Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Bandité zařadili do své síně slávy své české ikony

Berwick – 17. ledna
Fanouškovský Berwick Speedway Supporters‘ Club v sobotu pořádal slavnostní večer, během něhož již potřetí uvedl pět nových členů do síně slávy. Letos poctili věrného člena klubu Dennise McClearyho a čtveřici bývalých závodníků Carlose Villara, Mike Caroline, Adriana Rymela a Michala Makovského. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu ocenění udělalo velkou radost.

Michal Makovský měl koketoval s Berwickem již pro sezónu 2000, avšak na podzim o rok dříve se během měsíce stal dvojnásobným mistrem republiky a vicemistrem světa. Taková záplava medailí vystřelila jeho average kamsi ke hvězdám. A když se přidaly patálie s pracovním povolením, které tehdy bylo nezbytné.

V týmu Petera Waiteho tedy debutoval až roku 2001 společně s Adrianem Rymelem a Josefem Francem. Zatímco Josef Franc tým po jedné sezóně opustil, Michal Makovský s Adrianem Rymelem získali bez přehánění ikonický statut.

„Proč právě já?“ přemítá Michal Makovský nad otázkou, proč se třetího ročníku uvádění legend do síně slávy zúčastnil v hlavní roli také on. „To já nevím, možná proto, že jsem v Berwicku jezdil bez přestání deset let. Možná proto, že jsem nasbíral nejvíce bodů v historii klubu (3541 – pozn. redakce) a po celou dobu jezdil na číslech heat leadera. Tak možná proto.“

Každopádně nad pozvánkou do Berwicku dlouho neváhal. „Byl jsem rád, že jsem viděl všechny známý, fanoušky plochý dráhy a místa, kde jsme žili,“ vypráví s nadšením, aby se ovšem svěřil i s negativní zkušeností. „Co je pro mě zlo, je dělat rozhovoru před kamerou nebo naživo před diváky. Oslavy jsem přežil dobře a ráno jsem byl naštěstí jen nevyspalej‘.“

V sobotu večer ovšem převažovala pozitiva. „Jsem rád, že si po těch letech na mě ještě někdo vzpomene,“ svěřuje se. „Že někdo jako Michal Makovský jezdil na plochý. Já na to vzpomínám vždycky v dobrým, ty horší věci většinou člověk zapomene nebo po letech nevypadaj‘ až tak hrozně, takže zůstalo hrozně pěknejch‘ vzpomínek.“

Foto: Colin Poole

Sen o dlouhodrážním titulu uzamyká závodní plány Josefa France na kontinentu

Praha – 14. ledna
Stále chová velké ambice v souvislosti se světovým šampionátem na dlouhé dráze. Proto zatím neplánuje starty v britské lize. Pracuje na polském angažmá a podepsal se pod kontraktem s Holstedem v dánské lize. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, jak se to všechno seběhlo.

„Všichni mě v Dánsku znaj‘, že jsem dobrej‘ závodník, tak se o mě rvali a já nestačil říkat ne, ale protože Nickiho znám, že jezdí extraligu u nás na Markétě, tak jsem šel tam,“ nezapře Josef Franc svůj pověstný smysl pro humor.

Nicméně rovnou upřesňuje, že se nejedná o takovou plochodrážní latinu, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Fakt se ozvalo víc klubů,“ říká. „Nevím proč. Jestli je to nějaké vyčůranost z jejich strany…“

Holsted je prozatím jeho jediným zahraničním působištěm pro letošní rok. „Zatím nic,“ odpovídá na otázku po dalších smlouvách. „Chtěl bych do Polska, zkouším to ze všech stran. Chci bejt‘ mistrem světa na dlouhý, tak chvi víc závodů tady v Evropě, ne lítat sem a tam do Anglie.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Michal Škurla nad nabídkou Rawicze dlouho neotálel

Třebsín – 2. ledna
Jeho výkony na mezinárodní scéně oslovily polský Rawicz, aby mu nabídl smlouvu na působení ve druhé polské lize v jeho barvách. Michal Škurla, jehož další fáze přípravy ve formě klubového soustředění na šumavském Zadově startuje v pondělí, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si s podpisem pod nabídnutým kontraktem příliš na čas nedával.

„Sami mi napsali,“ vysvětluje Michal Škurla, jak k jeho premiérovému angažmá v Polsku došlo. „Nabídli mi to, tak jsem přijal. Neváhal jsem, poradil se s trenérem a tátou a rovnou podepsal kontrakt.“

V loňském roce se v Rawiczi skvěle prezentoval Eduard Krčmář a v listopadu se Medvídkům upsal i Zdeněk Holub. „Doufám, že je to šance, že se tam ukážu,“ přemítá Michal Škurla. „Na jaře jsou tréninky, pak závody, kdy a co není zatím jasný.“

Foto: Michal Kohout

Yasmin Poppenreiter pracuje, aby se její cíle staly realitou

Vídeň – 28. prosince
Startovní pole českého flat tracku je hodně různorodé. Na závodní dráze se od roku 2012 prohání i jedna slečna jménem Yasmin Poppenreiter, která k nám pravidelně přijíždí z Rakouska společně se svým přítelem a trenérem v jedné osobě Hansonem Schrufem. Kdo by si myslel, že dívka bude uzavírat startovní pole, hodně se splete. Rakušanka v poslední sezóně obsadila v nejprestižnější kategorii FT1 celkově čtvrté místo.

Pronikavé zlepšení
Pro Yasmin Poppenreiter rozhodně není flat track první závodní štací. „V pěti letech jsem začala s motokrosem,“ vypráví sama závodnice. „Když mi bylo deset let, tak jsem poprvé startovala v supermotu. Tam jsem se stala třikrát rakouskou mistryní mezi ženami a skončila jsem na třetím místě v juniorské třídě.“

A jak se Yasmin Poppenreiter k flat tracku dostala? „Hanson Schruf mi řekl, že bych to měla zkusit a já od prvního okamžiku věděla, že s tím nikdy nepřestanu. Je to tak odlišný a čistý sport. Vyhrát může každý, i když nemá nejlepší motorku.“

Na ovále je jedinou příslušnicí něžného pohlaví. „Nemám pocit, že bych byla něčím odlišná!“ odmítá, že by se jako jediná žena ve startovním poli cítila mezi staršími a většími chlapy znevýhodněna. „Všichni jsme na dráze se stejným cílem a to je vyhrát závod!“ říká odhodlaně.

Co vede dívku z Rakouska k tomu, aby se svým partnerem objížděla všechny české závody? „V Rakousku flat track není příliš populární, a proto tam není žádná možnost závodit v této disciplíně,“ odpovídá. „Proto jezdíme s Hansonem do Čech za každou možností svézt se.“

Sezóna 2014 byla už její třetí v sedle flattrackového speciálu. Od letošní půlky sezóny ji diváci mohli vidět ve výborné formě, kdy závodila na čele. „Poslední půlka sezóny pro mě byla perfektní!“ říká nadšeně, aby začala přemítat, co za zlepšením stojí. „Kdybys mi řekl na začátku roku, že ve Svitavách budu bojovat ve finále s Robem Sijbringem o třetí místo, řekla bych ti, že si ze mě děláš srandu. Sama nevím, jak se to stalo, že jsem v tak krátkém čase tolik zrychlila, hodně jsem ale cvičila a trénovala s Hansonem na motorce, kde mě moc naučil.“

A jeho péče byla znát. „Největší zážitek pro mě rozhodně bylo, když jsem letos vedla jednu jízdu asi dvě kola v Chabařovicích, než si mě předjel ty,“ usmívá se. „I tak jsem ale byla moc šastná a nikdy na to nezapomenu!“

Smělé plány
Yasmin Poppenreiter závodí v kategorii současných motocyklu FT1. Jaký má na to stroj? „S flat trackem jsem začínala na Husabergu 450ccm,“ svěřuje se. „Při loňském FIM Cupu v Pardubicích jsem přešla na KTM sx-f 450. Hodně jsem na ní trénovala a cítila jsem se na ní o moc komfortněji. Od té doby jsem motocykl nezměnila, jízda na této motorce je pro mě velice jednoduchá a to je pro mě důležité protože nemám tolik sil.“

Motocyklový sport občas přináší i pády a ty se nevyhýbají ani pěkným dívkám. Yasmin Poppenreiter si po závodní sezóně při tréninku ve Španělsku přivodila zranění ramene. „Měla jsem nepříjemný pád, kdy jsem utrpěla zlomeninu v oblasti ramene a na dva měsíce jsem byla bez ježdění,“ říká a dodává lepší zprávy o svém zdravotním stavu. „Teď jsem začala trénovat zlehka na enduru, abych se dostala do formy na další sezónu. A také teď trávím dost času v posilovně, abych měla víc síly a mohla závodit jako letos. Chtěla bych ale ještě lepší závody!“

Plány na nadcházející rok má skutečně smělé. „V sezóně 2015 chci být v mistrovství České republiky FT1 v top trojce!“ nezastírá. „Myslím, že to dokážu, protože velmi tvrdě trénuju a nic mě nemůže zastavit!“

Ve poháru FIM však bude konkurence větší ,,Chci být v první osmičce,“ reaguje Rakušanka bezprostředně. „Vím, že to bude velmi těžké, ale dělám všechno proto, abych tento cíl dosáhla.“

Yasmin Poppenreiter děkuje:
,,Jako první bych chtěla říct veliké děkuji Hansonu Schrufovi, který je mi podporou po všech směrech. Dále bych chtěla poděkovat: Full Moon, Schruf Racing, Shell a Shoei a také Pavlu Pučkovi, že nám vždy pomůže, a že pomáhá s organizaci závodů.“

Foto: Jiří Zíta a archív Yasmin Poppenreiter

Karel Kadlec sní o mariánskolázeňském depu plném českých závodníků

Plzeň – 21. prosince
Česká dlouhá dráha za sebou nemá zrovna optimální sezónu. Počty závodníků klesly na historické minimum a národní tým ve světovém šampionátu zachránil Jan Klatovský, který dlouhodrážní speciál osedlal poprvé při květnovém mistrovství republiky. Na druhou stranu zájem o tuto disciplínu deklarují další zájemci. Karel Kadlec se rozhodl podchytit situaci a pokud možno jim vstup na dlouhé ovály ulehčit.

