Bílá – 12. prosince
Svým letošním působením v sedle kolibříka na malých oválech se zařadil mezi buldozery na poháry, věnce a medaile, jichž závody stopětadvacítek ve své desetileté české historii vyprodukovaly už dostatek. S přehledem triumfoval nejen v mistrovství republiky E85, ale i při Speedway Mini Cupu. Sám Kryštof Rybář nevylučuje, že se v republikovém šampionátu pokusí o obhajobu, avšak především přemítá o závodech dvěstěpadesátek a trénincích s půllitrem, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.
Suverénní král malých oválů
Po krátké pauze se vrátil už loni, nicméně vynechané závody byly přece jen v závěrečných klasifikacích sezóny 2013 hodně znát. S o to větší vervou se vrhnul do závodění letos zjara. Duben byl starý teprve tři dny a on měl ve Speedway Mini Cupu po dvou závodech již šestatřicet bodů.
„Vlítnul jsem na ten začátek dost dobře!“ usmívá se Kryštof Rybář. „Až takovou převahu jsem nečekal. Doufal jsem, že na stopětadvacítku nebudu tak těžkej‘. Na malých drahách se ukázalo, že to nebylo tak hrozný, ale na velkejch‘ jo, i když jsem udělal krásný dvanáctý místo v mistrovství Evropy. Doufám, že to bylo i zimní přípravou, i když jsem to občas flákal, ale snažil jsem se běhat, posilovat, často a rád jsem chodil běžkařit, a lyžovat. A myslím, že hrálo roli i to, že jsem byl i na šroubkách, takže jsem z toho nebyl na prvních závodech vyjukanej‘.“
Šampionát E85 na krátké dráze ovšem tak excelentně nezačal jako Speedway Mini Cup nezačal. Pád na pražské Markétě ho nepustil do finále A na sudy Fuchs Oil se vydrápali Petr Chlupáč, Adam Fencl a Filip Šifalda. Avšak boj o titul teprve začínal.
„No, nezačlo to úplně suprově, no,“ neskrývá Kryštof Rybář. „Všechno se pokazilo v tý jízdě s Petrem Chlupáčem a Filipem Šifaldou, kdy jsem špatně odstartoval. Filip jel přede mnou, já si ho zkoušel najíždět a jednou jsem si to pustil trochu na venek z výjezdu a toho zkusil využít Petr. Já ho ještě zavřel, on to do mě napral a poslal mě do mantinelů. Ale samozřejmě jsem doufal, že to E85 vyjde. A říkal jsem si, že to prostě musí vyjít, když tam jedou skoro stejní soupeři jako na Mini Cupu, kterej‘ jsem vyhrával a loni mi to uteklo díky dvouměsíční přestávce.“
A vskutku od druhého závodu Kryštof Rybář vyhrával v mistrovství republiky E85 jako na běžícím pásu, který se přetrhl shodou okolností na minioválku za první zatáčkou pražské Markéty. V té chvíli byl už závodník s divišovskou vestou šampiónem republiky a v této roli se ale musela dívat, jak na pódiu stojí tři Chabařovičané…
„Jo, jo, od druhýho závodu to šlo,“ konstatuje. „Ten poslední závod bohužel nevyšel. Jo, naštvalo mě, že jsem ho nevyhrál. Ale co, byl jsem mistr a o to mi přece šlo! Na druhou stranu jsem to klukům i přál. Každej‘ závod jsou rádi, když mi seberou bod. Zasloužili si to!“
Speedway Mini Cup letos nabídl stejnou podívanou jako šampionát E85. Že Kryštof Rybář vyhrál s osmnácti body záhy přestalo být senzací, kterou se naopak stalo, když mu někdo tu a tam nějaký bodík uzmul.
„Určitě jsem za to rád,“ komentuje Kryštof Rybář fakt, že ze čtrnácti závodů série jich plných deset vyhrál s maximálním bodovým ziskem. „Už bylo na čase, aby takhle jezdil, kdybych tak nejezdil, podle mě by to nemělo smysl. Jinak jak už jsem říkal, kluci jsou rádi, když mi seberou bod a přijde mi, že je to i jejich cíl v závodě. Podle mě je to dobře, že jsem pro ně motivace. Rodiče některých závodníků mi říkají, že je dobře, že jezdím stopětadvácy, protože když kluci jedou za mnou, jedou o dost lépe než za tím horším, protože je pro ně velká motivace mě porazit a vzít mi bodík.“
Hlava plná dvěstěpadesátek
Šampionát na klasických oválech však neprobíhal tak hladce. V dubnu na plzeňských Borech inkasoval jeden jediný bod. Ve Mšeně se sice postavil na pódium, avšak mítink se kvůli nízkému počtu účastníků nemohl do seriálu započítat.
„Na to je odpověď jasná,“ vytuší Kryštof Rybář otázku už předem. „Na dlouhý dráhy jsem už prostě těžkej‘. Dlouhý dráhy mě dost bavěj‘, ale mojí váhu už ty motory nebraly, teda aspoň ne na dobrý umístění. Odstartoval jsem třeba nejlíp, první zatáčku na prvním místě, ale do druhý zatáčky jsem najížděl už jako třetí. Nemělo by to smysl a akorát bych se trápil.“
Ovšem při evropském poháru v Plzni se rozhodně neztratil. Jenže o šanci bojovat ve finále A o titul jej připravil los, který jej v konečném důsledku sestřelil na konečné dvanácté místo, zatímco Poláci se stejným bodovým ziskem jako on stáli na stupních vítězů.
„Řekl bych to sprostě, ale radši to řeknu slušně,“ reaguje. „Naštvalo mě to! Měl jsem to rozjetý perfektně, byl jsem druhej‘, třetí, druhej‘. Štvalo mě taky to, že se nejezděj‘ rozjezdy a dělaj‘ to tak, že napíšou čísla a losuje se. Rozjezd by byl spravedlivější.“
To každopádně, nicméně i dodatková jízda může být ošidná. „Možná bych se tam dostal, ale to už nevím,“ uzavírá filozofování nad svými tehdejšími vyhlídkami stanout na startovním roštu po boku pěti nejlepších borců dne. „Byla to dost velká škoda. Doteď přemýšlím, v čem přesně jsemudělal chybu. Jinak nakonec jsem z toho měl i radost. Takhle dobré‘ výsledek jsem se svou vahou vůbec nečekal. Dost mi pomohl Patrik Mikel, kterej‘ byl celé‘ závod se mnou, radil mi a pomáhal. Pomohl mi dost a taky Petr Chlupáč starší. Takže za to jim chci moc poděkovat!“
Kromě závodů stopětadvacítek na klasických drahách letěl ručník do ringu také v případě světového poháru dvěstěpadesátek v Opole. „Nechtěli jsme to uspěchat,“ zdůvodňuje Kryštof Rybář svůj krok. „Stejně jako jsem uspěchal mistrovství Evropy v Blijhamu, kdy jsem se rozsekal a jeli jsme domů. Na dvěstěpadesátce a na pětistovce nemám tolik najeto a je lepší bejt‘ připravenej‘, jak jezdecky, tak s technikou. Pan Křikava říkal, že jedu dost dobře, ale prostě jsme do nechtěli uspěchat.“
V polovině prosince se plochodrážní kolbiště uložila k předčasnému spánku, avšak závodníci se již připravují na novou sezónu. „V zimě určitě budu muset posilovat, běžkařit, běhat,“ vypočítává Kryštof Rybář. „Zimní příprava už začala. Teď jsem byl s motokrosařema z SCM na celodenním tréninku a asi tam budu chodit pravidelně. Jinak něco na sobě musím dělat i doma.“
A jaké závodní plány spřádá král malých oválů na sezónu s patnáctkou na konci letopočtu? „Jednu stopětadvacítku i motory jsme už prodali,“ svěřuje se. „Na Mini Cupu jsem už konečně vyhrál ten slibovanej‘ rám, o kterej‘ jsem předloni přišel. Takže začínáme stavět novou motorku, do který dáme dvěstěpadesátkovej‘ motor, a mám dvě dvěstěpadesátky a jednu stopětadvacítku. Asi uděláme nový dečky, kombinézu a tak dále.“
Dvěstěpadesátky však nejsou v České republice vypisovanou třídou a letos jsme je viděli v akci jen v rámci Jawa Cupu v rámci Zlaté stuhy. „Chtěli bychom je jezdit,“ reaguje Kryštof Rybář. „Ještě přesně nevíme, jak to bude. Buď seženeme nějaký volný závody v Německu, což bývá problém. Anebo zkusíme německou licenci a budeme jezdit tam, což už máme předjednaný, ale uvidíme, jak to všechno bude. Jestli se podaří zařídit, abych tam mohl závodit s českou licencí, jezdil bych tam s českou, jestli ne tak s německou. Jsou to jen možnosti, a kdo ví, jak to bude. Takže hlavně ty dvěstěpadesátky a trénovat na pětistovce, což mi nabídnul Tomáš Topinka, že můžu u nich! A jinak si možná odjedu mistrovství republiky ve stopětadvacítkách v Česku.“
Kryštof Rybář děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat celý rodině. Takže tátovi, ségře, že to se mnou na závodech vydrží, je skvělá. Dědům, babičkám, tetám, strejdům, Davidu Rechcíglovi. Jinak panu Trojánkovi a Divišovu za možnost tréninků. No prostě všem, co mi tento rok nějak pomohli.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Jiřina Šifaldová
