Chotíkov – 31. května
Celou sérii úspěšných debutů prožil tento měsíc Michael Hádek. Poprvé oblékl vestu polského Krosna ve druhé lize našich severních sousedů, s Olchingem debutoval rovněž v první německé bundeslize a premiérově se objevil také v mistrovství Evropy jednotlivců. Plzeňský junior byl ve všech případech úspěšný a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že si věří také v dnešním čtvrtfinále světového šampionátu juniorů v Güstrowě.

„Takový jo i ne,“ komentoval Michael Hádek své čtyři body se dvěma bonusy v duelu, v němž jeho Krosno o jediný bod porazilo Lodž. „Při tréninku jsem si to hodil za ucho a dvacet metrů se kutálel. Během závodů mě buď zprasili nebo vyvezli ven. Snažil jsem se, až o mně psali, že jsem ‚bardzo waleczny‘.“

O tom, jaký v krosenském klubu zanechal dojem, se mohla přesvědčit také česká výprava, která dorazila na deštivé úvodní kolo MACEC Cupu. Funkcionáři se živě zajímali o novinky o plzeňském závodníkovi.

„Chtěli mě pozvat do Rovna,“ vysvětlil možnosti svého dalšího účinkování v barvách krosenských Vlků. „Ale dne před tím je Güstrow. Dojem jsem udělal asi dobrej‘. Určitě je to lepší než loni s Markétou. To jsem jen odstartoval, tady jsem bojoval. Už se mi jede líp a je to o něčem jiným.“

A jaký dojem udělala na Michaela Hádka německá bundesliga, v níž při svém debutu dobyl šest bodů? „Je to hodně nabitý,“ odpovídal. „Ferjan, Smolinski, Stead… V Pfaffenhofenu byla betonová dráha a to je něco pro mě. A cejcha byl jen prach bez šutrů. Díky svýmu lajnařství jsem předjížděl. V první jízdě jsem byl před Woodwardem. Byl pomalejší, ale málem jsem srazil Sekulu. On to dal pode mě a byl dřív v cíli. Pak jsem startoval a jelo se suprově. Schultzovi jsem dal rovinu. Říkali, že mě pozvou na další ligu, špatně jsem asi nejel…“

Cesta na kvalifikační kolo mistrovství Evropy jednotlivců do Lvova mu přinesla nečekané zážitky. „Když jsem viděl město, staďák a hotel, stály mně vlasy na hlavě,“ líčil Michael Hádek své setkání s realitou ukrajinské reality. „O tréninku trvalo, než jsme to naladili. Během závodu se jela lajna a to mi šlo.“

Stal se z toho postup, nicméně debut Michaela Hádka v mistrovství Evropy mohl skončit ještě lépe než čtvrtým místem. „Poslední start se opakoval, protože se nezvedla na jedný straně páska,“ popisoval ztrátu bodů, které ho stály stupně vítězů. „Předtím jsem byl první a když to stopli, stoupnul jsem si na to samý místo. Když jsem ale pustil spojku, musel jsem se odstrkávat!“

Nicméně už postup do semifinále je skvělým počinem kariéry plzeňského juniora. „Jsem spokojenej‘,“ netajil se, aby se vzápětí pustil do žertování. „Už jen postoupit do finále a udělat titul (smích). To bych byl nejspokojenější člověk. Ale už jen to finále by byl zázrak.“

Dnes však může do svého výsledkového portfolia přidat další postup. „Byl bych šastnej‘,“ netají se přáním proniknout do semifinále juniorského mistrovství světa. „Říká se, že je tam tvrdá dráha. Sice maličká, ale jede to. Bude to asi o startech. Teď na nich spím a proti loňsku to nevychází. Záleží, jakej‘ mám den. Koukal jsem na startovku, snad by postup šel…“

Minulou sobotu se Michael Hádek objevil při finále světového šampionátu na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Svůj zájem zkusit disciplínu, v níž jeho otec Bořivoj před osmnácti lety skončil jako osmý na světě, naznačoval už v minulosti. Nyní se jeho sen vyjet na lázeňský kilometrový ovál opět přiblížil realitě.

