Inzell – 23. března
Tohle je naprosto šílené, jsou to léta, kdy byl v Inzellu jako vítěz vyhlašován Němec. Těmito větami začal vyhlašování vítězů prvního finále ledařského světa známý spíkr Günther Korn. A vskutku, Max Niedermaier ve finálové rozjížďce sebral vítězství Martinu Haarahiltunenovi a ujal se vedení v průběžné klasifikaci.

Pět tisíc šest set diváků ve vyprodané hale Maxe Aichera dalo průchod emocím především ve finálové jízdě. V její poslední zatáčce Max Niedermaier přelstil úřadujícího světového šampióna a proburácel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz.

Domácí fanoušci nadšeně slavili jeho triumf. O to víc, když Hans Weber po pádu ve čtrnácté jízdě závod nedokončil. A dokonce musel na vyšetření do nemocnice. A aby těch nervů zástupců hostitelské země nebylo snad málo, na Němcově triumfu měl klíčový podíl jiný Němec.

Max Niedermaier totiž vyšel z rozjížďky s číslem osmnáct bodově naprázdno. V kolonce celkového skóre se mu objevila jedenáctka. K ní v devatenácté jízdě mířil rovněž Jimmy Hörnell Falk, který hned na úvod Maxe Niedermaiera porazil.

Než si však přítomní stačili vyjasnit, zda by reglementy poslali do finále Němce či Švéda, zasáhl Markus Jell. Ledařský exmistr České republiky, který k nám jezdí také coby flat tracker, ale rozjížďku s číslem devatenáct vyhrál. A Jimmy Hörnell Falk mohl s deseti body na stupně vítězů zapomenout.

Konec dobrý, všechno dobré, pro Němce nepochybně. „Pořád mi to nedochází,“ dostával Max Niedermaier ze sebe první slova. „Měl jsem kousek štěstí. Martin se podíval doleva a já ho předjel zprava. A rád bych poděkoval také Güntheru Bauerovi za půjčení přední vidlice, když se moje rozbila při pádu.“

Byl to hodně turbulentní podvečer v Inzellu. Již nejbližší budoucnost ukáže, zda vyjde předpověď Günthera Korna. Na svůj mikrofon se nechal slyšet, že na titul má šanci deset závodníků. Nedělní odpoledne v bavorské hale k tomu dozajista řekne svoje.

Inzell – 22. března
Světový ledařský šampionát v Inzellu začíná až dnes úderem páté hodiny odpolední. Tak to bere běžný fanoušek, který si pořídil lístek do Max Aicher Areny. Ale motory ledařských speciálů zde bouřily již při pátečním tréninku. Jako nejrychlejší se ukázal obhájce světového titulu Martin Haarahiltunen.

Dvě kola s pevným startem obkroužil za 30,6 a poté za 30,3 sekundy, což představuje průměrnou rychlost okolo pětadevadesáti kilometrů v hodině. „Docela mě to překvapilo,“ netajil se na tiskové konferenci. „V prosinci jsem si vážně zranil páteř a od té doby jsem mohl trénovat jen trochu. Ale zranění není ten problém, to je spíš kondice. Ale o trénink šel docela dobře, uvidíme, jak se se závodním víkendem vypořádá moje tělo.“

Ostatně soupeři nebyli příliš daleko. Znovu korunovaný král evropských ledů Franz Zorn zajel jen o čtyři desetiny pomalejší čas. „V tréninku je každý rychlý,“ nechal se slyšet se starou a osvědčenou pravdou. „Ale se svými třicetiletými zkušenostmi už nejsem ani divoký, a konec konců ani mladý, takže trénink beru volněji. Ale doufám, že to bude dobrý víkend, jsem rád, že ledová plochá dráha v Inzellu pokračuje, mám to sem jen asi třicet kilometrů.“

Andrej Diviš v první tréninkové jednotce upadl, ve druhé zajel čas 32,6 vteřiny. Do Inzellu přijel také Lukáš Hutla, který bude ve skupině fanoušků ten nejzasvěcenější. V příštím závodě v Heerenveenu se může objevit ve startovní listině coby náhradník. Musí ale uspět v pátečním Poháru Roelofa Thijse.

A snad aby Čechů v Inzellu nebylo málo, závody rozhoduje jako sudí Tomáš Topinka. A v neposlední řadě David Lizák, který šroubuje na motocyklech Franze Zorna.

Chocenice – 8. března
Paní Zima je pěkná potvora. Mrazivými polibky vábila ledaře už v listopadu, aby se jim vysmála tradiční vánoční oblevou. V lednu je sváděla dalším ledařským objetím, ale brzy jim dala zase pořádně košem. Na našem kontinentu se konal jediný podnik, a sice evropský šampionát v Sanoku. Andrej Diviš v něm skončil desátý. Nyní jej čekají dva závody mistrovství světa, jenže trénovat na ledě je možné se stejným efektem jako v matematice dělit nulou.

„Plus patnáct,“ vrací se Andrej Diviš do Sanoku. „Byl měkkej led. Jelo se bez tréninku a byl z toho desátej flek. Zima letos nejdřív vypadala slibnějc, ale zase nic.“

Světové závody mají doplněné startovní listiny:

V Inzellu pojede s divokou kartou Benedikt Monn, coby náhradníci další domácí Franz Mayeerbüchler a Christoph Kirchner. V Heerenveenu bude s šestnáctkou Simon Reitsma. O sedmnáctce a osmnáctce se rozhodne při pátečním Poháru Roelofa Thijse.

---

Ledařská sezóna byla kratinká jako nikdy. A do jejího vyvrcholení zbývají prakticky pouze dva mítinky ranku světového šampionátu. Za čtrnáct dnů v Inzellu a po Velikonocích v Herenveenu.

„Teďka je velká pauza,“ přemítá Andrej Diviš. „Připravuju motorku. Zítra mám v Kramolíně bagrovat, svezu se na krosce. Tady je jaro, klucí už jezdí i na silnici.“

Silnice, byť v závodní obdobě lákají i prozatím posledního českého šampióna na ledové dráze. „Sajdkáru už nemám,“ připomíná své nedávné aktivity. „Ale přemýšlím, že bych jel nějakého starého silničáka…“

Mies – 8. února
Harald Simon letos nebude vzhledem ke zdravotnímu stavu obhajovat svou bronzovou medaili z ledařského mistrovství světa. Zranění zad nepustí do akce ani Nicklase Svenssona. Nicméně loňský šampionát nechal do toho letošní kvalifikovat se pět nejlepších. Dalších osm se do něho probilo z lednové kvalifikace v Örnsköldsviku. Finálové společnost byla dnes uzavřena dvojicí divokých karet, jež získali Andrej Diviš a Charly Ebner.

Ranking list světového šampionátu na ledové dráze 2024:

Örnsköldsvik – 28. ledna
Pět nul jako v olympijském logu. Šestnácté místo v kvalifikaci mistrovství světa na ledové dráze. Daleko, daleko, předaleko za osmičkou, která postoupila do finálové části. Naděje na divokou kartu asi taková jako na hlavní výhru v loterii, v níž nesázíte. Jenže Martin Běhal si přesto zaslouží hlavní titulek v obrovských kapitálkách. Ačkoliv zase jednou skončil svou závodní kariéru. Prý…

„Jedno velký trápení,“ ozývá se z telefonu jeho chraplavý hlas, když sděluje své dojmy z Örnsköldsviku. „V sobotu to byly poslední závody. Už tam nemám, co dělat. Abych vozil olympiády?! Byl to můj poslední závod. Kdyby u nás byl mistrák, svezu se. Ale svět už ne. Už ne!“

Jen ne tak zhurta. Před dvaceti lety svou ostrou ledařskou premiéru zahájil kvalifikací mistrovství světa ve finském Oulu. České ledy živořily, nebyli závodníci a nikdo nenamítal, že si Jan Pecina s sebou do dodávky vezme svého učedníka.

Martin Běhal od té doby prožil příběh našich ledů. Od zapomnění, k jejich renesanci. Návratu krásné éry na počátku desátých let aktuálního století. A martýria teplého počasí, díky němuž si od Holic v únoru 2019 můžeme o ledařských zápoleních na našem území jen zdát. A přitom oslavil padesátku.

„Poslední závod jsem jel před pěti lety,“ povzdechne si Martin Běhal. „Teď jsem jezdil po těch letech. Rozbiješ si hubu, natlučeš žebra?! Jezdil jsem vždycky lajnu, ale teď ani na ní nemám. Není fyzička, nominaci se dozvíš pár dnů předem… Ve třetím kole mi to padalo z rukou. Jediný pozitivní, že jsem zdravej.“

Tak tomu ovšem není. I za současného stavu byl AČR schopný postavit do kvalifikace mistrovství světa dva muže. Česká plochodrážní diplomacie dokáže svůj přínos pokaždé skvěle zhodnotit. Až se napřesrok vrátí do sedla Jan Klatovský a Lukáš Hutla, proč by jim komise CCP neměla přiřknout místa po boku stálice Andreje Diviše?

Martin Běhal ale myslí svůj konec vážně. „Asi bych dostal místo náhradníka v Sanoku místo Lukáše Hromádky,“ uvažuje. „Ale nepojedu. Všechno má svůj začátek. I svůj konec. Za včerejšek děkuju Klabo Teamu. Především Antonu Klatovským staršímu, bez něj bych nejel. Firmám Mitrans Marcela Váni a Pavel Kovacs. Stefanu Svenssonovi.“

V pondělí o půl sedmé ráno se česká výprava nalodí na trajekt do Německa. A pak hajdy domů! Martin Běhal zamíří za rajčáky svého bagru. Že by ve Švédsku prohrál? Kdo jsi bez viny, kritiku, hoď první kamenem. Anebo lépe, zkus si to sám, historie českých ledů na tebe nikdy nezapomene.

Örnsköldsvik – 27. ledna
Heikki Husko vykročil za vítězstvím ve světové kvalifikaci ledařů v Örnsköldsviku. Porážel jednoho borce za druhým. Až v rozjížďce s číslem šestnáct podlehl Jimmy Hörnellovi dohánějícímu postupovou osmičku. A Maxi Niedermaierovi se naskytla příležitost oplatil Finovi úvodní porážku, protože žádný jiný bod už neztratil. V rozjezdu ji využil bezezbytku a stal se vítězem. Andrej Diviš skončil devátý, Martin Běhal ve svém prvním závodě po pěti letech šestnáctý.