Toruň – 11. října
Greg Hancock se včera při Speedway Grand Prix Polska stal potřetí mistrem světa. Bezprostředně po svém triumfu se svěřil, že by chtěl pokračovat v přepisování rekordů. Přitom v řadě ohledů bude muset překonávat i sám sebe. Svůj vlastní rekord nejstaršího individuální světového šampióna již překonal, protože včera usedl na trůn ve věku 44 let a 130 dnů. A je rovněž prvním Američanem, který triumfoval třikrát. Vicemistrem se stal Krzysztof Kasprzak, jenž včera protínal finálovou metu jako první. V rozjezdu o bronz Nicki Pedersen porazil Taie Woffindena.

Facka přišla v pravý čas
„Kdybych si nevěřil, neřekl bych, že budu příští rok závodit,“ konstatoval Greg Hancock na tiskové konferenci, kde se samozřejmě přetřásalo, zda do světa velkých cen nastoupí rovněž napřesrok. „Být světovým šampiónem chutná pokaždé sladce. Stále to chutná, jako kdybych se v tom potápěl. Adrenalin se projevuje, avšak skutečný pocit být mistrem světa si stále hledá svoje místo. Je to neuvěřitelný pocit. Skutečně je. Každý rok, když závodím, je největší pocit vyhrát mistrovství světa. První titul byl fantastický, druhý úžasný a tento je neskutečný!“

Samozřejmě se nemohl vyhnout přirovnání k nezapomenutelnému Bruce Penhallovi. Zdědil jeho číslo 45, než se přestěhoval do Evropy, kde mu cestičku ke slávě pomáhal dláždit legendární Erik Gundersen, rovněž trojnásobný světový individuální šampión. Greg Hancock již dávno získal stejně ikonický statut, nicméně přiznává, že oba pro něho zůstávají inspirací i nadále.

„Kluci jako Bruce Penhall a Mike Bast byli moji hrdinové, když jsem vyrůstal,“ řekl. „Dodnes od nich dostávám SMSky před a po každé velké ceně. Lance King mi hodně pomohl, když jsem poprvé přišel do Evropy. Pořád jsou pro mě hrdiny. Pro mě byl největší idol Erik Gundersen. Chtěl jsem být Erik. Měl jsem šanci ho potkat a následovat v jeho šlépějích a chtěl jsem ukázat, co jsem se naučil od něj. Dostal jsem od něho skvělou zprávu před pár dny. Bylo v ní ‚jeď a udělej, co jsem udělal já‘. Dnes se díval na televizi, je jako můj dánský otec!“

Greg Hancock připustil, že obrovský bod zlomu přišel v prvním závodě v Aucklandu, když po třech úvodních nulách vyhrál dvě poslední rozjížďky. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl tak šastný za šest bodů,“ uznává, že šokující výsledek fungoval jako břeskný budíček. „Začala jsem třemi nulami, ale vrátil jsem se se dvěma vítězstvími a šesti body. Celou zimu jsem tvrdě makal. Cítil jsem, že jsem našel všechno, abych vyhrával. Cítil jsem se tak sebejistý, že si do Aucklandu jedu pro vítězství. Byl to ale největší políček do tváře, který jsem kdy měl. Vrátil jsem se zpátky na pevnou zem a dnes jsem rád, že jsem tu facku dostal.“

Následovala spousta další práce. „Po Novém Zélandu jsem věděl, že si musím hrát se svou zručností,“ pokračoval. „Věděl jsem, že prostě nemohu být někým, kým jsem byl. Prostě jsem šel zpátky k základů a na nich jsem začal všechno opět budovat. Motocykly byly skvělé a já byl zase já, nebyl to ten muž, co byl přehnaně sebevědomý na začátku.“

Třetí titul Grega Hancocka přitom přišel v sezóně, kde zmeškal závod ve Vojensu po mnohačetných frakturách ukazováčku v předchozím podniku v Gorzowě. „Takové věci jsou výzvy a zranění jsou překážky jako na dostizích,“ uvedl Greg Hancock. „Beru to tak, že dokud nemám opravdu nějaké hrozivé zranění, jedu dál. Musíte vědět, že při speedway budete inkasovat také rány, boule a odřeniny. Musíte ale bojovat a přes takové věci se přenést! V srdci jsem neměl nic špatného, srdce fungovalo perfektně. A ambice vyhrát také, dokud moje tělo drží pohromadě, budu to tak dělat!“

Sen se stal realitou
Polský šampión Krzysztof Kasprzak se bál, že jeho zlatý sen skončil, když si v květnu ošklivě potrhal kolenní vazy. I když v Toruni měl jen málo možností, aby překonal úžasného Grega Hancocka, byl nadšený z vítězství před Andreasem Jonssonem, Jaroslawem Hampelem a Nicki Pedersenem. A samozřejmě ze zisku stříbrné medaile.

„Když jsem upadl v Landshutu, nevěděl jsem, zda se vůbec udržím v osmičce,“ vyjadřoval své bezprostřední pocity. „Ale od Cardiffu jsem jel pokaždé ve finále. To je šest finálových jízd v řadě, díky nimž jsem získal dost bodů. Vím, že Greg je skvělý závodník. Věděl jsem ale, že do toho dneska budu muset jít a brát body. Prostě jsem se chtěl koncentrovat a udržet stříbro. A ta práce je teď dokončená. Když jsem byl mladý, sledoval jsem velké ceny s Jasonem Tomaszem, Gregem nebo Tony. Snil jsem, že budu jednou na pódiu. Nyní se sen splnil, díky všem závodníkům a gratulace Gregovi a Nickimu.“

Titul číslo čtyři napřesrok
Stejně jako Greg Hancock také Nicki Pedersen je odhodlaný pracovat i nadále, aby se napřesrok pustil do boje o svůj čtvrtý světový titul. „Budu bojovat o titul příští rok,“ pravil odhodlaně. „Poslední dva týdny jsem tvrdě makal, aby všechno fungovalo, protože tohle byla docela drsná sezóna pro mě. Potřeboval jsem sílu, abych tady vyhrál a získal třetí místo.“

Nakonec z toho vítězství nebylo, avšak bronz ano. „Byl jsem blízko vítězství, takže jsem samozřejmě velice smutný,“ reagoval. „Ale už se doopravdy těším na zimu, letos to všechno nefungovalo, ale Greg je dobrý chlapík. Je nejkonzistentnější, motorky mu fungují a mám okolo sebe skvělý tým. Abyste ho porazili, potřebujete, aby všechno pracovalo pro vás. Klobouk dolů, co letos dokázal. Zaslouží si to a vítám ho v klubu trojnásobných mistrů světa!“

Konečné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 140, 2. Krzysztof Kasprzak 132, 3. Nicki Pedersen 121+3, 4. Tai Woffinden 121+2, 5. Matej Žagar 114, 6. Andreas Jonsson 103, 7. Chris Holder 100, 8. Jaroslaw Hampel 98, 10. Fredrik Lindgren 90, 11. Niels-Kristian Iversen 87, 12. Martin Smolinski 81, 13. Kenneth Bjerre 79, 14. Darcy Ward 75, 15. Chris Harris 48, 16. Michael Jepsen Jensen 42, 17. Peter Kildemand 33, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Adrian Miedzinski 14, 20. Kjastas Puodžuks 10, 21. Peter Ljung 7, 22. Mikkel Bech Jensen 7, 23. Tomas H. Jonasson 7, 24. Maciej Janowski 7, 25. Joonas Kylmäkorpi 5, 26. Pawel Przedpelski 4, 27. Kauko Nieminen 4, 28. Andrzej Lebeděvs 3, 29. Kim Nilsson 3, 30. Jason Bunyan 2, 31. Václav Milík 2, 32. Craig Cook 2, 33. Adrian Cyfer 2, 34. Lukasz Kaczmarek 2, 35. Lasse Bjerre 1.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide

Londýn – 9. října
Starý kontinent bude tuto sobotu dějištěm vyhlášení světového šampióna zřejmě na dlouhou dobu naposledy. Napřesrok bude mistr světa vyhlášen v Melbourne, jelikož závěrečná velká cena se uskuteční 24. října na stadiónu Etihad. BSI Speedway ohlásila, že na SGP Austrálie uzavřela pětiletý kontrakt.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide

Pardubice – 1. října
Letošní seriál Speedway Grand Prix nabízí nesmírně vyrovnanou podívanou. A ani samotný Greg Hancock, by mu příští víkend v polské Toruni stačí nasbírat deset bodů, nechce na téma své korunovace příliš hovořit. Prostřednictvím cestovní agentury GlobalAir.CZ můžete být bezprostředními svědky, zda se sympatickému Američanovi povede získat třetí titul také vy. V zájezdu do Toruně je totiž ještě osm míst volných.

