Zhůř – 29. prosince
Je stále úřadujícím mistrem republiky a pozici české jedničky potvrdil i před více než dvěma týdny v evropském šampionátu v Tomaszi Mazowieckem. Nicméně nominační pravidla reprezentace otevřela cestu do mistrovství světa v Togliatti a v Berlíně Lukáši Hutlovi. Andrej Diviš se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej do Ruska táhne nejen ledová plochá dráha.
Andrej Diviš plánuje cestu do Ruska
„Do Ruska bych jel hned moc rád,“ netají se Andrej Diviš. „Ale hranice jsou zavřené. Do světového finále v Togliatti v půlce února věnovali místo Hutla Teamu, i když na Evropě v Polsku ukázal, že má spíš padací formu.“
On sám má do Ruska namířeno také. „Teď akorát řeším vízum,“ říká. „Abych mohl za synem, který si mi nedávno narodil a za svou budoucí paní. Jistě bych si chtěl vzít s sebou aspoň jeden ledový stroj a dohodnout nějaký svezení.“
Po technické stránce je Andrej Diviš připraven
Na ledové ploché dráze však není nic jisté. V Berlíně dokonce zvažují možnost, že by druhé finále mistrovství světa zrušili, pakliže jej nebudou moct sledovat diváci. Otevřená je rovněž otázka šampionátu republiky, který má vedle vládních opatření v boji s koronavirem svého tradičního protivníka v podobě teplého počasí.
„Byl bych moc rád, kdyby u nás zamrzlo,“ netají se Andrej Diviš. „A mohlo se trénovat hlavně odjet nějaký mistrák. Snad by ho mohl jet i Anton Klatovský, jak jsem slyšel, což by se jistě všem líbilo. Budem věřit, že si alespoň letos zazávodíme. A na Evropu v březnu přijedeme už rozjetý a na jako teď po devítiměsíční pauze bez tréninků.“
Andrej Diviš v akci
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Andrej Diviš
Přelouč – 23. prosince
Plochodrážní komise evidentně chce zakončit letošní rok s čistým stolem. Ačkoliv otázka nominace pro ledařské šampionáty měla přijít na přetřes až v prvních dnech nového roku, došla svého řešení již včera. Dle všech předpokladů nenastal průlom dosavadní filozofie. A tak Andrej Diviš má jasnou Evropu v březnovém Tomaszi Mazowieckem, zatímco Lukáš Hutla pojede mistrovství světa. Přeloučský ledař se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány.
Lukáš Hutla byl potvrzen pro mistrovství světa
„Teď bude svět,“ říká Lukáš Hutla, přičemž k nepovedenému evropskému šampionátu se nechce vracet. „Evropu jsem posral, svět snad dopadne. Musím si zařídit víza, dá se tam bejt jen určitej počet dnů. Chtěl bych si jet zatrénovat.“
V otázce tréninku se prozatím Rusko jeví jako jediná možná alternativa. „Tady nezamrzne,“ nelže si Lukáš Hutla do kapsy. „Mám možnost trénovat v Šadrinsku. To je dál než Togliatti, ale v tom kvantovým počtu kilometrů se to ztratí. Proto bych chtěl jet dřív, začátkem února nebo už na konci ledna.“
Takže pokud vládní PES nezahryzne silvestrovský motokros v Přelouči, půjde o další závodní příležitost pro Lukáše Hutlu? „Radši nepojedu,“ říká. „Je to tam kluzký, budu tam maximálně jako divák. Mám svou tréninkovou trať v lese, tam je hlína jemná a drží.“
Lukáš Hutla chce do Ruska vyrazit dříve
Před dalekou cestou do Ruska jej čeká ještě jedna kratší na jih Čech. „Pojedu si udělat všechny kola k Tondovi Klatovskýmu,“ plánuje. „V Polsku jsem tam dal málo vzduchu. V Rusku budou všechny kola nový, abych neudělal ostudu.“
Česká ledařská nominace 2021:
MS:
Lukáš Hutla
ME:
Andrej Diviš, případně jeden další z MR či Jiří Wildt – viz poznámka
Andrej Diviš má jistý šampionát Evropy
Poznámka: AČR požádal FIM Europe o přehodnocení současného stavu s jedním místem pro českého reprezentanta v evropském šampionátu. Pakliže získáme další post, obdrží jej nejlepší závodník z mistrovství republiky, pokud nebude uskutečněno, dostane je Jiří Wildt
Osečná – 22. prosince
Loni před Vánoci se vracel ze švédského soustředění a těšil se na kvalifikaci mistrovství světa. Jenže ve finském Kauhajoki nebyl led a závod se bez náhrady zrušil. Zima u nás nestála tradičně za nic. Kromě jara jí ukončila rovněž koronavirová pandemie. Díky ní se nyní nedostal do Švédska, a byť meteorologové nevylučují silné mrazy po Novém roce, epidemiologové vyhrožují tisíci mrtvých a politici zpřísněním opatření. Martin Běhal se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že je přesto připraven, ačkoliv se mu do dušičky vkrádá splín.
Současnost daleká od optima
Martin Běhal se objevuje na velkých závodech také jako mechanik Lukáše Hutly
„Připravuju sebe i motorku, i když nevím na to,“ povzdechne si Martin Běhal. „Začíná bejt skepse. Za prvý, není mi třicet. A pak teďka ten covid. Měli jsme jet do Švédska. Já, Růžan, Martin Málek a Lízoš. To bohužel padlo, taky tam není led. Chvilku tam jezdili, ale napadlo třicet čísel sněhu a led je pryč.“
Osečenský ledař může na soustředění na švédských jezerech jen vzpomínat. „Loni jsme dotrénovali a všechno byla paráda,“ souhlasí. „Pro mě byla jedna z posledních šancí jet kvalifikaci mistrovství světa a ona uplave.“
Martin Běhal tím pádem naposledy závodil loni začátkem února při mistrovství republiky v Holicích. „Honí to všechno v hlavě,“ nezastírá. „Přicházíš na to, že toho času už moc nezbejvá. Lidí jako Stefan Svensson není zase tolik a mně už bude padesát. Je to špatný. Koncem října začneš shánět věci, plánovat a pak přijde takovej úder.“
Martin Běhal naposledy závodil loni v únoru v Holicích
Závody na ledě bývaly odvislé jen od přízně paní Zimy, nicméně nyní budou muset splnit i vládní regulace. „Kdo bude pořádat závody bez diváků a vysolí za to sám čtyřicet tisíc?“ zůstává Martin Běhal skeptikem. „V Čechách začíná bejt ráj udavačů. A budeš se potom někde na ledě hádat s policajtama?!“
Víra v lepší časy
Kdeže loňské sněhy, vlastně ledy, jsou: Martin Běhal – na snímku s Robertem Růžičkou, Martinem Málkem a Davidem Lizákem na soustředění ve Švédsku
Naděje však jak známo umírá poslední a Martin Běhal jí jde vstříc. „Mám nový zapalování od Martina Málka,“ pochlubí se. „Hřebíky od Klaba, nový šáska, kámoš Lumír nalakoval motorky. Zhubnul jsem patnáct kilo, mám už jen devadesát osm, chtělo by to zúročit. Připraveno je, ale teď co dál?“
A co tedy dál? „V Polsku jsem teď mluvil s Frankiem Zornem,“ svěřuje se. „Jsme docela kamarádi, kdyby ve Švédsku zamrzlo, jeli bychom tam. Ale ani ve Švédsku není led. To srdíčko začíná pomaličku vychládat. Pojede třeba do Švédska a po Vánocích nám zavřou republiku? Myslím, že sezóna nebude valná. Věřím však v lepší zítřky.“
Žichlice – 20. prosince
Plzeň hraje stále lepší šlágry na scéně kolibříků. Jejich gang se neustále rozrůstá a je vidět i v popředí výsledkových listin. Štěpán Ševčík může posloužit jako dokonalý příklad takových tvrzení. Ačkoliv svůj první mítink absolvoval loni začátkem jara, letos je třetím závodníkem klasického šampionátu republiky stopětadvacítek. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že se v příští sezóně nechce rozhodně ve svém růstu zastavit.
Potápěč míří na plochou dráhu
Štěpán Ševčík si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Bydlím v malé obci Žichlice nedaleko Plzně,“ vysvětluje Štěpán Ševčík, kterak potkal sport levých zatáček. „Už jako malý jsem se chodil koukat na motokros a později na plochou dráhu. Už v době, kdy jsem se koukal na velké plochodrážním, jsem se sportovně potápěl. Mamina v té době řekla, ať si vyberu nějaký sport, při kterém se budu trochu více hýbat. V Plzni zrovna probíhala sportovní akce jménem Sportmánie, kde se představují všechny sporty, mimo jiné i plochá dráha a jaká jiná než plzeňská. Motorky zde ukazoval Karel Kadlec společně s Terezou Nádraskou. Pozvali mě, ať se někdy přijdu podívat na trénink, a když mně bude plochá dráha bavit, tak to bude jenom dobře. Plochou dráhu jsem si hned zamiloval.“
První závod kariéry na malé Markétě na konci loňského března
Koncem loňského března se obrýlený závodník objevil na svém prvním ostrém závodě. Mini Cup nezačínal za exkluzivních povětrnostních podmínek. On začínal, třikrát jej soupeři změřili o celé kolo. Nakonec skončil druhý ve finále D.
„Moje první závody byly na malé Markétě,“ vybaví si. „A byly docela tragické, ale to asi pro každého. Před závodem jsem byl hodně nervózní. Nevěděl jsem, jak budou probíhat, a co se bude dít. Když jsem viděl Jardu Vaníčka, Vojtu Šachla a další jezdce, jak na krev závodí, trochu jsem se zděsil. Když jsem přijel před startovací pásku, nevěděl jsem, co mám dělat. Závody dopadly katastrofálně (smích).“
Sezóna 2019 však byla velkorysá a dala plzeňskému nováčkovi spoustu příležitostí vylepšit si dojem. Štěpán Ševčík jezdil, co jen mohl. Dokonce si velkou dráhu, což pro začínajícího kolibříka není příliš obvyklé.
Štěpán Ševčík v akci
„Hned od začátku jsem jezdil i závody na velké dráze,“ souhlasí. „protože plzeňský klub v té době malou dráhu neměl. Na velké dráze je to samozřejmě pro stopětadvacítky mnohem lehčí. Na konci sezóny jsem dojel desátý v mistrácích na obou drahách. Myslím si, že na první sezónu to dopadlo docela dobře. Určitě to hodnotím kladně. Po první sezóně plochá dráha zaujala první pozici v žebříčku mých sportů.“
Směr reprezentace
Skutečnost, že v covidové sezóně nedostal svůj první pohár na pódiu, Štěpán Ševčík v Liberci ani příliš nevnímal
Ještě jeden důležitý moment přinesla loňská sezóna a to vlastně v momentě, kdy už skončila. „Minulý podzim díky našemu bývalému trenérovi Milanu Kůsovi vznikla v Plzni na Borech malá dráha,“ vysvětluje Štěpán Ševčík. „Nejdříve jsme zde jezdili pouze na škváře. V té době také začal vznikat plzeňský gang. Tonda Pták i Oliver Schmid se na plochou dráhu dostali stejně jako já, na Sportmánii. Je dobré, že v klubu je nás více, protože plochá dráha v České republice výrazně zaniká a myslím si, že díky tomu je nejen v Plzni velká základna mladých závodníků.“
Zatímco loni kolibříci začali závodit velice rychle, letos museli čekat až do června a i tak hygienická opatření byla tuhá. „Další sezóna začala o něco později kvůli koronavirové pandemii,“ pokračuje plzeňský závodník ve svém vyprávění. „Při asi druhém závodě v Liberci jsem si vyjel svůj první pohár. Byl to neuvěřitelný pocit. Vyhlášení bylo bohužel v depu, ale v té chvíli mi to vůbec nepřišlo zvláštní. Měl jsem obrovskou radost, když jsem držel poprvé pohár v ruce.“
Štěpán Ševčík (modrá) v souboji s Mario Häuselem (bílá) při evropském poháru
Díky svým výkonům se Štěpán Ševčík dostal rovněž do reprezentace. „V srpnu se v Plzni konal evropský pohár do 125ccm na klasické ploché dráze,“ říká. „Měli jsme komplikace s naším motorem. Dostali jsme zprávu, že motor bude přivezen ve tři hodiny. Mysleli jsme ale, že ve tři odpoledne, ale ve skutečnosti bylo myšleno ve tři další den ráno.“
To teprve nastal ten správný šrumec. „Proto jsme v šest ráno namontovali náš starší motor do motorky a v devět hodin jsme nový motor opět měnili,“ líčí Štěpán Ševčík. „S výměnou motoru nám hodně pomohl chabařovický Láďa Šifalda. Na motor jsem nebyl zvyklý, neměli jsme vyzkoušené převody ani karburátory. Poté nám bylo řečeno, že kvůli špatnému počasí bude pouze jeden trénink. Nakonec jsme motorku popasovali do dobrého stavu. Chci tímto také poděkovat Máriovi Jiroutovi staršímu za obrovskou pomoc.“
Smělé plány
V akci na malé Markétě
Celkově výsledky sezóny dvou dvacítek v letopočtu přinesly Štěpánovi Ševčíkovi výrazný skok nahoru. „V konečné tabulce jsem na klasické dráze dojel třetí, v mistrovství republiky na krátké dráze devátý a v Pro-Tec Speedway Mini Cupu pátý,“ bilancuje. „Celkově celou sezóny hodnotím dobře a je jasné, že plochá dráha je pro mě správná volba.“
Na jaře se však všechny body smažou a začne se závodit nanovo. „Přes zimu budu určitě hodně cvičit a posilovat, abych další sezónu dojel ještě lépe,“ přibližuje Štěpán Ševčík své plány. „Další sezónu pojedu na dvě stě procent a doufám, že budu mít ještě lepší výsledky.“
Štěpán Ševčík děkuje:
„Děkuji celému týmu, svojí mamce, svému mechanikovi Mírovi, klubu PK Plzeň a spoustě dalším za obrovskou podporu.“
Štěpán Ševčík v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Antonín Škach, Eva Palánová
Malacky – 12. prosince
Pochází z Malacek na slovenském Záhoří, kde už pětatřicet let od konce Zohoru není po ploché dráze ani vidu, ani slechu. Jezdil motokros, ale náhle se objevil na ploché dráze, aby v letošní nešťastné sezóně odjezdil, co mohl, a to dokonce v národním týmu. Rastislav Cíferský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za jeho závodnickou proměnou může vlastně šikovně pojatá reklama v rádiu.
Plochodrážní přitažlivost
Rastislav Cíferský si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Motokros jsem jezdil asi šest let,“ přibližuje Rastislav Cíferský. „Jezdil jsem mistrovství Slovenska i české poháry. Poslední rok se mi celkem dařilo, ale měl jsem pád a polámal jsem se. A tak pro mě sezóna skončila. Když jsme jeli do nemocnice, slyšel jsem v rádiu reklamu na plochou dráhu v Žarnovici.“
Psal se červenec předloňského roku a Speedway Club lákal diváky na evropský pohár do devatenácti let. „Já i otec sledujeme plochou dráhu odmalička,“ pokračuje Rastislav Cíferský. „Nikdy jsme ji ale neviděli naživo. Tak jsem otce přesvědčil, abychom se tam jeli podívat. Když jsem slyšel ten zvuk a viděl rychlost motorek, podíval jsem se na otce a řekl, že tohle chci jezdit.“
Příležitost k začátku kariéry nového plochodrážníka na sebe nedala dlouho čekat. „Po závodech hlásili, že si nováčkové mohou zkusit zajezdit si na dráze,“ říká. „Kontaktoval jsem proto klubu, dohodl si termín a přijel jsem.“
Rastislav Ciferský v akci
A pak už všechno ráz na ráz. „Když jsem jel svoje první kolo, nevěděl jsem ani, kam dát nohy a tak jsem je šúchal po zemi,“ líčí slovenský závodník své první krůčky na oválech. „Ale pocit to byl neskutečný, mít takový výkon pod sebou. Druhý trénink jsem už šel i do smyku, což byla ještě větší paráda. Ten sport se mi zalíbil, koupil jsem si vlastní motorku a trénoval hlavně v Březolupech a v Rakousku.“
Do závodů jako ďas
Před Celinnou Liebmann v Žarnovici
Díky koronaviru se nyní již bývalý motokrosař dočkal ostré plochodrážní premiéry až po půlce června. „Těšil jsem se hodně,“ neskrývá Rastislav Cíferský své pocity z přeboru ve Slaném, kde z kvalifikace postoupil do hlavního závodu jako náhradník. „Určitě to bylo jiné než motokros. Hodně se mi to líbilo, byla to paráda. Na ten pocit a zážitek nikdy nezapomenu. Co se výsledku týká, byl jsem celkem spokojený. Bylo to dost těsné a v takových podmínkách jsem ještě nikdy nejezdil. Tak jsem rád, že jsem to zvládnul.“
Jan Hlačina, Rastislav Ciferský a Michal Baštecký stojí na stupních vítězů
O co déle sezóně anno domini 2020 trvalo rozběhnout, s o to větší intenzitou se její kola točila. Přišly další přebory, Rastislav Cíferský absolvoval také naši juniorku, první ligu, šampionát Slovenska, vyrazil i do slovinského Krška…
„Závody byly super, jezdil jsem každý závod, který jsem jen mohl,“ komentuje své letošní účinkování, jehož vrcholy byly vítězství v Memoriálu Michala Matuly a starty v mistrovství světa a Evropy juniorských družstev. „Memoriál byl dobrý závod. Dráha byla super připravená: Každou jízdu jsem odstartoval jako první a udržel to až do cíle. Mistrovství světa a Evropy byly velmi těžké závody, byla velká konkurence, ale pro mě to byl velmi dobrý trénink.“
Nové výzvy nové sezóny
Se slovenským nároďákem na světovém pódiu v Pardubicích
Ptát se, zda Rastislav Cíferský bude i nadále pokračovat na ploché dráze, se za těchto okolností jeví jako naprosto zbytečné. „Určitě budu pokračovat dál,“ souhlasí bez zaváhání. „A budu dělat všechno pro to, abych se zlepšoval.“
Půlka prosince k přípravám na novou sezónu vyloženě nabádá. „Přes zimu budeme chystat motorky na sezónu a kondičně se připravovat,“ plánuje Rastislav Cíferský. „V nové sezóně plánuji jezdit všechny závody, které budu moci a začít dělat lepší výsledky.“
Rastislav Cíferský děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, která mě podporuje. Mechanikovi Davidovi, Patriku Búrimu, sponzorům, Speedway Clubu Žarnovica a lidem, co mě podporují.“
Jablonec nad Nisou – 25. listopadu
Smůla Daniela Šilhána se táhne jako nudný nekonečný televizní sitcom. Už tak proklatě krátkou sezónu nuceně ukončil na konci srpna, kdy si při tréninku na Markétě zlomil ruku. Kosti však nesrostly optimálně a tak jej čeká další operace. Primář Tomáš Brož mu ji domluvil v pražské Thomayerově nemocnici, kam junior pardubické Zlaté přilby nastupuje ve čtvrtek 3. prosince. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!
