Archiv pro rubriku: MČR

MČR 1. liga

Filip Šitera umocnil tropické prvoligové drama

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 27. července
Páté kolo české první ligy s teplotami atakující čtyřicet Celsiových stupňů ve stínu nabídlo dramatickou podívanou. Z boje o stupně vítězů záhy vypadl březolupsko – žarnovický tým, kde pouze Martin Málek navzdory jedné poruše mohl hovořit o povedeném závodě. Před polovinou základní části se do čela dostaly Pardubice, které zvyšovaly svůj náskok. Pražané přišli o body vinou pádu Josefa France, ale zdálo se, že směřují vstříc finále. Jenže Mšeno jim bylo v patách. V patnácté jízdě sice upadl Zdeněk Simota v poslední zatáčce, jenže Rudolf Grepl vzápětí povýšil Filipa Šiteru na žolíka. Ten očekávání svého kouče nezklamal, na poslední chvíli předčil Zdeňka Holuba a poslal Pražany na třetí příčku. Ve finále Filip Šitera zkusil atakovat vedoucí pardubické duo Hynek Štichauer – Václav Milík, ale bylo mu souzeno uzavřít řadu dnešních pádů.

Ve znamení triumfů stylem start – cíl
Neuvěřitelných pětačtyřicet stupňů ve stínu ukázal teploměr uvnitř věže rozhodčího. Poslední červencová sobota se evidentně rozhodla překonávat dosavadní teplotní rekordy. „Mělo se to jet až v osm anebo až v listopadu,“ vystihl Filip Šitera pocity většiny závodníků, kteří se po šestnácté hodině chystali na nástup.

Tomáš Topinka si už při nahlašování sestav evidentně připravoval prostor pro nasazení Josefa France, když na místo tradičně silného pražského náhradníka nominoval Filipa Hájka. Ten se nakonec ve Mšeně objevil jen v úloze mechanika. Josef Franc směřoval už do první jízdy. Rybník mu ovšem vypálil Jan Holub, zatímco Tomáš Suchánek po horším startu inkasoval jediný bod a Fritz Wallner zůstal stát už ve druhé zatáčce.

V rozjížďce s číslem dvě dostal Michal Škurla pražskou Markétu do vedení. Michaela Krupičková dovezla Pardubicím dva body. Michal Klein se ve třetím kole poroučel k zemi ve své nechvalně oblíbené zatáčce u depa. Avšak protože Dominika Weisse vyřadil pád už v úvodním oblouku, dojel si pro třetí příčku.

Trend vítězství ve stylu start – cíl nepřerušila ani třetí jízda s triumfem Martina Málka před Zdeňkem Simotou. Ondřej Smetana měl honičku ve druhé zatáčce, když se dostal proklatě blízko mantinelu. Jaroslav Petrák ho sice potrestal, ale ve finiši byl pražský junior rychlejší. Až rozjížďka s číslem čtyři přinesla vybojovaný triumf.

Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Filip Šitera, avšak po tvrdém nájezdu Zdeňka Holuba ve výjezdu z první zatáčky klesl nejen za pražského juniora, ale rovněž za Hynka Štichauera. První nasazení náhradníka Martina Gavendy, koalici žádný bodový zisk nepřineslo. A po přestávce se to mělo zlepšit jen maličko.

Zatímco Václav Milík jednoznačným prvenstvím dostal Pardubice na jednobodový dohled od vedoucích Mšena a Prahy, Martin Gavenda nenašel recept, aby připravil o dva body Jana Holuba. Martin Málek však přesto v šesté jízdě udržel Březolupy/Žarnovicu na dohled od svých soupeřů. V prvním oblouku se jen mihnul okolo Zdeňka Holuba, na něhož o tři kola později na stejném místě a velice podobným způsobem vyzrál rovněž Tomáš Suchánek.

Přesto se však Praha udržela na společném vedení s Pardubicemi o bod před Mšenem. V rozjížďce s číslem sedm se podruhé objevil Josef Franc. Vrátil se od startovního roštu nechat si upravit seřízení spojky. Sotva všem Zdeněk Schneiderwind mladší skočil přes bariéru, spustily se dvě minuty.

Josef Franc stihnul limit v pohodě a navíc se po vylétnutí pásky vystřelil dopředu jako první. V první zatáčce ho ale objel Hynek Štichauer, který ho udržel za svými zády až do cíle. „Sranda,“ zlehčoval své vítězství. „Škoda, že je to tady tak rozbitý. Chvilkama mám strach, ale jinak dobrý. Na takovýhle dráze musí mít člověk vyhrabáno a jet rychle, jinak jede pomalu a zraní se. Jde o to přemluvit se a mít vyhrabáno.“

V díle Hynka Štichauera pokračoval Václav Milík. V osmé jízdě se sice ujal vedení Filip Šitera, jenž pardubického juniora v prvním výjezdu zavřel. Svatého klidu se ale nedočkal, protože Václav Milík si jeho zákrokem svůj předjížděcí manévr pouze odložil do druhé zatáčky.

Tři jízdy, které otřásly nafukovačkami
V polovině základní části měl Pardubice ve své společné kolonce už šestnáct bodů. O čtyři méně doposud inkasovaly Mšeno a Praha, zatímco manažer osmibodové koalice Jaroslav Gavenda stále věřil v obrat k lepšímu. A to tím spíše, vrátil-li se Fritz Wallner z osmé jízdě s jedním bodem za skalp prve neporaženého Michala Škurly. Do rozjížďky s číslem devět vyslal opět Martina Málka, který se mu odvděčil už třetí trojbodovou dávkou.

Jaroslav Petrák vyšel naprázdno, avšak Hynek Štichauer se navzdory mírnému wheelie jal upevňovat pardubické postavení už s letem pásky. Ve druhé zatáčce opět upadl Michal Klein a Karel Voborník raději zmáčknul tlačítko červených světel. Tropické klima si už začalo vybírat svou daň. „Počítám kola do konce,“ připustil Hynek Štichauer cestou k opakovačce a ukázal na své boty vyspravené páskou. „Z toho vedra se mi odlepujou podrážky!“

Přesto se však znovu ujal vedení. Ondřej Smetana se dostal před Fritze Wallnera, jenž se mu mstil jedním útokem za druhým až do cíle. V jedenácté jízdě nejlépe odstartoval Michal Škurla, jenže Zdeňka Simotu nešlo po vnějšku první zatáčky zastavit ani párem volů. Tomáš Suchánek opět mohl láteřit na pomalý start, nicméně také on pražského juniora předstihl, by až ve druhém oblouku.

V rozjížďce s číslem dvanáct se Filip Šitera blýsknul opět neuvěřitelnou bojovností. V první zatáčce se vnějškem přehnal okolo Martina Málka. I když Moravan protáhl nájezd do druhého oblouku a vedení mu sebral, nepolevoval v náporu. Martin Málek měl jeho motocykl vedle sebe pořádně dlouho, než se ho definitivně zbavil. V závětří číhal Josef Franc, jenž se nakonec v nájezdu do třetího okruhu natáhl pro skalp mšenského bojovníka.

Třináctá jízda svedla na startovní rošt hned tři náhradníky. Úvod vyzněl ve prospěch Václava Milíka. Na konci protilehlé rovinky ovšem vedení říkalo pane Josefu Francovi. Pardubičan se však držel na vnější stopě i ve druhé zatáčce, přes jejíž díry přeskákal zpátky do čela.

Josef Franc o kolo později vyzkoušel přístup svého přemožitele, ale skončil v nafukovacím vaku. By pro něho vyrazila sanitka, vstal naštěstí sám. „Dával jsem to nad Pepu, protože jsem ho nemoh‘ stihnout po lajně,“ líčil Václav Milík jejich duel svýma očima. „Já si Já si tam najel, ale bylo to na těsnovku. V dalším kole to tam Pepa dal jako já. Mně to dláblo, on neměl místo, škrtnul si a šel.“

Repete už Václav Milík proměnil ve svou jednoznačnou záležitost a dojel k šachovnicové vlajce před Martinem Gavendou a Michalem Kleinem. Ve čtrnácté jízdě začínaly pohasínat medailové ambice březoupsko-žarnovického družstva. Martin Málek opustil čtvrtou příčku ještě v průběhu prvního okruhu. „Po startu jako kdyby to ztratilo výkon,“ uvažoval. „Jestli svíčka nebo zapalování, to se musí zkontrolovat, motor se točí.“

Vzápětí s porouchaným motorem zůstal stát i Fritz Wallner, aby nakonec na body nedosáhl ani Dominik Weiss. Zato Pardubice mířily do finále, když Hynek Štichauer v rozjížďce s číslem čtrnáct udolal Jana Holuba vnějškem první zatáčky. Mšeno hrálo finálový vabank s Markétou. Jan Holub klesl za Michala Škurlu, avšak nakonec byl v cíli přece jenom druhý.

V patnácté jízdě vyhrál Václav Milík již počtvrté. Zdeněk Simota v úvodní zatáčce objel Zdeňka Holuba, který se však v dalším oblouku natlačil zpátky na druhou příčku. Zdeňku Simotovi však osud nedopřál ani ten poslední bodík, protože jeho dnešní účinkování skončilo v poslední zatáčce nejděsivějším z dnešních pádů.

„Na venku je to rozbitý,“ vysvětloval mšenský závodník. „Chytlo mě to, to jsem ustál, pak mě to chytlo za řidítka a šel jsem. Mám nateklej‘ kotník, snad to nebude zlomený.“ Mezitím si jak Rudolf Grepl, tak Tomáš Topinka spočítali aktuální skóre. Oba si uvědomili nejen dvoubodovou ztrátu Mšena od Prahy, ale rovněž desetibodový odstup domácích od vedoucích Pardubic.

„Buď připravenej‘, ale možná tě stáhnu,“ upozorňoval pražský kouč Ondřeje Smetanu. Jeho úmysl se stal realitou, když Mšeno ohlásilo start Filipa Šitery s žolíkem v rukou. Pražské barvy vrazil hájit Zdeněk Holub. Tomáš Suchánek konečně vychytal nastavení, aby ho jeho motocykl dovezl vítězně do cíle hned od startu.

Zdeněk Holub statečně hájil druhou příčku. Filip Šitera však vsadil vše na jednu kartu. V poslední zatáčce udeřil, Pražan kousal a snažil se ho vyvážet, ale v ten moment se domácí borec přesunul na levou stranu. Padesát metrů před cílem měla finále v kapse Praha, však Filip Šitera svým kouskem do závěrečné jízdy poslal Mšeno.

Samotné finále však nabídlo pokračování demonstrace pardubické síly. Hynek Štichauer a Václav Milík jeli dvojici, avšak Filip Šitera vycítil příležitost a ve třetím kole udeřil. Nyní se však jediný výsledkem jeho snahy stal pád a diskvalifikace. A tak oba Pardubičané museli na svých pět bodů odstartovat ještě jednou.

Hlasy z depa
„Krásně,“ reagoval Václav Milík na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Rozbitá dráha jako vždy, dneska extra rozbitá, o to víc se mi to líbilo. Vyhráli jsme to a s Hynďou nakonec dali 5:1. Jsem spokojenej‘. Zejtra do Svitav nemůžu, musím dát motory na repasi. Všechny tři, protože pojedu do Berwicku. Budu v Anglii asi zůstávat, předběžně bych měl podepsat Poole. Doufám, že to klapne, abych si tam zatrénoval ještě před challenge.“

„V opakovačce finále jsem už nevěděl, jak se chytit, jestli zubama,“ připouštěl Hynek Štichauer. „Měl jsem toho plný zuby. Kdo by nebyl spokojenej‘ s vítězstvím?! Pěkný závody. Akorát jsem si přes ty jejich díry ohnul vidlici, přední kolo mi chodilo až do blatníku. Jezdíme to, že to máme rádi, škoda že nepřipraví dráhu. Ta je tady na zničení těla a motorek.“

„Tým dobrý, já taky, až na ty starty,“ bilancoval Tomáš Suchánek. „Opět! Až ten poslední se mi poved‘. Měl jsem špatný nastavení. Od reakce první dva metry jsem tam byl, ale pak skočili přede mě. Změnil jsem předstih a už to šlo.“

„Jsem rád, že jsem pomoh‘, že jsme druhý,“ svěřoval se Filip Šitera. „Ve finále jeli dvojici, viděl jsem, že nebyli rychlí, chtěl jsem to zkusit. Aspoň nešudlám lajnu. Sklouzlo mi to ven, dostal jsem se k mantinelu a šel. Vedro bylo velký, závody dobrý.“

„Šlo to, nebylo to tak špatný,“ přemítal Zdeněk Holub. „Jsem asi připosranej‘, v poslední jízdě jsem se přetočil jednu zatáčku, ale ta poslední mi nešla. Stane se, jsou to závody.“

„Jsem celej‘,“ hlásil Josef Franc svůj stav po pádu v rozjížďce s číslem třináct. „Dráha je tady špatná už několik let. Přijel jsem si zazávodit, mám krizi, kterou musím překonat. Nejsem nasranej‘ nad výsledkem, akorát ta dráha nám nejde naproti jako nikomu jinýmu. Musí se to otočit, jsem závodník a chci závodit.“

„Z toho horka se mi mlžily oči, že jsem nic neviděl,“ svěřoval se Martin Málek. „Je fakt, že celé závody jsem se pral s dráhou. Vydržet v kombinéze skrz celé závody bylo docela obtížné. Škoda, že to kolegům nešlo. Dráha byla ve špatným stavu, zítra snad budou výsledky lepší.“

„Nemám co říct,“ krčil Martin Gavenda rameny. „Nemoh‘ jsem se sejít s motorkou. Vůbec to nestartovalo. A start byl dneska důležitý.“

1. Zlatá přilba Pardubice     38
Tomáš Suchánek 1 2 2 3   8
Michaela Krupičková 2 – 0 –   2
Hynek Štichauer 2 3 3 3 3 14
Jaroslav Petrák 0 – 0 –   0
Václav Milík 3 3 3 3 2 14(1)
 
2. Grepl PDK Mšeno     25
Filip Šitera 1 2 1 4* X 8
Zdeněk Simota 2 1 3 F   6
Michal Klein 1 0 X 1   2
st.číslo 4 – neobsazeno      
Jan Holub 3 2 1 2 1 9
 
3. AK Markéta Praha     23
Ondřej Smetana 1 0 2 –   3
Zdeněk Holub 3 1 2 2 1   9
Michal Škurla 3 0 1 1   5
st.číslo 12 – neobsazeno      
Josef Franc 2 2 2 X   6
 
4. AK Březolupy/SC Žarnovica     17
Dominik Weiss, A (SMF) F 0 – 0   0
Fritz Wallner, A (SMF) R 1 1 E   2
Martin Málek 3 3 3 3 E   12
st.číslo 16 – neobsazeno      
Martin Gavenda 0 1 0 2   3

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Pardubice 3-1-1-0 162 17
2. Mšeno 1-2-1-1 116 13
3. Březolupy/Žarnovica 1-1-1-2 118 11
4. Praha 0-1-2-2 112 9

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

MČR 1. liga

První ligu čekají tropy

Mšeno a Svitavy – 26. července
Až čtyřicet stupňů ve stínu slibují meteorologové na nadcházející víkendové dny. Za těchto podmínek bude pokračovat první liga hned dvojicí závodů. Vedle řádného podniku plánovaného v sobotu na čtvrtou odpolední do Mšena se čtveřice týmů utká v odloženém klání o čtyřiadvacet hodin později ve Svitavách.

Startovní listiny jsou jako obvykle děravé, by manažeři týmů mají možnost své sestavy doplnit dle platných řádů. Jedinou výjimkou v tomto směru zůstávají Pardubice, protože Lubomír Vozár bude mít zítra k dispozici hned pět závodníků.

Není ani vyloučeno, že se s pěti borci objeví rovněž Tomáš Topinka. Pražský kouč osnoval možnost startu Josefa France. Toho trápí akutní nedostatek závodů. I když je o jeho služby zájem ze strany britských klubů, k žádné dohodě nedošlo. Polská Lodž se prozatím ozvala pouze v termínu mariánskolázeňského mistrovství republiky, navíc nedávno skácela možnost Pražanova hostování v extraligovém Gorzowě.

Oproti zítřku jsou sestavy na nedělní mítink ve Svitavách chudší o Václava Milíka, Michaelu Krupičkovou a Zdeňka Simotu. Pakliže nedojde k žádné změně, čtveřice manažerů svede strategickou bitvu náhradníků, jelikož silné závodníky nominovala na tento post.

Startovní listiny víkendových závodů:

sobota – Mšeno: Grepl PDK Mšeno 1 Filip Šitera, 2 Zdeněk Simota, 3 Michal Klein, 4 neobsazeno, 17 Jan Holub
  ZP Pardubice 5 Tomáš Suchánek, 6 Michaela Krupičková, 7 Hynek Štichauer, 8 Jaroslav Petrák, 18 Václav Milík
  Markéta Praha 9 Ondřej Smetana, 10 Zdeněk Holub, 11 Michal Škurla, 12 neobsazeno, 19 Filip Hájek
  AK Březolupy/SC Žarnovica 13 Dominik Weiss (A – SMF), 14 Fritz Wallner (A – SMF), 15 Martin Málek, 16 neobsazeno, 20 Martin Gavenda
 
neděle – Svitavy: ZP Pardubice 1 Hynek Štichauer, 2 David Štěrovský, 3 Jaroslav Petrák, 4 neobsazeno, 17 Tomáš Suchánek
  Markéta Praha 5 Ondřej Smetana, 6 Filip Hájek, 7 Michal Škurla, 8 neobsazeno, 18 Zdeněk Holub
  Grepl PDK Mšeno 9 Jan Holub, 10 neobsazeno, 11 Michal Klein, 12 neobsazeno, 19 Filip Šitera
  AK Březolupy/SC Žarnovica 13 Dominik Weiss (A – SMF), 14 Fritz Wallner (A – SMF), 15 Martin Málek, 16 neobsazeno, 20 Martin Gavenda

Foto: Eva Palánová

MČR Juniorů

Vítězný Václav Milík vyměnil pouze kombinézu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 24. července
Tradiční barevná kombinéza Václava Milíka potřebuje vyspravit, proto se leader průběžné klasifikace v dnešním třetím díle šampionátu objevil v ústroji polského Rybniku. To však byla jedna jediná změna oproti dosavadnímu průběhu české juniorky. Václav Milík totiž opět vyhrál všechny rozjížďky a ve svém kralování pokračoval také v nadstavbovém Memoriálu Jiřího Marxe. Premiérově se na pódiu objevil Zdeněk Holub, zatímco v rozjezdu o třetí místo se Roland Benkö vypořádal s Romanem Čejkou. Smolný den na dráze své loňské korunovace prožil Eduard Krčmář. Nejprve zůstal stát s fatální poruchou motoru, aby po nezaviněné kolizi s Lukaszem Bojarskim v rozjížďce s číslem patnáct skončil v nemocnici s frakturou klíční kosti.

Mistr chybí mezi neporaženými
Horký podvečer odstartoval, jak nebylo těžké předpovídat. Alespoň z úhlu pohledu favoritů s ambicemi ovládat celý seriál. Roman Čejka triumfoval v rozjížďce s číslem jedna stylem start – cíl. Úplně stejně se vzápětí vedlo rovněž Václavu Milíkovi, který útočné nálady Lukasze Bojarskeho ochladil už v první zatáčce. Hladký triumf do třetice přidal Zdeněk Holub, jemuž Roland Benkö přestal stačit prakticky zároveň s vylétnutím pásky.

Když Eduard Krčmář předvedl raketový start, zdálo se, že z konceptu rutinních vítězství favoritů nevybočí ani rozjížďka s číslem čtyři. Pravda Michal Škurla kousal jako vyhladovělý žralok. Vnějškem první zatáčky se sápal po vedoucí příčce, jenže Eduard Krčmář si neomylně držel optimální stopu.

Pražan se ve druhém oblouku dostal až k mantinelu a v ten moment šlo boj o vítězství pokládat za uzavřený. A to tím spíše, dostal-li se na druhou příčku René Vidner. Avšak startmaršál Jaroslav Kocek ještě ani zdaleka nedržel ve svých rukou šachovnicový praporek.

Eduard Krčmář projel cílem úvodního kola a mířil vstříc třetímu. Jenže v zatáčce u depa zůstal stát. „Motor,“ odtušil smutně v depu. „Utrhly se vahadla.“ S prázdným bodovým kontem po první sérii nad sebou rozhodně nemusel lámat hůl. A to nejen proto, že se jeden nehorší výsledek v celkovém šampionátu škrtá. Avšak v osmé jízdě se mu do cesty postavil Ondřej Smetana.

Pražanův výkon v první jízdě dne nebyl nikterak výrazný. Ujel mu nejen Roman Čejka, ale také David Štěrovský a on za sebou nechal jen Filipa Hájka, jenž se do sedla vrátil po dvouměsíční přestávce. Avšak nyní skvěle odstartoval, a by se Eduard Krčmář hnal dopředu vnější stranou první zatáčky, nepustil ho před sebe.

„Jinej‘ předstih a větší tryska,“ odhalil Ondřej Smetana prapůvod svého radikálního zlepšení. A Eduard Krčmář věděl, že v rozjížďce s číslem devět musí zabojovat o to víc. Přitom mu však los přihrál do cesty trio soupeřů, kteří dnes doposud neprohráli.

Roman Čejka rozhodl pátou jízdu ve svůj prospěch už v prvním oblouku. Lukasz Bojarski, jenž se mohl chlubit rychlým startem, se nechal vynést příliš daleko na venek. Slaňák pohodlně zamířil středem do čela, zatímco před Poláka se na cílové rovince úvodního okruhu posunul ještě Roland Benkö.

Sérii své neporazitelnosti vzápětí prodloužil rovněž Václav Milík. „Žlutá komba je roztrhaná,“ vysvětlil příčinu, proč dnes nastoupil s kombinézou polského Rybniku. Změna barev však byla jediná, kterou si domácí borec v juniorce dopřál, protože i jeho druhý výjezd na ovál skončil hladkým vítězstvím. Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem sedm počínal i Zdeněk Holub.

Tan si ale na své další tři body musel počkat. Filipu Hájkovi totiž vypověděl službu motocykl cestou na start. Stačil ho ještě odtáhnout za mantinel. Avšak když se v sedle druhého stroje znovu spustil na ovál, přivítal ho černý prapor. Pak už mohl Zdeněk Holub konečně odstartovat za dalším sólem, jímž přestřihl vítěznou šňůru René Vidnera.

Vzestupy a pády, uvolněné tlumiče a uražené deflektory
Vzhledem k patáliím Eduarda Krčmáře se rozjížďka s číslem devět nestala čtyřbojem neporaženým, nicméně na aspiracích stát se jízdou dne jí to rozhodně neubralo. Nicméně Václav Milík neztratil květinku ani v zahuštěné konkurenci. Po vylétnutí pásky šel do čela před Eduarda Krčmáře.

Zdeněk Holub ovšem nabral úžasnou rychlost. V první zatáčce objel slánského borce a ve výjezdu ohrožoval i nepřemožitelného Pardubičana. Nakonec se však před Václava Milíka nepodíval ani na tisícinku vteřiny.

V průběžné klasifikaci za ním zůstával o bod, zatímco oba slánští favorité se dostali mnohem níže. Roman Čejka svou nulu kompenzoval vítězstvím před Stevenem Mauerem a Michalem Průchou v rozjížďce s číslem třináct. Na cestu nápravy se vydal i Eduard Krčmář, by mu Lukasz Bojarski měl být nebezpečnějším soupeřem.

Polák se namlsal porážkou Reného Vidnera, jenž byl ve Svítkově tradičně tvrdým oříškem k rozlousknutí. Avšak patnáctá jízda měla patřit Eduardu Krčmářovi, který se rychle dostal do vedení. Ale Lukasz Bojarski do něho ve druhé zatáčce vrazil a oba se ocitli na zemi. Slaňák přijel z oválu v sanitce a diagnóza zněla krutě. Zlomená klíční kost.

Václav Milík ve čtvrté sérii své vedoucí postavení ještě více upevnil. V šestnácté jízdě zavřel útočícího Ondřeje Smetanu už v první zatáčce. Zato Zdeněk Holub zaknihoval další ztrátu, o níž se postaral Michal Škurla. Někdejší král stopětadvacítek plným právem želel nuly z druhé série, kterou připisoval na vrub špatného nastavení.

S ním už ovšem v rozjížďce dvanáct mohl být navýsost spokojený. A vskutku neopustil vedení ani na okamžik. Nejvážnějšího konkurenta se zbavil bez vlastního přičinění. Ondřej Smetana skládal motocykl ve druhé zatáčce až těsně okolo nafukovacího mantinelu. Klesl na poslední příčku, avšak v poslední zatáčce před cílem ještě stihnul uštvat Michala Průchu.

„Chtěl jsem trochu hodně víc a nezbejvalo než to přetočit,“ vysvětloval své extempore z úvodního kola, přičemž o štěstí mohl hovořit i po průjezdu cílem, kdy zůstal stát a vrátil se do depa pěšky. „Něco se seklo u primáru u spojky, naštěstí se to nestalo v jízdě.“

Michalu Škurlovi přišly tři body náramně vhod. Rozhodl se, že si ve čtrnácté jízdě dopřeje další nášup. Po startu beroucím dech svou rychlostí se Zdeněk Holub před něho dostal v první zatáčce jen na kratičký okamžik. Od té doby vedl Michal Škurla, by do něho jeho klubový kolega v zápalu boje vrazil ve druhém oblouku. Situaci však ustál a od té chvíli měl od Zdeňka Holuba svatosvatý pokoj.

„Škurlič se přetočil a já do něj uknul,“ vnímal krizovku Zdeněk Holub. Před poslední pětinou mu říkalo pane dohromady deset bodů, takže byl na nejlepší cestě k premiérovému umístění na pódiu juniorky. Více měl pouze nepřemožitelný Václav Milík, z druhé strany mu byl nejblíže devítibodový Roman Čejka. Slaňák měl k dobru jeden bod na Michala Škurlu a Rolanda Benkö.

Maďar, který není na našich oválech rozhodně neznámým pojmem, v rozjížďce s číslem šestnáct využil skutečnosti, že se Ondřej Smetana při svém útoku na Václava Milíka dostal daleko na venek. Vmžiku byl pod ním vpředu a druhé místo Pražanovu náporu navzdory uhlídal. V osmnácté jízdě odvedl Davida Štěrovského, jehož prve dvakrát potrápil uvolněný tlumič výfuku, a Michala Průchu.

Svými jedenácti body vyrovnal zisk Romana Čejky, jenž prve v rozjížďce s číslem sedmnáct podlehl náporu Mike Trzensioka ještě v prvním kole. Václav Milík v devatenácté jízdě zvítězil popáté. Stal se vítězem celého mítinku a druhý v cíli Michal Škurla Maďarovo a Slaňákovo skóre nevyrovnal.

Drama závěrečné rozjížďky odstartovalo, když Ondřej Smetana cestou dolů z depa, nechtěně urazil deflektor Lukasze Bojarskeho. Polák si toho všimnul až u startovního roštu, kdy na nápravu bylo pozdě. Se skřípajícími zuby mohl jen sledovat, jak vypršel dvouminutový limit. Škodolibí jazykové mohli kvitovat, že boží mlýny melou pomalu, ale přece asi jenom jistě při vzpomínce na Polákův start na neoznačené pneumatice v Divišově.

Zdeněk Holub nechtěl evidentně do rozjezdu za žádnou cenu. Předvedl nejlepší start, po němž si už jen hlídal Ondřeje Smetanu. Než vyrazil na pódium, musel počkat nejen na rozjezd o třetí místo, ale i nadstavbový Memoriál Jiřího Marxe. V prvním případě Roland Benkö odvedl Romana Škurlu už při vylétnutí pásky.

Nepočítáme-li úsilí Romana Čejky uzmout poslední postupovou příčku Zdeňku Holubovi ve druhém semifinále, velké věci při vzpomínkovém klání na tragicky zesnulého závodníka se začaly odehrávat až ve finále. Václav Milík pekelně rychle odstartoval, aby už v půli protilehlé roviny vedl s náskokem bratru pěti metrů. Z mely prvního výjezdu vyrazil první Zdeněk Holub, zatímco na třetí příčku pódia se na úkor Ondřeje Smetany prosadil Mike Trzensiok.

Hlasy z depa
„Dobrý, vyhrál jsem všechny jízdy tak, aby to dobrý nebylo,“ liboval si Václav Milík. „Zkoušel jsem novej‘ motor, co udělal Bohouš. Jede to a perfektně startuje. Fanda Kalina rozoral zatáčky a start. To se mi líbilo, musím mu za to poděkovat.“

„Parádní,“ jásal Zdeněk Holub. „Dobrý to bylo. V tréninku se mi dráha nelíbila, nesedla mi, ale překopal jsem motorku a pak to šlo. Škoda dvou jízd, v první byl Venca, ve druhý Škurlík. Jel jsem, dával to na lajnu. Škurlič se přetočil a já do něj uknul.“

„Na hovno, jsem hodně naštvanej‘,“ nezastíral Roman Čejka. „Hodně věcí se mi dneska nepovedlo. Dělal jsem chyby. Hlavně ta nula. Neodjel jsem od startu. Dneska jsem se snažil, co jsem moh‘. Zezačátku byla suprová dráha. Byl na ní materiál a kolo se o něj opřelo. Pak to bylo tvrdý a na tom se mi nejede dobře. Nastavení hraje velkou roli, snad to příště bude lepší.“

„Zezačátku jsem nemoh‘ nastavit motorku,“ vysvětloval Michal Škurla svůj vlažnější začátek. „Pak to šlo. Nula byla na hovno. Bylo to blbě nastavený a já se s tím nemoh‘ srovnat.“

„Vidím velký zlepšení,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Jen příště nesmím dělat chyby. Brutální nájezdy byly dobrý, ale výjezdy horší. Nechtělo se mi ubírat (smích). Škoda ve finále, že jsem ze čtyřky neodlítnul. Šoupnul jsem to pod ně, ale u lajny jsem se nemoh‘ o nic opřít a to byl konec. Chybama se ale člověk učí.“

„Ráno jsem vozil traktorem balíky pšenice a končil ve dvě odpoledne,“ vyprávěl René Vidner. „Na tom sluníčku jseš unavenej‘. Ještě o tréninku jsem myslel, že nepojedu, ale rozproudil jsem se. V předposlední jízdě jsem se dostal před Smetáka. Prask‘ mi ale drát v předním kole a rachotil o vidlici. Myslel jsem, že je to motor tak jsem to radši zabalil, a to nezadřu. Pořád lepší ztratit bod, než dát dvacet litrů za motor. Pak mě Polák vystrčil od startu a já se nedostal před Míšu.“

1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Holub, Praha 3 3 2 2 3 13
3. Roland Benkö, H 2 2 2 2 3 11+3
4. Roman Čejka, Slaný 3 3 0 3 2 11+2
5. Michal Škurla, Praha 2 0 3 3 2 10
6. Mike Trzensiok, PL 1 1 3 1 3 9
7. Ondřej Smetana, Praha 1 3 2 1 2 9
8. René Vidner, Pardubice 3 2 2 E 0 7
9. Michaela Krupičková, Divišov 1 1 1 3 1 7
10. David Štěrovský, Pardubice 2 2 1 E 2 7
11. Lukasz Bojarski, PL 2 1 3 X M 6
12. Steven Mauer, D 1 E 1 2 1 5
13. Filip Hájek, Praha 0 M 0 2 1 3
14. Eduard Krčmář, Slaný E 2 1 F/R – 3
15. Michal Průcha, Slaný 0 1 0 1 1 3
16. Stanislav Pouznar, Mšeno 0 0 – – – 0

10. Memoriál Jiřího Marxe:

    SF1 SF2 FIN
1. Václav Milík, Pardubice 1.   1.
2. Zdeněk Holub, Praha   2. 2.
3. Mike Trzensiok, PL   1. 3.
4. Ondřej Smetana, Praha 2.   4.
5. Michal Škurla, Praha 3.    
  Roman Čejka, Slaný   3.  
7. Roland Benkö, H E    
  René Vidner, Pardubice   4.  

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA DIV PCE TOT
  12.4. 25.5. 24.7.  
1. Václav Milík, Pardubice 15 15 (15) 30 (45)
2. Roman Čejka, Slaný 14 12 (11) 26 (37)
3. Eduard Krčmář, Slaný 13 13 (3) 26 (29)
4. Zdeněk Holub, Praha (10) 11 13 24 (34)
5. Daniel Hádek, Mšeno 10 12 NS 22
6. Michal Škurla, Praha 11 10 (10) 21 (31)
7. Ondřej Smetana, Praha 10 (8) 9 19 (27)
8. Lukasz Bojarski, PL NS 9 6 15
9. Michaela Krupičková, Divišov 7 7 (7) 14 (21)
10. Mike Trzensiok, PL NS 4 9 13
11. René Vidner, Pardubice (1) 6 7 13 (14)
12. David Štěrovský, Pardubice 6 (1) 7 13 (14)
13. Roland Benkö, H NS NS 11 11
14. Michal Průcha, Slaný 4 6 (3) 10 (13)
15. Stanislav Pouznar, Mšeno 7 3 (0) 10
16. Zdeněk Růžička, Mšeno 7 NS NS 7
17. Filip Hájek, Praha 3 NS 3 6
18. Steven Mauer NS NS 5 5
19. Jannik Klein, A NS 1 NS 1

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se škrtá


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

MČR Juniorů

Čtveřice cizinců doplňuje startovní listinu

Pardubice – 23. července
Po dvouměsíční pauze způsobené zraněním z evropského poháru dvěstěpadesátek se Filip Hájek konečně vrací do závodního sedla. Jenže Zdeněk Růžička stále zůstává na marodce, kam se nyní dostal rovněž Daniel Hádek, jehož trápí zánět šlach na pravé ruce. Startovní listinu zítřejšího třetího dílu domácího juniorského šampionátu museli proto zachraňovat cizinci.

Do Svítkova by měli dorazit Poláci Lukasz Bojarski a Mike Trzensiok, jež atmosféru české juniorky ochutnali již v minulém díle v Divišově. V roli starého známého bude vystupovat rovněž Maďar Roland Benkö, zatímco Němec Steven Mauer figuroval předloni ve startovní listině českých devatenáctek, ale nakonec nedorazil. Stejný kousek provedl už dvakrát Pražanům. Loni se omluvil ze semifinále šampionátu ČSMS, letos z dubnového Markéta Open.

V šampionátu doposud nepoznal hořkost porážky Václav Milík. O druhou příčku se dělí Eduard Krčmář s Romanem Čejkou, kteří na leadera ztrácejí čtyři body. Do boje o medaili bude dozajista chtít promluvit trio pražských juniorů, kteří rozhodně na body přeskočí nepřítomného Daniela Hádka. Jenže jelikož se jeden nejhorší výsledek škrtá, nebude vůbec nic rozhodnuto.

Zítřejší program na svítkovském ovále ovšem rozhodně neskončí rozjížďkou s číslem dvacet či případnými rozjezdy. Již podesáté se totiž bude konat Memoriál Jiřího Marxe. Sedm nejlepších z hlavního závodu plus další závodník dle volby organizátorů se utká nejprve ve dvou semifinálových jízdách a nakonec ve finále. Jeho vítěz bude odjíždět bohatší o tři tisícovky, pohár a novou pneumatiku.

Startovní listina:

1 Roman Čejka, Slaný
2 David Štěrovský, Pardubice
3 Filip Hájek, Praha
4 Ondřej Smetana, Praha
5 Lukasz Bojarski, PL
6 Václav Milík, Pardubice
7 Michal Průcha, Slaný
8 Mike Trzensiok, PL
9 Roland Benkö, H
10 Michaela Krupičková, Divišov
11 Zdeněk Holub, Praha
12 Stanislav Pouznar, Mšeno
13 Michal Škurla, Praha
14 Steven Mauer, D
15 René Vidner
16 Eduard Krčmář, Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark IV)

MČR Jednotlivců

Hynek Štichauer se jako jediný oprostil od všech postupových starostí

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 13. července
Poklidný průběh tréninku semifinále českého šampionátu jednotlivců narušila rána. Naštěstí pole mantinelu a motocykl Michala Kleina doznaly mnohem větší újmy než samotný mšenský závodník. Ambice jiných borců se však řítily s mnohem větším rachotem. Zdeněk Simota kvůli přetrženému sekundárnímu řetězu nestihnul dvouminutový limit v rozjížďce s číslem čtyři. A protože nedal dohromady větší počet bodů, ocitnul se přesně tam, kde legendární obuvník Baa se svými dřeváky v zlidovělém rčení. Body k postupu chyběly kupříkladu Danielu Hádkovi a také Michalu Dudkovi, jehož ze seznamu finalistů škrtnul nulový zisk z nabité čtyřiadvacáté jízdy. O přesném pořadí postupujících v libereckých Pavlovicích nakonec rozhodly tři rozjezdy. S bohorovným klidem procházel závodem jedině Hynek Štichauer. Svých pět hladkých vítězství dokonce nakonec okomentoval slovy, že kdyby šlo pokaždé všechno tak hladce, plochá dráha by jej zřejmě přestala bavit.

Trio suverénů
Sluníčko zalévalo Liberec ze své nebeské báně a svými teplými paprsky rozpouštělo všechny pochybnosti, že by se po dvou propršených dnech mělo semifinále šampionátu jednotlivců znovu posunovat na jiný termín. Klid a pohodu v Pavlovicích narušila až hlasitá rána.

Za jejím vznikem stál Michal Klein, který při tréninku poslal svůj motocykl rovnou do bariéry těsně před startovacím zařízením. Incident se naštěstí obešel bez vážnějších následků. Mšenskému borci přispěchal na pomoc otec Roman a o poznání kratší stroj odnesli do boxů. Pořadatelé vyměnili celé jedno pole mantinelu a spíkr Roman Hájek představil účastníky při nástupu během nečekaně vzniklé mezery v tréninkovém programu. что такое ягоды годжи

Michaela Krupičková z pozice první kvalifikované náhradnice zastoupila nemocného Tomáše Jůzu, avšak díra po Michaelu Hádkovi zůstala nezacelena. Ke všemu David Štěrovský nedorazil na místo, kde ho měl nakládat Hynek Štichauer, a o příčinách jeho absence neměli tušení ani přítomní pardubičtí funkcionáři.

I s pouze osmnácti převzatými závodníky se řešení kvalifikační rovnice nemělo nikterak zjednodušit. A to tím spíše, nabízelo-li se k mání pouhých šest míst ve finále a uchazečů bylo mnohem více. Obvyklé bodové cifry, které většinou stačí na postup v šestnáctičlenném poli, dnes neplatily. Systém na pětadvacet rozjížděk ke všemu postrádá objektivní princip střetnutí každého s každým a vedle klasických atributů plochodrážního úspěchu je nutno počítat i s přízní Štěstěny při losování startovních čísel.

Nejpřímější, by samozřejmě tou nejméně snadnou kvalifikační strategií, je permanentně vítězit. Po dvou pětinách na tom v tomto směru byli nejlépe Zdeněk Holub, Hynek Štichauer a Michal Škurla, kteří se do té doby nemuseli sklánět vůbec před nikým. Pouze Zdeňka Holuba v rozjížďce s číslem jedna zastavil letmý start, avšak při repete opět ukázal rychle záda pardubické dvojici Jaroslav Petrák – Luboš Velinský. V šesté jízdě podle svého receptu na rychlý start uvařil i Romanu Čejkovi, jenž se prve ve třetí jízdě zpočátku škorpil s Ronny Weisem. Když se druhé místo stalo jeho majetkem natrvalo, proháněl vedoucího Jana Holuba, avšak ten si nenechal tři body už vzít.

Stejně pohodlně jako Zdeněk Holub proplouval mítinkem Hynek Štichauer. V páté jízdě minul Michala Dudka již v úvodním nájezdu, o dalších pět jízd později připravil Eduarda Krčmáře a Jana Holuba o punc jejich neporazitelnosti již s vylétnutím pásky.

Nejtěžší cestu za úvodními šesti body musel ujít Michal Škurla. V rozjížďce s číslem dvě si na něho totiž vyšlápl Daniel Hádek, jenž se na vnějšku první zatáčky ukázal jako rychlejší. Pražan ale zůstával ve střehu, protáhl nájezd do následujícího oblouku a do čela se rychle vrátil. V osmé jízdě se zase musel bránit nájezdům Ronnyho Weise, avšak i v tomto případě si rychle sjednal vrch.

Smůla nosí číslo jedenáct
Zato Zdeněk Simota měl během druhé přestávky málo důvodů ke spokojenosti. Všeobecně se mu přisuzovaly ambice sehrát v dnešním mítinku jednu z hlavních rolí. To se mu ostatně povedlo, jenže místo úlohy vítězného dobyvatele stupňů vítězů musel vzít zavděk osudem tragického hrdiny.

Z časového limitu rozjížďky s číslem čtyři uběhlo již notných pár sekund, když Zdeněk Simota odstavil svůj motocykl na začátku startovní rovinky s přetrženým sekundárním řetězem. Jeho mechanik byl ve střehu, reagoval briskně na pokyn svého závodníka, ale k všeobecnému překvapení nevyjel z depa v sedle druhého motocyklu. Místo toho donesl nářadí a náhradní řetěz, který začal měnit přímo na ovále.

„Trošku jsem to podcenil, neměl jsem připravenou druhou motorku,“ přiznával Zdeněk Simota později. Limit logicky nemohl stihnout ani náhodou. Nebýt osudného pádu ze svého pitbike v předvečer říjnového mšenského finále, s největší pravděpodobností by byl již mezi finalisty. Avšak takto se musel o právo startovat v závěrečné části šampionátu poprat. Avšak ono se nedařilo a nedařilo.

V rozjížďce s číslem sedm ho odvedl Michal Dudek, který se po úvodní prohře s Hynkem Štichauerem posunul na pět bodů. Spolu s Ondřejem Smetanou e Eduardem Krčmářem tak bezprostředně dýchali na záda neporaženého triumvirátu.

Světélko postupové naděje Zdeňka Simoty sice nezářilo odstínem bezstarostně zelené, avšak na házení hraček do kanálu bylo přece jen proklatě brzy. Rozjížďka s číslem jedenáct však měla bochník chleba jeho ambicí přece jen už přelomit. Již tady byla řeč o výhodě šastné ruky při losování startovních čísel. A při něm Zdeňku Simotovi Fortuna rozhodně nepřála, jelikož na startovním roštu rozjížďky s číslem jedenáct stanul vedle Zdeňka Holuba, Michala Škurly a Jana Holuba.

Start vyšel nejlépe Janu Holubovi, jenž za sebou nechal svého jmenovce Zdeňka už prakticky ve chvíli, když rozhodčí Miroslav Topinka zmáčkl ve věži startovní tlačítko. Michal Škurla zaútočil vnějškem úvodního oblouku, ovšem jediným výsledkem jeho snahy se stalo, že ho podjel Zdeněk Simota. Ten se však dalšího progresu nedočkal. A když pod střechou depa posléze řešil otázku, zda devět bodů v případě svého triumfu v posledních dvou sériích bude stačit na postup, dospěl k negativní odpovědi.

Jedna jediná jízda dokonale prosila i seznam neporažených. Nicméně Hynek Štichauer se stále držel na hrotu průběžné klasifikace, by se mu Roman Čejka v rozjížďce s číslem patnáct postaral o poněkud rušnější momenty než jeho dosavadní rivalové.

Slánský závodník se mihnul kolem něho už v první zatáčce, avšak ve druhém oblouku se mu motocykl vzepjal na zadní takovým způsobem, že Roman Čejka musel porušit všechny fyzikální zákony najednou, aby se udržel v sedle. „Pěkně se mu to po venku rozjelo,“ vyprávěl Hynek Štichauer, který měl krizový moment přímo na dlani. „Už jsem to balil, protože jsem čekal, že se bude opakovat.“

Jenže Roman Čejka ze svého extempore vyvázl jen za cenu ztráty vedoucí příčky, o níž ho Hynek Štichauer promptně připravil. „Byl jsem zasedlej‘ v sedačce a pak se to zvedlo,“ vysvětloval, co se přihodilo. „Motorka šla na bejčka, pak jsem ji naštěstí sundal a zkrotil ji. Ta díra je dost hluboká a velká, ale nevšim‘ jsem si ji a už se viděl na držce.“

Za Hynkem Štichauerem se usadila trojice pronásledovatelů se ztrátou jediného bodu. O Zdeňku Holubovi již byla řeč. Stejně tak o štěstěně, jejíž přízeň byla v nastaveném semifinálovém systému vcelku užitečná. Ondřej Smetana s ní musel páchat pravé orgie, když mu nepřihrála do cesty zrovna obtížné jízdy. Na druhou stranu na ovále musel vyhrávat sám, což se mu s výjimkou úvodní prohry s Eduardem Krčmářem v rozjížďce s číslem čtyři dařilo přenáramně. A konec konců skalp Daniela Hádka nebyl také k zahození.

Jízdy zauzlovávající pořadí a vše řešící rozjezdy
Třetím v osmibodové partě byl po dvou pětinách Eduard Krčmář, který se sice v desáté jízdě skláněl před Hynkem Štichaurem, ale ve třinácté jízdě dokázal v první zatáčce objet Michala Dudka. „Zatím mám po dvou bodech, to by na postup mohlo stačit,“ přemítal na mikrofon Romana Hájka další Slaňák Roman Čejka.

Nicméně jistota je kulomet, proto v rozjížďce s číslem sedmnáct už od startu ujel Eduardu Krčmářovi. Ještě před tím Zdeněk Holub rychle zpacifikoval Michala Dudka, který se v rozjížďce s číslem šestnáct sápal před něho. Že ještě vůbec nic nemusí být ztraceno, přesvědčil Ronny Weis, když se vůbec nepáral se Zdeňkem Simotou a Danielem Hádkem. Oba Plzeňané ve mšenských vestách mohli už o finále jenom snít, avšak míšeňský závodník oživil naději.

V rozjížďce s číslem šestnáct Jan Holub předčil Ondřeje Smetanu, jenž ovšem nehodlal kapitulovat jen tak. Až do cílové mety útočil na vedoucího závodníka a dramatický rámec dodala jízdě také stejně nesmiřitelná bitva Jaromíra Otruby a Luboše Velinského o poslední bod. Předposlední série skončila dalším velkým sólem Hynka Štichauera. Michal Škurla se vnějškem první zatáčky dostal před Jaroslava Petráka, jemuž už byl jasný osud vyřazeného.

Před závěrečnou sérií se na čele průběžné klasifikace osaměle hřál Hynek Štichauer. Zdeněk Holub měl o bod méně, Ondřej Smetana, Eduard Krčmář a Jan Holub o dva. Devět bodů u svého jména měli Michal Dudek a Roman Čejka a osm Michal Škurla.

A hned rozjížďka s číslem jednadvacet začala vývoj závodu ještě víc zašmodrchávat. Zdeněk Holub si musel přiběhnout z dráhy do depa pro náhradní motocykl. „Urval se mi šteft na spojce,“ hlásil. Dvouminutový limit stihnul s přehledem, ale Eduard Krčmář měl výhodu většího sžití se s motocyklem a triumfoval stylem start – cíl. Pražane se alespoň v nájezdu do třetího kola dostal pod Daniela Hádka. V předposledním oblouku mu sebral druhé místo a srovnal bodový krok s Eduardem Krčmářem.

Na úroveň jejich třinácti bodů se vzápětí posunul i Jan Holub, s přehledem zvítězivší v dvacáté druhé jízdě. Otázku, o jaké místo pojedou rozjezd, však ještě neměla dojít svého řešení. Třiadvacátá jízda s velkým sólem Ronnyho Weise zvýšila Němcovy akcie, že mohl pomýšlet na náhradnický post.

Předposlední jízda obrátila šance všech svých účastníků naruby. Nejlépe sice odstartoval Roman Čejka, avšak z prvního výjezdu ho zprava minul Michal Škurla. Oba skončili na jedenácti bodech, které dosáhl i třetí Ondřej Smetana. Rýsoval se další rozjezd, jehož cenu zvyšovala skutečnost, že poslední v cíli bude ve finále pouhým náhradníkem. Michal Dudek projel cílem poslední a už balil, když ho do boxů vrátila informace, že si to právě on rozdá s Ronny Weisem o post druhého náhradníka.

Luxusem absolutní jistotu nejen postupu, ale také vítězství se mohl pochlubit pouze Hynek Štichauer. Závěrečnou rozjížďku proměnil v další hladké vítězství. Zatímco osm jeho soupeřů si losovalo místa na startovním roštu třech rozjezdů, on si mohl vydechnout.

Trojici dodatkových rozjížděk odstartoval Ronny Weis, který po špatném úvodu závodu prodloužil vítěznou sérii. Odvedl Michala Dudka a příležitost plnit roli druhého náhradníka ve finále již nepustil.

Stejně suverénně si počínal Ondřej Smetana v boji o páté místo. Za jeho záda v první zatáčce pronikl Michal Škurla, který se mezi postupujícími udržel navzdory unikajícímu vzduchu ze svého zadního kola. Romanu Čejkovi zůstaly oči pro pláč. Nejenže zůstal prvním náhradníkem, avšak ke všemu ještě zadřel motor.

A konečně na samotný závěr triumfoval Zdeněk Holub, který se tak postavil na pódium jen těsně pod nepřemožitelného Hynka Štichauera, s nímž se však na ovále nepotkal. Stupně vítězů nakonec neminuly ani Eduarda Krčmáře, jenž se v první zatáčce dostal před Jana Holuba.

Hlasy z depa
„Ani nevím, čím to bylo,“ přemýšlel Hynek Štichauer. „Přišlo mi to hrozně jednoduchý. I když tu byli dobří kluci, šlo mi to samo. Nelaboroval jsem s ničím, motorka fungovala perfektně. Teď to chce ještě zopakovat ve finále. Takovýhle závody přidaj‘ na chuti a psychice. Člověk má větší odhodlání pustit se do práce, aby přišly výsledky, protože ty nikdy nepřijdou samy od sebe. Ale kdyby to takhle bylo každý závody, možná by ta plochá dráha byla nuda.“

„Pěkný to bylo,“ usmíval se Zdeněk Holub s láhví šampaňského v ruce. „Až na ten defekt to šlo. Urval se mi šteft na spojce. Seď jsem na druhou motorku, sekala víc, hned v tý jízdě se zvedla. Pak jsem si dal pozor, jak jsem jel rozjezd. Liberec mi sedí, jsem určitě spokojenej‘. Krásný druhý místo, jenom škoda, že jsem nejel s Hynkem. To by bylo zajímavý.“

„Dobrý, akorát teď v tom rozjezdu jsem do toho nešel naplno,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Věděl jsem, že postup do finále už je, tak jsem na to prděl a jel na pohodu. V Liberci se mi líbí dráha, pořád se jede smykem. Tady by byla pěkná extraliga. Všechno šlapalo, teď ve finále udělat výsledek. Aspoň šestý místo by bylo dobrý.“

„Šlo to, šlo to,“ pochvaloval si Jan Holub. „Chtěl jsem vzít Hynkovi komplet, ale hlavní je postup. Škoda druhý jízdy. Neodstartoval jsem a pak to nebylo moc rychlý. Potom jsme dali jiný převody a bylo to lepší. Pomalu ji na nový GM začínám zvykat, uvidíme ve finále.“

„Výborně,“ odpovídal Ondřej Smetana na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Vydal jsem ze sebe úplně všechno. Cejtím velký zlepšení a už se těším na finále. Všechno bylo bez problémů, dneska mě to bavilo, jsem rád.“

„Dneska to bylo dobrý,“ pochvaloval si rovněž Michal Škurla. „V jedný jízdě jsem měl smůlu. Bylo to uchcaný, nebylo to ono. V rozjezdu jsem píchnul gumu a dojel na prázdným kole. Cíl je splněn, proto jsem se v rozjezdu nehnal za Smetákem, udělal jsem postup.“

„Závod pořád probíhal v pohodě,“ nemohl se Roman Čejka smířit s vyřazením z šestice přímo postupujících. „Nebylo hodně bodů, ale pořád jsem si myslel, že to bude stačit. Bohužel nestačilo. V rozjezdu jsem neodstartoval a ještě zadřel motor. Zaklepalo v tom, je to dole.“

„Přijel jsem s úmyslem, že postoupím a teď jsem nasranej‘ jako svině,“ ulevoval si Michal Dudek. „Pořád si říkám ‚pohodička, pohodička‘, ale pak poslední dvě jízdy motorka nejela, jak měla. Neodskočila od startu. V první jízdě jsem Ronnyho porazil, teď v rozjezdu nic…“

„Na hovno,“ nebral si Zdeněk Simota vůbec žádné servítky. „Už první jízda stála za prd. Neměl jsem připravenou druhou motorku. Ani jsem ji nepřezouval, trošku jsem to podcenil…“

1. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Holub, Praha 3 3 2 3 2 13+3
3. Eduard Krčmář, Slaný 3 2 3 2 3 13+2
4. Jan Holub, Mšeno 3 1 3 3 3 13+1
5. Ondřej Smetana, Praha 2 3 3 2 1 11+3
6. Michal Škurla, Praha 3 3 0 2 3 11+2
7. Roman Čejka, Slaný 2 2 2 3 2 11+E
8. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 1 2 0 3 3 9+3
9. Michal Dudek, Slaný 2 3 2 2 0 9+2
10. Zdeněk Simota, Mšeno M 2 1 2 2 7
11. Daniel Hádek, Mšeno 2 2 1 1 1 7
12. René Vidner, Pardubice 1 1 2 1 2 7
13. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 1 1 1 1 6
14. Michal Klein, Mšeno 0 0 3 1 1 5
15. Jaromír Otruba, Pardubice 1 1 1 1 0 4
16. Michaela Krupičková, Divišov E 1 X 0 2 3
17. Stanislav Pouznar, Mšeno 0 0 2 0 M 2
18. Luboš Velinský, Pardubice 1 0 E 0 1 2

Poznámka: do finále postoupilo prvních šest a další dva jako náhradníci; z přímo nasazených semifinalistů se omluvil Michael Hádek, z kvalifikantů nedorazil David Štěrovský

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)