Pardubice – 7. srpna
Šťastný Happy End Josefa France. Poslední extraliga v Žarnovici. A pak pauza. Nesmírně dlouhá pauza. Stihnul svatbu, rozjet podnikání a spoustu dalších věcí osobního rázu. Nyní je ale nazpět. Pozítří si v libereckém přeboru na svou vestu připevní číslo devět. Hynek Štichauer věří, že se po devíti měsících narodí něco pozitivního pro podzimní světové šampionáty na dlouhé dráze.
Hynek Štichauer začne v sobotu sezónu v Liberci | foto Karel Herman
„Už jsem se svez‘,“ připouští Hynek Štichauer, že do libereckého závodu nepůjde jen tak bez tréninku. „Pauza byla veliká, hodně jsem toho stih‘. Po devíti měsících se potřebuju v rámci možností rozjet. V září pojedu na challenge do Morizes. A odsud rovnou na družstva do Vechty. Pojede se mnou Honza Macek. Ještě sehnat někoho dobrýho…“
Po přeboru v Liberci se Hynek Štichauer určitě objeví s pardubickou vestou při třetím kole první ligy přespříští středu ve Svítkově. „Krátká dráha bude, abych si zvyknul jezdit s někým, ne jen sám,“ vysvětluje. „Hlava je na závody dobrá, jen tělo si musí zvyknout na ten pohyb.“
Samozřejmě laťka nemůže být nastavená výše. „Když pojedu sem a tam přes celou Evropu, ať to není zúčastnit se,“ přemítá. „Ale zúčastnit se na úrovni.“
Hynek Štichauer se na krátké dráze chce rozjezdit pro zářijové vrcholy dlouhodrážního světa | foto Karel Herman
Přelouč – 1. srpna
V únoru se zde prvně zapsal na seznam českých ledařských mistrů. V Hamru na Jezeře konečně mrazy šly na ruku ledařským touhám. Ačkoliv se led probrousil předčasně, závod byl uznán platným. Lukáš Hutla neodjížděl s prázdnou. Ostatně ani minulou sobotu, kdy se na hamerskou pláž vrátil jako jeden z hostů letního festivalu. Světe, nediv se, zase mu dali cenu.
Ledař na pláži
Lukáš Hutla si krásnou cenu z Hamru na Jezeře neodvezl jen v zimě | foto Karel Herman
Akademická sochařka Kateřina Kociánová speciálně pro Lukáše Hutlu vytvořila bronzovou sošku ledaře. „Dali mně ji jako poděkování, bylo to pěkné,“ líčí přeloučský závodník, jeden z hostů Hamerského léta. „Krásná akce, škoda, že pršelo na návštěvě to bylo znát. Ale pár desítek lidí přišlo, Petr Makušev to měl připravený suprově.“
Koncerty, závody modelů dakarských automobilů, zábava a talk show Lukáše Hutly. „Pršelo,“ povzdechne si český a evropský šampión. „Měl jsem motorku pod stenem, ale pak jsme ji vytáhli na pláž. Povídal jsem o životě ledaře, snad se to lidem líbilo. Jen škoda toho počasí.“
Hlavně se nenechat zaskočit mrazem
Jaká bude letošní zima, je ve hvězdách. Stejně jako ledařský závod v Hamru na Jezeře příští leden či únor. Nebo letos v prosinci, protože i takové smělé plány tady už byly. A jak rychle tloustne led pod zříceninou Děvín, letos viděli všichni.
Zatím prožíváme léto, sice uplakané, ale stejně léto. „Za tejden jedu fichtly ve Břehách,“ pochlubí se Lukáš Hutla svou tradiční účastí v závodě Stadión Cupu. „Vystavím tam motorky. Pak je rozeberu do šroubku. Nechám opískovat kapotáže, vyčistit všechno. Až je postavím, budou jako nový. Mám technický novinky, ale zatím si je nechám pro sebe. Uvidím, jak to bude. Jakmile začne mrznout, nebudu zaskočenej a pojedu na sever trénovat.“
Po práci posilovna, až pak domů
Připravit se ale musí také samotný závodník. „Jsem o rok starší,“ uvažuje Lukáš Hutla. „Loni jsem začal s fyzičkou od srpna. Letos jsem pauzíroval tři měsíce a kila šly nahoru. Ale teď už třetí tejden jedu bomby a připravuju se.“
Bronzová soška ledaře od Kateřiny Kociánové, kterou si Lukáš Hutla v sobotu odvezl z Hamru na Jezeře | foto Petr Matkušev (Sport Photo)
Onu čtvrtroční přestávku ani náhodou nevyplnilo spaní na vavřínech letošní sezóny. „Tři měsíce nicnedělání,“ povzdechne si. „Léčil jsem si zranění. Mám urvaný šlachy v zápěstí a loni jsem cvičil obráceně, než jsem měl. Doktor mi operaci nedoporučil, byl bych čtyř, pět měsíců mimo. Proto nebudu nic přehánět, ale už v posilce cvičím správně.“
Lukáš Hutla na hamerské pláži vypráví o životě ledaře | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Praha – 31. července
Dva tisíce dvacet jedna. Letopočet jeho poslední sezóny coby aktivního závodníka. Markéta získala důstojnou náhradu za excelentního startmaršála Stanislava Klenovce. Na druhou stranu přišla o šikovného plochodrážníka. A spolu s ní i česká plochá dráha. Filip Hájek to dal najevo v sobotu v Liberci, kdy exceloval v elitní skupině polské amatérské série Budex Cup.
Filip Hájek hovoří o svých o libereckém závodě a svých dalších plánech | foto Karel Herman
Bez české účasti byl liberecký závod byl přece jen ochuzen. Na rozdíl od jiných závodníků promotér nezamhouřil očko nad českými hobíky, jimž start vyloučilo vlastnictví závodní licence a aktivní zapojení do některého z oficiálních českých šampionátů.
„Fíla za nás jezdil extraligu, ale moc se v ní nedostal ke slovu,“ vysvětluje Věroslav Kollert, kterak vznikl nápad povolat juniorského exmistra republiky. „Blažej Skrzeszewski říkal, zavolej ho. A on rychle na naši nabídku skočil.“
Možnost naskočit opět do plochodrážního mítinku, byť svým způsobem neoficiálního, byla lákavá. „dostal jsem nabídku od Věrouše, jestli se nechci svézt. „Tak proč ne. Odpověděl jsem, že se svezu.“
Telefonát přišel zkraje týdne, jak je možné, že Filip Hájek přijel do Pavlovic připravený jako v nejlepších letech své aktivní kariéry? „Jednu motorku ještě mám,“ usmívá se zlehka. „Je v našem servisu pověšená na zdi v kanceláři. Ve čtvrtek jsme ji s tátou sundali a připravili. V tréninku sem ani nezatočil, viděl jsi to. Zapomněl jsem plochou dráhu.“
Filip Hájek (žlutá) letí venkem přes Laszla Karczagiho (íblá), Tommy Schwalba (modrá) a Henka Koonstru (červená) | foto Karel Herman
Houby s octem, Filip Hájek byl pánem situace nejpozději v úvodním výjezdu úvodního kola ze dvou každé ze čtyř rozjížděk, které déšť dovolil uskutečnit. „Každej start špatnej,“ nesouhlasil. „Co bys chtěl po pěti letech?! Byl jsem první, ale proto, jak jsem to pak zased‘. Jel jsem poprvé po dlouhý době, vůbec jsem nejezdil.“
Nakonec si stoupnul na nejvyšší stupínek vítězů v prestižní kategorii Platinum. „Hele, asi jsem to nezapomněl,“ revidoval Filip Hájek své polední pesimistické chmury, aby jedním dechem odmítl brzkou návštěvu pražské Opletalky kvůli pořízení licence. „Vrátím motorku zpátky na zeď a já se vrátím k pásce. Uvidím příští rok, co bude.“
Filip Hájek plochou dráhu nezapomněl | foto Karel Herman
Slaný – 25. července
Riga. Evropský pohár mládeže stopětadvacítek. V sobotu. Zlatá trofej pro stejnou generaci začínajících plochodrážníků. V neděli. Na takový vrchol sezóny je potřeba se pořádně připravit. Jakub Hejkal se svým tátou Tomášem připravili dva motocykly.
Matěj Tůma, Miroslav Rosůlek a Jakub Hejkal v Rize | foto Petra Hejkalová
„Čtrnáct dnů jsme měli dvě motorky,“ povzdechne si Jakub Hejkal. „Na Rigu jsme postavili druhou, aby byla jako ségra té první.“
Jakub Hejkal v Rize | foto Petra Hejkalová
Jenže přání se vždy neodvíjejí dle plánu. Hned v sobotní rozjížďce s číslem jedna se o tom přesvědčil rovněž slánský plochodrážník. V souboji se soupeři upadl a Tomáš Topinka jej vyloučil z repete.
„Na Evropě se jelo hezky, akorát v první jízdě jsem spadnul ve druhý zatáčce,“ líčí. „Bolela mi ruka, nebylo to dobrý. A navíc jsem měl po tom pádu z motorky rohlík.“
Šestnáctému místu se nešlo divit. V neděli Jakub Hejkal skončil sedmý. Nebýt nuly z dvaadvacáté jízdy, byl by pódiu blíže. A dost možná stál na něm.
„Byl jsem potlučený,“ říká český reprezentant. „Ale na mistrovství světa mi to už jelo. A skončil jsem sedmej.“
Taktická porada v české části depa | foto Petra Hejkalová
Slaný – 24. července
Ve své druhé kompletní sezóně za řidítky stopětadvacítky se etabloval mezi českou kolibří špičkou. Nominace na rižský víkend jej proto nemohla minout. Matěj Tůma při premiéře v evropském a světovém poháru měl medaile na dohled.
Nástup před evropským pohárem i s dvojicí Čechů Jakubem Hejkalem (s vlajkou) a Matějem Tůmou (zcela vpravo) | foto Lenka Fránová photography
O bronz v rozjezdu
Matěj Tůma se soustředí na startu | foto Lenka Fránová photography
„Bylo to pěkný,“ shrnuje závodník pražské Markéty své dojmy. „Organizace v Rize dobrá. Užil jsem si to. Užil jsem si debut v reprezentaci. Bohužel bedna šla nějak kolem.“
V sobotu při evropské soutěži jel dodatkovou jízdu s Arsenijem Mikulčinem. „Rozjezd o třetí místo,“ upřesní. „Neměli jsme dobře naladěnou motorku a Ukrajinec mě předjel ve druhým kole. Ve druhé zatáčce. Najel si na venek, zkoušel jsem ho vyvézt, ale měl rychlejší motorku.“
Celkově čtvrté místo. „Na premiéru to bylo dobrý,“ bilancuje Matěj Tůma. „Nejel jsem s tím se umístit, byl bych rád za top desítku. Užil jsem si to a byl v top pětce. Takže naprostá spokojenost.“
Pád má hodnotu cenného kovu
Po třech sériích nedělní zlaté trofeje FIM, jinými slovy neoficiálního mistrovství světa stopětadvacítek, byl Matěj Tůma jediným neporaženým. „Začalo to hodně dobře,“ svěřuje se. „Chtěl jsem bednu a po třech jízdách to vypadalo slibně. Měl jsem jako jedinej devět bodů.“
Matěj Tůma se v Rize chystá k pásce | foto Lenka Fránová photography
Přišel nešťastný duel s Jakubem Hejkalem v rozjížďce s číslem jedenáct. „Upad‘ jsem,“ říká lakonicky. „Rozhodčí rozhod‘, že se opakovačka pojede ve třech. Beze mě. V poslední jízdě jsem měl tvrdej souboj s Ukrajincem.“
Arsenij Mikulčin si šel nakonec pro stříbro, pátému Matěji Tůmovi chyběl k bronzu bod. „Byl jsem blízko medaile,“ uvědomuje si. „Říkal jsem si, že se to snad povede, byla to škoda. Mrzelo mě to. V reprezentaci jsem byl poprvý, doufám, že ne naposledy.“
Příběh nekončí
V sobotu Matěj Tůma vyhrál mistrovství republiky stopětadvacítek v Divišově. „Rigu jsem si hodně užil, ale jede se dál,“ dává se slyšet. „Teď mě čekají tréninky na 500R a malá dráha v Čechách. Snad to bude dobré.“
Matěj Tůma a Jakub Hejkal s českou ekipou v Rize | foto Petra Hejkalová
Divišov – 19. července
Na nástupu by nestál. Ve vzduchu byl cítit ozón a bouřka, která naštěstí druhé kolo první ligy v sobotu v Divišově svou návštěvou nepoctila. Na stupních vítězů by dozajista nechyběl, pakliže by mu natřískaný program dovolil. A dost možná by Divišov nebyl doma až třetí. Daniel Klíma se na stadiónu objevil až v průběhu druhé série. O berlích a s plány na srpnový comeback.
Když je možnost, bere se
Při dubnovém přeboru byl trošičku nafrněný. I když skončil na pódiu. Ale to bylo naposledy, kdybyste jej zastihli po závodech v zasmušilé náladě. Zdravotní problémy překonal, s tátou Romanem makal na motocyklech. Sezóna jako víno. Na co sáhl, vyšlo. I britský Championship.
Dřina Daniela Klímy a jeho táty Romana přináší ovoce | foto Pavel Fišer
„Chtěl jsem do Anglie, tak mě tam vzali,“ směje se otázce, jak se dostal na druhý břeh La Manche, přičemž se záhy vymaní z výrazové zkratky. „Pavel Ondrašík má v Plymouthu známé. Pomáhal mi i Honza Kvěch. Závodí s Nicolaiem Klindtem, říkal jim o mně.“
Ruka byla záhy v rukávě. „Ozvali se a plácli jsme si,“ přibližuje. „Plácli jsme si. Pro mě to jsou zkušenosti. Neměl jsem velký nároky. Byla možnost, sáhnul jsem po ní.“
Na anglických oválech jako doma
Dlouhá dráha šla stranou. V Plzni vrátil Slanému jeho titul mistra českých dvojic. Nazítří na Markétě potrápil soupeře v první lize. Sbalil depa, dal si lehčí relaxační víkend. A tradá do země krále Karla třetího Britského.
Daniel Klíma udělal v Anglii dojem | foto laskavostí Daniela Klímy
„Sedlo mi to tam,“ konstatuje Daniel Klíma. „Všichni mně strašili, že anglický dráhy jsou na prd. Oproti Čechám to není rozdíl. Sedí mi to tam víc než v Polsku.“
Debut českého borce udělal na Angličany velký dojem. Při debutu na domácím ovále šest bodů. Další týden při výjezdu na odvetu do Scunthorpe sedm. A první triumf v jízdě. Soupeři Plymouth v obou případech předčili jen velmi těsně.
„Povedlo se mi vyhrát,“ souhlasí plochodrážník pražské Markéty. „Trefili jsme nastavení, ale kluci ze Scunthorpe to maj najetý. Vědí set up a není snadné se přes ně dostat.“
Německá sobota k zapomenutí
Po závodech ve Scunthorpe rychlý přesun do Ludwigslustu. V sestavě Zdeňka Schneiderwinda byl jedním ze žhavých želízek v ohni českého postupu do finále evropských čtyřiadvacítek. Soupeři jej vnímali podobně. Když se opozdil u přejímky, prudili jako horlivý úředník na finančáku ve zkušební době.
Na závodní comeback Daniela Klímy čeká také Tomáš Topinka | foto Pavel Fišer
„Závod za všechny prachy,“ povzdechne si Daniel Klíma. „Člověk nespí, pospíchá z Anglie a oni mu hází klacky pod nohy. Vypláz‘ jsem prachy. Zlomil jsem si nohu a jeli jsme domů.“
Každý tmavý mrak má stříbrné lemování, hodilo by se vzhledem k okolnostem parafrázovat anglické rčení. „Kost v kotníku je zlomená, ale zůstala na svém místě,“ svěřuje se s chirurgickým nálezem. „Není třeba do toho zasahovat. Bylo mi řečeno, že to bude trvat měsíc, uvidím.“
Daniel Klíma v akci s vestou Plymouthu (žlutá) | foto laskavostí Daniel Klímy
