Archiv pro rubriku: MS

Jan Klatovský vyráží s českou trikolórou do boje na třech frontách

Pardubice – 27. listopadu
Česká ledařská reprezentace doznává po bezmála patnácti letech výraznou změnu. Bude v ní scházet Antonín Klatovský, jehož na včerejším pardubickém jednání pracovní komise českých ledů oficiálně omluvil jeho otec kvůli pracovní vytíženosti. Ze zasedání vzešla nominace na všechny tři šampionáty pod jurisdikcí FIM a FIM Europe, přičemž bylo dohodnuto, že ke změně může dojít pouze v případě výrazné změny ve sportovní formě jmenovaných reprezentantů.

Navíc případná úprava se nesmí týkat Jana Klatovského a musí vycházet z výsledků závodů konaných do 20. ledna, jichž by se na našem území mělo uskutečnit pět, nebo z logistických důvodů při závodech ranku mistrovství světa a Evropy.

„Pokud se uskuteční mistrovství republiky jednotlivců, má samozřejmě manažer právo sáhnout na družstva,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD. „Co se týče jednotlivců, záleží skutečně na tom, zda se pojede mistrovství republiky. Tak konec konců zní i nominační kritéria, že finalista MS nebo ME má zajištěnou účast, dále pak mistrovství republiky v minulém roce, a pokud se uskuteční před podáním přihlášek závod mistrovství republiky v daném roce, obsadí se poslední místo nejúspěšnějším jezdcem v daném šampionátu.“

Do kvalifikace o finále v roce 2014 zasáhnou Jan Klatovský a Lukáš Volejník. Ten se o čtrnáct dnů později poprvé představí v sestavě národního týmu stejně jako Lukáš Hutla. Zmiňovanou trojici pro evropský šampionát doplní ostřílený Jan Pecina, zatímco náhradníkem zůstává Radek Hutla.

Nominace českých ledařů na podniky MS a ME 2014:

challenge MS jednotlivců, St.Johann – 25.1.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník
 
MS družstev, Togliatti – 8.-9.2.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník, Lukáš Hutla
 
ME, Kamensk Uralskij – 22.-23.2.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník, Lukáš Hutla, Jan Pecina, náhradník Radek Hutla

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Termínový kalendář světových podniků je zveřejněn dnes

Mies – 25. listopadu
Víkendové zasedání CCP ve skotském Edinburghu doladilo termínový kalendář podniků mistrovství světa, jehož dnes zveřejněná podoba doplňuje již mítinky pod jurisdikcí BSI, která je odhalila již dříve. Vedle tradiční SGP v Praze a posledního finále mistrovství světa v Pardubicích, jež je už také známo, se český fanoušek může těšit na dlouhodrážní challenge v Mariánských Lázních, jemuž bude předcházet flat trackový pohár.
Plochodrážní kalendář FIM 2014:

  kvalifikace o SGP 2015:  
7.6. kolo 1 St. Johann (A)
7.6. kolo 2 Lublaň (SLO)
9.6. kolo 3 Abensberg (D)
21.6. race-off 1 Goričan (CRO)
21.6. race-off 2 Czestochowa (PL)
20.9. challenge Lonigo (I)
 
 
  MS na ledové dráze:  
25.1. challenge St. Johann (A)
1.-2.2. finále 1 Krasnogorsk (RUS)
15.-16.2. finále 2 Blagověščensk (RUS)
8..-9.3. finále 3 Assen (NL)
22.-23.3. finále 4 Inzell (D)
 
8.-9.2. družstva Togliatti (RUS)
 
  MS na dlouhé dráze:  
1.6. kolo 1 Bielefeld (D)
5.7. kolo 2 Tayac (F)
10.8. challenge Mariánské Lázně (CZ)
 
29.5. finále 1 Herxheim (D)
13.7. finále 2 Marmande (F)
17.8. finále 3 Eenrum (NL)
13.9. finále 4 Morizes (F)
28.9. finále 5 Mühldorf (D)
 
23.8. družstva Forssa (FIN)
 
 
  MS juniorů:  
27.4. kolo 1 Neustadt/Donau (D)
3.5. kolo 2 Terenzano (I)
10.5. kolo 3 Leicester (GB)
19.7. finále 1 Lonigo (I)
17.8. finále 2 Ostrow (PL)
4.10. finále 3 Pardubice (CZ)
rezerva finále Daugavpils (LAT)
 
 
  MS juniorských družstev:  
7.6. semifinále 1 Teterow (D)
5.7. semifinále 2 Motala (S)
23.8. finále Slangerup (DK)
 
 
  MS družstev:  
5.7. kvalifikační kolo Terenzano (I)
 
 
  Pohár flat tracku:  
9.8.   Mariánské Lázně (CZ)
13.9.   Morizes (F)
27.9.   Montegiorgio (I)
 
 
9.-10.8. světový pohár 250 Badia Calavena (I)
13.9. světový pohár 250 na dlouhé dráze Morizes (F)
3.-6.7. zlatá trofej mládeže 80 Czestochowa (PL)
23.8. zlatá trofej mládeže 125 na travnaté dráze Bad Hersfeld (D)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Čtvrtý finálový závod musí být ještě potvrzen

Mies – 7. listopadu
Finále světového šampionátu na ledové dráze nebude mít ani v příštím roce statut velkých cen. Oficiální název zní MOTUL FIM Ice Speedway Gladiators World Championship. Nicméně přídomek Grand Prix by upřímně řečeno seriálu slušel mnohem lépe. Římští gladiátoři totiž navzdory své slávě zůstávali až na výjimky nesvobodnými otroky.

Oproti předběžným informacím o podobě kalendáře, které unikly počátkem tohoto týdne, již oficiální informační dopis zaslaný jednotlivých národním federacím pracuje s druhým finálovým závodem v Rusku. Čtrnáct dnů po začátku seriálu v Krasnogorsku a týden po světových družstvech v Togliatti by se mohlo jet ve vzdáleném Blagoveščensku.

Jenže podmiňovací způsob je na místě, protože podnik se stejným předběžným datem jako evropský šampionát v Kamensku Uralskem ještě nebyl oficiálně potvrzen.

Jasný je již kvalifikační proces pro boj o světového krále ledových zrcadel anno domini 2014. První tři z loňského ročníku jsou přímo nasazeni do finále bez nutnosti absolvovat lednové challenge v St. Johannu.

Dalšími čtyřmi účastníky budou držitelé stálých divokých karet, o nichž ovšem komise CCP rozhodne až ve dni následujícím po challenge. Jedna divoká karta zůstává vyhrazena rovněž pro každého pořadatele, jenž bude disponovat také právem jmenovat dva náhradníky. Obojí však samozřejmě podléhá schválení ze strany CCP.

O osmi finalistech se však rozhodne v přímém boji na dráze, který je plánován na 25. ledna na úpatí alpských velikánů ve St. Johannu. Nominační listina zahrnuje po dvou Rakušanech, Němcích, Švédech, Češích, Finech, Holanďanech a Rusech a po jednom Polákovi a Švýcarovi. Jistě není bez zajímavosti, že se všichni startující musí prokázat ruskými vízy pro případ, že by právě oni postoupili a již o týden později stáli na startu prvního finále v Krasnogorsku.

Foto: Wojta Zavřel a Jindřich Nejezchleba

Ledy servírují stále dietnější menu

Praha – 6. listopadu
Termínový kalendář světových a evropských šampionátů na ledové dráze je stále chudší. Světový šampionát jednotlivců má opět jedinou kvalifikační možnost v podobě challenge, avšak finálová část bude zahrnovat jen tři dvoudenní zastávky. S šampionátem družstev v Togliatti a evropským mistrovství v Kamensku Uralskem vyjde naprázdno opět nejen berlínský Wilmersdorf, ale i polský Sanok či švédská Uppsala.

Termínový kalendář světových a evropských ledů:

MS jednotlivců: 25.1. challenge – St. Johann (A)
  1.-2.2. finále 1 + 2 – Krasnogorsk (RUS)
  8.-.9.3. finále 3 + 4 – Assen (NL)
  22. – 23.3. finále 5 + 6 – Inzell (D)
 
MS družstev: 8.-9.2. Togliatti (RUS)
 
ME jednotlivců: 15.2. semifinále – Kamensk Uralskij (RUS)
  16.2. finále – Kamensk Uralskij (RUS)

Foto: Jindřich Nejezchleba

Mladíčci doplnili ostřílené kozáky

Mühldorf – 22. září
Challenge o pět míst v příštím ročníku Grand Prix uzavřelo sezónu mistrovství světa na dlouhých a travnatých oválech. Letošní rok v této disciplíně lze bez nadsázky nazvat přelomovým, protože FIM upravila parametry dráhy potřebné pro dlouhodrážní závody takovým způsobem, že se dají odjet na většině klasických oválů. První pokusy a ukázkové jízdy mohli vidět diváci během loňské Zlaté přilby v Pardubicích, ostrý závod GP pak v polovině srpna v polském Rzeszowě. K tomu došlo ruku v ruce s novým rozpisem pro dvacítku závodníků i k redukci počtu startujících v jízdě ze šesti na pět. Činovníci FIM v čele s Thierry Bouinem si od toho slibují oživení pomalu skomírající disciplíny, nové pořadatele i závodníky. Otázkou ale je, zda se ještě opravdu dá mluvit o dlouhé dráze. Navíc veřejnost přijímá nový model vesměs rozpaky a o přílivu čerstvých tváří na dlouhých, či travnatých oválech z krátké už nelze mluvit vůbec.

Pro jihobavorský Mühldorf ale podobné hodnocený zrovna neplatí. Zdejší bezmála kilometr dlouhý ovál patří k jedné z posledních dlouhých pískových drah, které ještě v Evropě zůstaly. Boj o pět postupujících míst byl velmi tvrdý a vyrovnaný až do samého závěru. Bohužel se ho před velmi slušnou diváckou kulisou nezúčastnil žádný náš zástupce. Richard Wolff dlouho doufal, že ho noha zraněná ve finále družstev v anglickém Swingfieldu přece jen pustí na start. Dva dny před závodem ale musel rezignovat a přenechat své místo mezi dvacítkou startujících Němce Nadine Frenk. Tu mohli čeští fandové před nedávnem vidět v kvalifikačním kole v Mariánských Lázních, které dodalo stejně jako obdobný závod ve francouzském St. Macaire do Mühldorfu po šesti startujících, zbývající osmičku tvořili jezdci na 11. až 18. místě z letošního Grand Prix.

Hned úvodní série naznačily, kde bude třeba hledat uchazeče o postupové příčky. Andrew Appleton, se netajil tím, že by na své oblíbené dráze rád zopakoval loňské vítězství z kvalifikačního kola mistrovství světa, měl plný bodový stav. Stejně jako on se bílou vestou po dvou vystoupeních mohli pochlubit také Stéphane Tresarrieu a Appe Mustonen. Výborný vstup do závodu měli i Erik Riss, Markus Eibl a mladičký Dimitri Bergé, kteří ztratili jeden, resp. dva body. Na druhé straně o tom, co zlepšit, určitě ve svých boxech spekulovali ostřílení Stephan Katt, Matthias Kröger, Glenn Philips, nebo Paul Cooper. Ztrácel i Bernd Diener, že za jeho bodové manko však mohla trefená startovní páska. Vzrušení v hledišti vyvolal nejen pád Rodneyho McDonalda po souboji s Nadine Frenk, ale i následné vyloučení domácí Amazonky. Naštěstí vášně rychle opadly a oba pokračovali v dalších rozjížďkách.
Do konce základní části, jenž rozdělí na startovní pole na úspěšnější polovinu, která pokračuje v semifinálových jízdách a zbytek balící si nádobíčko, se do okruhu uchazečů o místa v Grand Prix přiblížili především Katt s Dienerem, ztráty počítal hlavně defektující Eibl. Nicméně bodový součet mu nakonec stačil na semifinálovou účast, stejně jako krajanu Krögerovi. S tou se ze známějších jezdců museli rozloučit třeba Mark Stiekema, Jérome Lespinasse, Joel Nyström, či už zmiňovaný Angličan Cooper.

První semifinálové dějství poznamenaly defekty. Nejprve Mustonen po gestu zmaru a zloby rezignovaně zajel s prskajícím motocyklem do středového prostoru, aby vzápětí sledoval, jak to samé dělá Appleton. Tomu se ale zastavil stroj úplně, zatímco mladý Fin pomalu pokračoval po trávníku dál. Naděje na bod, kterou už vyjetím z trati definitivně pohřbil, ho později hodně mrzela. Vítězství tím tak trochu spadlo do klína Angličanu Phillipsovi, na finále to nakonec nestačilo. Hodně radosti bylo naproti tomu v táboře druhého Stephana Katta, který už se pomalu loučil s vidinou Grand Prix. Druhé semifinále opanoval po perfektně zvládnutém staru nejmladší účastník závodu, šestnáctiletý Bergé který odolal útokům domácího Dienera, jenž by ve svých čtyřiapadesáti létech klidně mohl být jeho dědečkem. Pro závod ale bylo zajímavější, že vedle čtyř jistých finalistů se o pátou příčku musela jet dodatková jízda. V té bylo na prvních dvou místech pořadí stejné, jako v té předchozí, zatímco nešastný Mustonen na rezervním stroji ze třetí příčky odstoupil. Dimitri Bergé je tak spolu s Erikem Rissem čerstvou a velmi mladou krví pro příští sezónu. Žádné zklamání nebylo vidět ani u druhého Dienera. Naopak. Postup krajana Martina Smolinského do klasického Grand Prix a jeho předpokládaná (a avizovaná) rezignace z dlouhodrážního šampionátu, znamená pro doyena mühldorfské kvalifikace oslavu plnohodnotné účasti v příštím roce. By se možná Diener teď tak trochu obává, zda Smolinski po čerstvém zisku německého titulu na dlouhé svoje úmysly nepřehodnotí. Černý Petr tak zůstal v rukou zklamaného Mustonena. Nejrychlejšího muž sobotního tréninku určitě doufá, že bude patřit mezi pětici chtěných, kteří dostanou divokou kartu a doplní startovní pole do požadované dvacítky.

Finálová rozjížďka už byla pro nejlepší pětici především jízdou o celkové pořadí, přesto byla na startu znát nervozita. Na tu překvapivě nedoplatil žádný z mladíků, ale ostřílený Appleton, jehož nájezd do pásky znamenal vyloučení a start ve čtyřech. Ten stejně o pár týdnů dříve v Mariánských Lázních nejlépe zvládnul Erik Riss a bezchybnou jízdou si zajistil zlatý věnec. Pro německé fanoušky se tak stal jednak nadějí do let příštích, ale zároveň i nejlepší nálepkou nad z jejich pohledu zpackanou sezónou. Museli bychom totiž v archívech listovat hodně dozadu, až do poloviny osmdesátých let, abychom naposledy našli rok, v němž Německo zůstalo bez medaile na dlouhé dráze.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Juniorský nároďák oslavil svátek svatého Václava bronzovou medailí

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 28. září
Když skončila první série jízd a český národní tým měl na svém kontě jediný bod, který inkasoval Václav Milík, zdálo se, že naděje na útok na stupně vítězů juniorského mistrovství světa jsou fuč. Spíkr Roman Hájek však vystihl podstatu problému ležící na startovních pozicích na vnější polovině roštu. V boxech se mezitím pracovalo na vylepšení nastavení a Milan Špinka s Lubomírem Vozárem přemýšleli nad optimální strategií. A vskutku v rozjížďce s číslem pět přijel Eduard Krčmář druhý a honička s Austrálií začala. Protinožcům pomohl rozhodčí eliminací chyby jejich kouče, který vyslal žolíka do akce předčasně. Rozsvítila se červená světla, Darcy Ward mohl zpátky do depa a Alex Davies zpátky na dráhu, přičemž na časomíru se vůbec nehledělo. Pod kapitanátem Václava Milíka, jenž slavil své jmeniny, australský náskok tál jako jarní sníh. Krok jsme srovnali po třinácti jízdách a chytře použitý žolík nás vzápětí definitivně upasoval na bronzové příčce. Boj o titul v nádherném závodě plném dramatických momentů zuřil až do konce. Nakonec se radovali Dánové, kteří předstihli Poláky o jediný bod.

Zmýlená australského kouče kupodivu platí
Česká čtveřice pro dnešní finále se nerodila jen tak ze dne na den. Václav Milík, Roman Čejka, Eduard Krčmář a Zdeněk Holub nejsou v nároďáku první sezónu. V červnu porazili Švédy, postoupili do evropského finále v Opole a vrátili se s bronzem. Pečlivě se připravovali na dnešek, vzali si ponaučení z obrovského výprasku od Poláků v test matchi a včerejší Zlatou stuhu pojali stylem ostrého testu před klíčovým závodem.

Že bychom se mohli měřit se špičkami polské a dánské juniorské scény, bylo příliš velké sousto i pro zarytého optimistu. Cestička na nejnižší stupínek pódia mohla vést jedině přes Austrálii. A to tím spíše, byl-li Darcy Ward ještě o půl třetí nad ránem spatřen v jistém pardubickém baru. I zbytek týmu působil zmateně, jelikož se včera objevil na pražské Markétě v domnění, že se závod jede v české metropoli!

Jenže skončil nástup a u startovního roštu se začala chystat rozjížďka s číslem jedna. Bartosz Zmarzlik jí vyhrál stylem start – cíl před Nickem Morrisem. Zdeněk Holub se v prvních metrech pohyboval hned za nimi, avšak z prvního výjezdu se okolo něj jen mihnul Michael Jepsen Jensen.

Napravit úvodní nulu měl přímo český kapitán. Vedení se ve druhé jízdě ujal Mikkel Michelsen a Václav Milík se tvrdě proloktoval před Piotra Pawlickeho a Alexe Daviese. V úvodním zatáčce se ovšem dostal daleko na venek a spadl na poslední místo. Na protilehlé rovince se divokým způsobem jemu vlastním posunul alespoň před Australana.

Dovezl do českých boxů bod, který měl být v první sérii jediným. Ve třetí jízdě neměl Darcy Ward sobě rovného. Roman Čejka vedl slibný nájezd vnějškem první zatáčky, jenže v té druhé byl už opět čtvrtý. Eduard Krčmář vzápětí odstartoval jako třetí před Pawlem Przedpelskim. Avšak Polák se v první zatáčce propracoval před něho a po průjezdu cílem úvodního okruhu minul i Tysona Nelsona.

„Startuje jenom lajna,“ hlásil Eduard Krčmář po svém návratu do depa a připomínal, že žlutý tým má v úvodu vyhrazená na startovním roštu pouze vnější pole. Pohled na světelnou tabuli s aktuálním skóre ovšem neskýtal radostný obrázek. Poláci devět bodů, Dánové osm, Australané šest a my jenom jeden jediný bodík zásluhou Václava Milíka.

Jenže české družstvo mělo daleko, aby stahovalo kalhoty, když jej od brodu dělilo ještě šestnáct dalších jízd. Navíc Eduard Krčmář se postaral o důkaz, že zvnitřku se startuje lépe. Zvnějšku úvodního oblouku se přehnal okolo Patryka Dudka jako modrobílá střela. Oba objel ještě Mikel Michelsen, díky němuž Dánové předčili Poláky. Úřadující juniorský světový šampión se totiž nedokázal povznést zpoza výfuku Slaňákova motocyklu.

Rozjížďka s číslem šest ale nabídla mnohem více šokující podívanou. Dlouhé čekání na Australana skončilo příjezdem Darcy Warda, jehož kouč Mark Lemon nominoval coby žolíka. Přitom však jeho tým ztrácel pět bodů namísto nutných šesti! Když Jaroslav Kocek seřadil celou čtveřici u pásky, rozsvítila se červená světla. Britský arbitr Dan Holt však netrestal překročení dvouminutového limitu diskvalifikací, ale dopřál dost času, aby se Alex Davies dostavil na rošt.

Přemítání dělá-li chybu Angličan či naši sudí, kteří by už dávno mačkali vypínače vylučovacích světel, ukončil let pásky k prosluněné pardubické obloze. Michael Jepsen Jensen hned v zatáčce u depa předjel vnějškem Pawla Przedpelskeho, aby navýšil dánské vedení už o dva body. Roman Čejka však zůstal vzadu a třetího Alexe Daviese neohrozil. „Tahle motorka se mi zdála lepší,“ přemítal, zatímco spolu se svým otcem a mechanikem Antonínem Polákem připravovali rezervní stroj.

Nálada v českých boxech taje přímou úměrou se ztrátou našeho týmu
Špatné časy české reprezentace však nakonec byly přece jen šestou jízdou sečteny. K té sedmé se spustil Václav Milík. Start zvládl nejlépe ze všech. Za sebou měl Bartosze Zmarzlika, jenž se ovšem spodní stranou úvodní zatáčky spodem dostal do čela. Český kapitán statečně vzdoroval Mikkelu Bechu Jensenovi, který se ve druhé zatáčce přetočil a klesl na poslední příčku. Dánové tím pádem přišli o vedení, ale Čechy zajímali především Australané.

Darcy Ward, nyní už regulérní žolík, bezpracně získal třetí místo po Dánově chybě, avšak usilovně útočil na Václava Milíka. Ten jeho nájezdy uhájil, což v kontextu jízdy znamenalo remízu 2:2. V průběžné klasifikaci jsme na protinožce ztráceli pořád čtyři body, avšak australský žolík vyšuměl do ztracena. V programu Milana Špinky se však objevili dva kroužky u rozjížděk s čísly dvanáct a čtrnáct, kam český manažer plánoval poslat pro dvojnásobné body Václava Milíka.

Zatím ovšem nebylo kam spěchat. Piotr Pawlicki v osmé jízdě upevnil vedoucí postavení Poláků. Nicklas Porsing vyjel z druhé zatáčky před Zdeňkem Holubem, avšak Tyson Nelson nebodoval.

„Mohlo to bejt‘ lepší,“ komentoval svůj bod Zdeněk Holub, avšak nálada v našich boxech se už konečně odlepila od bodu mrazu. Po přestávce rozpumpoval adrenalin v českých žilách Václav Milík. Opět dal pádný důkaz o obtížném startu z pozice u mantinelu a do první zatáčky se rovnal jako poslední.

Velkorysá vnější stopa ho ovšem v první zatáčce poslala ze čtvrtého místa přes Nicka Morrise a Nicklase Porsinga rovnou za záda vedoucího Pawla Przedpelskeho. Jeho postavení přitom bylo poměrně pevné, jelikož Nicklas Porsing musel čelit nájezdu Nicka Morrise. Australan ho v úvodní zatáčce třetího kola téměř při předjíždění sestřelil, nicméně Dán mu to v posledním okruhu na stejném místě vrátil i s úroky.

Sotva Václav Milík zmizel v krajním depu, ztráceli jsme na třetí Australany jediný bod. Avšak také naši soupeři prahli po bronzových medailích se stejnou intenzitou jako my. Přesvědčil o tom Alex Davies, když v úvodním oblouku rozjížďky s číslem deset sebral první příčku Zdeňku Holubovi.

Dopředu se cpali i Patry Dudek s Mikkelem Bechem Jensenem, kteří v nájezdu do druhého okruhu českého závodníka doslova vystrkali na poslední post. Polák postupně pronikl do čela před Alexe Daviesa, zatímco Dán v poslední zatáčce před cílem zůstal stát.

Eduard Krčmář z nabité rozjížďky s číslem jedenáct nevytěžil vůbec nic. Mikkel Jepsen Jensen svým triumfem před Piotrem Pawlickim dal najevo, že Seveřané boj o zlato ještě nevzdali. Přitom mimoděk pomohl i Čechům, jelikož na své dráze dopředu odsoudil v první zatáčce Darcy Warda k jednobodovému zisku.

Australané s tříbodovou převahou zůstávali stále na dohled. Milan Špinka si s chladnokrevností profesionálního hráče pokeru stále nechával jokera v rukávě. A dobře udělal! Roman Čejka, který se vrátil na motocykl ze včerejška, se totiž po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem dvanáct rychle dostal do čela.

Sice neuhlídal Bartosze Zmarzlika útočícího po spodní straně první zatáčky, ovšem Tysona Nelsona před sebe nepustil. V první zatáčce druhého okruhu však Slaňák klesl nejen za Mikkela Michelsena, ale také za Australana. Ve třetím kole se ale před Tysona Nelsona vrátil v zatáčce u depa.

„Byl to těžce vybojovanej‘ bod,“ bilancoval Roman Čejka, zatímco se závod přehoupnul přes svou třetí pětinu. Poláci vedli s devětadvaceti body před Dány s dvaadvaceti, Australany s dvanácti a našimi s deseti.

Australané položení na lopatky
Do závěrečných fází si rozhodující část své ofenzívy neplánoval jenom Milan Špinka, nýbrž také jeho dánský protějšek Anders Secher. Do cesty jeho žolíkovi Michaelu Jepsenu Jensenovi se dokázal postavit jen Eduard Krčmář.

Slánský borec profitoval z dokonalého startu z vnitřní dráhy. Dán se dostal před něho v první zatáčce, avšak třetí Alex Davies měl starostí až nad hlavu s útočícím Bartoszem Zmarzlikem. Na konci prvního okruhu se Polák dostal dopředu a česko – australská bilance byla v ten okamžik vyrovnaná.

Ve čtrnácté jízdě zůstal Roman Čejka ve svém boxu a na dráhu se chystal Václav Milík coby žolík. „Václav si tuhle jízdu vybral sám,“ vysvětloval Milan Špinka, proč nakonec zvítězila alternativa pokusit se získat dvojnásobné body tady.

Pardubičan reagoval na let pásky mistrovsky. Ještě před první zavřel Nicka Morrise, jemuž nezbylo, než se smiřovat s nulou. Spodní stranou úvodní zatáčky ovšem do vedení proklouzl Mikkel Bech Jensen, jenže ve výjezdu byl už český kapitán znovu naprostým pánem situace.

Dána trápil Piotr Pawlicki, jenž se však z druhé příčky těšil jen pár sekund. Češi byli rázem šest bodů před Australany, zatímco Dánové již jen o bod za Poláky. Darcy Ward svým neohroženým sólem v patnácté jízdě umazal celou polovinu ztráty svého celku, jelikož Zdeněk Holub nebodoval. Mikkel Michelsen však udržel Pawla Przedpelskeho, takže Dánové srovnali krok s Poláky.

Rozjížďka s číslem šestnáct zastihla Václava Milíka opět v akci. I když nejlépe odstartoval Tyson Nelson, Pardubičan ho podjel v nájezdu do první zatáčky, aby jej v jejím výjezdu vyvezl k mantinelu. Tím pádem se před něj dostal i Patryk Dudek. Úřadující juniorský mistr světa však nemohl útočit dále, jelikož musel sám odvracet nápor Michaela Jepsena Jensena dohánějícího svůj pomalejší start.

Dán se v zápalu boje přetočil. Druhé místo tím pádem nezískal, navíc přišel i o třetí. Poslední sérii nominačních jízd postavil Milan Špinka, aby rozhodující útok skončil ještě dříve, než se v poslední jízdě dostane na dráhu Darcy Ward.

Avšak Australané s pěti body ztráty neskládali zbraně. Do sedmnácté jízdy nejlépe odstartoval Tyson Nelson. Zdeněk Holub byl hned za ním, avšak záhy se okolo něj přesypali Nicklas Porsing a Pawel Przedpelski. Ti ale ve druhém oblouku to samé provedli Australanovi. A když se ten nechal ve druhém kole vynést v první zatáčce příliš daleko doprava, Zdeněk Holub jel okamžitě třetí.

Pro definitivní potvrzení našeho bronzu stačilo, aby se Václav Milík z rozjížďky s číslem sedmnáct vrátil alespoň jediným bodem. Pardubičan se však nesmířil s polovičatým řešením a po vylétnutí pásky se okamžitě ujal vedení. Jenže v první zatáčce druhého kola upal Piotr Pawlicki, když si škrtnul o zadní kolo Mikkela B. Jensena.

Při repete se Václav Milík vrátil na první příčku, avšak ve druhém kole nadešla chvíle pro Mikkela B. Jensena. V první zatáčce udeřil spodem a nechal za sebou nejen Nicka Morrise, ale také vedoucího Václav Milíka. Ten sice okamžitě kontroval, avšak Dán měl ještě přesvědčivější argumenty.

Bronz nám už Australané nemohli sebrat, avšak bitva o titul zuřila dál. Michael Jepsen Jensen v devatenácté jízdě rychle překonal Alexe Daviese. Jeho skalp získal Patryk Dudek až v půlce závěrečného kola, takže Dánům stačil ke zlatu v poslední jízdě jediný bod. A vskutku Mikkel Michelsen si hlídal jen Romana Čejku.

I když Bartosz Zmarzlik nakonec tahal za delší konec lana v souboji s Darcy Wardem, v němž si několikrát prohodili pořadí, Polákům nezbylo než na pódiu vzhlížet k vítězným Dánům. České fanoušky však musel hřát pohled na bronzové krajany a snad se mnohý z pesimistů alespoň v koutku duše zastyděl za svou malověrnost.

Hlasy z depa
„Výborný, byli jsme na bedně,“ nešetřil Václav Milík superlativy. „Nevím, jestli jsem to čekal, ale asi jo. I po první sérii, startovali jsme tam zvenku. Tam to nestartovalo, vevnitř ti to startuje líp, jak jsem poznal včera při Stuze. Jsem rád, že mi v Pardubicích jede motor. Bogas udělal rakety. Byly to nervy skoro do poslední chvíle. Ale je to tam, to je důležitý. A já jsem tomu pár bodama pomoh‘ (smích)!“

„Super,“ nemohl se Eduard Krčmář s bronzovou medailí na krku neradovat. „Naladil jsem motorku. Jel jsem na jiný než včera o Stuze. Moh‘ jsem dělat víc bodů, ale třetí místo na světě je suprový. Pecka, ale bylo to těžký!“

„Ke konci jsem to už viděl pěkně,“ radoval se Zdeněk Holub. „Parádní třetí místo! Zezačátku jsem střídal motorky a nevěděl jsem kterou. Pak se to usadilo, ale nervy stejně byly celej‘ závod!“

„Dneska mi to nešlo,“ připouštěl Roman Čejka. „Hodně jsem se snažil. O tréninku se mi jedna motorka zdála lepší. Odjel jsem na ní dvě jízdy. Nezdála se mi, skočil jsem zpátky na tu, co jsem jel včera. Bylo to lepší, porazil jsem Australana. Bylo to hodně vybojovanej‘ bod, ale pomoh‘. Letos je to už druhý třetí místo po Opole. Letos jsme přivezli super výsledky!“

1. Dánsko     42
Michael Jepsen Jensen 1 3 3 6* 0 3 16
Mikkel Michelsen 3 3 2 2 1 11
Mikkel B. Jensen 3 0 E 2 3 8
Nicklas Porsing 1 2 1 – 3 7
 
2. Polsko     41
Patryk Dudek 2 1 3 2 3 11
Pawel Przedpelski 2 2 3 1 2 10
Piotr Pawlicki 2 3 2 1 X 8
Bartosz Zmarzlik 3 3 3 1 3 13
 
3. Česká republika     24
Václav Milík 1 2 2 6* 3 2 16
Zdeněk Holub 0 1 1 0 1 3
Roman Čejka 0 0 1 – 0 1
Eduard Krčmář 0 2 0 2 0 4
 
4. Austrálie     20
Tyson Nelson 1 0 0 1 0 2
Darcy Ward 3 2* 1 3 2 11
Alex Davies 0 1 2 0 1 4
Nick Morris 2 0 0 0 1 3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel