AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 20. srpna
I když Hynek Štichauer připouštěl, že jej pardubická dráha v semifinále šampionátu jednotlivců zpočátku zaskočila, byl po třech sériích jako jediný na stupních vítězů. Nicméně v rozjížďce s číslem čtrnáct na něho odstartoval Martin Gavenda, jenž prve podlehl pouze Michalu Škurlovi. Jelikož oba už nepoznali hořkost porážky, setkali se ještě jednou v rozjezdu. Tady už Hynek Štichauer nezaváhal a ozdobil se vítězstvím v závodě. Pakliže se týká šestice postupujících, žádných výrazných překvapení jsme se nedočkali. V individuálním šampionátu však skvěle debutoval Patrik Mikel, který se při stejném zisku jako rekonvalescent Ondřej Smetana, stal pro finále prvním náhradníkem.

Vše v duchu předvídatelného vývoje
První z šestnáctky semifinalistů vypadl první již včera. Následky pádu z minulého týdne byly pro Krzysztofa Nowackeho větší, než se původně zdálo. Odpolední návštěva lékaře odhalila prasklé chodidlo a polský borec startující již sedmým rokem s českou licencí se musel omluvit. Jeho startovní číslo tři převzal Dan Macl, zatímco Luboš Velinský zůstal jediným náhradníkem.

Pro většinu závodníků bylo záměrem dnešního večera vměstnat se mezi šestici přímo postupujících do finále nebo přinejhorším na další dvě místa garantující pro finále pozice náhradníků. Již první fáze závodu daly najevo, že letos se šokujících výsledků typu loňského libereckého vypadnutí Zdeňka Simoty evidentně nedočkáme. Po úvodních dvou pětinách se na hrotu průběžné klasifikace hřáli Hynek Štichauer a Martin Gavenda, kteří neztratili ani jeden bod.

Domácí borec rozehrál mítink hladkým triumfem v rozjížďce s číslem dvě. V ní se Michal Klein skvěle řídil zásadou, že v semifinále se hodí každý bod, a v úvodní zatáčce za svá záda poslal Petra Babičku. Ani v sedmé jízdě neznělo zadání mise Hynka Štichauera neřešitelně. Po vylétnutí pásky se ocitl před Patrikem Mikelem. Tomu po nule z úvodní jízdy mělo druhé místo před Josefem Novákem a Danem Maclem náramně pasovat do krámu.

Zato Martin Gavenda rozhodně nemohl los, který mu určil vestu se čtrnáctkou na zádech, pokládat za optimální. Ve čtvrté jízdě však rychle zmizel z dohledu Ondřeje Smetany, zatímco se ještě Filip Hájek sbíral ze země, kam jej po vylétnutí pásky poslal vlastní motocykl vzepjatý v ukázkové svíci.

V rozjížďce s číslem šest na Martina Gavendu čekal ještě silnější oponent. Jan Holub ve třetí jízdě jasně dal najevo, že jej pouhý postup bez vavřínů rozhodně neuspokojí. Nejprve se v úvodní zatáčce držel jako klíště vnitřní stopy, aby uhlídal z opačné strany útočícího Michala Škurlu. A pak se pustil do vedoucího Romana Čejky. Objel ho až v závěrečné zatáčce, když už startmaršál Jaroslav Kocek zvedal šachovnicovou vlajku.

Na Martina Gavendu však byl Jan Holub krátký. „Dal jsem to moc ven,“ přemítal později, proč mu Moravan oblečený do pražské vesty rychle ujel. S pěti body však jeho zklamání nemohlo být velké. Stejným ziskem se chlubili i Roman Čejka s Jaroslavem Petrákem. Slaňák neželel popisované těsné prohry s Janem Holubem, spíše se po zkušenostech předchozích týdnů obával o motor. V osmé jízdě však ujel Jaroslavu Petrákovi, který vyhrál rozjížďku s číslem jedna, když v její první zatáčce objel Radima Choda.

Postupové otázky vyřešeny, rozjezd jen o prvenství
Patrik Mikel měl uši nastražené při naslouchání rad od Lukáše Drymla a Mariána Jirouta. A jeho hvězda začala záhy stoupat vzhůru. Rozjížďku s číslem devět vyhrál hned dvakrát, protože se ve druhém kole rozblikala červená světla kvůli pádu Zdeňka Růžičky. Zatímco poprvé jel březolupský teenager neohroženě v čele, nyní na něho odstartoval Filip Hájek. Jenže Patrik Mikel jeho vládu ukončil vnějškem první zatáčky.

V rozjížďce s číslem čtrnáct zaútočil stejným způsobem v prvním oblouku na Ondřeje Smetanu, ale upadl. Miroslav Topinka na věži rozhodčího nechal k repete najet celou čtveřici. A Patrik Mikel dotáhl svůj předjížděcí manévr pražského závodníka do konce. „Myslíš, že mám naději aspoň na náhradníka?“ptal se v depu. S osmi body se nemohl dočkat jiné odpovědi, než a ve své poslední jízdě nic nepokazí.

Postupové starosti míjely rovněž vedoucí dvojici, by si nůžky na neporazitelnost Martina Gavendy naostřil Michal Škurla. Žluto-černý Pražan po svém úvodním zaváhání hromadil trojky se zanícením nadšeného sběratele suvenýrů. V rozjížďce s číslem jedenáct odstartoval a Martin Gavenda se do jeho bezprostřední blízkosti dostal až při stoupání do depa.

S osmi body na tom byl stejně jako Roman Čejka, který prve v desáté jízdě vyhrál stylem start – cíl. Hynek Štichauer ve vedení osaměl po rozjížďce s číslem dvanáct. V její první zatáčce stačil uhlídat Jana Holuba, aby společně přeskočili Jaroslava Petráka.

Ovšem v rozjížďce s číslem třináct stanuli na startovním roštu všichni tři vedoucí muži. O společnost se jim postaral Radim Chod. Slánský závodník mohl právem litovat, že mu osud přihrál do cesty tak nabitou jízdu. Mít v ní jediný bod, nakonec by se rozjížděl o finále! Pádný důkaz, o co naše plochá dráha přišla, když se jí exmistr stopětadvacítek šest let nevěnoval.

Start vyšel nejlépe Hynku Štichauerovi. Jenže Martin Gavenda byl vnějškem první zatáčky rychlý jako úředníci finančního úřadu a exekutoři dohromady. „Z tý svý jedničky jsem to nestih‘ do svý stopy,“ svěřoval se Hynek Štichauer, který měl jedenáct bodů stejně jako jeho jediný přemožitel.

Jan Holub se hravým triumfem v patnácté jízdě dostal na deset bodů. Jaroslav Petrák hned vzápětí proletěl první zatáčkou jako střela, přičemž za svá záda odsunul nejen Josefa Nováka, ale i Michala Škurlu. Rázem měl devět bodů stejně jako Roman Čejka a Michal Škurla. Osmičku u svého jména měl Patrik Mikel, dalším v pořadí byl až Ondřej Smetana se šesti.

Jako první si rozhodující porci chleba ulomil Jan Holub. V sedmnácté jízdě se však pozornost neupírala ani tak na jeho spanilou jízdu jako spíše na Michala Kleina, jenž až na cílové metě uštval Josefa Nováka. Zato v rozjížďce s číslem osmnáct se bojovalo o vítězství. Michal Škurla se totiž usadil na čele. Když jej ve druhém okruhu Hynek Štichauer v první zatáčce vystrnadil, pokoušel se o zvrat, nicméně domácí borec záhy opanoval situaci.

V devatenácté jízdě udělal maximum Ondřej Smetana. V první zatáčce zprava předčil Romana Čejku, avšak na víc než náhradnický post pomýšlet nemohl. Patrik Mikel ovšem stále mohl vyšoupnout Jaroslava Petráka z přímo postupové šestice. V rozjížďce s číslem dvacet si Martin Gavenda řekl o rozjezd s Hynkem Štichauerem o nejvyšší stupeň pódia. Patrika Mikela však Jaroslav Petrák objel již v první zatáčce. „Proletěl kolem, šel na materiál, odrazilo se mu to a já se málem posral,“ zněl autentický komentář z úst březolupského juniora.

V otázce finalistů ani náhradníků nebylo co řešit, takže duel Hynka Štichauera s Martinem Gavendou o vítězství byl jediný. Od počátku jej ovládl domácí závodník, který po loňském Liberci vyhrál semifinále již podruhé za sebou.

Hlasy z depa
„Hrozně jsem si to zkomplikoval tou jednou jízdou,“ vyprávěl Hynek Štichauer. „Padlo to na mě. Nebyl jsem v pohodě, myslel jsem, že dráha bude tvrdá. Až po dvou jízdách jsem skočil na druhou motorku. Ale byl problém odstartovat a z tý jedničky jsem to do svý stopy nestih‘. A byl jsem po škole v rozjezdu. Materiál byl dost daleko, Martin jel ve stopě a já musel jet galeje po venku. Na to, že v Liberci bylo loni patnáct bodů, dneska jsem rád, že se mi před domácím publikem povedlo vyhrát.“

„Dobrý,“ odtušil Martin Gavenda. „Vítězství by bylo lepší, ale postup je důležitější. Hynek byl v rozjezdu lepší od startu a to rozhodlo. Škoda bodu, ale tady dneska jel každý a závody byly vyrovnané. Hlavně, že motor vydržel.“

„Postup byl základ,“ uvědomoval si Jan Holub. „Postoupil jsem docela s přehledem. S Martinem jsem to dal moc ven. Chtěl jsem bejt‘ na bedně a byl. Ve finále by bedna byla veselejší. Třeba to přijde…“

„Jsem rád, že jsem postoupil,“ ulevil si Roman Čejka. „Pro to jsme sem jeli. Nejvíc mě těší, že motor vydržel. Je to motor od pana Kolegy (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. redakce). Dá se říct seskládanej‘ z věcí, co jsme vyhrabali pod ponkem.“

„Nestih‘ jsem se připravit a už bylo zelený světlo,“ litoval Jaroslav Petrák jedné nepovedené rozjížďky. „Super. Chtěl jsem bejt‘ na bedně, ale to je nevýhoda domácího prostředí. Od minulýho závodu jsem byl roztržitej‘ a nesoustředěnej‘ a furt nervózní. Až teď to ze mě spadlo. Chtěl jsem, tělo by chtělo, ale rozum to nedá. Hodně se jezdil venek, ale já už koukám, že mám ráno vstávat do práce.“

„Až na dvě rozjížďky to byl dobrej‘ závod,“ tvrdil Michal Škurla. „V první start a ve druhý taky. Jsem ve finále, to je základ. Sice jsem chtěl bednu, ale nevyšlo to.“

„Sere mi, že jsem Jardu v poslední jízdě neporazil,“ uvědomoval si Patrik Mikel, že kdyby projel cílem rozjížďky s číslem dvacet před Jaroslavem Petrákem, šli by spolu na start rozjezdu o přímý postup do finále. „Su rád, na první rok je to dobré. Není to špatné, zadařilo se, dvě jízdy jsem vyhrál. Škoda nuly v první jízdě, posral jsem start a už to nešlo.“

„První jízdu jsme prosrali nastavením motorky, nešlo to dopředu,“ připouštěl Ondřej Smetana. „Pak jsem v další jízdě odstartoval, ale brzy zatočil na lajnu a Michal tam měl místo. Pak nula, úplně na hovno. Nepodíval jsem se a byl v koleji křížem. Pustil jsem spojku a lítal doprava a doleva. Na Čejkina jsme to ale vyladili a jelo to krásně.“

1. Hynek Štichauer, Pardubice	3 3 3 2 3	14+3
2. Martin Gavenda, Praha	3 3 2 3 3	14+2
3. Jan Holub, Mšeno	3 2 2 3 3	13
4. Roman Čejka, Slaný	2 3 3 1 2	11
5. Jaroslav Petrák, Pardubice	3 2 1 3 2	11
6. Michal Škurla, Praha	1 3 3 2 2	11
7. Patrik Mikel, Březolupy	0 2 3 3 1	9
8. Ondřej Smetana, Praha	2 2 0 2 3	9
9. Radim Chod, Slaný	2 1 2 0 2	7
10. Michal Klein, Mšeno	2 1 1 1 1	6
11. Josef Novák, Pardubice	1 1 2 1 0	5
12. Petr Babička, Slaný	1 0 1 2 0	4
13. Filip Hájek, Praha	F 0 1 1 1	3
14. Lukáš Ševčík, Praha	1 0 0 0 0	1
15. Zdeněk Růžička, Mšeno	E 1 X 0 0	1
16. Luboš Velinský, Pardubice (res)	0 1	1
17. Dan Macl, Pardubice	0 0 0 – –	0

Poznámka: z nominovaných závodníků nestartoval Krzyzstof Nowacki, zraněný minulé úterý při tréninku v Leszně. Na jeho místo postoupil Dan Macl.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

Rawicz – 20. srpna
Losování během jadranského poháru družstev před čtrnácti dny určilo, že Krzysztof Nowacki bude mít při dnešním semifinále českého šampionátu jednotlivců startovní číslo tři. Jenže rozjížďka s číslem tři se nakonec uskuteční bez něho. Včerejší trénink totiž odhalil, že tréninkový pád polského borce brázdícího ovály s českou licencí má vážnější následky.

„Zkoušel jsem jezdit,“ svěřuje se Krzysztof Nowacki. „A pravá noha mě v háku strašně bolela. Odpoledne jsem byl v nemocnici a lékař mi potvrdil, že chodidlo je prasklé. Proto z mého startu v semifinále nebude nic, musím si dát aspoň týden pauzu, snad stihnu přebor v Liberci. Nechápu, co se mnou děje, snad už musí být lépe…“

Foto: Roman Nowacki

Pardubice – 6. srpna
Na jednání jury při včerejším utkání jadranské ligy proběhlo rovněž losování startovních čísel pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Šestnáct volných míst pro závod, který přespříští týden ve Svítkově určí šest finalistů a dva náhradníky, bylo rozděleno mezi borci umístěnými hůře než na devátém místě v loňském ročníku a účastníky letošního přeboru. Omluvil se Zdeněk Simota, zatímco Filip Šitera dostal divokou kartu místo Lukáše Drymla.

„VV SPD schválil většinou svých hlasů, že místo Lukáše Drymla, který ukončil sportovní činnost, udělí divokou kartu pro finále Filipu Šiterovi,“ informoval Petr Moravec. „Je zraněn a nemůže absolvovat semifinálový závod.“

Filip Šitera se již v roli diváka objevil na několika českých závodech. Svůj comeback na doporučení lékařů plánuje na září.

Startovní listina:

	nominační kritérium
1 Radim Chod, Slaný	PČR2014 – 11.
2 Lukáš Ševčík, Praha	PČR2014 – 14.
3 Krzysztof Nowacki, Slaný – PL (ACCR)	PČR2014 – 17.
4 Jaroslav Petrák, Pardubice	MR2013 – 17.
5 Petr Babička, Slaný	PČR2014 – 7.
6 Zdeněk Růžička, Mšeno	PČR2014 – 15.
7 Hynek Štichauer, Pardubice	MR2013 – 15.
8 Michal Klein, Mšeno	PČR2014 – 9.
9 Michal Škurla, Praha	MR2013 – 16.
10 Jan Holub, Mšeno	MR2013 – 12.
11 Patrik Mikel, Březolupy	PČR2014 – 10.
12 Roman Čejka, Slaný	MR2013 – 10.
13 Ondřej Smetana, Praha	MR2013 – 14.
14 Martin Gavenda, Praha	MR2013 – 9.
15 Josef Novák, Pardubice	PČR2014 – 8.
16 Filip Hájek, Praha	PČR2014 – 13.

Finalisté šampionátu republiky 2014:

prvních osm z ročníku 2013:	Aleš Dryml, Václav Milík, Josef Franc, Eduard Krčmář, Tomáš Suchánek, Matěj Kůs, Martin Málek a Michal Dudek
divoké karty:	Zdeněk Holub (po zranění nohy nemohl loni absolvovat druhý finálový závod v Plzni) a Filip Šitera (po červnovém těžkém zranění nemůže zasáhnout do letošního semifinále)

Foto: Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. září
Druhý finálový díl českého individuálního šampionátu v Plzni nabídl podobný scénář jako loňské vyvrcholení ve Mšeně. Václav Milík vystoupil do závodu klíčovým triumfem v rozjížďce s číslem dvě, v níž nechal za sebou své úhlavní konkurenty v boji o titul Aleše Drymla a Tomáše Suchánka. Další vítězství přidal v páté jízdě, v níž vrcholil vlažnější úvod Josefa France. Pražan nakonec mohutným finišem zachránil bronz. Václav Milík se své jediné porážky dočkal v rozjížďce s číslem deset od Martina Málka. Vyhrál sice závod, avšak by Aleš Dryml ztratil ještě body s Josefem Francem a Eduardem Krčmářem, musel stejně jako loni do rozjezdu. V něm se však starší bratr jeho tehdejšího rivala pekelně soustředil na startu, jehož brilantní provedení stálo u jeho návratu na trůn po dvou letech.

Rozdílné cesty vyzývatelů leadera průběžné klasifikace
Finálová startovní listina nikdy není definitivní. Dneska jsme se o tom přesvědčili v míře více než vrchovaté. Nejprve se omluvil Zdeněk Holub, který se rozhodl nezatěžovat svou zraněnou nohu před světovým finále juniorských družstev. Nakonec nedorazil ani Hynek Štichauer, jehož stihla viróza. Včera večer měl teplotu a nebylo mu dobře, takže omluvenka byla jediným rozumným řešením.

Nechybělo málo a vyvrcholení šampionátu se stejně jako před rokem ve Mšeně muselo obejít bez Aleše Drymla. Jeho nabitý program jej v neděli zastihnul v baltském přístavu Gdaňsk, kam jeho Grudziadz dorazil k poslednímu utkání finálové části první polské ligy.

„Dva slušný starty, ale dva kontakty a dva pády,“ vystihl Aleš Dryml v kostce podstatu svého účinkování. „Podruhý jsem byl o půl motorky vpředu. Sundali mě, motorka přilítla a majzla mě do kotníku. Dráha v Gdaňsku byla docela ostřejší, cejtil jsem, že nemůžu týmu pomoct a radši jsem odstoupil. V pondělí jsem nechodil, ale nechtěl jsem to odvolat jako loni. Až v úterý jsem si řek‘, že musím udělat pět dobrejch‘ startů.“

První příležitost měl pardubický kapitán už v rozjížďce s číslem dvě. Než se vydal na startovní rošt, vrátil se Filip Šitera do depa jako vítěz rozjížďky s číslem jedna. Mšeňák v ní jednoznačně odkázal Ondřeje Smetanu, Martina Málka a Michala Škurlu za svá záda, což stylem svého charakteristického humoru komentoval, že má nyní víc bodů než z celého prvního finále v Divišově.

Druhá jízda však jiskřila ambicemi napovědět mnohé o obsazení stupňů vítězů v závěrečné klasifikaci. Omluveného Zdeňka Holuba zastoupil Daniel Hádek, avšak po boku Aleše Drymla stanuli Václav Milík a Tomáš Suchánek.

Václav Milík se od startovního roštu ještě jednou otočil kvůli zamlženým brýlím, ale vrátil se včas. Když páska letěla vzhůru, vystřelil dopředu jako blesk. Aleš Dryml hned za ním musel svádět duel s Tomášem Suchánkem, avšak na protilehlou rovinku vyjel před svým klubovým kolegou.

Václav Milík projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou, aby se v celkové klasifikaci šampionátu posunul už o jeden bod za Aleše Drymla. Zato Josef Franc, jenž se s pardubickým juniorem dělil o druhou příčku po divišovském závodě, se místo útoku na titul musel spíše soustředit na obhajobu bronzu.

Start třetí jízdy totiž nejlépe vystihl Michal Dudek. V prvním oblouku ho zvenčí vystřídal Roman Čejka, avšak Josef Franc se před oba Slaňáky nedostal, ani kdyby rozkousal řidítka. Pakliže si myslel, že hůř už nemůže být, hned rozjížďka s číslem pět ho přesvědčila o opaku.

Dopředu vypálil Václav Milík. Pražan útočil po venku úvodního oblouku, jenže po vzájemném kontaktu klesl na poslední příčku. „Dal mi babu,“ komentoval Josef Franc svůj souboj s Pardubičanem. „Na upadnutí to nebylo, tak jsem dojel poslední.“ V té chvíli měl na straně svých aktiv jediný bod.

Návrat šampionátu na konec Divišova
Naproti tomu Václav Milík zůstával na čele aktuální klasifikace dnešního závodu osamocen, avšak za jeho zády se vyrojil celý houf pětibodových. Jako první se do jejich řady postavil Eduard Krčmář. Matěj Kůs se možná v rozjížďce s číslem čtyři užuž domníval, že má slánského juniora z krku, když ho vyřešil v úvodním výjezdu.

Avšak Eduard Krčmář udeřil na konci poslední zatáčky a do cíle dosprintoval o chvilku dříve. A nyní v páté jízdě profitoval z patálií Josefa France a skončil druhý. V rozjížďce s číslem šest se na pětibodovou úroveň posunul i Aleš Dryml. Zpočátku byl před ním Matěj Kůs, ale pardubický kapitán ho objel v první zatáčce. Martin Málek, který před startem skočil na druhý motocykl, si jej vzal za vzor. Avšak druhou příčku opustil, když v úvodním oblouku třetího okruhu upadl.

Sedmou jízdu vyhrál Jan Holub stylem start – cíl, ale druhý Filip Šitera před sebe nepustil Jaroslava Petráka a také se mohl po dvou sériích chlubit pěti body stejně jako Roman Čejka. V rozjížďce s číslem osm skončil druhý, když se celá čtyři kola díval na výfuk Tomáše Suchánka. Vyhlídku si mohl ještě prodloužit, jelikož Pardubičan přehlédl šachovnicovou vlajku a dopřál si ještě jeden okruh navíc.

Aleš Dryml na výzvu Václava Milíka odpověděl velkým sólem v rozjížďce s číslem devět. V ní se větší díl pozornosti upíral přece jenom za jeho záda. Martin Gavenda zachránil druhé místo, když v prvním výjezdu vyhnal útočícího Michal Škurlu daleko na venek. O pár minut po svém vítězství se Aleš Dryml startující s motory svého bratra Lukáše ocitnul ve stejném postavení, v jakém opouštěl Divišov.

Mohl za to svým způsobem Martin Málek, v němž konečně bouchly saze, a v rozjížďce s číslem deset si nenechal do vedení vůbec kecat. Václav Milík zůstal v první zatáčce přilepený na vnitřní čáře, takže na protilehlou rovinku vyjel jako druhý Roman Čejka. Pardubičan se ale nechtěl s daným stavem smířit a rozhodující fázi své ofenzívy si naplánoval do třetího okruhu.

V jeho druhé zatáčce naznačil nájezd vnějškem, aby se vmžiku přesunul na opačnou stranu a spodkem se posunul před Romana Čejku. V průběžné klasifikaci dnešního závodu se rázem dělil o vedení s Alešem Drymlem, jenže v součtu obou závodů ztrácel opět dva body.

V rozjížďce s číslem jedenáct vývojem závodu zamotal Josef Franc, jemuž se napotřetí podařilo zahrát zvučné sólo. Matěj Kůs však odsoudil Tomáše Suchánka k jedinému bodu, by musel čelit několika nájezdům, od nichž si Pardubičan bezesporu sliboval mnohem více. A na samotný konec série sebral Michal Dudek vítr z plachet Eduarda Krčmáře. „Natáhla mě díra a pak už to nešlo dohnat,“ vysvětloval Eduard Krčmář, proč byl v cíli jako vítěz jeho klubový kolega.

Paralely s loňským Mšenem skončily hned po startu rozjezdu
Avšak slánský junior se záhy začal opět zvedat k nebetyčným výšinám. V rozjížďce s číslem čtrnáct odvedl Tomáše Suchánka. A by se Pardubičan mohl přetrhnout ve svém ofenzivním úsilí, dopředu se posunout nedokázal. Vidina pódia a už dnešního nebo v závěrečné klasifikaci se mu začala vzdalovat.

Naproti tomu Václav Milík ani zdaleka nestáhnul roletu svému krámu s nápisem mistr republiky na vývěsním štítě. Do první zatáčky rozjížďky s číslem patnáct mířil za Martinem Gavendou, avšak na protilehlé rovince už udával tempo sám. Voda na jeho mlýn se nahrnula i z šestnácté jízdy.

Aleš Dryml v ní měl rychlou reakci na pohyb pásky, avšak v nájezdu do první zatáčky se jako rychlejší ukázal Josef Franc. Pardubičanův náskok na čele celkové klasifikace zhubl opět na jeden bod a konstrukci konečného pořadí měla zbudovat až závěrečná série jízd.

Tomáš Suchánek se na poslední chvíli vydal zachraňovat bronz a v rozjížďce s číslem sedmnáct řádil jako černá ruka. Avšak hned vzápětí jej přeskočil Josef Franc. Pražan v osmnácté jízdě perfektně odstartoval. A když v první zatáčce upadl Martin Gavenda a Daniel Hádek šel k zemi raději také, svůj startovní manévr zopakoval.

V celkové klasifikaci měl rázem o bod více než Tomáš Suchánek, přes nějž se nakonec dostal i Eduard Krčmář. Slánský junior v devatenácté jízdě celá čtyři kola za sebou vodil Aleše Drymla. Díky svému třetímu triumfu se mohl chystat na cestu na pódium. Na pomocná kritéria sebral čtvrté místo v šampionátu Tomáši Suchánkovi. A snad aby toho nebylo málo, postaral se o dramatickou koncovku.

Pakliže by Václav Milík proměnil svůj poslední start ve vítězství srovnal by krok s Alešem Drymlem a o titul by musel být vypsán rozjezd. Vývoj rozjížďky s číslem dvacet však zpočátku podobnému scénáři neodpovídal. Na čele jezdil Matěj Kůs a pardubický junior se přes něho nemohl dostat. Avšak ve druhém kole opustil v první zatáčce vnitřní stopu a po vnějšku Pražanovi vedoucí pozici sebral.

Stejně jako loni ve Mšeně se mohl chystat na rozjezd, na jehož vítěze čekal v cíli trůn s mistrovskou korunou. Tehdy mu vyšel start a Lukáš Dryml se před něho nedokázal probít. Dneska mu ovšem něco podobného přichystal jeho starší bratr Aleš. Ještě před nájezdem do první zatáčky byl dokonalým pánem situace. A protože neudělal sebemenší chybičku, stejně rychlý Václav Milík ho nemohl ohrozit.

Hlasy z depa
„Dnešní závod se mi popravdě moc nepoved‘,“ nezastíral Aleš Dryml, že se z nástupu vracel s většími ambicemi. „Pět podprůměrnejch‘ startů a to jsem chtěl dělat pět luxusních. Dráha byla nakonec docela slušná, ale nemohli jsme vychytat nastavení motorky. Jednu jízdu jsme se trefili do rychlosti, ale start nebyl perfektní. Poslední start ze čtyřky byl dost špatnej‘, tak jsme s bráchou, tátou a klukama vymejšleli nastavení na rozjezd. Věděl jsem, že potřebuju odstartovat. Zkusil jsem si start a viděl, že je to špatně, šel jsem na druhou motorku. Start nebyl perfektní, ale v nájezdu do první zatáčky jsem tam byl. To byla jediná jízda, kde jsem jel dobře. Bylo to mým zdravotním stavem. Houpáky v prvním nájezdu nebyly optimální na můj kotník. Jsem podruhý mistr, spokojenost, je to taková malá, hodně malá záplata za letošní sezónu. Hlavně v mistrovství Evropy jsem nečekal, že budu tak vzadu. Do Grand Prix jsem se vrátil poprvý od roku 2004. Když nejdou starty, člověk ztrácí pozice rychle.“

„Závěr byl jinej‘ než loni,“ připomněl si Václav Milík loňský rozjezd o mistra, který vyhrál. „Vybral jsem si dobrou startovní pozici. Aleš se připravoval dýl. Potily se mi brejle, vrátil jsem se a on už byl připravenej‘. Já si najel do špatný koleje. Pak je těžký předjet dobrýho závodníka od startu. Byli jsme stejně rychlí, nešlo ho dohnat ani předjet. Mám vztek, že bych ti ten notes nejradši sněd‘. Dva body ztráty z Divišova byly znát, ale loni byla ztráta větší. Posral jsem to s Martinem Málkem, to bylo celý. Kdybych to neprosral, žádnej‘ rozjezd nebyl. Ale jdeme dál!“

„Dobrý, bylo to super,“ jásal Eduard Krčmář nad svým nejlepším umístěním v mistrovství republiky jednotlivců vůbec. „Akorát mě štve ten bod s Dudu. Natáhla mě díra a pak už to nešlo dohnat. Měl jsem radost, že jsem porazil Matěje a Aleše. Jsem spokojenej‘, šly mi starty, motorky šlapaly. Po tý blbý sezóně letos jsem spokojenej‘.“

„Po tom letošním trápení se za třetí místo nemusím vůbec stydět,“ svěřoval se Josef Franc. „Jsem zklamanej‘, ale nemusím se stydět. V první jízdy byly technický problémy, ve druhé ta nula byla závodní. Milíček mi dal v první zatáčce babu, na upadnutí to nebylo, tak jsem byl čtvrtej‘. Příští rok se líp připravíme. Máme se co ohánět na příští rok.“

„Na hovno,“ vystihl své pocity Tomáš Suchánek. „Žádný zlepšení od loňska, žádnej‘ výsledek. Starty se nedařily, kdysi jsem je uměl, ale dnes mi vyšel až v poslední jízdě. Starty byl dneska můj problém.“

„Docela to šlo, myslím,“ uvažoval Roman Čejka. „Jsem spokojenej‘. Udělal jsem dost bodů oproti prvnímu závodu v Divišově. To je jako nebe a dudy. Investoval jsem do motoru a do spojky. To je hrozně znát. Akorát se budu muset naučit s tím pracovat. A doufám, že to půjde dopředu víc a víc. Teď mě čeká víkend v Pardubicích, jsem připravenej‘, jak jsem nejlíp moh‘. A doufám, že to bude super.“

„Šlo to zezhora dolů,“ bilancoval Filip Šitera. „Ale o tři sta padesát procent lepší než v Divišově. Pak jsem nemoh‘ odjet, nepředjíždělo se. Když vezmu celou svou sezónu, nejsem spokojenej‘, ale nebylo to nejhorší.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 2 3 3	14
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 2 2 3 3	13
3. Aleš Dryml, Pardubice	2 3 3 2 2	12
4. Matěj Kůs, Praha	2 2 2 3 2	11
5. Josef Franc, Praha	1 0 3 3 3	10
6. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 3 1 2 3	10
7. Roman Čejka, Slaný	3 2 1 2 0	8
8. Jan Holub, Mšeno	1 3 0 1 2	7 (los)
9. Filip Šitera, Mšeno	3 2 0 1 1	7 (los)
10. Michal Dudek, Slaný	2 1 3 0 1	7 (los)
11. Martin Málek, Březolupy	1 F 3 1 2	7
12. Martin Gavenda, Praha	0 1 2 2 E	5
13. Ondřej Smetana, Praha	2 0 1 0 0	3
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 1 0 0 1	2 (los)
14. Daniel Hádek, Mšeno	0 0 0 1 1	2 (los)
16. Michal Škurla, Praha	0 1 1 0 0	2 (los)

Poznámka: Zdeněk Holub nestartoval kvůli zranění, Hynek Štichauer vinou nemoci

Konečné pořadí seriálu:

	DIV	PLZ	TOT
	8.9.	25.9.
1. Aleš Dryml, Pardubice	14	12	26+3
2. Václav Milík, Pardubice	12	14	26+2
3. Josef Franc, Praha	12	10	22
4. Eduard Krčmář, Slaný	8	13	21
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	10	21
6. Matěj Kůs, Praha	8	11	19
7. Martin Málek, Březolupy	9	7	16
8. Michal Dudek, Slaný	6	7	13
9. Martin Gavenda, Praha	8	5	13
10. Roman Čejka, Slaný	4	8	12
11. Zdeněk Holub, Praha	10	NS	10
12. Jan Holub, Mšeno	2	7	9
13. Filip Šitera, Mšeno	2	7	9
14. Ondřej Smetana, Praha	4	3	7
15. Hynek Štichauer, Pardubice	7	NS	7
16. Michal Škurla, Praha	3	2	5
17. Jaroslav Petrák, Pardubice	DNR	2	2
18. Daniel Hádek, Mšeno	DNR	2	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout