Togliatti – 8. února
Pouhé tři hodiny čekal Lukáš Hutla se svým otcem Radkem a mechanikem Martinem Běhalem na vstup do Ruska. Historicky druhý nejkratší čas pomohl zvládnout cestu na první finále světových ledařů v krátké době. Na stadión v Togliatti dorazili již dnes v odpoledních hodinách místního času a dokonce v depu vyložili motocykly.

Přelouč – 2. února
Čilý ruch panuje nejen v přeloučské dílně, ale také v osečenské kuchyni. Není divu, příští víkend startuje v ruském Togliatti finálová část mistrovství světa na ledové dráze. Mezi patnáctkou kvalifikovaných závodníků nechybí ani Lukáš Hutla. A na dlouhé cestě jej bude doprovázet nejen otec Radek, ale pochopitelně i věrný mechanik Martin Běhal, jemuž v plochodrážní branži nikdo neřekne jinak než Modus.

„Modus už začíná připravovat štrůdkl a sekanou,“ usmívá se Radek Hutla, když odpovídá na otázku po cestovním itineráři. „V pátek, doufám, budou víza, v sobotu nakládáme a v neděli ráno chceme odjet přes Polsko, Litvu. Lotyšsko a Estonsko. Snad se kvůli žabomyším válkám nevyskytne po cestě žádnej problém.“

Nejistota, tři tisíce kilometrů a časový harmonogram limituje program výpravy. „Trénink je v pátek,“ uvažuje Radek Hutla. „Ten bychom měli stihnout. Po závodech jedeme zpátky, v sobotu je v Sanoku mistrovství Evropy, v neděli volnej závod.“

Örnsköldsvik – 15. ledna
Každý naprosto soudný člověk musel vědět, že Rusové jsou favority včerejší kvalifikace světového šampionátu na ledové dráze hned, jak plochodrážní komise FIM zveřejnila startovní listinu. Pardon, reprezentanti ruské federace MFR, protože nevyřízené dopingové účty musí platit i nevinní plochodrážníci. A vskutku Nikita Bogdanov a Dmitrij Chomicevič závod ovládli, přičemž své vlastní záležitosti vyřešili vzájemným duelem v rozjížďce s číslem osmnáct. Nervákům se vyhnul také Ove Ledström a Harald Simon. Ovšem Rakušanův závěrečný pád odstartoval kvalifikační drama, v němž své úlohy hrál i trojlístek našich reprezentantů. Na Noemově arše české ledové ploché dráhy přistála jediná holubice s vavřínovou snítkou v zobáčku, jenže všechno mohlo být úplně jinak. Na druhou stranu však nemuselo!

Postup přemíře saunování navzdory

„Bylo to jakoby dobrý…“ zamýšlí se Lukáš Hutla nad svým osmým místem, které ho poslalo vstříc finálové sérii, jež se po bavorském ručníku v ringu smrskla na dvojzávody v Togliatti a Heerenveenu. „Nechytil jsem tempo z minulýho tejdne. Byl jsem asi moc odpočatej…“

Přeloučský ledař uzavíral závod až v jeho závěrečné rozjížďce. Na svém kontě měl šest bodů a věděl, že potřebuje být aspoň druhý. Jimmy Hörnell totiž předtím upadl a skončil se sedmičkou v konečném součtu skóre u svého jména.

„Kdyby neupad‘, jel bych s ním asi rozjezd,“ má jasno přeloučský ledař. „Tam bych musel přidat. Jinak jsem na pohodičku, motorka fungovala, ale byl jsem moc rozsaunovanej, chyběla agrese, ale měl jsem kliku. Předloni mi nestačilo deset bodů na postup, teď osm ano. Dneska jsem to odkroužil a stačilo to na finále.“

Výpověď z práce nepřijde

I navzdory pádu Jimmyho Hörnella mohl být včera vypsán rozjezd o postupové místo. Pikantnost by mu dodala skutečnost, že se v něm Lukáš Hutla mohl postavit svému reprezentačnímu kolegovi. Jiřímu Wildtovi k němu chyběl jeden jediný bod.

„Byli tam tři lidi na předjetí, to by byli tři body,“ uvažuje, avšak stojí oběma nohama na pevné zemi a uvědomuje si, že mu k vítězství v sedmnácté jízdě pomohly fatální chyby favoritů. „V mojí poslední jízdě dva lepší upadli. Nejdřív Aki Ala-Riihimäki, pak v opakovačce i Harald Simon. Ale ke sportu tohle patří, ale jeden bod navíc a dostal bych výpověď z práce (smích).“

Na pracovišti pražského závodníka nevzbudila nominace na mistrovství světa pražádné nadšení, protože Jiří Wildt už měl tento týden pěkně zařezávat ve své kanceláři. Nicméně kdo může vědět, co se stane, a zde se všichni postupující v únoru vydají na cestu do Togliatti?

„Stát se může cokoliv, ale kdyby mi řekli, že mám jet do Ruska tejden předtím, stejně to nestihnu,“ netají se Jiří Wildt, jenž na rozdíl od svých reprezentačních kolegů ve Švédsku zůstává i nadále. „V úterý by moh‘ bejt trénink v Erviku, pak další dny asi proflákám a pojedu do Gävle. Před den je kolem nuly, ale zejtra hlásí mínus sedm.“

Jiří Wildt drží primát, protože ve včerejším závodě neměl svého vlastního mechanika. „Pomáhal mi Holanďan a Robert Irving,“ líčí. „Měl jsem ještě lepší zázemí než obvykle, když mám jenom tátu. Ale bez něho jsem byl stejně nervózní. Snad bude mít dobrý testy a na ligu za mnou přijede.“

S otazníky o budoucnosti

Andrej Diviš předvedl včera odpoledne pár skvělých duelů, nakonec mu však patří jedenáctá kolonka výsledkové listiny. „Chyběl kousek,“ uvědomuje si. „Motorka fungovala, ale mně to nešlo.“

Stejně jako Lukáš Hutla se i západočeský ledař obrátil na zpáteční cestu. „Dnes budeme vyjíždět domů,“ říká. „A další plány? Nevím…“

V únoru a v březnu se v Polsku konají dva závody evropského šampionátu. Česká nominace se řídí léta neměnnými pravidly, která upřednostňují výsledek v daném mistrovství o rok dříve. Zvrátit by jej mohl výsledek domácího šampionátu. Jenže u nás mrzne málo a krátce, ale kdo ví, třeba se ráz počasí změní a po třech letech opět půjdeme na ledovou plochou dráhu.

Örnsköldsvik – 15. ledna
Patnáctka stálých účastníků letošní finálové série mistrovství světa na ledové dráze je známá. Posledních osm jmen dodala odpolední kvalifikace ve švédském Örnsköldsviku. Postup si vybojoval také Lukáš Hulta, Jiřímu Wildtovi chyběl bod, Andreji Divišovi tři. Triumfoval Nikita Bogdanov, když na své vítězné cestě v osmnácté jízdě porazil svého krajana Dmitrije Chomiceviče.

Örnsköldsvik – 14. ledna
Borci z klasických oválů mnohdy připouštějí, že by si ohřebovaný speciál náramně rádi vyzkoušeli. Čas od času se jim to povede, ale do závodění na ledě se nikdo z nich nehrne. Argumentem bývá velká zima, která ledovou plochou dráhu provází. Nicméně závodník je po většinu času schován v teple depa. Jenže při švédské lize tomu bylo naopak, navíc mrzlo, až praštělo. Nyní ale rtuť teploměru letí nahoru. O důvod víc pro Andreje Diviše, jehož v Örnsköldsviku a Strömsundu trápily záhadné technické patálie, aby před světovou kvalifikací byl v dílně ještě včera večer.

Liga s technickými problémy

„Trápil jsem se,“ netají se Andrej Diviš, když reaguje na otázku, jak to v úvodních ligových podnicích probíhalo. „Oba závody divoký. Byly velký mrazy, nemakalo mi pérování, ohřejval jsem to horkovzduškou. Řidítka mě kopaly, padalo mi to z rukou.“

Dvojice třetích místo pro Strömsund proto z úhlu pohledu úřadujícího českého šampióna byla proto náramně vydřená. „Navíc jsem měl problémy s kolama,“ přisadí si. „Asi špatnej‘ ráfek. Dvakrát jsme přezuli a vylezla i fungl nová guma.“

Z mrazů do dílny

Andreje Diviše do Švédska doprovází maestro české ledařské scény Antonín Klatovský a oba se závadě snažili přijít na kloub. „Ráfek je malinko koplej,“ přemítá český reprezentant. „Ale takovej vliv by to mít nemělo. Zkoušeli jsme to v dílně. Nafoukli jsme to na sedm a vylezlo to z kordu a praskaly dráty…“

Arktické mrazy komplikovaly život. „Asi jsem si odvyk‘ na pořádnou zimu,“ usmívá se Andrej Diviš. „V Rusku jsi aspoň ve stanu, kde je teplo, ale tady bylo depo venku. Stojíš hned u auta.“

Počasí blázní

Zítra při kvalifikaci světového šampionátu v Örnsköldsviku se však rtuť teploměru má intimně sblížit s nulou natolik, že ji moc daleko z náručí neuteče. „Počasí se pobláznilo,“ glosuje Andrej Diviš. „Je teplo, prší docela dost, celej den. A má ještě přijít velkej vítr. Proto zase předělávám motorky zpátky.“

Závod však prozatím bezprostředně ohrožený není. „Ledu je dost, ale na dráze je i dost vody,“ říká západočeský ledař, který severskou monarchii o víkendu opustí, ať už postoupí nebo ne. „Uvidím, jaké to bude, ale po kvalifikaci se musím vrátit domů, nemám moc času.“