AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 9. května
Tomáš Topinka pojal svůj začátek v křesle manažera extraligového Olympu vskutku ve velkém stylu. Změny v organizaci nasazování juniorů proměnily duely ve strategické hry, na něž byli Pražané lépe připraveni. I když počátek patřil Pardubicím, Pražané se v polovině mítinku dostali do čela. Lukáš Dryml s Benem Barkerem v rozjížďkách s čísly jedenáct a dvanáct pořádně ukrojili. Na dráhu zamířili i v nominovaných jízdách, avšak Nicki Pedersen s Josefem Francem a poté i Rafalem Okoniewskim definitivně pojistili triumf hostí.

Strategické hry
Tomáš Topinka měl před svým příjezdem do Pardubic na svém manažerském kontě prozatím jediný závod, který však dopadl pražským vítězstvím. Dnes se pohyboval po depu s naditými deskami, jejichž obsah ukrýval vytištěné rozpisy s mnoha alternativami možného vývoje. Pražský kouč nešetřil optimismem. „V náš prospěch,“ odpovídal na otázku magazínu speedwayA-Z, jak mu jeho prognózy vycházejí. Přesné skóre svých předpokladů ovšem nechtěl odtajnit ani mimo novinářský blok.

Rozjížďka s číslem jedna svým obsazením vypadala jako juniorský rozstřel, i když Lubomír Vozár nahradil Davida Štěrovského náhradníkem Václavem Milíkem. Avšak Ondřej Veverka dal všem okázale najevo, že se jeho jarní progres rozhodně nezastavil. Odstartoval jako z plochodrážního manuálu, aby odkázal Václava Milíka do role bezprostředního svědka svého triumfu.

Václav Milík mu sice doslova visel na zadním kole, avšak Ondřej Veverka pádil jako rozjetý expres. Naštěstí pro domácí tým Zdeněk Holub zapomněl recept na skvělé starty včera v divišovském depu. A ani v průběhu dalších čtyř kol se nedokázal natáhnout pro poslední bod před René Vidnera.

Rozjížďka s číslem dvě však přesto dostala domácí do čela. Bratři Drymlovi opustili startovní rošt jako jeden muž. Josef Franc je vnějškem první zatáčky nestihnul a pak si s Martinem Gavendou pouze vylamovali zuby na pevnosti obou Pražanů. Vzápětí se mítink vrátil ke smírným výsledkům. Rafal Okoniewski proměnil svůj debut v české extralize v bezproblémové sólo, zatímco Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem před sebe nepustili Zdeňka Holuba.

Na počátku čtvrté jízdy to ovšem s domácím vedením vypadalo poměrně bledě. Matěj Kůs vystřelil dopředu jako střela sledovaný Ondřejem Veverkou. Avšak Ben Barker se už v první zatáčce prohnal okolo pražského juniora. Ve druhé zatáčce zaútočil na Matěje Kůse vnitřkem. Neúspěch jeho záměru ovšem nezpůsobil zvlhnutí Angličanova střelného prachu.

V nájezdu do první zatáčky třetího okruhu mu jeho úsilí konečně přineslo ovoce. A když protáhl nájezd do oblouku u depa, vedoucí příčka mu definitivně říkala pane. „Měl jsem to moc slabý,“ vnímal Matěj Kůs svou porážku a rozhodl se vsadit na druhý motocykl.

Jenže Tomáš Topinka měl své hlavní eso stále ještě v rukávu. Nyní přišel čas vyložit ho na stůl. Martin Gavenda mohl na konci depa trošku závistivě sledovat, jak se dolů na dráhu místo něj spouští Nicki Pedersen. Hvězdný Dán spolu s Rafalem Okoniewskim udávali tempo Lukáši Drymlovi s Tomášem Suchánkem hned s vylétnutím pásky. Stav duelu byl rázem vyrovnaný. Bez možnosti profitovat z taktické rezervy natož pak žolíka, nastaly strategické hry s náhradníkem.

Tomáš Topinka poslal od rozjížďky s číslem šest Josefa France, Lubomír Vozár nechal stát hned dva své juniory a vsadil na Aleše Drymla a Václava Milíka. Josef Franc perfektně odstartoval, zatímco Ondřej Veverka v úvodním oblouku za sebou vnější stopou nechal dvojici pardubických rezervistů. Ti se ovšem nechtěli nechat obírat o body jenom tak zbůhdarma. V nájezdu do druhého kola se pod Pražana posunul Václav Milík, jehož příkladu vzápětí následoval i Aleš Dryml.

Na světelné tabuli sice svítilo průběžné skóre 18:18, ale se smírnými časy měl být jednou provždy konec. Rafal Okoniewski s Matějem Kůsem šli dopředu po startu sedmé jízdy. Tomáš Suchánek českého exmistra hodně trápil především ve druhé polovině rozjížďky. V předposlední zatáčce se takřka dostal před něho, ale nakonec se smiřoval s jedním bodem. A Ben Barker, jenž prve odvrátil pražský nápor, dokonce s nulou. A ta bohužel neměla být poslední…

Tajemství desek pražského manažera
V rozjížďce s číslem osm hájili pardubické barvy opět oba bratři Drymlovi. Tomáš Topinka jim ovšem postavil do cestu překážku jako hrom. Místo Martina Gavendy vjel na ovál opět Nicki Pedersen. A ten triumfoval stylem start – cíl. „Strašně mu to startuje,“ komentoval Dánovo počínání Lukáš Dryml, jenž se svým starším sourozencem remízou nad Ondřejem Veverkou udržel Pardubice na čtyřbodovém odstupu.

Jenže hned vzápětí Josef Franc oplatil Benu Barkerovi jeho postartovní loket předjetím v první zatáčce. A Zdeněk Holub nyní vrátil René Vidnerovi předchozí porážku. V rozjížďce s číslem deset se Rafal Okoniewski chytil za kšilt své přilby do pásky a musel na trestnou čáru. Při restartu exceloval Nicki Pedersen. Rafal Okoniewski jel za Tomášem Suchánkem a Václavem Milíkem, avšak usilovně snižoval svůj odstup. Ve druhém kole dokonce v zatáčce u depa podjel Václava Milíka. A kdo ví, mít rozjížďka o kolo navíc, zda by jeho tempu odolal i druhý Tomáš Suchánek?!

Avšak spekulace nechme stranou. Praha v té době vedla 34:26 a osmibodová ztráta domácích inspirovala mnoho tázavých pohledů směrem k Lubomíru Vozárovi. Jenže atmosféra v pardubické části boxů vřela jako pálivé polévka. Navíc Tomáš Topinka nahlásil náhradníka Josefa France místo Martina Gavendy a pardubický kouč vyhodnotil užití povýšení programového závodníka na nositele dvojnásobných bodů v těžké jízdě jako hazard.

Jenže Ben Barker jel tentokrát jako z partesu a Lukáš Dryml nezapřel srdce lva bijící v jeho hrudi. Josef Franc sice využil v prvním výjezdu zaváhání Bena Barkera a sebral mu vedení. Jenže Lukáš Dryml mezitím za sebou nechal Matěje Kůse. A pak spojeným tlakem s Benem Barkerem připravili Josefa France naráz ve druhé zatáčce druhého okruhu o vedení. Skóre 31:35 však zabránilo pokračovat domácím ve strategické hře, nicméně hosté nepřestávali zažívat horké chvilky.

„Vzal jsem si druhou motorku,“ svěřoval se Matěj Kůs, zatímco na ovále kroužily mechanismy. „Ta první se mi zatáhla, když jsem jel v první jízdě do depa. Už ve druhým kole jsem to cejtil‘.“ K Pražanovi dorazil Tomáš Topinka se svými tlustými deskami a se slovíčkem „sorry“ mu dával najevo, že už dnes nepojede.

Pardubice totiž v rozjížďce s číslem dvanáct snížily svůj odstup od vedoucích hostů. Lukáš Dryml odvedl Rafala Okoniewskeho. Ben Barker zaostal vzadu, avšak z výjezdu z první zatáčky vyjel jako třetí. Jenže Zdeněk Holub byl tvrdým oříškem k rozlousknutí a spodní stranou druhé zatáčky se vrátil zpátky. Angličan ale nesložil zbraně a hned v následujícím oblouku se znovu posunul k jednomu bodu.

Na tabuli svítilo skóre 35:37 a ve třinácté jízdě si diváci ve svých programech opět škrtaly hned tři jména. Lubomír Vozár nechal stát René Vidnera, zatímco jeho pražský protějšek střídal Martina Gavendu a Matěje Kůse dvojicí Nicki Pedersen – Josef Franc. Atmosféra houstla a Nicki Pedersen stojící na hraně depa k sobě přivolal Tomáše Topinku. „Tyre,“ splynulo z jeho úst.

Tomáš Topinka vyrazil zkontrolovat, zda domácí tandem nepoužívá neoznačené hrany. „Naše značky jsou vidět, ale jejich ne,“ ozývaly se hlasy z pražského tábora, nicméně kontrola jejich kouče neshledala žádné porušení pravidel. Rozjížďka s číslem třináct posléze přinesla hladký triumf pražského dua.

Stejná dvojice pražských náhradníků nastoupila rovněž k rozjížďce s číslem čtrnáct, kam Lubomír Vozár nominoval taktické rezervy Lukáše Drymla s Benem Barkerem. Lukáš Dryml v úvodním výjezdu podjel Nicki Pedersena, aby se stal jediným přemožitelem famózního Dána. Leč Ben Barker na body nedosáhl a remíza přinesla Praze vítězství. Tomáš Topinka vzápětí pro magazín speedwayA-Z otevřel své desky s programem předvyplněným před závodem, kde mu celkové skóre vyšlo 44:46.

Nakonec však Praha porazila své hostitele o deset bodů. Lukáš Dryml s Benem Barkerem, kteří v pěti závěrečných rozjížďkách spolu nastoupili čtyřikrát, nyní nestíhali pražské cizinecké legii. Praha tedy opouštěla Pardubice nejen se dvěma tabulkovými body, ale i se slušnými vyhlídkami na bonus při odvetě.

Hlasy z depa
„Máme dobrej‘ rok, dobrou úrodu, takhle to má fungovat bez nějakejch‘ technickejch‘ potíží,“ zářil Josef Franc. „Žádný defekty, trošku jsme měli štěstí, všechno nám vycházelo. Nebodoval jsem super echtově, zkoušel jsem motorky, ale oproti včerejšku se mi to líbilo.“

„Mám radost, že jsem vyhráli,“ netajil se Matěj Kůs. „První jízdu jsem to měl moc slabý, zvolil jsem špatnou motorku. Na tu druhou jsem měl jít dřív. Škoda, že jsem nedostal další šanci. Samozřejmě spousta Pardubáků je po včerejšku spokojenejch‘, že mě Lukáš porazil, ale hlavně že vyhrála Praha. To je důležitý.“

„Neznám skóre, nic,“ nešetřil Lukáš Dryml smutkem nad domácí prohrou. „Já tam měl pořád Okoniewskeho nebo Nickiho. Pořád těžká jízda. Jedou tvrdě, ale férově. Nicki strašně startoval, má něco lepšího. Brr, spojka a ke tam. Sekundoval jsem mu, ale takovýho závodníka těžko předjedeš. Viděl’s tu mou jízdu s bráchou, pomáhali jsme si. To je tým, než že tam budou závodit spolu o jeden bod. To jde v přeboru, ne v extralize proti Praze,kde jsou jedni z nejlepších jezdců.“

„Opět na hovno,“ připomínal Václav Milík, že podobně hodnotil také včerejší finále AČR v Divišově. „Nestartovalo to a nejely mně motorky. Nevím proč. Celý závody jsme zkoušeli s tím něco udělat, ale nedopasovali jsme to. Prostě Pardubice, mám na ně malýho peška. Je to moc dlouhá dráha. Jednou jsme to Pražákům museli dopřát, aby nebrečeli, jsou větší město (smích).“

1. PSK Olymp Praha			50
Zdeněk Holub	0 0 – 1 0		1
Rafal Okoniewski, PL	3 3 3 1 2	2	14(1)
Ondřej Veverka	3 1 0 0 –		4(1)
Matěj Kůs	2 2 – 0 –		4(1)
Martin Gavenda	0 – – – –		0
Josef Franc	1 3 3 1 2	1	11(2)
Nicki Pedersen, DK	2 3 3 3	2 3	16(1)
2. ZP Pardubice			40
René Vidner	1 – – 0 –		1(1)
Tomáš Suchánek	2 0 1 2 1		6
David Štěrovský	– 0 – – –		0
Ben Barker, GB	3 0 2 3 1	0 0	9
Lukáš Dryml	3 1 2 2 3	3 1	15(1)
Aleš Dryml	2 1 1		4(3)
Václav Milík	2 1 2 0 0		5(1)

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	2	102:81	4
2. Pardubice	1	40:50	0
3. Slaný	1	41:52	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Poslední kousky publikace Česká plochodrážní ročenka 2012 naposledy v přímém prodeji na stadiónu

Pardubice – 9. května
Včerejší úvodní kolo mistrovství republiky jednotlivců AČR rozdalo nejen karty na říjnové mšenské vyvrcholení šampionátu, ale světlo světa spatřily také sestavy na dnešní extraligový výjezd pražského Olympu do pražského Svítkova. Tomáš Topinka napínal pardubické nervy do poslední chvíle. Když konečně vyložil své karty na stůl, Lubomír Vozár musel měnit strategii. Oba manažery vedle víry ve vlastní barvy a přesvědčení o vyrovnaném klání spojuje i neochota předjímat výsledek.

Cizinec nutností
„Trošku mě zaskočil,“ nepopíral Lubomír Vozár, když zběžně přehlédl startovní čísla pražského výběru. Měl na mysli především skutečnost, že Tomáš Topinka výrazně posílil oba své náhradníky. Odvetné opatření se stalo dílem okamžiku a navíc pardubický kouč rozhodně nemůže hrát roli outsidera.

Stejně jako loni má pardubický klub se svými závodníky dohodu, že v základní části extraligy pojede jen s českým kádrem. Jenže Hynek Štichauer už nemohl dále odkládat operaci svého zraněného ramene a je nyní na začátku rekonvalescence. Do sedla se vrátí nejdříve v červenci. Proto byl povolán Angličan Ben Barker.

Aleš Dryml a Václav Milík budou na postech náhradníků, zatímco startovní čísla od jedničky do pětky obléknou René Vidner, Tomáš Suchánek, David Štěrovský, Ben Barker a Lukáš Dryml. A jak pardubický kouč vnímá skutečnost, že si Tomáš Topinka nový rozpis už vyzkoušel před čtrnácti dny v praxi? „Je jasné, že má výhodu, že si to mohl vyzkoušet,“ uznává. „Systém je nový a on vyhrál. Ale každej‘ závod je jinej‘. Bude záležet, jak bude nasazovat náhradníky.“

Tipovat výsledek se však Lubomíru Vozárovi nechce. „To jde těžko,“ tvrdí. „Ale bylo by špatné, kdybych si nevěřil. Tomáš má jezdce, co jezdí Grand Prix, ale v extralize stačí jeden nebo dva výpadky a je to všechno jinak.“

Překvapení na překvapení
Ještě v pátek se v Praze pracovalo s verzí, že do Pardubic přijede tým opět s oběma Pederseny. A dánským jmenovcům se dokonce ve stověžaté matičce zajišoval hotel. Jenže nakonec Tomáš Topinka u startovního čísla devět nahlásil jméno Rafal Okoniewski.

„Vidíš, říkal jsem ti že to bude nečekaný,“ smál se pražský kouč, aby s poukázáním na Nicki Pedersena se startovním číslem čtrnáct dodal s náznakem k Lubomíru Vozárovi stojícímu opodál v divišovském depu. „A myslím, že pro někoho budou nečekaný oba (smích).“ Proč ovšem Rafal Okoniewski dostal přednost před Bjarne Pedersenem? „Je to evropská dráha,“ odpovídá Tomáš Topinka. „Myslím, že pojede dobře a překvapil mě teď v Polsku.“

Na první pohled na dnešní pražské sestavě zaujmou silná třináctka a čtrnáctka s Josefem Francem a Nicki Pedersenem, což dává najevo, že Tomáš Topinka hodlá s rozpisem hodně improvizovat. To samé se dá očekávat i ze strany domácích, takže oba manažeři budou v boxech mnohdy sledovanějšími než jezdci. „Chceme jet a vyhrávat i venku,“ netají se Tomáš Topinka, v jehož týmu oproti pražskému závodu dochází už k jediné další změně, kdy Martin Gavenda nahradí Michala Škurlu. Moravan se včera v Divišově prezentoval skvělými deseti body, avšak po Leifrově memoriálu se starostlivě skláněl ke svému motoru pod dohledem Vladimíra Dvořáka.

Úvodní výhra dodává Tomáši Topinkovi důvod k mírnému optimismu. „Myslím si, že jsem ve výhodě s jedním závodem navíc,“ souhlasí. „Ten systém není ideální, cizinci berou jízdy našim, kdyby se jel systém jako v Anglii, junioři by se potkávali jen mezi sebou, bylo by to vyváženější a hlavně by se svezli všichni. Dneska si myslím, že to bude hodně těžký. Pardubice jsou doma silný a budou vyrovnaným soupeřem. Uvidíme.“

Historické okénko:
Plzeň, 20. dubna 1994: Simon Wigg byl prvním Angličanem v českých ligách
Angličtí závodníci nejsou v české extralize častými hosty. Primát v kvantitě jejich nasazování drží Pardubice, kde se objevili Mark Loram, Lee Richardson a Ben Barker. S vestou Slaného se jednou objevil Garry Stead, zatímco předloňský pokus Pražanů s Edwardem Kennethem dopadl fiaskem. Nicméně o debut závodníka z druhé strany kanálu La Manche se postarala Plzeň.

Před osmnácti lety měly české týmy dost svých závodníků. Extraliga navíc nebyla tak prestižní soutěží, aby kluboví funkcionáře pouštěli žilou svým pokladnám za cizince. To se ovšem změnilo v dubnu 1994 zásluhou Jiřího Štancla staršího. Ten využil známosti se Simonem Wiggem a pomohl Plzni, jejíž barvy hájil jeho syn, ke kontraktu s legendárním Angličanem. Jeho debutu předcházela obrovská mediální kampaň v západočeských novinách a rádiích. Hodinu před závodem tak před borskými pokladnami stály fronty v mnoha zástupech.

Dorazil dokonce reportér Blesku, který se tehdy v duchu obdobných médii v zahraničí ještě poměrně dost věnoval sportu včetně ploché dráhy. Jenže samotný Simon Wigg nikde. Z výrazů přítomných by slušný malíř dokázal zaplnit průměrně velkou galerii. Od zoufalství domácích gradujících přímou úměrou s tempem hodinové ručičky nezadržitelně směřující k šestnácté hodině, přes vševědoucí pohledy pochybovačů až po škodolibou radost škarohlídů.

Ale pak kde se vzala, tu se vzala – v depu přistála obrovitá dodávka americké provenience a z ní vyskočil sympatický blonďák s orlím nosem. Malý krok pro člověka, ale obrovský pro celou českou ligu, dal by se parafrázovat známý výrok Neila Armstronga, prvního člověka na měsíci. Rázem se totiž začaly přepisovat naše plochodrážní dějiny. Zpoždění se také vysvětlilo. Simon Wigg cestoval z Hannoveru od svého ladiče Hanse Zierka. Své udělalo nečekané zdržení na hranicích, navíc hledání zastrčeného plzeňského oválu dlouho přinášelo jen bloudění odnikud nikam. A o pár dekagramech plastu a kovu v podobě mobilního telefonu spojujícího naši kapsu bezmála s celým světem se ve čtyřiadevadesátém mohlo všem jen zdát. O navigaci využívající družice na zemské orbitě ani nemluvě.

Simon Wigg svým pozdním příjezdem prošvihnul i ten nejzazší možný limit pro vstup do závodu. Stačil by jediný pražský protest a mohl se jen na závody dívat, jako se o necelých čtrnáct dnů stalo Romanu Matouškovi, který pozdě dorazil do Slaného na duel s Pardubicemi. Jenže Milan Špinka se tehdy zachoval velkoryse. Nakonec to asi od nadřízených schytal. Plzeň vyhrála těsně 46:44 a právě její porážka Olympu jí začala dláždit cestu k prvnímu extraligovému titulu.

Extraliga se začal postupně měnit ve prospěch dříve slabších klubů, by jejich nejlepší éra měla teprve přijít. Happy end však kazí skutečnost, že na sympatického Simona Wigga můžeme bohužel už jen vzpomínat.

Oficiálně nahlášené sestavy:

ZP Pardubice:	1 René Vidner
	2 Tomáš Suchánek
	3 David Štěrovský
	4 Ben Barker, GB
	5 Lukáš Dryml
	6 Aleš Dryml
	7 Václav Milík
PSK Olymp Praha:	8 Zdeněk Holub
	9 Rafal Okoniewski, PL
	10 Ondřej Veverka
	11 Matěj Kůs
	12 Martin Gavenda
	13 Josef Franc
	14 Nicki Pedersen, DK

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Jan Janů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 24. dubna
Debut Tomáše Topinky v křesle manažera pražského Olympu dopadl na výbornou. Taktika silního náhradníka, v tomto případě Nicki Pedersena, slavila úspěch. Pražané se po úvodní remíze vinou nečekané nuly při debutu Bjarne Pedersena ujali vedení už v rozjížďce s číslem dvě. Slaňáci mohli jen sledovat, jak se náskok hostů navyšuje a dnes jim vyšel prakticky pouze žolíkový útok v jedenácté jízdě.

Chmury na čelech i na obloze
Dnešní den se kromobyčejně povedl. Sluníčko pálilo o sto šest a modrá obloha byla odpoledne zcela prosta jakýchkoliv mraků. Proto všichni nevěřícně zírali na displej mobilu Petra Ondrašíka, kde prognóza z meteorologického radaru vyhrožovala dešovými srážkami, jež na obvod pražské šestky měly začít dopadat okolo sedmé hodiny večerní.

Pořadatelé proto oželeli slavnostní nástup před tribunou. Zatímco po chmurách na obloze nebylo prozatím ani vidu, ani slechu, Milan Mach je přece jenom připouštěl. „Nevyšlo mi to,“ odpověděl na dotaz magazínu speedwayA-Z, o kolik dnes předčí své hostitele. „I když s tím náhradníkem jsem musel spekulovat.“

Jeho protějšek Tomáš Topinka, který si odbýval svůj debut v roli pražského manažera, reagoval na stejnou otázku pouze poznámkou směřovanou mimo novinářský blok. Spornou otázku náhradníka na rozdíl od Milana Macha řešil obsazením nejsilnějšího muže své sestavy. Podobnou filozofii vyznávali už Karel Voborník v případě Chabařovic už před dvaceti letech nebo Antonín Kasper starší, když vyhranou baráží vrátil Mšeno do extraligy. A Nicki Pedersen, operativně užívaný dle potřeb pražského kouče, byl tím správným receptem na úspěch i tentokrát.

Samotný úvod mohl ještě dát za pravdu názorům optimistů, že letošní změny v rozpise zachovají úroveň extraligového dramatu minimálně na stejné výši jako v předcházejících dvou letech. Josef Franc sice skvělým startem vystřelil do vedení, avšak slánský tandem Eduard Krčmář – Robert Kosciecha nepustil Bjarne Pedersena před sebe.

Konec smírných časů ovšem nastal hned vzápětí. Super dvojice Matěj Kůs – Nicki Pedersen nasazená na Martina Málka s Michalem Dudkem splnil svou úlohu stoprocentně už při vylétnutí pásky. Výhoda domácího prostředí se navýšila o skutečnost, že hosté hlásí své sestavy jako první a hostitelský manažer na ně může adekvátně reagovat, a tým Tomáše Topinky se dostal do čela.

Slaný nástup domácích nedokázal zachytit. Bjarne Pedersen po svém úvodním výbuchu přenastavil motocykl, aby perfektně odstartoval do rozjížďky s číslem tři. Pavel Váňa ovšem rozblikal světla a dánský debutant při repete prokázal, že se po vylétnutí pásky umí dostat do vedení i bez letmého startu. Robert Kosciecha s Romanem Čejkou za sebou nechali pouze Zdeňka Holuba.

Ve čtvrté jízdě pekelně rychlý Josef Franc minul Sebastiana Ulamka ještě před prvním nájezdem, zatímco Ondřej Veverka sebral Eduardu Krčmářovi třetí místo ještě v úvodním oblouku. Tím pádem se skóre dostalo na stav 15:9 a Milan Mach se rozhodně nerozpakoval použít taktickou rezervu. Roman Čejka, který se trápil s nastavením motocyklů prakticky celý večer, zůstal ve svém boxu a na ovál místo něj putoval Sebastian Ulamek.

Polák, který se do slánské náruče vrátil po dvouletém působení ve Mšeně, však nebyl v optimálním rozpoložení. Ještě na dráze ladil svůj motocykl, vzápětí přesedl na druhý, aby se nakonec rozhodl pro ten původní. Jeho motor ho ovšem vezl jen do první zatáčky. Nicki Pedersen, tentokrát na místě Zdeňka Holuba, s Matějem Kůsem opět hráli sólo. Pražané vedli už o deset bodů a čelo Milana Macha se chmuřilo ještě víc.

Ke všemu se rozhodně nezdálo, že by se Slanému mělo začít blýskat na lepší zítřky. Bjarne Pedersen a Josef Franc letěli nekompromisně do čela šesté jízdy. Robert Kosciecha jim byl v patách, avšak ve druhé zatáčce nestihl vnitřní stopou ani jednoho z nich. Nad svým kolegou získal postupně vrch Eduard Krčmář, který se na začátku druhého kola ocitnul před Josefem Francem.

S ním ovšem nebylo všechno v pořádku, jelikož ještě v průběhu druhého okruhu zůstal stát. „Přestalo to jet,“ krčil pražský závodník rameny. „Točí to, ale chrchlá to.“ Zatímco tato remíza šla na úkor patálií Josefa France, smírný výsledek rozjížďky s číslem sedm si Slaňáci zasloužili sami. Tomáš Topinka ukázal, jak moc lze s upraveným rozpisem pracovat. Nechal stát juniory Zdeňka Holuba a Michala Škurlu a do akce poslal náhradníky Nicki Pedersena a Ondřeje Veverku. Zatímco hvězdný Dán šel za dalším triumfem, Sebastian Ulamek s Eduardem Krčmářem tvrdě odstavili Ondřeje Veverku.

Slaný bez prachu v prachárně
Že se Slanému nepodaří otočit vývojem utkání ve svůj prospěch, naznačila osmá jízda. Matěj Kůs letěl do čela stejně neomylně jako šíp vystřelený čarostřelcem lukostřelby. Josef Franc mířil za jeho záda, však Martin Málek ho vyvezl na venek první zatáčky a otevřel Eduardu Krčmářovi dráhu ke druhému místu. Matěj Kůs však vnímal situaci za sebou, navíc si oba Slaňáci trošku nerozuměli a Josef Franc se briskně vrátil na druhou pozici hned v zatáčce u depa.

„Pepíček nás tam odvedl jak malé kluky,“ nechal se později slyšet Martin Málek. Pražané navýšili své vedení na 31:17 a Milan Mach se stal terčem pohledů mnoha očí, zda ze svého rukávu vytáhne kartu s žolíkem. „Ještě ne,“ reagoval slánský kouč na bezprostředně položenou otázku s prstem výmluvně, ovšem nenápadně zapíchnutým u rozjížďky s číslem jedenáct, aby ho neviděly bdělé pražské oči.

V deváté jízdě se konečně mohly rozjasnit u tváře slánských příznivců. S vylétnutím pásky vystřelil dopředu Sebastian Ulamek, přičemž kolega Robert Kosciecha mu byl vytrvale v patách. Bjarne Pedersen měl stejně katastrofální start jako na úvod dnešního večera, avšak záhy minul Michala škurlu a pustil se do hostujícího tandemu.

Ve druhé zatáčce vedl vnějškem nájezd, který byl stejně slibný jako v konečném důsledku marný. Neúspěch mu ovšem nesebral útočný elán. Ve třetím okruhu se v první zatáčce dostal pod Roberta Kosciechu, aby se vzápětí posunul dopředu. První slánský triumf v jízdě ovšem nedokázal zapálit roznětku k ofenzívě. Josef Franc hrál v rozjížďce s číslem deset opět úlohu neohroženého suveréna. Eduard Krčmář se v nájezdu do druhého kola dostal vnější stranou před Zdeňka Holuba za záda druhého Romana Čejky. Remíza však slánský problém neřešila a pouze upravila skóre na 36:24.

Jenže to už byla na pořadu rozjížďka s číslem jedenáct, na níž si Milan Mach načasoval svůj žolíkový útok. Dvojnásobný počet bodů měl inkasovat Robert Kosciecha střídající Martina Málka, když Sebastian Ulamek se chystal ke své programové jízdě. A byl to právě on, kdo se po vylétnutí pásky ujal vedení.

Robert Kosciecha mezitím visel za zády Matěje Kůse, aby si však v prvním výjezdu druhého okruhu dokázal vydláždit cestu dopředu. „To jsou ty moje strange ideas při nastavení motocyklu,“ omlouval Pražan svůj první, a jak se záhy ukázalo, i poslední bodový výpadek. Robert Kosciecha jel druhý, ovšem jeho parák Sebastian Ulamek dobře věděl, která bije, a v posledním výjezdu ho pustil dopředu.

Milan Mach už potřetí během třech let vyhrál na Markétě žolíkovou jízdu. Za stavu 37:32 měl ovšem prázdnou prachárnu. Pražané se ujali režie opět ve dvanácté jízdě, kdy Tomáš Topinka nechal stát Matěje Kůse a Michala Škurlu a ukázal na dánského a juniorského náhradnika. Nicki Pedersen odstartoval na Roberta Kosciechu, zatímco Ondřej Veverka objel v první zatáčce Romana Čejku. Stejný pražský tandem ve třinácté jízdě zastoupil Bjarne Pedersena a Zdeňka Holuba. Dán slavil triumf stylem start – cíl před Sebastianem Ulamkem. Ondřej Veverka se bránil Martinu Málkovi až do druhé zatáčky třetího kola, v němž ho slánský borec podjel.

Na hodinkách chybělo jen málo do půl osmé, manažeři řešili obsazení nominačních jízd, zatímco se zvedl prudký vítr a na zem začaly dopadat první dešové kapky. „To jsou nervy,“ ulevil si Tomáš Topinka nad svou sedmibodovou převahou, aby ovšem o pár minut později mohl být bohorovně klidný. Matěj Kůs s Bjarne Pedersenem hladce předčili Eduarda Krčmáře a Romana Čejku. S jedenáctibodovou převahou mohli Pražané slavit vítězství předčasně.

V samém závěru završil Nicki Pedersen své placené maximum, když Josef Franc takřka celá čtyři kola kroužil za tandemem slánských Poláků. Ze závěrečného okruhu ovšem zamířil rovnou do depa. „Zase to samý, nejede mašinka,“ nechal se slyšet.

Hlasy z depa
„Musím bejt‘ spokojenej‘,“ komentoval Matěj Kůs pražský triumf. „Kde jsem chtěl prorazit a vyhrát, bylo Markéta Open, ale skrz tu tuku to nešlo. Dneska motorka fungovala dobře, až na tu jednu jízdu, kdy jsem zkoušel ty svoje strange ideas. Musím ještě zapracovat na tom, co udělat, když dráha ztvrdne. To jsem stál prakticky na místě. Ale jo, jsem spokojenej‘ na tu bídu. Zase jsem se bavil plochou dráhou. Těžko předbíhat, jak se bude extraliga vyvíjet, sám jsem se loni přesvědčil, že je těžší titul obhajovat.“

„Super,“ liboval si Josef Franc. „Jelo se tak nádherně. Jel jsem na obou motorkách, než se jedna rozbila. Zkoušel jsem ji až teď v poslední rozjížďce. Motor z Markéta Open, co jsem vyhrál, neměl kompresi. Teď nevím, co s tím je, elektrika to není. S vítězstvím spokojenost, to je nádhera.“

„Mates byl rychlejší,“ vracel se Ondřej Veverka ve své hodnocení ještě k rozjížďce s číslem patnáct. „Mně přišlo, že mi to moc nejede. Myslím, že to nebylo ve mně, ale v motorce. Teď jedeme na Ukrajinu, kdyby to tam bylo lepší, bylo by to fajn.“

„Parádní,“ komentoval Zdeněk Holub svůj extraligový debut. „Akorát ty body chyběly. Jednou chyběl kousek, ale chyběl.“

„Super, jsem spokojenej‘,“ říkal Eduard Krčmář. „Škoda tý nuly, moh‘ jsem udělat určitě o dva body víc. Měl jsem radost z Bjarneho, porazit grandpristu je dobrej‘ pocit. Škoda, že jsme prohráli, ale je to teprve první závod, takže si s tím nemůžeme lámat hlavu.“

„Dneska mi to nějak nešlo,“ krčil Roman Čejka rameny. „Nemoh‘ jsem se trefit do nastavení motorky. A tak nějak jsme se trefili až na tu poslední jízdu, kde mi vůbec nevyšel start. Příště budeme chytřejší.“

„Nemám slov,“ láteřil Martin Málek. „Su nasraný jako sviňa. A ještě víc. Nedařilo se, starty nebyly tak špatné, ale s nastavením jsem se trápil. Nejelo to špatně, ale nejvíce se to zkazilo, jak nás s Edou Pepíček odvedl jak malé kluky.“

1. PSK Olymp Praha			52
Bjarne Pedersen, DK	0 3 3 2 –	2	10(1)
Zdeněk Holub	0 – – 0 –		0
Josef Franc	3 3 E 2 3	E	11(1)
Michal Škurla	– – 0 – –		0
Matěj Kůs	3 2 3 1 –	3	12(1)
Nicki Pedersen	2 3 3 3 3	3	17(1)
Ondřej Veverka	1 0 0 1 0		2
2. AK Slaný			41
Robert Kosciecha, PL	1 2 1 1 6* 2	1	14(3)
Roman Čejka	1 – 1 2 0	0	4(2)
Eduard Krčmář	2 0 2 1 1	1	7(1)
Sebastian Ulamek, PL	2 E 2 3 2 2	2	13(1)
Martin Málek	1 1 0 – 1		3(1)
Michal Dudek	0		0
Michal Průcha			DNR

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	1	52:41	2
2. Slaný	1	41:52	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Česká plochodrážní ročenka 2012 v přímém prodeji na stadiónu

Praha – 24. dubna
Zrušení semifinále extraligového play-off ruku v ruce s návratem pátého celku do vyšší soutěže zúžil cestu za extraligovým titulem. Zatímco ještě loni mohly ještě dva dny před koncem extraligy alespoň teoreticky myslet na titul všechny týmy, letos se dvěma finalisty situace vykrystalizuje zřejmě mnohem dříve. Důležitost výsledku každé jednotlivé rozjížďky je nabíledni. A to tím spíše, je-li možné i z prohraného duelu získat bod v podobě bonusu za lepší součet skóre ze vzájemných střetnutí. Jak Tomáš Topinka, debutující v roli pražského kouče, tak zkušený taktický mág Milan Mach, si toho jsou vědomi a sestavy na večerní závod na Markétě daný stav reflektují.

Žádný prostor pro trému
Omílání, že se pražský klub naposledy mezi extraligové mistry zapsal v září 2003, už zavání pěkně vousatou frázi. Od té doby se o dobytí trůnu pokoušela na české poměry nevídaná řádka manažerů. Antonín Kasper kvůli své těžké nemoci vystřídal Milana Špinku, následovali Radomír Semela, Bohumil Brhel a v posledních dvou sezónách Vladimír Vopat. Nyní přichází čas Tomáše Topinky.

„Uvidíme, co to bude přinášet,“ komentuje Tomáš Topinka rozdíl mezi důvěrně známou rolí jezdce a novou pozicí manažera. „Bude to úplně jiný a budu muset dělat úplně jiný věci než jako závodník. A trému nemám, mám dobrej‘ pocit, i když jedu proti mistru taktiky Milanu Machovi.“

Sestava pražského Olympu je přitom vybraná. Tým vstupuje do soutěže se dvěma stálými účastníky seriálu Speedway Grand Prix. Nicki Pedersen se už českým fanouškům důvěrně známý, avšak jeho jmenovce Bjarneho čeká extraligová premiéra. Spojení s prestižním seriálem mají i Josef Franc a Matěj Kůs. Zbytek družstva tvoří junioři Zdeněk Holub, Michal Škurla a Ondřej Veverka, v jejichž případě jde kvantita jarních závodů ruku v ruce s kvalitou.

„Musíme začít zostra,“ tvrdí Tomáš Topinka a přidává svůj tip: „Domácí tým vyhraje, ale nad výsledkem jsem neuvažoval. Na dráze se ukáže, ten systém umožňuje taktiky až moc. Uvidím, jestli to pomůže, ale osobně bych se překláněl k sedmičkám, jak je navrhovaly Pardubice.“

Návrat ztraceného syna
Pozadu se zbrojením rozhodně nezůstal ani Milan Mach. I když zopakování jeho tahu s pozvánkou Emila Sajfutdinova do Prahy pár dnů před českou velkou cenou mu tentokrát nevyšlo. „Loni zajel dobře,“ zastává se slánský kouč ruského závodníka, by se ozvaly hlasy, že na konto svého týmu mohl tehdy přidat přece jen více bodů. „Počítal jsem s ním i nyní, ale má prezentaci ve Švédsku. A tak sázím na Roberta a Sebastiana.“

Sebastian Ulamek se po dvouletém intermezzu ve Mšeně, kam ho přivedly letité kontakty s Petrem Vandírkem, vrací do klubu, s nímž v sezóně 2003 v české extralize debutoval, a jemuž vydatně pomáhal ke zlatým medailím z let 2005 a 2006. Také Roberta Kosciechu není třeba pravidelným návštěvníkům extraligových ochozů detailněji představovat.

Pokud se týká zbytku sestavy, Milan Mach nechává oba své cizince s licencí AČR doma a staví výhradně z vlastních zdrojů. V základní sestavě je Martin Málek, zatímco Michal Dudek poveze na svých zádech třináctku. Ta je po úpravě pravidel k dispozici i jezdcům seniorského věku, do něhož Michal Dudek dospěl. Logickou volbou jsou junioři Roman Čejka a Eduard Krčmář, jež se v sobotu skvěle prezentovali s nároďákem v Rovně. Michal Průcha projde svým extraligovým debutem v úloze náhradníka.

Tomáš Topinka se v roli extraligového kouče představí poprvé, avšak Milan Mach to rozhodně nepokládá za výhodu na své straně. „Je zkušený jezdec, on si s tím poradí, ale radit mu určitě nebudu,“ směje se slánský kouč a přidává svůj tip: „Doufám, že vyhraje ten lepší a doufám, že to budeme my.“

Historické okénko:
Praha, 21. dubna 1992: před dvaceti lety byla československá extraliga zcela jiná
Rok 1992 probíhal ve znamení dělení Československa a tudíž se na ploché dráze konaly federální šampionáty naposledy, by nutno podotknout, že přínos slovenských závodníků byl tehdy naprosto minimální. Extraliga se druhým kolem jezdila systémem dvojutkání na patnáct rozjížděk. Družstva se skládala ze šesti členů základní sestavy a dvou náhradníků a taktické možnosti byly v zásadě jednoduché. Náhradník mohl startovat pětkrát počínaje rozjížďkou s číslem čtyři, která byla limitující rovněž pro užití taktické rezervy. Na ní mohli zasáhnout pouze borci s lichými čísly na vestách, pakliže by jejich tým prohrával minimálně o šest bodů.

Extraliga počátku devadesátých let nebyla společností vyrovnaných celků, odkud zřetelně pramenily předloňské averze vůči jejímu odklonu od systému čtyřutkání. Pokud se podíváme na střetnutí obou dnešních rivalů takřka na den přesně před dvaceti lety, pražský Olymp nastoupil jednoznačně v roli favorita.

Slaný dosáhl legalizace přestupu Romana Matouška, jenž společně s dnešním slánským starmaršálem Františkem Moulisem poslal svůj tým do čela, ovšem s výraznou pomocí Zdeňka Schneiderwinda. Jenže hned vzápětí Antonín Kasper s Petrem Vandírkem dláždili pražskou cestu do čela. Hosté vyhráli už jen šestou jízdu. Maximem jejich snahy se staly už jen tři závěrečné remízy, díky nimž se skóre zastavilo na konečných 58:32. Dnešní pražský kouč Tomáš Topinka, tehdy nadějný junior na prahu své skvělé kariéry, se na porážce Slaného podílel pěti body.

Nicméně časy se měnily ve slánský prospěch. Už napřesrok v sestavě Milana Macha pravidelně hostovali Antonín Šváb a Jiří Štancl a výsledkem se stalo stříbro. V sezóně 1994 přišel z Pardubic Zdeněk Tesař. Po vyřešení finanční krize z pětadevadesátého se celek roku 1997 natrvalo vrátil do extraligy. Milan Mach ho znovu převzal na jaře 2003 a oba jeho tituly, první po šestatřiceti letech, jsou už důvěrně známou záležitostí.

Olymp 58	Zdeněk Schneiderwind 11, Antonín Šváb 7, Antonín Kasper 14, Petr Vandírek 8, Jan Holub 13, Tomáš Topinka 5, Roman Vandírek DNR a Jan Štěpánek DNR
Slaný 32	Roman Matoušek 16, František Moulis 1, Daniel Boháč 9, Václav Koucký 0, Václav Buranda 4, Jaromír Obr 1, Roman Pergler 1, Tomáš Uher 0

Oficiální nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha:	1 Bjarne Pedersen, DK
	2 Zdeněk Holub
	3 Josef Franc
	4 Michal Škurla
	5 Matěj Kůs
	6 Nicki Pedersen, DK
	7 Ondřej Veverka
AK Slaný:	8 Robert Kosciecha, PL
	9 Roman Čejka
	10 Eduard Krčmář
	11 Sebastian Ulamek, PL
	12 Martin Málek
	13 Michal Dudek
	14 Michal Průcha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Petr Makušev

Praha – 23. dubna
Duelem pražského Olympu s hostujícím AK Slaným začne letošní extraliga. Pražané, kde v roli manažera čeká debut Tomáše Topinku, už minulý týden ohlásili silnou sestavu s oběma Pederseny. Milan Mach už více než čtrnáct dnů věděl, že sázka na Emila Sajfutdinova nevyjde kvůli Rusově účasti na prezentaci ve Švédsku. Sází proto na osvědčené Poláky.

Sestavy zítřejšího klání:

PSK Olymp Praha:	Nicki Pedersen (DK), Bjarne Pedersen (DK), Matěj Kůs, Josef Franc, Michal Škurla, Ondřej Veverka
AK Slaný:	8 Robert Kosciecha (PL), 9 Roman Čejka, 10 Eduard Krčmář, 11 Sebastian Ulamek (PL), 12 Martin Málek, 13 Michal Dudek, 14 Michal Průcha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 16. dubna
Příští úterý na pražské Markétě startuje domácí extraliga. Utkání domácího Olympu proti Slanému nevstoupí do historie nejen jako první mítink po dvouleté éře kouče Vladimíra Vopata, ale především nabitou startovní listinou. Milan Mach si zatím v otázce svých zahraničních posil dal prst přes ústa, avšak pražský Olymp oznámil hvězdné posily ze seriálu SGP.

Vesty domácího klubu by měli obléknout Nicki Pedersen stejně jako jeho krajan a jmenovec Bjarne. Kromě toho se zde představí v akci divoká karta české velké ceny Josef Franc a náhradník Matěj Kůs. Tím však spojení s prestižním seriálem modré planety nekonční. Jako tradičně je první závod zpestřen akcí v podobě padesátiprocentní slevy koupené přes portál Zapakatel.cz.

Na zakoupenou vstupenku na extraligu je možné si v tento den zakoupit dvě vstupenky na závod Grand Prix do sektoru J s padesátiprocentní slevou.

Foto: Michal Kohout