Pardubice – 29. června
Středečního semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Pardubicích byli přítomni také někteří už přímo nasazení finalisté nebo jejich zástupci či představitelé klubů. Ti si vedle osmičky postoupivších už vylosovali startovní čísla pro první finále, jenž je na programu v polovině srpna v Divišově.

Startovní listina: 1. finále MR jednotlivců, Divišov – 13. srpna:

1 Aleš Dryml, Pardubice

2 Jan Holub, Mšeno

3 Tomáš Suchánek, Pardubice

4 Jaroslav Petrák, Pardubice

5 Eduard Krčmář, Slaný

6 Michal Dudek, Slaný

7 Václav Milík, Pardubice

8 Jan Jaroš, Mšeno

9 Pavol Pučko, Praha

10 Martin Gavenda, Praha

11 Martin Málek, Březolupy

12 Matěj Kůs, Praha

13 Hynek Štichauer, Pardubice

14 Filip Šitera, Mšeno

15 Zdeněk Simota, Praha

16 Lukáš Dryml, Pardubice

17 Jaroslav Hladký, Praha

18 Roman Čejka, Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 29. června
Radost, zklamání, překvapivé výsledky i fatální defekty. Tohle všechno nabídlo dnešní semifinále šampionátu jednotlivců v Pardubicích. Své by o tom mohl vyprávět Jan Holub. Před startem rozjížďky s číslem jedna mu vzplanul motocykl jasným plamenem kvůli zkratu v elektrickém okruhu. V sedle druhého stroje se ovšem musel sklánět pouze před Martinem Gavendou, zatímco Václav Milík ztratil body jen se mšenským juniorem. V dodatkové jízdě si však Václav Milík nenechal svůj triumf už vzít.

Horko v tropickém dni
Horké tropické odpoledne lákalo svým žárem spíše někam k vodě. Šestnáctka semifinalistů ovšem místo chladivého osvěžení prahla po semifinálové bitvě. Brány k postupu do finálové části mistrovství republiky jednotlivců a dalším benefitům s ním spojeným se totiž dnes ve Svítkově otevřely poprvé a naposledy.

Osazenstvo některých boxů se však chmuřilo už po tréninku. Ondřej Smetana se vrátil se zadřeným motorem a nad svým pohonným agregátem se skláněl rovněž Roman Čejka. „Upadly oba štelovací šroubky nad ventilem,“ líčil s vědomím, že svou příslušnost mezi elitní českou šestnáctku bude muset uhájit jen s jedním motocyklem.

Slavnostním nástupem závod většinou začíná, ale pro Tomáše Jůzu paradoxně skončil. Vyzkoušel si start a rázem bylo jasné, že je zle. „Ulítly mi štefty na motoru,“ hlásil nešastně, když odtlačil svůj ztichlý stroj zpátky do svého depa. „To už je letos třetí motor. Mám jednu motorku, ale pan Vozár říkal, že mi na ligu ve Mšeně půjčí motor. Ty moje jsou akorát do sběru. Zkusil jsem si teď na protilehlý rovince start, rána a odlítly štefty.“

Ani Pavol Pučko se při svém comebacku po nucené měsíční přestávce nevyhnul technickým trablům. „Včera jsem si šel spravit chu na trénink a zadřel hned po prvním kole,“ povzdechl si, aby ovšem jedním dechem dodal, že se na dnešek. „Bylo by škoda to nezkusit, když je semifinále.“

Pražského juniora čekala hned rozjížďka s číslem jedna a v ní Jan Holub s Václavem Milíkem, kteří se rozhodně chtěli počítat k absolutním favoritům podniku. Při jejich utkání se daly čekat jiskry, ale rozhodně ne ty ze zkratu v elektrickém okruhu mšenského závodníka. Jeho motocykl záhy vzplanul jasným plamenem.

„Cejtil jsem teplo na kombinéze, tak jsem z toho seskočil,“ připomněl Jan Holub skutečnost, že metyl hoří neviditelným plamenem. Požár bylo vidět, až když plameny zachvátily dečky. Hasič naštěstí promptně donesl hasící přístroj a za asistence Hynka Veverky požár uhasili. Popálený prst otce pražského závodníka byl naštěstí jediným zraněním z celého incidentu.

Jan Holub se mezitím objevil na ovále v sedle druhého motocyklu. A by pohotovou reakcí na let pásky se mohl pyšnit především Pavol Pučko, z prvního oblouku vyjel na čele Jan Holub s Václavem Milíkem v těsném závěsu. „Zatopil jen sám sobě,“ odmítal Václav Milík myšlenku, že mu Jan Holub navzdory požáru pořádně zatopil. Vzápětí však dodal pohled svýma očima. „Ujel mi už od startu, zkoušel jsem to, ale už s tím nešlo nic dělat.

Po nejlepší cestě do finále se v první sérii vydal i Eduard Krčmář, když stylem start – cíl triumfoval ve druhé jízdě. Vzápětí ho napodobil Jan Jaroš, zatímco Martin Gavenda v musel o druhou příčku urputně zápolit s Romanem Čejkou. Slánský junior v ní od nájezdu do druhého okruhu zaostával a kvůli poruše zapalování dokonce zůstal stát v půli nájezdu do depa. Trojbodovým inkasem rozehrál své působení i Jaroslav Petrák, když se v rozjížďce s číslem čtyři nejprve zbavil dotěrného Michala Dudka, aby už v prvním výjezdu objel vedoucího Ondřeje Veverku.

Panoptikum vzletů a pádů
Každý závod, z něhož se postupuje někam dál, nabízí desítky drobných příběhů. Z osudových zaváhání či nečekaných triumfů se postupová mozaika skládala také dnes. Z úvodní čtveřice vítězů svou neporazitelnost prodloužil pouze Eduard Krčmář. O jednoho soupeře přišel ještě před startem.

Romanovi Čejkovi zhasnul motor. V tropickém žáru ho tlačil k depu. Mechanik Jakub Růžička mu pomohl tlačit nahoru do depa. „Jsem nasranej‘,“ rozčiloval se slánský závodník, sotva si sundal přilbu. A nebylo divu, jeden motocykl stál nepojízdný v rohu, na druhém bylo třeba vyměnit cívku zapalování, což ovšem v dvouminutovém limitu nešlo stihnout.

Eduard Krčmář sice tady snadno rozmnožil své bodové konto, avšak v rozjížďce s číslem dvanáct se lapil do pásky. Jana Holuba v šesté jízdě odvedl Martin Gavenda, avšak mšenský borec se stále držel vysoko. V rozjížďce s číslem deset vyhrál před Janem Jarošem, který opět pilně laboroval s technikou. V osmé jízdě se dokonce vrátil z dráhy do depa. Úpravy mu však nebyly v souboji s Václavem Milíkem pranic platné.

Pardubičan skvěle odstartoval. A když ho Jan Jaroš předčil vnějškem první zatáčky, okamžitě se vnitřkem tlačil zpátky. Už na protilehlé rovince byl zpátky ve vedení, které si už nenechal vzít. A v rozjížďce s číslem dvanáct se osmi body vyrovnal Janu Holubovi. Eduard Krčmář se dostal ze hry kvůli pásce, jak už bylo řečeno. Zpočátku byl první Jaroslav Petrák, jenže Václav Milík ohraničil okamžiky jeho vedení první zatáčkou. Na začátku posledního kola se před pardubického matadora posunul i Martin Gavenda.

Ten se sedmi body držel vedoucího tria, avšak stejným bodovým ziskem se mohli chlubit rovněž Jan Jaroš a Pavol Pučko. Tomu ovšem nahrála smůla Michala Dudka. Slánský junior se konečně chytil až ve třetí sérii. V deváté jízdě suverénně vedl, jenže v předposledním kole ho nechal na holičkách motor. „V nájezdu to začalo brutálně zvonit a v nájezdu do chcíplo,“ líčil.

Vítězství spadlo do klína Pavlu Pučkovi a dva body se náramně hodily i do chudičké sbírky Romana Čejky. A to tím spíše, přestal-li jeho motocykl na kopci do depa opět jet. „Aby toho nebylo, pane kolego, málo, utrh‘ se šteft,“ pravil klidným hlasem jeho mechanik Antonín Polák.

Srandičky stranou, jde do tuhého
Po třech sériích už závodníkům s menším bodovým ziskem tvrdly rysy. Klíčový krok k postupu učinil Eduard Krčmář v rozjížďce s číslem třináct. Předchozí extempore s páskou eliminoval triumfem ve stylu start – cíl. Avšak i poražení Jan Jaroš a Pavol Pučko už byli jednou nohou ve finále.

Podobný optimismus ovšem nemohl hřát čtvrtého v pořadí Ondřeje Veverku. Na jeho pěti bodech se největší měrou podílelo vítězství z jedenácté jízdy, které v první zatáčce sebral Jaroslavu Hladkému. Nyní však tušil, že v poslední sérii může být zle. A vskutku bylo. Ve druhém kole rozjížďky s číslem dvacet Pražanovi, který se v prvním oblouku posunul před třetího Františka Irmiše, prasknul primární řetěz. Ztracený bod rozhodl, že nepůjde do rozjezdu o místo náhradníků, ale zůstane rovnou jako první nepostupující.

Existenční starosti se přihlásily také u boxu Romana Čejky. V rozjížďce s číslem čtrnáct se ho Jaroslav Petrák pokoušel odsoudil ke třetímu místu už v první zatáčce. Nepovedlo se, takže v dalším oblouku zaútočil vnitřkem, aby se dostal nejen před slánského juniora, ale také před vedoucího Jana Holuba.

Ten si podobné výstřelky nechtěl nechat líbit a v první zatáčce opět vedl. Předjížděcí manévr si ovšem musel zopakovat ještě jednou. Jaroslav Petrák se totiž v nájezdu do třetího okruhu znovu zjevil na první pozici, avšak Jan Holub nyní kontroval takřka okamžitě. Ob jednu rozjížďku později požádal Václav Milík svého mechanika Radima Janoucha o jeden zub lehčí převod. V relativně slabším obsazení triumfoval stylem start – cíl a udržel se na společném vedení s Janem Holubem.

K celkovému třetímu místu mířil Martin Gavenda a Michal Dudek z toho neměl pražádnou radost. Pražský Moravan ho v první zatáčce předjel, v čemž ho napodobil Ondřej Smetana. S ním se Michal Dudek vypořádal, ale pět bodů na kontě ho nutilo přemýšlet, kudy vede cestička do finále.

Hned po přestávce Martin Gavenda svou třetí příčku potvrdil, když v první zatáčce překonal Pavla Pučka. Spolu s ním se svezl i Jaroslav Hladký, který musel stále čelit nájezdům svého staršího klubového kolegy. Ještě pod šachovnicovou vlajkou se po něm ohlížel, jakoby nemohl uvěřit, že je skutečně před ním. Nebylo divu, zatímco Pavlu Pučkovi už místo mezi osmi postupujícími nemohl nikdo vzít, Jaroslav Hladký právě pronikl do finále jako první náhradník.

Vzápětí Jan Holub suverénním triumfem hodil rukavici Václavu Milíkovi. V úvodním výjezdu druhého okruhu Eduard Krčmář znatelně zpomalil, čehož briskně využil Michal Dudek. Ten se tak dostal na celkovou osmou příčku, což vedlo ke spekulacím o úmyslné pozici klubového kolegy. „O tom ti nic neřeknu,“ vyvracel podobné spekulace Eduard Krčmář.

V rozjížďce s číslem devatenáct se Jaroslav Petrák v úvodním výjezdu přehnal okolo Jana Jaroše. Oba skončili s jedenácti body těsně pod pódiem. Jenže to už se pozornost upírala na Václava Milíka. Pardubický junior se rychle prosadil do čela a vynutil si rozjezd o vítězství s Janem Holubem. Roman Čejka ho celá čtyři kola stínoval, což s definitivní platností rozhodlo, že letošní finále absolvuje v roli druhého náhradníka.

Kvalifikační otazníky už měly své odpovědi, když se na roštu řadili Jan Holub s Václavem Milíkem. Stejně jako v samotném úvodu předvedl lepší start mšenský borec. Pardubičan však na něho tentokrát v první zatáčce vyzrál a vítězství bylo jeho.

Hlasy z depa
„Bomba, jsem první,“ jásal Václav Milík. „Škoda toho bodu. Od startu mi Jéňa ujel, zkoušel jsem to, ale nešlo s tím nic dělat. Odjel na mě i v rozjezdu, pak jsem to dal na lajnu a k prknům a on už neměl kudy. Hlavně jsem ve finále, těším se moc, doufáme, že budu bojovat jako tady. Kdyby bylo patnáct, bylo by to ještě lepší.“

„Moc dobrý to nebylo, když to takhle hořelo,“ ukazoval Jan Holub na svůj ohořelý motocykl. „Kraák na cívce. Ani jsem nečekal, že pak takhle Vencovi vypálím rybník. Možná to bylo lepší, že to chytlo, ta druhá motorka jela o hodně líp. Je finále, to byl cíl!“
„Původně jsem šel vyhrát, ale nepovedlo se to,“ připouštěl Martin Gavenda. „Trošku jsem se trápil s nastavením. Bylo to dobré až ke konci.“

„Na prd, nejsem na bedně,“ byl Jaroslav Petrák trošku zklamaný. „Bramborový místo, to už je lepší bejt‘ pátej‘ než čtvrtej‘. Jsem ve finále, z toho mám radost. S Holubínem to byla pěkná jízda, ale prokoučoval jsem to. Myslel jsem, že byl nade mnou. On tam nebyl a já nedělám sviňárny. Tři jízdy jsem zkazil, s Holubem, Milíkem a pučkem. Jinak bych měl třináct bodů.“

„Dobrý, postoupil jsem,“ říkal Jan Jaroš. „Proto se sem jelo. Každou jízdu něco zkoušíme, ale bez úspěchu. Jednou jsem se musel vracet do depa, celej‘ závod zkoušíme a dělali jsme změny. Zatím ale nedokážu motor přizpůsobit, aby to bylo rychlý.“

„Šlo to, hlavně že jsem postoupil,“ odhalil Eduard Krčmář hlavní motivaci své dnešní účasti. „Škoda pásky, ale co se dá dělat?! Finále je přednější. Dostal jsem cejchu od Jéni a nic neviděl.“

„Dneska to docela šlo a po dlouhý době jsem si spravil chu,“ pochvaloval si Pavol Pučko. „Rozhodující byly ty dvě trojky. Marodil jsem, ale už jsem uzdravenej‘. Není to žádná složitá dráha, tady jde o to, aby motor držel. A ten držel moc, takže to bylo dobrý.“

„Pohoda, jenom pech s motorem,“ svěřoval se Michal Dudek. „V nájezdu to začalo brutálně zvonit a z výjezdu to chcíplo. Hlavní je postup, jsem spokojenej‘, ale mohlo bejt‘ deset bodů. Dráha byla v pohodě, s materiálem, líbila se mi.“

„Dneska se nedařilo,“ smutnil Roman Čejka. „Technika nechtěla fungovat. A já zkazil jednu jízdu. Dopad‘ jsem, jak jsem dopad‘. Nic moc. Náhradník! Ale stejně na prd. Snad bude příště líp!“

„Špatný, jsem jen náhradník,“ hodnotil Jaroslav Hladký. „Moh‘ jsem tam bejt‘, moh’ tam bejt‘ ten jeden bod. Ale nejelo to, tryska, karburátor, převod, pořád jsme něco měnili.“

„Měl bejt‘ postup, ale je to v hajzlu,“ láteřil Ondřej Veverka. „Jediná šance na postup, já dám za primáry pět tisíc a stejně je to v prdeli!“

1. Václav Milík, Pardubice	2 3 3 3 3	14+3
2. Jan Holub, Mšeno	3 2 3 3 3	14+2
3. Martin Gavenda, Praha	2 3 2 3 3	13
4. Jaroslav Petrák, Pardubice	3 2 1 2 3	11
5. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 2 2 2	11
6. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 T 3 1	10
7. Pavol Pučko, Praha	1 3 3 1 1	9
8. Michal Dudek, Slaný	2 1 E 2 2	7
9. Jaroslav Hladký, Praha	2 0 2 0 2	6
10. Roman Čejka, Slaný	1 – 2 1 2	6
11. Ondřej Veverka, Praha	1 1 3 0 E	5
12. Ondřej Smetana, Praha	0 2 1 0 1	4
13. Zdeněk Holub, Praha	1 0 1 2 0	4
14. František Irmiš, Mšeno	0 T 1 1 1	3
15. Jaromír Otruba, Pardubice	0 1 0 1 0	2
16. Tomáš Jůza, Pardubice	– – – – –	DNR
res Stanislav Pouznar, Mšeno		DNR

Poznámka: Tomáš Jůza nestartoval kvůli poruše motoru, která se mu přihodila přizkoušce startu při nástupu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 29. června
Myšlenku spojit devět závodníků, kteří loni skončili v mistrovství republiky jednotlivců za první osmičkou, s jedenácti nejlepšími po dvou úvodních kolech letošního přeboru do dvacetičlenného semifinále, se letos nepodařilo realizovat. Přesto se však dnes večer ve Svítkově strhne urputný boj o osm míst ve finále nejstaršího motoristického šampionátu naší republiky.

„Uvažovalo se o tom, ale padlo to, protože bychom to po těch omluvách nedali dohromady,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD redukci počtu závodníků ve startovní listině. Chybět budou přitom i takoví borci, kteří se v minulosti objevovali na stupních vítězů celkové klasifikace.

Josef Franc se hodlá soustředit na seriál finálových závodů mistrovství světa na dlouhé dráze. Luboš Tomíček zase hodlá svou nejbližší závodnickou budoucnost spojit s ligovým zápolením v Anglii a v extraligovém Slaným. Také Richard Wolff se chce specializovat na dlouhou dráhu. Jiří Brummer, Zdeněk Vrba a René Vidner zase ukončili kariéru.

Poptávka o postup do finále ovšem výrazně převyšuje nabídku osmi volných míst. Zkušenosti z předchozích let naznačují, že definitivní řešení postupového rébusu přinesou až poslední jízdy, případně rozjezd.

Startovní listina a cesta do semifinále:

1 Pavol Pučko, Praha	přebor2011 – 9.
2 Jan Holub, Mšeno	přebor2011 – 2.
3 Ondřej Smetana, Praha	přebor2011 – 8.
4 Václav Milík, Pardubice	přebor2011 – 3.
5 František Irmiš, Mšeno	přebor2011 – 13.
6 Zdeněk Holub, Praha	přebor2011 – 15.
7 Eduard Krčmář, Slaný	přebor2011 – 4.
8 Jaroslav Hladký, Praha	přebor2011 – 10.
9 Tomáš Jůza, Pardubice	přebor2011 – 11.
10 Martin Gavenda, Praha	MR2010 – 11.
11 Roman Čejka, Slaný	MR2010 – 16.
12 Jan Jaroš, Mšeno	MR2010 – 9.
13 Jaroslav Petrák, Pardubice	MR2010 – 13.
14 Ondřej Veverka, Praha	MR2010 – 17.
15 Jaromír Otruba, Pardubice	přebor2011 – 14.
16 Michal Dudek, Slaný	přebor2011 – 1.
17 Stanislav Pouznar, Mšeno	přebor2011 – 16.
18 Karel Kadlec, Kadlec ???	přebor2011 – 17.

Poznámka:
Z přihlášených závodníků, kteří se na základě loňských výsledků kvalifikovali rovnou do semifinále nestartují: Richard Wolff (preference dlouhé dráhy), Luboš Tomíček (orientace na britskou ligu a českou extraligu), Josef Franc (preference dlouhé dráhy) a Jiří Brummer (konec kariéry).
Z borců, kteří si postup do semifinále vyjeli v úvodních dvou kolech přeboru ČR nestartují: Zdeněk Vrba a René Vidner (oba ukončili kariéru)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

V klenotnici českých plochodrážních titulů se zlatá medaile z šampionátu jednotlivců třpytí stejně blyštivě jako triumf v extralize. Její lesk je možná ještě vyšší, protože se jím může pochlubit pouze jeden jediný závodník. Letos se o mistra jednotlivců bude závodit znovu ve třech závodech. Magazín speeedwayA-Z se ohlíží za historií nejstaršího motoristického šampionátu u nás a zároveň přináší sestavy na semifinále i finále, které je určeno výhradně výsledky loňské sezóny.

Historické ohlédnutí:
Mistrovství republiky jednotlivců je nejstarším domácím šampionátem v motoristickém sportu. O titul se mělo bojovat v Plzni už před druhou světovou válkou, nicméně premiérový ročník oficiálního klání pořádal Autoklub republiky československé až v roce 1949. Konalo se v rámci pěti mezinárodních závodů a do průběžné klasifikace bralo tabulkové body nejlepších deset československých závodníků. Premiérové klání 22. května při XII. Plzeňské škvárové dráze na stadiónu ZSJ Škoda vyhrál Švéd Eskill Carlsson. Nejlepším Čechem byl Hugo Rosák, který protnul metu finálové jízdy hned za ním.

O rok později se o titul mistra jelo ve stejném aranžmá, avšak v dalších letech nastala přestávka vzhledem k zániku AKRČS a vzniku Dobrovolného svazu lidového motorismu. Ten nakonec splynul s polovojenským Svazarmem, jenž nastartoval mistrovská klání ve všech odvětvích motoristického sportu v sezóně 1954. Opět se bojovalo v šesti podnicích, tentokrát národního charakteru bez účasti cizinců.

Systém seriálu v šampionátu zdomácněl a zůstal zachován prakticky ve stejné podobě až do sezóny 1989. Lišil se jen systém kvalifikace, v roce 1976 byly zrušeny tabulkové body, avšak o mistru republiky se rozhodovalo součtem umístění ve více závodech. Jejich počet kolísal mezi třemi a osmi.

Až v devadesátých letech zažily československé šampionáty převratné změny. O mistru republiky jednotlivců se bojovalo v jediném finálovém závodě. Počátkem nového tisíciletí se VV SPD pokusil o seriál. Roku 2000 byla dvě finále, v další sezóně tři. Avšak v letech 2003 – 2007 se opět pořádalo jediné finále, přičemž mistr pokaždé vzešel z jediné finálové jízdy čtveřice nejlepších po základní části.

V posledních letech po zrušení národní kvalifikace je výsledek mistrovství republiky jednotlivců významným faktorem určujícím držitele reprezentačních vest. Vedle přednosti při volbě dráhy pro mistrovství světa a Evropy si nejlepší osmička zajistí finálovou účast také pro nadcházející sezónu. A od roku 2008 se opět bojuje o zlato v seriálu, by pro původně zamýšlená čtyři klání se nenašli pořadatelé.

Nepřekonatelný Jiří Štancl:
Pouze čtyřiadvacet závodníků dokázalo ozdobit své jméno přídomkem mistr republiky jednotlivců. Prim hraje Jiří Štancl. Svůj první titul získal v jednadvaceti letech roku 1970. Z trůnu ho v jednasedmdesátém sestřelil Václav Verner, avšak Jiří Štancl se na něm vzápětí usadil naprosto pevně. Až počátkem další dekády ho atakoval Aleš Dryml, jemuž nejlepší borec české plochodrážní historie podlehl o pouhý bod v sezóně 1982. Jiří Štancl se však na trůn vrátil ještě jednou. V dalším sbírání zlatých medailí mu ovšem zabránil Svazarm. Sice ho uvolnil na tzv. komerční styk umožňující starty za železnou oponou, z něhož do jeho kasy plynul tučný příjem, ale na druhou stranu mu zakázal reprezentaci a domácí šampionáty.

Celkem Jiří Štancl získal dohromady neuvěřitelných a stěží překonatelných dvanáct titulů mistra republiky (1970, 1972 – 1981 a 1983). V historické hitparádě ho následuje Antonín Kasper ml. se sedmi (1985 – 1987, 1990, 1994, 1997 a 2002) primáty. Bohumil Brhel (1992, 1993, 1998, 2000, 2001 a 2004) má šest titulů, Luboš Tomíček nejstarší (1961 – 1965) pět a Hugo Rosák (1949, 1954 – 1956) čtyři.

Tři tituly získal Lukáš Dryml (2005 , 2008 a 2009), dva Rudolf Havelka (1950 a 1957), Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejstarší (1968 a 1969), Aleš Dryml starší (1982 a 1984) a Tomáš Topinka (1996 a 2003). Jednou se mezi šampióny zapsali Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007) a Matěj Kůs (2010).

Rutina převažuje:
V šampionátu jednotlivců se vesměs prosazovali zkušení a ostřílení závodníci. I v dobách se silnou juniorskou základnou byl mnohdy postup závodníka mladšího jednadvaceti let mezi šestnáctku nejlepších Čechů spíše raritou.

V juniorském věku, bráno současnými měřítky, se na mistrovský trůn dokázali posadit pouze Jiří Štancl starší, Václav Verner, Tomáš Topinka a Matěj Kůs v jednadvaceti letech, ale absolutní primát v tomto ohledu náleží Martinu Vaculíkovi. Ten dobyl mistrovský titul v roce, v němž oslavil sedmnácté narozeniny.

Mistrovství republiky 2011:
Letošní mistrovství republiky jednotlivců zapadá do koncepce, kterou VV SPD uplatňuje v posledních letech. Vedle titulu a udržení se v elitní osmičce půjde opět o účast v šampionátech světa a Evropy 2012.

Pozitivem oproti loňskému roku je bezesporu skutečnost, že jsou v plánu hned tři finálové závody. Na rozdíl od dvou půjde o skutečný seriál, který může garantovat větší šance na nápravu jednoho zaváhání, jak o tom přesvědčil kupříkladu Lukáš Dryml ve Svitavách před dvěma lety. Navíc se objevuje širší spektrum drah, by velikánský extrém v podobě svítkového letiště letos mezi finálovými ovály není. By do úvodního dějství v Divišově zbývá prakticky stále ještě půl roku a spekulovat o konkrétních favoritech by bylo předčasné, je pravděpodobné, že letošním mistrem bude univerzální, zkušený závodník s kvalitním technickým zázemím.

Kvalifikační proces je prakticky totožný jako loni a zahrnuje tři stupně. Nejlepších jedenáct z průběžné klasifikace přeboru po dvou kolech v Pardubicích a ve Mšeně postoupí do pardubického semifinále. To doplní přímo nasazené finalisty o osm závodníků a dva náhradníky.

Pozitivně lze hodnotit větší časový odstup semifinále od prvního finále, což je výborným antistresovým opatřením v případě deštivého počasí. Na druhou stranu pořádat dvě finále na sklonku sezóny může být pořadatelskou sebevraždou. Loni jsme si sice užívali slunného a teplého babího léta ještě na sklonku října, avšak předloni v půlce desátého měsíce chumelilo. A ve Mšeně svého času museli vzhledem k počasí a nesjízdné dráze ve stejném období odvolat dvě své kdysi tradiční Super Prix.

Semifinalisté MR jednotlivců – Pardubice, 29.6.:

Jan Jaroš, Mšeno

Martin Gavenda, Praha

Richard Wolff, Praha

Jaroslav Petrák, Praha

Luboš Tomíček, Praha

Josef Franc, Praha

Roman Čejka, Slaný

Ondřej Veverka, Praha

Jiří Brummer, Praha

+ 11 závodníků průběžné klasifikace přeboru ČR po dvou závodech

Finalisté MR jednotlivců – Divišov, 13,8 + Praha, 3.10. a Mšeno, 15.10.:

Matěj Kůs, Praha

Lukáš Dryml, Pardubice

Hynek Štichauer, Pardubice

Aleš Dryml, Pardubice

Martin Málek, Březolupy

Filip Šitera, Mšeno

Zdeněk Simota, Praha

Tomáš Suchánek, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora

Pardubice – 11. prosince
Jedním z hlavních úkolů sobotního rozšířeného zasedání VV SPD bylo projednat podoby šampionátů české republiky pro rok 2011. Přítomné plochodrážní subjekty podávaly připomínky k dosavadním řádům či předloženým návrhům řídícího orgánu. Výsledkem se stala schválená podoba všech mistrovství republiky pro rok 2011. Magazín speedwayA-Z vás jimi provede, přičemž změny bude komentovat přímo Petr Moravec, předseda VV SPD. Jako v případě nejprestižnějšího mistrovství republiky jednotlivců, jehož finálová část se vrací ke třem finálovým závodům.

Nejstarší motoristický šampionát naší země bude opět zahrnovat tři stupně. Ten nejnižší se opět odehraje v rámci úvodního kola přeboru ČR. Průběžná klasifikace po dvou úvodních kolech v Pardubicích a ve Mšeně otevře semifinálové brány šestici nejlepších. K nim se přidají závodníci umístění letos na devátém až osmnáctém místě, aby se v pardubickém semifinále poprali o osm míst ve finále. Tam je přímo nasazeno top 8 letošního šampionátu.

Třídílné finále otevře v půlce srpna Divišov, aby vyvrcholilo říjnovými mítinky v Praze a ve Mšeně. Systém třech závodů dává větší možnost napravit jeden nepovedený výsledek než dvě kola. Mírné obavy působí možná až termíny na konci sezóny, nicméně i ony mají svůj důvod.

„Není nikde specifikováno, že finále musí být dvě,“ vysvětluje Petr Moravec comeback třetího podniku. „Požadavek jezdců mluvil o náročnosti, zejména ekonomické uprostřed sezóny. Vzhledem k tomu, že poslední finále je úplně na konci, padl prakticky také tento problém, takže i vzhledem ke spravedlnosti šampionátu je tato podoba. Až na Slaný, který požadoval jedno finále, podpořilo kompletní plénum.“

Hlasování spojená s šampionátem jednotlivců na rozšířeném zasedání VV SPD:

předkladatel	návrh	výsledek
AK Slaný	systém dvou semifinále a jediného finále	pro 5: proti 35
VV SPD	navržený systém	pro 35:proti 5

Poznámka: AK Slaný měl na zasedání pět zástupců s právem hlasování

Mistrovství republiky jednotlivců řečí pravidel:

V závodech startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodů budou přijati přihlášení a kvalifikovaní jezdci s platnou licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR, v závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 071 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky jednotlivců na ploché dráze.

SEMIFINÁLE
Uskuteční se jeden semifinálový závod. Startují jezdci, kteří se umístili v MČR jednotlivců roce 2010 na 9. – 18. místě. Další jezdci budou doplněni na základě průběžné klasifikace po dvou úvodních závodech Přeboru České republiky jednotlivců 2011.
Ze Semifinále postoupí jezdci na 1. – 8. místě do finále Mistrovství České republiky 2011. Jezdci na dalších místech jsou kvalifikovanými náhradníky pro finále.

FINÁLE
Účastníky finále jsou jezdci, kteří ve finále MČR 2010 obsadili 1. – 8. místo. Startovní listina bude doplněna na základě výsledků Semifinále MČR jednotlivců 2011. Jezdci, kteří se kvalifikovali do finále, jsou jeho účastníky během celého seriálu závodů.
Finále Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako seriál tří finálových závodů, jehož výsledky se sčítají. Jezdcům budou do celkové klasifikace započteny všechny získané body v jednotlivých jízdách. Pokud se některý ze závodů neuskuteční ani v náhradním termínu do 15. 10. 2011, nebude na jeho výsledek brán zřetel a bude započten pouze odjetý závod.
Při rovnosti bodů po skončení seriálu je rozhodujícím kritériem v případě pořadí na 1. – 3. a 8. místě dodatkové jízda, na ostatních místech lepší dosažený výsledek v posledním finálovém závodě. Jezdci na 1. – 8. místě v celkové klasifikaci si vybojují účast ve Finále Mistrovství České republiky jednotlivců na ploché dráze 2012.

Pneumatiky:	neomezený počet
Uzávěrka přihlášek:	31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 4. října
Matěj Kůs nastupoval do druhého finále šampionátu jednotlivců s náskokem třech bodů na Lukáše Drymla. Jenže už ve čtvrté jízdě se musel sklonit před Alešem Drymlem. A další prohru mu v rozjížďce s číslem osm připravil Lukáš Dryml mohutně dohánějící své bodové zpoždění z úvodního kola. Zatímco pardubický borec zkompletoval patnáctibodové maximum už na samém počátku poslední série, pražský junior čekal až na poslední jízdu. V ní záhy zbavil vedení Martina Málka, aby se o pouhou minutu později stal mistrem republiky. Lukáš Dryml skončil o bod za ním, zatímco Hynek Štichauer v rozjezdu o celkový bronz celá čtyři kola statečně vzdoroval urputnému náporu Aleše Drymla. Plochodrážní večer skončil dopingovou kontrolou, jejíž výsledky nejsou prozatím známy.

Hodně popsaná absenční listina
Oproti červencovému závodu v Pardubicích startovní listina hodně prořídla. Adrian Rymel se vážně zranil v Anglii, Luboš Tomíček po rozchodu s Olympem vrátil klubové motocykly a svoje měl na druhé straně kanálu La Manche. Na poslední chvíli vypadli i Vladimír Višváder, deklarující už před extraligovým finále obnovené zranění ruky, a Josef Franc. „Bolí mě krk jako sviňa,“ nechal se slyšet z boxu Zdeňka Schneiderwinda, jemuž dělal mechanika. Zdeněk Simota si zapomněl doma svou vestu, avšak žádný problém, vypůjčil si od klubu jinou.

Na čele průběžné klasifikace se hřál Matěj Kůs. Ten vynechal Zlatou přilbu a původně spekuloval o volné neděli. Nicméně i toto políčko s červeně napsaným datumem se v jeho závodnickém diáři zaplnilo. A Pražan prožil skutečný maratón. Ve čtvrtek finále extraligy ve Mšeně, ve dvou následujících dnech juniorské mistrovství světa v Pardubicích, v neděli skok do Gdaňsku a nakonec dnešní finále boje o mistra republiky.

„Jeden bod převahy není velkej‘ náskok,“ přemítal. „Cejtím se unavenej‘, měl jsem pět těžkejch‘ dnů.“ Jenže ani Hynek Štichauer se necítil ve své kůži po rekonvalescenci zraněné ruky a dvouměsíční pauze. Při absenci Adriana Rymela byl nejbližším bodovým sousedem této dvojice Lukáš Dryml. Na Matěje Kůse ztrácel tři body, což loni ve Svitavách dokázal překonat. Jenže sobotní kolize s Tomášem Jůzou při Zlaté přilbě mu zkomplikovala život.

„Mám opíchaný rameno, necejtím se nic moc, těžko se závodí,“ říkal cestou na nástup. „Chci vyhrávat starty, zezadu se tady těžko předjíždí.“ Nicméně v rozjížďce s číslem dvě se tato strategie nestala realitou. Stále ještě úřadující šampión odjel od pásky jako poslední. Jenže už v úvodní zatáčce poskočil ze čtvrtého místa na druhé. Ve výjezdu zašel ještě dále a Martin Málek už nebyl na čele.

Matěj Kůs sledoval počínání svého největšího rivala, ale už ve druhém kole opustil malou tribunku u depa. Premiérový vjezd na ovál ho čekal ve čtvrté jízdě. Po levici mu stál Hynek Štichauer, na druhé straně Jan Jaroš a u mantinelu Aleš Dryml. Páska letěla vzhůru. Matěj Kůs reagoval bleskurychle a vedoucí příčka mu okamžitě říkala pane.

Avšak v prvním oblouku se přihnal Aleš Dryml. Zvenku převzal vedení a náskok Matěje Kůse zase o jeden bod utál. Stejný odstup zůstal i po druhé sérii. Matěj Kůs vyhrál šestou jízdu stylem start – cíl, když po vylétnutí pásky za ním zaostal i mistr rychlé startovací reakce Tomáš Suchánek. Stejně suverénně si počínal v osmé jízdě i Lukáš Dryml. Jan Jaroš dojel druhý. A i v této jízdě možná hledal příčinu ztráty dvou bodů, které mu v průběžné klasifikaci chyběly na udržení v elitní osmičce. I když, kdo ví, protože po závodech si zamknul pusu na zámek. „Promiň, ale dnes ti nic neřeknu,“ mluvilo za něho zklamání.

Bodové zisky i ztráty
Bylo by nespravedlivé omezit líčení jen na duel o mistrovský titul. V sázce byl také nejnižší stupínek vítězů. Hynek Štichauer už po Pardubicích hlásil, že chce dosáhnout svého životního umístění v šampionátu. Tím prozatím bylo šesté místo z březolupského finále v září 2006. se stříbrným věncem okolo krku se mu to ve Svítkově povídalo, ale prázdniny mu stejně jako loni přinesly zranění.

„Nejlíp jsem byl šestej‘, takže beru cokoliv lepšího,“ hlásil do světa před dnešním závodem. Ve čtvrté jízdě sekundoval duelu obou pretendentů mistrovského trůnu, avšak rozjížďku s číslem sedm už mohl vyhrát. Jenže v nájezdu do druhé zatáčky se okolo něho zprava přehnal Filip Šitera. Mšenský závodník měl nakročeno vysoko. Avšak poněkud pasivnější role v souboji Matěje Kůse a Lukáše Drymla v jedenácté jízdě a hlavně porucha zapalování v předposlední série přinesly probuzení ze snu o pódiu.

Na ně se ovšem sápal Aleš Dryml. Pardubice mu nevyšly, cenné body mu utekly skrze díru v zadní pneumatice, nicméně dnes sbíral jen samé trojky. Po Matěji Kůsovi přišel na řadu Martin Málek v rozjížďce s číslem pět. Březolupský borec měl opět namířeno mezi nejlepší trojici průběžné klasifikace. Nyní inkasoval podruhé druhou příčku. Ale zatímco nejmladší z rodu Drymlů ho na ní odsunul, se starším bratrem úřadujícího mistra se do křížku nedostal.

Aleš Dryml všem uletěl už v úvodních metrech. Následoval ho Jaroslav Petrák, přes něhož se Martin Málek probil až ve druhé zatáčce. V rozjížďce s číslem deset ale Martin Málek konečně zabodoval naplno. A o bod obral Hynka Štichauera, jednoho ze svých bezprostředních konkurentů v boji o celkové třetí místo.

Martin Málek sice nejlépe odstartoval, avšak Pardubičan se před něho prosadil vnějškem první zatáčky. Vyhráno ale neměl ani náhodou. Martin Málek stále něco vymýšlel, dokud Hynka Štichauera neobjel v nájezdu do posledního kola.

V depu se ovšem už chystala všemi bedlivě sledovaná jízda. Lukáš Dryml vs. Matěj Kůs. Nikdo z přítomných stále nemohl tušit, zda půjde o střetnutí nového a starého mistra. A nebo staronového krále s nejschopnějším ze všech dosavadních vyzývatelů. „Na výsledku této jízdy zase tolik nezáleží, důležitý je neztrácet body nikde jinde,“ kalkuloval pražský junior před závodem.

Zato Lukáš Dryml nemohl jinak než hrát vabank. Před startem se ještě vrátil k depu, aby ke stejnému činu okamžitě inspiroval rovněž Matěje Kůse. Po startu šel okamžitě dopředu Lukáš Dryml. Matěj Kůs byl až třetí, ale Filipa Šiteru za sebou nechal už v prvním oblouku. Vedoucímu jezdci nedopřál klidu až do cíle, avšak Lukáš Dryml jel mistrovsky. Odveta porážku ze Svítkova mu vyšla dokonale. A navíc vedení Matěje Kůse už činilo jeden jediný pouhopouhý bod.

Maličkosti i velké věci určující druhého vicemistra
Rozjížďka s číslem třináct přivedla Matěji Kůsovi do cesty Jaroslava Petráka, Jiřího Brummera a Romana Čejku. Tady nešlo zaváhat a Pražan splnil roli favorita beze zbytku, když se pod šachovnicovou vlajkou prohnal s více než třicetimetrovým náskokem. Lukáš Dryml šel do akce hned vzápětí. Za soupeře měl přitom nejen vlastního bratra bojujícího o titul druhého vicemistra, ale také Zdeňka Simotu. A ten až na jedno zaváhání, kdy mu v sedmé jízdě ujeli Hynek Štichauer a Filip Šitera, dnes jen vyhrával.

„Byl jsem trošku rychlejší, ale Lukáš s Alešem si to hlídali,“ vylíčil Zdeněk Simota své střetnutí s pardubickými sourozenci. Lukáš Dryml se velice rychle propracoval do čela, zatímco Aleš jel druhý. Ve svém boji o bronz sice ztratil jeden bod, ale ani jeho bezprostřední rivalové ho nezískali.

Martin Málek opouštěl rošt patnácté jízdy až jako poslední. Rychle minul Ondřeje Veverku, aby společně s Filipem Šiterou briskně udeřil na vedoucího Jana Jaroše. Ve druhém obloku se přesunul před Mšeňáka, který ovšem takřka okamžitě kontroval. Na druhé místo se Martin Málek dokázal vrátit až na začátku třetího okruhu, kdy Filip Šitera musel odstoupit kvůli poruše zapalování. A Hynek Štichauer v šestnácté jízdě nedokázal najít recept na předjetí Tomáše Suchánka.

Následující přestávka nás dělila nejen od poslední série, ale především i od dychtivě očekávaných odpovědích na otázky po celkovém pořadí. První vyřešil Lukáš Dryml. Ani napopáté nezaváhal. Rychle se ujal vedení před Hynkem Štichauerem a o minutu později měl patnáctibodové maximum ve své kapse.

Mohl už jen čekat, jak skončí Matěj Kůs ve dvacáté jízdě. Situace na třetím místě se mezitím zamotala. Aleš Dryml potřeboval pro překonání Hynka Štichauera vyhrát rozjížďku s číslem devatenáct. Jenže Filip Šitera a Tomáš Suchánek se postavili razantně proti. Aleš Dryml projel protilehlou rovinkou až za nimi. V zatáčce u depa však udržel vnitřní stopu, která ho zavedla na druhé místo.

Mezi bronzovou medailí a pardubickým závodníkem stál už jenom vedoucí Filip Šitera. Aleš Dryml ho atakoval až co cíle. Vstříc metě letěli oba bod po boku. Aleš Dryml byl zprava rychlejší, avšak Filip Šitera mu přehradil cestu. Kalkulace byla jasná. Aleš Dryml měl v konečném součtu stejný počet bodů jako Hynek Štichauer. Petr Moravec v roli předsedy jury mohl začít organizovat rozjezd.

V něm se mohl objevit i Martin Málek. To by ovšem musel v poslední jízdě vyhrát. Stejné plány ovšem pojal i Matěj Kůs, nebo jedině tři body mu mohly garantovat hermelínový pl᚝ letošního krále české ploché dráhy. Za delší konec provazu zpočátku tahal Martin Málek.

Start ho poslal do čela, avšak motivace Matěje Kůse byla obrovská. V první zatáčce březolupského závodníka objel, aby si vypracoval dostatečný náskok. V závěrečných kolech mohl dokonce dávat průchod své radosti jízdou po zadním kole. Martin Málek v nájezdu do třetího okruhu klesl za Zdeňka Simotu, což však žádnému z nich ani nepomohlo, ani neublížilo.

Mistr byl jasný, vicemistr rovněž. Zbývalo ještě určit třetího v pořadí. Rozjezdu měl předcházet další rozjezd. Aleš Dryml se v něm měl utkat s Matějem Kůsem o druhé místo v dnešním závodu. Pardubičan se ho v rozmluvě se šéfem jury chtěl vzdát, ten však trval na liteře reglementů. Aleš Dryml se tak raději nechal vyloučit za překročení dvouminutového limitu. Zatímco Matěj Kůs pojal své osamocené vystoupení na ovále jako další oslavu svého titulu, Aleš Dryml se mohl soustředit na duel s Hynkem Štichauerem.

Lépe odstartoval Hynek Štichauer. Aleš Dryml po něm šel vnějškem úvodního oblouku, avšak jeho protivník ho tlačil ven. Ve druhé zatáčce zkusil nájezd spodem, avšak Hynek Štichauer se ukázal jako rychlejší. Aleš Dryml nepolevoval v útocích.

Ve druhé zatáčce třetího okruhu už měl předjetí na dosah, ale opět se musel smiřovat s nezdarem. V cíli byl dříve Hynek Štichauer. A Aleš Dryml putoval ke stupňům vítězů jen jako třetí nejlepší muž dnešního klání, protože při vyhlašování celkového pořadí ho na platformě s trojkou vystřídal mladší klubový kolega.

Hlasy z depa
„Měl jsem velkou motivaci zvítězit,“ netajil se Lukáš Dryml. „A udělal jsem maximum. Fajnově to vyšlo. Malinko to bylo bez nervů, protože jsem měl v čudu rameno a říkal si, buď to odjedu nebo se na to vykašlu a nechám to na příští rok. Ten svůj titul jsem si prohrál v Pardubicích, kdy jsem se nechal předjet od Kůsáka v poslední zatáčce. Tím jsem ztratil bod, jinak bychom dneska jeli rozjezd a možná by to bylo o něčem jiným. Celou sezónu jsem měl perfektní a ten závěr to potvrdil. Na to, že jsem měl zraněný rameno takovým způsobem, jsem spokojenej‘.“

„Nebylo to lehký, ale bojoval jsem,“ říkal čerstvý šampión Matěj Kůs. „Nakonec se to podařilo a jsem rád. Bejt’ mistrem republiky je úžasnej‘ pocit. Musel jsem makat od začátku do konce. A neodpustit ani jednu jízdu. Myslím, že letos je to zaslouženej‘ a vydřenej‘ titul. Děkuju všem sponzorům, rodině, mechanikům a klukům kolem mě. Opravdu děkuju.“

„Na to, co mám za sebou, jsem spokojenej‘,“ bilancoval Hynek Štichauer. „Nevím, co bych k tomu řek‘. Jsem spokojenej‘, šastnej‘ a fakt rád za to třetí místo.“

„Docela dobrý,“ komentoval Zdeněk Simota páté místo v dnešním závodě. „S Lukášem a Alešem jsem byl trošičku rychlejší, ale hlídali si to. S Filipem a Hynkem jsem si to posral na startu. Mohlo to bejt‘ lepší, jenže ten první závod v Pardubicích se mi nepoved‘ a tak mi o bednu už ani nešlo.“

„Začátek dobrý, ale každou jízdu jsem to dával o zub nahoru, o zub dolů, ale pořád jsem nebyl spokojený,“ líčil Martin Málek. „Dráha se měnila. Tajně jsem doufal, že si vyzkouším bednu. Ale třeba tomu budu mít blíž za rok.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Matěj Kůs, Praha	2 3 2 3 3	13+3
3. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 3 2 2	13+M
4. Jan Jaroš, Mšeno	0 2 2 3 3	10
5. Zdeněk Simota, Praha	3 1 3 1 2	10
6. Martin Málek, Březolupy	2 2 3 2 1	10
7. Filip Šitera, Mšeno	2 3 1 E 3	9
8. Hynek Štichauer, Pardubice	1 2 2 2 2	9
9. Martin Gavenda, Praha	3 1 2 1 0	7
10. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 2 0 3 E	6
11. Richard Wolff, Praha	1 1 1 0 2	5
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 1 1 2 1	5
13. Ondřej Veverka, Praha	2 0 1 1 0	4
14. Roman Čejka, Slaný	1 0 0 0 1	2
15. Jiří Brummer, Praha	0 0 0 1 0	1
16. Jakub Fencl, Praha	0 M 0 0 1	1
17. Jaroslav Hladký, Praha (res)	0	0
res Zdeněk Schneiderwind ml., Praha		DNR

Konečné pořadí šampionátu:

	PCE	PHA	TOT
	7.7.	4.10.
1. Matěj Kůs, Praha	14	13	27
2. Lukáš Dryml, Pardubice	11	15	26
3. Hynek Štichauer, Pardubice	13	9	22+3
4. Aleš Dryml, Pardubice	9	13	22+2
5. Martin Málek, Březolupy	10	10	20
6. Filip Šitera, Mšeno	8	9	17
7. Zdeněk Simota, Praha	6	10	16
8. Tomáš Suchánek, Pardubice	9	6	15
9. Jan Jaroš, Mšeno	3	10	13
10. Adrian Rymel, Praha	12	NS	12
11. Martin Gavenda, Praha	4	7	11
12. Richard Wolff, Praha	3	5	8
13. Jaroslav Petrák, Pardubice	2	5	7
14. Luboš Tomíček, Praha	7	NS	7
15. Josef Franc, Praha	6	NS	6
16. Roman Čejka, Slaný	3	2	5
17. Ondřej Veverka, Praha	NS	4	4
18. Jiří Brummer, Praha	NS	1	1
19. Jakub Fencl, Praha	DNR	1	1
20. Jaroslav Hladký, Praha	NS	0	0
NC Vladimír Višváder, Liberec	DNR	NS	–
NC Zdeněk Schneiderwind ml., Praha	NS	DNR	–

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)