Archiv pro rubriku: MČR

Ledaři se loučili se sezónou v Milevsku

Milevsko – 4. května
Již tradičně v první květnovou sobotu se scházejí ledaři na přátelské neformální posezení na závěr sezóny. Hostitelem je vždy Antonín Klatovský ml., který pozval do své stylové restaurace KLABO v Milevsku, závodníky, sponzory a přátele, kteří fandí tomuto krásnému sportu.

Samozřejmě bylo o čem hovořit. Hlavní téma? Myslím, že je to každému jasné – peníze! Dosahovat vrcholných výsledků v široké mezinárodní konkurenci, to vyžaduje nejen umění, ale především kvalitní techniku, servis a přípravu v podmínkách, za kterými je nutné vyjet daleko za hranice naší vlasti.

Další podmínkou je mít podstatně širší základnu mladých jezdců. Jedním z talentovaných borců je i Lukáš Volejník, o jehož zranění, které ho postihlo na závěr sezóny ve Švédsku, jsme vás před měsícem informovali. Že léčba probíhá zdárně svědčí i to, že si Lukáš tuto akci nenechal ujít. Nás zajímalo, co se v jeho životě zlepšilo a hlavně jak probíhá léčba.

Tentokrát již s úsměvem na tváři se rozpovídal o probíhajícím léčení a počínající rehabilitaci. To, že přišel již po svých, sice za pomocí berlí, je pokrokem. Může si již hrát se svými dětmi, rehabilitovat, ale i přemýšlet o tom, co bude dál s jeho sportovní kariérou. Snímek svědčí o tom, že na ledy nezanevřel. Sám říká, že: „Bude to ještě dlouhá cesta, i když věří, že úspěšná“.

Připomněl perfektní zdravotní péči ve švédském nemocničním zařízení a s trochou nostalgie poznamenal, že se zatím o kvalitní rehabilitaci musí postarat víceméně sám. Inu není to vrcholový fotbal či hokej, kde je o vrcholové sportovce přece jen lépe postaráno. Přesto je Lukáš optimista a na závěr nám řekl: „Pokud by mě zranění natolik odradilo od toho sportu, tak bych tady dnes mezi přáteli chyběl. Naopak.“

Sympatická stanoviska, stejně jako celé odpoledne a večer. Dobré pohodě a náladě prospělo dozlatova opečené sele, bohatě obložené mísy i laskominky osobně připravené manželkou pana hostitele. O jídlo a pití skutečně nebyla nouze. To u Klatovských v milevské restauraci je vždy na úrovni. Svědčí o tom i skutečnost, že si tuto akci nenechali ujít ani rakouští borci Franz Zorn a Martin Leitner.

Foto: Zbyněk Nejezchleba

Josef Franc neobléknul hermelínový pl᚝ jen kvůli chladu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 12. května
I když se Josef Franc mohl chlubit, že dnes při premiéře nového světového rozpisu v šampionátu republiky, maximálním počtem sedmi vítězných jízd, rozhodně svůj první zápis mezi mistry AČR nepokládal za snadný. Počáteční problémy s karburátorem se podařilo vyřešit, větší potíže působila vypadávání druhého rychlostního stupně jednoho z motocyklů. Připočtěme těžkou dráhu a opakované nálety dešových mraků, noc strávenou v dodávce cestou z Morahalomu, abychom pochopili hodnotu jeho triumfu. Na druhou příčku se nakonec prosadil Richard Wolff, který postupně zlepšoval nastavení stroje, aby se blýsknul skalpem Andy Appletona ve finálové rozjížďce. Angličan skončil třetí, když pykal za najetí do pásky v rozjížďce s číslem devatenáct. By ho nestihla diskvalifikace, z trestné čáry nedosáhl na víc než třetí příčku.

D隝 trápí všechny
Když v pět hodin nad ránem zastavila v mariánskolázeňském depu modrá dodávka Josefa France, měla na svém tachometru bezmála o devět set kilometrů navíc za cestu z maďarského Morahalomu poblíž Szegedu. Pražský borec zde v poháru starosty pomáhal hostujícímu Debrecenu porazit domácí. Tropické vedro se po závodech změnilo v tropickou bouřku a d隝 různé intenzity provázel českého závodníka se svým doprovodem prakticky po celou cestu na západ naší vlasti.

Tady ho čekal kilometrový ovál poškozený sobotní dešovou vodou a první zprávy, že se závod veteránů musí uskutečnit až dopoledne. Josef Franc začal připravovat své motocykly a záhy se vynořil problém s karburátory. Pomocnou ruku nabídla Michaela Krupičková, která s ohledem na věk mohla při dlouhodrážním šampionátu republiky pouze trénovat.

„Půjčím si sytič,“ rozhodl se nakonec Josef Franc, že její pomoc využije. Okolo poledního prošel branami stadiónu d隝, který se vrátil ještě zvýšit škody na ovále, které za dva dny svého řádění již způsobil. Úvodní rozjížďky na tři kola na sebe tudíž nabraly také podobu souboje s počasím a časem, protože výsledky šampionátu republiky mohou být uznány za platné pouze v případě absolvování alespoň třech sérií.

Jako první se mezi vítěze zapsal Angličan Paul Evittse, který projel pod šachovnicovou vlajkou asi sto metrů před svým soupeřem z veteránského klání Karlem Kadlecem. Plzeňský nezmar si dobře uvědomoval stav dráhy a skutečnost, že má celou sezónu teprve před sebou. Přesto celou dobu odrážel útoky, jimiž ho celou dobu častoval Mike Clarke.

Z hlediska hrotu průběžné klasifikace šlo ovšem o pouhou rozcvičku. Ve startovní listině šlo napočítat pouze tři horké kandidáty na mistrovský titul, kteří začali postupně najíždět na startovní rošt od rozjížďky s číslem dvě. Josef Franc ovšem zůstal stát hned po výjezdu na ovál. Zdeněk Schneiderwind mu přivezl druhý motocykl, zatímco Jan Hlačina zmizel s tím původním v depu.

