Praha – 3. října
S postupujícím podzimem nezbývá na české plochodrážní scéně hodně otázek k vyřešení. Neznáme jen juniorského mistra, vítěze přeboru jednotlivců/družstev a také šampióna z mistrovství jednotlivců. Poslední tajenka však dojde svého rozluštění dnes večer. V Praze se koná druhý a rozhodující podnik šampionátu, jehož první ročník v devětačtyřicátém o pět let předběhl všechna ostatní oficiální mistrovství na scéně domácího motoristického sportu.

První podnik v Pardubicích se počátkem července stal kořistí Matěje Kůse. Forma pražského juniora ve druhé polovině sezóny stoupala a triumf ve Svítkově byl jednou ze zastávek na jeho cestě vzhůru. O jediný bod celého večera ho připravil pouze Aleš Dryml. Staršího z bratrské dvojice ovšem v bodovém rozletu přibrzdila prázdná zadní pneumatika.

A tak se nejbližším sousedem Matěje Kůse v průběžné klasifikaci stal Hynek Štichauer. Majitel motocyklů s nezaměnitelným zeleno-černým designem pojal plán vylepšit si svůj životní výsledek v šampionátu. Tím je šesté místo z Březolup ze září 2006.

Avšak pár dnů po pardubickém mítinku si Hynek Štichauer polámal ruku při utkání britské Premier League. Svůj podzimní comeback si načasoval s ohledem na Zlatou přilbu i mistrovství republiky. Dnes v Pardubicích příjemně překvapil triumfem ve vylučovací skupině. Nepřehlédnutelný se stal rovněž ve čtvrtfinále, kdy mu však klíčové body utekly společně se vzduchem z jeho zadní pneumatiky.

„Spíš bych potřeboval jiný paže,“ reagoval na připomínku magazínu speedwayA-Z ohledně gumového pechu. „Je znát, že jsem na tom dva měsíce neseděl. Motorka jela pěkně, ale já po dvou kolech vadnul. Aspoň jsem rád, že můžu odpočívat na zejtra.“

Třetí v průběžné klasifikaci je Adrian Rymel, jenž se však na Britských ostrovech zotavuje ze svého těžkého zranění. Na titul si ovšem může dělat smělé ambice i Lukáš Dryml. Ten je při absenci Adriana Rymela jediným finalistou, který si už pocity mistra republiky vychutnal. Stalo se tak v letech 2005, 2008 a 2009.

Tři body odstupu na Matěje Kůse nejsou zrovna malou ztrátou, nicméně loni ve Svitavách dokázal stejný handicap vymazat během čtyř sérií a nakonec porazit Josefa France v rozjezdu o zlato. Aby toho však nebylo málo, prošel Lukáš Dryml při sobotní ouvertuře Zlaté přilby hrozivou kolizí s Tomášem Jůzou. Po ranním probuzení dokonce zvažoval, že do dalšího průběhu domácího závodu vůbec nenastoupí.

Nakonec mu však lví srdce nedovolilo vzdát se bez boje. Ačkoliv vedle obvyklé pomoci mechaniků potřeboval i asistenci lékaře při chlazení bolavého ramene, moc nechybělo, aby se dostal mezi nejlepších dvanáct. Kdyby na cílové metě rozjížďky s číslem třiadvacet nepodlehl Grzegorzi Walaskovi, byl v semifinále.

Po závodech stále nedokázal říct, jestli se zítra v Praze objeví nebo ne. „Mám plán B,“ připouštěl v reakci na tři body od leadera Matěje Kůse a vzpomínku na loňské Svitavy. „Jestli pojedu, půjdu do toho na sto procent.“

Foto: Martin Búri

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 7. července
Mezi smělými cíli, které si Matěj Kůs vytkl před letošní sezónou, byl také titul mistra republiky jednotlivců. Dnes ve Svítkově udělal první krok k jeho zisku, když vyhrál skvělými momenty oplývající první finálový závod. Po dvou sériích byl sice na čele neporažený Hynek Štichauer. Jenže domácí borec vzápětí prohrál se svým sousedem z boxu Tomášem Suchánkem a v rozjížďce s číslem šestnáct i s Matějem Kůsem. Do cesty pražského juniora se v devatenácté jízdě postavil Lukáš Dryml, mohutným finišem dohánějící úvodní bodové zpoždění. Matěj Kůs se před něho dostal až promyšleným manévrem v poslední zatáčce. Stal se tak vítězem závodu a vyhnul se rozjezdu s Hynkem Štichauerem. Zároveň zavřel cestu na pódium pro Lukáše Drymla. Pro zelený věnec si tak přišel Adrian Rymel.

První vítězství nemusí znamenat vůbec nic
Pomineme-li Tomáše Topinku a Michala Makovského, kteří v českém individuálním šampionátu nestartují již léta, dostalo se do finálové části skutečně šestnáct nejlepších borců. Ani jeden z kvalifikačních předstupňů totiž nepřinesl vyřazení někoho z okruhu favoritů. Pro dnešní závod byl tento fakt nesmírně účinným katalyzátorem napínavé podívané. A první vyhrání nemuselo znamenat vůbec nic.

Stačilo se zeptat třeba Filipa Šitery. Mšenský závodník slavil v první jízdě triumf ve stylu start – cíl. Nejprve ho sice hodně zlobil Josef Franc a po jeho klesnutí na konec pole mu nedopřál klidu Aleš Dryml. Tři body na úvod v závodě, v němž by člověk hledal snadnou jízdu jedině s lucerničkou v ruce, byly samozřejmě výtečným počinem.

Avšak už po první úpravě Filip Šitera poznal, že s jeho přáním prolomit dosavadní smůlu to nebude nikterak jednoduché. Sice skvěle odstartoval s Lukášem Drymlem za výfukem, jenže v prvním oblouku přišla smrš. Způsobili ji Hynek Štichauer a Martin Málek, kteří se prohnali dopředu.

Ve druhé zatáčce ke všemu musel Filip Šitera kapitulovat i před Lukášem Drymlem, který se spodní stranou protáhl pro poslední bod. Nicméně příklad Filipa Šitery byl křiklavý, avšak přece jen ojedinělý. Ostatní vítězové první série nezažili ve druhé pětině tak drastický propad.

Matěj Kůs vyhrál druhou jízdu bez větších problémů. V rozjížďce s číslem šest však narazil na Aleše Drymla. Pardubičan, jenž prve marně dotíral na Filipa Šiteru, nyní uhlídal v první zatáčce Matěje Kůse, aby se společně přesunuli před Jana Jaroše. A Adrian Rymel v poslední jízdě úvodní pětiny jezdil první od startu až do cíle navzdory útokům Lukáše Drymla. Ten se po promyšlené akci na sklonku druhého okruhu dostal Romana Čejku, aby mu po přehlídce nájezdů chyběl na cílové metě na vítězného Pražana jen malinký kousíček.

V rozjížďce s číslem sedm se ovšem pražský borec, který se po vyřazení z extraligového kádru Olympu objevil na našich oválech bezmála po třech měsících, musel sklonit před Lubošem Tomíčkem. Ten byl v Pardubicích jako pokropený živou vodou. Když zkrotil ve druhé zatáčce dravý útok Adriana Rymela, měl v kolonce u svého bodového zisku číslici pět.

Stejným výsledkem se po dvou sériích mohli chlubit ještě Aleš Dryml, Matěj Kůs a Adrian Rymel. Pouze Hynek Štichauer zůstával neporažený. Už před čarodějnickým přeborem, který musel vzhledem ke svému loňskému zranění absolvovat z kvalifikačních důvodů, se netajil přáním vylepšit své šesté místo z Březolup 2006. „Bral bych klidně pátý místo,“ připouštěl před závodem.

Na dráze však zamířil k metám nejvyšším. Rozjížďka s číslem tři se musela opakovat vinou letmého startu. Napodruhé zamířil do čela Jan Jaroš, avšak hrdinou se stal právě domácí závodník. V prvním oblouku objel Luboš Tomíčka, aby už v nájezdu do druhého navedl svůj motocykl pod Jana Jaroše. Další tři body dodal v páté jízdě. Jak už bylo řečeno, hned v první zatáčce převzal vedení, které mu až do cíle nedokázal nikdo sebrat.

Leadeři se utkali v jediné jízdě
Avšak ani Hynek Štichauer nedokázal dát na šňůru svých dnešních vítězství další uzlík. Svou první prohru zaznamenal v rozjížďce s číslem jedenáct. Nejlepší start předvedl Martin Gavenda, avšak v patách mu byli oba Pardubičané. V první zatáčce ho objel Hynek Štichauer. Tomáš Suchánek byl však ve výjezdu ještě důraznější a dostal se před svého souseda v boxu.

„Nezavřel jsem ho natvrdo,“ vyjádřil se Hynek Štichauer na adresu svého přemožitele. Okamžitě mu bylo jasné, že se o své průběžné vedení musí už dělit. Z nejbližších pronásledovatelů ale vypadl Luboš Tomíček, jenž v deváté jízdě získal bod až po odstoupení Zdeňka Simoty. A také Aleš Dryml. Ten v rozjížďce s číslem deset nepředvedl se žlutou barvou povlaku povedený start. Pustil se okamžitě do srdnatého nájezdu a s Martinem Málkem před sebou nedopřáli ani vteřinku klidu Richard Wolffovi.

Pražan si po tréninku liboval, že jeho dlouhodrážní motor GM z dílny Bohumila Brhela je rychlý. Závod však rozehrál dvojicí nul. Nyní ho na začátku třetího okruhu překonal Martin Málek. Naděje Aleše Drymla však braly za své spolu s unikajícím vzduchem z jeho zadní pneumatiky. V zatáčce u depa musel ve třetím kole odstavit motocykl. „Už celý kolo jsem, cejtil, že je prázdná,“ nechal se slyšet.

Matěj Kůs a Adrian Rymel ale své jízdy ve třetí sérii vyhráli a srovnali krok s Hynkem Štichauerem. Do cesty pražského juniora se v deváté jízdě postavil Zdeněk Simota. Po úvodní nule projel první zatáčku rozjížďky s číslem osm jako blesk a z posledního místa se v mžiku stal leaderem. Nyní se ve stejné roli nočního stíhače ocitnul Matěj Kůs. Během dvou kol však vyřídil Luboše Tomíčka i Filipa Šiteru.

