Divišov – 11. srpna
Evropský pohár stopětadvacítek v Divišově nabídl plno jízd s dramatickými souboji, které se ovšem netýkaly trojlístku českých reprezentantů. Ti totiž se svými motocykly Shupa vesměs vedli již v první zatáčce a do cíle přijížděli s velkým náskokem. Jak Jaroslav Vaníček, tak Vojtěch Šachl dokonce vyhráli základní část bez ztráty květinky. Bez okliky přes finále B se do áčka rovnou kvalifikoval také Bruno Belan. Závěrečná část se již netýkala Matěje Frýzy, jenž do céčka nepostoupil jen díky horším pomocným kritériím, a Vojtěcha Zamazala, který celý závod prostál ve společnosti rodičů u vrat depa v pohotovosti jako náhradník, aniž by se mu však naskytla jediná příležitost vyjet na ovál. Jaroslav Vaníček připouštěl, že se mu před startem finále A vrátila nervozita, jíž se postupně zbavil při svém vítězném tažení. Avšak již v úvodním nájezdu měl situaci pevně pod svou kontrolou a jasně vedl před Brunem Belanem pádícím za stříbrem. Skvělou podívanou však servíroval Vojtěch Šachl, jemuž se nepovedlo dostat se dopředu tak rychle jako jeho reprezentační kolegové. Sotva se ale v nájezdu do druhého kola zbavil dotěrného Kacpera Makowskeho, udeřil na Sama McGurka. Angličan, jenž se mezi nejlepších šest dostal z finále B, se ovšem nemínil vzdát jen tak. Divišovský závodník byl ale v první zatáčce třetího kola nekompromisní, ale v závěrečném oblouku musel být ještě důraznější, aby se natáhl pro bronz. Nešťastnému Angličanovi se zpod brýlí řinuly slzičky jako hrachy, nicméně pódium pro sebe zabrali čeští kolibříci. A pakliže něčeho litovali, tak jenom absence šampaňského, jimž by zkropili nejen sami sebe, nýbrž i nadšené přihlížející.

Česká stopětadvacítkářská velmoc

Takové podmínky jako současná česká reprezentace plochodrážních stopětadvacítek měli u nás naposledy motokrosaři a soutěžáci někdy před třiceti lety. Vedle kompletního realizačního týmu SCM jim byla k dispozici rovněž parta ze Shupy posilněná tradičně o kouzelníka všech stopětadvacítek Petra Schmieda. A v neposlední řadě i tovární motocykly pražského výrobce.

Nakonec po něm sáhnul vlastně jen Bruno Belan. Jaroslav Vaníček si do továrního stroje zamontoval svůj vlastní motor. Vojtěch Šachl nastoupil se svými podvozky i motory. Matěj Frýza dostal nabídku osedlat tovární dvouventil. Nicméně plzeňský chlapec přece jen stále stojí na samém počátku své závodnické kariéry a měl respekt před motocyklem zpřevodovaným na velké rychlosti. Nakonec ale neodolal a v jedné rozjížďce na něho přece jen usedl.

Jaroslav Šůs komentuje fakt, že závodníci preferovali své motocykly před továrními:

„Myslím, že je to nakonec jedno, důležité je, aby vyhrála Shupa.“

Po tréninku se divišovským závodištěm proháněl.  Měnil prázdné pytle v odpadkových koších na balóny. A bohužel také nosil do depa prach ze sousedního pole, které se poněkud bezohledný traktorista rozhodl kultivovat právě v nevhodný okamžik. Nicméně devatenáct nejmladších závodníků se záhy představilo divákům na nástupu a pak už se šlo zápolit o evropský pohár.

V rozjížďce s číslem jedna vyrazil do čela Marlon Hegener sledovaný Pawlem Trzesniewskim. Bruno Belan jel za nimi a přetahoval se o třetí příčku s Frido Vingem Viidasem. Sergej Ljatosinskij, který dnes předsedal jury ukazoval svoji fotografii ze stupňů vítězů s jeho dědečkem. V úvodním nájezdu druhého kola ovšem Estonec upadl. Protože se nezvedal, zablikala červená světla a traťoví maršálové mávali červenými vlajkami.

Estonský závodník naštěstí vyvázl z incidentu nezraněn, nicméně byl pochopitelně diskvalifikován z repete, které Bruno Belan pochopil jako druhou šanci. Vnějškem prvního oblouku letěl do vedení jako stíhačka vystřelená z letadlové lodi. Inkasoval drsnou ránu od Marlona Hegenera, který se cpal dopředu, ale krizový moment dokázal naprosto mistrovsky ustát.

Ve výjezdu z úvodního oblouku převzal vedení Pawel Trzesniewski. Bruno Belan zatížil své konto čtyřmi body, což samozřejmě nebylo nikterak špatné. Jenže z českého úhlu pohledu měly lepší časy teprve přijít. První jízda byla z devíti rozjížděk základní části jedna ze dvou, jejímž cílem neprojížděl náš reprezentant jako vítěz!

 

Pódium vyhrazené pouze pro Čechy

Ve druhé jízdě měl Vojtěch Šachl náskok bratru poloviny rovinky, než stačil vjet do druhého kola. Celá zápletka se točila okolo Bruna Thomase. Na našich oválech dobře známý Němec ještě nikdy nejel závod takové důležitosti. A tak byl pořádně nervózní nejen on, nýbrž také jeho rodiče a sestřička Frieda, která sama usedá za řidítka malého motocyklu.

Bruno Thomas byl dlouho druhý za Vojtěchem Šachlem, než jej na sklonku druhého kola předjel Luke Harrison. Hned vzápětí dominoval Jaroslav Vaníček. Měl již astronomický náskok ve chvíli, kdy Sam McGurk v první zatáčce druhého kola objel druhého Lucu Kastnera. A Češi dominovali i nadále. Vojtěch Šachl se v první zatáčce mihnul okolo Frido Vinga Viidase jako, kdyby ho potkal Sam McGurk estonského závodníka předčil ve chvíli, kdy se domácí borec mohl opřít o svůj olbřímí náskok.

Rozjížďku s číslem pět vyhrál Jaroslav Vaníček stylem start – cíl. Šestá jízda se opakovala vinou pádu Nicka Colina Haltermanna. Jenže incident se odehrál v první zatáčce, takže Němec mohl na start repete. Bruno Belan prve suverénně vedl. Opakovačka nepřinesla pro něho nic složitějšího než, že ještě v úvodním nájezdu za sebou nechal Harryho McGurka.

Byl to vskutku charakteristický obrázek! Slaňák spěl nezadržitelně k pěti bodům, zatímco zbývající pětice za jeho zády jen vřela iniciativou, aby se navzájem obrala o body. Poslední série základní části už na podobném image neměla změnit takřka vůbec nic. Sedmá jízda se opakovala vinou pádu Lucy Kastnera v první zatáčce. Nicméně stejně jako v prvním případě i při repete na čele naplno úřadoval Vojtěch Šachl.

Hned poté v osmé jízdě Jaroslav Vaníček v prvním nájezdu dostal Pawla Trzesniewskieho, aby stejně jako Vojtěch Šachl také on uzavřel své účinkování v základní části uzavřel bez ztráty jediného bodu. Rovnou do finále A se kvalifikoval také Bruno Belan. Slánský závodník ale v deváté jízdě trčel za Kacperem Makowskim, jehož se vytrvale snažil připravit o druhou pozici, zatímco na čele řádil Frido Ving Viidas.

Finálová část české fanoušky zaměstnala vlastně až ve svém závěru. Vojtěch Zamazal byl celou dobu v plné pohotovosti, aby vyjel na ovál, nicméně pro prvního náhradníka se nenašla vůbec žádná příležitost k výjezdu na ovál. Matěj Frýza inkasoval dva body, většinu závodu měl vrch nad Nickem Colinem Haltermannem. Jenže Němec na závěr vylepšil svou nulu dvěma body a to shodou okolností i na Plzeňanův úkor. A tak se na finále C mohl těšit on.

Finálový program ale odstartoval finále B, odkud se první dva měli kvalifikovat do áčka. Ačkoliv Frido Ving Viidas odstartoval nejlépe, záhy jej minuli Marlon Hegener a Sam McGurk,kteří se tím pádem dostali na startovní rošt finále A. Céčko vzápětí vyřešilo pořadí závěrečné třetiny aktuální klasifikace. Vyhrál jej Luca Kastner, když v první zatáčce minul Mateusze Lopuskeho.

Petr Šachl si uvědomuje pozadí bronzového úspěchu svého syna Vojtěcha:

„Díky Vencovi Hromasovi, vyjde nám vždycky vstříc.“

Hned nato Jaroslav Vaníček pospíchal od výjezdu na dráhu, aby do nádrže svého motocyklu dolil palivo. Spěch však nebyl na místě, protože pořadatelé se svou vymazlenou dráhu rozhodli vylepšit ještě jednou úpravou. A tím pádem se ve vratech místo šestice aspirantů na stupně vítězů objevil červený Zetor.

Netrvalo však dlouho a áčko bylo připraveno. Sam McGurk se rozhodně nemohl stydět za svou reakci na let pásky k divišovskému nebi. Jenže Jaroslav Vaníček spěl za splněním svého snu a v první zatáčce se okolo Angličana prohnal do čela. Táhnul přitom za sebou Bruna Belana jako na provázku. Vojtěch Šachl byl v té chvíli čtvrtý.

V nájezdu do druhého kola se zbavil Marlona Hegenera, jehož posléze v oblouku u depa podjel Pawel Trzesniewski. Divišovský závodník si ale nedokázal srovnat v hlavě, že by v domácím závodě, kde jeho akční snímek zdobil plakát, skončil těsně pod pódiem. Sam McGurk jej brzy měl za svými zády.

Od bronzu jej dělilo jedno jediné kolo. V první zatáčce se Vojtěch Šachl nekompromisně natáhnul pro třetí pozici. Byl odražen, ovšem jen proto, aby v posledním oblouku byl ještě nekompromisnější. Do cíle vskutku dorazil před Angličanem. A tak se na stupně vítězů vůbec žádný cizinec již nevešel.

 

Hlasy z depa

„Dobrý, dobrý,“ zářil Jaroslav Vaníček. „Dráha byla dobrá, líbilo se mi to. Motorka jela dobře, nakonec jsem jal na svý. Dobře se mně ovládá a dokázali jsme ji vychytat. Zezačátku jsem byl nervózní na startech. Pak to přestalo, jak jsem se do toho položil. Ale před finále jsem už byl nervózní hodně. Start mi vyšel, dal jsem plnej‘ plyn a ujížděl pryč.“

„Výborný,“ hodnotil Bruno Belan své druhé místo. „Motorka jela, šlapala. Ve finále jsem si vzal venek. Odtud se mi nejlíp jelo, nikdo mě tam neskříp‘. Jsem hodně spokojenej‘.“

„Dobrý,“ říkal Vojtěch Šachl, aby se pustil do líčení klíčových okamžiků finále A. „Věřil jsem v to, že to vyjde. Snažil jsem se pozorovat jeho (Sama McGurka – pozn. redakce) chyby. Nakonec mě natlačil a já mu to poslal po manťáku.“

		TOT	C	B	A
1. Jaroslav Vaníček, CZ	5 5 5	15			1.
2. Bruno Belan, CZ	4 5 3	12			2.
3. Vojtěch Šachl, CZ	5 5 5	15			3.
4. Sam McGurk, GB	4 4 3	11		2.	4.
5. Pawel Trzesniewski, PL	5 2 4	11			5.
6. Marlon Hegener, D	3 4 2	9		1.	6.
7. Frido Ving Viidas, EST	X 3 5	8		3.
8. Luke Harrison, GB	4 3 4	11		4.
9. Kacper Makowski, PL	2 2 4	8		5.
10. Harry McGurk, GB	2 4 1	7		6.
11. Luca Kastner, D	3 3 X	6	1.
12. Mateusz Lopuski, PL	2 1 3	6	2.
13. Alexandra Schauer, D	1 0 2	3	3.
14. Nynke Sijbesma, NL	1 1 1	3	4.
15. Bruno Thomas, D	3 2 0	5	5.
16. Nick Colin Haltermann, D	0 0 2	2	6.
17. Matěj Frýza, CZ	1 0 1	2
18. Nigel Hummel, NL	0 1 0	1
19. Vojtěch Zamazal, CZ (res)		DNR

Foto: Karel Herman

Chabařovice – 6. srpna
Před evropským pohárem stopětadvacítek se v sobotu v Divišově konalo soustředění, které bohužel nepřineslo mnoho štěstí Milanu Dobiášovi. V zatáčce upadl a dle informací od samotného závodníka si na čtyřikrát zlomil ruku. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Mirek Horáček