Žarnovica – 3. dubna
Svého otce Vladimíra, který v osmdesátých letech patřil k oporám žarnovické Preglejky, nikdy v akci nezažil. Narodil se totiž až osm let poté, co pověsil svou kombinézu na hřebík. Přesto se vydal v jeho šlépějích. Ostrý závodní debut prodělal loni a zítra jej ve slovinské Lublani čeká start do druhé závodní sezóny své kariéry. Žarnovický junior Michal Tomka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že závodnické geny ve šroubovici své DNA objevil již dávno.
Nepopsatelné pocity při jízdě na ovále
„Jasně, že jsem to věděl,“ reaguje Michal Tomka na připomínku oněch osmi let, které dělí jeho narození s koncem kariéry svého otce. „Mnohokrát mi vyprávěl, jak poctivě chodili pracovat na dráhu, aby mohli trénovat. Jak cestovali na závody, jaké vzpomínky má, a jaké příhody zažil na závodech. Ale v akci jsem ho bohužel nikdy neviděl.“
Když býval malý, plochá dráha se do Žarnovice vracela dvakrát, třikrát do roka. „Už jako malý chlapec jsem s otcem chodil na závody,“ vypráví. „Vždy jsme se sázeli, která přilba vyhraje. Já jsem vždycky podle jména vsadil na toho, o kterém jsem slyšel. Otec ale znal všechny a věděl, kdo asi vyhraje. Proto jsem vždycky prohrál.“
Dětská fantazie Michala Tomky pracovala naplno. „Jako malý jsem s otcem chodil na každý závod, který tady byl,“ netají se. „Vždy jsem si představoval, jak tam mezi nimi jezdím i já. Tehdy se mi tak příjemně rozbušilo srdce a věděl jsem, že něco z ploché dráhy po otcovi v sobě mám.“
Plochodrážní sen se začal plnit v roce 2011. „Začal jsem s AMK Žarnovica, který mi poskytl starší motorku na první rok,“ dostává se Michal Tomka k prvním řádkům svého opravdivého plochodrážního životopisu. „Ale větší podporu mi poskytl Speedway Club, tak jsem k nim nakonec přestoupil. Splnil se mi sen a konečně jsem mohl říct, že jezdím plochou dráhu. A ten pocit na dráze byl a je nepopsatelný.“
Stopětadvacítky na Slovensku neexistují a mladí adepti plochodrážního řemesla začínají rovnou na půllitrech. Výjimkou nebyl ani Michal Tomka, který ve třinácti zahájil intenzivní trénink.
„Tréninky ve Speedway Clubu byly a jsou každou středu a pondělí,“ přibližuje. „Probíhaly bez problémů. Vždy předem určená služba roznesla fukary na nafukovací mantinely. Každý si nachystal svoje vybavení, cisternista polil dráhu a trenéři si postupně pouštěli jezdce na dráhu.“
Skvělý debut napotřetí
Čas utíkal jako voda, do druhé poloviny letopočtu se dostala čtrnáctka a Michal Tomka se měl v červnu postavit v českém šampionátu do devatenácti let na pražské Markétě na start svého
prvního závodu. „Byl jsem rozhodně nastartovaný, ale i mírně ve stresu, když jsem zjistil, že mě čekají první závody,“ líčí žarnovické své pocity před svým debutem, který se nakonec nestal.
„Byli jsme připravení a motorky jsme měli naložené v autě,“ pokračuje. „Všechno jsme si připravili, abychom druhý den ráno mohli už jen nasednout. Ale když jsme to naložili, zavolal předseda našeho Speedway Clubu, že se nikam nejede. Žádné nervy se nekonaly. Zasmáli jsme se nad tím, ale bylo nám to určitě líto, protože jsme oba dva už byli připravení.“
Mistrovství republiky do devatenácti let se na pražské Markétě odložilo vzhledem k malému počtu přihlášených závodníků. Michal Tomka se tím pádem svého závodního debutu dočkal až koncem července. Na programu bylo nejprve sobotní utkání jadranského poháru družstev Slovensko vs. Slovinsko a druhý den národní šampionát našich východních sousedů.
„Moje první závody zrušili v půlce kvůli špatnému počasí,“ povzdechne si. „Bylo mi to velmi líto, protože jsem měl na kontě tři body a věřím, že bych ještě něco vybojoval. Ale dráha se dala do kupy a na druhý den jsme to na mistrovství Slovenska rozbalili.“
Do světa letěla neuvěřitelná zpráva, že se domácí mladík vyšvihnul na jedenáctou příčku dvacetičlenného startovního pole. „Nečekal jsem, že se dostanu na jedenácté místo, ale jezdilo se mi super a přálo mi štěstí,“ komentuje svůj výkon. „První jízdu jsem narazil do mantinelu kvůli jámě ve výjezdu. Ale vstal jsem a odkráčel. Všichni si mysleli, že už pojedu se strachem, ale mě to nakoplo a nakonec jsem dosáhl podle mě skvělé jedenácté místo, což je na první závody skvělé.“
Vidina progresu na prahu nové sezóny
V polovině letních prázdnin nabízel termínový kalendář Michalu Tomkovi další možnosti. Absolvoval rovněž Zlatou přilbu SNP, legendární podnik, který jel i jeho otec Vladimír. Ten si ovšem na post náhradníka musel počkat až do svých třiadvaceti, když mu povinná vojenská služba sebrala dva roky kariéry.
„Jet Zlatou přilbu byl pro mě zážitek,“ neskrývá. „Protože vím, že Zlatá přilba má dlouholetou tradici. Bylo mi řečeno, že jestli dosáhnu dobrý výsledek, pojedu na Zlatou stuhu do Čech. To bylo pro mě překvapení. Ale protože jsem po hustém dešti neustál problém se slídami a dost si narazil hlavu, nic víc si nepamatuju.“
V rámci české juniorky se konečně představil také českým divákům. „V Liberci jsem si závody užil,“ vypráví. „Dosáhnul jsem pět bodů, když jsem se shořelou spojkou jel jedno kole a dojel do cíle ještě před Jannikem Kleinem a tak jsem získal dva body za druhé místo. Celkově jsem byl se svým debutem v české juniorce spokojený.“
Hodně se mu musel líbit především závěrečný dvojzávod ve Svítkově. „Pardubická dráha nemá daleko od naší, protože je široká,“ říká Michal Tomka. „Jezdilo se tam super. Zklamala spojka mojí chybou, když jsem na sedadle motorky nechal položenou hadru, a jak jsme nakopli motor, spadla na spojkový koš. Později se nám vznítil vzduchový filtr. Tak jsme byli nuceni pokračovat na Jawě. Sice se nemůže GM rovnat, ale příjemně překvapila v jízdě, když jsem odstartoval na prvním místě před Václavem Milík. Ale potom zvítězil zkušenější.“
Po Pardubicích nastala plochodrážní zima, která však již nyní dospěla ke svému konci. „Zimní přípravě jsem se věnoval pod palcem mého bratra, který cvičí už více než pět let,“ svěřuje se Michal Tomka. „První trénink v této sezóně byl skvělý. Super jsem si zatrénoval bez technických problémů nebo pádů. V této sezóně už musí být vidět nějaký pokrok, je už totiž třeba něco namlít. Už to musí být jen lepší a lepší.“
Michal Tomka děkuje:
„Nakonec bych chtěl poděkovat všem lidem, co ve mně věří, všem, co mi pomáhají a dodávají mi odvahu. Také mému otcovi jako skvělému trenérovi a koučovi a Speedway Clubu za dobré podmínky na ježdění a skvělou podporu. Na závěr bych chtěl dodat, že se těším na sobotní závody v Lublani a pondělní v Kršku.“
Foto: Mirek Horáček, Antonín Škach a archív Michala Tomky
