Šadrinsk – 10. a 11. února
Rusové dle všech předpokladů vyhráli světový šampionát ledařských týmů. Na stadiónu Torpedo v Šadrinsku neprohráli jedinou jízdu. Sobotní a nedělní závody si byly podobné jako vejce vejci. Švédové položili základ svému stříbru již včera, zatímco Rakušané místo ofenzívy proti nim ztratili body dvěma diskvalifikacemi Franze Zorna. O jedinou dnešní změnu se postaral český nároďák, který přeskočil Finy a obsadil pátou pozici.

 

Rusové si jdou za svým cílem

Sobotní program otevřelo sněžení. Teploměry ukazovalo okolo mínus jedenácti, přesto se stadión Torpedo zaplnil takřka celý. Rusové se ujali vedení hned v úvodní jízdě proti Němcům a od té doby kralovali.

Švédové s nimi drželi krok do půlky závodu, ale v jedenácté jízdě Dmitrij Koltakov a Danil Ivanov nedali šanci ani jim. O tři rozjížďky později se mezi Niclase Svenssona a Ove Ledströma vklínil Franz Zorn.

Rakušany handicapovala neúčast Haralda Simona, který si před týdnem v Astaně poranil koleno. Mladší Charly Ebner bodoval jen dvakrát dvěma body při maximech nad Finy a bohužel i Čechy. Lukáš Hutla dokázal vyhrát nad Němci v rozjížďce s číslem čtrnáct. Jeho otec Radek vyjel na ovál jen proti Rusům, kde nešlo ztratit absolutně vůbec nic.

Vladimír Višváder, který se do sedla ohřebovaného speciálu vrátil po dvou letech, skóroval jedním bodem. Stalo se tak v páté jízdě, z níž byl diskvalifikovaný Jussi Nyrönen. Právě s Finy se český národní tým dělil o páté místo.

 

Češi jsou pátí

Dnes na stadiónu nechybělo sluníčko. Domácí publikum však hřál už jen samotný pohled na trojici Dmitrij Koltakov, Danil Ivanov a Dmitrij Chomicevič. Kouč Rais Mustafin je pravidelně střídal a zapisoval jednu pětku za druhou.

Také Švédové nehazardovali v otázce stříbra. Ke všemu se Franz Zorn musel smiřovat se dvěma diskvalifikacemi. V souboji právě proti Švédům v rozjížďce s číslem tři přejel vnitřní čáru, v předposlední jízdě s Finy zase rozházel balíky slámy po dráze, takže polský sudí Piotr Lis musel rozsvěcovat červená světla.

Finům se nečekaná remíza s favoritem hodila, nicméně v souboji s Čechy jim ž nepomohla. Jussi Nyrönen se sice vrátil z nemocnice jen s odřeným hrudníkem, ale ani jednou nebodoval. V šestadvacáté jízdě mu bod sebral i Vladimír Višváder.

Lukáše Hutlu bylo opět na ovále opět hodně vidět. Vyhrál souboj s Finy a kromě Rusů jej porazili pouze Günther Bauer, Franz Zorn a Niclas Svensson. V této situaci nezbývá než litovat všech osmi podniků našich šampionátů, které padly na vrub teplé zimy. České družstvo skončilo páté. U vědomí okolností, s jakými se za Ural vypravilo, nezbývá než uznale smeknout klobouk.

1. Rusko			50
Dmitrij Koltakov	2 3 – 3 –	3 3 – 3 3	20
Danil Ivanov	3 – 2 2 3	– 2 3 2 –	17
Dmitrij Chomicevič	2 3 2	2 2 2	13
2. Švédsko			40
Niclas Svensson	2 – 3 0 3	2 – 3 2 3	18
Ove Ledström	3 3 – 1 1	3 0 – 3 –	14
Martin Haarahiltunen	2 2	1 2 1	4
3. Rakousko			30
Franz Zorn	3 1 3 3 2	L 3 3 1 L	19
Charly S. Ebner	2 0 0 2 0	1 1 2 0 3	11
4. Německo			23
Johann Weber	X 1 1 3 –	1 – 1 – E	7
Max Niedermaier	– – – X 1	– 2 – 1 1	5
Günther Bauer	1 0 2 2	3 3 0 L	11
5. Česká republika			20
Radek Hutla	– – 0 – –	0 – 0 – –	0
Lukáš Hutla	1 2 1 1 3	2 2 1 3 2	18
Vladimír Višváder	0 1 0 0	0 1 0	2
6. Finsko			17
Matti Isoaho	1 3 F/R 2 1	1 1 1 2 2	14
Jussi Nyrönen	0 X – – –	0 0 – 0 –	0
Rami Systä	1 1 0	0 1	3

Foto: tiskový servis FIM/Reygondeau Good Shoot

Šadrinsk – 9. února
Výprava s českým národním týmem přejela Ural a šťastně dospěla do Šadrinsku, kde se zítra a v neděli rozhodne o mistru světa ledařských družstev. Na místě zjistila nevalný signál wifi, nicméně po dnešním tréninku je nálada výborná na rozdíl od týmů Švédska a Rakouska, které přišly o jednoho člena.

 

„Trénink proběhl hladce,“ hlásí Lukáš Hutla. „Všichni letíme jako draci a těšíme se na zejtra.“

Po tréninku se trio českých závodníků spolu s Martinem Běhalem v roli mechanika pustilo do práce na motocyklech. Skočili si nakoupit do blízkého krámku a odtamtud rovnou na slavnostní banket. Radek Hutla si jej však nestačil vychutnat až do konce.

„Utekl jsem jako první,“ povzdechne si přeloučský ledař. „Není mi pořád dobře. Potím se a bolí mě v krku a měl jsem i horečku.“

 

Víkendových závodů se nezúčastní Harald Simon, který má po Astaně roztrženou nohu nad kolenem. Rovněž Švédové musejí oželet jednoho závodníka, protože nenastoupí Jimmy Olsen.

Foto: Lukáš Hutla

Rusko – 8. února
Peklo může mít hodně podob. Nizozemský renesanční malíř Hieronymus Bosch si jej na sklonku patnáctého století představoval jako soudobou mučírnu, dnešní české děti prostřednictvím postaviček při krásné prosincové tradici. Ledaři, kteří jedou na závody do Ruska, ho rok co rok prožívají na hranici při vstupu do velké země. A mrzí je nezájem ze strany funkcionářů FIM, kteří sice přímo polínka pod pekelný oheň nepřikládají, ale přesto se po vzoru hříšníků snaží předstírat, že žádné peklo neexistuje. Český národní tým však o tom ví své, protože mezi Lotyšskem a Ruskem do slova a do písmena promarnil dvacet hodin.

 

Nechtěný zimní kemp

Pohoda na palubě dodávky, která veze Lukáše Hutlu, jeho otce Radka, Vladimíra Višvádera a Martina Běhala skončila v místě s názvem Uračky. Rysy rozchechtané posádky ztvrdly, když si kladli otázky, zda ruští celníci prodlouží jejich cestu o dvě nebo dvanáct hodin. Jak se záhy ukázalo, i ta nejčernější prognóza byla až přehnaně optimistická.

Po pěti hodinách se reprezentanti České republiky dozvěděli, že mají počkat, protože loňské dokumenty již letos pozbyly platnosti. O dalších sto dvacet minut později je milá paní deklarantka informovala, že potřebují lejstro, které ona sama vyplní, jenže se nachází v jiné budově.

Uběhly čtyři další hodiny. Bezvýchodná situace se zasekla na mrtvém bodě. Papír, co měl být v té druhé budově, tam totiž nebyl!

Nicméně Rusové měli řešení. Potřebný dokument jim musí zaslat pořadatelé závodu, čili Torpedo Šadrinsk. Takže nezbylo než zase čekat. Čekat a čekat. Elektronická pošta však létá stejnou rychlostí jako světlo. Češi mezitím žertovali, že si možná celníci vzpomenou, že na modrý formulář z třetího patra je potřeba zelený ze čtvrtého podlaží.

„Já vím, že celníci za to nemohou,“ přemítal mezitím Lukáš Hutla. „Jsou to obyčejní lidé, co plní rozkazy. Ale člověk dělá ledovou plochou dráhu pro zábavu. A takové situace mu to dokážou znechutit na maximum. Každý rok je nějaký problém s papíry a FIM nic neřeší, řešit nebude. Jinak bychom do Ruska jezdili rádi.“

Definitivní vítězství v boji s úředním šimlem ovšem bylo stále pořádně daleko. Na formuláři ze Šadrinsku je jiná hmotnost motoru než na dokumentu poslaném pro německé závodníky, kteří se stejně jako Češi v Uračkách utábořili na neplánované zimní dovolené. Nezbylo než poslat další e-mail za Ural, aby původní formulář přepsali.

Hodinky se blížily k jedenácté večer a opět je všechno na místech, kam se Baťa dostal se svými dřeváky. Rusové totiž zjistili, že mají nový systém, s nímž neumí pracovat. Naštěstí jsou jejich duše široké jako u jejich předků, které opěvovali čeští obrozenci. Ve chvíli, kdy se kola české dodávky netočila již osmnáct hodin, jim začali vyřizovat formality podle starého způsobu.

Čtveřice českých reprezentantů přišla o dvacet hodin. Z rádia šly zprávy o sněhové kalamitě v Moskvě a život jim komplikovaly i dlouhé kolony. I tímto způsobem zkrátka a dobře vypadá život českého reprezentanta. O mediální podpoře ani nemluvě a dost možná se najde i chytrák, který už míchá inkoust žluči do svého kritického pera.

 

Nejhorší je již v minulosti

Před Ufou již dnes dopoledne svištěla česká dodávka již dlouho po dálnicích takové kvality, jíž by samotný Andrej Babiš nedokázal ani slíbit při zdůvodnění svých pochybných experimentů s tržním prostředím. „Hranice s Ruskem?“ reaguje Lukáš Hutla na otázku promarněného času české výpravy. „Člověk ví, že je připraven, ale záleží na štěstí. Někdy je člověk přejede za dvě, pět, deset hodin, ale jindy trefí čas jako teď my.“

Už musel mávnout rukou nad byrokratickým řáděním úředního šimla. „Mají nový systém, ale ten má mouchy a moc nefunguje,“ říká Lukáš Hutla smířeně. „Oni to zkrátka pořád zkoušejí a zkoušejí. A zkoušejí to další dvě směny, až si po dvaceti hodinách opravdu řeknou ‚asi to fakt nejde‘ a vy musíte vypisovat vše znovu po staru. A za hodinu odjíždíte. No, a to bylo bohužel i náš případ letos.“

Tragikomické na celé věci je také fakt, že se s podobným problémem na vstupu do Ruska setkali i účastníci prvního finále světového individuálního šampionátu v Astaně. „Náš dvacetihodinový turnus byl čajíček proti tomu, co se stalo ostatním jezdcům z Grand Prix,“ uvědomuje si Lukáš Hutla. „Nevím přesně kolik, ale když řeknu intervaly mezi třiceti a padesáti hodinami na hranicích, nebudu daleko od pravdy. No, a po tom všem si člověk říká, jestli mu to všechno stojí za to.“

 

Kokosy na ledu

Za podobných okolností dostává slovo gladiátor, jímž FIM pojmenovala ledaře přece jen poněkud jiný smysl. Gladiátorské souboje byly pochopitelně okázalé a ledová plochá dráha nabízí vskutku atraktivní podívanou. Jenže gladiátoři měli v římské společnosti přece jen postavení nesvobodných otroků.

Oproti původní nominaci z českého týmu pro Šadrinsk vypadli Jan Klatovský a Andrej Diviš. „Z počáteční sestavy momentálně nejlepších českých jezdců odjíždím nakonec jenom já,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Takže v novém složení já, táta a Vlado naše ambice poněkud klesly, ale budeme se určitě rvát o každý bodík. A snažit se neukončit víkendové klání mistrovství světa na stupínku nejspodnějším, respektive posledním.“

Lukáš Hutla poněkud otočí rodinnou hierarchii. „Dělat kapitána tátovi?“ lehce se zamyslí nad otázkou, aby odpověď vybuchl v salvě smíchu. „Na hotelu máme snídani v ceně, takže udělat míchaná vejce a čaj se ho týkat nebude, ale jinak bude muset poslouchat (smích). Néé, teď vážně. Něco si řekneme, ale jelikož nemáme letos skoro nic naježděno, rozkaz bude znít jasně. Zajezdit si, pokud možno si i zazávodit a hlavně přežít. Letošní sezóna nám nepřála a my budeme jako Kokosy na sněhu.“

 

Foto: Lukáš Hutla a Radek Hutla, ilustrační: Mirek Horáček a Pavel Fišer

Milevsko – 6. února
Během dneška se stalo stoprocentní, že vedle Andreje Diviše na mistrovství světa družstev o víkendu v Šadrinsku nepojede ani Jan Klatovský. Vzhledem k vytíženosti pardubického primáře Tomáše Brože jeho plánovaná kontrola přesunula na zítřek. Nicméně byť by český ledařský šampión nakrásně dostal souhlas ke startu, dostat se po ose za Ural nezvládne časově. Už jen proto, že náhradní nároďák, který vyrazil na Sibiř včera, trčí na ruské hranici.

 

„Kontrola bude až zejtra, doktor Brož dneska operuje,“ svěřoval se Jan Klatovský magazínu speedwayA-Z dnes okolo třetí hodiny odpolední. „Týmy už nestíhám, kluci stojí už dvanáct hodin na hranicích a nechtějí je pustit do Ruska.“

Milan Špinka v roli kouče proto v Šadrinsku přivede na nástup trojici ve složení Lukáš Hutla, Radek Hutla a náhradník Vladimír Višváder. „Je to blbý,“ lituje Jan Klatovský své absence. „Ale směřuju to, že bych v neděli odjížděl do Togliatti. Věřím, že to dopadne. Už dlouho stojím, samotnýho mě to štve.“

 

---

Pomsta za Olympiádu?

Minulý týden se česká média rozplývala nad zabezpečením českých olympioniků, které do Jižní Koreje budou dokonce doprovázet dva čeští pekaři. Plochodrážníkům se o takovém servisu může jenom zdát.

V ledařských kuloárech se skloňuje, že se ruští celníci mstí západním sportovcům za vyřazení z olympijských her. Ať tak či onak problém na západní hranici měli všichni závodníci už při cestě do Astany. Příčinou zdržení je zbrusu nový formulář, který se tváří jako celní deklarace, přičemž ovšem ledaři do Ruska žádné zboží neimportují.

Zůstali zde stát až půldruhého dne a při dojezdu do kazašské metropole měli prakticky rovnou z dodávky přesednout na závodní motocykl, což nemělo pozitivní vliv na rovnováhu jejich psychiky. Výkony Jaspera Iwemy, Johanna Webera a zejména Franze Zorna hovoří za vše.

Situaci nejlépe logisticky zvládli Švédové, kteří během přesunu nepustili závodníky za volant a nechali je pořádně spát v autě. Až na Stefana Svenssona, který notný kus řídil a v aktuální klasifikaci šampionátu má zatím pouhých šest bodů.

---

Foto: Martin Běhal, ilustrační foto: Karel Herman