Sanok – 24. a 25. ledna
„Říká se, že ledová plochá dráha je sportem pro pravé blázny. Není se pak čemu divit, že favority této disciplíny jsou Rusové.“ Při troše nadsázky nelze nesouhlasit s úvodními slovy jistého Sergeje Apresova z jeho článku o historii této krásné disciplíny ploché dráhy. Sedm národních týmů bláznivých nadšenců se sešlo o minulém víkendu v polské Sanoku, aby určili třicátého mistra světa družstev.
Těsno na hrotu průběžné klasifikace
V dosavadních devětadvaceti ročnících jenom čtyřikrát zvítězila jiná země než Rusko či Sovětský svaz. Letos jsme vyli nebývale blízko páté výjimky, ale nakonec přece jen všechno dopadlo plně v souladu s úvodní větou této reportáže.
Závody se jely tradičně ve dvou dnech s rozpisem na jednadvacet jízd. Sedm družstev se střetlo ve dvojicích stylem každý s každým s tím, že druhý den fungoval páteční rozpis obrácený zrcadlově. Jinými slovy, sobotu otevíraly dvojice soupeřů jízdami, které uzavřely předchozí den, ale s vyměněnými startovními pozicemi.
Kdo si myslí, že výsledek dle předpokladů odráží předvídatelný průběh závodu, mýlí se. Ihned na začátku nečekaně skončil bez bodu Nikolaj Krasnikov, největší hvězda víkendu. Osminásobný mistr světa v řadě za sebou sice letos rezignoval na účast v mistrovství světa jednotlivců, avšak než definitivně pověsí ledové hřebíky na příslovečný hřebík na zdi přijel si pro jubilejní desátý titul ve družstvech.
Jenže nejenže nepřivezl bod v souboji s jediným reálným soupeřem o celkové vítězství Rakouskem, ještě měl tu smůlu, že kvůli vypadlému karburátoru odstoupil i v posledním kole patnácté jízdy v duelu s Finy. A jak jinak z prvního místa! Rakušané krom ztráty dvou bodů proti Rusům jinak nezaváhali a první den skončili nečekaně o dva body na čele.
Úvodní jízdy šampionátu byly poznamenány množstvím pádů. A kromě nesmírné chutě do boje byly dle soudu na slovo vzatých odborníků zapříčiněny přemraženým ledem. Padalo se hned v první jízdě, protože o souboje na ostří hřebíků nebyla nouze, takž znovu v páté, šestnácté a dvacáté.
Český borcům se dařilo střídavě. Přesněji Jan Klatovský sbíral body (třináct), Antonínovi se prostě nedařilo (tři), jelikož dvakrát ztratil druhou pozici v samém závěru rozjížďky. Později se v depu nechal slyšet, že na něj přišla únava a víc prostě udělat nešlo. Rezerva Jan Pecina se svezl jednou a to rovnou proti Rusům, kde není divu, že sympatický borec žádné body nedovezl. Rozhodně ne ale z důvodu nedostatku odvahy či nasazení. Přesto český tým nocoval na třetím místě o bod před Poláky a Němci a o dva body před později bronzovými Švédy.
Překvapení se nekonalo
Zápletka druhého dne tedy nebyla jen o prvenství, ale v otevřené hře byl i boj o místo třetí. Češi začali relativně dobře remízou s Poláky a udrželi si bodový náskok. Pak ale ztratili proti Švédům, kde Antonín Klatovský projel dvěma koly vnitřní čáru a byl vyloučen. Kuriózní ale je, že totéž se mu přihodili předtím proti Polákům.
Přes mnohem lepší výkon českého týmu nebyly loňská a předloňská bronzová medaile obhájena o pouhý bodík. O to víc mrzely ztráty předchozího večera. Čeští fanoušci ale nakonec nemusí naříkat na nepřízeň Štěstěny, protože Jan Klatovský v rozjížďce s číslem šestatřicet proti Rakušanům upadl přímo pod kola svého staršího bratra.
Motocykl klouzal směrem k mantinelům, jezdec směrem opačným, ale v malinké mezeře se na milimetry přesně vešel Antonín. Těsně minul jak stroj, tak i záda svého bráchy a rodina Klatovských si spolu s obecenstvem mohla oddechnout. Popravě řečeno, nebyl ani čas, aby se mi zastavil dech.
Toto připomenutí, jak zrádný sport může být ledová plochá dráha, asi nastartovalo českou dvojici k velkému výkonu. Svou poslední jízdu vyhrála 5:1 proti Finům. A Antonín Klatovský konečně mohl předvést svou vítěznou holubičku, předem avízovanou pro případ dvojvítězství.
Oba favoriti Rakousko a Rusko mezitím nezaváhali. A do veledůležitého vzájemného souboj ve čtyřicáté jízdy nastoupili s původním dvoubodovým rozdílem. A děly se věci! Danil Ivanov nezaváhal a s přehledem vyhrál.
Za ním ale tuhý boj, jaký jsme tu za oba dny neviděli. Vedl Franz Zorn před výborným Nikolajem Koltakovem. Podobně jako prve Antonín Klatovský, rakouský borec v zápalu souboje přejel vnitřní čáru oběma koly. Ale tentokrát přísný německý rozhodčí Christian Froschauer zůstal v klidu!
Sotva projeli cílem, začalo se spekulovat, zda už Rusové mohou slavit titul. Jenže sudí asi měl cit pro drama, ponechal výsledky beze změny, takže vzhledem k remíze musel přijít rozjezd o zlato. K dokonalému závěru dle hollywoodského scénáře chybělo jediné. Aby se na start postavil Nikolaj Krasnikov, velký mistr na odchodu.
Ruský manažer ho ovšem nepostavil, i když druhý den nezaváhal a jediný bod odevzdal svému týmovému kolegovi v jízdě proti Švédům, jinak třikrát s přehledem vyhrál. Avšak Danil Ivanov ho zastoupil více než dokonale a nedal Franzi Zornovi šanci. Překvapení se nekonalo a Rusové slavili zaslouženě.
Švejk do bordelu už nemůže
Pořadatele ze Sanoku je nutno vysoce ocenit. Celé město žilo mistrovstvím světa, stadión byl organizačně skvěle připraven. Sobotní dopoledne zpříjemnilo ranní procházku. Pro znalce a fanoušky Švejka se sluší uvést, že návštěvu Dobrého vojáka připomíná jeho bronzova postava. Sedí na lavičce před hospodou stejného jména jen pár desítek kroků od místa, kde stál podnik, odkud odváděl opilého podporučíka Duba. Příslušná plaketa připomíná i tuto událost, jen ten bordel už tam není.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D MarkII) a Kiril Ianatchkov
