Zlín – 11. července
Měl už pár automobilových soutěží za sebou. S kamarádem si na Barum rallye před čtyřmi lety připravili favorita. I na úkor rodinné dovolené na jaderském pobřeží. Soutěž nedokončili, automobil skončil v troskách na legendární rychlostce Maják. Filip Hromas se vrátil k ploché dráze, kde coby teenager trénoval. A Josef Dvořák přišel letos za ním.
V soutěžním automobilu Filip Hromas (vlevo) točil volantem a Josef Dvořák mu četl rozpis | foto Karel HermanFilip Hromas v akci | foto Karel Herman
„S Pepou jsme jako kamarádi skládali favorita,“ vypráví Filip Hromas. „Je to Barumka, to je srdcovka. On si vyřídil licenci, svezli jsme se v osobáku, aby se naučil rozpis. Já už měl něco odjetý. Na poslední rychlostce jsme auto rozbili a to byl konec. Jeli jsme spolu jen jednu soutěž.“
Závodník svitavského klubu začal s manželkou a dětmi jezdit po plochodrážních závodech a jeho bývalý mitfára se k němu přidal. „Jel s námi na pár závodů do Polska a taky u nás,“ svěřuje se. „Už jsem v tom byl. Věděl jsem, že chci jezdit plochou dráhu. Adrenalin tam je možná větší, než u rallye. A Pepovi se to zalíbilo také.“
Nešťastný konec Barum rallye 2022 | foto laskavostí Filipa Hromase
Po ráně na Barumce 2022 nechtěl Josef Dvořák zprvu svět rallye opouštět. „Chtěli jsme stavět další auto,“ říká. „Ale to už bylo náročný na peníze. Filip si koupil plochodrážní motorku a já taky. Tak jsem začal. Svitavy byly můj první závod, Kopřivnice druhý.“
Další stopa automobilových rallye na ploché dráze:
Ve Svitavách létal dron | foto Karel Herman
Matěj Dostál pracuje u aut jako diagnostik a elektrikář. Létá s dronem a natáčí pro Motorsport Revue záběry především z automobilových soutěží. Předminulou sobotu jeho létající aparát sledoval také plochodrážníky při přeboru ve Svitavách. Jeho záběry najdete zde.
Josef Dvořák v akci | foto Karel Herman
Ani pro jednoho člena někdejší posádky nabouraného favoritu nedopadl dobře. Josef Dvořák skončil sedřený s bolestí hlavy, ale jinak říkal, že je v pohodě. Filip Hromas ale musí na další svezení čekat pět týdnů. Na takovou dobu bude mít levý kotník v sádře po kolizi s Karlem Průšou.
Posádka Filip Hromas – Josef Dvořák na trati Barum rallye 2022 | foto laskavostí Filipa Hromase
Chotíkov – 13. června
Ještě mu nebylo osmnáct, když jej oslovil long track. Bodejť by ne, v rodině měl dost příkladů. Otcovo osmé místo ve světovém finále sice nevyrovnal, ale své na dlouhých tratích řekl. Poslední slovo mezi nimi nebylo. Michael Hádek totiž po devíti letech figuruje ve startovní listině českého OPEN a do Mariánských Lázní dorazí již zítra.
„Před devíti lety jsem jel naposledy,“ zamýšlí se někdejší druhý český vicemistr. „Když byl osmýho května v Mariánkách trénink stopětadvacítek, jel jsem se podívat.“
Takže comeback? „V sobotu se sklouznu na motorce od Míry Musila?“ plánuje Michael Hádek. „Káča říkal, že budu v závodě druhej náhradník. Ale musím bejt soudnej, devět let je hodně dlouhá doba.“
Středeční setkání na Borech: zleva Bořivoj Hádek, Jan Hádek, Michael Hádek a Martin Šťastný | foto Paveli Fišer
Kopřivnice – 6. června
Loni se mu na přebor do Slaného nechtělo. Nakonec přijel. Musel. Jinak by neviděl. A nezvítězil. Obhajobu loňského primátu vlastně ani nezačal. Prahu mu sebrala práce. V Pardubicích byl pátý. V neděli byl ve slánských boxech. Jako mechanik svého klubového kolegy Miroslava Vítka. Jan Macek ale rozhodně obhajobu svého zlata nerezignuje.
Jan Macek se prvně zapsal do historie české Speedway Grand Prix | foto Pavel FišerVe Slaném pracoval Jan Macek v depu Miroslava Vítka | foto Antonín Škach
Víkend kopřivnického borce začal v Praze, kde se jako první náhradník Speedway Grand Prix nedostal do akce. „Trénink byl skvělej,“ shrnuje své dojmy z prestižního mítinku. „Cejtil jsem se dobře na motorce. Člověk se podívá, jak velká cena funguje v praxi. Z pozice náhradníka jsem do ní nezasáhl.
Nezasáhl ani do třetího dílu českého přeboru… „Slaný se mi líbí, ale řek‘ jsem si, že to vynechám,“ říká. „V Plzni se uvidíme. Ve Slaným jsem po dlouhý době byl jako mechanik, i když ne sám sobě.“
Jan Macek se v Praze dostal ke slovu jen o tréninku | foto Pavel Fišer
Praha – 6. června
Změna v nominovaných závodnících při české velké cestě se již stala. Před jedenácti lety Romana Čejku dostal dva dny před závodem akutní zánět slepého střeva. A když se nazítří ráno objevil jako první na Markétě Michal Škurla, místo náhradníka bylo jeho. Letošní výměna divoké karty místo zraněného Adama Bubby Bednáře stylem last minute byla přece jen šálek jiného čaje.
Den po české velké ceně se Daniel Klíma objevil na slánském přeboru | foto Antonín Škach
Jednak divoká karta se neměnila nikdy, jednak Daniel Klíma byl v pražském užším nominačním hledáčku již delší dobu. Zda by dostal šestnáctku on, leží v rovině spekulací, ale post náhradníka by jej neminul ani náhodou. Pakliže by se ovšem nekvalifikoval do evropského challenge, byť s uplatnění práva startu německého reprezentanta jako první rezervista.
Vyměnil je za divokou kartu pro Prahu. „Ze Speedway Grand Prix jsem chtěl načerpat zkušenosti, což se povedlo,“ bilancoval své bezprostřední dojmy po nedělním slánském přeboru. „Světlý stránky jsem na sobě objevil. Vím, na čem zapracovat. Zanalyzuju to víc, až závod uvidím v televizi.“
Marián Jirout nemohl při SGP České republiky u motocyklů Daniela Klímy scházet | foto Pavel Fišer
Z challenge o SEC nakonec vypadl Timo Lahti, čímž by se Daniel Klíma dostal do hlavní šestnáctky. „To jsme se dozvěděli později,“ reaguje pražský závodník a dodává, že své volby nelituje. „Já jsem rád, že jsem jel Grand Prix. Byl jsem v Praze na svým místě. Bylo, jak bylo.“
Daniel Klíma se také letos objeví při mistrovství republiky na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Jeho otec si ze Slaného odvážel domů motocykl na sestavení.
Daniel Klíma v akci jako divoká karta pražské velké ceny | foto Karel Herman
Praha – 5. června
Že vraj je u vás akýsi dobrý mladý pretekár… Zajímal se Martin Vaculík již před lety o Jana Kvěcha. Pražský závodník už věděl, že takové příjmení nemusí být jen herec nebo spisovatel, ale také elitní plochodrážník. Oba pojí přátelství, přesto jsou na ovále soupeři. Letos již druhým rokem také v seriálu Speedway Grand Prix.
Jan Kvěch v Praze vyhrál rozjížďku, což jej dostalo do rozjížďky last chance | foto Pavel Fišer
Český a slovenský mistr, kamarádi a rivalové
Bude to deset let, co se Jan Kvěch vrátil z bavorského Olchingu s obrovským pohárem za třetí místo v evropské trofeji stopětadvacítek. O dvanáct let starší Martin Vaculík již platil za eso světového formátu.
Jan Kvěch s mladším bratrem Petrem a trofejemi z Olchingu | foto Shupa
„Teprve před jedenácti lety jsem zjistil, že nějaká plochá dráha existuje,“ připomíná pražský závodník svůj trošku nečekaný vstup do Speedway Mini Cupu zaranžovaný prostřednictvím Shupy. „Než jsem sám začal závodit, nevěděl jsem, že se nějaké velké ceny jezdí, a že jakýsi Martin Vaculík vůbec existuje. Ale jsem rád, že je to dneska, jak to je, jsem závodník Speedway Grand Prix.“
V Praze český šampión byl opět ve velké ceně lepší slovenského mistra. „Povedlo se mi ho porazit dvakrát,“ připomíná Jan Kvěch. „Jsou to závody, nekoukám, jestli je tam on nebo Bartosz Zmarzlik. Chci porazit každýho. S Martinem jsme kamarádi, ale na ovále rivalové. Pomáháme si, jsme v kontaktu, ale na ovále jedeme proti sobě.“
Buď pozdě nebo vůbec
Letošní seriál Speedway Grand Prix má za sebou tři zastávky a Jan Kvěch je prozatím na jedenácté pozici. „První dvě velké ceny nic moc,“ bilancuje své účinkování. „Hodně jsem se trápil, měli jsme problémy s technikou. Jsem rád, že jsme to vyřešili. Je to lepší, víme, že je co zlepšovat. A lepší to může bejt vždycky.“
Josef Franc a Filip Šitera přemítají nad nastaveném | foto Pavel Fišer
Na Landshutu i Varšavě by ovšem šla najít pozitiva. „Vždycky jsem vyhrál jednu jízdu,“ zamýšlí se. „Když to vezmeš, tu nejlepší. Nemohli jsme se trefit do nastavení.“
Sprint se do aktiv nepočítá, byť mu přinesl čtyři body navíc. „To je úplně jiná disciplína,“ reaguje. „Závodíme s časem. Pak o Grand Prix závodíme od pásky sami se sebou. Když už někdo odjede, volí si stopu a má výhodu.“
Ve Varšavě nechybělo moc a měl skalp Bartosze Zmarzlika. „Škoda, že se mi ho nepovedlo uhlídat až do konce,“ lituje. „Problém vždycky byl, že jsme nastavení dotrefili pozdě. Anebo ho netrefili vůbec.“
Nezmenšené ambice
Pražská velká cena začala odstartovala skvěle, když se Jan Kvěch prohnal jako vítěz rozjížďky s číslem dvě. „Začátek dobrej,“ odtuší. „V půlce závodu jsme zaspali s nastavením. V první jízdě jsem měl tři body. A v dalších čtyřech jízdách jsem měl tři další body dohromady. To se nevedlo. Dráha se měnila strašně rychle, bylo těžký reagovat.“
Andrzej Lebeděvs a Jan Kvěch u startovní pásky | foto Karel Herman
Nakonec se dostal do rozjížďky poslední šance. „Kdybych měl o pár bodů víc, moh‘ jsem si v ní vybrat lepší pozici,“ povzdechne si. „Zbyla na mě trojka, jak se změnila dráha, byla nejhorší. V semifinále i ve finále se ukázalo, že čtyřka byla lepší než jednička.“
Ať tak či onak, letošní seriál ještě nekončí. „Máme tři čtvrtiny sezóny před sebou,“ souhlasí Jan Kvěch. „Jsme na začátku, chci zase poslední šanci a třeba i finále. Hezký by bylo, kdybych Grand Prix vyhrával.“
Jan Kvěch (červená) míří v Praze za vítězstvím před Danielem Bewleyem (bílá) a Jackem Holderem (modrá) | foto Karel Herman
Praha – 3. června
Za stánkem z občerstvením si špičkou boty vytyčil na zemi plochodrážní ovál. Esa se před devíti lety chystala na start Speedway Grand Prix České republiky. A on si jezdil svoje vlastní závody a snil, že se jednoho dne s nimi také postaví ke startovní pásce. Čas přeřadil na pětku. Devět let minulo a Adam Nejezchleba se stal součástí pražského svátku. A to přitom poprvé za šestnáct let svého života na velké ceně chyběl!
Adam Nejezchleba se svým tatínkem Zbyňkem si před devíti lety při české velké ceně hraje na velkou plochou dráhu | foto Pavel Fišer
Co odešlo, odešlo
Adam Nejezchleba skončil osmý při SGP3 | foto Pavel Fišer
Čtvrtlitrový plochodrážní svět se letos smrsknul do jediného týdne. „Krško, postup s přehledem,“ vrací se Adam Nejezchleba k semifinálovému závodu. „Jeli jsme na jistotu, nelámali nic přes koleno. Nic moc se nedělo, jel jsem si svůj průměr a hezky postoupil. Ani si z toho popravdě nic nepamatuju.“
Ale z Prahy si toho musí pamatovat hodně. „Časy se mění…“ usmívá se narážce na svá dětská léta. „Bylo to krásné. Super atmosféra, dost lidí, hnalo mě to dopředu.“
Adam Nejezchleba vstoupil do SGP3 s velkými ambicemi a po třech sériích měl u svého skóre slibnou a sympatickou sedmičku. „Začátek byl super,“ souhlasí. „Bylo to, jak jsem si představoval, dělal jsem body. Těžký jízdy mě nakoply, ale v těch posledních dvou jsem ztrácel koncentraci.“
Adam Nejezchleba jel SGP3 naposledy | foto Karel Herman
V rozjížďkách s čísly čtrnáct a osmnáct přivezl po bodu. „Ve čtvrtý jízdě se mi nepoved‘ vůbec start,“ povzdechne si. „Šlo to dolů, zapomněl jsem si hlavu. Byla to škoda, chyběl kousek, ale bohužel na žádný kdyby se nehraje. A už s tím nic neudělám.“
Ve stověžaté matičce Adam Nejezchleba zopakoval osmé místo z loňského Gorzowa. „Udělal jsem pro to maximum,“ říká borec, jenž se už vzhledem k věku do SGP3 napřesrok nevrátí. „I lidi okolo mě, za což jim děkuju. Je to úspěch celýho týmu.“
Před přeborem na maďarský flat track
Pražský duel Adama Nejezchleby (žlutá) s Bradym Landonem (modrá) | foto Karel Herman
Adam Nejezchleba měl vpravdě natřískaný víkend. „V sobotu jsem byl ve Vasadu,“ vypráví o svém maďarském výletu. „Staví se tam novej stadión, pojede se tam svět ve flat tracku. Hezká dráha, spravil jsem si chuť. Děkuju Pavlovi Pučkovi, že mě tam dostal. Táta se aspoň v klidu moh‘ dívat na Grand Prix. Pro mě je to poprvý, co jsem ji v Praze vynechal.“
Zbyněk Nejezchleba ale nezahálel. Bylo potřeba připravit plochodrážní pětistovky na nedělní přebor ve Slaném. Třetí závod ve třech dnech na motocyklu třetí specifikace pro jeho syna skončil šestým místem s dvojicí vítězných rozjížděk.
Po pražských dvěstěpadesátkách a maďarském flat tracku ukončil Adam Nejezchleba víkend s pětistovkou při slánském přeboru | foto Kiril Ianatchkov