Zájezd startuje před pardubickým nádražím v pátek 10. října o půl šesté ráno. Zahrnuje rovněž prohlídku Gniezna. Večer v tříhvězdičkovém hotelu bude zpestřet promítáním záznamů a soutěží ve znalosti plochodrážní historie, jejíž vítěz bude mít účast na zájezdu zdarma.

V sobotu se účastníci zájezdu přesunou do Toruně. Vedle večerní velké ceny je čeká volný program v centru města. Návrat do Pardubic je po nočním přesunu Polskem naplánován na nedělní sedmou hodinu ranní.

Všem zájemcům by rozhodně neměly ujít internetové stránky cestovní agentury GLOBALAIR.CZ .

Foto: Michal Kohout

Stockholm – 27. září
V předchozích čtyřech velkých cenách nasbíral všehovšudy dvanáct bodů včetně šokující nuly v Gorzowě. Avšak Jaroslaw Hampel se dokázal vypořádat s noční můrou výpadku formy. Ve skandinávské Grand Prix ve Stockholmu ani jednou nepoznal hořkost porážky a jednadvacet bodů jej rázem přeneslo ze čtrnácté pozice průběžné klasifikace na sedmou. Smát se mohl rovněž Greg Hancock, druhý v cíli finálové jízdy s Krzysztofem Kasprzakem za zády, na něhož má před závěrečným podnikem k dobru již dvanáct bodů. Ke třetímu titulu mistra světa Američanovi stačí již jen deset bodů za čtrnáct dnů v Toruni.

Konečně na své vlastní motorce
Při vší úctě ke Gregu Hancockovi však včerejší večer přece jen patřil Jaroslawu Hampelovi. „Ještě před několika týdny jsem myslel, že nejsem dost dobrý, abych jezdil plochou dráhu, protože jsem byl totálně na dně,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Je těžké závodit, když si nejste stoprocentně jistí, že sedíte na svém vlastním motocyklu. Je doopravdy náročné vyřešit veškeré své problémy za jeden den.“

Nicméně Jaroslaw Hampel rozhodně neplakal nad rozlitým mlékem. „Po tolika špatných závodech pracuji skutečně tvrdě na sobě, abych našel příčinu a zjistil problém, který způsobil, že jsem jezdil tak špatně,“ pokračoval. „Není to tak snadné. Někdy musíte udělat jeden krok dozadu, abyste udělali dva další dopředu. Teď cítím, že jsem tohle učinil.“

A v čem byl tedy zakopaný pes? „Samozřejmě jsem měl nějaké problémy s motocykly,“ odpovídá. „Ale když jsem byl na dráze, nevěřil jsem si. Avšak nenechal jsem se zlomit, zkoušel jsem myslet pozitivně. Vypořádal jsem se s tím a nyní se cítím mnohem lépe a závodění si užívám.“

Jak už to chodí nejen v Polsku, Jaroslaw Hampel se dostal do negativní pozornosti médií a fanoušků. „Na internetu a v novinách se o mně psalo hodně věcí, které byly nejen negativní, ale také nepravdivé,“ konstatoval. „Nevím, kdo je psal. Nechci se s tím prát, chci zůstat nad věcí a koncentrovat se na to, co potřebuji udělat, abych se vrátil zpátky. A toto vítězství bylo perfektní odpovědí, samozřejmě.“

Tvrdá práce se vyplatila
Greg Hancock má za sebou nelehký měsíc poté, co si z Gorzowa odvezl fraktury ukazováčku na své levé ruce. Tento týden si z poraněného prstu nechal odstranit dvě spony, aby mohl závodit ve Stockholmu. Sice začal nulou v rozjížďce s číslem tři. Do konce závodu však nahromadil patnáct bodů, z toho dva za druhou příčku ve finálové jízdě.

„Nasadil jsem si svůj cíl pro dnešek vysoko,“ svěřoval se. „Definitivně jsem překonal, co jsem očekával. Jsem docela nadšený právě teď. Skoro měsíc jsem nezávodil a až ve čtvrtek večer si dal pár tréninkových koleček. A v pátek také.“

A nakonec byl ve Stockholmu před ním jen Jaroslaw Hampel, který jej v boji o titul mistra světa nemůže ohrozit. „Cítím se skvěle,“ opakoval Greg Hancock. „Druhé místo je pro mě velkým úspěchem, pokud se týká mé sebedůvěry a jistoty. Je pěkné, že se všechna moje tvrdá práce vyplatila.“

Nyní je tedy deset bodů od svého třetího titulu světového šampióna. „Nechci o tom mluvit takovým způsobem!“ rozhodně popřel hypotézu, že by se v Toruni vydal za zlatem spořivým způsobem inkasování jistých bodů na své rivaly Krzysztofa Kasprzaka a Taie Woffindena. „Chci udělat to nejlepší, co budu moci, a chci být světovým šampiónem.“

A co na to Kryszfot Kasprzak, jenž včera začal dvěma oslnivými triumfy, aby se nakonec s osmi body jen taktak dostal do semifinále? „Byl to pro mě velice těžký mítink,“ připouštěl. „Zkoušel jsem dva motocykly a ani jeden nefungoval. V prvních dvou jízdách byly velmi rychlé, ale pak přišly problémy. Až třetí motorka, kterou jsem si vzal na semifinále, byla perfektní.“

Druhý muž průběžné klasifikace nebere své umístění jako zklamání. „Udělal jsem jedenáct bodů a můj plán byl deset nebo jedenáct bodů,“ přiblížil. „Můj plán před sezónou byla první osmička. Nyní jsem mezi nejlepšími třemi a jsem šastný. A budu vděčný, a už mi bůh v Toruni dá cokoliv. A pokud to bude medaile, bude to splnění mého snu.“

Průběžné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 127, 2. Krzysztof Kasprzak 115, 3. Tai Woffinden 112, 4. Matej Žagar 109, 5. Nicki Pedersen 107, 6. Chris Holder 93, 7. Jaroslaw Hampel 87, 8. Niels-Kristian Iversen 87, 9. Fredrik Lindgren 87, 10. Andreas Jonsson 86, 11. Troy Batchelor 85, 12. Martin Smolinski 77, 13. Darcy Ward 75, 14. Kenneth Bjerre 71, 15. Chris Harris 44, 16. Michael Jepsen Jensen 42, 17. Peter Kildemand 33, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Kjastas Puodžuks 10, 20. Peter Ljung 7, 21. Mikkel Bech Jensen 7, 22. Tomas H. Jonasson 7, 23. Adrian Miedzinski 5, 24. Joonas Kylmäkorpi 5, 25. Kauko Nieminen 4, 26. Andrzej Lebeděvs 3, 27. Kim Nilsson 3, 28. Jason Bunyan 2, 29. Václav Milík 2, 30. Craig Cook 2, 31. Adrian Cyfer 2, 32. Lukasz Kaczmarek 2, 33. Lasse Bjerre 1.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide

Vojens – 13. září
Sezóna velkých cen anno domini 2011 mu přinesla celkové stříbro a triumfy v Terenzanu, Toruni a Goričanu. Od té doby prožíval poněkud hluché období. Letos se ještě ani jednou nedostal do finálové rozjížďky a čelil hrozbě vyřazení ze seriálu, k němuž patří od svého debutu roku 2002. Až včera ve Vojensu se radoval na nejvyšším stupínku pódia a na osmičku, která se automaticky udrží ve světě Speedway Grand Prix i příští sezónu, mu schází pouhých pět bodů. Zamotaná je i situace na hrotu průběžné klasifikace. Obhájce titulu Tai Woffinden v boji se soupeři a svou vlastní zlomenou levačkou sedmi body zkrátil náskok nestartujícího Grega Hancocka na sedm bodů, ovšem před závody ve Stockholmu a Toruni se na něho z druhé strany tlačí Krzysztof Kasprzak, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

Jak už to chodí nejen v ploché dráze, když sportovec vypadne z obvyklé formy, čelí záplavě kritiky. „Tohle vítězství pro mě znamená hodně,“ neskrýval Andreas Jonsson na tiskové konferenci potěšení, že se mu povedlo umlčet kritiky. „Rozčiluje mě, když vím, že mám schopnost jezdit dobře. Když se mi nedaří, je to prostě hrozné. Ale ještě jsem neukázal svoje nejlepší. Byla to opravdu drsná léta, bylo to pro mě těžké a já se pěkně pral se vším. Necítil jsem se pohodlně a někdy jsem cítil, že nemám konkurenceschopné motocykly. Nešly mi starty. Když se nedaří, uvázne to ve vaší hlavě. Měníte něco příliš mnoho a nakonec už nevíte, co děláte.“

Nyní ovšem dosáhl dlouho očekávaného triumfu. „Maličkosti dělají ten rozdíl, jestli jste na špičce nebo na chvostu,“ filozofoval. „Jestliže nejste nahoře a nevíte, co změnit, abyste se tam dostali, vaše sebevědomí je za chvilku pryč. Rozhodně jsem nezapomněl, jak se jezdí plochá dráha nebo jak se startuje. Dnes večer jsem to dokázal. Je to těžké, pár zranění nebo špatných závodů změní všechno. Najednou je to jiný příběh a cesta zpátky je dlouhá.“

Bohužel Andreas Jonsson se v letošním seriálu prosadil až příliš pozdě, aby mohl zasáhnout do bitvy o medaile. „Vypadá to, že všechny cíle, které jsem si dal pro tuto sezónu, mi prostě utekly,“ souhlasí. „Je už příliš pozdě, ale jsem rád, že už jedu dobře. Nyní chci jen dokončit letošní sezónu co nejlépe, jak mohu, a zkusit udělat dobré plány na příští rok. A snad nedělat příliš mnoho chyb.“

Jeho aktuálním cílem je samozřejmě udržet se mezi osmi v závěrečné klasifikaci, v čemž si švédský závodník věří. „Stále mám šanci,“ řekl. „Lidé až přespříliš hloubají o divokých kartách a podobných věcech. Já se snažím soustředit se na závody, které zbývají a dělat maximum. Snad nakonec budu mezi osmi. Pokud ne, budu muset prostě čekat, co se stane. Ale budu bojovat až do posledních jízd v Toruni v říjnu.“

Pokud se týká pronikavého zlepšení ve Vojensu, Andreas Jonsson staví vysoko svůj nový rychlý motor. „Měl jsem ho na vyzkoušení včera při tréninku a vypadal fantasticky,“ popisoval. „Chvíli mi trvalo, než jsem ho nastavil. Nebyl jsem si příliš jistý se změnami, které jsem udělal, protože dráha byla o tréninku jiná a ten motor byl pro mě úplně nový.“

Jistotu neměl ještě v semifinále. „Až před opakováním semifinále jsem si myslel, že jsem trefil správné nastavení,“ vracel se ke klíčovým okamžikům předcházejícím svému triumfu. „Trochu jsme ho ještě přenastavili na finále. Dostal jsem dobrou startovní pozici a byl tam. Ten motor mi pomohl, abych udělal poslední krůček. Měl jsem své sebevědomí zpátky a věřil, že můžu zase vyhrát.“

Peter Kildemand jel letos druhou velkou cenu a opět nechyběl ve finále. Nicméně závodník, jenž si u českého fanouška udělal jméno především díky startům v extralize, má ve svých myšlenkách spíše challenge v Lonigu příští sobotu.

„Dnes to byl skvělý závod,“ netajil se. „Diváci byli úžasní, jsem opravdu velmi potěšen. Ale nyní se soustřeďuji hlavně na challenge. Bude to tvrdý závod, postupují jen první tři. Potřebuji mít dobrý den.“

Krzysztof Kasprzak nahromadil dvanáct užitečných bodů. V celkové klasifikaci se dostal o bod za druhého Tai Woffindena a o osm za leadera Grega Hancocka, přičemž oba nejsou rozhodně ve stoprocentní zdravotní formě…

„V posledních dvou velkých cenách budu sbírat body a uvidím, co se stane,“ odmítl jakékoliv spekulace o ambicích být po Jerzy Sczczakielovi a Tomaszi Gollobovi třetím Polákem korunovaným titulem mistra světa. „Nepřemýšlím, závodím! Nechci příliš přemítat a pak to bude dobré.“

Průběžný stav seriálu:
1. Greg Hancock 112, 2. Tai Woffinden 105, 3. Krzysztof Kasprzak 104, 4. Nicki Pedersen 101, 5. Matej Žagar 97, 6. Niels-Kristian Iversen 87, 7. Chris Holder 80, 8. Troy Batchelor 79, 9. Fredrik Lindgren 78, 10. Darcy Ward 75, 11. Andreas Jonsson 74, 12. Kenneth Bjerre 70, 13. Martin Smolinski 70, 14. Jaroslaw Hampel 66, 15. Chris Harris 40, 16. Michael Jepsen Jensen 38, 17. Peter Kildemand 33, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Kjastas Puodžuks 10, 20. Peter Ljung 7, 21. Mikkel Bech Jensen 7, 22. Adrian Miedzinski 5, 23. Joonas Kylmakorpi 5, 24. Kauko Nieminen 4, 25. Andrzej Lebeděvs 3, 26. Jason Bunyan 2, 27. Václav Milík 2, 28. Craig Cook 2, 29. Adrian Cyfer 2, 30. Lukasz Kaczmarek 2, 31. Lasse Bjerre 1.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide