Hronské Klačany – 8. května
Tréninkové možnosti na Slovensku byly zjara ještě složitější než v naší zemi. Martin Vaculík si žarnovický stadión musel dokonce pro své soukromé tréninky od města pronajmout. V závěru dubna se však na ovál dostali také ostatní borci Speedway Clubu. Mezi nimi nechyběl ani Jakub Valkovič, jehož letos čeká první sezóna výhradně mezi seniory.
Těžko spřádat plány
Jakub Valkovič si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Přes zimu jsem chodil do práce, možnosti k tréninku nebyly skoro žádné,“ povzdechne si. „Všechno bylo zavřené už do prosince. Takže tréninky jen doma, nakoupil jsem nějaké nářadí na cvičení. Na dráhu jsem se dostal až předminulý víkend.“
Plochodrážní motocykl však nebyl prvním strojem, který Jakub Valkovič letos osedlal. „Ano, jezdil jsem motokros,“ souhlasí. „Je to dobrá náhrada a měl jsem aspoň kontakt s motorkou a je to také dobrý trénink pro celé tělo. Návrat na ovál byl ale super, na motorce jsem se cítil dobře na to, že naposledy jsem na ní seděl minulý rok v říjnu.“
Jakub Valkovič v akci
Letošní sezóna zatím nedovoluje plánovat přesný závodní program. „Máme další tréninky,“ říká Jakub Valkovič. „Musím se ještě trochu rozjezdit. Sám jsem zvědavý, jak sezóna bude vypadat. Ubydou mi nějaké juniorské závody, které už nemůžu jezdit. Chtěl bych odjezdit víc závodů než loni, ale je těžké něco plánovat v této situaci, kdy se všechno ruší a překládá.“
Krátká sezóna se nerovná neúspěšná sezóna
Radost slovenského juniorského šampióna
Loňská plochodrážní kampaň byla podivná, setsakramentsky podivná. Jakub Valkovič však na ni nemusí vzpomínat ve zlém. Stal se slovenským juniorským mistrem. V Čechách ve stejné soutěži skončil třetí, když mu paradoxně nevyšla domácí Žarnovica.
„Minulá sezóna byla krátká,“ bilancuje. „Měl jsem nejméně závodů od doby, kdy jezdím, ale podařilo se mi získat titul mistra Slovenska juniorů a celkově čtvrté místo. A také jsem se umístil v první trojce v české juniorce a to ve své poslední juniorské sezóně, takže z tohoto úhlu pohledu byla pro mě úspěšná.“
Jakub Valkovič chce letos závodit co nejvíc
Ale také hektická. Slovenský závodník jezdil extraligu, první ligu, byl v reprezentaci, díky čemuž mohl závodit až do října, byť to trošku odnesl jeho prst… „Myslím, že v extralize to nebylo zlé,“ přemítá. „Jezdil jsem za Pardubice i za Slaný. Liberec mi nevyšel vůbec, byl jsem tam poprvé a neuměli jsme úplně trefit nastavení. V repre to mohlo být lepší, Divišov mi nevyšel vůbec, ale Pardubice a Lodž už byly lepší. A v Terenzanu a při MACEC v Nagyhalaszi jsem skončil předčasně, měl jsem smůlu.“
Jakub Valkovič děkuje:
„Chci poděkovat hlavně rodině za velkou podporu. Sponzorů v této situaci není hodně, takže mě podporují, jak se jen dá, a také každému, kdo mě podporuje.“
Bernardov – 7. května
Navzdory pádu při první lize v Krosně šel v pondělí večer spát s myšlenkou, že se nazítří na Markétě popere se soupeři o místo v evropském challenge. Během dvou hodin byl však zase vzhůru kvůli bolavé ruce. V ten moment věděl, že se ostrý start letošní sezóny v Čechách bude muset obejít bez něho. Nicméně Václav Milík plánuje rychlý návrat na ovály. A to nejen proto, že po čtyřech pádech se čtyřmi rozsekanými motocykly a dvěma rozbitými přilbami moc dobře ví, kam s penězi.
Václav Mílík kvůli zranění nestihnul úvod české sezóny
Na středeční přebor Václav Milík dorazil, aby se svou rodinou sledoval závod ze závratné výšky věže rozhodčího. „Trošku mě štve, že nejedu,“ přiznal. „Dráha se mi dneska líbí. Pardubice s materiálem mám rád, musí bejt skvělý v tý první zatáčce se rozjíždět po venku…“
To by ovšem čtrnáctá jízda pondělního duelu Krosno vs. Lodž musela mít jiný průběh. „Super jsem to vymyslel,“ křenil se sarkasticky při vzpomínce na duel s Norbertem Kosciuchem o třetí příčku. „Nedal jsem to na lajnu, myslel jsem, že se rozjedu po venku. Než jsem šel, předjel jsem ho, nevím, proč rozhodčí vyloučil mě.“
První informace, které do Čech dorazily, tvrdily, že pardubický závodník má utržený sval. „Rameno,“ uvedl Václav Milík všechno na správnou míru. „Mám natržený vazy, když jsem šel do pádu, hodil jsem si rukou za sebe. Sval to není, akorát ten přední vaz mě táhne, když chci dát ruku před sebe.“
Václav Milík nemá v plánu dlouhou pauzu
Úřadující český vicemistr nechce marnit čas na marodce. „V pátek mám rehabilitaci,“ svěřil se, co pro svou levačku zorganizoval. „Tam se domluvím. V úterý mě to bolelo dvakrát víc než ve středu. Závody nemáme, budou až sedmnáctýho, ale potřebuju trénovat, abych z toho nevypad‘. A vydělávat, peníze za podpis v Krosně šly do motorek.“
Praha – 2. května
Závodíte na ploché dráze a máte v devítce zpracovat závěrečnou absolventskou práci. Jejím tématem se pochopitelně stane sport levých zatáček. Zachytíte historii disciplíny, seznámíte spolužáky s technikou a jednotlivými disciplínami. I když vám škole nedovolí praktickou ukázku vlastního motocyklu, sklidíte úspěch a výtečnou známku. Michal Baštecký však dělá maximum proto, aby byl neméně brilantní i na oválech.
Plochá dráha ve škole
Michal Baštecký si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Vedlo mě k tomu to, že jsem chtěl ukázat a seznámit ostatní spolužáky a učitele, co je to vlastně za druh sportu a co všechno to obnáší, aby se mohl provozovat,“ vysvětluje Michal Baštecký, proč si za téma vybral právě plochou dráhu. „Svojí závěrečnou práci jsem směřoval tak, abych o tomto sportu napsal maximum od jeho prvopočátku až do dnes.“
Pro ostatní deváťáky muselo jít o neotřelé téma. „Také jsem chtěl mít originální závěrečnou práci,“ dodává pražský junior. „Takovou, jakou nikdo neměl, a taky se mi to povedlo. Měl jsem v plánu i technickou ukázku motorky, ale bohužel kvůli vládním opatřením mi to škola nedovolila.“
Svým spolužákům se Michal Baštecký představil také sám. Ze stopětadvacítky přešel na dvěstěpadesátku a konečně loni na pětistovky. Jak by motocykly všech kubatur porovnal?
Michal Baštecký v akci
„Tak stopětadvacítku a pětistovku nejde vůbec srovnat,“ zamýšlí se. „Je to úplně něco jiného jak po technické stránce, tak fyzické. Stopětadvacítka je procházka růžovým sadem, na ní se učí základy, ale pětistovka je už pekelný stroj. Dvěstěpadesátka to je taková příprava na potom už tu nejsilnější kubaturu. Jsem rád, že jsem už na pětistovce, přes zimu jsem na sobě intenzivně pracoval po fyzické stránce, což je na tuhle kubaturu už velmi potřeba mít sílu. Pětistovka, to je taková plochodrážní alchymie, s laděním karburátoru, zapalování, převodu, spojky.“
Školák na ploché dráze
Michal Baštecký naslouchá radám Filipa Šitery
Loni začal sezónu pozdě, ostatně jako všichni ostatní. Jenže po dvou závodech se s přeborem rozloučil. A od té doby se objevoval výhradně v závodech vypsaných pro juniory.
„Stálo za tím spousta faktorů,“ vysvětluje. „Největší byl můj táta, když viděl, že jsem neměl fyzičku a bál jsem se pořádně držet plyn. Další faktor byl, že mi všichni ujížděli o skoro půl kola, tak jsem přestal mít motivaci a chuť. Proto jsem se rozhodl jezdit pouze juniorky.“
Michal Baštecký při středečním tréninku v Plzni
V mistrovství republiky juniorů skončil Michal Baštecký osmý, v samostatné klasifikaci do devatenácti let šestý. v juniorských družstvech nastoupil s Pavlem Kuchařem za druhý pár Markéty a nakonec se dostali na poslední řádek výsledkové listiny.
„Loňská sezóna nestála za nic kvůli covidu,“ ohlíží se nazpět. „Celá sezóna byla taková nic moc popravdě, pozdě se začalo trénovat a pozdě byly i závody. Letos se naštěstí začalo trénovat dřív, ale bohužel kvůli vládě se zrušil první závod, na který byli už všichni připravený.“
Sám má za sebou dost tréninků a v úterý se při přeboru o Pohár AČR postaví na startovní čáru. „Letos už budu jezdit všechny závody, které budou,“ plánuje Michal Baštecký. „Musím hlavně se zaměřit na styl při jízdě, takže budu trénovat co nejvíc.“
Michal Baštecký děkuje:
„Chtěl bych určitě poděkovat Honzovi Kaňůrkovi, který mi opravdu hodně pomohl s fyzickou přípravou, a dělá mi osobního trenéra. Rovněž bych chtěl poděkovat své milované ségře, která mě motivuje a psychicky podporuje. Dále mému tátovi za trpělivost, finanční zátěž a pozici mechanika a moji mamce, že má pevné nervy. Potom hlavně všem, kteří mi předávají spoustu rad a osobních zkušenosti a mají semnou taktéž trpělivost. A potom celému vedení AK Markéta za zajištění možnosti trénování. A sponzorům: Jihoměstská majetková a.s, Ikea, Alfalux, #THISISKURVALIFE, Nutrend. DĚKUJI MOC VŠEM.“
Žichlice – 25. dubna
Plzeňský gang letos přišel o jednoho ze svých členů. Štěpán Ševčík se totiž rozhodl, že přestoupí do Speedway Clubu Chabařovice. A magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými důvody.
„K přestupu mě vedlo hlavně přátelství,“ svěřuje se Štěpán Ševčík. „V Chabařovicích je mnohem lepší parta a je to srdcový klub.“
Nicméně ze západu Čech o poznání dále, než jsou Bory. „To ano,“ souhlasí. „Co se ale v Chabařovicích natrénuje za jeden trénink, v Plzni nenatrénujeme za tři. A až budou ofiko tréninky, tak bez problémů budu trénovat i v Plzni, jinak po dohodě s předsedou.“
Trutnov – 24. dubna
Stál na pódiu. Poprvé v závodě ranku mistrovství republiky. Z očí se mu řinuly slzičky. Ruka v dlaze by mohla být vysvětlením. Jenže závodníci přece nebrečí. Na něho udělalo velký dojem, že mariánskolázeňští pořadatelé na něho počkali s vyhlášením, až se vrátí z nemocnice po svém pádu těsně před cílem finále A. Kdeže však loňské sněhy jsou, dnes má Dominik Hrbek za sebou první tréninky v Kostěnicích a v Pardubicích.
Zpátky na ovále
Dominik Hrbek s povídal s magazínem speedwayA-Z
„Byla to paráda být po zimě zase na plochodrážce,“ hodnotí pardubický kolibřík své první letošní výjezdy na ovál. „Na motorce jsem sice jezdil, ale byla to jen kroska. Ale i tak jsem makal na fyzičce a to jak na krosce, tak posilováním. Taky jsem trávil čas v dílně s tátou, dělali jsme na druhé dváce a nově i na dvěstěpadesátce.“
Takže silnější kubatura volá? „Prioritou bude mistrovství republiky stopětadvacítek na krátké a klasický dráze,“ reaguje Dominik Hrbek. „Ale Kostěnice budou určitě první místo, kam vytáhneme dvěstěpadesátku. A pak uvidíme, jak mi to půjde, a jak si budu věřit. Určitě by bylo super zajet si alespoň jeden závod.“
Tato dvojice má ambice jezdit jednou velké závody za Pardubice
Novinkou sezóny 2021, jejíž zápis do českých plochodrážních letopisů je prozatím hubený, se stal debut jeho mladšího brášky Davida v sedle plochodrážního motocyklu Micro Shupa. Dominik Hrbek však nemá problém, že si vychovává potenciálního soupeře do budoucna.
„Dáda dostal Micru ke třetím narozeninám,“ vypráví. „Už dokonce vyjel, ale s tátou v tandemu. Musí ještě malinko povyrůst a půjde to. Když na podzim odjede sám pár koleček v Kostkách, bude to velký úspěch. A ano, určitě mu rád pomůžu a poradím, nějaký zkušenosti s ježděním i motorkou s tátou máme (smích). Bylo by bomba se s ním v budoucnu svézt v jednom závodě s pardubickým koníkem na vestě.“
Pódium v Mariánských Lázních
Vojtěch Šachl, Adam Bednář a Dominik Hrbek stojí na stupních vítězů červencového závodu v Mariánských Lázních
Ve svých dvanácti letech Dominik Hrbek zaznamenal velké zlepšení, vždyť prvně ve své kariéře stál na stupních vítězů mistrovského závodu. „V Mariánkách se mi jezdí super,“ netají se. „Už předloni jsem tam udělal super výsledek, tak jsem hodně věřil, že by bedna mohla vyjít. Když jsem porazil Péťu Marka v poslední rozjížďce, bylo jasný, že jsem v áčku. Byl to super pocit.“
Spolu s ním však dva favorité… „S Bubou a Vojtou to pro mě bylo jasný,“ pokračuje. „Ale táta mi řek‘, ať jsem v klidu, a ať si první finále na mistráku užiju. A tahám za klukama, že oni pojedou bomby, a že se může stát cokoliv.“
Nešťastný pád Dominika Hrbka před cílem finále A
A opravdu se stalo. „Ta poslední zatáčka?“ ptá se Dominik Hrbek, byť sám odpověď dobře zná. „Ani nevím, už se mi to jednou stalo v Praze. Vlétl jsem do díry, bylo to tam hlubší, natáhlo mě to. A už jsem šel a pak jsem se poprvé svez‘ rychlou záchrankou i s houkačkama. A ty slzičky? Byl to pro nás s tátou vynikající závod se super výsledkem. A to jak na nás počkali s vyhlášením. To nás oba dostalo.“
Závodní maratón
V loňské kraťoučké sezóně se Dominik Hrbek objevil ve všech třech seriálech stopětadvacítek. V klasickém šampionátu byl sedmý, na krátkých oválech osmý a v poháru shodou okolností také. Takové vysvědčení nevypadá nikterak špatně.
Dominik Hrbek v akci
„Sezóna byla super,“ bilancuje. „Ale krátká s málo závodama a rozsekaným motorem. I když plány byly skončit v top pětce…“
Jemu a jeho otci Davidovi přinesla náročný maratón, protože nevynechali ani jeden závod. „Záhul to byl,“ povzdechne si. „I Když bylo méně závodů kvůli covidu, tak byly stažený do minima času. Hlavně časově to bylo hodně na sobě naplácaný. Nejednou táta připravoval motorky přes noc, aby byly ready na další den. A na podzim se pak už ani nejelo.“
Dominik Hrbek děkuje:
„Rád bych poděkoval tátoj, bez něj by to nešlo dělat, trenérům panu Rosůlkoj, Zdendoj Schneiderwindoj a Frantoj Kalinoj, klubu Zlatá přilba, který nás neskutečně podporuje a pomáhá nám. Hynkoj Štichaeroj za užitečné rady, Vendoj Šolinoj za přípravu na krosce www.enduro-drapaci.cz, Edoj Krčmařoj za pomoc a rady s dvěstěpadesátkou a sponzorům, díky kterým můžem fungovat téměř jako profici: firma ETIGRAF s.r.o., pizzerie Pizzaexpress, pizzerie Valepizza46, Funnytony (pronájem zábavních atrakcí), pivo TAMBOR,Depoross, Grators, Speedlo, Enigoo, CBS car body shop a Modela Trutnov.“
Dominik Hrbek v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Antonín Škach a David Hrbek
Praha – 18. dubna
Se stopětadvacítkou vyhrál všechno, co šlo. Mini Cup, české šampionáty, evropský pohár, světový pohár. Logicky přešel na dvestěpadesátky. Také čtvrtlitry mu přinesly úspěchy, ostatně je v nich úřadujícím českým šampiónem. Nicméně těsně před svými srpnovými patnáctinami Jaroslav Vaníček přemýšlí především o plnoobjemovém plochodrážním motocyklu, v jehož sedle začal minulý měsíc na Markétě trénovat.
Duely napříč kubaturami
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-z
V roce 2019 ještě absolvoval kompletní program stopětadvacítek, obhájil své primáty v obou domácích seriálech na krátkých tratích, avšak v klasickém šampionátu republiky skončil druhý jen o čtyři body za Vojtěchem Šachlem. „Tahle sezóna byla suprová,“ hodností Jaroslav Vaníček. „Na závody jezdím vyhrávat, ale nejšťastnější jsem, když na motorce sedím. Krátká dráha mi vyhovovala víc.“
Přesto skočil do čtvrtlitrů. „Sednout na dvěstěpadesátku už bylo něco jinýho,“ říká. „To už je motorka, i když pětistovka je pětistovka (smích). Hrozně jsem se těšil. Je to už silnější stroj. Zvykal jsem si a řek‘ bych, že to bylo dobrý. Jak jsem říkal, dvěstěpadesátka je něco jinýho, takže co jsem se naučil na stopětadvacítce, tady nefunguje.“
Se stopětadvacítkou na malé Markétě
Mistrovství republiky 250 ccm anno domini 2019 přineslo Jaroslavu Vaníčkovi deváté místo. S Pavlem Kuchařem byl třetí při Jawa Cupu v Pardubicích, nejvíc si však užil souboje v juniorce a v přeborech, kdy jeho soupeři sedlali motocykl s dvakrát větším zdvihovým objemem.
„Mistrovství republiky dvěstěpadesátek?“ zamýšlí se pražský plochodrážník. „Na dvěstěpadesátce jsem jel, ale závodil jsem s pětistovkami. To mě bavilo, to jsem si užil. Na to vzpomínám rád.“
Speedway Mini Cup stěžejním úkolem
Loňský pohár stopětadvacítek vyhrál s velkým přehledem – v srpnu stojí na sudu s Adamem Bednářem a Adam Nejezchlebem
V loňské kraťoučké sezóně se Jaroslav Vaníček ke stopětadvacítkám částečně obrátil zády. Klasické tratě nechal být úplně, na malých odjel jeden mistrovský podnik. V sérii PRO-TEC Speedway Mini Cup ovšem závodil dál a s přehledem jej vyhrál.
„Na dlouhou dráhu jsem byl už velkej a hlavně těžkej, takže jsem se na ni už netlačil,“ vysvětluje svou volbu. „Na krátký jsem Mini Cup odjel celej, to jsem chtěl, to jsem si vzal za úkol a to se taky povedlo suprově, i když mě Vojta s Bubbou pěkně trápili. Mistráky na krátký jsem už nejel, soustředil jsem se jen na dvěstěpadesátku. Na ní jsem trénoval a zaměřoval jsem se hlavně na ní.“
Byl tu však ještě jeden argument, proč klasické ovály se stopětadvacítkou neopouštět. V srpnu se v Plzni konal evropský pohár. Jaroslav Vaníček přitom dráhu na Borech dobře zná a v sedle tovární Shupy by mohl cílit na zlatý hattrick…
V souboji s Adamem Bednářem a Matějem Frýzou
„Na Evropu jsem nejel,“ odtuší. „Je tam dost dobrejch kluků, kteří by měli dostat příležitost. Vojta i Bubba jsou vynikající jezdci. Patří do absolutní špičky. Ty nominaci měli jasnou a potom to jeli kluci z Plzně. Plzeňáci jsou taky výborný závodníci a myslím, že to pro ně byla obrovská zkušenost.“
Čtvrtlitrové rozpaky
Vojtěch Šachl a Adam Bednář mu byli zdatnými soupeři rovněž ve dvěstěpadesátkách
Pandemie covid-19 české ploché dráze přinesla aspoň jedno pozitivum. Místo jediného mistrovského závodu dvěstěpadesátek se nakonec uskutečnil celý seriál. Jaroslav Vaníček měl famózní nástup, vyhrál Pardubice a Slaný. Pak už z nejvyššího stupínku nemával, nicméně titul mu neunikl.
„Pocity mám smíšený,“ netají se. „Nebylo všechno podle mých představ. Bubba s Vojtou mě hodně trápili. Kluci jeli výborně a nakonec jsem mistra republiky udělal.“
Zatímco ve stopětadvacítkách patříme ke špičce, dvěstěpadesátky zůstávají bolavou patou. Názorně to ukázal zářijový víkend ve Slaném, kdy Dánové a Poláci byli výrazně lepší. Čím to?
Jaroslav Vaníček (bílá) vodí Wiktora Rafalskeho (modrá)
„Ty kluci jsou úplně jinde,“ přemítá Jaroslav Vaníček. „Vybavení, technika, doprava… Prostě profíci. Každou rozjížďku si natáčeli, jejich trenér všechno sleduje. Po každý rozjížďce si jezdce svolá, řekne jim co a jak. Každej jezdec má svého mechanika, možná dva nebo tři, já už nevím. Mají stroje, jak kdyby jeli Grand Prix. Člověk na ně kouká s otevřenou pusou. Máme hodně co dohánět. Nemůžeš se divit, že jsou úplně někde jinde. Nemyslím si ale, že jsme horší jezdci, vůbec ne! Jen prostě nemáme takové zázemí, možnosti a podporu jako mají oni. A to mě mrzí!“
Učit se a jezdit
Na ovále s dvěstěpadesátkou
Dnes má Jaroslav Vaníček za sebou první tréninky na Markétě. „Trénuju na pětistovce,“ líčí. „Mám respekt. Mám pocit, že se znovu učím na motorce jezdit. Všechno je jinak, než bylo. Taky jsem dost vyrostl a tak se na toho půllitra rovnám. Je to už pořádnej stroj a hrozně se těším, až za to budu tahat jako Pepe Franc a všechny ty kluci kolem mě.“
A jak by měla sezóna 2021 v jeho podání vypadat? „Jestli se letos něco pojede, tak chci odjet dvěstapadesátky,“ plánuje. „A příští rok se soustředit už jen na pětistovky a jezdit a jezdit a jezdit.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„Děkuju všem, opravdu všem, kdo mě podporují a fandí. Celému AČR v čele s JUDr. Šťovíčkem a panem Moravcem, všem na Markétě, rodině, sponzorům, škole, Městské části Praha 11. Bez nich by to bylo nešlo. A ještě jméno si neodpustím, a to je můj trenér Zdeněk Schneiderwind. Zdendo, díky. Moc si toho všeho vážím a cením. Bez Tebe a táty, by ty úspěchy nebyly! Vždyť v sezóně 2018 jsme společně vyhráli všechno, co se vyhrát dalo. Vyhráli jsme všechno doma, dali jsme Evropu, dali jsme svět! V roce 2019 jsme si to na Evropě zopakovali a doma to taky nebylo špatný a nakonec ani ten svět nedopadl tak zle. To Vy dva jste mě na ty bedny postavili, a za to Vám ještě jednou díky! Rok 2020 byl takový, jaký byl, všichni jsme na tom byli stejně blbě, tak doufejme, že se to letos zase aspoň trošku rozjede. Hodně úspěchů všem.“
Jaroslav Vaníček v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Antonín Škach a Eva Palánová
„Chci poděkovat hlavně rodině za velkou podporu. Sponzorů v této situaci není hodně, takže mě podporují, jak se jen dá, a také každému, kdo mě podporuje.“
