Karlovy Vary – 22. ledna
Na konci sezóny 2007 se loučil s úspěšnou kariérou, která kulminovala na dlouhých a travnatých oválech. Koupil si obytný vůz a plánoval, kterak s manželkou Pavlou budou poznávat krásy české země. Jenže pak se jeho otec objevil s plánem rekonstruovat stopětadvacítku s motorem od skvělého konstruktéra Václav Pauea, v jejímž sedle sám brázdil silniční okruhy v půli šedesátých let. Projekt se zdařil, jenže tatínkovy zdravotní problémy vrátily Jaroslava Ptáka do závodního kolotoče. Okolo své padesátky si splnil silničářské dětské sny, ale na sklonku loňského roku řekl definitivně dost. A aby ho snad nepřepadly hříšné myšlenky, unikátní motocykl má nového majitele v Kolíně.

---

Závodní příběhy otce a syna na stránkách magazínu speedwayA-Z:

Jaroslav Pták starší

Jaroslav Pták mladší

---

 

 

 

„Všechno má svůj konec,“ vysvětluje Jaroslav Pták, proč po éře motokrosu, ploché dráhy uzavřel ve svém závodnickém životopise rovněž kapitolu s názvem silniční okruhy. „Závodění mě strašně baví, kór silnice, to víš. Už jsem ale byl hodně drzej, ani jsem se nelekal, když mi to uteklo. Ale je mi padesát sedm, a kdyby to bouchlo, v tomhle věku se to už blbě hojí.“

Silniční okruhy se neodbývají v tak expresním aranžmá jako plochá dráha. „Na silnici musíš mít obytňák,“ souhlasí karlovarský závodník. „A po závodech všechno sbalit, na plošině to bylo rychlejší. Já chtěl končit už v roce 2020, ale to byl ten blbej kovid. Odjel se jen Nepomuk a dvakrát Hockenheim. A já třikrát vyhrál.“

Tehdy zasáhla jeho manželka. „Pavla říkala, že jsem jel jen tři závody, že se tak nemá končit,“ dostává se Jaroslav Pták ke klíčovému momentu, který jeho pobyt za úzkými řidítky o rok prodloužil.  „Kovid ale nezmizel, bylo to stejný. Nepomuk a dvakrát Hockenheim. Vyhrál jsem v Nepomuku, na vodě to klouzalo, i v Hockenheimu. Tam proti tobě jedou dvě pade Yamahy. A já proti nim na stopětadvacítce. Ale stejně jsem jim dal, z toho jsem měl radost. A pak jsem si řek‘, že už jsem dost starej.“

Avšak Jaroslav Pták se v prostředí motocyklových závodů pohybuje prakticky od narození. „Skončil jsem na vrcholu, je to dobře,“ dělá advokáta svého rozhodnutí. „Ale raději jsem motorku prodal do Kolína, aby mě to na jaře zase nelákalo. Koupil ji Petr Dlouhý, dobrej, fajnovej kluk, moc šikovnej. A tak se snad po třech letech zase podívám na dlouhou do Mariánek, nebudou už termínový kolize se silnicí.“

 

Praha – 17. ledna
Předminulý týden piloval svou fyzickou kondici ve Špindlerově Mlýně na soustředění pražského Olympu. Přitom stačil podepsat kontrakt s dánským Brovstem, ale z hlediska nejbližší budoucnosti je stěžejnější smlouva s Morizes. Francouzská liga totiž začíná již za měsíc a Jan Kvěch chce být na ovále u toho.

 

„Soustředění bylo fajn,“ říká plochodrážník pražské Markéty. „Zezačátku pršelo se sněhem. Vypadalo to blbě, takže jsme běhali a chodili do posilovny. Ale od středy jsme už mohli na běžky.“

Není divu, sezóna 2022 se v jeho podání proklatě blíží. „Podepsal jsem francouzskou ligu za Morizes,“ pochlubí se. „Už devatenáctýho února je první závod. Na rozjetí to bude dobrý.“

A jak se schumelilo jeho dánské angažmá? „Brovst je úplně nahoře,“ vypráví. „Ozvali se sami, dali nabídku a domluvili jsme se. Budu mít jen Polsko a Dánsko, měl bych závody stíhat.“

Angažmá v zemi krále Hamleta s sebou nese ještě jeden logistický přínos. „Výhodou je, že mám v Dánsku ladiče,“ přibližuje Jan Kvěch. „Můžu si cestou na závody dát k němu motor nebo si ho vyzvednout. Je to lepší, než ho tam posílat.“

Travemünde – 2. ledna
Původní plán, že se trojlístek českých ledařů cestujících na začátek švédské ligy potká v úterý na palubě trajektu, vzal rychle za své. Lukáš Hutla totiž vyrazil na cestu již včera v podvečer. Svou Přelouč opustil sám, jeho otec Radek zatím zůstává doma. V Osečné vyzvedl Martina Běhala, jehož na další dva týdny adoptoval za svou náhradní maminku. Rozhodně však není nevděčným synem, protože svému mechanikovi chce půjčit svůj druhý motocykl.

 

„Jedu dřív,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Abych jel na poslední chvíli, na to jsem starej‘. Táta zůstal doma, doufáme, že mnou pojede do Ruska, když dopadne kvalifikace. Ale jede s náhradní matkou, Modus mi bude vařit a prát (smích).“

Martin Běhal však v ženské roli nezůstane. Nejen proto, že se pro jeho šikovné ruce najde práce i v depech jeho krajanů Andreje Diviše a Jiřího Wildta. Na palubě dodávky Lukáše Hutly se totiž veze i jeho kombinéza a další závodní propriety. Osečenský ledař totiž dostal nabídku, že si o tréninku může vyzkoušet druhý stroj Lukáše Hutly.

Lukáš Hutla a Martin Běhal se dnes ráno o půl desáté v Travemünde nalodí na trajekt do Švédska. „V Böllnasu vedle Gävle je v pondělí a v úterý trénink,“ říká český ledař. „To stihneme, je to po cestě. Najedu nový kola a ve středu se přesuneme do Erviku.“

V Örnsköldsviku ve čtvrtek začne švédská liga, která v sobotu pokračuje ve Strömsundu. O dalším víkendu se v Örnsköldsviku pojede kvalifikace o osm míst, které po udělení divokých karet ještě zbývají ve finále ledařského mistrovství světa. Za dalších sedm dnů bude švédská liga pokračovat, ovšem Lukáš Hutla již startovat nebude.

„Po kvalifikaci jedeme nazpátek,“ říká Lukáš Hutla. „Modus musí do práce a já si taku potřebuju vydělat nějaký kačky.“

Zhůř – 30. prosince
Poslední den roku není na seznamu českých státních svátků. Nicméně většina lidí si stejně bere volno, aby se dobře připravila na oslavy změn letopočtu. Nic takového ovšem není případ Andreje Diviše. Český reprezentant má spoustu věcí na vyřizování, aby v úterý mohl vyrazit do Švédska ke dvojici ligových závodů a kvalifikaci mistrovství světa.

 

„Zejtra budu nakládat motorky,“ svěřuje se český ledařský šampión. „Pak se stavím u Klatovskejch pro motor. Silvestr bude docela pracovní, mám toho hodně. V úterý budeme vyjíždět.“

Zelené motocykly Andreje Diviše by se měly do švédského ledu prvně zakousnout přesně za týden. „Ve čtvrtek je první závod v Erviku,“ užívá západočeský ledař obecně užívanou přezdívku města Örnsköldsvik. „Pak je Strömsund. Další tejden zůstaneme ve Švédsku do kvalifikace, ale na další dvě ligy tam už nebudu, musím zpátky.“

Plzeň – 29. prosince
Vítězství v letošním seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup již měl dávno v kapse. Přesto chtěl stát na nejvyšším stupni i při říjnovém vyvrcholení seriálu na svých domácích Borech. Jenže s mladými dravečky za zády měl na startovním roštu finále A maximálně jistotu, že následující čtyři kola nebudou poklidnou vyjížďkou na plochodrážní stopětadvacítce. Karla Průšu ještě uhlídal, ovšem Petr Marek mu nakonec triumf vyfoukl pod nosem. Matěj Frýza druhým místem zakončil nejen podařenou sezónu, nýbrž i své účinkování v nejnižší kubatuře. Není divu, právě dnes slaví své patnácté narozeniny a čeká jej sezóna s půllitrem.

 

První triumf, zlomená noha a čtvrté místo v Evropě během prázdnin

Za favorita kolibří scény platil Matěj Frýza již loni. Kvůli vládním opatřením spojených s koronavirem startovala sezóna 2020 až na sklonku jara. Pro další vývoj kariéry plzeňského závodníka byl určující červenec. Přinesl mu nejprve první vítězství při pohárovém závodě v Divišově, ale po pár dnech bohužel i frakturu nohy během tréninku na Borech.

„Svoje první vítězství jsem vnímal tak, že jsem přemýšlel jestli, to náhodou není náhoda,“ rozesměje se Matěj Frýza. „Ne, dělám si srandu, byl jsem velmi spokojený a věřil jsem si i na další první místa, ale bohužel mi to překazila zlomená noha při tréninku v Plzni.“

Prekérní situace, obzvlášť když za půldruhého měsíce Plzeň hostila evropský pohár stopětadvacítek. „Mistrovství Evropy jsem jen taktak stihl, takže jsem neměl ani moc času na pořádný trénink,“ připomíná Matěj Frýza. „Protože nesedět šest týdnů na motorce a pak jet tenhle důležitý závod, to je taky něco.“

Navzdory handicapu prošel sítem až do velkého finále čtyř nejlepších, kde jej šachovnicová vlajka pozdravila jako posledního. „Dostal jsem se do finále,“ vzpomíná. „A to ne s nejlepší motorkou, takže jsem doufal, že mě aspoň doveze na tu bednu. Ale i tak jsem spokojený, protože to byla moje druhá Evropa. Ale při té první jsem ještě neuměl ani smyk pořádně.“

 

Znovu do boje s kolibříky

Po loňské sezóně česká plochodrážní historie zaknihovala Matěje Frýzu jako vicemistra republiky v klasickém šampionátu, čtvrtého na krátkých oválech a desátého při Speedway Mini Cupu, kde ale vinou zranění musel čtyři závěrečné podniky oželet.

„Sezónu 2020 hodnotím nějak tak, že mohla být mnohem lepší,“ přemítá plzeňský závodník. „Byla takové smolná pro mě.“

Letos mohl následovat spoustu svých soupeřů a přejít na dvěstěpadesátky. Anebo jen trénovat s pětistovkou. Jenže on se rozhodl ještě setrvat v kubatuře stopětadvacítek.

„Na mě častý dotaz ohledně toho, proč jsem nejel dvěstěpadesátky,“ ujímá se slova opět Matěj Frýza. „Nešel jsem na ně kvůli tomu, že když kluci začali ty dvěstěpadesátky jezdit, protože předtím to skoro nikdo nejel, mně v tu chvíli bylo třináct. Připadalo mi zbytečný na rok pořizovat dvěstěpadesátky, když můžu od čtrnácti trénovat půllitra.“

 

Sezóna vymalovaná jako z pohádky

Rozhodnutí závodit ještě jednou se stopětadvacítkou stálo na pozadí nejúspěšnější sezóny, kterou Matěj Frýza prozatím vůbec zažil. V evropském poháru v Rovně smolně vypadl z finálové skupiny. Ovšem ve světovém v Diedenbergenu stál na druhé příčce pódia. A nebýt bodu ztraceného hned na úvod…

„Tato sezóna 2021 pro mne byla nejúspěšnější, co jsem zatím zažil,“ uvědomuje si. „Bylo to super stát na pódiu mistrovství světa. Nepopsatelnej okamžik. Ztratil jsem jeden bod a to hned v první jízdě, kde se mi nepovedl start, ale minulost je minulost. Škoda, ale i tak jsem velmi spokojen. Tohle ve mně navždy zůstane a hlavně mi to nemůže nikdo vzít. V Evropě jsem měl smůlu, ale i to k tomu patří. Myslím, že jsme si to tam všichni moc užili. I když český tým moc neexceloval. Jediný, kdo se z Čechů dostal nejdál, byl slánský Karel Průša.“

Na velkých oválech stopětadvacítka s Matějem Frýzou tolik neupalovala, na pódiu stáli mladší a hlavně lehčí a on bral v klasickém šampionátu republiky čtvrté místo. Ale na technických malých oválech exceloval. Vyhrál na nich titul mistra republiky a exceloval v sérii PRO-TEC Speedway Mini Cup.

„Samozřejmě na velké dráze jsem počítal s tím, že nějaký extra výsledky nebudou,“ bilancuje. „Ale hlavně jsem se soustředil na malé dráhy. Hodně jsem trénoval a makal na sobě. Šlo tam jen o rychlý start a techniku, takže letošní sezóna na malé dráze super.“

 

Nová sezóna, nová kubatura, nové výzvy

Rok s přesilou dvojek v letopočtu však stopětadvacítky posílá do minulosti. „Teď mi čekají půllitry,“ potvrzuje Matěj Frýza logickou genezi vývoji plochodrážního závodníka. „Měl jsem teď rok na trénování. Uvidíme, jak to půjde. Nechal jsem si ušít novou kombinézu a dečku od Ádi Rymela.“

V plném proudu je i fyzický příprava. „Přes zimu chodím s Pepou Černým na cvičení dvakrát do týdne,“ přibližuje. „A doma posiluju a snažím si udržet fyzičku. Máme v plánu jet na hory na prkno a tak…“

 

 

---

Matěj Frýza děkuje:

„Chtěl bych poděkovat své rodině a kamarádům za podporu. Hlavně mým rodičům, mému taťkovi a dědovi Mírovi, dědovi Jardovi, mamce, Hruškovi za výpomoc v depě a taky mému sponzoru AHProfi, kteří mě moc v sezóně 2021 podpořili.“

---

 

Praha – 28. prosince
Tři čeští ledaři figurují na soupiskách družstev švédské ligové série. Andrej Diviš ve Strömsundu, Lukáš Hutla a Jiří Wildt v Gävle. Celá trojice by se měla potkat na stejném trajektu, který zvedne kotvy příští úterý. Ve čtvrtek startuje seriál v Örnskoldsviku, ale další osudy našeho tria se budou zřejmě odvíjet svou vlastní cestou. Jiří Wildt se asi bude vracet domů kvůli práci, protože na rozdíl od svých krajanů nepojede kvalifikaci světového šampionátu.

 

„Předevčírem jsem polepil motorku,“ pochlubí se pražský ledař. „Chystám se na švédskou ligu. Závodí se příští čtvrtek a v sobotu. První závod je v Erviku, druhý ve Strömsundu. Loni se nejelo, teď pojedu zase za Gävle s Lukášem. Vyrážíme v úterý ráno, odpoledne bychom měli jet do Švédska stejnou lodí s Lukášem i Andrejem.“

V Erviku, což je vcelku pochopitelná přezdívka Örnskoldsviku, se druhý lednový víkend rozhodne o zbytku startovního pole pro finále ledařského mistrovství světa 2022. „Co jsem se bavil a panem Moravcem, tam asi nepojedu,“ říká Jiří Wildt. „Po těch dvou ligách pojedu domů, nemůžu být z práce dlouho pryč. Cesta je drahá, bejt tam jen, abych se koukal na kvalifikaci, je pitomý. Může se ale cokoliv stát, moh‘ bych tam za někoho zaskočit.“

Do hry však vstupuje také ekonomický faktor. „Loď se musí kupovat dopředu, jinak je drahá,“ uvědomuje si Jiří Wildt. „Nejlepší by bylo, kdyby byly závody tady. Nemuseli bychom se kvůli dvoum dnům závodění cpát dva tisíce kilometrů daleko.“

Švédská liga pokračuje dalšími mítinky v Gävle a Böllnasu další víkend po světové kvalifikaci, ovšem další ledařský program je ve hvězdách. „Nevím, jak budou závody potom,“ krčí Jiří Wildt rameny. „Měla by se jet Evropa, pouťák v Heerenvenu. V Berlíně jsou problémy s ledem, ale jestli bude německej mistrák v Inzellu?“