Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Josef Franc se znovu stal Vlkem

Praha – 26. ledna
V souvislosti se svým podpisem pro Holsted v dánské lize, kde bude v letošní sezóně jediným českým plohcodrážníkem, se svěřoval se svým přáním startovat v polské lize. Rovnice jednání nakonec přinesla výsledek s podpisem pod smlouvou s druholigovým Krosnem, kam se po tříleté přestávce vrací na svou pátou sezónu v barvách klubu. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce kontrakt maximálně využít.

„V Krosně jsem už jezdil,“ řekl Josef Franc. „Je to sice daleko, ale budu se snažit, abych si otevřel dvířka zase kousek dál.“

Čtenáři magazínu speedwayA-Z se již nyní mohou těšit na další komentáře Josefa France v exkluzivním rozhovoru, který je ve stadiu redakčních příprav.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

David Havlíček nejen závodí, ale také produkuje flattrackové stroje

Flat track se v Čechách jezdí ve třech kategoriích rozdělených podle roku výroby motocyklu. Prozatím nejoblíbenější z hlediska účasti českých jezdců se stala kategorie FT Classic, kde startují motocykly vyrobené do roku 1989. Už od jejich vzniku v nich startuje David Havlíček. Pojďme si závodníka, který je neustále ve své dílně a vylepšuje svůj závodní park, představit podrobněji.
„Vrtám se v tom od malička, ale závodit jsem začal v roce 2011 v kategorii veteran flattrack,“ vypráví David Havlíček o své minulosti v motoristickém sportu. „Od roku 2012 závodím v kategorii FT Classic. O tom, že něco jako flattrack existuje, jsem se dozvěděl od Ondřeje Hrůzy. A když mi řekl, že na to, aby si člověk zazávodil, stačí jen trochu předělat motorku, bylo rozhodnuto.“

Jeho výběr flattrackových kategorií je impozantní. Prošel od veteránů do classiců a nyní hovoří dokonce o prestižní FT1. Co jej motivuje, že pořád staví nové a nové stroje?

„Podle toho, co se zrovna válelo na ponku, zrovna to bylo NSU 250 OS z roku 1930,“ odpovídá David Havlíček. „To zanedlouho nestačilo, takže jsem pořídil Suzuki DR 400 a přestavěl, aby mohlo jezdit v kategorii Classic. Pak následovala Yamaha XT 550, se kterou závodím dodnes. Do veteránů jsem loni postavil konkurenceschopnou Jawu 350. Poslední kategorie, která mi zatím byla zapovězena, byla FT1, takže když se naskytla dobrá koupě Yamahy YZ 450, bylo zase rozhodnuto. No, a proč stavím pořád něco nového? Mě to prostě baví a co se týká flat tracku, zajímá mě, na jaké motorce si to půjde co nejvíc užít.“

Náhodný výběr byl ovšem jen u veteránského NSU. „Jak jsem už říkal, u první motorky to opravdu bylo zrovna to, co bylo na ponku, pak už jsem ale přemýšlel a snažil vybrat nějakej‘ kompromis mezi cenou a výkonem,“ zdůvodňuje David Havlíček, proč zvolil právě tyto motocykly. „Proto, když se v inzerátu objevila stará suzuka , skočil jsem po ní. Jestli si dobře vzpomínám, tak ta vyšla i s nákupem na necelých čtyřicet tisíc. Časem se ukázalo, že to nebyla zas až tak perfektní volba, a proto jsem se rozhodl pro Yamahu XT, hlavně kvůli dostupnosti a finanční nenáročnosti náhradních dílů, jak nových tak starších. A pořizovací cena téhle motorky je taky velice slušná.“

Avšak David Havlíček se nespokojil s jednou verzí svojí Yamahy. „Ta moje za ty tři roky prošla několika fázemi vývoje,“ říká a pouští se do objasňování detailů. „Zkoušely se různé zadní i přední tlumiče, ráfky, pneumatiky a to samozřejmě něco stálo, což radši ani nechci počítat, ale tak, jak je motorka připravená teď, troufám si říct, že podvozkově je vyladěná, dala by se přestavba realizovat řekněme za padesát tisíc. Závodní Jawa 350, kterou jsem loni připravil pro třídu veteran, je taky provedena ve špičkové kvalitě a na jediném loňském testování, které jsme prováděli kvůli nastavení, ukázala, že s přehledem může bojovat o místa nejvyšší. Její cena tomu ale také odpovídá (smích). Paradoxně nejlevněji se zatím jeví přestavba motorky pro kategorii FT1. Přenastavení tlumičů, jiné přední kolo a flattrackové pneumatiky, to všechno se dá pořídit za dvacet tisíc. Na druhou stranu zase pořizovací náklady jsou u FT1 několikanásobně vyšší než u ostatních kategorií.“

Avšak flat trackeři netráví čas jen v dílně. „Jednoznačně první závod a první mávnutí startovním praporkem,“ svěřuje se David Havlíček se svým největším zážitkem, aby rovnou přiblížil své jezdecké a stavitelské cíle pro rok 2015. „Letošní rok bych chtěl dokončit všechny svoje rozestavěné motorky, pokusit se o vybudování tréninkové dráhy někde na Třebíčsku a moc nepadat při závodech.“

David Havlíček děkuje:
„Díky rodině, kamarádům a každýmu, kdo je ochotnej‘ udělat něco navíc, protože jen díky tomu u nás vlastně flat track existuje.“

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a archív Davida Havlíčka

Bandité zařadili do své síně slávy své české ikony

Berwick – 17. ledna
Fanouškovský Berwick Speedway Supporters‘ Club v sobotu pořádal slavnostní večer, během něhož již potřetí uvedl pět nových členů do síně slávy. Letos poctili věrného člena klubu Dennise McClearyho a čtveřici bývalých závodníků Carlose Villara, Mike Caroline, Adriana Rymela a Michala Makovského. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu ocenění udělalo velkou radost.

Michal Makovský měl koketoval s Berwickem již pro sezónu 2000, avšak na podzim o rok dříve se během měsíce stal dvojnásobným mistrem republiky a vicemistrem světa. Taková záplava medailí vystřelila jeho average kamsi ke hvězdám. A když se přidaly patálie s pracovním povolením, které tehdy bylo nezbytné.

V týmu Petera Waiteho tedy debutoval až roku 2001 společně s Adrianem Rymelem a Josefem Francem. Zatímco Josef Franc tým po jedné sezóně opustil, Michal Makovský s Adrianem Rymelem získali bez přehánění ikonický statut.

„Proč právě já?“ přemítá Michal Makovský nad otázkou, proč se třetího ročníku uvádění legend do síně slávy zúčastnil v hlavní roli také on. „To já nevím, možná proto, že jsem v Berwicku jezdil bez přestání deset let. Možná proto, že jsem nasbíral nejvíce bodů v historii klubu (3541 – pozn. redakce) a po celou dobu jezdil na číslech heat leadera. Tak možná proto.“

Každopádně nad pozvánkou do Berwicku dlouho neváhal. „Byl jsem rád, že jsem viděl všechny známý, fanoušky plochý dráhy a místa, kde jsme žili,“ vypráví s nadšením, aby se ovšem svěřil i s negativní zkušeností. „Co je pro mě zlo, je dělat rozhovoru před kamerou nebo naživo před diváky. Oslavy jsem přežil dobře a ráno jsem byl naštěstí jen nevyspalej‘.“

V sobotu večer ovšem převažovala pozitiva. „Jsem rád, že si po těch letech na mě ještě někdo vzpomene,“ svěřuje se. „Že někdo jako Michal Makovský jezdil na plochý. Já na to vzpomínám vždycky v dobrým, ty horší věci většinou člověk zapomene nebo po letech nevypadaj‘ až tak hrozně, takže zůstalo hrozně pěknejch‘ vzpomínek.“

Foto: Colin Poole

Sen o dlouhodrážním titulu uzamyká závodní plány Josefa France na kontinentu

Praha – 14. ledna
Stále chová velké ambice v souvislosti se světovým šampionátem na dlouhé dráze. Proto zatím neplánuje starty v britské lize. Pracuje na polském angažmá a podepsal se pod kontraktem s Holstedem v dánské lize. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, jak se to všechno seběhlo.

„Všichni mě v Dánsku znaj‘, že jsem dobrej‘ závodník, tak se o mě rvali a já nestačil říkat ne, ale protože Nickiho znám, že jezdí extraligu u nás na Markétě, tak jsem šel tam,“ nezapře Josef Franc svůj pověstný smysl pro humor.

Nicméně rovnou upřesňuje, že se nejedná o takovou plochodrážní latinu, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Fakt se ozvalo víc klubů,“ říká. „Nevím proč. Jestli je to nějaké vyčůranost z jejich strany…“

Holsted je prozatím jeho jediným zahraničním působištěm pro letošní rok. „Zatím nic,“ odpovídá na otázku po dalších smlouvách. „Chtěl bych do Polska, zkouším to ze všech stran. Chci bejt‘ mistrem světa na dlouhý, tak chvi víc závodů tady v Evropě, ne lítat sem a tam do Anglie.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Michal Škurla nad nabídkou Rawicze dlouho neotálel

Třebsín – 2. ledna
Jeho výkony na mezinárodní scéně oslovily polský Rawicz, aby mu nabídl smlouvu na působení ve druhé polské lize v jeho barvách. Michal Škurla, jehož další fáze přípravy ve formě klubového soustředění na šumavském Zadově startuje v pondělí, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si s podpisem pod nabídnutým kontraktem příliš na čas nedával.

„Sami mi napsali,“ vysvětluje Michal Škurla, jak k jeho premiérovému angažmá v Polsku došlo. „Nabídli mi to, tak jsem přijal. Neváhal jsem, poradil se s trenérem a tátou a rovnou podepsal kontrakt.“

V loňském roce se v Rawiczi skvěle prezentoval Eduard Krčmář a v listopadu se Medvídkům upsal i Zdeněk Holub. „Doufám, že je to šance, že se tam ukážu,“ přemítá Michal Škurla. „Na jaře jsou tréninky, pak závody, kdy a co není zatím jasný.“

Foto: Michal Kohout

Yasmin Poppenreiter pracuje, aby se její cíle staly realitou

Vídeň – 28. prosince
Startovní pole českého flat tracku je hodně různorodé. Na závodní dráze se od roku 2012 prohání i jedna slečna jménem Yasmin Poppenreiter, která k nám pravidelně přijíždí z Rakouska společně se svým přítelem a trenérem v jedné osobě Hansonem Schrufem. Kdo by si myslel, že dívka bude uzavírat startovní pole, hodně se splete. Rakušanka v poslední sezóně obsadila v nejprestižnější kategorii FT1 celkově čtvrté místo.

Pronikavé zlepšení
Pro Yasmin Poppenreiter rozhodně není flat track první závodní štací. „V pěti letech jsem začala s motokrosem,“ vypráví sama závodnice. „Když mi bylo deset let, tak jsem poprvé startovala v supermotu. Tam jsem se stala třikrát rakouskou mistryní mezi ženami a skončila jsem na třetím místě v juniorské třídě.“

A jak se Yasmin Poppenreiter k flat tracku dostala? „Hanson Schruf mi řekl, že bych to měla zkusit a já od prvního okamžiku věděla, že s tím nikdy nepřestanu. Je to tak odlišný a čistý sport. Vyhrát může každý, i když nemá nejlepší motorku.“

Na ovále je jedinou příslušnicí něžného pohlaví. „Nemám pocit, že bych byla něčím odlišná!“ odmítá, že by se jako jediná žena ve startovním poli cítila mezi staršími a většími chlapy znevýhodněna. „Všichni jsme na dráze se stejným cílem a to je vyhrát závod!“ říká odhodlaně.

Co vede dívku z Rakouska k tomu, aby se svým partnerem objížděla všechny české závody? „V Rakousku flat track není příliš populární, a proto tam není žádná možnost závodit v této disciplíně,“ odpovídá. „Proto jezdíme s Hansonem do Čech za každou možností svézt se.“

Sezóna 2014 byla už její třetí v sedle flattrackového speciálu. Od letošní půlky sezóny ji diváci mohli vidět ve výborné formě, kdy závodila na čele. „Poslední půlka sezóny pro mě byla perfektní!“ říká nadšeně, aby začala přemítat, co za zlepšením stojí. „Kdybys mi řekl na začátku roku, že ve Svitavách budu bojovat ve finále s Robem Sijbringem o třetí místo, řekla bych ti, že si ze mě děláš srandu. Sama nevím, jak se to stalo, že jsem v tak krátkém čase tolik zrychlila, hodně jsem ale cvičila a trénovala s Hansonem na motorce, kde mě moc naučil.“

A jeho péče byla znát. „Největší zážitek pro mě rozhodně bylo, když jsem letos vedla jednu jízdu asi dvě kola v Chabařovicích, než si mě předjel ty,“ usmívá se. „I tak jsem ale byla moc šastná a nikdy na to nezapomenu!“

Smělé plány
Yasmin Poppenreiter závodí v kategorii současných motocyklu FT1. Jaký má na to stroj? „S flat trackem jsem začínala na Husabergu 450ccm,“ svěřuje se. „Při loňském FIM Cupu v Pardubicích jsem přešla na KTM sx-f 450. Hodně jsem na ní trénovala a cítila jsem se na ní o moc komfortněji. Od té doby jsem motocykl nezměnila, jízda na této motorce je pro mě velice jednoduchá a to je pro mě důležité protože nemám tolik sil.“

Motocyklový sport občas přináší i pády a ty se nevyhýbají ani pěkným dívkám. Yasmin Poppenreiter si po závodní sezóně při tréninku ve Španělsku přivodila zranění ramene. „Měla jsem nepříjemný pád, kdy jsem utrpěla zlomeninu v oblasti ramene a na dva měsíce jsem byla bez ježdění,“ říká a dodává lepší zprávy o svém zdravotním stavu. „Teď jsem začala trénovat zlehka na enduru, abych se dostala do formy na další sezónu. A také teď trávím dost času v posilovně, abych měla víc síly a mohla závodit jako letos. Chtěla bych ale ještě lepší závody!“

Plány na nadcházející rok má skutečně smělé. „V sezóně 2015 chci být v mistrovství České republiky FT1 v top trojce!“ nezastírá. „Myslím, že to dokážu, protože velmi tvrdě trénuju a nic mě nemůže zastavit!“

Ve poháru FIM však bude konkurence větší ,,Chci být v první osmičce,“ reaguje Rakušanka bezprostředně. „Vím, že to bude velmi těžké, ale dělám všechno proto, abych tento cíl dosáhla.“

Yasmin Poppenreiter děkuje:
,,Jako první bych chtěla říct veliké děkuji Hansonu Schrufovi, který je mi podporou po všech směrech. Dále bych chtěla poděkovat: Full Moon, Schruf Racing, Shell a Shoei a také Pavlu Pučkovi, že nám vždy pomůže, a že pomáhá s organizaci závodů.“

Foto: Jiří Zíta a archív Yasmin Poppenreiter