Další kořistí v hledáčku jeho zaměřovače se stal červenomodrý motocykl Zdeňka Simoty. V prvním výjezdu třetího kola se už Matěj Kůs sunul okolo něj. A snad aby překonaný pražský závodník mohl litovat ještě víc, v závěrečném oblouku zůstal stát. „Přestávalo to jet,“ popisoval zdroj svých patálií. „Přední řetěz mi ztuhnul a prasknul.“ Adrian Rymel vzápětí ovládl už popisovanou desátou jízdu.

Třetí série viděla také vítězství Lukáše Drymla. Úřadující šampión začal dohánět své zpoždění rychlostí špičkového supervlaku. V rozjížďce s číslem dvanáct usedl na druhý motocykl, v jehož sedle notně využíval vnější stopy k hladkému triumfu. Ve čtrnácté jízdě pak troubil další sólo a metu protínal těsně před svým bratrem, zatímco zisk Luboše Tomíčka nezvýšil urychlený přestup na jiný stroj po vjezdu na ovál.

Pro další vývoj závodu byla hodně důležitá šestnáctá jízda. V ní se totiž střetli všichni tři leadeři průběžného pořadí, jimž dělal společnost Josef Franc. Ten však záhy přišel o postartovní třetí příčku a v předposledním okruhu zastavil. „Motor speciál na pardubickou dráhu,“ lamentoval. „Nešlo to, nešlo.“

Adrian Rymel hodně laškoval se startmaršálem, když si zadní kolo opřel o mantinel. Jeho trik však nezůstal záhy neprohlédnut. Start vyšel nejlépe Matěji Kůsovi, který se s úspěchem v první zatáčce ubránil Hynku Štichauerovi a Adrianu Rymelovi. Záhy však na čele osaměl. Hynek Štichauer se totiž propadl až za Adriana Rymela. Okamžitě ho však zaměstnával jedním útokem za druhým. A ve třetím kole se v úvodní zatáčce dostal spodem ke dvěma bodům.

Adrian Rymel si pojistil vysoký bodový zisk v sedmnácté jízdě, v jejímž prvním výjezdu předčil Martina Gavendu. Vzápětí ho o bod překonal Hynek Štichauer. Polovinu rozjížďky strávil za Alešem Drymlem, ale ve druhém okruhu ho v zatáčce u depa objel. Matěj Kůs tím pádem musel v rozjížďce s číslem devatenáct vyhrát. Jenže to samé potřeboval i Lukáš Dryml, aby mohl měřit v rozjezdu své síly s Adrianem Rymelem.

Zpočátku tahal za delší konec provazu domácí závodník. Matěj Kůs se po něm hnal vnějškem první zatáčky, avšak Tomáš Suchánek se dostal pod něho a v následujícím oblouku pronikl na druhou příčku. Matěj Kůs však okamžitě kontroval a od prvních metrů druhého okruhu vytrvale atakoval Lukáše Drymla. A teprve v posledním nájezdu našel recept na předjetí.

V tom okamžiku se rozplynula vidina dvou rozjezdů. Matěj Kůs skončil se čtrnácti body, zatímco Hynek Štichauer měl o jeden méně. Zároveň se potvrdilo třetí místo Adriana Rymela, když Lukáš Dryml skončil hned za ním. Dvouciferný bodový zisk měl už jen Martin Málek. Hodně ho však mrzela rozjížďka s číslem patnáct. V ní vedl, leč nakonec se musel sklánět nejen před Tomášem Suchánkem, ale i Zdeňkem Simotou.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Matěj Kůs. „Po dlouhý době končím závod, že mám strašnou radost. A jsem zpátky a mám motivaci. To ty třešně u pana Vopata. Pohladil jsem si u něho pod stromem berana. Jsem rád, byl jsem závodník, co vyjel od startu a držel si pozici. A zjistil jsem, že jde předjíždět, když to jede. Byl jsem rychlej‘ a to bylo know how pardubický dráhy.“

„Na plánu se pracuje,“ reagoval Hynek Štichauer na připomínku magazínu speedwayA-Z, že se mu prozatím daří vylepšovat své doposud nejlepší šesté místo v šampionátu. „Jsem šastnej‘. Kdyby mi někdo řek‘ před závodama, že budu na bedně, odpověděl bych mu, že se zbláznil. Doufám, že to v Praze naladím jako tady. A lépe a radostněji. Suchoše jsem nezavřel natvrdo, Aďu jo, ale bylo mi to už prd platný. Ale před závodama bych byl rád za pátý a nakonec jsem byl druhej‘.“

„Spokojenost,“ dal Adrian Rymel průchod své radosti. „Musíme pochválit mechanika Edíčka. Fakt makal, udělal jen dvě chyby, jinak jsem to moh’ vyhrát. Ale jsou to Pardubice, tak jsem spokojený. Díky panu Bellisovi, že se o to postaral, jinak bych tu dnes nebyl.“

„Trápil jsem se s motorkou,“ povzdechl si Lukáš Dryml. „To je osud, už to tu nemám rád. Minule jsem při extralize předjížděl paliče a dnes mi daj‘ mladší závodníci pokouřit. A já se nadřu jako blázen. Byla trochu jiná dráha, první dvě jízdy jsem se trápil, pak jsem si vzal druhou motorku a viděl’s to. Chceš, chceš, ale nepovedenej‘ závod a v hlavě něco je. V poslední jízdě jsem držel lajnu a nechal se objet jako začátečník.“

„Škoda té jedné jízdy se Zdendou Simotou,“ litoval Martin Málek. „Vedl jsem a on mě začal dost vyvážet. Nehorázným způsobem, že jsem neměl místo. Jezdecky jsem spokojený, bodově moc ne. Škoda těch dvou bodů v předposlední jízdě. Jsou to dva závody, uvidím, jak se bude dařit v Praze. Dnes to byly docela vyrovnané závody, takové jsem dlouho neviděl.“

„Šlo to až na ten začátek a konec,“ bilancoval Tomáš Suchánek. „Pořád jsem laboroval s převodem. Provařil jsem to na nich. Jinak dobrý, bojovalo se, uvidíme v Praze.“

„Něco si tam napiš, něco si vymysli,“ nebylo Aleši Drymlovi do řeči. „Před domácím publikem jsem doufal v bednu, ale dneska jsem se s tím pral a nebyl spokojenej‘ s motorkou. A defekt v půlce závodu ti nepřidá. Celý kolo jsem cejtil, že mám prázdnou pneumatiku. rozdíl pěti bodů na Matěje je velkej‘, ale to je plochá dráha.“

„Myslel jsem, že to v Pardubicích půjde,“ povzdechl si Filip Šitera. „A že prolomím smůlu. V poslední jízdě jsem zadřel motor, takže paráda.“

„V první jízdě jsem si cuknul a byl start,“ líčil své dnešní patálie Zdeněk Simota. „Ve třetí jízdě mi to přestávalo jet. Řetěz ztuhnul a prasknul. Pak jsem si uhlídal Martina Málka a Suchoš nás objel po venku. Ani nevím, kde se tak vylíhnul.“

„Třetí závod, tři body,“ odtušil Richard Wolff. „Byly komplikace. V tréninku dobrý, novej‘ motor od Bogase, udělanej‘ na dlouhou dráhu, že to tady zkusím. Pak odešel na druhým karburátor. Chyběl vstup do závodu, než něco najedeš, chybí to. Najede stíhat tolik dlouhejch‘ a krátkejch´. Letos budu jezdit hlavně dlouhou. Bohužel nejde to jinak.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 2 3 3 3	14
2. Hynek Štichauer, Pardubice	3 3 2 2 3	13
3. Adrian Rymel, Praha	3 2 3 1 3	12
4. Lukáš Dryml, Pardubice	2 1 3 3 2	11
5. Martin Málek, Březolupy	2 2 2 1 3	10
6. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 1 3 3 1	9
7. Aleš Dryml, Pardubice	2 3 E 2 2	9
8. Filip Šitera, Mšeno	3 0 2 3 0	8
9. Luboš Tomíček, Praha	2 3 1 1 E	7
10. Zdeněk Simota, Praha	0 3 E 2 1	6
11. Josef Franc, Praha	0 2 2 E 2	6
12. Martin Gavenda, Praha	0 1 1 E 2	4
13. Richard Wolff, Praha	0 0 1 2 0	3
14. Jan Jaroš, Mšeno	1 1 0 0 1	3
15. Roman Čejka, Slaný	1 0 0 1 1	3
16. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 0 1 0 0	2
res Jakub Fencl, Praha		DNR
res Vladimír Višváder, Liberec		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 22. června
Petr Moravec, předseda VV SPD, se minulou středu pohyboval po svítkovském depu s pytlíčkem v rukou. Šéf české ploché dráhy využil přítomnost velké části osmnácti českých finalistů a nechal je vylosovat startovní čísla pro první finále v Pardubicích. By je na programu až za více než dva týdny, rozhodně stojí za zveřejnění už nyní i s připomínkou kvalifikační cesty, jenž byla poměrně dlouhá i pro některé z favoritů.

Startovní listina prvního finále MR jednotlivců – Pardubice, 7. července:

	SMF Liberec	KV Pardubice
1 Filip Šitera, Mšeno
2 Aleš Dryml, Pardubice
3 Tomáš Suchánek, Pardubice	5. – 9 b
4 Josef Franc, Praha
5 Martin Málek, Březolupy		(6. – 15 b)
6 Matěj Kůs, Praha
7 Jaroslav Petrák, Pardubice	7. – 8+3 b	4. – 17 b
8 Martin Gavenda, Praha	6. – 9 b	2. – 18+3 b
9 Hynek Štichauer, Pardubice	1. – 14+3 b	1. – 19 b
10 Jan Jaroš, Mšeno
11 Luboš Tomíček, Praha	3. – 13 b
12 Richard Wolff, Praha	4. – 10 b
13 Lukáš Dryml, Pardubice
14 Roman Čejka, Slaný	8. – 8+2 b	9. – 13 b
15 Adrian Rymel, Praha
16 Zdeněk Simota, Praha	2. – 14+2 b	7. – 15 b
17 Jakub Fencl, Praha	9. – 8+1 b	11. – 12 b
18 Vladimír Višváder, Liberec	10. – 7 b	(12. – 11 b)

Poznámka: Martin Málek byl do finále nasazen přímo a v Pardubicích startoval z titulu své účasti v přeboru jednotlivců/družstev, nikoliv kvůli postupu do semifinále. To samé platí pro Vladimíra Višvádera, dosazeného přímo do semifinále v Liberci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 8. května
Pakliže se Vladimír Višváder pustí do filozofování, jeho glosy jsou vždy vtipné a výstižné. Dnešní semifinále mistrovství republiky jednotlivců přirovnal ke klouzání na šroubcích. Zápolení na krátké dráze, jenž byla chvílemi hodně kluzká, nabídlo vše, čím se plochá dráha může pochlubit. Drama gradovalo až v posledních chvílích a celá řada favoritů neskrývala obavy, zda se nakonec ve finále objeví. Závod opanovala trojice Hynek Štichauer, Zdeněk Simota a Luboš Tomíček. Z běžícího pásu jejich sériové výroby trojek vystoupil jako první Zdeněk Simota. V patnácté jízdě dlouho trčel za Jaroslavem Hladkým. Když si s ním poradil. Roman Čejka byl už mimo bitevní vzdálenost. V závěrečné rozjížďce však Zdeněk Simota porazil Hynka Štichauera a vynutil si vzájemný rozjezd. Tady však úřadoval Pardubičan. Třetí byl Luboš Tomíček, jenž si po pražské extralize odskočil na skok k úspěšné premiéře do Somersetu. Pavel Fuksa skončil sice mezi vyřazenými, avšak odnesl si cenu fair play. Šlechetně zapůjčil Jaroslavu Petrákovi svůj motocykl, když mu jeho stroj vypověděl poslušnost kvůli poruše zapalování. Pardubický matador v sedle jeho motocyklu dobyl klíčový bod, který mu v další dodatkové jízdě otevřel finálové brány.

Závody před závody, honička na jejich začátku
Kvalifikační klíč letošního mistrovství republiky nekompromisní. Různé divoké karty, které ještě loni mohly někoho zvýhodňovat na úkor jiných závodníků, jsou už definitivně historií. Ve finále je pouze nejlepší osmička z minulého roku, což je záležitost, do níž nikdo nezasáhl. Novinkou roku 2010 je však uzamčení semifinále. Kdo se loni, neumístil nebo nestartoval, musel na čarodějnickou kvalifikaci, a už měl v minulosti výsledky jakékoliv.

Proto v Pardubicích nechyběli ani Zdeněk Simota, ani Hynek Štichauer. Pardubičan dnes do Liberce neletěl z Anglie, nicméně v pátek trénoval se svým krakovským klubem a domů se dostal až nad ránem. Problematický příjezd měl i Tomáš Suchánek a stěžoval si na únavu dvou probdělých nocí i zaplněné dálnice. Největší honičku měl ovšem Luboš Tomíček.

Pražan se po čtvrteční extralize vypravil za volantem své dodávky vstříc svému debutu v Somersetu. „Poprvé jsem jel po dlouhý době v Premier League, při nástupu jsem zadřel motor, ale jinak to bylo dobrý,“ svěřoval se. „Doufám, že ta atmosféra v klubu bude pokračovat dál. S Elite League se to nedá srovnat.“ Bezprostředně po závodech se vypravil na letiště, aby nad ránem přistál na pražské Ruzyni.

Startovní listina doznala nečekaných změn z okruhu závodníků, kteří mohli směle pomýšlet na postup do finále. Středeční pád při pokračování juniorky na plzeňských Borech vyřadil Jana Holuba. Za omluvou jeho klubového kolegy Michaela Hádka stála kombinace přípravy na maturitní zkoušku a nedělní účast v polské lize. Poslední ztrátou byla absence Michala Dudka, jehož slánský předseda Petr Křikava omluvil přímo na místě kvůli problémům s motorem.

I bez třech pretendentů finálové účasti nabídl závod obvyklé semifinálové drama. Osm volných postupových míst se na první pohled může zdát jako přehnaná kvóta, avšak záhy se projevila převaha poptávky nad možnostmi nabídky. A to tím spíše, udělal-li někdo chybu, která ho mohla psychicky trápit až do konce. Za skvělý příklad by mohl posloužit Martin Gavenda.

Zatímco Hynek Štichauer směřoval v rozjížďce s číslem jedna za svým úvodním triumfem, on zůstal na třetím místě. Sice zaútočil na druhého Jakuba Fencla, avšak pražský junior byl až příliš rozevlátý a Martin Gavenda se mu musel vyhýbat až do nafukovacích bariér. Zůstal třetí, avšak ve třetím kole se mu vedlo mnohem hůře. V nájezdu do druhé zatáčky upadl.

„Motorka byla zvadlá,“ vysvětloval později příčiny svého pádu. „Nechtělo se to roztočit, proto to na tom venku uchcalo.“ S nulovým ziskem musel závod rozehrávat i Tomáš Suchánek. Pardubičan v prvním oblouku klesnul ze druhého na čtvrté místo. „Bylo to nakropený,“ popisoval. „A bylo to jak na ledě. A ty dva zevláci Vlado a Jarda mě předjeli.“ Vladimír Višváder se s tímto názorem ztotožnil. „Jsou to šroubky, je to klouzání,“ nechal se slyšet.

Zdeněk Simota však vyhrál se stejnou lehkostí jako prve Hynek Štichauer. Zato Richard Wolff se na svou první trojku pořádně nadřel. Rozjížďka s číslem tři se musela opakovat. Pavel Fuksa si v úvodním výjezdu škrtnul o Romana Čejku a upadl. Na podruhé zopakoval slánský junior svůj brilantní start, avšak tentokrát se nenechal v první zatáčce zaskočit od Richarda Wolffa. Nicméně Pražan atakoval znovu a znovu a teprve skutečně tvrdý bodyček ze spodní strany předposledního oblouku mu otevřel cestu do čela.

Čtvrtá jízdě se opakovala hned dvakrát. Nejprve lehl¨Tomáš Jůza a byl s poraněným ramenem transportován do nemocnice. Napodruhé se zastavovalo kvůli Zdeňku Schneiderwindovi. Pak už mohl Luboš Tomíček konečně zaznamenat své první tři body.

Řádění paní Smůly
Hynek Štichauer a Pražané Luboš Tomíček a Zdeněk Simota hladce vyhráli své rozjížďky také ve druhé sérii. Vladimír Vopat, pražský kouč, který si nenechal semifinále ujít, si neodpustil sarkastickou poznámku: „Zeptal bych se Luboše a Zdendy, jestli nechtějí jet extraligu za Olymp. Proč s takovou lehkostí nemohli jet ty první tři extraligové závody?!“

Závod se přehoupl do třetí série a na čele se nic neměnilo. V desáté jízdě triumfoval Zdeněk Simota stylem start – cíl. Vzápětí Luboš Tomíček sebral vedení Tomáši Suchánkovi už v první zatáčce. A nakonec Hynek Štichauer vyhrál rozjížďku s číslem dvanáct, by ho zaskočil Vladimír Višváder. „Úplně mě na tom startu vyděsil,“ řekl na jeho adresu. „Vylít z tý čtyřky, že jsem nevěřil.“

Nicméně neporazitelné trio směřovalo nejen k postupu, ale i na stupně vítězů. Zato nikdo jiný neměl nic jistého. Martina Gavendu po úvodní nule čekala dvojice těžkých jízd. Nejprve podlehl Luboši Tomíčkovi, vzápětí i Zdeňku Simotovi. Podobně se vedlo i Tomáši Suchánkovi. Jen s tím rozdílem, že místo Zdeňka Simoty narazil na Hynka Štichauera.

Lépe nemohl začít Vladimír Višváder. V rozjížďce s číslem sedm rychle zbavil vedení Pavla Fuksu. Ve dvanácté jízdě pak dojel těsně za Hynkem Štichauerem, jehož zaskočil svým pekelným startem, jak už bylo napsáno. Ale ani jemu nebylo souzeno prožít pohodový mítink.

V rozjížďce s číslem třináct odstartoval hned za Lubošem Tomíčkem. V první zatáčce druhého kola se však přetočil a po přemetu přes řidítka se ocitl na dráze. „Bylo to jak na hrazdě,“ říkal v depu, když společně s mechanikem zkoušel vyrovnat pokroucený motocykl lešeňářskou trubkou. „Měl jsem špatně nastavenýho Blixta. Zachráp‘ jsem na startu a dostal cejchu, lehnul jsem jak měch krumpálů. Asi minutu jsem viděl hvězdičky. Teď beru druhou motorku, dávám novou hranu a jdu do nich!“

Richard Wolff, jehož ve dvou pětinách porazil pouze Zdeněk Simota, se v jedenácté jízdě dočkal diskvalifikace. Odstartoval druhý za Lubošem Tomíčkem, aby je oba v první zatáčce objel Luboš Tomíček. V cíli se pak Richard Wolff dozvěděl, že přišel i o poslední bod, protože přejel oběma vnitřní čáru. „Viděl jsem, kde jsem přejel, ale jde o to, že vyloučili mě, ale byly tam další stopy,“ komentoval verdikt Karla Voborníka.

Pravé martýrium si prožil Jaroslav Petrák. Zahájil mítink dvojicí rozjížděk s favority, v nichž pravidelně inkasoval body. Rozjížďku s číslem devět vedl od startu takřka až do cíle. V poslední zatáčce zpomalil kvůli upadlé cívce zapalování a byl rád za jeden bod. Mezitím v depu vyměnil celé zapalování, ale před šestnáctou jízdou nebyl schopný svůj stroj vůbec nastartovat. Do vypršení limitu zbývalo ještě půl druhé minuty, když rezignovaně mávl rukou a sundal brýle.

Pavel Fuksa, když viděl jeho potíže, mu šlechetně půjčil svůj motocykl. „Za to, co teď Partyzán udělal, ho navrhnu na cenu fair play,“ komentoval jeho gesto Petr Moravec v roli předsedy jury. Jaroslav Petrák měl dvacet sekund na příjezd na rošt. Když zastavil u pásky, kromě nul svítila na časomíře už jenom osamocená trojka. Na skalp Luboše Tomíčka a Richarda Wolffa nemohl za daných okolností pomýšlet, avšak bod získaný na úkor Ondřeje Veverky byl nesmírně cenný.

Drama až do konce
Z potíží jiných profitoval Jakub Fencl. V deváté jízdě visel dlouho na třetí příčce, avšak nakonec v něm chytly zase a během posledního kola zdolal Pavla Fuksu. A když Jaroslav Petrák kvůli cívce zpomalil, dědil vítězství. Na začátku třetí série zase využil pádu Vladimíra Višvádera a cílem projel druhý za Lubošem Tomíčkem.

V patnácté jízdě se zvedl i Roman Čejka. Jeho mechanik Antonín Polák měl sice před startem práci navíc, když musel měnit prasklou hadici přívodu paliva, avšak start zastihl slánského juniora ve vedení. Zdeněk Simota byl vzadu, navíc ho ve druhé zatáčce vyvezl Jaroslav Hladký až na mantinel. Než se probil na druhou příčku, do cíle zbývala necelá dvě kola a Roman Čejka si už nenechal tři body vzít. „Zasral jsem si celou motorku,“ láteřil Zdeněk Simota v depu.

Roman Čejka tak výrazně promluvil do obsazení stupňů vítězů. Hynek Štichauer a Luboš Tomíček si totiž ve čtvrté pětině udrželi čistý štít. A v závěrečné jízdě narazili sami na sebe, přičemž společnost jim dělal právě Zdeněk Simota. „Nikdo nebude věřit tomu, že se ta čísla losovala,“ upozorňoval Petr Moravec už na začátku klání.

V klíčové jízdě se po startu prosadil Zdeněk Simota. Hynek Štichauer ho v první zatáčce objel, ale Pražan si do druhého nájezdu udržel vnitřní stopu a vyjel ven znovu jako první. Luboš Tomíček díky třetímu místu získal stejné umístění také celkově, zatímco o vítězi měl rozhodnout rozjezd. V něm se role obrátily a Hynek Štichauer držel vrch. Pozitivně však kvitoval, že Zdeněk Simota na něho byl v prvním oblouku dost hodný.

Ještě před tím se vyřešila postupová tajenka. V sedmnácté jízdě si finále zajistil Tomáš Suchánek, triumfující stylem start – cíl. Roman Čejka udělal maximum druhým místem. Svým způsobem mu pomohl i Ondřej Veverka. Pražský mladík celá čtyři kola držel na uzdě dotírajícího Jakuba Fencla. Ten skončil na stejných bodech jako Roman Čejka a oba netrpělivě vyčkávali další vývoj událostí.

Vzápětí přijel do cíle první Richard Wolff před Martinem Gavendou a oba si mohli oddechnout. Ne však Vladimír Višváder, jenž si rychle sečetl, že na něj ve finále zbyl jen post druhého náhradníka. V rozjížďce s číslem devatenáct se Jaroslav Petrák venkem úvodní zatáčky dostal před Jaroslava Hladkého. Vyrovnal zisk Romana Čejky a Jakuba Fencla a vynutil si další rozjezd o dvě zbývající postupová místa. A v něm se zdatně vypořádal s dotírajícím Romanem Čejkou, když Jakub Fencl zaostal vzadu.

Hlasy z depa
„Jsem ve finále, to je důležitý,“ radoval se Hynek Štichauer. „Je to prestiž, mám tady hromadu opilejch‘ příbuznejch‘, tak jsem nedělal ostudu. Jsem rád, ve finále uvidím, to je vždycky o štěstí.uvidíme,jestli bude forma na oba dva závody. Do každýho závodu se snažím dát všechno. Chtěl bych líp než šestý místo. Šestej‘ jsem už byl, tak třeba pátej‘ (smích). Včera jsem měl depku. V Polsku na tréninku mě měřili i junioři. Přijeli jsme o půl čtvrtý. Děkuju Mírovi Mihulemu, spal hodinu a dělal motorky. Pohodička, až na tu jednu jízdu. Kdybych to zkoušel dvě kola venkem, buď by mě Luboš podjel nebo bych Zdendu udělal. Zdenda byl v rozjezdu na mě hodnej‘, za to mu děkuju. V poledne letím do Anglie, zejtra mám Stoke.“

„V rozjezdu jsem odstartoval,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Pokládal to na mě, ale nechtěl jsem to udělat sviňácky. Párkrát to už bylo o kousek. Šlo o to postoupit, sere mě ta jedna jízda. Zasral jsem si celou motorku. Spokojenost, ve finále se to ukáže. Tam to místo v první zatáčce nenechám.“

„Člověka sere, že musí jet semifinále,“ netajil se Luboš Tomíček. „Je to zbytečnej‘ závod navíc. Při špatných kartách můžeš nepostoupit. Po třech dnech toho mám dost. Byl jsem v Anglii, včera ip op loď, zpátky letadlem. Včerejší noc mi nevadila, ale dneska jsem startoval asi sedmkrát a těšil se, a už je po závodech. co se týče tý poslední jízdy, bylo to taky z ekonomickejch‘ důvodů. Chtělo to dát novou gumu.“

„Pohoda,“ odtušil Richard Wolff. „Akorát ta diskvalifikace. Viděl jsem, kde jsem přejel, ale jde o to, že vyloučili mě, ale byly tam další stopy. Tady o nic nejde, je hezký vyhrát, ale kolikrát jsem byl první nebo druhej‘ v semifinále a ve finále je to o něčem jiným. Postup tam je a ve finále si to rozdáme o titul.“

„Nic moc, důležitý je finále,“ přemítal Tomáš Suchánek. „Snad už nikdy nebude Kopřivnice (narážka na předloňské vyřazení v semifinále v Kopřivnici – pozn. redakce). V první jízdě jsem měl dobrej‘ start, Simoák jel se mnou. Bylo to nakropený a bylo to jak na ledě. A ty dva zevláci Vlado a Jarda mě předjeli. A bylo pozdě, tady už nepředjedeš. Na to, jak to vypadalo zezačátku jsem spokojenej‘. Vyzkoušel jsem motorky, v Čechách jsem ještě nejel, přijel jsem dnes ráno. Pětadvacet hodin na cestách, od Belgie to bylo celý zasekaný. Ve čtvrtek jsem jel v Redcaru, jsem trošku unavenej‘, dva dny jsem nespal.“

„Měl jsem nervy a klepal se celý závody, abych se tam vešel,“ nezastíral Martin Gavenda. „Nakonec to dopadlo, mám radost. Musel jsem skočit na druhou motorku, ta první nejela. Díky tomu jsem upadl. Už jsem to cítil v tréninku, upravil to, ale nepovedlo se to. Od druhé jízdy jsem jel na druhé motorce. Teď hlavně finále.“

„Bylo to o nervy,“ ulevil si Jaroslav Petrák. „Blbla elektrika, na to jsme přišli. Odstranili jsme závadu, pak ale upadla cívka. Pak odešlo celý zapalování. Bylo to hektický. Moh‘ jsem si ušetřit rozjezd. Nakonec to dopadlo. Dráha byla pěkná, sem tam zrádná. Ale ty jezdci, co měli postoupit, postoupili.“

„Dobrý, bohužel chyběl kousek,“ litoval Jakub Fencl. „Neodstartoval jsem z tý jedničky. Nebyla moc dobrá. Blbě se předjíždělo, ale dráha byla jinak připravení výborně. Rozjezd jsem taky neodstartoval, aspoň jsem první náhradník.“

„Nebyly to nervy,“ odmítal Roman Čejka dramatizovat dnešní semifinále. „Nemůžu se nervovat, pak se jede líp. Dneska dobrý pocity. Paráda. Zezačátku to vypadlo, že nemám šanci, ke konci mi přálo štěstí. V rozjezdu jsem to dal, pohlídal si to od startu. Jsem spokojenej‘.“

„Dal jsem si do tý řepy a nebyl ve svý kůži,“ vyprávěl Vladimír Višváder. „Škoda těch dvou bodů, jsem tam jen jako náhradník. Bavíme se, bavíme.“

1. Hynek Štichauer, Pardubice	3 3 3 3 2	14+3
2. Zdeněk Simota, Plzeň	3 3 3 2 3	14+2
3. Luboš Tomíček, Praha	3 3 3 3 1	13
4. Richard Wolff, Praha	3 2 L 2 3	10
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	0 2 2 2 3	9
6. Martin Gavenda, Praha	F 2 2 3 2	9
7. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 1 1 3	8+3
8. Roman Čejka, Slaný	2 0 1 3 2	8+2
9. Jakub Fencl, Praha	2 1 3 2 0	8+1
10. Vladimír Višváder, Liberec	1 3 2 X 1	7
11. Pavel Fuksa, Mšeno	F/R 2 2 1 0	5
12. Ondřej Veverka, Praha	2 1 1 0 1	5
13. Jiří Brummer, Praha	1 1 0 E 2	4
14. Jaroslav Hladký, Praha	1 0 1 1 1	4
15. Zdeněk Schneiderwind ml., Praha	X 0 0 F 0	0
16. Tomáš Jůza, Pardubice	X – – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Liberec – 8. května
Šampionát jednotlivců má v letošním roce tři kola. Úvodní podnik přeboru jednotlivců/družstev minulý týden v Pardubicích doplnil startovní listinu dnešního semifinále v Liberci. Původní počet šesti postupujících se rozšířil, protože z osmi přímo nasazených se tři omluvili. Na stole navíc leží ještě jedna omluvenka, i když ještě není zcela jasné, jestli bude naplněna.

Nejprve se omluvili Dariusz Lowicki a Martin Vaculík. Zranění z prvomájového Mšena zapříčinilo absenci také Pavla Pučka. Ke slovu se tak dostali další závodníci ze závěrečné klasifikace čarodějnického klání v Pardubicích.

Kvůli přípravě na maturitní zkoušku zvažuje rezignaci rovněž Michael Hádek. Sice se už omluvil, avšak dle posledních informací není jeho start ještě ztracený. Pakliže by se plzeňský junior v Pavlovicích přece jen neobjevil, jeho místo zaujme Pavel Fuksa.

Nepříjemné deště z počátku týdne pořadatelům zkomplikovaly život, avšak pavlovická dráha je už zcela připravena.

Startovní listina:

1 Jakub Fencl, Praha

2 Martin Gavenda, Praha*

3 Jaroslav Hladký, Praha

4 Hynek Štichauer, Pardubice

5 Zdeněk Simota, Praha

6 Jaroslav Petrák, Pardubice*

7 Vladimír Višváder, Liberec*

8 Tomáš Suchánek, Pardubice*

9 Richard Wolff, Praha

10 Roman Čejka, Slaný

11 Michal Dudek, Slaný

12 Jan Holub, Plzeň*

13 Michael Hádek, Plzeň*

14 Luboš Tomíček, Praha*

15 Ondřej Veverka, Praha

16 Tomáš Jůza, Pardubice

17 Pavel Fuksa, Mšeno

18 Jiří Brummer, Praha

Poznámka: přímo nasazení závodníci jsou označeni *. Nestartují Martin Vaculík, Pavol Pučko a Dariusz Lowicki.