Budínek – 17. července
Přímým nasazením Švédska rovnou do finále se situace s postupem do race-off pro český národní tým logicky usnadnila. Nicméně naši borci nezklamali ani v Malille. Samozřejmě před notoricky známým sebemrskačstvím některých českých fanoušků by na prahu patnáctého století zbělel závistí i masochistický pražský arcibiskup Jenštejn, avšak většina příznivců byla minulý čtvrtek na naši reprezentaci pyšná. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že patří mezi ně, by by samozřejmě postup do finále bral všema deseti.
Riskovat se musí
„Museli jsme se vracet z King’s Lynn, Vašek měl potlučenou ruku,“ vypráví Milan Špinka. „Přijeli jsme domů večer a ráno jsem přeskočil k Matějovi, který ráno přiletěl a dělal motorky.“ Na palubě jeho dodávky byly i motory od Ondřeje Veverky, které si vypůjčil Josef Franc, což se již záhy mělo významně projevit.
Český nároďák se v Malille sešel o tréninku. „Proběhl v pohodě,“ bilancuje Milan Špinka. „Vypadalo to, že Angličané nebyli moc rychlí. Ve skrytu duše jsem věřil, že bychom s nimi mohli jet. Opak byl pravdou, po osmi jízdách jsme měli osm bodů, Poláci devět a Angličani už šestnáct.“
Mítinku vládli Dánové, kteří v polovině základní části předčili Angličany o dva další body. A to už Neil Middleditch profitoval z vítězné jízdy Tai Woffindena v roli žolíka. Milan Špinka mohl litovat pádu Aleše Drymla ve třetí jízdě, na druhou stranu byl Josef Franc jediným, kdo v prvních sedmi jízdách projížděl vítězně cílem a nepatřil do dánského výběru.
„Byl tam Alešův pád, Lukášova nula, ale pak jsme sbírali body,“ ohlíží se český manažer za vstupem svého celku do závodu. „Po osmi jízdách ale bylo největší zděšení u Poláků. Přijeli sem jako favorité a vládli jim Dánové a Angličané. Když Buczkowski vyhrál devátou a Gollob potom jedenáctou, Marek Cieslak neváhal a dal Gollobovi jokera. Ten vyhrál a rázem měli jednadvacet bodů. Marek Cieslak byl pod tlakem, ale co měl při zranění Jarka Hampela a Janusze Kolodzieje dělat s polovinou týmu. Říkal mi, že si všichni v Polsku myslej‘, že když vyhráli čtyřikrát, že musí vyhrávat pořád.“
Nám však třetí série nevyšla. Matěj Kůs jí rozehrál nulou, kterou vzápětí dovezl i pětibodový Josef Franc, by byl zpočátku hodně vpředu. Souboj s Nickim Pedersenem ho ovšem poslal na poslední místo, když Dán nakonec dojel druhý.
V jedenácté jízdě byl Aleš Dryml diskvalifikován za najetí do pásky, které ovšem při nejlepší vůli vypadalo jako letmý start a to i z pohledu několika televizních kamer. Milan Špinka zamířil k telefonu v doprovodu obou bratří Drymlových, aby verdikt sudího reklamoval, ale neuspěl.
„Nakonec to bylo v televizi vidět,“ uznává Milan Špinka. „Opakovali to, viděli jsme to v boxech. Ála chtěl vyhrát a v takovejch‘ závodech musel riskovat. S kvalitními a vyrovnanými závodníky se musí riskovat o to víc. A teď to holt nevyšlo.“
Jediný bod pro český tým ve třetí sérii inkasoval Lukáš Dryml. V rozjížďce s číslem dvanáct pronikl spodní stranou první zatáčky ze čtvrté pozice na druhou. Tomasze Golloba nestihnul předjet. Polák mu navíc poslal v ústrety cejchu, po jejímž nárazu klesnul Pardubičan i za Nielse Kristiana Iversena.
Velká Británie pod českým tlakem
Riskantní strategii musel volit i Milan Špinka. Stejně jako při úvodním závodě v King’s Lynn si žolíkový útok načasoval do rozjížďky s číslem čtrnáct. Naději na dvojnásobný počet bodů vložil do rukou Josefa France, by ve třinácté jízdě zaznamenal svou druhou nulu v řadě.
„Risknul jsem to a dal ho tam,“ svěřuje se český kouč, který po svém rozhodnutí sledoval počínání Josefa France stejně dychtivě jako čeští fandové u televizních obrazovek. Pražan brilantně odstartoval, aby posléze zdárně odvracel veškeré útoky Macieje Janowskeho. „Měl jsem z jeho vítězství radost,“ netají se Milan Špinka. „Přibližovali jsme se soupeřům, ale už jsem viděl, že na postup do finále to není.“
V šestnácté jízdě se Lukáš Dryml opět prezentoval jako vynikající startér. Dopředu se však dostal Tomasz Gollob a tvrdý souboj s Nicki Pedersenem o druhé místo vyzněl opět ve prospěch dánského závodníka. Jenže hned po přestávce Aleš Dryml po souboji s Leonem Madsenem triumfoval stylem start – cíl. „Ztráceli jsme jedenáct bodů, ale najednou to bylo o šest,“ komentuje Milan Špinka.
Poslední šanci českých závodníků, aby svůj postup do race-off podtrhli průnikem na třetí místo, sebral Chris Harris v rozjížďce s číslem osmnáct. V roli taktické rezervy se do čela dostal současně s vylétnutím pásky, zatímco Matěj Kůs startující od mantinelu neměl šanci proniknout dopředu včas.
„Úspěch byl, že jsme se do run-off po letech dostali,“ bilancuje Milan Špinka. „Po letech, když se nám v mistrovství světa družstev v posledních letech nedařilo, je to impuls, že by se dalo jít dál. Kluci do toho dali všechno, nikdo to nebral na lehkou váhu, děkuju celýmu týmu. Samozřejmě by bylo nejlepší jet ve finále, ale když budu chodit pevnýma nohama po zemi, je náš výkon dobrej‘ úspěch.“
Zastánci změny rozpisu směrem ke čtyřčlenným družstvům hovoří o výhodě, jelikož je snadnější najít čtyři skvělé závodníky než pět. „V pěti máš zase víc možností s náhradníkem,“ kontruje Milan Špinka. „Tady můžeš jen s jokerem nebo taktickou rezervou. Ale v současné době by byl pátej‘ jezdec u nás problém, Vašek Milík měl tu ruku.“
Úvahy, že by se světové finále mohlo jet napřesrok u nás, což by nám přineslo výhodu přímého nasazení, nechtěl Milan Špinka komentovat. „Teď se uvažuje o dlouhé dráze, že by jelo devět mančaftů,“ říká. „Hlásí se Austrálie a Norsko a devátý tým y se našel. Jelo by se ve třech, tři dvojice v jedný jízdě. O tom jsme měli jednání už ve Francii. Pro nás by to bylo lepší už kvůli financování od státu, kde v soutěži musí být osm účastníků.“
Foto: Petr Makušev
