravdou, že jsem se nedostal na stupně vítězů v Praze, kde mi chyběl jeden bod na finálové jízdy,“ ujímá se slova opět slovenský junior. „Podepsalo se na tom i to, že jsem o den předtím startoval v semifinále mistrovství Evropy v Terenzanu, po kterém jsem byl částečně vyčerpaný. V Pardubicích jsem z toho byl rozzlobený, ale bral jsem to, že lepší zvítězil. A náladu mi spravilo druhé místo do devatenácti let.“
Bronz měl na dosah i v juniorských družstvech ve Slaném společně s Jakubem Valkovičem, jenže jedna nepovedená jízda všechno obrátila naruby. „S Jakubem se mi jelo dobře, výborně jsme spolupracovali jak na dráze, tak v depu jako tým,“ líčí Ján Mihálik. „Škoda té jedné nevydařené jízdy. Na startu mi odešel motor. Jakub v první zatáčce spadnul a vyloučili ho. Stejně tak i mě, i když k tomu nebyl důvod, protože jsem nebyl za bílou čárou a ani mě nepředjeli o kolo. Tím, že nás rozhodčí vyloučil, jsme ztratili šanci umístit se na stupni vítězů.“
Prestižní závody
Během pardubického debutu v juniorském mistrovství světa
Vedle českého juniorského šampionátu se Ján Mihálik dočkal svého debutu ve světovém šampionátu mladší věkové kategorie. „Byla to pro mě dobrá zkušenost,“ vypráví o svých dojmech z pardubického semifinále. „Zajezdil jsem si s extraligovými jezdci typu Drabika, Kubery nebo Kurtze. Jsou vyježděnější než já, ale zase jsem získal nové zkušenosti a hodně jsem se naučil. Takové závody potřebuju, abych výkonnostně rostl.“
A vskutku Ján Mihálik loni prožil více povedených závodů, kupříkladu při pražské první lize vyjezdil osm bodů a patřil k inventáři extraligové sestavy Jána Daniela. „V té Praze se mi na tréninku jelo úplně super,“ popisuje. „Dráha byla dobře nachystaná a myslel jsem, že si dobře zajezdím. Jenže hned v první jízdě jsem nebodoval a ve druhé také ne. Potom jsem se poradil s mechaniky a změnili jsme nastavení motorky, což vedlo k výraznému zlepšení a podařilo se mi získat osm bodů. V první lize se mi jezdí líp než v extralize, protože mám větší šanci na lepší umístění než v extralize, kde s námi jezdi profesionální jezdci. Ale v extralize jezdím rád, získávám zkušenosti na dobrých drahách.“
Fatální porucha motoru stála Žarnovičany bronz v juniorských družstvech
Kromě extraligy jsme v Čechách loni viděli Jána Mihálika v prestižním šampionátu dvojic v Plzni. Na debut ve finále mistrovství republiky jednotlivců stále čeká. Jediná cesta k němu vede přes přebor, který však loni prakticky ignoroval.
„No, já nejdřív ani nevěděl, že jedu do Plzně na finále České republiky dvojic,“ připouští Ján Mihálik. „Ale nominoval mě tam Speedway Club díky mému dobrému umístění v české juniorce. Konkurence byla dobrá, ale snažil jsem se co nejlépe zajet. No, jeden přebor jsem jel ve Slaném, tak si nevymýšlej (smích). Ale na přebory jsem neměl moc čas, když otec musí chodit do práce, a jsou to volné závody, takže nejsou povinné.“
Ostrý odpolední start do nové sezóny
V extralize debutoval hned v prvním závodě žarnovického Speedway Clubu
Nechme ale už letopočet 2017 spát pod přikrývkou historických statistik, protože dnes pro Jána Mihálika začíná nová plochodrážní kampaň. „Na sezónu jsem se připravoval fyzicky i technicky, takže mám nachystáno,“ pochlubí se. „Něco jsme doplnili v technice jako například rámoviny a další věci. Chtěl bych postupovat výkonnostně dál. Mojí prioritou bude česká juniorka, kde chci opět stupně vítězů, což se mi, myslím, podaří. Protože se začalo trénovat později, rozhodl jsem se, že první závody pojedu na domácí dráze v Žarnovici.“
Ty jsou na pořadu dnešního odpoledne. „Snažil jsem se připravit co nejlépe po fyzické a technické stránce,“ dostává se Ján Mihálik ve svém vyprávění k mítinku o titul slovenského šampióna. „Budu se snažit zajet co nejlépe, jak se jen dá. Umístění si netroufnu tipnout, uvidíme, jak se závody budou vyvíjet, protože nás bude pětadvacet jezdců. Bude to zajímavé, těším se na to.“
Ján Mihálik děkuje:
„Chtěl bych poděkovat za pomoc: mojí rodině, Speedway Clubu Žarnovica a firmám: Mistro, Duo-Ados, Motopoint,Styx, Stavebniny Trvalec aTitan.“
Ján Mihálik v akci
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
Loňské juniorské medaile by chtěl letos minimálně obhájit
Hronské Klačany – 7. dubna
Zima letos nebyla příliš tuhá. Nicméně co zpackala ve svém funkčním období, se snažila dohnat v březnu. Mrazy a sněžení odsunovaly první tréninky na pozdější a pozdější tréninky. Řada závodníků šla do prvního závodu prakticky rovnou z tělocvičny. Jakub Valkovič stačil přece jen objet pár koleček, než se v neděli vypravil na první podnik slovinského šampionátu v Kršku. Slovenský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by při zítřejším mistrovství své země chtěl vyrazit na dráhu zlepšování svých loňských výsledků.
Odhodláním šetřit netřeba
Jakub Valkovič si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Zima byl dlouhá,“ povzdechne si Jakub Valkovič. „Na sezónu jsem se připravoval v posilovně a také běháním a jízdou na kola. Tréninků na dráze však bylo o hodně méně než v minulých letech. Před závodem v Kršku jsem měl tři tréninky.“
Z Krška se domů vracel jako čtrnáctý muž závěrečné klasifikace. „Závody neskončily nejlépe,“ uznává. „Ale od začátku jsem měl problémy s první motorkou, takže na poslední chvíli jsem musel naskočit na druhou a ta nebyla tak doladěná jako první. Jenže minulu rok jsem měl na prvních závodech dva body a nyní tři. A tak to tak nejhorší zase nebylo.“
Onen jeden bod z prvního mítinku plochodrážní sezóny anno domini 2017 pocházelo z mistrovství Slovenska, které se jelo ještě o týden dříve než letos. Přitom výsledek slovenského šampionátu je pro žarnovické závodníky nesmírně určující, jelikož si po jeho skončení budou rozebírat reprezentační vesty ve stylu, kdo dřív přijde, ten dřív mele. V této frontě nepůjde předbíhat, jelikož zítřejší výsledky promluví jasnou řečí.
Jakub Valkovič v akci
„Můj názor je, že by takový důležitý závod neměl být hned na začátku,“ odpovídá Jakub Valkovič na otázku, zda mu vyhovuje brzký termín tolik klíčového mítinku. „Protože jeden závod možná nevyjde a ostatní vyjdou. Jenže ten první závod rozhodne o tom, kdo pojede na mistrovství Evropy a světa.“
Nicméně ve svých osmnácti letech je Jakub Valkovič pochopitelně větší závodník než filozof. „Určitě bych chtěl skončit lépe než v minulém roce,“ nešetří odhodláním. „A zajet dobrý výsledek, abych měl možnost si vybírat závody jako je mistrovství Evropy nebo světa.“
Kluzké Pardubice přináší obrat
Před Patrikem Búrim a Pavlem Čermákem při pardubické první lize
Letošní sezóna je stále přespříliš mladá a mnoho témat k rozhovoru ještě nemůže poskytnout. Obraťme proto pozornost k loňskému roku, kde se zdálo, že na Jakuba Valkoviče dosedla černá můra velikosti strategického bombardéru. Svou druhou rozjížďku dovedl do vítězného konce až při první lize koncem června v Pardubicích, více než dva měsíce po plzeňské juniorce, kdy jej černobílá vlajka jako prvního v cíli pozdravila poprvé.
„Ano,“ reaguje žarnovický závodník, aby se rovnou zamyslel nad příčinami, co se s ním dělo. „Ten začátek nebo vlastně první polovina sezóny se mi nevydařila. Myslím, že to bylo o vyježděnosti a později už přišly dobré výsledky.“
V evropském finále devatenáctek překvapil i sám sebe
V Pardubicích to při první lize dost klouzalo stejně jako později při Poháru přátelství, nicméně Jakub Valkovič jakoby si na bahně liboval. „Tehdy v Pardubicích jsem to měl dobře doladěné,“ říká. „Jelo mi to, i když ostatní měli problémy na dráze. Já jsem si dával pozor v nájezdech, abych to nepřetočil, a rychlost jsem měl dobrou, takže jsem byl tenkrát spokojený. Možná to bude tím, že jsem zvyklý ze Žarnovice, protože když tam polijí dráhu, je to stejné jako, když jinde prší (smích).“
Nicméně druhá polovina sezóny 2017 v podání Jakuba Valkoviče již byla o poznání lepší. Dostal dokonce nominaci na evropský pohár devatenáctiletých juniorů v Divišově. Osmé místo se mu musí bilancovat dobře. Ale škádlivý čertík přece jen vystrkuje hlavičku a vymýšlí hypotézy, jaké by to bylo, kdyby se slovenský reprezentant po tréninku nemusel loučit se svým lepším motorem…
„S druhou polovinou sezóny jsem už byl víc spokojený,“ souhlasí Jakub Valkovič. „Ten výsledek v Divišově byl zatím můj největší úspěch, myslím si. Byl jsem překvapený, že jsem v takové konkurenci skončil na osmém místě. Letos bych se určitě chtěl dostat do nominace na evropské dvojice v Žarnovici. Budu se snažit, aby se mi to podařilo.“
Těsný průlet bronzové medaili v juniorských družstvech
Před Petrem Chlupáčem a Filipem Šifaldou v české juniorce
Pravidelný návštěvník českých plochodrážních kolbišť se už dávno neptá, kdože je vlastně onen Jakub Valkovič. Naší první ligu poznal už v jejím ročníku 2016, ale loni se vstupem SC Žarnovica do naší extraligy debutoval rovněž ve vyšší ligové divizi.
„V extralize to pro mě bylo ještě spíše o sbírání zkušeností,“ zamýšlí se. „Ale letos bych chtěl vyjezdit víc bodů než minulou sezónu. Myslím, že v první lize se mi dařilo v Žarnovici, také v Divišově jsem zajel dobře a pomohl jsem týmu. Letos bychom chtěli víc potrápit soupeře a také víckrát vystoupit na stupně vítězů.“
Počet závodů Jakuba Valkoviče mohl zvýšit český přebor. Jenže nepočítáme-li propršené Pardubice, přijel k němu jen třikrát. Nebyla přece jen škoda jeho absence, a to tím spíše, mohl-li se kvalifikovat do českého finále a pokračovat v práci, kterou v něm rozdělal na Markétě koncem dubna?
„Nevyhovovalo nám to zřejmě časově kvůli jiným závodů nebo byly v té době i jiné závody, které jsem jel,“ vzpomíná. „Letos bych ale chtěl těch přeborů odjet více než v loňské sezóně. A třeba se i kvalifikovat do mistrovství republiky…“
Ve Slaném měl s Jánem Mihálikem pódium na dohled
Juniorku absolvoval celou. Avšak všechny její tři díly se konaly na jaře, kdy Jakub Valkovič nebyl ještě takovým Jakubem Valkovičem jako v závěru sezóny. „Nejsem spokojený s výsledkem,“ komentuje své osmé místo v celkové klasifikaci a šesté mezi devatenáctiletými vrstevníky. „Tehdy jsem ještě nejezdil dobře, neměl jsem ani dobré starty, nedařilo se. Letos ale chci míchat kartami a zlepšit v juniorce své výsledky.“
V půli září ve Slaném však užuž cinkal bronz v juniorských družstvech. „Měli jsme smůlu,“ posteskne si Jakub Valkovič. „Jednu jízdu jsme pokazili. Ale čekali jsme na soupeře z Prahy na startu více než dvě minuty a nic se nedělo. Po startu se Jánovi Mihálikovi pokazila motorka. Mně to v první zatáčce nakoplo, a abych s sebou nevzal i Filipa Hájka, raději jsem to položil. Vyloučili mě, myslím, že to bylo nespravedlivé, byli jsme zklamaní, protože jsme měli k třetímu místu blízko.“
Jakub Valkovič děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodičům za podporu a také celé rodině, které mě podporuje. Dále Speedway Clubu a svým sponzorům, bez kterých bych neměl možnost jezdit. A také všem fanouškům za podporu.“
Jakub Valkovič v akci
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
Loňská extraliga byla pro Jakuba Valkoviče spíše o sbírání zkušeností
Živanice – 4. dubna
Loňské ledařské hody zmeškal kvůli práci v zahraničí. Na Srandamač do Kostěnic dorazil pozdě, a když mimo soutěž přijel na start jedné z rozjížděk, zůstal stát se spadlým sekundárním řetězem. V Pardubicích mu techničtí komisaři odmítli převzít kejvačku do flat trackové kategorie veterán. Nicméně Vladimír Višváder ještě nedopsal svůj závodnický curriculum vitae do poslední stránky. Popadl příležitost za pačesy v reprezentaci na ledových oválech a nyní se v rámci evropské série veteránů přesně po čtvrtstoletí vrací na dlouhé dráhy.
Pokaženou jedinou rozjížďkou v Kostěnicích loni v červnu se plochodrážní kariéra Vladimíra Višvádera neuzavřela
„Motorku už mám připravenou,“ pochlubí se Vladimír Višváder. „Je to sedmička po Hanzi Boháčovi, už jsem ji provětral po Živanicích. Musel jsem dávat převod do rychla, aby to bylo rychlejší. Ještě trénink ve Svítkově a chtěl bych zkusit závod veteránů. Mám licenci z těch ledů, škoda to nevyužít.“
Dlouhodrážní část kariéry Vladimíra Višvádera:
Vladimír Višváder přidává ke svému závodnímu životopisu další stránku
Vladimír Višváder se s juniorskou kategorií rozloučil třetím místem v posledním federálním šampionátu do jednadvaceti let, než se Československo rozdělilo na dvě části. Menší počet závodních příležitostí, kterých se mu jako seniorovi dostávalo, se rozhodl řešit na dlouhých oválech.
V půli května startoval v Mariánských Lázních v českém mistrovství. Jak v sobotu, tak v neděli skončil se sedmi body v semifinále a dvojice jedenáctých míst mu stačila na desáté místo v závěrečném pořadí. Ještě ve stejném měsíci vyrazil do Francie ke kvalifikačnímu kolu travnatého mistrovství Evropy, kde byl vyřazen.
Než se shlédnul v ledových zrcadlech a flat tracku, závodil výhradně na klasických oválech. Proto ELVS v Pardubicích příští sobotu bude ve znamení jeho dlouhodrážního comebacku takřka po pětadvaceti letech.
MR na dlouhé dráze 1993:
10. (Mariánské Lázně 11. – 11.)
ME na travnaté dráze 1993:
kolo Plateau/Rocroi 17.
Nejlepší juniorské trio Československa roku 1992: Vladimír Višváder, Tomáš Topinka a Antonín Šváb
Žarnovica – 1. dubna
První dubnovou neděli zářil úplně stejně jako sluníčko, které si na své šmolkově modré tribuně naplno vychutnávalo slovenský šampionát v Žarnovici. Na své cestě za postem slovenské dvojky po Martinu Vaculík dokonce ukázal výfuk nikomu menšímu než Josefu Francovi. Při pardubické extralize vyhrál rozjížďku a všechno nasvědčovalo, že jej čeká skvělá sezóna. Jenže stačila jedna uplakaná sobota při plzeňské juniorce a všechno bylo vzhůru nohama. Michal Tomka je však již zpátky po svízelném období. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že byť musí vynechat letošní mistrovství Slovenska, v dalším průběhu sezóny se chce soustředit minimálně stejně jako loni.
Zkrocený spěch při comebacku
Michal Tomka si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Jsem rád, že se mi na začátku sezóny 2017 začalo tak dařit,“ říká Michal Tomka. „Byl jsem připravený na sezónu, věřil jsem si a dokázal jsem odstartovat. Když se mi to povedlo, nebyl problém porazit i někoho tak zkušeného jako Pepa Franc. Pokračoval jsem v tom i v Pardubicích, když jsem po doladění motocyklu dokázal odstartovat a už jsem nenechal nic na náhodu. Bohužel pak se stalo, co se stalo. V Plzni jsem si tak úplně na dráze nevěřil, viděl jsem, že je blbá a na to jsem doplatil. Ale chci se zase soustředit na novou sezónu minimálně tak dobře jako minulý rok a minulost nechat za zády.“
Největší překvapení loňského šampionátu Slovenska – Michal Tomka vede před Josefem Francem
Rekonvalescenci snášel statečně, ale že se na závody díval skrz plot již méně, protože dle jeho názoru se plochá dráha nejlépe sleduje se sedla rozjetého motocyklu. „Celou dobu jsem se modlil, ať už to mám za sebou a můžu už zase běhat a hlavně jezdit,“ svěřuje se Michal Tomka. „Chválabohu to uteklo a mám možnost pokračovat. I když jsem byl rekonvalescent, nezmeškal jsem ani jeden závod a na každý jsem se přišel aspoň na chvilku podívat. Samozřejmě se to nedá porovnat s pohledem za řidítkami, když letím full gas (smích). Ale já už full gas zase jedu a naštěstí se nemusím jen dívat na ostatní, jak jezdí.“
Loni v dubnu zvedal palec nahoru plným právem
Sezóna 2017 ještě nedoběhla do svého konce a Michal Tomka neodolal a počátkem září se při žarnovickém tréninku posadil do sedla plochodrážního stroje. „Samozřejmě to nadšení z prvního tréninku po dlouhé pauze bylo nepopsatelné, i když jsem měl stále v zádech stále šrouby,“ rozzáří se, nicméně nad možností závodního comebacku ještě během loňska kroutí hlavou. „Možná by se to dalo urychlit, ale to jsme určitě nechtěli, aby se náhodou něco nestalo. Od začátku jsem byl pro, abych radši vydržel, dal se pořádně do kupy a pak začal. A vydržel jsem.“
Ostrý start po slovenském šampionátu
Michal Tomka v akci
Šrouby z obratlů byly chirurgicky odstraněny během zimy. Michal Tomka absolvoval minulý týden první trénink, po němž však účast slovenského závodníka v národním šampionátu příští neděli v Žarnovici visela na vážkách. Pořadatelé mu poskytli čas na rozmyšlenou do konce března.
Michal Tomka v souboji s Marko Levišinem
„V neděli na slovenský šampionát nejedu,“ říká pár hodin po vypršení daného času. „Protože konce dubna mám kontrolu u doktora a až tam dostanu potvrzení na licenci, abych mohl jezdit. Ale na extralize koncem měsíce už budu. Jsem ale neskutečně rád, že jsem se z toho dostal. Nezanechalo to na mně žádné stopy a necítím žádnou pokoru, ani strach, takže jedeme zase naplno. Ale mistrovství Slovenska je tentokrát na Paťovi (smích). “
Michal Tomka odstartuje sezónu až koncem měsíce
Michal Tomka totiž při loňském ročníku slovenského šampionátu bral vedle volných míst v reprezentaci také kompletní díly rámu. Patrik Búri nakonec musel vzít zavděk hodinkami, které jako cenu věnoval jeden fanoušek, aby vousaté vtípky v podobě otázek, kolik je hodin, musel poslouchat až do konce sezóny. Ve startovní listině příští neděli nahradí Michala Tomku Argentinec Facundo Albin.
Michal Tomka děkuje:
„Chtěl bych samozřejmě poděkovat všem, kteří mi celou dobu pomáhali, nabízeli nám pomocnou ruku, abych to co nejrychleji rozchodil, což se podařilo. Děkuju všem sponzorům, Speedway Clubu, fanouškům a lidem, co mi posílali hodně pozitivních zpráv a stále ve mně věří.“
Michal Tomka v akci
Foto: Mirek Horáček a Karel Herman
Michal Tomka letos slovenský šampionát nepojede, avšak koncem měsíce bude připraven
Divišov – 31. března
Kdyby láska nedokázala hory přenášet, přišla by celá řada českých pohádkářů o hlavní zápletku svých děl. Nicméně příběh, že by mladého fotbalistu, jehož plochá dráha příliš netáhla, dostala na závodní ovály, napsal sám život. A vyprávět nám ho bude Pavel Čermák, který se magazínu speedwayA-Z svěřil rovněž se svým přáním o ještě lepší sezóně, než z jeho úhlu pohledu byla ta letošní.
Mezi kolibříky na pouhý skok
Pavel Čermák si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Všechno se stalo úplnou náhodou,“ říká Pavel Čermák na téma svých závodnických počátků. „Tenkrát jsem chodil s dcerou Vaška Hromase. A jelikož on se ploché dráze dřív hodně věnoval jako mechanik a myslel si, že jednou budeme rodina, chtěl, abych si to vyzkoušel. Jak všichni říkali, viděl ve mně syna, kterého nikdy neměl. O to víc si vážím, že mi stále dělá mechanika, i když se vše změnilo.“
Přitom tehdejší nápadník současného divišovského šéfa žádné plochodrážní aspirace neměl. „Na závody jsem nechodil vlastně vůbec,“ připouští. „Tenhle sport mě zrovna moc nelákal. Jezdil jsem na pitbike a crossové motorce, a než jsem začal jezdit plochou dráhu, hrál jsem fotbal.“
Pavel Čermák v akci
Zjara 2015 se Pavel Čermák mihnul Speedway Mini Cupem. Debut rozhodně nebyl špatný, navíc pravidelná umístění ve finálových jízdách označených písmeny C a B dávala tušit, že by mohly přijít ještě lepší časy. Avšak po červnovém klání na malé Markétě byly jeho stopětadvacítkářské dny jednou provždy sečteny.
„Tenkrát jsem začínal už pomalu trénovat na pětistovce,“ vysvětluje Pavel Čermák. „Při tréninku v Divišově jsem přepadl přes hák a přetrhl si vazy v kotníku. Rekonvalescence trvala docela dlouhou a přes dva měsíce jsem na motorce vůbec neseděl.“
Čas závodit, čas trénovat
V juniorce získává cenné zkušenosti
V osmnácti letech byl stejně už nejvyšší čas na pětistovky. Byl jedenáctý den měsíce června roku 2016 a na nástup březolupského přeboru přišlo rovnou jednadvacet závodníků. Pavel Čermák, který měl na své vestě startovní číslo dvacet, byl mezi nimi.
„Na ten závod si pamatuji moc dobře,“ vybaví si okamžitě okolnosti svého debutu s plnoobjemovým motocyklem. „Už cestou do Březolup jsme měli menší problémy, protože jsme píchli kolo u auta. Na závody jsme dorazili na poslední chvíli a nebyl ani moc čas nad něčím přemýšlet. Musím ale říct, že dráha byla skvěle připravená a vyhovovala mi. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem nevyjel ani bod (ano, to je pravda – pozn. redakce), ale byla to skvělá zkušenost a odjížděl jsem bez zranění.“
Náhradníkem divišovského evropského poháru devatenáctiletých
Ve vestě pražské Markéty roku 2016 absolvoval ještě dva přebory. Dorazil na první ligu do Svitav, absolvoval juniorku v Divišově a juniorská družstva v Pardubicích. Na první pohled se zdá, že těch závodů nebylo tolik…
„V sedle pětistovky jsem si nebyl ještě zcela jistý a neměl jsem ji pod kontrolou,“ vysvětluje Pavel Čermák, proč se předloni nezapsal do české plochodrážní historie výraznějším způsobem. „Proto bylo lepší se věnovat více trénování než závodům, aby nedošlo k nehodě s jiným jezdcem na základě mojí nezkušenosti.“
Další a další zkušenosti
V blížící se sezóně chce jít zase nahoru
V loňské sezóně však Pavel Čermák býval v plochodrážních depech k zastižení častěji. Divišov se spojil se Slaným a on pod hlavičkou této koalice absolvoval kompletní první ligu s výjimkou červnového mítinku ve slovenské Žarnovici.
„Závody první ligy se mi líbily,“ netají se. „Týmové závody pro mě mají veliký přínos a jsem moc rád, že jsem měl možnost je absolvovat.“
Závodní rutinu sbíral i v juniorských soutěžích a v přeboru, jenž počtem svých podniků překonává závody pro nižší věkovou kategorii. „Nedají se hodnotit jinak než kladně,“ uvažuje Pavel Čermák. „Získal jsem spoustu nových zkušeností. Určitě by bylo lepší, kdyby těch junioráků bylo více, ale přijde mi, že jezdců je stále míň. Vzhledem k získaným zkušenostem jsou lepší právě přebory, kde se setkávám i se zkušenějšími jezdci a je zde větší konkurence.“
Loňskou první ligu absolvoval takřka kompletní
Březen na kalendářích nezůstane už ani čtyřiadvacet hodin a duben přináší start nové sezóny. „Samozřejmě jsem se připravoval posilováním a týden jsem strávil na běžkách,“ vytuší Pavel Čermák další tok našeho povídání. „Rozhodně nechyběla ani příprava motorek. A doufám, že letošní sezóna bude zase o něco lepší než ta minulá.“
Pavel Čermák děkuje:
„Můj největší dík patří Vašku Hromasovi za plnou podporu a trpělivost se mnou a se vším spojeným s tímto sportem. On mě k tomuto sportu přivedl a díky jeho důvěře a podpoře jsem i vydržel, protože on je můj největší a zároveň jediný sponzor.“
