Archiv pro rubriku: MČR

MČR 1. liga

Slánský tandem pojistil březolupské vítězství ve finálové jízdě

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 2. června
Úvodní prvoligové kolo se neslo v duchu souboje juniorů pražské Markéty a Březolup. Oba celky se střídaly ve vedení a nedovolily tomu druhému, aby jim na hrotu průběžné klasifikace odskočil příliš daleko. Do finálové jízdy nastupovaly Březolupy s jednobodovou převahou, kterou nakonec Eduard Krčmář s neporazitelným Michalem Dudkem potvrdili jednoznačným triumfem nad Michalem Škurlou a Zdeňkem Holubem. Třetí příčku mají Pardubice, jimž na rozdíl od domácích vyšel žolík.


Startovní listina rozdělená ambicemi přesně napůl
První liga měla startovat minulou sobotu v Březolupech, avšak vzhledem k výjezdu juniorského nároďáku do Lakeside, byl závod přeložen na náhradní termín. Avšak ani dnes nebyly potřeby reprezentace vůči klubům zrovna nejohleduplnější. Lubomír Vozár postrádal hned dvě esa, Václava Milíka a Tomáše Suchánka.

Nehůře na tom byly se sestavou Březolupy. Roman Čejka dnes mohl místo svého umění ukazovat akorát čerstvou jizvu na rameni po operaci klíční kosti. A čas od času zaskočit s deštníčkem jako naváděčka u startovního roštu. Martin Gavenda logicky kývnul na nabídku zasáhnout do kvalifikace o SGP. S ním se po Alpy vypravil i otec Jaroslav, takže se v roli jezdícího kouče objevil Martin Málek.

„Neměl jsem jet, protože nevím, jak to dopadne zítra s polskou ligou,“ vysvětlil svou absenci v původní nominaci. Přitom se nechtěně postaral o velké překvapení hned v samotném úvodu, když ho v rozjížďce s číslem jedna hned od startu odvedl Michal Škurla. O poznání méně optimálně odstartoval svůj comeback po měsíční rekonvalescenci Stanislav Pouznar. Z depa se nedostal ani k roštu a zpět si spojku ze svého motocyklu přinesl v ruce.

Březolupy se však stejně dostaly do vedení po velkém sólu Michala Dudka, zatímco Patrik Nagy se za jeho zády musel bránit útokům Ondřeje Smetany. Zdeněk Holub ve třetí jízdě vychýlil
misky vah opět směrem k pražským boxům. Dominik Hinner, jenž byl zapůjčen jako čtvrtý muž do březolupské sestavy, se po něm sápal vnějškem první zatáčky, avšak záhy se stal kořistí Reného Vidnera.

Raketový start byl klíčovým předpokladem pro vítězství Eduarda Krčmáře v rozjížďce s číslem čtyři. Ondřej Veverka se nechtěl nechat vyšachovat, útočil na vedení, avšak slánský junior v březolupských službách byl o poznání rychlejší.

První série rozdělila čtveřici družstev do dvou skupin. Březolupy s Prahou se praly o vítězství, zatímco Pardubice si se Mšenem nic nedarovaly v otázce třetí příčky. V tomto duchu se dnešní podnik vyvíjel i nadále. V rozjížďce s číslem pět úřadoval opět Michal Dudek, když se v prvním oblouku jen mihnul okolo Zdeňka Holuba.

V šesté jízdě se konečně mohli rozjásat i domácí fanoušci, by jen na chvilku. Patrik Nagy se po skvělém startu z vnitřní dráhy dostal do vedení. Jenže Martin Málek, jenž si prve stěžoval na nedotažený set-up svého motocyklu, už rozhodně nechtěl prohrávat. I když ho maďarský junior v prvním výjezdu vyvezl na mantinel, stejně se už v následující zatáčce musel dívat na záda březolupského závodníka.

Úspěšný žolík se stojákem
Dva body Patrika Nagye ovšem zvýšily odstup domácích od Pardubic a Lubomír Vozár začal osnovat
plány na žolíkový útok. V sedmé jízdě ovšem ještě ta správná konstelace nenastala vzhledem k jejímu silnějšímu obsazení. Eduard Krčmář převedl rychlý start, ale záhy ho zastavila červená světla.

Miroslav Topinka vyhodnotil start jako neregulérní a na repete pozval celou čtveřici. Nyní však letěl dopředu Michal Škurla. Eduard Krčmář útočil, stahoval svého protivníka, avšak nakonec se musel smiřovat s druhým místem. „Byl jsem rychlejší, on mě brzdil, ale udržel si to,“ komentoval svou porážku slánský závodník.

V rozjížďce s číslem osm suverénně vyhrál Ondřej Smetana. Dominik Hinner však skončil bez bodů, o něž ho kromě pražského klubového kolegy připravili ještě Michal Klein a David Štěrovský. Praha tak vedla o bod před Březolupy, zatímco duel o třetí místo vyzníval pro Mšeno, na něž Pardubice ztrácely tři body.

Lubomír Vozár zůstane v historii zapsaný jako první manažer, který v nižší soutěži zvedl terč s žolíkem. Jeho důvěra vložená na bedra Tomáše Jůzy se mu v rozjížďce s číslem devět rozhodně vyplatila. Zatímco Ondřej Veverka mířil ke svému prvnímu, ale také poslednímu triumfu dnešního večera, pardubický závodník objel v první zatáčce Dominika Hinnera. A jelikož Stanislav Pouznar vyšel naprázdno, Pardubice rázem skočily o bod před Mšeno.


Fortuna měla východočeskému týmu přát i nadále, jelikož konto Mšena se ve třetí sérii nezatížilo jediným bodem. Patrik Nagy skončil s mechanickým problémem na trávníku a ani promptní zásah otce Roberta mu nepomohl vrátit se na rošt v limitu dvou minut. Eduard Krčmář troubil k březolupské ofenzívě, když odstartoval na Zdeňka Holuba.

Rozjížďka s číslem jedenáct však vypadala, že se Praha svým pronásledovatelům v moravských barvách zase vzdálí. Martin Málek sice odstartoval nejlépe ze všech, avšak Ondřej Smetana ho ve výjezdu postupně doháněl, až ho nakonec na rovince objel.

Na začátku třetího okruhu se však Vít Janoušek objevil pod nafukovacími mantinely. Vyskočilo mu rameno a on nemohl rozjetý motocykl samozřejmě uřídit. K ostudě přítomného lékařského personálu musel s bezvládnou rukou do depa po svých. Při repete si Martin Málek dal setsakramentský pozor, aby mu Ondřej Smetana neprovedl podobnou kulišárnu.

Březolupy už dýchaly Pražanům na záda, když osud svých týmů měli vzít do rukou oba neporažení jmenovci. Michal Škurla perfektně odstartoval, zatímco Michal Dudek zůstal trčet za René Vidnerem. Slánský závodník však na svou vítěznou šňůru přesto vázal další zlatý uzlík. Z první zatáčky vyjel venkem, na protilehlé rovince předčil svého pardubického soka, aby ve druhém oblouku překonal i vedoucího Pražana.


Verdikt finálové jízdy
Poslední čtvrtinu základního rozpisu startovaly oba vedoucí celky na sedmadvaceti bodech. Pokud se týká duelu o třetí místo, Pardubice měly k dobru čtyři body na Mšeno. Rudolf Grepl, který dnes vlastní tým koučoval, poslal do třinácté jízdy Patrika Nagye v úloze žolíka. Taktizoval i Lubomír Vozár a místo Jaromíra Otruby povolal René Vidnera.

Pardubický manažer měl stejně šastnou ruku jako prve s žolíkem. René Vidner vystřelil z roštu jako balistická střela. Michal Škurla ho celou dobu zasypával nájezdy, avšak musel zůstat bezprostředním divákem Pardubičanova triumfu. „S tím jsem nepočítal,“ přiznal později. Výsledek přitom zaskočil i samotného vítěze. „Nemám rád startovat od prken nebo z lajny, ale z ní mi to teď vyšlo,“ říkal René Vidner.

Ten ovšem neměl čas na delší debaty, jelikož ho čekala třetí jízdě v řadě. Drama souboje o třetí místo gradovalo, jelikož Patrik Nagy coby žolík prve přivezl jen třetí místo. březolupy měly opět dva body ztráty na vedoucí Prahu, ale Eduard Krčmář se postaral o nápravu. Po bleskovém startu ujel všem, zatímco René Vidner držel druhé místo. Na začátku druhého kola ho o ně připravil Ondřej Smetana, aby pardubický závodník v dalším okruhu zastavil s křečemi v rukou.

„Radši jsem to zabalil,“ vysvětloval v depu, „Padalo mě to z ruk, už když jel Ondra kolem mě.“ Bod zůstal na Stanislava Pouznara, který se ovšem pod šachovnicovou vlajkou doslova proplouhal s prázdnou zadní pneumatikou. V další jízdě zastupoval Víta Janouška, takže musel spěšně měnit kolo.


I když do rozjížďky s číslem patnáct vystřelil jako první Ondřej Veverka, Michal Dudek ho objel vnějškem první zatáčky a zachoval tak svou neporazitelnost i nadále. Březolupy opět srovnaly krok s Prahou. A jelikož Pardubice už mohly slavit třetí místo, když David Štěrovský dorazil do cíle před Stanislavem Pouznarem, otázka vítěze byla jedinou dnešní nerozluštěnou hádankou.

Martin Málek dal do finálové jízdy lepší výchozí pozici svému celku. Perfektně odstartoval, aby už na konci protilehlé rovinky měl bratru deset metrů na Zdeňka Holuba. Ve finále však nechal jet s Michalem Dudkem Eduarda Krčmáře.

Jenže Michal Dudek měl daleko ke klidu. Jeho mechanik Zdeněk Uhl totiž zjistil oba utržené palivové kohoutky a nezbylo nic jiného, než v expresním tempu měnit nádrž. Pohoda nepanovala ani v pražských boxech. „Musíme jet dvojici,“ obracel se Michal Škurla na Zdeňka Holuba, který ovšem musel přesednout do sedla náhradního motocyklu. Na tom prvním mu prasknul jazýček pod sedlem.

Eduard Krčmář se opět ujal vlády už od vylétnutí pásky. Pražané jeli za ním, ale Michal Dudek si našel cestu za záda svého kolegy už v prvním oblouku. „Obtáh‘ mě po venku, když jsem ho čekal spodem,“ popisoval Michal Škurla. Maximální triumf březolupského tandemu jen podtrhlo vítězství moravského celku.

Hlasy z depa
„Zezačátku jsem to dobře neviděl,“ přiznával Michal Dudek. „Naposledy tady byly dráha děravá, ale dneska byla super. Trefili jsme se do motorky. Pořád jsem vyhrával, pohoda, ve finále byl Eda první, já šel hned na lajnu.jeli jsme dvojici a na vítězství. Spokojenost, paráda.“


„Super, až na tu jízdu se Škurlou,“ vracel se Eduard Krčmář k jediné porážce dnešního dne. „Byl jsem tam, ale oni mi to stopli. Potom tam byl on, já byl rychlejší, brzdil mě, ale udržel si to. Celej‘ tým udělal dobře motorky. Ve finále jsme si je pohlídali a jeli jsme dvojici. Vítězství je super, jen tak dál.“

„Dneska to bylo super,“ přidal se ke svým kolegům rovněž Martin Málek. „Nejdřív jsem neměl jet, nevěděl jsem, jak to dopadne s polskou ligou. Šlo to tamo, byl jsem tady jediný zástupce z Březolup a s pomocí mamky a Milana Macha jsem to ukoučoval. Škoda akorát té první jízdy. Neměl jsem ještě úplně doladěnou motorku, ale pak jsem byl spokojený. Finálovou jízdu jsem nechal jet kluky. Zvládli to bravurně, takže v Březolupech bude velká radost.“

„Dneska to bylo dobrý,“ zastával optimistický postoj rovněž Michal Škurla. „Mšeno je moje oblíbená dráha, mám ji rád. Nejvíc mě štve finále a Rencek Vidner, jak mě předjel. To mě naštvalo dost, to jsem neočekával. Finále mohlo bejt‘ lepší. Po startu jsem tam byl s nima, ale Dudu mě obtáh‘ po venku, když jsem ho čekal spodem.“

„Napínavý až do konce,“ hodnotil mítink Zdeněk Holub. „Bylo to vyrovnaný, do poslední jízdy jsme vedli my. Ve finále jsem si blbě stoupnul, ještě jsme musel skočit na druhou motorku, protože mi prasknul jazýček u sedačky. Ve Svitavách jim to snad vrátíme, já tam ale nepojedu, jsem v Červenogradu.“


„Dnešek nebyl dobrej‘,“ kroutil hlavou Ondřej Veverka. „Nemohli jsme zprvu nastavit motorku. Když jsme ji nastavili, začalo to klepat na klice. Šli jsme na druhou motorku, ale nejsme spokojenej‘. Každej‘ den není posvícení. Mohli jsme vyhrát, co se dá dělat, žily si řezat nebudeme, třeba příště…“

„Pozitivně,“ odpovídal Ondřej Smetana na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak to dneska viděl. „Akorát jsme měli vyhrát. Na Matese se mi to povedlo, ale pak spadnul Vítek a bylo to v háji. Podruhý si na mě dal pozor a nenechal mi to. Velká škoda, ale co se dá dělat?!“

„Šlo to, akorát tu poslední jízdu,“ svěřoval se René Vidner. „Jel jsem třikrát za sebou a padalo mě to. Radši jsem to zabalil. Nemám rád startovat od lajny nebo od prken, ale ve třináctý jízdě se mi to povedlo.“

„Docela v pohodě,“ smál se David Štěrovský. „Akorát jsme nedoladili převod. Dráha mi nesedla a nechtěli jsme se hrabat v předstihu. Nějak to nevyšlo, ráno před závodama jsem ještě zadřel motor. Ale příště bude líp.“

„Šel jsem na hubu při tréninku ve Svitavách,“ vysvětloval Stanislav Pouznar měsíc závodní absence. „A hned jsem se uzdravil, jsem si udělal v Liberci kotník. Musel jsem dnes postavit novou motorku. Měl jsem jinej‘ rám místo Stuhy Jawu. A jak je rámovina jiná, doplatil jsem nejvíc na starty. Ale na to, že jsem na tom měsíc neseděl, bylo to v mezích spokojenosti. Příště to bude určitě ještě lepší.“

1. AK Březolupy     41
Martin Málek 2 3 3 3   11
Michal Dudek 3 3 3 3 2 14(1)
Eduard Krčmář 3 2 3 3 3 14
Dominik Hinner 1 0 1 0   2
 
2. AK Markéta Praha     36
Zdeněk Holub 3 2 2 2 0 9
Ondřej Veverka 2 1 3 2   8
Ondřej Smetana 1 3 2 2   8
Michal Škurla 3 3 2 2 1 11
 
3. ZP Pardubice     17
Tomáš Jůza 0 1 4* 1   6
David Štěrovský 1 1 1 1   4
René Vidner 2 0 1 3 R   6
Jaromír Otruba 0 0 1 –   1
 
4. Grepl PDK Mšeno     11
Michal Klein 1 2 0 0   3
Vít Janoušek 0 0 X –   0
Patrik Nagy, H (ACCR) 2 2 M 2*   6
Stanislav Pouznar – 1 0 1 0   2

Průběžná prvoligová tabulka:

  body z jízd tabulkové body
1. Březolupy 41 4
2. Praha 36 3
3. Pardubice 17 2
4. Mšeno 11 1

Foto: Eva Palánová

MČR 1. liga

Podniky FIM a UEM komplikují také odložené úvodní kolo první ligy

Mšeno – 1. června
První liga měla původně odstartovat minulu sobotu v Březolupech, avšak tamní závod byl přeložen kvůli účasti juniorského národního týmu v semifinále mistrovství světa v Lakeside. Komplikace plynoucí ze střetu s reprezentačními povinnostmi však komplikují život manažerům i před zítřejším Mšenem.

Lubomír Vozár musel oželet hned dvě ze svých es. Václav Milík, stejně jako Jan Holub, byl vylosován do zítřejšího semifinále juniorského mistrovství světa v Červenogradě. A Tomáš Suchánek zase zítra večer nastoupí v kvalifikaci o SGP 2013 v rakouském St. Johannu. Tam byl dodatečně nominován i Martin Gavenda, když bylo AČR přiděleno ještě jedno místo navíc.

Březolupy mají tím pádem o starost více. A to tím spíše, jede-li Michael Hádek s Josefem Francem v neděli semifinále mistrovství Evropy na travnaté dráze v Bielefeldu, a Roman Čejka je v rekonvalescenci své zlomené klíční kosti.

Za těchto okolností se za nejpravděpodobnější jeví povolání Martina Málka. Zatímco na potvrzení jména u startovního čísla pět zítřejšího prvoligového závodu čekáme, v reprezentaci je všechno nalinkované. Její víkendový program kompletuje účast trojlístku Aleš Dryml, Richard Wolff a Karel Kadlec, jenž na poslední chvíli obsadil místo dodatečně přidělené pro AČR, v kvalifikačním kole světového šampionátu na dlouhé dráze, které v Tayacu startuje krátce před devátou večer.

Foto: Wojta Zavřel

MČR 1. liga

Druhý červnový večer patří prvoligové ouvertuře

Mšeno – 1. června
Zítra večer ve Mšeně odstartuje svým úvodním kolem první liga. Po návratu Plzně do extraligy v trojkoaličním celku zůstaly v nižší soutěži čtyři týmy, což si vyžádalo změnu rozpisu. V něm se střetnou čtyřčlenné týmy s jedním náhradníkem, přičemž na dráze budou proti sobě bojovat jednotlivce nikoliv dvojice jako loni. Strategická pravidla ovšem nenutí kluby využít pětičlenné sestavy naplno, což je vedle poměrně pozdního začátku v polovině rozjeté sezóny jediným nedostatkem, který lze seriálu vytknout.

Nahlášené sestavy:

Grepl PDK Mšeno: 1 Michal Klein, 2 Vít Janoušek, 3 Patrik Nagy (H – ACCR), 4 Stanislav Pouznar, 17 neobsazeno
AK Březolupy: 5 Martin Gavenda, 6 Michal Dudek, 7 Eduard Krčmář, 8 a 18 neobsazeno
AK Markéta Praha: 9 Zdeněk Holub, 10 Ondřej Veverka, 11 Ondřej Smetana, 12 Michal Škurla, 19 Dominik Hinner
ZP Pardubice: 13 Tomáš Jůza, 14 David Štěrovský, 15 René Vidner, 16 Jaromír Otruba, 20 neobsazeno

Foto: Wojta Zavřel

MČR Juniorů

Tropická bodová obíračka pouze snížila počet leaderů průběžné klasifikace

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 23. května
Dubnová ouvertura českého juniorského šampionátu pod gescí AČR přinesla tříčlenný rozjezd o prvenství, avšak dnešní pokračování seriálu na plzeňských Borech nabídlo neméně vyrovnanou podívanou. Nikdo se nedokázal pasovat do role jednoznačného suveréna, když se hned sedm závodníků navzájem obíralo o body. A o obsazení stupňů vítězů se museli rozjíždět čtyři borci. Nakonec v něm měl vrch Eduard Krčmář, který se prozatím stále dělí o vedení s Václavem Milíkem, když třetí spoluleader po Slaném Roland Benkö tentokrát chyběl.

Závod bez jednoznačného favorita
Plzeň dnes přivítala účastníky druhého podniku české juniorky tropickým horkem. By dopoledne komplikovali provoz zemědělci, kteří za volanty svých traktorů dávali najevo, co si myslí o snaze vlády získat peníze na úkor jejich kapsy, nikdo neměl problémy dostat se do západočeské metropole včas. Chyběl jen Zdeněk Růžička, avšak na vině bylo jeho tréninkové zranění.

Česká juniorská špička je v současné době vyrovnaná. Ne, že by si nikdo nechtěl střihnout úlohu nepřemožitelného suveréna, jenže převis poptávky po podobné úloze závody nesmírně vyrovnává. Jako dnes, kdy se po třech sériích ve vedení hřálo hned sedm závodníků v rozpětí pouhých dvou bodů.

Ale pojďme si o tom vyprávět postupně. Do rozjížďky s číslem jedna vyrazil Daniel Hádek tak jednoznačně, že to zavánělo letmým startem. A vskutku Miroslav Topinka na věži rozsvítil červená světla a povolal celou čtveřici k restartu. Daniel Hádek byl znovu vpředu a proklatě rychlý, jenže ještě před první zatáčkou klesl na třetí příčku.

„Byl jsem tam suverénně,“ líčil plzeňský junior. „Ale pak zaklepalo v motoru a bylo to.“ Daniela Hádka na čele vystřídal Michal Škurla, který posléze až do cíle odvracel veškeré útoky, jimiž ho častoval Václav Milík. Vzápětí Patrik Nagy sebral vedení Davidu Štěrovskému už v první zatáčce. Prvním borcem, jenž dosáhl triumf ve stylu start – cíl, se stal Jan Holub. Stalo se tak v rozjížďce s číslem tři, kdy Eduard Krčmář musel ke dvěma bodům v úvodním oblouku předčit Ondřeje Smetanu.

Ve čtvrté jízdě se dostal René Vidner do křížku s bílou startovní páskou a byl vyloučen. Dnešek byl pro pardubického juniora den blbec. V dalších dvou jízdách neviděl cíl kvůli poruchám a nakonec musel házet předčasně ručník do ringu. „V pondělí jsem na tréninku zadřel,“ svěřoval se René Vidner se svou smůlou. „Na druhým motoru mi bouchal píst do hlavy a tak jsem dnes musel přijet jen s jednou motorkou.“

Na čele se usadil Zdeněk Holub, avšak Ondřej Veverka doslova hořel touhou ho z výsluní vystrnadit. Po velkém úsilí se mu to povedlo, když se jeho klubový kolega nechal ve výjezdu z druhé zatáčky příliš vynést. Jenže vedení Ondřeje Veverky se počítalo na pouhé sekundy, jelikož v již v první zatáčce druhého kola jel Zdeněk Holub znovu první. A byl to právě on, kdo po druhé sérii osaměl na hrotu průběžné klasifikace, i když před startem šesté jízdy zažíval infarktové stavy.

Už si od vjezdu na dráhu utíkal pro rezervní stroj, avšak otec Zdeněk ho přivolal zpátky k původně připravenému motocyklu. V jeho sedle předvedl Zdeněk Holub skvělý start. V prvním nájezdu ho objel Patrik Nagy, ale ten v první zatáčce druhého kola upadl. „Spojka řetězu byla špatná,“ vysvětloval Zdeněk Holub, sotva vítězně projel pod šachovnicovou vlajkou. „Běžel jsem už pro druhou motorku, ale naštěstí to na týhle vydrželo.“

Ondřej Veverka se dočkal svého dnes prvního triumfu v rozjížďce s číslem pět, kdy odvedl nejen Daniela Hádka, ale především Jana Holuba. „Nejede to, viděl jsi to sám, je to úplně marný,“ říkal Jan Holub v depu. Sedmou jízdu vyhrál Václav Milík s náskokem půl rovinky před Ondřejem Smetanou. Eduard Krčmář se vzápětí na svou první trojku nadřel o poznání lépe a to nejen kvůli repete zaviněnému pádem Víta Janouška.

Dvakrát na něho totiž odstartoval Michal Škurla. V prvním případě ho Slaňák objel v prvním oblouku, ve druhém o kousek dál na protilehlé rovině, kdy se zjevil zleva vedle pražského závodníka stejně nečekaně jako passat dálniční policie. O čtyři jízdy později se však oba dva dělili o průběžné vedení.

Eduard Krčmář měl v rozjížďce deset snazší soupeře na rozlousknutí, ovšem Michal Škurla o dvě jízdy později musel čelit nájezdům Ondřeje Veverky až do cíle. Mezi tím Jan Holub odstartoval na Václava Milíka. I když Padubičan neustále útočil, domácí borec jel bezchybně. Ve druhé zatáčce třetího okruhu zmařil i nadějný nájezd Václava Milíka vnitřní stranou. Zdeněk Holub, doposud neporažený, za těchto okolností skončil až třetí.

Sto kol v rozjezdu by bylo zbytečných
A tak před třináctou jízdou měli Eduard Krčmář s Michalem Škurlou po osmi bodech, Václav Milík, Jan Holub, Ondřej Veverka a Zdeněk Holub po sedmi. Daniel Hádek nakonec na začátku třetího kola deváté jízdy uštval René Vidnera, jehož záhy vadná cívka přinutila zastavit. Díky prvému vítězství tam zdvojnásobil svůj dosavadní bodový zisk a s šesti body mohl stále promluvit do obsazení na stupních vítězů.

Čtvrtá pětina závodu přinesla nástup Eduarda Krčmáře. Vedoucí příčku v rozjížďce s číslem třináct začal okupovat již s letem pásky. A nebylo síly, která by ho o tři body připravila. Zdeněk Holub ve druhé zatáčce neuhlídal po levé straně útočícího Daniela Hádka. A vidina stupňů vítězů se mu začala rozplývat.

Při takovém počtu favoritů však byly různé bodové ztráty logickou záležitostí. Ondřej Veverka a Václav Milík ovšem využili slabšího obsazení čtrnácté a patnácté jízdy, aby inkasovali poměrně nízko visící trojky. Drama vyprodukovala až rozjížďka s číslem šestnáct, ale bohužel se netýkalo boje o poháry.

Zatímco Jan Holub ujížděl na čele Michalu Škurlovi, ve druhé zatáčce upadl Michal Klein. Za ním jedoucí Patrik Nagy neměl jinou možnost než složit motocykl. Pro Michala Kleina dojela sanitka, avšak první zprávy naštěstí nehovořily o vážnějším zranění.

Ani při repete Jan Holub nezaváhal, by Michal Škurla neskrýval touhu po dalším cenném skalpu. Tím pádem se domácí závodník dostal na deset bodů. Tolik měl i Michal Škurla a stejné hranice před nimi dosáhli i Václav Milík a Ondřej Veverka. Pouze jedenáctibodový Eduard Krčmář se mohl pochlubit vyšším ziskem.

O kolik ho poškodily úvodní trable s motorem, se Daniel Hádek přesvědčil v rozjížďce s číslem sedmnáct. Po odstoupení potlučených Michala Kleina a Víta Janouška a technickými potížemi stíhaného René Vidnera na plzeňského juniora čekal jen Dominik Hinner.

S tím si Daniel Hádek poradil a s jedenácti body mohl jen sledovat, jak těsně mu premiérové pódium uteče. „Jsem rád, že už nemusím jet,“ říkal však s úlevou v hlase a připomínal známou nevýhodu orientace borské dráhy při západu slunce. „Sluníčko ti svítí přímo do očí, musíš je mít zamhouřený.“

Vzápětí Jan Holub podobným způsobem naložil s Michalem Průchou. Ten ovšem jistotu, že pro něho závod skončil rozhodně neměl. Na cifru třináct totiž mířili i další účastníci. Do předposlední jízdy sice nejlépe odstartoval Eduard Krčmář, avšak s tím se nehodlal smířit Václav Milík. Ondřej Veverka a Patrik Nagy nyní zaostali vzadu, avšak pardubický závodník útočil.

Slaňák ovšem nechtěl složit zbraně jenom tak, ale Václav Milík si v prvním výjezdu třetího okruhu přece jen našel vnitřní stranou cestu dopředu. Třináct bodů měl tak nejen on, ale i Eduard Krčmář. A v poslední jízdě se rozjezdu o vítězství zapojil také Michal Škurla, když odstartoval na Zdeňka Holuba.

Když se celá čtyřka seřadila u vjezdu na ovál, Eduard Krčmář štengroval Václava Milíka, že by měli jet rozjezd na sto kol. „Klidně je ujedu,“ opáčil oslovený, jenž však ovšem s nevolí sledoval kropičku. „Teď je dráha teda hodně závodivá!“

Nejkratší cesta k velkému poháru s velkou jedničkou vedla přes rychlý start. Ten nejlépe zvládl Eduard Krčmář. Z výjezdu se za ním seřadili ostatní v pořadí Jan Holub, Václav Milík a Michal Škurla. A slánský junior je vedl k šachovnicové vlajce jako na provázku.

Hlasy z depa
„Super to bylo,“ radoval se Eduard Krčmář. „Akorát v první jízdě jsem neodstartoval. Pak jsme předělali motorku a šlo to. Ale nemyslel jsem si, že z červený vyhraju rozjezd. Udržel jsem to a bylo to dobrý. Chtěli jsme jet s Václavem na sto kol, ale štěstí, že jsme jeli jen na čtyři kola.“

„Závody nebyly špatný,“ vyprávěl Jan Holub. „Až na tu jednu jízdu. Z tý čtyřky jsem vůbec neodjel, měl jsem jinak spojku. Nebejt‘ týhle jízdy, nemusel jsem se potit na rozjezdu. Chtěl jsem to vyhrát, ale trošku se to nepovedlo. Už jsem se na to po pauze těšil, když ti doktoři řeknou, že se už možná nesvezeš vůbec, máš chu o to větší.“

„Motorka mi nejela,“ krčil rameny Václav Milík. „Špatně jsme to nastavili. Druhá motorka by jela líp, ale to jsem poznal pozdě. V Goričanu jela líp, ale tady to bylo tvrdý a vůbec se to nerozjíždělo. Sral jsem starty, pak se to blbě dohání a hlavně to neumí upravovat. Buď je to suchý nebo mokrý. Na rozjezd to nachcali a byla z toho jednokolejka. Ale v průběžný klasifikaci jsem nepřišel ani o bod, jen jsme poposkočili.“

„Na hovno,“ nebylo Michalu Škurlovi po prohraném rozjezdu vůbec do řeči. „Třináct bodů jsem ještě neměl, ale mohlo to bejt‘ lepší. O kousek, aspoň bedna. Kdybych předjel Edu nebo Holubína, nemusel jsem vůbec nic řešit. Byli ale rychlejší. V rozjezdu nic moc, nakopalo mě to po startu, málem jsem si rozbil hubu. Snad bude příště bedna.“

„Nejsem vůbec spokojenej‘,“ nezastíral Ondřej Veverka. „Škoda těch jízd s Holubínem a Škurličem. Předjeli mě ti, co mě předjet neměli. Dvakrát jsem neodstartoval a dráha nebyla vůbec na předjíždění. Prostě nejsem vůbec spokojenej‘.“

„Docela dobrý,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Až na ten zadřenej‘ motor v první jízdě. Od startu jsem tam byl suverénně, pak v tom zaklepalo a bylo to. Jedenáct bodů je můj zatím nejlepší výsledek. Doma to mám najetý, ale hlavně jsem už startoval, takže hodně dobrý.“

„První dvě jízdy byly nejlepší,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Pak už nevím, čím to bylo. Určitě ale mnou, dráha mi moc neseděla a nájezdy byly hopsáky. Deset bodů není marnej‘ výsledek, ale jsem až sedmej‘. Škoda, doufám, že příště to vyjde líp.“

1. Eduard Krčmář, Slaný 2 3 3 3 2 13+3
2. Jan Holub, Plzeň 3 1 3 3 3 13+2
3. Václav Milík, Pardubice 2 3 2 3 3 13+1
4. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 3 13+0
5. Ondřej Veverka, Praha 2 3 2 3 1 11
6. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 3 2 3 11
7. Zdeněk Holub, Praha 3 3 1 1 2 10
8. Ondřej Smetana, Praha 1 2 2 2 1 8
9. Dominik Hinner, Praha E 2 1 2 2 7
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 3 F 1 1 0 5
11. Michal Průcha, Slaný 0 1 1 1 2 5
12. Michal Klein, Mšeno 1 1 2 X – 4
13. David Štěrovský, Pardubice 2 0 F – – 2
14. Vít Janoušek, Liberec 1 X – – – 1
15. René Vidner, Pardubice T E E – – 0

Průběžné pořadí šampionátu:

  SLA PLZ TOT
  13.4. 23.5.  
1. Eduard Krčmář, Slaný 13 13 26
2. Václav Milík, Pardubice 13 13 26
3. Ondřej Veverka, Praha 11 11 22
4. Michal Škurla, Praha 8 13 21
5. Zdeněk Holub, Praha 11 10 21
6. Daniel Hádek, Plzeň 6 11 17
7. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 11 5 16
8. Ondřej Smetana, Praha 7 8 15
9. Jan Holub, Plzeň NS 13 13
10. Roland Benkö, H 13 NS 13
11. Roman Čejka, Slaný 11 NS 11
12. Dominik Hinner, Praha 3 7 10
13. Michal Klein, Mšeno 3 4 7
14. Michal Průcha, Slaný 1 5 6
15. David Štěrovský, Pardubice 2 2 4
16. Stanislav Pouznar, Mšeno 4 NS 4
17. Vít Janoušek, Liberec 2 1 3
18. Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS 0
19. René Vidner, Pardubice NS 0 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Pojede se bez kvalifikace

Plzeň – 22. května
Český šampionát juniorů pod jurisdikcí AČR pokračuje zítra svým druhým kolem na plzeňských Borech. Mítink bez jednoznačného favorita se však tentokrát bude muset obejít bez kvalifikace, jelikož počet došlých přihlášek koresponduje se šestnácti kolonkami pro jména v rozpise jednotlivců.

Kromě Romana Čejky, jenž si z Blijhamu přivezl zlomenou klíční kost, a dalšího zraněného maroda Stanislava Pouznara bude chybět i Roland Benkö. Maďarský závodník se omluvil s ohledem na technické problémy.

Vítězství z úvodního podniku ve Slaném bude obhajovat Václav Milík. Už na středočeské dráze se přesvědčil, že mu roste zdatný konkurent v osobě Eduarda Krčmáře. S ním se dělí o průběžné vedení v seriálu, by na skládání konečných účtů je logicky ještě setsakramentsky brzy.

Oběma leaderům však budou na paty šlapat další borci, především lepšící se mladící z pražské Markéty a domácí Jan Holub s Danielem Hádkem. Podceňovat nelze ani Patrika Nagye a konec konců ani nikoho jiného. Český juniorský šampionát navzdory mírně generační obměně totiž naštěstí znovu prožívá skvělé časy, v nichž výsledek každé jízdy je předem doprovázen otazníkem.

Startovní listina:

1 Daniel Hádek, Plzeň
2 Michal Průcha, Slaný
3 Václav Milík, Pardubice
4 Michal Škurla, Praha
5 David Štěrovský, Pardubice
6 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
7 Zdeněk Růžička, Mšeno
8 Vít Janoušek, Mšeno
9 Jan Holub, Plzeň
10 Dominik Hinner, Praha
11 Ondřej Smetana, Praha
12 Eduard Krčmář, Slaný
13 Ondřej Veverka, Praha
14 Zdeněk Holub, Praha
15 Michal Klein, Mšeno
16 René Vidner, Pardubice

Foto: Wojta Zavřel

MČR Jednotlivců

Matěj Kůs je jarním půlmistrem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 8. května
Úvodní finále mistrovství republiky jednotlivců pod gescí AČR se stalo kořistí Matěje Kůse. Pražský závodník, by na úvod porazil Aleše Drymla, neměl ovšem počátek cesty k obhajobě loni ztraceného titulu jednoduchou. V rozjížďce s číslem čtrnáct upadl, avšak rozhodčí Pavel Kubeš přiřknul vinu za incident Lukáši Drymlovi. Pardubičan, který se v poslední zatáčce probil spodem před Matěje Kůse, ovšem zavinění popíral. Další verdikty z věže, které jak už to bývá vesměs vyvolaly podobné reakce jako prohlášení českého premiéra o zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, bohužel měly vliv i na další pořadí. Josef Franc byl z repete šestnácté jízdy vyloučen za prošvihnutí dvouminutového limitu a spolu s ním to odskákal i Michael Hádek. Když nakonec Josef Franc prohrál s Alešem Drymlem, obhájce titulu skončil druhý o bod před svým mladším bratrem. Dlouhý závodní den v Divišově vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Josefa Leifra. Martin Málek si na něj vyměnil karburátor jel rázem jako vyměněný a ozdobil se triumfem.

Festival trablů
Loni se Lukáš Dryml nemohl zapojit do boje o obhajobu svého titulu, který mu předloni na podzim sebral Matěj Kůs. Zjara se však po svém zranění vrátil úspěšně do sestavy eastbournských Orlů. Dnešní rozjížďka s číslem jedna jasně prokázala, že je trojnásobný šampión zpátky i na českých oválech.

Na pohyb pásky nejrychleji zareagoval Michael Hádek. Jenže Lukáš Dryml letěl dopředu, jakoby mu z výfuku šlehaly plameny. Šachovnicová vlajka ho přivítala coby neohroženého vítěze. Při dojezdu do cíle stačil ještě vztyčeným palcem popřát zlom vaz svému bratru Alešovi, jenž stál u vrat výjezdu na dráhu připravený k rozjížďce s číslem dvě.

Jenže sotva se obvyklý koloběh jízd stačil rozběhnout jako dobře namazané soukolí, zlomyslný osud do něho nasypal zrnka písku. Páska se otevřela jen na pravé straně a na dráhu zamířila kropička. Sotva Vladimír Šíma spatřil bývalou červenou hasičskou casku v akci, jako blesk pádil do depa Martina Málka. Avšak březolupský závodník nechtěl narychlo měnit nastavení motocyklu.

Symbolický duel úřadujícího mistra se svým předchůdcem na českém plochodrážním trůně zahájil lépe Aleš Dryml. Jenže Matěj Kůs vedl útok vnějškem první zatáčky, který ho dostal do čela. „Ještě jsem se necejtil ve svý kůži,“ svěřoval se Aleš Dryml po závodech.

Ani třetí jízda nebyla z těch klidných. Nejlépe odstartoval Zdeněk Simota, avšak když ho Václav Milík objížděl zvnějšku první zatáčky, oba se srazili a spadli. Plzeňský závodník dojel do depa silou motoru, Pardubičan dorazil pěšky. „Zvedlo se mu to a vzal mě přední kolo,“ popisoval, zatímco pohled na pokroucené přední vidlice mu dával najevo, že do repete musí přesednout do sedla druhého motocyklu.

Když se páska rozjížďky s číslem tři zvedla podruhé, nejdelší konec provazu uchopil Josef Franc. Václav Milík sice útočil vnější stranou, avšak Pražan nesnížil své odhodlání zůstat v čele. Čtvrtá jízda naneštěstí s sebou přinesla další problém. Nesvítící zelené světlo bylo promptně opraveno, ale v první zatáčce se přetočil Ronny Weis. „Warum, warum?,“ divil se, sotva se dozvěděl o svém vyloučení. Poukazoval na úzus první zatáčky, ale první série skončila krátce před šestnáctou hodinou bez něho triumfem Filipa Šitery, který ve druhé zatáčce sebral vedení Zdeňku Holubovi.

Druhá pětina vyprofilovala nejžhavější favority. Aleš Dryml v rozjížďce s číslem pět předčil Filipa Šiteru. Jeho mladší bratr Lukáš ještě v úvodním nájezdu minul Zdeňka Simotu, jenž se mohl chlubit nejlepším startem. V sedmé jízdě prodloužil svou neporazitelnost po raketovém startu i Josef Franc. Rovněž Matěj Kůs dospěl k řešení rovnice stylem, že dvě jízdy se rovnají šest bodů.

V rozjížďce s číslem osm na ně musel startovat dvakrát. Při prvním pokusu totiž v první zatáčce upadl Zdeněk Holub. Repete ve čtyřech však nepřineslo změnu v osobě pražského suveréna a profitoval z něj jen Václav Milík. V sedle náhradního motocyklu nyní vyzrál na Tomáše Suchánka už s letem pásky.

Nečekaná rozuzlení
Když Josef Franc v rozjížďce s číslem devět v prvním oblouku objel Zdeňka Holuba a vydal se za další trojkou, na pronikavou změnu na čele průběžné klasifikace to rozhodně nevypadalo. Na pražského juniora urputně útočil i Martin Málek, jenž se dočkal úspěchu ve druhém okruhu. Ve druhé zatáčce Zdeňka Holuba podjel.

O kolo později však na tom byl Zdeněk Holub ještě hůř. Po pádu zůstal ležet pod nafukovacími vaky a otřesený skončil v sanitce. „Lek‘ jsem se, že mě podjede,“ vysvětloval později v depu argumentací na téma přibližujícího se Michaela Hádka. Nakonec však vyvázl z incidentu nezraněn, avšak s motocyklem to bylo mnohem horší. „Je to velbloud jako prase,“ použil pražský závodník netradiční, leč dokonale výstižné přirovnání.

Při repete se čekalo dlouho na Josefa France. „Signalizace dvou minut je tady v depu hodně bídná,“ říkal Pražan později. Sotva se objevil na dráze, startmaršál se chopil černého praporu a terče svou žlutou barvou odpovídající povlaku na jeho přilbě. Jenže zároveň s ním se za stejný prohřešek musel do depa vrátit i Michael Hádek, shodou okolností trpělivě čekající u pásky na příjezd Josefa France. Nyní však na plochodrážní obdobu trestu smrti stačilo, že se po Pražanově diskvalifikaci otočil.

Zatímco pískot publika dal jasně najevo, co si o současné podobě výkladu dvouminutového pravidla myslí diváci, časomíra se rozběhla podruhé. Náhradník Michal Škurla posléze celé kolo přidělával Martinu Málkovi další starosti, kterých měl březolupský závodník s nastavením stroje už tak nad hlavu.

Josef Franc právě přišel o vidinu pódia, zatímco jak Lukáš Dryml, tak Matěj Kůs pokračovali ve vítězné sérii. Pardubičan se na počátku rozjížďky s číslem deset přetahoval se svým starším bratrem Alešem, jemuž lépe vyšel start. Jenže od první zatáčky už tahal za pilku sám. Matěj Kůs hned v jedenácté jízdě triumfoval stylem start – cíl.

Po čtrnácté jízdě však měl zůstat pouze jeden leader, jelikož rozpis svedl na startovní rošt čtrnácté jízdy Matěje Kůse a Lukáše Drymla. Aby toho nebylo málo, společníky jim nedělalo žádné křoví svolné hrát v dramatu dnešního tropického odpoledne pouze podřadnou roli. Josef Franc stále mohl zamotat vývojem závodu a stejnými ambicemi přetékal i Filip Šitera. Mšenského závodníka od maxima dělily jen prohry s Alešem Drymlem, o níž už byla řeč, a Tomášem Suchánkem. Pardubičan mu sebral v rozjížďce s číslem dvanáct vedení už z prvního výjezdu.

Čtrnáctá jízda však nebyla prosta problémů už od svého počátku. Lukáš Dryml s Matějem Kůsem letěli dopředu, avšak za jejich zády upadl v první zatáčce Josef Franc. Vynutil si opakování, k němuž byl přizván také on. Po vylétnutí pásky se historie s Matějem Kůsem a Lukášem Drymlem na čele opakovala. Ovšem s tím rozdílem, že Pražan byl vpředu. Jenže o pár metrů později bylo všechno jinak, protože se z výjezdu ze druhé zatáčky ujal vedení Josef Franc.

Lukáš Dryml stupňoval svůj tlak na Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce se na něho tlačil spodní stranou v zatáčce u depa. Matěj Kůs své postavení uhájil, což ovšem útočné ambice pardubického závodníka nezchladilo. V závěrečném oblouku se znovu sunul pod Matěje Kůse. Dostal se dopředu, však takřka vzápětí pražský závodník upadl.

„Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě,“ uznával Matěj Kůs, ovšem svou vinu za svůj pád odmítal. „Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo.“ K této verzi se přiklonil i Pavel Kubeš, který Matěji Kůsovi přidělil dva technické body a vyloučil Lukáše Drymla.

„Nedotk‘ jsem se ho, byl jsem o půl motorky před ním,“ hájil se Lukáš Dryml a ve svém spravedlivém rozhořčení připomínal rozčileného lva v kleci. „Věřil jsem si na něj, počkal jsem si do posledního kola. Složil jsem to dřív a on to nějakým záhadným způsobem na mě položil.“

Dramatický tropický závěr
Dva verdikty od rozhodcovského pultu věže v neprospěch neporažených závodníků ruku v ruce s vítězstvím Josefa France v nešastné čtrnácté jízdy dokonale zamotaly pořadím na čele průběžné klasifikace. Na jejím absolutním hrotu se hřál Matěj Kůs s jedenácti body. Na záda mu začal dýchat desetibodový Aleš Dryml, když v rozjížďce s číslem patnáct v první zatáčce minul Zdeňka Holuba udivujícího svými excelentními starty. Na základě výsledků rozjížďky s číslem čtrnáct měli Josef Franc a Lukáš Dryml o další bod méně. A pak následovala plejáda borců s osmi body na kontě.

Nejsmutnější z nich byl Filip Šitera, který ve čtrnácté jízdě bodoval až po diskvalifikaci Lukáše Drymla. „Je zelený světlo a startmaršál stojí ještě před páskou, že na ní nevidím,“ láteřil. Ztotožnil se s ním rovněž Aleš Dryml. „Startmaršál nás ještě rovná a už svítí zelený světlo,“ dával svému mšenskému rivalovi za pravdu.

V ostatních případech ovšem bylo osm bodů na kontě odrazem zlepšující se tendence. Ve skvělém rozpoložení zastihl dnešní mítink Martina Gavendu. Prohrával s favority, avšak s dokonalou pravidelností bral samá druhá místa, o něž neváhal srdnatě bojovat. Hned v první jízdě o tom přesvědčil Tomáše Suchánka. V rozjížďce s číslem patnáct zase svedl urputnou bitku se Zdeňkem Simotou a Zdeňkem Holubem.

Václav Milík nebyl spokojený s motorem náhradního motocyklu, proto do něj společně se svými mechaniky zamontoval pohonný agregát ze stroje pokrouceného během úvodního pádu. Správnost jejich postupu ukázala třináctá jízda, které pardubický junior vládnul od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce, by zlí jazyková zdůrazňovali trošičku ulitý start. Od třetí série se lepšil i Tomáš Suchánek. Dvanáctá jízda viděla, kterak v úvodním výjezdu minul Filipa Šiteru. O čtyři jízdy později to samé provedl Ondřeji Veverkovi, jenž nakonec posloužil jako chutné sousto rovněž bodově vyhladovělému Martinu Málkovi.

Každopádně na poslední sérii byly karty namíchány zajímavě. Matěj Kůs vyrazil po startu sedmnácté jízdy vstříc celkovému vítězství, avšak situaci mu nechtěně zkomplikoval Michael Hádek. Po nedělní kvalifikaci světového šampionátu na dlouhé dráze v Mühldorfu se do kratičké divišovské dráhy nemohl ani vejít. Po dvou nulách a tvrdé diskvalifikaci se rozhodl ze závodu odstoupit. Nakonec ovšem změnil své rozhodnutí a nastoupil do sedmnácté jízdy. Efektní pirueta však ukončila jeho dnešní účinkování s konečnou platností.

Matěj Kůs tím pádem musel ke svému vítězství odstartovat ještě jednou. Znovu se ujal vedení, avšak Zdeněk Simota se evidentně rozhodl zgustnout si na potenciálním vítězi. Stupňoval svůj tlak, jež dosáhl svého maxima v poslední zatáčce. Její vnitřní stranou se snažil urvat vítězství, které by dnes bylo jeho jediné. Matěj Kůs ovšem věděl, která bije, a protnul metu o polovinu předního kola dříve.

Hned vzápětí stále lepšící se Ondřej Veverka odstartoval na Lukáše Drymla, avšak Pardubičan sjednal nápravu ještě v první zatáčce. Ondřej Veverka klesl i za Zdeňka Holuba. Na sklonku třetího okruhu se však dokázal vrátit zpět, navíc Zdeněk Holub v poslední zatáčce upadl.

Václav Milík nemohl udělat pro stupně vítězů více, než vyhrát předposlední rozjížďku ve stylu start – cíl. Martin Gavenda v ní dovezl páté druhé místo v řadě, přičemž držel v šachu Filipa Šiteru. Ten už několikrát byl takřka vpředu, avšak Martin Gavenda ho pokaždé odrazil.

Václav Milík napjatě očekával výsledek rozjížďky s číslem dvacet. Jenže Aleš Dryml zhatil všechny konspirační naděje na rozjezd. A to nejen jemu, ale i Josefu Francovi, kterému ukázal výfuk už při startu. Pardubičan sám sobě pojistil druhé místo a svému bratrovi třetí.

Dlouhý závodní den v Divišově ovšem nekončil. Na programu byl devátý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Jeho první semifinále se opakovalo kvůli letmému startu Václava Milíka. Při repete už úřadovali Josef Franc s Tomášem Suchánkem. Ve druhém semifinále se Zdeňkovi Simotovi nechtělo měnit žlutý povlak, s nímž vyjel na ovál, za modrý, který mu byl určen. O barvu samozřejmě nešlo tolik jako o místo na startovním roštu.

Radek Fanta s Petrem Leifrem ho přímo u vrat do depa přesvědčili, aby místo návratu do boxů směřoval k pásce. Plzeňan nelitoval, protože v nájezdu do posledního kola sebral vedení Martinu Málkovi. Ve finále mu to ovšem Březolupák triumfem ve stylu start – cíl vrátil i s úroky. Sám si ale nasadil brouka do hlavy, jak by prve dopadl, kdyby si karburátor vyměnil už během hlavního závodu.

Hlasy z depa
„Doufám, že jsem zpátky na cestě za titulem,“ svěřoval se Matěj Kůs bezprostředně po svém vítězství. „Dneska byly těžký závody a těžkej‘ den. Vítězství je zasloužený. Ta jízda s Lukášem nebylo nic spornýho. Já ho respektuju jako závodníka a říkám, že je u nás nejlepší. Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo. Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě. Držel jsem si lajnu, ohlídnul jsem se přes rameno, on byl kolem na trávě. Ale ještě jeden závod je před námi a každej z náš může bejt‘ mistr.“

„No comment,“ nebylo Aleši Drymlovi do řeči. „Udělej si objektivní názor sám. Druhý místo je dobrý, ne, napiš chvalitebný výkon. První tři rozjížďky jsem nebyl spokojenej‘ sám se sebou a s technikou. Necejtil jsem se a kazil starty. Až pak jsem se vrátil a cejtil se zase ostrej‘.“

„Užíval jsem si to,“ rozpovídal se Lukáš Dryml. „Líbí se mi tady. Přijedeš sem, jsou tu perfektní lidi. Ty dělaj‘ závody. Bar jak někde ve Švédsku, spousta diváků, nádhera! Je to moje oblíbený místo. No, co se dá dělat, když narazíš na člověka, co zkurví závody. Ne mně, ale lidem. Dáváme do toho prachy. Nikoho jsem neposlal, věřil jsem si na něj, počkal jsem si. Byl jsem půl motorky před ním, skládám dřív a on to na mě nějakým záhadným způsobem položil. A vyloučili mě. Je to od mezinárodního rozhodčího Pavla Kubeše podraz. Měl by bejt‘ fér. Na co bylo zelený světlo, když ještě startmaršál nedal ruce dolů?! Věřím si, jdu do druhýho finále se ztrátou, ale proč se nervovat?! Nevylejvám si emoce, to ne, ale zamrzí to. Fandíme tomu tady, proto nejezdím jen v Anglii, kde maj‘ rozhodčí cit. Proto je Aleš ve vedení Pardubic, aby svou snahou, chytrostí a uměním jednat v obchodě to šlo dopředu.“

„Myslím si, že by to byly pěkný závody, kdyby se to nejelo v Divišově,“ odtušil Josef Franc. „Je to tady všechno přirezlý, zarezlý. Potom to divný rozhodnutí. Signalizace dvou minut je tady hodně bídná. Té diskvalifikace je samozřejmě škoda.“

„Na hovno,“ odpověděl Václav Milík na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Hned v první jízdě mě sundal Simoák. Zvedlo se mu to, vzal mě přední kolo. Já šel přes hák a palice mě bolí ještě teď. Byly ohnutý vidlice a druhej‘ motor nejel. Nakonec jsme ho přendali z rámu do rámu. Kdybych jel celej‘ závod na něm, výsledek by byl lepší.“

„Na hovno, co ti mám říct?,“ kontroval Filip Šitera protiotázkou. „Buď se něco sere nebo to kurvím já. Víš, jak to je. Zrovna v nejdůležitější jízdě ti tam stojí startmaršál. Když to řekneš rozhodčímu, odpoví ti, že mu to řekne. Ale ta jízda je už pryč. Ale je to jedno, teď se chci soustředit na extraligu.“

„O mistráku je škoda mluvit,“ mávnul Martin Málek rukou. „Jsem ve stresu,unavený a pak přišlo takové rozhození po první jízdě, co to nakropili. Nechtěl jsem hned po první jízdě něco měnit. Nešly mi starty, nemoh‘ jsem se soustředit, potom se zdálo, že blbne karburátor. Přehodili jsme ho na Memoriál a pak to bylo dobré. Dráha se dost měnila, špatně to kropili. Jednou to klouzalo, pak to bylo suché, těžko se do toho strefit. Ale s Memoriálem jsem spokojený, takže dobré.“

1. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 2 3 14
2. Aleš Dryml, Pardubice 2 3 2 3 3 13
3. Lukáš Dryml, Pardubice 3 3 3 U 3 12
4. Josef Franc, Praha 3 3 M 3 2 11
5. Václav Milík, Pardubice 2 2 1 3 3 11
6. Martin Gavenda, Praha 2 2 2 2 2 10
7. Tomáš Suchánek, Pardubice 1 1 3 3 1 9
8. Filip Šitera, Mšeno 3 2 2 1 1 9
9. Martin Málek, Březolupy 1 1 3 2 0 7
10. Zdeněk Simota, Plzeň 1 2 1 1 2 7
11. Ondřej Veverka, Praha 0 1 1 1 2 5
12. Roman Čejka, Slaný 0 0 0 2 1 3
13. Michal Škurla, Praha (res) 2 1 3
14. Zdeněk Holub, Praha 2 0 X 0 F 2
15. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) X 1 0 0 1 2
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 1 0 0 0 0 1
17. Michael Hádek, Plzeň 0 0 M – X 0

Poznámka: Jan Jaroš se omluvil kvůli nemoci.

9. Memoriál Josefa Leifra:

    SF1 SF2 FIN
1. Martin Málek, Březolupy   2. 1.
2. Tomáš Suchánek, Pardubice 2.   2.
3. Josef Franc, Praha 1.   3.
4. Zdeněk Simota, Plzeň   1. 4.
5. Václav Milík, Pardubice 3.    
  Martin Gavenda, Praha   3.  
7. Roman Čejka, Slaný 4.    
  Michal Škurla, Praha   4.  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel