Plzeň – 31. října
Každému žurnalistovi se čas od času povede přelkep, jak psával spisovatel Ondřej Neff. Zkraje měsíce řádil šotek v redakci jistého deníku, který článek o nominaci Jana Kvěcha za stálého náhradníka seriálu Speedway Grand Prix doprovodil snímkem, na němž je v akci starší bratr pražského juniora. Václav Kvěch vše bere s nadhledem, byť velké ceny jezdit nebude. A magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jej mnohem více mrzí letošní krátká sezóna.
Václav Kvěch není spokojený s délkou letošní sezóny
Sám Václav Kvěch ukončil své letošní závodění v půli září při juniorce v Žarnovici. „To mělo rychlej‘ konec,“ připomíná své dva pády. „Škrtnul jsem si o Honzu Macka a pak už si moc nepamatuju.“
Přitom svou druhou jízdu vedl, než v její poslední zatáčce upadl a ocitnul se v péči lékařů. „Ani to si moc nepamatuju,“ nemůže sloužit s komentářem. „Škoda, že to nevydrželo o sto metrů dál. Ale to je jedno, stalo se, stalo. Život jde dál.“
Navíc jeho tělesná schránka žádné vážnější úhony naštěstí nedoznala. „Měl jsem jen otřes mozku,“ svěřuje se Václav Kvěch. „Zaplaťpánbůh. Stáli při mně všichni svatí.“
Václav Kvěch na téma své fotografie v článku o bratrově nominaci na SGP 2021:
„Na ten článek jsem narazil. Normálně jsem se orosil. Blázinec. To se mi líbilo.“
V úterý dvaadvacátého září měla juniorka pokračovat na pražské Markétě. Startovní listina se do kupy dávala jen horko těžko. Česká republika zčervenala na covidových semaforech mnoha zemí a tak musely vypomáhat dvěstěpadesátky. Jenže závod nakonec stejně padl, když se dopoledne před ním omluvil právě Václav Kvěch.
Osudný moment v Žarnovici: Václav Kvěch (červená) po kontaktu s Janem Mackem (bílá) se dostane do potíží
„Dostal jsem kovida,“ svěřuje se. „Už v pondělí jsem nešel do práce. Večer jsem už měl devětatřicítku horečku. Ve čtvrtek jsem šel na testy a byl jsem pozitivní. Nejel jsem proto ani dvojice ve Slaným s Ondrou Smetanou.“
Další závodění zastavily stále přísnější vládní restrikce. „Je škoda, že se sezóna neodjela celá,“ posteskne si Václav Kvěch. „Naštvalo mě to. Člověk do toho nastrká spoustu peněz.“
Mladá Boleslav – 28. října
Svůj první letošní závod si naplánoval až do momentu, kdy česká plochodrážní sezóna ještě ani netušila, že již vlastně skončila. Jako amatér s tím ostatně žádný problém neměl. A na svou pozdní premiéru vyrazil na polskou amatérskou sérii do Gniezna. Přestože stál na pódiu, má v otázce svého závodění hlavu rozpůlenou vejpůl.
Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů
„Já to tak mívám, buď se svezu zjara, nebo až na podzim,“ směje se Martin Švestka nad připomínkou říjnového začátku své sezóny, aby bez ztráty tempa reagoval na otázku, jak se v polské sérii vlastně objevil. „Byl jsem se svýzt v Liberci a Blažej Skrzeszewski mě oslovil, jestli nechci jet v Gniezně. V Polsku jsem se rád svez‘, byl jsem tam jen jako mladej.“
Nicméně deště celou akci o pár dnů odložily. „O čtrnáct dnů se to prodloužilo,“ říká bývalý závodník pražské Markéty a Mšena. „To mi bodlo. Byl to měsíc příprav a teď jsem moh‘ mít o dva tréninky víc. Jednou Liberec, dvakrát Plzeň, jednou Markéta. Není snadný se tady svýzt. Když makáš, zabere to dost času, když makáš.“
Martin Švestka si polskou neděli užil náramně
Nakonec to však stálo zato. „Dobrá zkušenost,“ souhlasí Martin Švestka. „A hnedka bedna. Závody super. Ondra Smetana se nabíd‘, že by se mnou jel. Přidal se i jeho táta Radek. Posunulo se to na neděli, jelo se finále polský extraligy, skloubili jsme to a jeli se na něj podívat. Krásná neděle v zemi krále Miroslava, šli jsme si zazpívat (smích).“
Především si však užil plochou dráhu v době, kdy ji u nás vládní opatření nedovolovala. „Ten Maciej Fajfer, co vyhrál, má třicet dva let,“ hodnotí své třetí místo. „Ještě před pěti lety jezdil ligu. Sjoerd Rozenberg taky jezdí a má motorku od ladiče. Příští rok do toho musím jít.“
Kompletní tým v Gnizně: Ondřej Smetana, Radek Smetana a Martin Švestka
A tak Martina Švestku uvidíme v akci také na našich oválech? „Jeden den mám takovej, že jo, druhej‘ zase, že ne,“ povzdechne si. „Jeden den chci, ale druhej‘ vstanu a říkám si ‚ty debile, kam se cpeš?‘. Plochá dráha stojí spoustu času, manželka za mě musí jezdit nakladačem. Půlka hlavy by chtěla, druhá ne a připomíná mi, že mám dva zaměstnance.“
Všechno je tím pádem otevřené. „Škoda Kostěnic,“ lituje Martin Švestka zrušené Rozlučky na oválku u prvního železničního koridoru. „Tam bych se rád jel podívat. Ale ta celá sezóna byla na hovno, když to tam vezmeš.“
Hronské Klačany – 25. října
Slovenský debut ve finále mistrovství Evropy dvojic skončil posledním, sedmým místem. Ve své podstatě bylo rozhodnuto již v rozjížďce s číslem dvě. Po ní zůstal ve hře pouze David Pacalaj. Jakub Valkovič totiž skončil v lékařské péči.
Jakub Valkovič si z Terenzana přivezl zlomený prst
„V první zatáčce se Trofimov přetočil,“ popisuje slovenský junior osudný okamžik. „Vyletěla mu motorka. Rovnou přede mě. A trefil jsem ji.“
„Zase jsem si zlomil prst,“ připomíná Jakub Valkovič, že podobné zranění již na oválech utrpěl. „Ale teď to bylo trochu horší jako minule. Měl jsem ho vykroucený, ale naštěstí se nic horšího nestalo. Doktor mi ho srovnal už na dráze a v nemocnici ho dali do kupy.“
Na konci října nezbývá Jakubu Valkovičovi nic jiného, než čekat na další sezónu. „Musím mít dlahu,“ říká. „Ale mám zase čas dát se dohromady.“
Praha – 8. října
Šedesát, sedmdesát mítinků během sezóny není nic v porovnání se Zlatou přilbou města Pardubic. Alespoň z úhlu pohledu běžného Čecha. Můžete vyhrávat jako na běžícím pásu, sbírat zlaté medaile kombajnem, ale bez úspěchu během závodu všech závodů jste vlastně no name. Ale pak to přijde. Stojíte na pódiu, a byť klenotnický mistr Pavel Lejhanec nasazuje svůj šperk na hlavu někoho jiného, jste národní celebritou. Hned o vás vědí i babičky a okamžitě se vynoří otázky. Kdo je ten klučina, co se svými vousy připomíná pohádkového čerta? Kvěch? Kvěch! Jo, toho znám, ale ten jezdil enduro. Jasně tohle je někdo jiný, vždyť před nějakými pětatřiceti lety, kdy Československo platilo ještě za favorita Šestidenní, nebyl ani na světě.
Po Žarnovici také Güstrow
Daniel Klíma, Jan Kvěch a Petr Chlupáč stojí na nejvyšším stupni vítězů v Güstrowě
Plochodrážním fandů není příběh Jana Kvěcha třeba připomínat. Nicméně nelze žasnout nad náhodou, která jej před šesti lety spolu s otcem a bratry zavála na malou Markétu na závod stopětadvacítek. A byť by Jaroslav Šůs už nenakreslil jediný výkres, za tenhle počin má nesmazatelný zápis v historii.
Letošní sezóna v podání pražského juniora měla svůj vrchol v Žarnovici, kdy v půli srpna obhájil postavení nejlepšího devatenáctiletého plochodrážníka starého kontinentu. Předminulý víkend spolu s Petrem Chlupáčem a Danielem Klímou na třetí pokus vyhrál rovněž evropský pohár dvojic do devatenácti let.
V Žarnovici v půli srpna Jan Kvěch obhájil svůj loňský primát v evropském poháru do devatenácti let
„Super, že se to podařilo,“ netají se Jan Kvěch. „Jedu v devatenáctkách poslední rok a mám double. Jsem rád, že se to povedlo. V Güstrowě trošku pršelo, ale měli zakrytou dráhu. Pak ji odkryli a ještě se kropilo.“
Triumf českého trojlístku byl o to dokonalejší, že nepodlehl žádnému ze svých rivalů vyjma Güstrowa, který ovšem závodil mimo oficiální klasifikaci. „Akorát s Němci jsme prohráli,“ doplňuje král evropské scény do devatenácti let. „Odstartovali na nás, znali to tam, jeli ideální stopu, nepodařilo se nám je předjet.“
Osmý s třinácti body
Minulé pondělí se Jan Kvěch po boku Josefa France měl postavit na start českého šampionátu dvojic. Jenže déšť byl rychlejší než plukovník Prymula, avšak jeho následky byly prakticky stejně zničující jako vládní opatření.
„Slaný se zrušil,“ povzdechne si Jan Kvěch nad vyhlídkou, kterou plochá dráha u nás letos ještě má. „Uvidíme, jestli se to odjede. Určitě by to byly pěkný závody. Uvidíme, jak říkám.“
Symbolické setkání v pátek večer – jak Marián Jirout a Jan Kvěch stáli na stupních vítězů Zlaté přilby
Pardubický super víkend však loterii vyhrál. Ekonom východočeského klubu si možná připadá jako Pyrrhos I. Épirejský po bitvě u Auscula. Ovšem tradice byla zachována a pořadatelé si zaslouží respekt. Jan Kvěch odjel všechny závody, pochopitelně kromě světového flat tracku.
„V pátek se dařilo celej‘ závod kromě semifinále,“ připomíná juniorské mistrovství světa, v němž po loňských výsledcích platil za favorita. „Tam jsem si vzal špatnou startovní pozici. Teď bych to udělal jinak. Ale ani z červený, ani z modrý bych taky nemusel odjet.“
Český reprezentant ovšem nehodil flintu do žita a proháněl Olega Michajlovse v naději, že mu sebere finálovou jízdu. „Když jsem se dostal na tvrdý, zjistil jsem, že kolej zakopali,“ vypráví. „Ještě v poslední zatáčce jsem to zkusil, ale spadnul jsem. Škoda, mrzelo mě to, až na semifinále dobrý.“
Mads Hansen, Jakub Miskowiak a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů Zlaté stuhy
Závody s nadstavbovou části takové paradoxy přinášejí. Ačkoliv Jan Kvěch v základní části ztratil jen dva body, figuruje až na osmé příčce závěrečné klasifikace. Sedmý měl devět, devátý šest! Nicméně kromě medaile Jan Kvěch přišel i o lepší ranking stálých náhradníků Speedway Grand Prix 2021.
„Jsem sedmej‘ náhradník,“ zůstává skromný. „Ale jsem vůbec rád, že si na mě vzpomněli. Moh‘ jsem bejt vejš. Ale to je to kdyby, co nemá cenu řešit, co bude příští rok.“
Když nelze přelstít exmistra světa
Jan Kvěch na pódiu Zlaté přilby
Jakmile flat trackeři vyklidili závodní pole, ale především depo závodních motocyklů, začala Zlatá stuha. „Sobota byla trošku lepší,“ ujímá se Jan Kvěch opět role vypravěče. „Skončil jsem třetí. Nemohli jsme motorku dopasovat od startu. Ale na to, že jsem ani jednu jízdu neodjel, dobrý. Přemejšlel jsem a na nedli jsme překopali nastavení. A to mi sedlo suprově.“
Za poslední větu Jana Kvěcha by mohlo dát ruku do ohně nejen dva tisíce povolených lidí v ochozech, ale i zástup dalších u televizních obrazovek. Jak ve čtvrtfinále, tak v semifinále skončil třetí a stanul na startovním roštu se šesti nejlepšími.
„Z čtvrtfinále jsem postoupil, v semifinále se mi jedna jízda nepovedla,“ vrací se k neděli, během níž sluníčko poslalo šedivé mraky do defenzívy. „Trošku jsme změnili nastavení na motorce. Na druhou semifinálovou jízdu jsme dali menší rozetu, šli jsme o zub dolů. Ve finále jsme hejbli s předstihem, stáhli jsme ho dolů.“
Pardubický úspěch Jana Kvěcha si užili také fandové
A pak už konečně letěla páska vzhůru. „Finále bylo hlavně o startu,“ přemítá borec, který se o necelé dvě minuty později měl stát vůbec nejmladším závodníkem na pódiu Zlaté přilby vůbec. „Já se z třetího místa dostal na druhý. Ale Jason odstartoval a jel ideální stopu. Nedalo se na něj nic vymyslet.“
Další výzvy na obzoru
Uběhlo přesně 103,46 sekundy od startu, když se Jason Doyle prohnal cílem pro třetí blyštivou trofej v řadě za sebou. Stejně jako on vystřelil Jan Kvěch svou levačku vstříc publiku, které jej adorovalo minimálně úplně stejně jako vítězného Australana.
„Radoval jsem se,“ nezastírá Jan Kvěch. „Jel jsem první finále Zlatý přilby a byl jsem druhej‘. Byl jsem spokojenej‘. A konečně se mi povedlo překonat dědečka. Bylo to pěkný vyvrcholení víkendu.“
Jan Kvěch slaví pódium při Zlaté přilbě
Václav Kvěch starší totiž absolvoval Zlatou přilbu Československa v dvaašedesátém. Tehdy jako motokrosař postoupil do malého finále. Ačkoliv podmínky z před padesáti let nesnesou kritické srovnání se současností, vnuk Jan překonal rodinný rekord až minulou neděli.
Nicméně v zahraničí se plochodrážní kola točí i v koronavirové krizi. V Gdaňsku se koná juniorské mistrovství Evropy v Gdaňsku a na konci příštího týdne Jan Kvěch pojede buď Speedway of Nations či mistrovství Evropy dvojic.
„V pondělí je Evropa,“ uzavírá Jan Kvěch. „Další víkend bude taky nabitej’, nominace se pořeší. V Gdaňsku jsem jednou jel. Bylo to dobrý. Hlavně, aby to jelo i teďka v pondělí.“
Jan Kvěch má jeden víkend lepší než druhý
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a Filip Šitera
Plzeň – 8. srpna
I po svém červencovém pádu jezdil s plzeňským stopětadvacítkářským gangem na závody. Se sádrou na pravé noze a berlemi v rukou mohl ovšem jen sledovat, kterak se jeho jméno propadá v aktuálních klasifikacích všech třech českých seriálů. Jenže sezóna s dvěma dvacítkami v letopočtu rozhodně nekončí a Matěj Frýza se tento měsíc chce vrátit do sedla. Bodejť by ne, když se na konci prázdnin na Borech jede evropský pohár.
„V Pardubicích mi zejtra sundají sádru a uvidíme…“ svěřoval se plzeňský závodník při čtvrtečním závodě série PRO-TEC Speedway Mini Cup na malé Markétě. A cože to vlastně uvidíme?
„Za tejden budu zpátky,“ konkretizuje Matěj Frýza své plány. „Evropskej‘ pohár v Plzni stihnu určitě, mistrák v Pardubicích předtím určitě taky. A devatenáctýho je v Plzni reprezentační trénink.“
Matěj Frýza je již bez sádry a chystá se na svůj comeback
Slaný – 5. července
Jeho plochodrážní comebacky měly vždy v zásadě epizodní charakter. A na první pohled by se mohlo zdát, že ten letošní z tohoto trendu nevybočí. Vždyť ve slánském přeboru se převlékal již po druhé sérii jízd a v Praze po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Nicméně opak je pravdou. Patrik Linhart na své domácí dráze nezanechal vůbec špatný dojem, ze hry ho dostala fatální závada motocyklu a nyní jeho myšlenky zaměstnává nadcházející svatba.
Osud zavál bývalé soupeře do jiných rolí – Filip Šitera (vlevo) je kouč reprezentace, Patrik Linhart se vrací k závodění
„Hezky jsem se svez‘, jsem spokojenej‘,“ vrací se Patrik Linhart ke třetímu přeboru ve Slaném, v němž pořádně kalil vodu. „Snažil jsem se, byl to pěknej‘ závod. Ulítnul mi ale šteft na hlavě v motoru a foukalo to pod. Hláča mi to opraví.“
Nicméně plochá dráha musí opět na chvilku zase bokem. „Teď se soustředím na svatbu tenhle měsíc,“ vysvětluje svou přestávku. „Pojedu až po svatbě. Teď je toho tolik, že na závodění nemám čas. Nemám ani sako a v kombinéze se ženit nemůžu (Smích).“
A tak se s exmistrem republiky prvních let aktuálního století ještě v boxech potkáme? „Chci se určitě svýzt,“ má Patrik Linhart jasno. „Uvidím, kam mě pozvou a co seženu. Přemejšlím zase o Belgii. Ve Slaným jsem si závody užil hezky, hlavně první jízdu v závodě. Akorát mi to tolik nejede, oni jsou motorově jinde. Ale stálo to za to. Chci se ještě určitě svýzt. Chodím do práce, časově je to náročný, ale baví mě to.“