„Ve čtvrtek se u mě sešel neoficiální výkonný výbor dlouhé dráhy,“ usmívá se plzeňský nezmar a jedním dechem dodává jmenný seznam. „Míra Musil, já, Ríša Wolff a byl tady i Michael Hádek. Chtěli bychom totiž něco udělat, aby se úroveň dlouhé dráhy u nás zlepšila.“

Dům Karla Kadlece v Bolevci by ještě dlouho mohl sepisovat plochodrážní romány. Už otec současného majitele tady hostil nejednu celebritu a v dílně na dvorku se s přáteli po válce neváhal stejně jako Jaroslav Simandl pustit do výroby derivátů anglického JAPu. A co tady čtveřice přátel nyní vykoumala ohledně současného stavu naší dlouhodrážní scény?

„V sezóně mě inspiroval Vláďa Vopat,“ vypráví Karel Kadlec. „Při mistrovství Evropy v Divišově mě chytil, že by dlouhou dráhu chtěl zkusit Roman Čejka. Mně něco takového říkal i Hynek Štichauer při zlaté přilbě.“

Problém je ovšem, kde by čeští závodníci závodili. „Chtěl bych jim sehnat závody a třeba uspořádat menší mezinárodní závod v Mariánkách,“ plánuje Karel Kadlec. „Vláďa Vopat souhlasil, že by to podpořil, v pátek se to začalo dojednávat.“

Motory v západočeských lázních začnou burácet ještě před mistrovstvím republiky. „Na jaře uděláme jednodenní soustředění,“ vysvětluje Karel Kadlec. „S Pepou jedeme na Evropu do Swingfieldu už koncem dubna, tak bychom to měli udělat týden, čtrnáct dnů předem.“

Obrysy ambiciózním plánům dodá již první měsíc nového roku. „S Vláďou Vopatem a Mírou Musilem se sejdeme na konci ledna,“ vysvětluje Karel Kadlec. „Domluvíme se ještě s AČR, jestli by ním na to něco nepřidali. Já začínám honit zahraniční závody pro kluky, kdo by měl zájem, a se mi ozve.“

Myšlenka na volný pouák přijde ještě na přetřes, avšak Karel Kadlec by rád umožnil dlouhodrážním závodníkům ještě jedno svezení. „Rádi bychom udělali soustředění i před mistrovství světa, a se kluci svezou,“ uvažuje. „Jezdů by mohlo bejt‘ víc. Jako za mejch‘ mladejch‘ časů, když bylo osmnáct jezdců. Máme ten sport rádi, je škoda, aby to zaniklo. Ani my do sto padesáti let jezdit nebudeme, proto chceme, aby se to zlepšilo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Zdeněk Simota neměl důvod měnit

České Budějovice – 17. prosince
V Čechách jsme jej sice letos v akci viděli jen při rozbíjení hlubockého ledu, avšak na Britských ostrovech prožil povedenou sezónu. Spokojen bylo rovněž vedení Plymouth, takže bylo jen otázkou času, kdy vyrukují s informací o kontraktu na sezónu 2015. Stalo se tak v pátek a Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jediné, co oproti letošku chtěl změnit, by byla ještě smlouva v Elite League.

„Letos jsem byl spokojenej‘, všechno jsme vychytali, proč to měnit?“ komentuje Zdeněk Simota zveřejnění svého kontraktu. „Je to maličká dráha, 218 metrů, prvních šest závodů nic moc. Pak jsem zkoušel udělat motor na každej‘ závod. Nakonec si to sedlo a od tý doby to šlo. Dráha byla závodivá a závody kolikrát lepší než třeba v Peterborough.“

Takže jediné, co zatím nevychází je druhý kontrakt do Elite League? „Chtěl jsem, že bych jel obě ligy,“ říká Zdeněk Simota. „Ale neozval se nikdo, tak zatím jen Plymouth. Jsem tam spokojenej‘, mám kolem sebe dobrej‘ okruh lidí.“

Stejně jako v předchozích dvou letech Zdeněk Simota plánuje show na zimním stadiónu v Hluboké nad Vltavou. Termín třetího ročníku Rozbíjení ledu je však odvislý od aktuální meteorologické situace.

Foto: Jaroslav Mysliveček