Koncert mechaniků byl sice efektní na pohled, avšak v konečném důsledku zbytečný. Josef Franc nestačil přijet ani k roštu a vracel se zpátky pro stroj, v jehož sedle prve přibyl na dráhu. „Přes zimu jsme nechali opravit karburátory a převodovky,“ vysvětloval Pražan později. „A všechny jsou v prdeli. Vypadává mi dvojka.“

Start druhé jízdy vyšel nejlépe Sjoerdu Rozenbergovi. Josef Franc se po vylétnutí pásky vlnil zleva doprava, aby z prvního oblouku vyjel na čele. Vzápětí triumfoval Richard Wolff stylem start – cíl. Markus Eibl ho atakoval vnějškem první zatáčky, ale ve druhém kole klesl za Rodney McDonalda. Richard Wolff projel cílem s náskokem celé roviny v doposud nejrychlejším čase dne 1:27,00. Rychleji to dnes dokázali už jenom vítězové třech dalších rozjížděk.

Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem čtyři počínal Andy Appleton. Angličan projevil zájem o start už minulý týden v Lübbenau. Tehdy mu ovšem Karel Kadlec, který měl složení startovní listiny na triku, musel dát negativní odpověď. Příležitost se nakonec našla a Angličan, jemuž před čtyřmi lety spadl český titul doslova do klína po havárii Zdeňka Schneiderwinda v poslední zatáčce finálové jízdy, vstoupil do závodu tím nejlepším možným způsobem.

Na čele zbyli dva
Sotva se první série dostala do české plochodrážní historie, nad západočeskými lázněmi vysvitlo sluníčko. Rozjížďka s číslem šest svedla na svůj rošt oba favorizované Pražany. Josef Franc se opět před startem pln oba skláněl ke svému motocyklu kvůli haprujícímu řazení. Avšak v první zatáčce dokázal připravit o vedení Richarda Wolffa.

Jeho osm bodů vzápětí vyrovnal Andy Appleton, který měl už v úvodním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Rodneyho McDonalda. Z úvodních vítězů dopadl nejhůře Paul Evitts. Vinou poruchy ve třetím kole páté jízdy přišel o druhé místo za Markusem Eiblem, takže jeden bod nakonec bral někdejší čakovický závodník Jan Boháč, který se přes veterány vrátil na ovály v závodním tempu. Jedničku do svého zisku připisoval rovněž Karel Kadlec, který se svěřoval, že jej Lenka Felixová na věži rozhodčích poněkud zaskočila.

„Málem jsem najel do pásky,“ líčil. „Vždycky je to u ní jedna dva a startuje. Teď mě přechytračila, bylo to i čtyři a pět. A zvedla mi pásku, když jsem se od ní vracel. Dráha je už dost rozbitá, hlavně druhá zatáčka a já si nechci rozbít hubu.“

Mnohem horší ovšem bylo, že slova plzeňského nezmara provázel d隝, který se do Mariánských Lázní vrátil naštěstí už dnes naposledy. Jenže o stavu na obloze se prozatím mohly vést pouze spekulace. Prognóza je věc jedna, realita druhá a tak mítink opět nabral expresní spád.

Ačkoliv nápis o šviháku lázeňském již zmizel z jeho kombinézy, Josef Franc dal najevo, jak dobře by se na původním místě vyjímal. S rozmotaným rolem brýlí vlající okolo něho ladně objel tři okruhy deváté jízdy. Třikrát čtyři je dvanáct a stejným bodovým ziskem se mohl pochlubit už jen Andy Appleton.

Angličan po startu rozjížďky s číslem dvanáct za sebou nechal Richarda Wolffa, avšak nadobro se ho nezbavil. Pražan z druhého místa osnoval protiútok. Ve druhém okruhu si to zamířil ve druhé zatáčce pod vedoucího závodníka, který měl plné starostí až nad hlavu udržet se v čele. Přesto byl o zkušenost moudřejší a o kolo později si v inkriminovaném místě dal větší pozor. Richard Wolff přesto nasadil k závěrečnému spurtu, jenže metu protnul o chviličku déle než Andy Appleton.

Maximální Josef Franc
Pozici muže číslo tři po Josefu Francovi a Andy Appletonovi zaujal Adam Filmer. Mladý Angličan ovšem profitoval ze snadnějších rozjížděk. Na úvod prohrál s Josefem Francem, ale pak se na jeho záda museli dívat kupříkladu Lars Zandvliet či David Speight. Richard Wolff byl na tom co do obtížnosti jízd hůře, přesto vůči jedenácti bodům Adama Filmera mohl nabídnout deset svých vlastních.

Ve čtrnácté jízdě ovšem jasně dal najevo, jak se věci mají. Po startu se dopředu hrnul Markus Eibl, avšak Richard Wolff se v nájezdu do druhé zatáčky okolo něj mihnul zleva jako blesk. Od té doby už nebylo, co řešit. Ani zbývající členové velké trojky usilující o stupně vítězů ve čtvrté sérii nezaváhali. Josef Franc byl první v cíli patnácté jízdy, Andy Appleton triumfoval hned vzápětí, přičemž ostatní závodníci jim byli příliš vzdáleni, aby se mohli stylizovat do rolí vážných hrozeb.

Na Josefa France si vyšlápnul až Richard Wolff v rozjížďce s číslem osmnáct. „Konečně mi to startovalo,“ nechal se slyšet později. Jenže Josef Franc se nedal, ustál jeho nápor a svému klubovému kolegovi ještě v úvodním výjezdu poslal v ústrety pořádnou cejchu. Mnohem hůře dopadl hned v následující jízdě Andy Appleton.

Snaha o rychlejší start bohužel skončila v pásce. I když měl dnešní závod náhradníky, putoval na trestnou čáru. Na rozdíl od předchozích let, kdy se náhradníci ze startovní listiny škrtali, bylo toto pravidlo rovnou zakomponováno do řádů. Jenže patnáct metrů za čárou přece jen představuje velký handicap.

V prvním nájezdu byl Andy Appleton poslední a do konce úvodního okruhu stačil překonat pouze Matthiase Flicka. V první zatáčce druhého kola se posunul ještě před Antona Wannaska. Avšak Lars Zandvliet, který rakouského veterána předjížděl na začátku prvního okruhu, a suverénní Markus Eibl byli už příliš daleko.

Angličanova ztráta logicky pomohla Josefu Francovi. A to tím spíše, nezaváhal-li pražský bojovník v prvním semifinále. Pro něho zvolil startovní rošt v těsném sousedství mantinelu. „To bylo vždycky nejlepší,“ zdůvodnil svou volbu. Záhy se ukázala, že měl šastnou ruku.

Rychle pronikl do vedení a druhému v pořadí Rodney McDonaldovi nakonec ujel o polovinu předlouhé lázeňské rovinky. Druhému semifinále vládl Richard Wolff, jehož náskok na počátku protilehlé rovinky činil bezmála deset metrů. Andy Appleton, který protínal metu jako druhý, měl v průběžném součtu jednadvacet bodů jako pražský borec.

Josef Franc na hrotu aktuální klasifikace se mohl chlubit dalšími třemi navíc. I když mu k potvrzení na trůně stačilo třetí místo ve finálové jízdě, odmítl se smířit s kompromisem. Z pozice absolutně nejvzdálenější vnitřní čáře opět vystřelil do čela jako dělový projektil.

Boj o stříbro vyřešil ve svůj prospěch Richard Wolff. Projel první zatáčkou rychleji než Andy Appleton a celá tři kola se nedíval na záda nikoho jiného kromě Josefa France. „Zavřel jsem Andyho, ale Pepa nás zavřel oba,“ líčil klíčové okamžiky v depu. „Pepa byl lepší a titul si zaslouží.“ A on si ho nejen zasloužil, ale navzdory únavě také užil. Pomyslný hermelínový pl᚝ českého domácího krále mu po sedmi suverénních vítězstvích rozhodně slušel.

Hlasy z depa
„Dnes byla nejnáročnější drána v mejch dějinách v Mariánkách,“ svěřoval se Josef Franc. „Ještě jedna jízda a nevím, jestli bych dojel. Nebylo to jednoduchý, jestli si to někdo myslí, tak nebylo. Vybral jsem si startovat od prken, to bylo vždycky nejlepší. Všechno šlapalo výborně a hektickej‘ začátek k tomu patří. Jsem spokojenej‘, konečně jsem jednička, teď už u toho třeba zůstanu. Teď budu odpočívat a dám se do kupy. A připravím si strategii na víkend. A v neděli jedeme do Debrecenu.“

„Spokojenost,“ bilancoval Richard Wolff. „Trošku jsme udělali změny, nebyl jsem spokojenej‘ se starty. Od poslední jízdy a v semifinále a ve finále to bylo dobrý. Pepa ve finále odstartoval. Já zavřel Andyho, ale Pepa zavřel nás oba. Byl lepší a titul si zaslouží. Dráha byla těžká na ručičky. Několikrát mi vypadla noha z háku. Budu ladit ještě víc, aby to bylo znát především v tom světě. Nesmíme usnout na vavřínech, za čtrnáct dnů je Artigues de Lussac. Koukám dopředu, budu se muset líp připravit. Jedem‘ od závodu k závodu a krok po kroku. Dělám pro to všechno, víc už nemůžu, jeden na sto dvacet procent. Pak je to už o sponzorech a penězích.“

„Na tu bídu na takovýhle dráze v těch sračkách je to nádherný,“ komentoval Karel Kadlec svůj výsledek v mistrovství republiky, které navazovalo na jeho start v evropské sérii veteránů. „Jak se mi do toho nechtělo, včera to zrušili a ráno znova pršelo. Nechtěl jsem se přerazit, mohlo bejt‘ o tři nebo čtyři body víc. Ale radši malinko slevím, než bych udělal kotrmelec. Teď bych měl jet s Richardem do Artigues de Lussac, tak si musím připravit motorky.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Josef Franc, Praha 4 4 4 4 4 4   4 28
2. Richard Wolff, Praha 4 3 3 4 3   4 3 24
3. Andy Appleton, GB 4 4 4 4 2   3 2 23
4. Rodney McDonald, AUS 3 3 4 2 4 3   1 20
5. Markus Eibl, D 2 4 3 3 4 2   E 18
6. David Speight, GB 3 2 3 3 4   2   17
7. Adam Filmer, GB 3 4 4 2 2   1   16
8. Sjoerd Rozenberg, NL 2 3 3 3 –     11
9. Paul Evitts, GB 4 E 2 0 3 1     10
10. Lars Zandvliet, NL 0 3 2 E 3   0   8
11. Marcus Bisson, GB 1 2 E 3 2       8
12. Charlie Saunders, GB (res) 4 3       7
13. Dan Winterton, GB 1 2 2 1 1       7
14. Dave Hammond, GB 1 2 1 2 1       7
15. Karel Kadlec, Kadlec 3 1 1 1 0       6
16. Mike Clarke, GB 2 1 2 1 E       6
17. Anton Wannasek, A (SMF) 1 0 0 2 1       4
18. Francesco Barbetta, I (ACCR) 0 0 1 0 2       3
19. Matthias Flick, D 2 1 0 0 E       3
20. Bill Haynes, GB (res) 1 1       2
21. Jan Boháč, Divišov 0 1 E – –       1
22. Klaus-Peter Gerdemann, D 0 R 0 –       0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Aleš Dryml svůj titul neobhájí

Mariánské Lázně – 9. května
Bez obhájce titulu mistra ČR na dlouhé ploché dráze se bude muset obejít nedělní podnik domácího šampionátu v Mariánských Lázních. Již dříve zmiňovaná termínová kolize mezi závody Grand Prix na krátké a dlouhé dráze, do nichž se pardubický závodník při svém loňském úspěšném tažení kvalifikoval, v kombinaci s finálovou sérií evropského šampionátu na krátké dráze dostala našeho reprezentanta do velmi prekérní situace.

České počty na historickém minimu
Obhajoba evropského zlata, účast mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze nebo reálná šance na medaili ze světového finále na dlouhé dráze? S obtížným rozhodnutím čekal Aleš do poslední chvíle. To nakonec vyznělo v neprospěch dlouhé dráhy. Zranění Darcy Warda z posledního závodu Grand Prix v Göteborgu navíc otevřely brány do startovního pole SGP. Dlouhodrážní Grand Prix tak musela ustoupit stranou, stejně tak i domácí šampionát. V neděli bude Aleš Dryml spolu s bratrem Lukášem plnit své povinnosti v Británii. Účasti v kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze se však vzdát nehodlá.

Aby těch ztrát nebylo málo, na start v nedělním závodě rezignoval i další loňský medailista Michael Hádek. Ten pro změnu nevyřešil své problémy s motorem. A vzhledem k faktu, že ve startovní listině nefiguruje ani Antonín Klatovský, smrskla se česká družina trochu nečekaně na historická minima. A přeci nakonec došlo k jednomu přírůstku. Za řídítka dlouhána letos usedne motocyklový nadšenec a bývalý jezdec čakovického plochodrážního klubu Jan Boháč. A nebude to mezi veterány, ale v plném tempu při nedělním mezinárodním mistráku. Se záludností pískové tisícovky v Mariánských Lázních se bude potýkat v sedle motocyklu po bývalém jezdci místního klubu Romanu Tomanym.

Náročný maraton dvoudenního závodění opět čeká na Karla Kadlece. Sympatický plzeňský závodník bude v sobotu bojovat o stupně vítězů mezi veterány, aby se další den z pozice české trojky popral o účast ve finále Mistrovství republiky.

Největší hvězdou startovního pole však bezesporu bude loňský světový medailista Josef Franc. Přes mnohé úspěchy včetně vítězství v závodě Grand Prix na dlouhé dráze mu domácí titul v této disciplíně dosud chybí. Situaci mu pravda notně ulehčilo odstoupení Aleše Drymla, svou touhou po zlaté medaili se však netají ani Francův klubový kolega z pražského Olympu a taktéž světový finalista Richard Wolff. Ten se navíc na prvního máje ozdobil vítězstvím v závodě o zlatou přilbu na dlouhé dráze v německém Lübbenau.

Z pestrého mezinárodního pole nedělního závodu si na nejvyšší příčky brousí zuby především bývalý světový finalista Marcus Eibl z Německa. Po těžkém zranění se vrátil na ovály ve výborné formě a dráhu v Mariánských Lázních ze svých předchozích startů velmi dobře zná.
Chybět nebude ani jeho krajan ostřílený lišák Klaus Peter Gerdemann. I přes pokročilejší věk jeho jméno na dlouhých drahách stále něco znamená.

Velkým favoritem je i další pravidelný host v Mariánských Lázních Holanďan Sjoerd Rozenberg, kterého doprovodí jeho mladší kolega Lars Zandvliet. Z plejády osmi Angličanů jsou českým divákům nejznámější Daniel Winterton a vždy dravě jedoucí David Speight. Mezi novými tvářemi se objeví mimo jiné i zkušený Marcus Bisson, hájící kdysi v britské lize barvy Pirátů z Poole.

Na nedělní finále si dozajista brousí zuby i rodák z australské Canberry Rodney McDonald.
Systém závodu je koncipován podle aktuálního rozpisu světového šampionátu pro dvacet jezdců. V každé jízdě se tak na start postaví pět závodníků. Základní část závodu má pět sérií vždy po čtyřech jízdách. Následují dvě semifinále a jízda finálová.

Veteráni otevřou program
Den před závodem mezinárodního Mistrovství ČR bude již tradičně patřit plochodrážním veteránům. Startovní listiny obou kategorií dvou- i čtyřventilových strojů jsou plné známých jmen.

Zejména mezi čtyřventily se dají očekávat boje na ostří nože. Do nich by měl zasáhnout i náš Karel Kadlec. Proti němu se na start postaví bývalé opory nizozemské reprezentace Henk Snijder, Hylke Dijkema nebo Wim de Haas. A stejně jako před více než dvaceti lety jim svá záda bude chtít ukázat Angličan Bob Dolman. Novým přírůstkem mezi známými jmény je další bývalý evropský finalista Wolfgang Barth z Německa, starší bratr čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha. Dojde i na bývalé světové finalisty, nebo do letošní veteránské série zasáhne další Němec Maik Ebensing, který mezi nejlepší jezdce světa proklouzl v roce 1999.

Vavříny z Mariánských Lázní se v minulosti ověnčili například Rakušan Anton Wannasek, Britové Paul Evitts a John Hartley nebo Ital Francesco Barbetta. Své budou chtít říct i němečtí bratři Ulrich a Andreas Büschke.

Mezi dvouventily je dozajista největším lákadlem návrat krále veteránských závodů Hartmuta Ernsta. Jeho největšími soupeři budou krajané Josef Goldbrunner a Franz Greisel nebo bývalý britský profesionál Kevin Teager.

Startovní listina – MEZ MR na dlouhé dráze:

1 Karel Kadlec, Kadlec
2 Jan Boháč, Divišov
3 Mike Clarke
4 Anton Wannasek, A (SMF)
5 Paul Evitts, GB
6 Adam Filmer, GB
7 Josef Franc, Praha
8 Sjoerd Rozenberg, NL
9 Dave Hammond, GB
10 Klaus Peter Gerdemann, D
11 Rodney McDonald, AUS
12 Marcus Bisson, GB
13 Lars Zandvliet, NL
14 Richard Wolff, Praha
15 Markus Eibl, D
16 Dan Winterton, GB
17 Matthias Flick, D
18 Adam Alott, GB
19 David Speight, GB
20 Hylke Dijkema, NL
21 Arne Andersen, DK
22 Bill Haynes, GB

Evropská série veteránů:

dvouventily:
1 Josef Goldbrunner, D
2 Kevin Teager, GB
3 Franz Greisel, D
4 Kenny Blair, GB
5 Jürgen Bruckner, D
6 Bill Haynes, GB
7 Tom Blackwood, GB
8 Sigmund Finnstad, N
9 Jürgen Jucknies, D
10 Geoff Urben, GB
11 Jan Hamers, NL
12 Miklos Nemeth, N
13 Dieter Nachtmann, D
14 Sven Erik Geitsund, N
15 Knut Olsen, N
16 Hartmut Ernst, D
17 Keith Snelling, GB
18 Wolfgang Starr, D
19 Karl Heinz Suske, D
20 Bernd Schoop, D
21 Roy Gomm, GB
22 Karl Heinz Koitka, D
23 Jan Gunliek Kilen, N
24 Christoph Eichhorn, D
25 Geir Furulund, N
 
čtyřventily:
1 Bob Dolman, GB
2 Paul Evitts, GB
3 Henk Snijder, NL
4 Wim de Haas, NL
5 Ulrich Büschke, D
6 John Hartley, GB
7 Hylke Dijkema, NL
8 Francesco Barbetta. I
10 Gerd Mauer, D
11 Andreas Blache, D
12 Ian Leverington, GB
13 Karel Kadlec, CZ
14 Dave Hammond, GB
15 John Freeman, GB
16 Andreas Büschke, D
17 Steen Larsen, DK
20 Maik Ebensing, D
21 Arne Andersen, DK
22 Anton Wannasek, A (SMF)
23 Bert de Haas, NL
24 Yngvar Nilsen, N
25 Mike Clarke, GB
27 Wolfgang Barth, D

Foto: Jiří Bayer

Ve finálové rozjížďce se mšenský tandem natáhl pro vítězství

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Jedna velká improvizace byl dnešní druhý prvoligový mítink. Personální hlavolam ještě více zauzlila včerejší zranění Martina Málka a Daniela Hádka a stejně tak poznání Jana Jaroše, že po pádu při extralize minulý týden není dokonale fit pro zranění. Když navíc dopoledne onemocněl Stanislav Pouznar, ve startovní listině se škrtalo a přepisovalo o sto šest. Přesto jsme však byli svědky strhující podívané. Až ve finále mšenský tandem Jan Holub – Filip Šitera vyřešil boj o vítězství s Prahou. Pardubice se z bronzu mohly radovat až v rozjížďce s číslem šestnáct, když už koaliční tým Březolupy a Žarnovice vystřílel veškerý prach svého jezdeckého potenciálu. Závod vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Emila Sovy, v jehož finále Filip Šitera oplatil Romanu Čejkovi dvě předchozí porážky.

Škatulata se hejbala
Poprvé od roku 2005 se na prvního máje ve Mšeně konal prvoligový mítink, což nebylo příliš optimální s ohledem na velký počet zahraničních mítinků, jimž naši borci dali přednost. V tomto světle byla obdivuhodná loajalita Filipa Šitery, který svému oblíbenému závodu položil na oltář závod mistrovství Evropy v Debrecenu.

Jeho gesto se ukázalo jako nanejvýš prozíravé. Jan Jaroš totiž včera při Markéta Open neobjel jediné kompletní kolo. V rukách, které si ošklivě odřel při extralize minulý týden, nemohl udržet motocykl. A raději se rozhodl vypustit i dnešní mítink. Další ranou pro domácí tým se ukázalo onemocnění Stanislava Pouznara, jehož Rudolf Grepl ještě během dopoledne raději odvezl domů.

Špatné zprávy ze mšenského tábora zněly nepříjemně také v březolupsko-žarnovickém týmu. Jeho původní tříčlenná sestava byla sice improvizací už sama o sobě, nicméně přesto působila ambiciózně. Jenže včera neskončila ještě ani první série a všechno bylo po pádech Daniela Hádka a Martina Málka vzhůru nohama.

Svit čarodějnických ohňů provázel už jen boj o splnění povinné kvóty třech závodníků, kteří prošli přejímkou. Tomáš Topinka přislíbil zapůjčení Filipa Hájka, jenž by se v pražské vestě dočkal určitě jednoho vystřídání. V koaličních barvách na něho však čekala slušná porce závodění. Alternativa s hostováním Michala Kleina totiž ve světle výše zmíněných mšenských patálií nevyšla. A Michal Průcha, jehož se včera před půlnocí podařilo narychlo zmobilizovat, předem avizoval bolesti v ruce.

Lékař závodu mu start nedoporučil, avšak slánský junior se přece jen rozhodl, že do závodu zkusí vstoupit. Rozjížďka s číslem jedna však proběhla jen ve tříčlenném aranžmá. Nejlepší start vystřihl Jan Holub, aby ho však v prvním oblouku podjel jmenovec Zdeněk. Jeho vítězství se však do cesty postavil David Štěrovský, když upadl na začátku druhého okruhu. Dočkal se diskvalifikace a po restartu už Zdeněk Holub vládl pevnou rukou od samého počátku.

Druhá jízdě viděla velké sólo Ondřeje Smetany, jehož pražský kouč operativně přesunul na post náhradníka. Praha se usadila v čele, Mšeno zůstávalo druhé, ale ve třetí jízdě nemohl na rošt žádný z jeho zástupců. Za této situace dovezl Filip Hájek jeden bod pro Březolupy, kde už bylo jasné, jakou hodnotu má. Michal Průcha skutečně ve druhé jízdě ujel jen pár metrů, než definitivně zajel na trávník.

Michal Škurla třetím triumfem zvýšil náskok Markéty, jíž na konec úvodní série rovněž čekala plonková jízda. Nakonec jí ovládl Roman Čejka, který v prvním výjezdu před sebe nepustil divoce útočícího Filipa Šiteru. Díky jeho vítězství se koaliční celek dostal na stejnou úroveň s Pardubicemi, jelikož Hynek Štichauer z taktické rezervy vytěžil třetí místo.

Závod byl však ještě příliš mladý, aby se daly vyvozovat závěry. Rozjížďku s číslem pět opanoval Jan Holub, jenž se po raketovém startu usadil v čele. Ondřej Smetana se v prvním oblouku zvenčí prosadil přes Jaroslava Petráka. Pražané setrvávali v čele, navíc jejich pozici hned vzápětí konsolidoval Michal Škurla.

Na komplikované dráze se konečně našel a rozjel se k letos nejlepšímu výsledku. V šesté jízdě za sebou nechal Hynka Štichauera a Michala Kleina hned s vylétnutím pásky. Po nucené přestávce ve dvou jízdách konečně přišla řada i na spojené moravsko-slovenské družstvo. Roman Čejka slavil druhý triumf v řadě, když záhy zmizel z dohledu Ondřeje Smetany i Davida Štěrovského.

Avšak v osmé jízdě vyšel Filip Hájek bodově naprázdno. Zdeněk Holub se dočkal porážky od Filipa Šitery, avšak Pražané zůstávali před Mšenem o pět bodů. René Vidner již podruhé dovezl bod, přesto však v půlce základní části měla Pardubice jen dva body k dobru na personálně trápené Březolupy.

Mšenský král slavil dvakrát
Druhou polovinu mítinku však otevřela další absence pražského závodníka. Jan Holub odvedl Hynka Štichauera s Filipem Hájkem a přiblížil se Markétě na dvoubodový dostřel. Ovšem Pražané měli stále tahat za delší konec provazu. Zdeněk Holub před závodem namontoval nové lamely, ale nebyl spokojený se svými starty. A tak se vrátil ke starému složení spojky, což se mu vyplatilo hned v desáté jízdě.

Sotva vyletěla páska vzhůru, jal se úřadovat. Roman Čejka tentokrát zaostal vzadu, avšak v úvodní zatáčce druhého okruhu se ladně přenesl před Jaroslava Petráka. Za vedoucím Pražanem se však nehnal. Dobře věděl, že druhé místo ponechalo jeho celek na desetibodové ztrátě na vedoucí Prahu. A že uzrál čas na žolíkový útok.

Rudolf Grepl mu přihrál do cesty Filipa Šitery, avšak slánský junior v koaličním žoldu na něho vyzrál záhy po startu. Vítězství násobené dvěma posunulo Březolupy na třetí příčku o čtyři body před Pardubice. Dvanáctá jízda měla proběhnout jen ve dvou, proto se na jejím roštu dodatečně objevil Filip Hájek v roli taktické rezervy.

Michal Škurla zaznamenal třetí triumf v řadě. Zdálo se, že Praha s pětadvaceti body konečně kráčí za prvoligovým triumfem. A že jedinou nezodpovězenou otázkou zůstává, zda koaliční celek dokáže udržet Pardubice na své uzdě. Ale chyba lávky.

Hynek Štichauer bez větších problémů zvítězil ve třinácté jízdě. I když Filip Hájek přivezl bod za Michalem Kleinem, koalice se mohla chlubit osmnácti body proti pardubickým sedmnácti. A ke všemu vítězná šňůrka Romana Čejky se opět přetrhla.

„Nevyšel mi start, bolely mě ruce, tak jsem to vypustil a jel na jistej‘ bod,“ omlouval se v depu za své třetí místo za Janem Holubem a vítězným Michalem Škurlou, mezi něž se mu nepodařilo v první zatáčce proniknout. Jaroslava Petráka ovšem stačil nechat za sebou.

Tím se účinkování spojeného celku Březolup a Žarnovice uzavřelo. V rozjížďce s číslem patnáct Hynek Štichauer zajistil Pardubicím definitivně v dnešním závodě třetí místo. Zadání své mise neměl ovšem příliš komplikované. Na rošt s ním přijel jen Zdeněk Holub, který však navíc ještě během prvního kola zůstal stát. „Zadřel jsem motor,“ vraštil čelo.

Ve dvou se jelo rovněž v rozjížďce s číslem šestnáct. Filip Šitera odvedl Jaroslava Petráka, čímž Mšeno nastupovalo do finálové jízdy se ztrátou třech bodů na Prahu. Ty se nakonec pro tandem Filip Šitera – Jan Holub ukázaly jako maličkost. „Nepoved‘ se mi start a už jsem pak jen chytal cejchu,“ zněl komentář z úst bezprostředního svědka jejich počínání Michala Škurly. Ten se musel smiřovat nejen se svou dnešní první prohrou, ale také ztrátou vítězství svého celku stylem last minute.

Filip Šitera ovšem záhy měl další důvod k oslavám, protože opanoval doprovodný Memoriál Emila Sovy. V semifinále na něho odstartoval Jan Holub, avšak toho podjel ještě v prvním okruhu v zatáčce u depa. Druhé semifinále se stalo kořistí Romana Čejky, jehož stejně suverénně do finále doprovodil Hynek Štichauer.

Finálový start vynesl do čela Romana Čejku. Filip Šiteru mu už třetí porážku na své dráze nedovolil. Tvrdě se hnal spodkem první zatáčky, aby ukázal, kdože je ve Mšeně králem. Povedlo se mu to hned ve výjezdu, aby posléze mařil Slaňákovy nájezdy až do cíle. Po prvoligovém triumfu Mšena mohl na nejvyšším stupni rovnou zůstat.

Hlasy z depa
„Čejkin vyjel ven a já už věděl, že tam budu,“ líčil Filip Šitera rozhodující okamžiky finále Sovova memoriálu. „Chtěl jsem vyhrát, i když on jel dobře. Takže paráda, vyhrál jsem a vyhráli jsme i ligu. Bylo to dramatický až do finále. V něm rozhodoval start, byli jsme domluvený s Holubínem, jak pojedem‘. Vyhrát doma je povinnost, hlavně aby nám to vyšlo taky o extralize.“

„Včera nic moc, ale dneska byla konečně dráha,“ porovnával Jan Holub dnešní mítink s včerejším Markéta Open. „Vyhráli jsme, jsem spokojenej‘. Ve finále šlo o všechno, ale s Filipem je to vždycky dobrý. V Sovově mohlo bejt‘ líp, to je pravda, ale taky hůř.“

„Zazávodil jsem si, bylo to dobrý,“ nechal se slyšet Michal Klein. „Je dobrý, že Mšeno vyhrálo. Nepadal jsem ani ve svý zatáčce, řek‘ jsem si, že budu závodit. To je lepší. Celkem to šlo, musel ses vyhejbat dírám.“

„Dobrý, až na ty dvě poslední jízdy,“ připomínal Michal Škurla nejen finálovou jízdu první ligy, ale také semifinále Sovova memoriálu. „Ale jinak dobrej‘ den. Nastavení bylo v pohodě a dráha se mi tady líbí.“

„Ze začátku to bylo dobrý,“ vyprávěl Zdeněk Holub. „Dal jsem nový lamely, ale první dva starty mi nešly, tak jsem to dal zpátky a bylo to lepší. Škoda motoru, nevypadá to pěkně. Uvidíme, až se to otevře.“

„Dobrý závody,“ pochvaloval si Hynek Štichauer. „Další na rozjetí, ale stoprocentně spokojenej‘ nejsem. Nešly mi starty a na těžkejch‘ drahách se necejtím ve svý kůži. Aspoň jsem ale porovnal oba motory. Uvidíme, připravíme se na další závody a jedeme dál.“

„Na hovno,“ suše odtušil Jaroslav Petrák na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Dráha. Hrozná, nejhorší v republice. Kvůli svými handicapu s železem tady nechci blbnout. Chtěl jsem, snažil se, chvilku to vydrží, jenže pak to zase začne bolet. Kdyby byla lepší dráha, bylo by to daleko lepší. Nemůžu tady do toho chodit jako mladý, musím koukat na zadní kolečka. Ale závodit se mi chtělo.“

„Dobrý,“ těšil se Roman Čejka. „Dneska super, nejlepší trénink. To je sranda, samozřejmě. Ale jsem maximálně spokojenej‘. Motor, co jsem nevěřil, jel suprově. Poved‘ se mi i Memoriál, vezu si pohár, akorát nevím, co budu dělat s tou dětskou sedačkou, co jsem taky vyhrál. Jednou mě opral Zdeněk Holub na startu. Nechtěl jsem něco zkoušet, abychom mohli jet v další jízdě žolíka. A ten se mi poved‘. Pak mi ale vůbec nevyšel start a vypustil jsem to. Bolely mě ruce, tak jsem se na to radši vyprd‘ a dojel si pro bod.“

1. Grepl PDK Mšeno     30
st.č. 1 – neobsazeno      
st.č. 2 – neobsazeno      
Michal Klein 2 1 0 2   5
Jan Holub 2 3 3 2 3 13
Filip Šitera 2 3 2 3 2 12(1)
 
2. Markéta Praha     29
st.č. 13 – neobsazeno      
Zdeněk Holub 3 2 3 E   8
Michal Škurla 3 3 3 3 0 12
st.č.16 – neobsazeno      
Ondřej Smetana 3 2 2 1 1 9
 
3. ZP Pardubice     22
Jaroslav Petrák 2 1 1 0 2   6
st.č.10 – neobsazeno      
René Vidner 1 1 0 –   2
David Štěrovský X 1 2 –   3
Hynek Štichauer 1 2 2 3 3   11
 
4. AK Březolupy/SC Žarnovica     19
st.č.5 – neobsazeno      
Michal Průcha R – – –   0
Roman Čejka 3 3 2 6* 1   15
Filip Hájek 1 0 1 1 1   4

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Mšeno 1-0-1-0 51 6
2. Březolupy/Žarnovica 1-0-0-1 53 5
3. Pardubice 0-1-1-0 51 5
4. Praha 0-1-0-1 47 4

14. Memoriál Emila Sovy:

    SF1 SF2 FIN
1. Filip Šitera, Mšeno 1.   1.
2. Roman Čejka, Slaný   1. 2.
3. Jan Holub, Mšeno 2.   3.
4. Hynek Štichauer, Pardubice   2. 4.
5. Ondřej Smetana, Praha 3.    
  Michal Klein, Mšeno   3.  
7. Michal Škurla, Praha 4.    
  Filip Hájek, Praha   4.  

Foto: Eva Palánová

První liga naráží na kolize s prvomájovými podniky v zahraničí

Mšeno – 30. dubna
V odstupu pár hodin po své ouvertuře pokračuje první liga svým druhým kolem již zítra ve Mšeně. Sváteční den využívají prakticky v celé Evropě k pořádání plochodrážních závodů, což ovlivnilo složení družstev. Nejkřiklavějším případem jsou Březolupy, kde je účast třech závodníků prozatím podmínečná. Na druhou stranu úžasnou loajalitu vůči mšenskému klubu prokázal Filip Šitera. Memoriál Emila Sovy, který naváže na prvoligové klání, je pro něho natolik srdeční záležitostí, že mu dal přednost před účastí v evropském šampionátu.

Březolupy utrpěly vskutku citelnou personální ztrátu, když Martin Gavenda řekl své ano Petru Moravcovi, který jej oslovil s nabídkou na poslední chvíli naskočit do kvalifikačního kola mistrovství Evropy v maďarském Debrecenu. V něm se nakonec může objevit také Roman Čejka, jehož účast ovšem FIM Europe doposud nepotvrdila.

Pakliže by se však kmenový slánský junior vydal vstříc evropskému šampionátu, při prozatím hodně symbolické účasti žarnovického partnera by Březolupům zbyly pouze Martin Málek a Daniel Hádek.

Letošní pravidla umožňují náhradníkovi, jímž je Martin Málek, start ve čtyřech rozjížďkách. V případě ztráty vyšší než šest bodů může každý člen družstev nastoupit jednou jako taktická rezerva a pokud je odstup od leadera deset bodů jako joker, jehož body se zdvojnásobí.

Jenže Březolupy by nesplnily minimálně vyžadovanou kvótu dvou závodníků. Díry v sestavě by samy o sobě představují velký handicap i teď. A to tím spíše, nastupují-li další soupeři v plné síle, i když i jim se část opor představí v zahraničí. Tomáš Suchánek startuje v Debrecenu, Michaelu Krupičkovou očekává v Dingolfingu ostrý dlouhodrážní debut. Václav Milík se poprvé představí v německé bundeslize a Zdeněk Simota s Michaelem Hádkem zamíří k Memoriálu Josefa Bössnera v Murecku.

Mšeno by dozajista rádo navázalo na tradiční vítězství před zraky svého publika. Proto staví nejen Filipa Šiteru,ale i Jana Jaroše, Jana Holuba, Michala Kleina a Stanislava Pouznara. Pardubice přijedou ve čtyřech s Jaroslavem Petrákem, Hynkem Štichauerem, René Vidnerem a Davidem Štěrovským. Jediným, kdo nezmění sestavu oproti březolupskému podniku, je pražská Markéta.

Její vesty obléknou Ondřej Smetana, Zdeněk Holub, Michal Škurla a Filip Hájek. Kromě jmen se nemění strategie Tomáše Topinky, který ve snaze rozložit závodní porce rovnoměrně mezi všechny závodníky, ani tentokrát nerozehraje taktické hrátky s náhradníkem.

Startovní listina:

Grepl PDK Mšeno: 1 Jan Jaroš, 2 Stanislav Pouznar, 3 Michal Klein, 4 Jan Holub, 17 Filip Šitera
AK Březolupy: 5 neobsazeno, 6 Daniel Hádek, 7 Roman Čejka, 8 neobsazeno, 18 Martin Málek
Zlatá přilba Pardubice: 9 Jaroslav Petrák, 10 neobsazeno, 11 René Vidner, 12 David Štěrovský, 19 Hynek Štichauer
Markéta Praha: 13 Ondřej Smetana, 14 Zdeněk Holub, 15 Michal Škurla, 16 Filip Hájek, 20 neobsazeno

Foto: Wojta Zavřel

V Mariánských Lázních začala sezóna

Mariánské Lázně – 27. dubna
Letošní zima byla hodně dlouhá, přesto se závodů na ledě odjelo málo. Problém s počasím oddálil i start sezony v Mariánských Lázních. V lednu místo motorek proběhla beseda s astronomem Jiřím Grygarem, který prohlásil, že jestli se bude v západočeských lázních dál závodit, je ve hvězdách.

Zima neustoupila a tak se v dubnu konala ještě druhá beseda tentokrát s kardiochirurgem profesorem Janem Pirkem. Zájem diváků byl veliký. Probralo se opravdu všechno i plochá dráha a v jednu chvíli, Jan Pirk nezapřel, že spravuje srdíčka. Na adresu moji adresu a Miroslava Musila řekl krásnou větu, která od něj opravdu seděla: „Vidím, že plochá dráha je pro vás oba srdeční záležitost.“

A já k tomu dodávám, že stejná srdeční záležitost to je pro všechny pořadatele v klubu. Ono by to asi jinak ani nešlo.

První letošní akcí na stadionu dlouhé dráhy v Mariánských Lázních měl být 13. dubna trénink, proti ale bylo počasí stejně tak jako o týden později. V sobotu 27. dubna ale vše klaplo. Sjeli se zájemci nejen od nás, ale i ze zahraničí.

Z Holandska dorazil Sjoerd Rozenberg, známý z mistrovství světa. Z Itálie Francesco Barbetta. Němců bylo nejvíce. Velmi zaujal patnáctiletý Michael Wenninger, vypadá to na velký talent. Osmiletý Simon Bonkowski na čtyřkolce působil, jako by se s ní narodil.

Na pětistovce se svezla i naše jediná závodnice na ploché dráze Michaela Krupičková a je nutno říci, že jela opravdu dobře. Padl i názor, že by mohla jet letošní závody mistrovství republiky, v čemž jí brání věkový limit šestnácti let.

Brána je tedy v Mariánských Lázních otevřena. Dovolím si jménem pořadatele pozvat diváky na akce, které nás na našem jediném, ale krásném dlouhodrážním stadionu čekají.

V sobotu 11. května se pojede evropský pohár veteránů a hned druhý den, tedy v neděli 12. května mistrovství české republiky jednotlivců s mezinárodní účastí. Oba závody začínají ve 13 hodin. V roce 2012 získal mistra, Aleš Dryml, když ve finále porazil Josefa France. Letos a vyhraje ten nejlepší!

V neděli 2. června se pojede v Mariánských Lázních závod mistrovství světa. Pořadatelé se na diváky moc těší a vše budou směřovat k jedinému cíli, což nemůže být nic jiného než zachování tohoto krásného stadionu i pro příští generace.

Foto: AMK Mariánské Lázně