Archiv pro rubriku: MČR

MČR 1. liga

Na prvoligovém hrotu zůstalo vše při starém

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 27. dubna
Březolupský celek vstoupil na své domácí dráze nejlépe do letošního prvoligového ročníku. Loňského suveréna dostal do čela průběžné klasifikace Martin Gavenda, když triumfoval stylem start – cíl v rozjížďce s číslem tři. Od té doby domácí už jenom zvyšovali své vedení. Vítězství měli v kapse už před finálovou jízdou, v níž Hynek Štichauer excelentně vodil domácí tandem Martin Málek – Martin Gavenda. Mšeno skončilo nakonec těsně třetí za Pardubičany a před Prahou, jejíž většina bodů šla na vrub Zdeňka Holuba.

Pod diktaturou domácích
Bouřkové mraky zatvrzele visely nad březolupskou návsí, až se pořadatelé začali obávat o osud svého mítinku. Naštěstí se jejich jedinou obětí stal slavnostní nástup a tak se krátce po šestnácté začalo rovnou naostro.

Rudolf Grepl vyslal svého náhradníka Filipa Šiteru hned do první jízdy. A ten se šéfovi svého klubu a kouči v jedné osobě odvděčil, že dostal svůj klub do čela průběžné klasifikace. Odstartoval na Romana Čejku, který vyslyšel úpěnlivé SOS domácích, jimž se na poslední chvíli omluvil Fritz Wallner s poukazem na pracovní povinnosti.

Jenže osud míchal kartami s rutinou ostříleného pokerového hráče a po další rozjížďce umožnil všem týmům sdílet postavení leadera. Zpočátku se ale zdálo, že Mšeno nasazuje k trháku, když se s letem pásky pohnul dopředu Zdeněk Simota. Avšak ještě před prvním nájezdem ho střídal Zdeněk Holub. Ve výjezdu z následujícího oblouku se jeho příklad stal inspirací rovněž pro Jaroslava Petráka.

Zdeněk Simota svůj poslední bod ve třetím okruhu přenechal Jánu Mesiarikovi. Ovšem za cenu svých technických problémů. „Nevím,“ krčil rameny ve svém depu. „Přestalo to jet. Možná zapalování…“

Zatímco Zdeněk Simota bádal nad svým motocyklem, domácí kouč Jaroslav Gavenda vyslal do boje svého syna. Ten se mu revanšoval raketovým startem, zatímco Tomáš Suchánek v tomto směru zaostal. Z výjezdu z první zatáčky však šel nekompromisně spodní stranou, kudy se mu v následujícím oblouku podařilo předčit Stanislava Pouznara.

Svou kolekci skalpů ovšem plánoval ještě rozšířit. Ve třetím okruhu v zatáčce u depa takřka minul Martina Gavendu, jehož vnější stopa se však přece jen ukázala jako rychlejší. V posledním oblouku to tudíž zkusil z opačné strany, avšak Martin Gavenda na čele moc dobře věděl, co dělat.

Díky jeho triumfu se březolupsko-žarnovický celek dostal do čela průběžné klasifikace. A pokud zůstaneme věrni materialistickým světonázorovým teoriím, v té době nikdo nemohl tušit, že natrvalo. V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval budování náskoku domácího týmu Martin Málek. A to přitom opouštěl rošt jako poslední pouze se Stanislavem Pouznarem za zády.

Mezitím se Michal Škurla pustil do první zatáčky vnější stopou, což se mu bohatě vyplatilo už ve výjezdu. A Hynek Štichauer se záhy musel dívat na jeho záda. Výhledu na číslo deset si ale moc neužil, jelikož měl co do činění s Martinem Málkem. Ten se z výjezdu z druhého oblouku vehementně tlačil dopředu, avšak bezúspěšně.

Neúspěch však domácího kapitána nezlomil. Hned ve druhém okruhu dokázal profitovat z rychlého vnějšku první zatáčky. Dva body mu ovšem byly proklatě málo a tak si svůj úspěšný předjížděcí manévr na stejném místě v posledním kole zopakoval i na Michalu Škurlovi.

Po přestávce přišla řada na Martina Gavendu. V úvodní zatáčce předčil zprava Ondřeje Smetanu, jemuž Tomáš Topinka pro dnešní závod stanovil úkol pracovat na lepších startech. Nadějně to s domácími vypadalo i v následující zatáčce, kdy Ján Mesiárik letěl ze startovního roštu stejně rychle jako páska. Leč Pavel Váňa to vyhodnotil jako letmý start a rozsvítil červená světla. A v něm Slovák najížděl do první zatáčky vzadu.

Mšeno doposud žilo zejména z úvodního vítězství Filipa Šitery, protože k němu dokázal dát jeden bod už jenom Jan Holub. Ten se ale nyní vydal na úspěšnější dráhu, když hladkost jeho velkého sóla nedokázal narušit ani Michal Škurla. Ze svého týmového kolegy si vzal příklad Zdeněk Simota, jenž ovšem našel přemožitele velice záhy.

Martin Gavenda se hnal vnějškem první zatáčky a díky jeho triumfu zvýšili domácí své vedení už na šest bodů. Pro soupeře to znamenalo jasný signál k povolání taktických rezerv. A Lubomír Vozár s Rudolfem Greplem neváhali a vyslali do boje Tomáše Suchánka, resp. Filipa Šiteru.

Všem však vypálil rybník Zdeněk Holub, který neopustil první příčku ani na sebekratší okamžik. Za sebou si vezl Filipa Šiteru a Tomáše Suchánka, jenže hlavní úlohu hrál Tomáš Suchánek. V první zatáčce druhého kola se dostal před Martina Málka, jenž později připouštěl, že ho suchá dráha dost zaskočila.

Dalším pánem na holení břitvou pardubického závodníka se stal Filip Šitera.
„Chtěl jsem předjet Holuba po venku, ale Suchoš to pak dal pode mě,“ vyprávěl, cože se to ve třetím kole v zatáčce u depa přihodilo. Zato Tomáš Suchánek byl se svým druhým místem navýsost spokojený.

Přitom však partie nebyla zrovna optimálně rozehrána v jeho prospěch. „Zkouším nový pružiny, ale spojka je moc ostrá,“ vypočítával. „To ale doladím. Na to, že je to jednokolejka a nedá se předjíždět, a oni měli nový hrany a já ojetou, to není špatný. Škoda, že mi to nakropili, myslel jsem, že odletím.“

Domácí byli proroky i v Březolupech
V půli základní části měli domácí k dobru tři body na Prahu, čtyři na Pardubice a pět na Mšeno. Trend suverenity domácích měl pokračovat, by se soupeři snažili zvrátit běh událostí ve svůj prospěch. Tomáš Suchánek zvítězil v deváté jízdě. Roman Čejka v její první zatáčce sice úspěšně vyvážel Michala Škurlu, z čehož profitoval také Zdeněk Simota, avšak Pardubičan mu ještě v první zatáčce ujel bratru o pět metrů.

Jedenáctou jízdu opanoval Filip Šitera, zatímco Hynek Štichauer mohl hovořit o štěstí. „Píchnul jsem kolo,“ svěřoval se v depu o handicapu, o němž v posledním okruhu věděl jen on sám. „Zkouším novej‘ motor, je to zkušební den. Jak se něco začne zkoušet, je to krok zpátky.“ Přitom ale Ján Mesiárik vyšel bodově naprázdno, takže Pardubice se dostaly na krk domácích o jediný bod.

Leč i tato hrozba se ukázala jako dočasná. Zdeněk Holub předvedl nejlepší start jedenácté jízdy, avšak Martin Gavenda číhal za jeho zády s rutinou ostříleného medvědobijce. Příležitosti se dočkal ve druhém okruhu, kde se vnějškem druhé zatáčky dostal do čela. Stanislav Pouznar předčil René Vidnera a Lubomír Vozár místo ofenzivních plánů musel bránit druhé místo nejen před Prahou, ale i Mšenem.

Ve dvanácté jízdě se Martin Málek vrátil do vítězné fazóny, když projel pod šachovnicovou vlajkou s náskokem roviny před Jaroslavem Petrákem. Pardubice pokračovaly v pilném sběru bodů i nadále. Rozjížďka s číslem třináct se stala kořistí Tomáše Suchánka, jenž ovšem připravil o vítězství Filipa Šiteru až v poslední zatáčce.

Ján Mesiárik inkasoval bod na úkor zaskočeného Michal Škurly, jehož druhá polovina dnešního závodu vypadala jako tmavá noc ve srovnání s jasným dnem úvodní části. Praha naposledy míchal kartami ve čtrnácté jízdě. Zdeněk Holub svým vítězstvím v kombinaci s nulou Jana Holuba srovnal krok svého družstva se Mšenem, avšak svěřenci Tomáše Topinky už stejně zpívali labutí píseň.

Bylo jasné, že do finále míří Pardubice a březolupsko-žarnovická koalice. Patnáctá jízda dala těmto konstrukcím stvrzující razítko. Michal Škurla sice perfektně odstartoval, avšak cílem úvodního okruhu projížděl už jako poslední.

Na čele dlel Filip Šitera, ale zezadu se blížila hrozba. Martin Gavenda ve druhé zatáčce podjel Jaroslava Petráka, aby se rovnou z chodu pustil do boje o své čtvrté vítězství. Ve druhém kole se sunul dopředu po Mšeňákově pravici. Ten ale rozpoznal hrozící nebezpečí a podle toho se bránil.

Cílem druhého kola projeli oba sokové bok po boku a stejně tak mířili vstříc další zatáčce. V ní se Martin Gavenda dostal dovnitř, aby ve výjezdu uchvátil vedení. Před poslední jízdou bylo jasné, že Praha půjde na stupně vítězů, pakliže Ondřej Smetana vyhraje a Zdeněk Simota vyjde bodově naprázdno.

Nic takového se ovšem nestalo. Martin Málek uhlídal Tomáše Suchánka, takže mohl slavit triumf stylem start – cíl. Zdeněk Simota jedním bodem pojistil třetí příčku Mšena, zatímco Pražané dnes vyšli naprázdno. Ve své podstatě bylo rozhodnuto také o vítězi, jelikož Pardubice ztrácely na domácí pět bodů. Přesto se však finále postaralo o skvělou závěrečnou tečku.

Na let pásky reagoval nejrychleji Martin Gavenda. Jenže Hynek Štichauer se hnal venkem první zatáčky tak vehementně, že nebyla síla, která by jej zastavila. Martin Málkovi a Martinu Gavendovi nezbylo, než útočit. Z druhé strany je však ohrožoval Tomáš Suchánek. Čtyřčlenná bitva skončil až odmáváním šachovnicového praporkem. A by byl závod rozhodnut, rozhodně navnadila na další prvoligová pokračování.

Hlasy z depa
„Super, nestěžuju si,“ liboval si Martin Gavenda v superlativech. „Dráha byla docela tvrdá. Tvrdší, než když jsme tady před třemi týdny trénovali. Zkoušel jsem druhý motor, chci prohrát pár bodů, a se lidi nekoukají na závody stylem start – cíl. Ve finále o nic nešlo. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale na suchý lajně jsem nechtěl dělat dusno. Stačilo nám to.“

„Jsem spokojený,“ přizvukoval Martin Málek svému kolegovi. „Konečně mi jely motorky, akorát ve druhé jízdě jsem byl zaskočený. Dráha se změnila, nebyl jsem na to připravený a hlavně jsem neodstartoval. V poslední jízdě byla dráha suchá, kdo se nedostal po startu dopředu, nemohl předjíždět. Jsem překvapený z prvního místa. Nesledoval jsem body, dopadlo to dobře, pokračování ve Mšeně.“

„Na hovno, jsme druhý,“ protáhl Tomáš Suchánek obličej. „Nestartoval jsem a musel předjíždět. Dráha byla jednokolejka. Nejelo to špatně až na tu poslední jízdu. Bylo to suchý a tvrdý, chtělo to dát o zoubek těžší. Je to druhej‘ závod, takže v pohodě, hlavně ve středu mistrovství Evropy.“

„Zaplapánbůh za tu poslední jízdu,“ povídal Hynek Štichauer. „Spravil jsem si chu. Olda mi udělal novej‘ motor, dal mi ho včera, ráno jsem ho zajel. Tady jsem ho zkoušel a tím jsem ztratil první jízdu a pak jsem píchnul. V poslední jízdě jsem nevěděl, kudy dřív od prken k lajně. Nakonec spokojenost, nepadal jsem, nezadřel a fungovalo to. Dle našich možností je to nejlepší, co mám. V poslední jízdě se ukázalo, když to dopasujeme, je to rychlý.“

„Viděl jsem to dobře, akorát jsem myslel, že budu o trošku lepší,“ svěřoval se Jaroslav Petrák. „Tým byl dobrej‘. Potřebuju to ještě dopasovat. Jsem spokojenej‘, mám za sebou druhej‘ závod a jeden trénink, takže dobrý. Měl jsem lufta, jaká bude dráha, ale dobrý. Mohla bejt‘ trošičku lepší, ale s tím nic nenaděláme. Akorát by ty mladý mohli mít trošičku ohleduplnosti. My už se nikam necpem‘, koukáme jenom, abychom byli zdraví a předávali jsme zkušenosti mladejm‘. Uvidíme, jak se bude dařit ve Mšeně a jaká tam bude dráha.“

„Občas jsem se díval zezadu, ale jsem spokojenej‘,“ nechal se slyšet Filip Šitera. „Tenhle rok mě to baví a mám chu do závodění. Aspoň že nám dopadla ta bedna. Ve Mšeně chceme vyhrávat jak v extralize, tak v první lize. Loni to nešlo, ale letos se cejtím‘ jinak. Chci makat a uvidím.“

„Špatně,“ odpovídal Zdeněk Simota na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak viděl dnešní mítink. „Hodně špatně jsem to viděl. Zkoušel jsem první motorku a nejelo to. Přivez‘ jsem si udělanej‘ motor a odešlo zapalování. Druhou jsem nedoladil, nevím, byl jsem nějakej‘ pomalej‘…“

„Nic moc,“ přizvukoval svému klubovému kolegovi také Jan Holub. „Čekal jsem, že to bude lepší. A víc bodů. Dráha nic moc na předjíždění. Byla hodně tvrdá a dopadlo to až na pár jízd podle startů. Je začátek sezóny, ale rychle to utíká, abych se rozjel. Na semifinále v Liberci bude konečně dobrá dráha.“

„Pěkný to bylo,“ pochvaloval si Zdeněk Holub. „Ale že jsme poslední, je blbý. Vyhrál jsem všechno kromě jedný jízdy. Nevím, jak to tady Gavendík dělá. Musí mě to naučit, a jede, kudy jede, jede rychle. Dobrá dráha, škoda, že není bedna, ve Mšeně snad bude líp…“

„Dráha se hodně změnila,“ vysvětloval Michal Škurla svůj rychlý sestup z bodovaných příček. „Odstartoval jsem a najednou to začalo vadnout. A tím jsem ztrácel.“

„Určitě to bylo lepší než minule,“ srovnával Ondřej Smetana dnešní mítink se středečním pardubickým přeborem. „Začal jsem startovat, ale jsem pořád pomalej‘.“

1. AK Březolupy     34
Martin Málek 3 0 3 3 2 11
st.č. 2 neobsazeno      
Ján Mesiarik 1 0 0 1   2
Roman Čejka 2 3 2 1   8
Martin Gavenda 3 3 3 3 1 13(1)
 
2. Zlatá přilba Pardubice     29
René Vidner 1 1 0 –   2
Jaroslav Petrák 2 1 2 1   6
Hynek Štichauer 1 1 2 2 3 9
st.č. 7 neobsazeno      
Tomáš Suchánek 2 2 3 3 2 0 12
 
3. Grepl PDK Mšeno     21
Zdeněk Simota E 2 1 1   4
st.č. 14 neobsazeno      
Jan Holub 1 3 1 0   5
Stanislav Pouznar 0 0 1 –   1
Filip Šitera 3 1 3 2 2   11
 
4. AK Markéta Praha     18
Ondřej Smetana 0 2 1 0   3
Michal Škurla 2 2 0 0 0   4
Zdeněk Holub 3 3 2 3   11
Filip Hájek 0 0 0 –   0

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Březolupy/Žarnovica 1-0-0-0 34 4
2. Pardubice 0-1-0-0 29 3
3. Mšeno 0-0-1-0 21 2
4. Praha 0-0-0-1 18 1

Foto: Miroslav Horáček a Eva Palánová

MČR 1. liga

První liga viditelně zesílila

Březolupy – 26. dubna
Formát první ligy, která začíná zítra odpoledne na březolupském ovále, zůstal nezměněn. Čtveřice stejných družstev jako loni se utkají v šestnácti rozjížďkách jednotlivců, které vyvrcholí finálovým duelem párů dvou nejlepších týmů. Manažeři zůstali rovněž u děr v sestavách a vesměs i silného náhradníka. Přesto však letošní první liga vypadá opticky jinak než její loňské vydání. A to nejen proto, že se do ní poprvé od roku 2002 vracejí cizinci.

Stejně jako extraliga se první liga otevřela cizincům po sametové revoluci roku 1990. Jenže na sklonku sezóny 2002 se Mšeno nečekaně přidalo na stranu Prahy a Pardubic a společně přehlasovaly Slaný a Plzeň, které se na kalendářní poradě postavily proti návrhu na uzavření soutěže pro zahraniční borce.

Zákaz vzhledem k přeborovému charakteru vydržel i po zániku první ligy po sezóně 2006 také u jejích náhrad v podobě soutěže tříčlenných družstev i společného přeboru jednotlivců a družstev a platí i po předloňské prvoligové renesanci dodnes. Úřadující juniorský mistr světa Dawid Kujawa v plzeňské vestě byl v září 2002 posledním cizincem v české první lize. Od té doby přes vlastnictví licence AČR neprojel vlak.

Ledy se prolomily až letos, kdy je první liga otevřena majitelům licence AČR a SMF. Impulsem se stala koalice Březolup se svým tradičním partnerem ze Žarnovice. Z motivů jejich spojenectví prozatím funguje ten ekonomický, protože slovenští mladíci prozatím jen trénují na své dráze. S ohledem na jejich nízký věk je na soupisce uveden jen Patrik Búri, avšak ten se svého ostrého závodního debutu zítra nedočká.

Vedle tradičních moravských opor Martina Málka a Martina Gavendy březolupskou vestu oblékne Rakušan Fritz Wallner a čtyřicátník Ján Mesiarik, jenž se po svém loňském comebacku dostal až do reprezentace.

Zbrojení je patrné také u ostatních týmů, z nichž jen pražská Markéta zůstala věrná své tradici dávat přednost svým juniorům. V akci se předvedou všichni čtyři, tedy Ondřej Smetana, Michal Škurla, Zdeněk Holub a Filip Hájek.

Pardubice budou stavět na Tomáši Suchánkovi, Jaroslavu Petrákovi, Hynkovi Štichauerovi, zatímco o čtvrté místo si při středečním přeboru řekl René Vidner. Mšenské barvy budou hájit Zdeněk Simota, Filip Šitera, Jan Holub a Stanislav Pouznar. Předpoklad atraktivního a dramatického závodu na březolupské návsi se tak zítra může stát realitou.

Startovní listina:

AK Březolupy: 1 Martin Málek, 2 neobsazeno, 3 Ján Mesiárik (SK), 4 Fritz Wallner (A – SMF), 17 Martin Gavenda
ZP Pardubice: 5 René Vidner, 6 Jaroslav Petrák, 7 Hynek Štichauer, 8 neobsazeno, 18 Tomáš Suchánek
Markéta Praha: 9 Ondřej Smetana, 10 Michal Škurla, 11 Zdeněk Holub, 12 Filip Hájek, 19 neobsazeno
Grepl PDK Mšeno: 13 Zdeněk Simota, 14 neobsazeno, 15 Jan Holub, 16 Stanislav Pouznar, 20 Filip Šitera

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Přímo nasazeným finalistům se přednost nedávala

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 24. dubna
Čtyřiadvacet závodníků přítomných na dnešním úvodním kole českého přeboru v Pardubicích nabídlo pohled na podstatnou část české jezdecké základny. Trojice finalistů mistrovství republiky to rozhodně neměla jednoduché a úlohu favorita splnil beze zbytku pouze Josef Franc, který triumfoval ve všech svých jízdách. Po dlouhém maratónu pětadvaceti jízd, kde se logicky nemohl střetnout každý s každým, na stupních vítězů skončili ještě Ronny Weis a Michael Hádek. Smolařem mítinku se stala Michaela Krupičková, které přišla hned o dva své motory a ani dvě druhá místa jí nestačila k přímému postupu do semifinále šampionátu jednotlivců. A také Zdeněk Růžička, který ve dvanácté jízdě ukázal výfuk Václavu Milíkovi, aby ovšem vzápětí na vzájemnou kolizi doplatil nejen diskvalifikací, ale bohužel i zlomenou klíční kostí.

Dva zadřené motory a zlomená klička na straně smolařů
Bráno ryze teoreticky, avšak přísně objektivním metrem, ještě po návratu z nástupu se každý z čtyřiadvaceti přítomných závodníků mohl nakrásně stát letošním mistrem republiky. Každý však měl k vysněné metě o poznání delší cestu.

Na jednu stranu tu byla trojice finalistů. Jak Václav Milík, tak Josef Franc a především Martin Málek toho v sedle plochodrážního motocyklu letos příliš neprožili. Přebor byl proto skvělým tréninkem v závodním tempu. Podobné motivy do Svítkova zavedly i pět borců, kteří v kvalifikačním pavouku českého šampionátu měli jasné semifinále.

Avšak pro zbývajících šestnáct závodníků šlo o existenční záležitost, protože vedle body do vlastního přeboru jim šlo především o jedno z jedenácti příček v českém semifinále. Nepřízeň osudu z minulých let přitom do této role stylizovala rovněž jezdce, o nichž bychom nepředpokládali nutnost bojovat z nejnižšího kvalifikačního patra. Nejkřiklavějším příkladem byli Hynek Štichauer, Jan Holub či Jaroslav Petrák.

Umístit se na jednom z jedenácti postupových míst za daných okolností nepředstavovalo vysoko posazenou laku. A vskutku všechna očekávání se splnila s výjimkou dvou plochodrážníků, v jejichž případě ovšem své slovo řekla i paní smůla.

Rozjížďka s číslem pět přinesla vzrušení ještě před svým startem. Stanislav Pouznar, který si v koutku svítkovského depa připravoval motocykl opět úplně sám, si cestou na rošt zapomněl brýle. Na nedostatek ho upozornil až startmaršál Jaroslav Kocek a s chybějící součástí závodnické výstroje přiběhl Michal Klein.

Mezitím Josef Franc objel kolečko, ale jeho vítězné tažení vzápětí zastavila červená světla blikající na znamení letmého startu. Teprve potom mohl vyrazit za prvním ze svých dnešních vítězství. Za jeho zády Michaela Krupičková hájila druhé místo před Stanislavem Pouznarem, jehož záhy vystřídal David Štěrovský. Jenže když dívka v zeleném zastavila kvůli defektu, nedokázal už zabránit kolizi.

„Ona zadře motor, já ji trefím a jsem vyloučenej‘,“ nemohl se smířit se rozsvíceným bílým vylučovacím světlem, které svou barvou odpovídalo jeho povlaku. „Co jsem s tím měl dělat?!“ V repete Michaela Krupičková skončila druhá, ale osud jejího druhého motocyklu se naplnil hned v sedmé jízdě.

Divišovská závodnice ji dokončila jako druhá, ale v cíli se opět musela sklánět ke svému pohonnému agregátu. „Rána jako sviňa,“ svěřovala se. „V první jízdě jsem si myslela, že je to řetěz, ale zadřelo se to na pístu. To jsou Pardubice. Když si tady nenabiju hubu, zadřu dva motory.“

Na další pokračování nemohla mít ani pomyšlení. A samozřejmě ani na rozjezd, v němž měla změřit své síly s Lubošem Velinským a Jaromírem Otrubou, kteří v průběhu večera její úvodní čtyři body vyrovnali. V libereckém semifinále na ni zbyla pouze nevděčná úloha náhradníka.

Zatímco si v potemnělém depu Jaromír Otruba a Luboš Velinský losovali umístění, Zdeněk Růžička dlel v péči lékařů pardubické nemocnice. Po dvou startech měl na svém kontě dva body, ale v rozjížďce s číslem dvanáct dal jasně najevo, že pověsti o jeho lepšící se formě nikterak nelhaly. K velkému šoku všech přítomných z úvodního oblouku vyjel první Stanislav Pouznar sledovaný Zdeňkem Růžičkou. Václav Milík byl za nimi, avšak s porážkou od mšenských mladíků se nechtěl smířit, by své ostré GM nechal doma.

V nájezdu do druhého kola se posunul před Zdeňka Růžičku. Avšak ten se v následující zatáčce pokusil o odvetu. „Chtěl jsem ho přibrzdit,“ líčil pardubický junior. „Ale on jak to nemá v ruce, to do mě poslal.“ Zatímco Václav Milík záhy vyskočil na nohy, Zdeněk Růžička se zlomenou klíční kostí skončil nejprve v sanitce a posléze i v nemocnici.

Pouze Josef Franc tančil sólo
Ale ani favorité to dnes ve Svítkově neměli jednoduché. Václav Milík sice repete rozjížďky s číslem dvanáct vyhrál, ale vedle hladkého sóla ve druhé jízdě měl za sebou i bodový výpadek z jízdy s číslem sedm. Jezdil v ní třetí za vedoucím Hynkem Štichauerem a Michaelou Krupičkovou, avšak ve třetím kole zůstal stát. „Zadřel jsem jako bejk‘,“ hlásil ve svém depu.

Martin Málek se na úvod blýsknul dramatickým duelem s Ronny Weisem. Saský závodník jel dnes také první závod na škváře stejně jako on. A start mu vyšel lépe, jenže březolupský borec se nehodlal jen tak vzdát. Rozhodující moment přišel ve druhé zatáčce.

Martin Málek v jejím výjezdu útočil z vnější strany a posunul se dopředu. Souboji však nebyl ještě ani zdaleka konec, jelikož Ronny Weis atakoval vedoucí příčku až k šachovnicové vlajce. Martin Málek své vítězství už nezopakoval, věnoval se hlavně testování a nakonec skončil třináctý.

Nicméně na umístění z dnešního závodu je nutno nahlížet jinou optikou než při běžném individuálním klání. A to nejen kvůli různě namíchaným kartám s ambicemi jednotlivých účastníků, ale i rozpisu. Navzdory pětadvaceti rozjížďkám není možné, aby se takové kvantum závodníků potkalo na dráze každý s každým. Proto bylo důležité, s kým se kdo setkal na roštu.

A právě Martin Málek figuroval v nabité rozjížďce s číslem dvaadvacet. Josef Franc, Václav Milík a Jan Holub mu ujeli a on za sebou nechal pouze Michala Škurlu. Nakonec skončil devátý. A že čtyři body za vítězství nemusí být katalyzátorem skoku ve výsledkové listině, by mohl dosvědčit i Daniel Hádek. Ten dokonce v šestnácté jízdě odvedl Martina Málka, ale na pozadí zaplněných boxů jeho třináct bodů stačilo na jedenácté místo. A co potom případ Zdeňka Holuba?

Pražan vítězil jako na běžícím pásu, aby jeho vítěznou sérii utnul až Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct. Přitom mu jeho mladší klubový kolega ukazoval záda celá dvě kola. Až v nájezdu do třetího okruhu dokázal Josef Franc najít cestu do čela. „Byl jsem vyjančenej‘, že byl Pepe za mnou,“ omlouval se.

Avšak o tři rozjížďky později mohl litovat mnohem více než jen nepovedeného startu, protože ve třetím kole zůstal stát s vyprázdněnou metylovou nádrží. I když poslední jízdu vyhrál, skončil šestý se stejným počtem bodů jako René Vidner. Pardubický junior na domácí dráze exceloval, aby se lepším umístěním z jeho týmových paráků mohl chlubit pouze Hynek Štichauer. Ten ovšem po závodech vyzdvihoval, že jeho motivaci určovala především vidina postupu do semifinále.

Na nejvyšším stupínku nakonec stanul Josef Franc. Po hladkých vítězstvím v páté a šesté jízdě se porval o vítězství se Zdeňkem Holubem, o čemž již tady byla řeč. Byla to největší překážka na triumfální dráze, jelikož své dva poslední starty dokázal proměnit v další brilantní ukázky své dominance.

Ronny Weis dokonale profitoval z příznivé konstelace svého startovního čísla, které ho uchránilo od střetů s většinou es. A po Martinu Málkovi jeho skalp získal už jenom Jan Holub, který po skvělém startu dokázal udržet útočícího Němce na uzdě. Přesto se však Ronny Weis vyhoupnul na druhou příčku pódia.

Jan Holub nakonec o stupně vítězů přišel o jediný bod, o nějž se ukázal lepší Michael Hádek. Mohl přitom hovořit o štěstí. Nejenže ve čtyřiadvacáté jízdě nepustil ke slovu Jaroslava Petráka, ale navíc pod šachovnicovou vlajkou projížděl po prázdné zadní pneumatice.

Hlasy z depa
„Zkoušel jsem různý varianty nastavení motorky a motorů,“ svěřoval se Josef Franc. „Beru jakejkoliv trénink a závod. Na extraligu se to tady, doufám, zúročí. Potřeboval jsem se už konečně svýzt taky jinde než v Praze. Teď jedeme s Vencou mistrovství Evropy dvojic, jsme pěknej‘ tým. Doufám, že to tam dopadne.“

„Byl to velmi dobrý závod,“ netajil se Ronny Weis spokojeností. „Pardubice je podobná dráha jako Míšeň. Ta měří 379 metrů a tady je to skoro to samé. Byl to můj první závod v tomto roce, v semifinále už jsem tak jako tak, ale z pódia mám radost.“

„Dráha mi sedla čím dál tím víc,“ pochlubil se Michael Hádek. „V posledním vinglu jsem probrousil gumu, takže peklo. Trénink to byl suprovej‘, líbilo se mi to až na tu dráhu. Zazávodil jsem si, starty mi vycházely, motor jel.“

„O něco lepší než včera,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Ale snad se to vrátí…“

„Byly to závody,“ říkal Hynek Štichauer. „Nezatrénoval jsem si. Pan rozhodčí si myslí, že může odrazovat dost lidí, že mě vyloučí za červený světlo. Má se jezdit fair-play, kdybych jel ostrý kolo, neřeknu. Dráha byla moc tvrdá a já jel hlavně na postup.“

„Dobrý, až na ten defekt,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Došel mi metyl, netuším, jak se to stalo. Jinak to jezdilo dobře. Škoda, že mě předjel Pepe. Byl jsem vyjančenej‘ z toho, že byl za mnou a předjel mě. Mohla bejt‘ bedna, ale uvidím v semifinále, Liberec mám docela rád.“

„Dneska dobrý,“ liboval si René Vidner. „Mrzlo mě, že jsem tu jednu jízdu ještě nevyhrál. Ale měl jsem v prdeli kolo, neměl jsem už hranu. Aspoň, že to dopadlo takhle, těším se na Březolupy.“

„Bral jsem to volně a tréninkově,“ připouštěl Václav Milík. „Jel jsem jawky. Lepší motor jsem zadřel a ten druhej‘ extra nejel. Kdyby nebyl pád, bylo by to super. Předjížděl jsem Zdeňka Růžičku. Chtěl jsem ho přibrzdit, ale jak to on nemá v ruce, poslal to do mě. Ale teď je hlavní Miskolc.“

1. Josef Franc, Praha 4 4 4 4 4 20
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 3 4 3 4 4 18
3. Michael Hádek, Mšeno 4 3 4 2 4 17
4. Jan Holub, Mšeno 2 4 4 4 2 16*
5. Hynek Štichauer, Pardubice 3 4 2 3 4 16*
6. Zdeněk Holub, Praha 4 4 3 E 4 15
7. René Vidner, Pardubice 3 3 4 3 2 15*
8. Václav Milík, Pardubice 4 E 4 3 3 14
9. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 3 2 4 3 13* (los)
10. Daniel Hádek, Mšeno 2 3 1 4 3 13*(los)
11. Martin Málek, Březolupy 4 2 3 3 1 13 (los)
12. Michal Klein, Mšeno 2 3 2 2 2 11*
13. Michal Škurla, Praha 3 2 3 2 0 10
14. Ondřej Smetana, Praha 1 2 1 3 3 10
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 3 – 3 1 – 7*
16. Tomáš Jůza, Pardubice 0 2 1 2 2 7*
17. David Štěrovský, Pardubice X 0 0 2 3 5*
18. Luboš Velínský, Pardubice 2 1 0 1 E 4* (los)
19. Jaromír Otruba, Pardubice 0 – 1 1 2 4* (los)
20. Michaela Krupičková, Divišov 2 2 – – – 4
21. Karel Kadlec, Kadlec 0 1 2 0 0 3
22. Filip Hájek, Praha 0 0 2 0 1 3
23. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 1 E – 1 1 3
24. Zdeněk Růžička, Mšeno 1 1 X – – 2

Poznámka: závod plnil také úlohu kvalifikace do semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci pro závodníky, kteří nebyli přímo nasazeni – jedenáct postupových míst je označeno hvězdičkou. O poslední dvě se měl konat rozjezd mezi Lubošem Velinským, Jaromírem Otrubou a Michaelou Krupičkovou, která na něj ovšem musela z technických důvodů rezignovat.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE TOT
  24.4.  
1. Josef Franc, Praha 25 25
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22
3. Michael Hádek, Mšeno 18 18
4. Jan Holub, Mšeno 16 16
5. Hynek Štichauer, Pardubice 14 14
6. Zdeněk Holub, Praha 12 12
7. René Vidner, Pardubice 10 10
8. Václav Milík, Pardubice 8 8
9. Jaroslav Petrák, Pardubice 6 7
10. Daniel Hádek, Mšeno 5 6
11. Martin Málek, Březolupy 7 5
12. Michal Klein, Mšeno 4 4
13. Michal Škurla, Praha 3 3
14. Ondřej Smetana, Praha 2 2
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 0
NC David Štěrovský, Pardubice 0 0
NC Michaela Krupičková, Divišov 0 0
NC Luboš Velínský, Pardubice 0 0
NC Jaromír Otruba, Pardubice 0 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 0
NC Filip Hájek, Praha 0 0
NC Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 0 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Na rekord je zaděláno

Pardubice – 24. dubna
Mezi účastníky večerního přeboru jednotlivců v Pardubicích nebude chybět ani Martin Málek. Březolupský závodník se přihlásil původně jen podmínečně. Nicméně své technické trable vyřešil a už včera dopoledne se telefonicky ozval Petru Moravcovi a svůj start potvrdil. Se čtyřiadvaceti závodníky na startu půjde nejen o absolutní rekord přeboru, nicméně pro obdobu tak početně obsazeného mítinku za účasti pouze domácích závodníků bychom se museli vrátit na konec osmdesátých let. Tehdy se v Pardubicích konaly závody O pohár velitele leteckého svazu, pro něž byl adaptován rozpis legendární Zlaté přilby.

Foto: Wojta Zavřel

MČR tříčlenných družstev

Svítkovské depo bude praskat ve švech

Česká plochodrážní ročenka 2013 v přímém prodeji na stadiónu

Pardubice – 23. dubna
Přebor jednotlivců se rozhodně netěší předním příčkám hitparád pořadatelů. To je ovšem v dokonalém rozporu s jezdeckým zájmem o jeho zítřejší kolo v pardubickém Svítkově. Vedle bodů do vlastního přeboru půjde především o jedenáct volných míst v libereckém semifinále mistrovství republiky jednotlivců. A v neposlední zájem jezdeckou poptávku zvyšuje i prostý fakt, že díky dlouhé zimě toho čeští plochodrážníci letos ještě příliš nenajezdili.

Svůj výtisk si do své knihovny můžete objednat i pro dodání poštou za Kč 50,- navíc proti přímému prodeji

Pořadatelům se přihlásilo celkem třiadvacet závodníků. Čtyřiadvacátým je Martin Málek, jehož definitivní ano prozatím brzdí problémy s technikou. Pakliže by se ovšem ve svítkovských boxech nakonec objevil také on, přebor by zaznamenal absolutní jezdecký rekord. Ten dosavadní vznikl na čarodějnice před třemi lety, kdy technickou přejímkou prošlo třiadvacet borců.

Pro závod je připraven doslova maratónský rozpis na pětadvacet rozjížděk. Na startu každé z nich stane pět závodníků, kteří si budou rozdělovat body dle klíče 4 – 3 – 2 – 1 – 0.

Letošní přebor se skládá z pěti podniků, přičemž do závěrečné klasifikace se počítají tři z nich. A tak se vyhlášení přeborníka rozhodně nedočkáme dříve než v srpnu v Liberci, v září ve Svitavách či dokonce počátkem října ve slovenské Žarnovici.

Zítřejší mítink však přesto bude jedinečný tím, že supluje úlohu čtvrtfinále mistrovství republiky jednotlivců. Do semifinále bylo přímo nasazeno deset závodníků, z nichž však Ondřej Veverka musel pověsit závodnickou kombinézu na hřebík. K mání bude tím pádem jedenáct volných míst, která si mezi sebou rozdělí závodníci dle svého pořadí.

Startovní listina s působením závodníků v MR jednotlivců 2013:

  bojuje nasazen nasazen
  o postup do SMF do finále
1 Tomáš Jůza, Pardubice X    
2 Václav Milík, Pardubice     X
3 Jaromír Otruba, Pardubice X    
4 Jaroslav Petrák, Pardubice X    
5 David Štěrovský, Pardubice X    
6 Hynek Štichauer, Pardubice X    
7 René Vidner, Pardubice X    
8 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) X    
9 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)   X  
10 Josef Franc, Praha     X
11 Zdeněk Holub, Praha   X  
12 Ondřej Smetana, Praha   X  
13 Michal Škurla, Praha   X  
14 Filip Hájek, Praha X    
15 Michaela Krupičková, Divišov X    
16 Jan Holub, Plzeň X    
17 Daniel Hádek, Plzeň X    
18 Michael Hádek, Plzeň   X  
19 Michal Klein, Mšeno X    
20 Stanislav Pouznar, Mšeno X    
21 Zdeněk Růžička, Mšeno X    
22 Karel Kadlec, Kadlec X    
23 Luboš Velinský, Pardubice X    
24 Martin Málek, Březolupy?     X
25 neobsazeno      
 
Další nasazení semifinalisté:      
Roman Čejka, Slaný   X  
Zdeněk Simota, Plzeň   X  
Michal Dudek, Slaný   X  
Eduard Krčmář, Slaný   X  
 
Další nasazení finalisté:      
Lukáš Dryml, Pardubice     X
Matěj Kůs, Praha     X
Tomáš Suchánek, Pardubice     X
Filip Šitera, Mšeno     X
Martin Gavenda, Praha     X
Aleš Dryml, Pardubice     X

Poznámka: dalším přímo nasazeným semifinalistou měl být Ondřej Veverka, který zanechal aktivní kariéry; start Martina Málka v zítřejším závodě bude potvrzen dodatečně

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

MČR Juniorských družstev

Markéta se po pěti letech opět vyhoupla na koně

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 13. dubna
První díl šampionátu juniorských družstev začal pro Slaný naprosto rutinním způsobem. Eduard Krčmář s Romanem Čejkou v rozjížďce s číslem jedna odvedli mšenské Stanislava Pouznara a Zdeňka Růžičku. Avšak ve třetí jízdě přišla pohroma. Eduard Krčmář se v duelu s Pražany octil na zemi a první zprávy o zlomené klíční kosti se naneštěstí v nemocnici potvrdily. Nicméně Roman Čejka s Michalem Průchou nesložili zbraně a o vítězství se prali až do poslední jízdy. Jenže Pražané při svém návratu do soutěže dali jasně najevo, že konečně po pěti letech mohou opět pomýšlet na nejvyšší mety. Po čtrnácti rozjížďkách bylo jejich skóre rovno slánským bodům a Zdeněk Holub v rozjezdu proti Romanu Čejkovi nezaváhal. Doprovodné klání stopětadvacítek poprvé v kariéře vyhrál Filip Hájek.

Slaný vede i při zranění jednoho ze svých es
Po odhlášení dvojtýmu DaK Moto, jehož jezdecký kádr se prakticky přes noc rozpadl doslova na prach. Z možných alternativních řešení vzniklo to nejschůdnější. Z jezdeckých přebytků ostatních družstev vznikl volný tým, který pobírá body nejen do závodů, ale i průběžné klasifikace celého šampionátu. Dnes se v něm objevil pražský Filip Hájek a pardubičtí David Štěrovský a René Vidner, zatímco Michaela Krupičková si oblékla vestu s bílým pardubickým koníkem.

Hned v rozjížďce s číslem dvě svedla bratrovražedný duel s Davidem Štěrovským, který bedlivě sledoval Lubomír Vozár, jelikož právě řešil otázku personálního obsazení pro úterní výjezd na pražskou Markétu. Zatímco Václav Milík i v sedle rezervního JRM mířil k triumfu od startu až do cíle, dívka v zeleném mu dokonale kryla záda. Davidu Štěrovskému se až v posledním oblouku podařilo po vnitřní straně proniknout na druhou příčku.

Michaela Krupičková však nemohla tušit, že právě podala nejsrdnatější výkon dnešního odpoledne a její bod už nedostane žádné sourozence. Na čele se hřál Slaný, by se mu smůla rozhodně nevyhýbala. Úvodní triumf Eduarda Krčmáře a Romana Čejky nad mšenskými Stanislavem Pouznarem a Zdeňkem Růžičkou, nebyl ani zdaleka neočekávaný.

Třetí jízda se ale proměnila v pohromu. Nevině vyhlížející pád Eduarda Krčmáře měla fatální následky v podobě fraktury klíční kosti. „Suchý, tvrdý, nevyšlo to,“ líčil slánský závodník, sotva se vrátil ze slánské nemocnice. „Klička je zlomená, mám to hnutý o tři cenáky. Uvidíme, jak to bude, chtěl bych za měsíc už zase závodit.“

Při repete, kdy zraněné domácí eso zastoupil Michal Průcha, se slánské záležitosti ujal Roman Čejka. Ani na okamžik nedal vzniknout pochybnostem, kdo bude na ovále pánem. Zdeněk Holub s Michalem Škurlou se museli smiřovat s úlohou vagónků ve vláčku, jehož byl Roman Čejka mašinfírou.

Navlas stejnou roli Pražanům přichystal i Václav Milík, jednoznačně triumfující v páté jízdě, když Michaela Krupičková upadla v poslední zatáčce vinou poruchy spojky. Vzápětí se Roman Čejka vypořádal s Pardubičany z volného týmu, přičemž Michal Průcha dodal poslední volný bod.

„Je to na mě,“ uvědomoval si Roman Čejka, že se zodpovědnost za slánský výsledek přesunula především na jeho bedra. „Je to těžký bez Edy. Stalo se, co se stalo, ale jdeme do toho!“ Slaný po třech startech měl na kontě dvanáct bodů, jimž se ani Praha, ani Pardubice prozatím nedokázaly přiblížit ani náhodou.

Rozhodující zlatá pražská tečka
Třetí výjezd pardubického družstva na slánský ovál v rozjížďce s číslem sedm skončil remízou. Václav Milík spěl za dalším triumfem, avšak Daniel Hádek a Stanislav Pouznar vystavěli nepřekonatelnou hráz pro Michaelu Krupičkovu. Na pardubických devět bodů se v osmé jízdě dotáhli Pražané.

„Dali jsme novou gumu,“ svěřoval se Radek Smetana při vyprovázení svého syna Ondřeje vstříc duelu s volným týmem. Zato jeho parák Zdeněk Holub měl problémy a musel se kvůli upadlému krytu primárního řetězu vracet pro druhý motocykl. Přesto dokázal dominovat od startu až do cíle, když David Štěrovský a René Vidner nedali šanci Ondřeji Smetanovi ani náznak šance.

Přesto ovšem slánský náskok roztál během dvou posledních rozjížděk základního rozpisu. V deváté jízdě Václav Milík odvedl Romana Čejku, který se navzdory veškeré své snaze musel smiřovat s první dnešní porážkou. Michal Průcha dokázal udržet na uzdě Michaelu Krupičkovou a jeho bod ponechal Slaný na čele i před čtveřicí prolínacích rozjížděk. Zdeněk Holub s Michalem Škurlou si totiž v rozjížďce s číslem deset pohráli s Danielem Hádkem a Zdeňkem Růžičkou jako kočka s myší.

Praha dýchala Slanému na záda, ale záhy dokázala jít ještě dále. Duel domácích s Pardubicemi skončil remízou, když Václav Milík znovu odvedl Romana Čejku. Zdeněk Holub se však ob jednu jízdu stal přemožitelem pardubického fenoména. A po vylétnutí pásky byl před Václavem Milíkem ještě Michal Škurla.

Pardubičan ale zaútočil spodem druhé zatáčky ve druhém okruhu, aby protáhl nájezd do dalšího oblouku a pronikl na druhé místo. „Holubín odstartoval,“ líčil Václav Milík po návratu do depa. „Dráha nebyla závodivá, byl tam a už s tím nešlo nic dělat. Aspoň, že jsem stihnul Škurliče.“

Před vzájemných duelem obou nejlepších družstev v rozjížďce s číslem čtrnáct měli jak Slaný, tak Praha po osmnácti bodech. Nerozhodný stav měl zůstat i po čtyřech okruzích, během nichž nepustil Roman Čejka vedení ani na okamžik Michalu Škurlovi či Zdeňku Holubovi. Ke slovu se musel dostat rozjezd, v němž ovšem Zdeněk Holub hrál první housle už s vylétnutím pásky.

Sólo jediného muže
Juniorská družstva byla tradičně doprovázena mistrovskými stopětadvacítkami. Očekávaný duel mezi Kryštofem Rybářem a Romanem Mádym se však nekonal. Proti se postavil Filip Hájek, který pojal předsevzetí, že se králem závodu stane on sám.

Hned rozjížďku s číslem jedna ovládl stylem start – cíl, když mezi ním a Romanem Mádym projel cílem ještě Mike Jacopetti. Kryštof Rybář neměl potíže ve druhé jízdě, kde si Josef Novák musel pro poslední bod, dojít po svých. Leč ve čtvrté jízdě jen mohl sledovat, kterak Filip Hájek míří k dalšímu vítězství před Mike Jacopettim.

V rozjížďce s číslem tři sebral Roman Mády na poslední chvíli vítězství Josefu Novákovi, avšak ob jednu rozjížďku později mohl jen sekundovat Filipu Hájkovi. Kryštofa Rybáře vzápětí ve druhé zatáčce poměrně drze podjel Mike Jacopetti, avšak divišovský Severočech se stal jediným, komu bylo dnes souzeno přistřihnout křidélka Filipu Hájkovi.

Stačil mu k tomu start, po němž ho už Pražan nedohnal. Zatímco Filip Hájek, který už nechal pětistovku stát ve svém boxu, mohl slavit vítězství, Kryštof Rybář napjatě očekával výsledek osmé jízdy opakované kvůli pádu Josefa Nováka. Opanoval ji Mike Jacopetti, který tak skončil celkově druhý, zatímco Roman Mády skončil těsně pod třetím stupínkem Kryštofa Rybáře.

Hlasy z depa
„O vítězství jsme se postarali všichni,“ říkal Zdeněk Holub. „Vynahradil jsem si včerejšek, kdy mi to nešlo tak jako dneska. Dráha byla nádherná, nebylo to jako včera. Dvakrát mě překonal Čejen, ale v rozjezdu jsem mu to oplatil. Praha se vrátila nahoru a doufám, že tam už zůstane.“

„Nemoh‘ jsem doladit motorku, ale v posledních jízdách to už bylo dobrý,“ svěřoval se Michal Škurla. „Bylo jasný už před závodem, že vyhrajem‘, jinak bychom sem ani nejeli. Byly nervy, hlavně když byl rozjezd. Ale dali jsme to a dopadlo to výborně.“

„Škoda, že se Eda zmáknul,“ litoval Roman Čejka. „Jinak jsme vyhráli s velkým náskokem. Nevyšlo to, i když jsme se snažili, až to došlo do rozjezdu, kde jsme si losovali. Přál jsem si vnitřek, nevyšlo to a ze žlutý jsem neodfrk‘ jako Holubín. Byl jsem rychlejší, ale na hrozně ojetý hraně jsem ho nepředjel. Boj vyhráli, ale válku ještě ne!“

„Všechno super,“ nevycházel Václav Milík ze skvělé nálady, by na rozdíl od včerejška nestál na nejvyšším stupni pódia. „Po včerejšku jsem měnil motor. Dal jsem tam jawku. Startovala, ale měl jsem problém předjet Michala Škurlu a Zdeňka Holuba jsem už nestih‘.“

„Dneska nic moc,“ krčil Daniel Hádek rameny. „Nešly mi starty. Na tuto jsem odcházel. Včera dobrý, předtím jsem na tom seděl jenom jednou. Dal jsem si za úkol bejt‘ do pátýho místa, ale šestý je taky dobrý. Dneska to bylo na nic. Ze suchýho prostě neodstartuju. To se všechno ale zlepší.“

1. Markéta Praha     21
Ondřej Smetana – 1 0 –   1(1)
Zdeněk Holub 2 – 3 3 3 1 12(1)+3
Michal Škurla 1 2 – 2 1 2 8(2)
 
2. AK Slaný     21
Eduard Krčmář 3 F/R – –   3
Roman Čejka 2 3 3 2 2 3 15(1)+2
Michal Průcha 0 1 – 1 1 0 3(2)
 
3. ZP Pardubice     18
Václav Milík 3 3 3 3 3 2 17
Michaela Krupičková 1 F 0 0 0 F 1
 
4. volný tým     12
David Štěrovský 2 1 E 2 1 6
Filip Hájek 0 0 – –   0
René Vidner – – 2 1 3 6(1)
 
5. Grepl PDK Mšeno     12
Stanislav Pouznar 1 2 1 –   4(2)
Zdeněk Růžička 0 – – 0 F 0
Daniel Hádek – 3 2 1 2 8

Poznámka: o umístění na čtvrtém a pátém místě rozhodl los

Průběžná tabulka:

  malé body velké body
1. Praha 21 5
2. Slaný 21 4
3. Pardubice 18 3
4. volný tým 12 2
5. Mšeno 12 1

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Filip Hájek, Praha 3 3 3 2 11
2. Mike Jacopetti, A 2 2 3 3 10
3. Kryštof Rybář, Divišov 3 1 2 3 9
4. Roman Mády, Plzeň 1 3 2 2 8
5. Josef Novák, Pardubice 1 2 1 X 4
6. Dušan Hlaváček, Pardubice 2 0 E 1 3
7. Celina Liebmann, D 0 1 R – 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)