Archiv pro rubriku: MČR

Český kalendář je z drtivé části hotov

Praha – 15. prosince
Pečlivá logistická příprava v souvislosti s plány českých pořadatelů na příští rok se VV SPD mnohokrát vyplatila. Jeho včerejší jednání v otázce termínového kalendáře bylo proto poměrně hladké. Šampión jednotlivců vzejde z finálových klání v Praze a v Plzni, dvojice se po devíti letech vrací do Slaného, devatenáctky budou v Liberci a juniorská družstva v Divišově. Juniorských mistrovských klání bude osm a ani příští rok český divák nepřijde o atraktivní Míšeň a Žarnovicu. Posledních několik nevyplněných míst má být zaplněno do pátku.

Bez data jsou prozatím liberecké devatenáctky, první liga v Míšní a stejný závod ve Mšeně. Jeho termín totiž kolidoval se závodem mistrovství světa juniorských družstev. O přeložení extraligových závodů byl požádán Slaný.

„V květnovém termínu dochází k výraznému ohrožení jezdců, kterým bude udělena divoká karty pro SGP,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD. „Změna těchto jezdců čtyřiadvacet hodin před závodem je velmi problematická, což ukázal letošní problém po onemocnění Romana Čejky. U druhého termínu Slaného je také na zvážení zejména vytíženost juniorů, protože jezdci jako Eduard Krčmář nebo Zdeněk Holub by v pěti dnech mohli absolvovat pět závodů včetně finále světového šampionátu juniorů. Praha z tohoto důvodu svoji extraligu přeložila na 3. září.“

Nový slánský šéf Antonín Vilde musí záležitost projednat s výborem svého klubu, přičemž i pro něho platí páteční termín. Ve stejný den mají být kompletní stopětadvacítky, které jsou v gesci Zdeňka Schneiderwinda. Flattrack bude mít kalendář o den později po svém vlastním zasedání.

První liga přeborovým stylem nabídne deset podniků

Pardubice – 11. prosince
Pro účast v první lize 2015 ve stylu čtyřčlenných družstev se vyslovily pouze Pardubice a Praha. Nezbylo než se uchýlit k systému z roku 2010, kdy na ovále budou bojovat jednotlivci, přičemž nejlepší z nich budou brát body do klasifikace družstev. Petr Moravec, předseda VV SPD, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej sice mrzí odsun přeboru na druhou kolej, což je ovšem kompenzováno deseti prvoligovými závody.

„Je to z nouze ctnost, to je jediné, co se dá k tomu říct,“ komentuje Petr Moravec podobu první ligy pro rok 2015. Ovšem dvě čtyřčlenná družstva by proti sobě mohla zápolit jen stěží, zatímco individuální styl podpořily ještě Slaný, Mšeno a Březolupy.

„Bude mít pravidelný pořad,“ říká Petr Moravec na adresu první ligy 2015. „Hlásí se pět pořadatelů a bude deset závodů. Pro normální přebor bych jich měl tři. Mrzí mě, že přebor jde bokem, ale takhle je jistota, že jezdci budou závodit.“

Kalendář v pondělí:
Po termínech FIM a FIM Europe dodá poslední podklady do českého kalendáře sobotní pardubické jednání zástupců České republiky, Slovenska, Slovinska a Maďarska o podobě jadranských soutěží.

Jízdní řád české ploché dráhy posléze vzejde z pondělního jednání VV SPD. Dá se předpokládat jeho hladký průběh, protože kluby nahlásily své představy již předem.

Foto: Michal Kohout

V českých soutěžích 2015 zřejmě budou povoleny dva typy tlumičů výfuku

Pardubice – 7. prosince
Tlak na snižování hlučnosti plochodrážních motocyklů, které po celém světě závodí v sousedství obydlených zón, přiměl FIM v roce 2010 k zavedení nového limitu 115 decibelů. Počínaje sezónou 2015 se však v šampionátech světa bude používat nový tlumič s odlišnou vnitřní konstrukcí, jehož hlučnost při 11 tisících otáčkách nesmí překročit 112 dB/A, a přitom umožní závodníkům správnou kontrolu nad motocyklem. Výjimku budou mít pouze ledy a v České republice není vyloučeno povolení souběžné užívání starého typu.

Během října a listopadu proběhlo několik testů nových produktů a závěrečné zkoušky jsou naplánovány na prosinec. Schválené tlumiče se budou používat ve všech podnicích mistrovství světa, přičemž šampionáty na ledové dráze mají s ohledem na svůj lednový začátek roční odklad.

FIM slibuje, že schválené tlumiče ohlásí ještě před koncem roku, aby se mohly objevit na trhu v průběhu. Pokud nebude tlumič viditelně upravován nebo poškozen, bude jej možné používat ještě v sezóně 2019, přičemž však budou probíhat pravidelné namátkové kontroly.

A jak to bude v českých šampionátech, jejichž termínová podoba vzejde z pardubického zasedání příští sobotu? „Rozhodneme na zasedání VV SPD 15. Prosince,“ slibuje Petr Moravec a zároveň předjímá řešení. „Asi bude možné používat obojí, jak staré, tak nové.“

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

Tři borci se po skončení posledního mistrovského závodu ucházeli o titul letos již počtvrté

Březolupy, jedenáctý říjnový den letošního roku, druhé a zároveň závěrečné finále mistrovství republiky jednotlivců, rozjížďka s číslem sedmnáct. Startmaršál srovnal Josefa France, Matěje Kůse, Martina Gavendu a Václava Milíka. Připažil, poodešel a rozhodčí Pavel Kubeš zmáčkl startovací tlačítko. Matěj Kůs letí dopředu a pod svou přilbou si uvědomuje, že jej při jeho rychlosti již nikdo nedožene. Osazenstvo depa se tísní u modrého zábradlí a vzájemné pohledy vyjadřují jasně. Matěj je opět po čtyřech letech mistr! Jenže ve druhé zatáčce se Martin Gavenda po nájezdu Václava Milíka ocitne na zemi. Nikdo z přítomných prozatím nemůže tušit, že o tom, kdo letos vystřídá na mistrovském trůně Aleše Drymla, rozhodne až dvakrát opakovaný rozjezd. Historie už obdobné situace zažila a ne vždy je řešila dodatková jízda. Magazín speedwayA-Z se podíval na případy, kdy šampaňské ještě nestříkalo ani po skončení poslední rozjížďky posledního závodu.
Jediné lepší umístění navíc
První dva ročníku mistrovství republiky jednotlivců ještě pod jurisdikcí Autoklub republiky Československé se konaly v rámci velkých mezinárodních závodů na našem území. Naši závodníci brali mistrovské body dle umístění. Nejlepší jich dostal deset, na desátého zbyl jeden, zatímco cizinci logicky nebodovali vůbec.

Mistrovství republiky Československé v jízdě na plochých škvárových drahách, jak zněl oficiální název šampionátu, samozřejmě ve svých reglementech řešilo i otázku rovnosti bodů po posledním závodě. První kritérium byl větší počet lepších umístění v jednotlivých závodech, druhé potom vyšší počet lepších výsledků ve vzájemných jízdách.

Bodová rovnost nastala hned ve druhém ročníku v sezóně 1950, kdy po posledním podniku v Plzni měli pardubičtí Rudolf Havelka a Miloslav Špinka po čtyřiapadesáti mistrovských bodech. Rudolf Havelka však v Pardubicích, Brně a Třinci skončil jako nejlepší Čechoslovák, takže titul připadl jemu. Miloslav Špinka se tímto primátem mohl pochlubit pouze v Bratislavě a právě v Plzni.

Nešlo přitom jen o titul, ale také o velké peníze. O třiceti tisících si dnešní plochodrážní šampión může nechat jen zdát. Rozdíl oproti tehdejší měně je však nejen v nominální, ale především v reálné hodnotě.

Vyrovnaná šedesátá léta
Československá elita šedesátých let byla nesmírně vyrovnaná. A to ruku v ruce s malým počtem finálových závodů, z nichž se jeden ke všemu škrtal, zvyšovalo pravděpodobnost, že bude zapotřebí na konci šampionátu řešit bodovou shodu.

Mistrovské body zůstávaly zachovány, jako druhé kritérium však převážilo skóre z jednotlivých jízd. Přesně tato zásada byla uplatněna v srpnu roku 1963 při posledním závodě v Žarnovici u Luboše Tomíčka a Karla Průši. Závodník pražské Rudé hvězdy měl o dva malé body více než jeho žatecký soupeř a třetí titul byl jeho.

O dva roky později však shodou okolností rovněž v Žarnovici vstávaly sportovním komisařům vlasy hrůzou na hlavě při zjištění, že nejvíce mistrovských bodů v konečné klasifikaci má hned trojice závodníků.

Ze hry o titul vypadl jako první Antonín Kasper, protože měl o jeden malý bod méně než Luboš Tomíček a Pavel Mareš. Ve prospěch pátého a posledního titulu Pražana, jehož památku dodnes připomíná populární memoriál, rozhodlo, že se v trojdílné finálové sérii mohl chlubit dvěma skalpy Pavla Mareše. A prohrál s ním pouze jednou.

A do třetice z šedesátých let. Jan Holub první ze svých dvou titulů v sezóně 1968 vyhrál, protože měl o jediný malý bod více než Luboš Tomíček.

Další primát fenoména
Sedmdesátá léta se však nesla pod taktovkou Jiřího Štancla. Fenomenální borec rok co rok přesvědčoval ostatní československé závodníky, že jej mohou sice občas porazit, ale pravidelně porážet nikoliv.

I když mu obhajobu prvního primátu v roce 1971 překazil jeho klubový kolega a vrstevník Václav Verner, počínaje sezónou 1972 přicházel titul Jiřího Štancla se stejnou pravidelností jako Vánoce. V červnu 1981 měl na dohled jedenáctý primát celkem a desátý v řadě za sebou.

Do cesty se mu postavil Aleš Dryml. Vůbec poprvé v celé československé historii přišel ke slovu rozjezd o mistra republiky. A Jiří Štancl rozšířil úctyhodný seznam svých primátů o další, když se mu podařilo svého pardubického rivala dojet a předjet.

Mšeno se vymyká rutině jednodenních finálových vyvrcholení
V své seriálové podobě zažil šampionát republiky dodatkovou jízdu o mistra poprvé, ale také naposledy. Čtyři kola o titulu rozhodla až v devadesátém. Zářijové finále v Žarnovici uplavalo a první šampión z jediného závodu vzešel až počátkem října v náhradní lokalitě pražské Markéty.

Jenže po dvaceti jízdách měli Antonín Kasper a Zdeněk Tesař po čtrnácti bodech. V rozjezdu rozhodl start, díky němuž Antonín Kasper slavil svůj čtvrtý domácí individuální titul. Zdeněk Tesař poté zmizel na Britské ostrovy a na český mistrovský trůn se posadil až při svém ojedinělém návratu do našeho šampionátu o pět let později.

Mšeno za časů Oliby pořádalo čtyři finále v řadě, což je samo o sobě ojedinělé. Punc jejich zvláštnosti kromě premiéry umělého osvětlení v šestadevadesátém dodávají i dva tříčlenné rozjezdy o mistra. V tom prvním se prosadil Tomáš Topinka, o rok později zase Antonín Kasper.

Výjimečný šampionát musí nabídnout výjimečnou podívanou
V osmadevadesátém se finále jelo ve Slaném. A po explozi motoru Antonína Kaspera nepřipustil Bohumil Brhel ani stín pochybností, že by neměl k primátům z Čakovic 1992 a Chabařovic 1993 přidat další zářez. O rok později v Divišově si Michal Makovský počínal neméně suverénně.

Bodovou rovnost na svém konci nepřinesl ani návrat k seriálové podobě ve stylu velkých cen v v letech 2000 – 2001. A pak v následujících šesti sezónách byl pat po skončení šampionátu naprosto vyloučen. Aspirant na prestižní titul mistra republiky musel totiž nejprve postoupit do finálové jízdy a pak v ní porazit tři své stejně motivované protivníky.

Roku 2008 byl seriál zpátky a hned o rok později rozhodoval o šampiónovi opět rozjezd. Lukáš Dryml ve Svitavách nejenže vygumoval tříbodový náskok Josefa France, ale s pražským bojovníkem se posléze vypořádal také v rozjezdu.

V posledních třech letech rozjezd korunuje mistra až by se dalo říct, že standardně. Znovu můžeme pozorovat stejný stav jako před padesáti lety, kdy více vážných uchazečů má pouze dvě závodní příležitosti zaútočit na zlato.

I když Václav Milík směřoval ke svému druhému titulu stejně neomylně jako střelka kompasu k severnímu magnetickému pólu, díky pádu si situaci pořádně zkomplikoval. Na druhou stranu se dostal na čelo historických statistik.

Vyrovnal rekord Antonína Kaspera mladšího, který ke dvěma ze svých sedmi mistrovských titulů musel také do rozjezdu. Ovšem v celé historii českého plochodrážního sportu není nikdo jiný než on, kdo by na startovní rošt nejdůležitější dodatkové jízdy přijel pokaždé ve třech po sobě jdoucích letech.

Tři sekundy mohou stát titul
Individuální titul je stejně výjimečný jako za časů Hugo Rosáka, Luboše Tomíčka či Jiřího Štancla. A tak i současná plochodrážní garnitura produkuje kromobyčejnou podívanou. Přitom o zápisu mezi šestadvacet mužů, jimž se doposud povedlo ozdobit se titulem mistra republiky, rozhodují maličkosti.

Nevěříte-li, změřte si, jak dlouho trvá vyslovit slovíčka jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Dospějete k výsledku plus mínus tři sekundy. Přesně stejná doba stála Antonína Kaspera titul v jednašedesátém.

Konec čtvrtého finálového závodu v prastaré hornické Krupce jej zastihl se čtrnácti body. Jenže přesně tolik měli i Luboš Tomíček a František Richter. Tady však nešlo jen o vavřínové věnce, ale zejména o osm mistrovských bodů do závěrečné klasifikace. Kdo by je z této trojice dostal, slavil by zlato.

Aby to bylo horší, všichni tři měli stejnou bilanci umístění z jízd. Ke slovu přišel součet časů ze všech rozjížděk. Luboš Tomíček v něm byl o tři sekundy rychlejší, což mu garantovalo titul. Naopak Antonín Kasper obsadil až třetí příčku za Františkem Richterem.

Ironií osudu coby jeden z velikánů naší ploché dráhy nikdy nezískal žádný domácí titul, nepočítáme-li triumf Viktorie Žižkov v Poháru Světa motorů 1967. Ale abychom stanuli oběma nohama na pevné zemi, v jeho nejlepších letech mu československá plochodrážní scéna nenabízela tolik příležitostí jako dnes. Po zrušení ligy se mezi lety 1963 a 1968 konal pouze republikový šampionát jednotlivců.

Bodové shody na hrotu závěrečné klasifikace mistrovství republiky jednotlivců:

15. října 1950 Plzeň pat čtyřiapadesáti tabulkových bodů po šesti závodech vyřešil větší počet lepších výsledků, jichž měl Rudolf Havelka lepší než Miloslav Špinka
 
4. srpna 1963 Žarnovica po třech závodech měli Luboš Tomíček a Karel Průša po 140 mistrovských bodech – rozhodly body z jízd Luboš Tomíček 29 vs. Karel Průša 27
 
8. srpna 1965 Žarnovica po třech závodech se Luboš Tomíček, Pavel Mareš a Antonín Kasper dostali na 180 mistrovských bodů – body z jízd vyřešily třetí místo Antonína Kaspera (41), jelikož zbývající dva jich měli dvaačtyřicet – Luboš Tomíček získal titul, protože na dráze dvakrát Pavla Mareše porazil
 
16. června 1968 Polepy Jan Holub a Luboš Tomíček se po čtyřech závodech ocitli na čele s dvaatřiceti body – ve prospěch jihočeského závodníka rozhodl jediný bod součtu skóre jízd
 
28. června 1981 Plzeň po čtyřech závodech měli Jiří Štancl a Aleš Dryml po pětapadesáti bodech – Jiří Štancl získal svůj desátý titul v řadě, když svého protivníka v průběhu rozjezdu předjel
 
9. října 1990 Praha první ročník šampionátu s jediným finálovým podnikem zakončili Antonín Kasper a Zdeněk Tesař se čtrnácti body – v rozjezdu se prosadil pražský závodník
 
17. srpna 1996 Mšeno rozjezd třináctibodové trojice přinesl výsledek Tomáš Topinka, Antonín Kasper a Bohumil Brhel
 
15. srpna 1997 Mšeno finále ve Mšeně přineslo tříčlenný rozjezd třináctibodových, jenž skončil pořadím Antonín Kasper, Bohumil Brhel a Václav Milík
 
12. září 2009 Svitavy Lukáš Dryml v dodatkové jízdě porazil Josefa France
 
6. října 2012 Mšeno Václav Milík v rozjezdu odstartoval na Lukáše Drymla
 
25. září 2013 Plzeň Aleš Dryml v rozjezdu odvedl Václava Milíka
 
11. října 2014 Březolupy ve druhém opakování rozjezdu dojel Václav Milík před Josefem Francem a Matějem Kůsem

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a archív autora

České ledy dávají prostor operativním řešením

Pardubice – 25. listopadu
Osm podniků v šesti lokalitách by mělo tvořit kalendář obou šampionátů republiky na ledové ploché dráze. Podmiňovací způsob je na místě, jelikož dosavadní průběh podzimu odpovídá loňskému roku, v němž se paní Zima vyhnula Čechám velikánským obloukem. Prostor operativnímu řešení dalo i dnešní jednání VV SPD s jezdci a pořadateli závodů na ploché dráze, z něhož vzešly nejen termínové kalendáře, ale i nominace pro mistrovství světa.

Jelikož loni nemohlo být na mistrovství republiky ani pomyšlení, výsledky šampionátu z Hamru na Jezeře v únoru 2013 jsou bernou mincí pro letošní reprezentační vesty. Úřadující šampión Jan Klatovský byl nominován rovnou do challenge v St. Johannu. Jeho starší bratr Antonín, jenž se po roční pauze vrací do závodění naplno, vyrazí do kvalifikace v Hallstaviku. Sestava národního týmu bude upřesněna do 20. ledna spolu s nasazením pro mistrovství Evropy.

Pokud se týká českých závodů, pořadatelé z Růžené, Hamru na Jezeře, Mělic, Holic v Čechách, Kopřivnice a Nepomuku dali dohromady čtyřdílné šampionáty jednotlivců a dvojic. „Veškeré náhradní termíny budou řešeny operativně,“ uvědomuje si Petr Moravec, předseda VV SPD, klíčovou úlohu počasí. „Pro šampionát družstev platí, že v případě příznivých podmínek může být počet závodů navýšen. Mistrovství republiky však musí skončit nejpozději k 28. únoru.“

Kalendář českých ledů pro rok 2015:

MEZ MR: 3.1. Růžená
  18.1. Nepomuk
  24.1. Hamr na Jezeře
  25.1. Holice v Čechách
 
MEZ MR dvojic: 31.1. Kopřivnice
  7.2. Růžená
  8.2. Mělice
  14.2. Hamr na Jezeře

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)