„Už se těším,“ prozradil. „Všichni říkaj‘, že je to krásný svezení. A tak to chci vyzkoušet. I Matěj povídal, že je to super. Jenom ta rychlost v nájezdech, ale když si na to člověk zvykne… Doufám, že to o tréninku při mistrovství republiky zkusím. Zatím to chci jen vyzkoušet, povozit se.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Milevsko – 8. května
Jenom náhodou jsem jel s manželkou Renatou ve svátečním čtvrtečním dni přes Prčici, abych navštívil kamaráda u koní, a viděl ceduli Milevsko. Řekl jsem si, tam někde má restauraci Antonín Klatovský. Zadal jsem na navigaci cíl a pokračoval v cestě. Po dobré večeři v restauraci Saloon Klabo a SMS Tondovi jsem zvedl telefon s jeho číslem na displeji a byl pozván k němu do dílny.

Naše ledařská jednička spolu s bratrem Janem připravovala půjčenou dodávku na cestu do Teterowa, kam jede obhajovat prvenství z loňska. Už jsme se připravovali s Renatou k odjezdu, když v tom vyšel z dílny také Antonín Klatovský starší. Podali jsme si ruce, popřáli si navzájem Šastnou cestu a vyrazili k domovu.

Tip: Restaurace na nás zapůsobila velmi dobře. Na jídle jsme si oba pochutnali a dostali sváteční dárek dne koláč s rebarborou.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 1. dubna
Loni si dělal velké plány, nicméně v průběhu sezony se všechno otočilo vzhůru nohama. Rozčarování jej vedlo k úvahám o konci kariéry, kterou nakonec na podzim ohlásil. Dal si inzeráty, že prodá obě svá GM. Nakonec však dospěl k rozhodnutí, že by bez sportu levých zatáček nedokázal žít. A tak se jméno Dominik Jech bude ve startovních listinách objevovat také letos. Pražský závodník hovořil s magazínem nejen o svém těžkém období, ale i o svých letošních plánech.

Přestat nejde
„Plochá dráha je sport, co chytí za srdce a nedá se s tím seknout,“ vysvětluje Dominik Jech, proč se nakonec rozhodl pokračovat ve své kariéře. „Během loňský sezony jsem byl zklamanej‘. Cíle se mi kolikrát nepovedly. Přes zimu jsem měl čas přemejšlet. Vrátil jsem se k Tondovi Gallianimu a pomáhal mu s motorkama. Utvrdil jsem se, že je brzo, abych to zahodil. Nedokázal bych si představit žít bez plochý dráhy. Je to krásnej sport a přirostl mi k srdci.“

Do začátku sezony v Čechách už zbývá jen pár hodin a Dominik Jech do ní vstoupí po všech stránkách připraven. „Natrénoval jsem a dal do toho všechno,“ hodnotí. „Musím přiznat, že loni jsem se kolikrát nepřipravil a to byla velká chyba. Výsledky neplánuju, na prvním místě je zdraví. Chci ale dělat všechno pro to, aby to teď bylo lepší. Na prvním místě si dávám školu, tu musím dodělat. Samozřejmě pojedu oba české junioráky a chci dát do toho všechno. Kdyby se to povedlo, tak juniorský družstva, MACEC Cup a nějaký volný závody. Hlavně chci zlepšit výsledky a udělat ze sebe dobrýho jezdce.“

Jméno Dominik Jech se prozatím vyskytuje pouze na pražských soupiskách. „Jsem tam napsanej‘ na všechny závody,“ říká. „Ale mám jistotu jen, že za ně pojedu jen junioráky. Praha si totiž dala za cíl co nejlepší výsledky, a tak se nevejdu do extraligy a juniorskejch a tříčlenejch družstev. Rád bych ale někde nastoupil. Hostování je zatím na fázi domluvy. Na konci loňský sezony jsem se dostal do rozporů s vedením na Markétě. Cílem číslo jedna proto zatím bylo vrátit se, udobřit se a získat zázemí. Potom teprve můžu dělat zásadní kroky, abych moh‘ hostovat. Jistýho nemám nic.“

Co se na letošní rok nemění, je jeho strojový park. Motocykly GM dokonce svým způsobem zachránily kariéru Dominika Jecha. „Na konci sezony jsem je dal do špičkového stavu,“ vysvětluje. „Přemejšlel jsem, že bych je prodal. Naštěstí se nikdo neozval. Občas jsem je viděl v garáži a nakonec ty inzeráty stáhnul. Všechno je tak naladěný. Motorky, jezdec, protože jsem přes zimu cvičil.“

Sezóna plná rozporů
Loňská sezona přinesla Dominiku Jechovi spoustu zklamání. Zjara ovšem vypadalo všechno nadějně. „Loňská sezona mi začala už koncem předminulý,“ vrací se pražský závodník o tři sta pětašedesát dnů zpátky. „Pan Kasper mě vzal do Mšena na extraligu. Měl jsem domluvený také tříčlenný družstva Žarnovicu a tříčlenný za Liberec. Dělal jsem si velký plány a byl nabuzenej‘. Začátek sezony nebyl špatnej‘. Třeba po prvním junioráku ve Slaným jsem měl dobrej pocit. Zbavil jsem se kvalifikace pro další závody. Taky v kvalifikaci o mistrovství republiky jednotlivců v Pardubicích jsem si zazávodil a líbilo se mi to, obrovský cíle byly přede mnou.“

Nicméně tragédie Michala Matuly při pražském výjezdu na utkání druhé polské ligy v Krosně nechala na Dominiku Jechovi své následky. „Přišel zlom,“ přiznává. „Hodně jsem o tom přemejšlel a byl z toho sklíčenej‘. Byl to počátek neúspěchu. Odsunul jsem plochou dráhu na další místo a to byla chyba. Přišly neúspěšný závody. Žralo mě to a začal jsem přemejšlet, že se na to vykašlu.“

I ve své mizérii si však Dominik Jech dokáže najít pozitivní stránky. „Extraliga a druhá polská liga byly dobrý závody,“ nezastírá. „Nabral jsem zkušenosti, jak to funguje v Polsku. Kvalitní jezdci, cizinci, nabitý stadiony. Extraliga to samý. Když jsem si to pak pustil doma v repríze v televizi, byl to krásnej pocit. Viděl jsem se tam a připadal si dobře, i když jsem v záběrech moc nebyl.“

Takže nad rokem 2007 má rozporuplné pocity? „Kdybych to měl říct, loňská sezona byla zmatená,“ souhlasí Dominik Jech. „Někdy dobrý, někdy špatný. Přes zimu jsem našel chyby, zapracoval na nich, abych je odboural. To bude hlavní cíl. Hlavně musím zapracovat na profesionálním přístupu. Dám do toho všechno. Probudila se ve mně chu, která mi chyběla. A myslím, že s tímhle to půjde líp. Vidím, že někteří kluci se dostali nahoru, a já to musím dokázat taky. Musím odbourat takový ty naše srandičky. Sranda musí bejt, ale ne na prvním místě.“

Dominik Jech děkuje
„Hlavní poděkování patří tátovi, že mě k plochý dráze přived‘. Bez něj bych neměl zázemí, podporu, nic. Jsem mu dost vděčnej‘ za čas a trpělivost. A všechny sponzory, co mi sehnal. Taky mamce a rodině, že vydrželi, že nejsem doma a ty moje nálady. A pak pánům Kasperovi a Kollertovi, že mi dali šanci v extralize a tříčlennejch družstvech. Kdykoliv jsem zavolal, moh‘ jsem si přijet zatrénovat. Za to jsem jim hodně vděčnej‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach