AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 28. července
Vedoucí muž šampionátu Jan Holub se při svém prvním vystoupení ve čtvrtém díle české juniorky dostal na první místo. jenže ve třetím chtěl v první zatáčce využít muldy ke zrychlení. Jenže místo toho mu spadl sekundární řetěz. Vítězství zdědil Václav Milík, který už posléze nepoznal hořkost porážky. Projel vítězně cílem i před Eduardem Krčmářem a společně přeskočili Jana Holuba, na čele průběžné klasifikace.

Pořádně zašmodrchaný uzel
Tři hodiny před začátkem skrápěl mšenské náměstí pořádný slejvák doprovázený hromobitím. Vyprahlá země ovšem pod náporem dešových kapek syčela, navíc stadiónu se dešový pruh vyhnul úplně. Panovalo dusno jako v peci a z mechaniků a závodníků v depu se jen lilo.

Nemocný Ondřej Veverka, který se pořadatelům omluvil včera, patřil mezi přímo nasazenou dvanáctku. Jeho absence proto neměla sebemenší vliv na podobu kvalifikace, k níž se nachystalo osm borců. Nejkratší cestička do hlavního závodu vedla přes vítězství v jedné z prvních jízd. A právě po ní se po skvělém startu vydal René Vidner.

Jenže ve druhém kole si to ve výjezdu z první zatáčky namířil rovnou do nafukovací bariéry. „Nakoplo mě to,“ vysvětloval svůj děsivý pád. „Je to na hovno. Chtěl jsem vyhrál kvalifikaci. Dával jsem si předtím ibalgin, aby mě nebolela levá lopatka. Jsem celej‘, ale ta lopatka mě hrozně bolí.“

Při repete se vlády ujal Roland Benkö, avšak kvůli defektu zadní pneumatiky odstoupil ještě během druhého okruhu. Vítězství nejen v jízdě, ale i celé kvalifikaci tím pádem brala Michaela Krupičková, která v obou případech první jízdu rozehrála podjetím Zdeňka Růžičky v první zatáčce.

Druhým přímo postupujícím se po velkém sólu stal Roman Čejka. Ke třetí jízdě nenastoupil René Vidner a cesta k záchraně se uzavřela i pro Rolanda Benköa, který zůstal stát už v první zatáčce. Mohl zaujmout pozici druhého náhradníka, ale raději sbalil předčasně krám.

Stanislav Pouznar, který na Maďara dokázal odstartovat, se zachránil, stejně jako Filip Hájek. Rozhodující rozjížďka s číslem čtyři však patřila Michalu Průchovi, triumfujícího stylem start – cíl. Do hlavního závodu ho doprovodili Stanislav Pouznar a Zdeněk Růžička, zatímco Filip Hájek plnil úlohu jediného rezervisty dnešního večera.

Pakliže kvalifikaci, kterou jsme letos ve čtvrtém závodě viděli teprve podruhé, nenechala v předpokladech mnohých kámen na kameni, hlavní závod si s ní nikterak nezadal. A už ve své první sérii rozhodl o osudu favoritů.

Jan Holub si po Liberci, kde řádil jako černá ruka, chtěl prodloužit sérii své neporazitelnosti i o dnešní podnik. Dědeček Jan, který mu přivezl motocykl k vratům na ovál, ho poslal zpátky do depa pro zapomenutou vestu. Potom se už do cesty leadera průběžné klasifikace nepostavil nikdo. Jan Holub se usadil na čele současně s letem pásky.

Václav Milík ho nestihnul ani v první zatáčce, ani později. Jenže ve třetím kole se Jan Holub rozhodl využít jednu muldu v úvodním výjezdu ke svému zrychlení. „Myslel jsem, že přes ni budu rychlejší,“ svěřoval se. „Ale nevyplatilo se, na tý díře mi spadnul zadní řetěz.“ Zatímco Václav Milík zdědil tři body, Jan Holub, jenž právě přišel o průběžné vedení šampionátu, mířil ke svému boxu po svých.

Pardubičan za ním zamířil, než sám zmizel v depu, aby mohl nad jeho pechem jen kroutit hlavou. „Kdyby mu nespad‘ řetěz, nevyhrál bych,“ uvědomoval si. „Byl rychlej‘, ani jsem se mu nepřiblížil.“

Smůla se však vzápětí přilepila i na motor Romana Čejky, který přestal pracovat už v první zatáčce třetí jízdy. „Závada, která se stává maximálně jednou za dvacet let,“ odhalil slánský závodník příčinu. „Ložiska na vahadle ventilu.“ Zdeněk Holub zase v rozjížďce s číslem čtyři přišel o body díky pádu.

Přitom nejlépe odstartoval a nepustil útočícího Davida Štěrovského, který se v první zatáčce přehnal okolo Michaely Krupičkové. Po divokém manévru se Pardubičan ocitl v čele, ale Zdeněk Holub okamžitě kontroval. Avšak ihned v prvním oblouku druhého okruhu upadl.

Osamocený leader
Zdeněk Holub byl logicky vyloučen z repete, na němž vydělal nejvíce Robert Nagy. Zatímco prve zůstal vzadu, nyní v prvním oblouku proletěl okolo Davida Štěrovského jako roj zdivočelých včel. Aplaus si zasloužila rovněž Michaela Krupičková, když se nekompromisně v posledním oblouku nacpala pod Davida Štěrovského.

Vedle maďarského závodníka a již zmiňovaného Václava Milíka rozehráli závod vítězstvím ještě Michal Škurla a Eduard Krčmář. Pražan s přehledem opanoval rozjížďku s číslem jedna, i když si Daniel Hádek stěžoval na poruchu spojky. Eduard Krčmář zase ve třetí jízdě odvedl Michala Kleina, přes něhož se v první zatáčce přehnal Ondřej Smetana.

Jako první přišel o punc neporazitelnosti Patrik Nagy. Jan Holub nabuzený předchozí smolnou ztrátou třech bodů mu nedal v páté jízdě ani náznak šance. Na seznamu poražených se v žádném případě nechtěl ocitnout Václav Milík. Když na něj v rozjížďce s číslem šest odstartoval Roman Čejka, neváhal se protáhnout do čela úzkou skulinkou mezi slánským závodníkem a mantinelem.

Eduard Krčmář hrál v sedmé jízdě sólo a stejně tak hned po něm i Michal Škurla. Ten protnul metu před Ondřejem Smetanou, který připouštěl, že mu rozhodně nepřidala týdenní absence závodění i tréninku.

Z ocelově šedé oblohy se k zemi začaly snášet dešové kapky naštěstí hodně sporadické jako blesky, které jim svítily na cestu. Zatímco velkou část Čech potrápily přívalové slejváky s bouřkami, Mšeno podobného nadělení zůstalo dnes ušetřeno. A mítink mohl pokračovat rozjížďkou s číslem devět, jež na svůj rošt svedla dva z trojice doposud neporažených závodníků.

Václav Milík poprvé předvedl nejlepší start. Eduard Krčmář se po něm sápal vnější stranou první zatáčky, avšak Pardubičan ho vyvezl na mantinel. „Škoda, jak mě tam zavřel,“ krčil slánský závodník rameny, když se vrátil do svého depa. „Šlo mi o to, abych ho porazil.“ A místo toho Václav Milík na čele průběžné klasifikace zůstal úplně sám.

Michal Škurla totiž sice skvěle odstartoval do dvanácté jízdy, avšak v prvním oblouku ho zvenčí překonal Roman Čejka. Slánskému borci přišlo přestřižení Pražanovy vítězné šňůry po úvodní poruše přenáramně vhod, avšak v rozjížďce s číslem patnáct si na něho brousil zuby Jan Holub.

Ten v desáté jízdě sebral vedení Ondřeji Smetanovi už v prvním oblouku. A Slaňákovi se vedlo podobně. I když po vylétnutí pásky vystřelil dopředu, vnější strana úvodní zatáčky vynesla do čela Jana Holuba. Eduard Krčmář vyhrál stylem start – cíl čtrnáctou a Václav Milík šestnáctou jízdy, v níž odstartoval na Michala Škurlu a sebral mu druhý bod.

Verdikt dvou posledních rozjížděk
Tajenka přesného obsazení pódia se začala odhalovat až ve dvou posledních rozjížďkách. Roman Čejka sice bez větších potíží triumfoval v sedmnácté jízdě, ale dávno věděl, že jedenáct bodů nebude ani na jedno z vavřínových míst stačit. To samé by šlo říci o vítězství Davida Štěrovského v rozjížďce s číslem osmnáct, ale nutno dodat, že si mladý Pardubičan plným právem zasloužil aplaus. V první zatáčce se přenesl ze čtvrtého místa rovnou do čela, aby posléze udržel na uzdě svého tradičního rivala Michala Kleina. Mšeňák ho zasypával jedním útokem za druhým a na metě zaostal jen o pár centimetrů.

Devatenáctá jízda korunovala dnešního vítěze. Václav Milík se vnějškem prvního oblouku posunul přes Daniela Hádka, aby už na konci druhého okruhu měl náskok padesát metrů. Plzeňan posléze svedl nádherný duel s Ondřejem Smetanou, který Pražan pro sebe definitivně rozhodl v předposlední zatáčce.

Eduard Krčmář věděl, že Václava Milíka po jeho pátém triumfu už nemůže sestřelit z nejvyššího stupně pódia dnešního mítinku. Avšak triumfem v závěrečné jízdě by s ním mohl srovnat krok na čele průběžné klasifikace. Jenže do ní potřeboval body také Jan Holub, který také vystřelil dopředu současně s letem startovní pásky.

V první zatáčce však upadl Zdeněk Holub. Ten po bodově vlažnějším úvodu pookřál triumfy v rozjížďkách s čísly jedenáct, v jejíž druhé zatáčce podjel Daniela Hádka, resp. třináct, kde zahrál sólo Ondřeji Smetanovi. „Nebylo tam místo,“ vysvětloval nynější incident. Lenka Felixová dala jeho názoru zapravdu a k repete se dostavila celá čtveřice.

Tentokrát byl nejrychlejší Zdeněk Holub, avšak Eduard Krčmář ho v první zatáčce předčil z pravé strany. Jan Holub byl poslední. „Nepoved‘ se mi start,“ vysvětloval později, avšak nyní se pustil do boje. Na začátku druhého okruhu objel Michala Škurlu v první zatáčce, aby se hned z chodu dostal v následujícím oblouku i pod svého jmenovce.

Vedoucímu tandemu Václav Milík – Eduard Krčmář se tím pádem přiblížil na dva body. A všichni tři jmenovaní se v hlasech z depa unisono svěřovali, že vyvrcholení v Pardubicích bude vskutku zajímavé.

Hlasy z depa
„Dneska absolutně super,“ neskrýval Václav Milík svou radost. „Nečekal jsem to, ale chtěl. Potřeboval jsem to, jde o mistra a rád bych ho udělal. V Pardubicích to bude souboj. Bude to řežba, jsem na tom stejně s Edou a Holubín je za námi o dva body. Dneska jsem byl bez problémů kromě první jízdy. Kdyby mu nespad‘ řetěz, dopadlo by to jinak, protože si myslím, že bych ho už nepředjel. Byl rychlej‘, ani jsem se mu nepřiblížil. Ale s patnácti bodama se jede domů hned jinak.“

„Super závod,“ zářil Eduard Krčmář. „Škoda, jak mě Venca zavřel po startu. Šlo mi o to ho porazit. Jinak jsem spokojenej‘, zezačátku nic moc dráha. Pak jsme trefili motorku a letělo to. Bylo to hluboký, vypadalo to tvrdý, ale nebylo. Máme novej‘ motor, bude udělanej‘ na poslední závod v Pardubicích. Tam to bude zajímavý.“

„Byl to pech,“ povzdechl si Jan Holub. „Hodně velkej‘ pech. Chytnul jsem tu muldu, myslel jsem, že přes ni budu rychlejší. Nevyplatilo se, spad‘ mi řetěz. Pak vítězství, ale v poslední jízdě nebylo odkud startovat. Bylo tam moc rozjetejch‘ kolejí a nepoved‘ se mi start. Dráha byla pěkná, jsem spokojenej‘, až na to, že jsem nevyhrál. V Pardubicích to bude o štěstí.“

„Bylo to docela dobrý, ale na poslední dvě jízdy jsem pokazil start,“ svěřoval se Michal Škurla. „Jsem zase čtvrtej‘, to mě už nebaví, protože je to pořád a je to kousek od bedny. A pokazím si to já vždycky nějakou blbostí! Kdybych v poslední jízdě odstartoval, bylo by to lepší. Tak příště…“

„Dneska jsem čuměl,“ netajil se Roman Čejka. „Nečekal jsem, že budu čtvrtej‘. Seděl jsem na tom podruhý a přijel se sem jen svézt. Přihodila se mi technická závada, co se stává jednou za dvacet let, vylítaly ložiska. Věřím tomu, že kdyby neodešel ten motor, dojel jsem na bednu.“

„Ta poslední jízda byla pěkná,“ pochvaloval si Ondřej Smetana. „Sice nevím, kolikrát jsme se předjeli, ale bylo to pěkný. Zdenda mi to zkomplikoval, že mě porazil. Ale já se první tři jízdy rozjížděl. Dráha nebyla moc dobrá. Tejden jsem nejezdil a to je znát, ale pak jsem se do toho dostal.“

„Dobrý, až na ten pád,“ komentoval dnešní závod Zdeněk Holub. „Natáhlo mě to do prken. Pak byl ještě jeden, ale tam nebylo místo. Ještě že se jeden výsledek škrtá, snad to bude tenhle…“

„V první jízdě se mi rozletěla spojka,“ posteskl si Daniel Hádek. „Vždycky se po třech kolech začala povolovat. Po těch Pardubicích mi Řezňa udělal motor hned. Dneska mi ho přivezli, ale zase ta spojka. Sere se to všechno. Horší to už bejt‘ nemůže, může to bejt‘ jen lepší.“

Kvalifikace:

Hlavní závod:

Průběžné pořadí šampionátu:

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá

Foto: Eva Palánová

Mšeno – 26. července
Pakliže by si ještě někdo před dvěma měsíci myslel, že se boj o český juniorský trůn zúží na Václava Milíka a Eduarda Krčmáře, hluboce by se mýlil. Po třetím závodě v Liberci se na hrot klasifikace dostal Jan Holub. Eduard Krčmář na něho v pořadí zohledňující škrtání jednoho nejhoršího výsledku ztrácí bod, Václav Milík už dva. Pardubičan se navíc o svou třetí příčku musí dělit s Michalem Škurlou, který se pod Ještědem vůbec poprvé postavil v jednadvacítkách na pódium. Předposlední kolo pozítří ve Mšeně, na něž se přihlásilo letos rekordních dvacet závodníků, má proto nesmírnou důležitost.

Pakliže se dostaví všichni přihlášení, pro osm z nich začne program čtveřicí kvalifikačních rozjížděk, jejichž program stanoví jury na svém prvním zasedání. Do hlavního závodu postoupí čtyři, dva další budou plnit roli náhradníků, zatímco dva se promění do role diváků. Přitom složení účastníků kvalifikace, mezi nimiž nechybí ani Roman Čejka, Roland Benkö či Michaela Krupičková, už samo o sobě slibuje dramatickou podívanou.

Největší díl pozornosti však bude logicky upřen na hlavní závod už jen kvůli vyrovnanosti mezi čtveřicí leaderů. „Nevedu o moc,“ komentuje Jan Holub své postavení leadera. „A tak na to nebudu spoléhat a budu dělat všechno, aby se závod povedl. Nechám se překvapit.“

Křehkost jeho pozice umocňuje skutečnost, že kvůli svým zdravotním problémům vynechal dubnový závod ve Slaném a nemůže už spoléhat na škrtání dalšího nejhoršího výsledku. To je ostatně také případ Václava Milíka, který v Liberci raději nechal ruku přimáčknutou od motoru v klidu. V tomto ohledu je Eduard Krčmář ve výhodě, protože ani v jednom ze třech závodů se jeho výsledek nedostal pod třináct bodů.

„Teď už musej‘ bejt jenom samý kompletky,“ uvědomuje si, kudy vede nejkratší cesta ke zlatu. „Uvidíme, je to před náma. Jéňa se nám do toho zamotal, to jsem nečekal, ale ve Mšeně budu jezdit doleva a musím vyhrát!“

A co na to Václav Milík, který za juniorským zlatem vykročil už loni, ale Michael Hádek měl ve finiši delší dech? „Hobul zatím vede,“ připouští. „Ale budu se snažit jet co nejlíp. Jeden závod jsem už nejel, tak se budu snažit vyhrát a udělat mistra. V další sezóně už mi bude taky víc let, už to nebude -náct , ale –cet. A to už pak jde všechno dolů.“

Přitom liberecký příklad Michala Škurly dává jednoznačně najevo, že se boj o stupně vítězů nemusí omezit jen na úzkou tříčlennou skupinku. Podobných mladých dravečků je ve startovní listině přehršel. I když nad Danielem Hádkem se vznáší otazník po jeho včerejší poruše motoru v Pardubicích. Plzeňský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že bratrovy agregáty nechce používat, a že sám jiný už nemá.

Startovní listina:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel