Archiv pro rubriku: MČR

MČR 250 ccm, přebor jednotlivců

Eduard Krčmář dobyl také Markétu s vylepšeným make upem

Praha – 23. června
Rekonstruovanou dráhu na Markétu viděli mnozí na snímcích, závodníci se po ní prošli, ale plochodrážní motocykl na ní vyjel až během dnešního čtvrtého přeboru o pohár AČR. Reakce z jednotlivých boxů byly různé, každopádně výsledková listina se zajímavě promíchala. A lidé v ochozech se stali svědky mnoha překvapení. Kupříkladu hned v rozjížďce s číslem jedna Jan Macek odvedl Josefa France, který se před něho nedokázal dostat. Věci z pod své kontroly nepustil Eduard Krčmář. Ve čtvrté jízdě na něho sice odstartoval Zdeněk Holub, jenže slánské eso již v úvodním výjezdu vykročilo za svým čtvrtým patnáctibodovým maximem. I dvě porážky nesebraly druhé místo Josefu Francovi. Na nejnižší stupínek pódia, kdyby ovšem vzhledem k protikoronavirovým opatřením na Markétě bylo, vykročil Zdeněk Holub, který v rozjezdu předčil Hynka Štichauera. Doprovodné klání mistrovských dvěstěpadesátek vyvrcholilo dvojicí dodatkových jízd. Nejlépe se umístil Adam Bednář, jenž skvěle navázal na svůj předchozí triumf z malé Markéty.

Nejlepší trio z hlavního závodu: Josef Franc, Eduard Krčmář a Zdeněk Holub

Eduard Krčmář, kdo jiný?!

Luboš Krejča dnes absolvoval první závod s pětistovkou

Trvalo to rok. Samozřejmě nepočítáme-li zářijový Memoriál Luboše Tomíčka, jenž byl sám o sobě velkým provizoriem, tak se na Markétě dvanáct měsíců kvůli rekonstrukci nezávodilo. Ba co víc, ani netrénovalo. Čtvrtý přeborový podnik byl proto dnes prubířským kamenem úplně pro všechny, domácí závodníky nevyjímaje.

Po tréninku patřila první závodní zkušenost s předělanou tratí účastníkům kvalifikace. Skoro polovina jejích účastníků se během včerejška či dneška omluvila. Ke slovu přišla osvědčená formule, jež na tři místa v hlavním závodě přivede vítěze každé z trojice rozjížděk. Na dva poslední pak zbyly vesty náhradníků.

Na úvod se prosadil Vojtěch Zamazal. Nechal za sebou Rastislava Ciferského a Jakuba Exlera již s vylétnutím pásky. Vzápětí si Jan Macek nemohl neporadit s Lubošem Krejčou, který dnes vyrazil vstříc závodnímu debutu v sedle pětistovky. Větším dramatem proto lákala třetí jízda, v níž se sešli závodníci zhruba stejných zkušeností a ambicí.

Daniel Klíma (červená) vede před Václavem Kvěchem (modrá), Vojtěchem Zamazalem (bílá) a padajícím Rastislavem Ciferským (žlutá)

Jenže Rastislav Ciferský nenechal vůbec nic náhodě. Rychle vypálil do vedení a dvojici domácích juniorů nechal vesty se sedmnáctkou a osmnáctkou. Pakliže by si však někdo stěžoval, že postrádá ono drama, hned rozjížďka s číslem jedna musela jeho přání uspokojit více než vrchovatou měrou.

Jan Macek popisuje své vítězství nad Josefem Francem v rozjížďce s číslem jedna:

„Dobře jsem odstartoval. Líp než jsem čekal. Trošku soustředění na startu a bylo to. Nechtěl jsem udělat chybu a vyšlo to, jak jsem si přál. Vyučený už jsem a teď se jen soustředit na plochou dráhu.“

Eduard Krčmář míří ke svému prvnímu dnešnímu vítězství před zraky Zdeňka Holuba a Hynka Štichauera

Jan Macek v první jízdě odpálil s rutinou zkušeného mistra. Takového, jako měl za sebou. Josef Franc mu nedopřál klidu, ovšem kopřivnický odchovanec neudělal jedinou chybičku. A svou výhrou nad českým exmistrem dal divákům příběh, který rozhodně neodezněl s jejich odchodem z ochozů.

Start však nebyl alfou a omegou dnešního úspěchu. Ondřej Smetana jej měl ve druhé jízd nejlepší, přesto však Jan Kvěch držel vnitřní čáru. A ve druhé zatáčce mu první příčku sebral. Ale Daniel Klíma vyhrál rozjížďku s číslem tři stylem start – cíl. Dokonce dvakrát, protože ve druhé zatáčce upadl Rastislav Ciferský a jelo se znovu.

Sérii uzavřel Eduard Krčmář, který v prvním zatáčce objel Zdeňka Holuba. Slánské eso bylo nazpět na ovále hned po první pauze a tentokrát hrálo velké sólo. Jan Macek se dostal na dva body, až když Jaroslavu Petrákovi na začátku třetího kola prasknul řetěz. Úvodní triumf už neobhájil nikdo.

Josef Franc (bílá) se od Jana Kvěcha (žlutá) zaskočit nenechal

Janu Kvěchovi zatnul tipec Josef Franc. A málem i Daniel Klíma, který se po startu dostal dopředu. Josef Franc ho předčil vnějškem první zatáčky. Junior pražské Markéty posléze podlehnul rovněž soustředěnému tlaku Jana Kvěcha, který se v nájezdu do druhého okruhu přehnal okolo něho pro dva body.

Stouply také hodnoty akcií Ondřeje Smetany a Hynka Štichauera. Pražan si vyvzdoroval vítězství v sedmé jízdě na Zdeňku Holubovi. Tlačil na něj celé úvodní kolo, v první zatáčce druhého navedl svůj motocykl pod něho. Oba sokové projeli bok po boku celou rovinku, aby ve druhém oblouku říkalo vedení pane Ondřeji Smetanovi. Pardubičan vzápětí opanoval rozjížďku s číslem osm.

„Už nejedu jen na osmdesát procent,“ svěřoval se. A vskutku v rozjížďce s číslem devět uhlídal permanentně dotírajícího Jana Kvěcha. Sotva je Stanislav Klenovec odmával šachovnicovou vlajkou, oba měli po sedmi bodech. Předčil je jen Josef Franc. Přitom nechybělo moc a také on měl stejně jako oni.

Prašnou cejchu od zadního kola vedoucího Hynka Štichauera chytají Petr Chlupáč, Martin Gavenda a Rastislav Ciferský

Josef Franc sice do rozjížďky s číslem deset nejlépe odstartoval, avšak v úvodním výjezdu jej Zdeněk Holub vytlačil až na mantinel. Nicméně Josef Franc udeřil spodní stranou druhého oblouku. Doslova se líbal s vnitřní čárou, ale svého soupeře podjel. Poslední slovo třetí pětiny pronesl Eduard Krčmář.

U pásky slezl ze svého motocyklu, aby si připravil lepší kolej. Vzápětí z ní odfáral jak blesk. Daniel Klíma na vnitřní straně první zatáčce měl úplně minimální šanci dostat se dopředu stejně jako Ondřej Smetana na venku. Slaňák již počtvrté v řadě osaměl na čele průběžné klasifikace přeborového podniku.

 

Boj až za konec

Eduard Krčmář vede před Josefem Francem a Petrem Chlupáčem

Boj o stupně vítězů se ovšem teprve lámal vedví. Ondřej Smetana byl o tom přesvědčen, když po sólu v rozjížďce s číslem třináct jeho skóre stouplo na devět. Vzápětí si Eduard Krčmář skoro lehnul na Josefa France v první zatáčce, aby se dostal zase do čela. Slaňák pokračoval dále bez ztráty bodu, Pražan jich měl deset.

Tuto hodnotu vyrovnal Hynek Štichauer v patnácté jízdě. Bleskovým startem zaskočil i Daniela Klímu, jemuž poté k předjetí nepomohla ani obrovská bojovnost. A pak se v rozjížďce s číslem šestnáct vytáhnul Zdeněk Holub.

Z pozice u mantinelu se srdnatě, razantně a efektivně nahrnul do čela. Ondřej Smetana si něco takového nenechal líbit. Útočil, útočil, snažil se, seč mohl. Ve třetím kole vedoucího Zdeňka Holuba takřka předjel, ale nakonec zaknihoval druhé místo. V aktuální klasifikaci měl devět bodů ostatně jako Zdeněk Holub a Petr Chlupáč, jehož dnešním maximem se stalo vítězství v jedenácté jízdě nad Martinem Málkem.

Zdeněk Holub komentuje svůj triumf v šestnácté jízdě:

„Dráha se už zlepšila, dá se na tom závodit.“

Hynek Štichauer (červená) vodí Daniela Klímu (modrá), Martinem Málkem (modrá) a Jaroslavem Petrákem (žlutá)

Zdeněk Holub se s dráhou evidentně sžil a v rozjížďce s číslem sedmnáct slavil další triumf ve stylu start – cíl. Daniel Klíma jej nestačil podjet v úvodním oblouku, navíc se sám dostal do zaměřovače Petra Chlupáče. Ten se vskutku ve druhém výjezdu mihnul na druhé příčce, než jej ovšem Daniel Klíma zase poslal za svá záda.

Osmnáctá jízda rozhodla, že se dnešní program prodlouží o dodatkovou jízdu. Josef Franc si hladkým primátem potvrdil závěrečnou druhou příčku. Hynek Štichauer však odolal tlaku Ondřeje Smetany, čímž se dostal na stejnou úroveň se Zdeňkem Holubem.

Nepředpokládalo se, že by Eduard Krčmář v rozjížďce s číslem devatenáct uhnul z vítězné cesty. Jan Kvěch měl možná jiný názor, avšak na Slaňákův výfuk se díval již od prvních metrů. A tak i čtvrtý přeborový podnik měl stále stejného vítěze.

V rozjezdu s Hynkem Štichauerem (bílá) Zdeněk Holub (červená) nezaváhal

O chvilku později se na třetí příčku natáhl Zdeněk Holub. Opět odstartoval způsobem sobě vlastním. A když Hynka Štichauera v prvním výjezdu brutálně vezl až k mantinelu, nemohlo být o výsledku sebemenších pochyb.

 

Čtyři čtvrtlitry ve dvou rozjezdech

Jan Hlačina (červená) ujíždí Vojtěchu Šachlovi

Po omluvě Jana Jeníčka se v pražských boxech sešlo sedm mladíků s motocykl o objemu 250 ccm. Úvod patřil Janu Hlačinovi, jenž přistřihnul křídla ambicí Vojtěcha Šachla. Hned nato kraloval Adam Bednář, který si do cíle přivedl Jaroslava Vaníčka a Bruna Belana jako na provázku.

A pak se vše začalo promíchávat jako beton v míchačce. Bruno Belan nedělal ve třetí jízdě žádné štráfy se skalpem Jana Hlačiny. V rozjížďce s číslem čtyři oplatil Jaroslav Vaníček předchozí prohru Jaroslavu Vaníčkovi. Škoda, že Vojtěch Šachl trošku zaspal na startu, takže stačil předjet pouze Josefa Novotného zkraje druhého kola.

Adam Bednář (žlutá) v duelu s Jaroslavem Vaníčkem (bílá)

V půli závodu tím pádem byla na čele celá trojice pětibodových borců. Z nich za vítězstvím vykročil nejrychleji Adam Bednář. S letem pásky rozjížďky s číslem pět vyrazil na první místo před Jana Hlačinu a Vojtěcha Šachla. Vzápětí s ním srovnal krok Jaroslav Vaníček, když opanoval šestou jízdu.

Jejich duel pokračoval i nadále. Jaroslav Vaníček nedal šanci Vojtěchu Šachlovi v sedmé, Adam Bednář zase zpacifikoval Bruna Belana a Jana Hlačinu v osmé jízdě. Než se však oba borci utkali v rozjezdu, další dodatková jízda musela rozhodnout pořadí na třetím a čtvrtém místě.

Bruno Belan rozjezd nedokončil vinou pádu
Bruno Belan rozjezd nedokončil vinou pádu

Do jejího vývoje si Jan Hladina nenechal vůbec mluvit. Rychle se usadil v čele, Bruno Belan navíc v posledním kole upadl a poranil si pravou ruku. Stejně nekompromisně si vzápětí počínal Adam Bednář. Odstartoval na Jaroslava Vaníčka a po odpoledním triumfu na malé dráze opouštěl Markétu jako dvojnásobný vítěz.

 

Hlasy z depa

Eduard Krčmář opět ukázal všem záda

„Daří se,“ usmíval se Eduard Krčmář. „Dráha dneska trošičku divoká, ale delší přestávka krapet pomohla. Byla těžká, ale dalo se na tom jet. Měl jsem dobrý starty. Snažil jsem se jet optimální stopu, to bylo důležitý.“

„Čóro, móro, nikdo tu netrénoval“ vystihnul dnešní podnik Josef Franc.“Trénink byl až při závodech. Bylo to hodně náročný a mladší generace měla lepší koule. Za svůj výsledek se nemůžu stydět, vítězům gratuluju.“

„Dráha divoká,“ nechal se slyšet Zdeněk Holub. „Dneska divočina, ale lítal jsem pěkně. Pak se dráha zlepšila, dalo se na tom závodit. Musím sbírat body, pak je to dobrý. Jsem spokojenej‘.“

Hynek Štichauer byl spokojen

„Dobrý,“ byl Hynek Štichauer spokojený. „Dneska nejlepší výsledek letos. Bedna mě mrzí, vyskočil bych si tam, ale stejně dneska není vyhlášení. V celkový klasifikaci je to taky jedno, počítaj‘ se body. Formu potřebuju směřovat na lepší závody, jestli letos nějaký budou. Z mý strany to bylo dneska lepší, už to nebylo jen na osmdesát procent.“

„Takovej‘ normální tréninkovej‘ závod,“ nechal se slyšet Jan Kvěch. „Poprvý na takový dráze. Jiný poloměry a tak. Vyzkoušel jsem si to, ale myslím, že by bylo potřeba trať pozměnit. Bylo to pískovitý, dělaly se duny. Kdo odstartuje a jede v dírách, nikdo ho nepředjede. Chtělo to víc kropit, aby byla hlubinka. Myslím, že materiál je super, ale to nechám na jinejch‘ lidech.“

Ondřej Smetana (bílá) na úvod Zdeňka Holuba (modrá) porazil, ale na konci závodu bylo všechno obráceně

„Dneska to byla škoda, že jsem jen dva body od bedny,“ litoval Ondřej Smetana. „Ale to jsou závody. Dráha byla těžká, ale měl jsem to zvládnout líp. Je to přebor, lepší trénink. Už aby začaly dobrý závody, třeba slovenskej‘ mistrák.“

„Hrozný,“ odtušil Daniel Klíma. „Rozbitý, ale ke konci se to dalo. Na tu hrůzu dobrý, čekal jsem horší výsledek, ale bylo to dobrý. Netrénoval tady nikdo.“

 

Eduard Krčmář vede před Martinem Málkem a Rastislavem Ciferským

Kvalifikace:

1.j 2.j 3.j
1. Vojtěch Zamazal, Slaný 1.
2. Jan Macek, Praha 1.
3. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica 2. 1.
4. Luboš Krejča, Praha 2. 2.
5. Jakub Exler, Praha 3. 3.

Poznámka: v pondělí se omluvili Pavel Kuchař a Michal Baštecký, v úterý také František Klier

Jan Macek (červená) na úvod servíruje překvapení nejen Josefu Francovi (modrá)

Hlavní závod:

1. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 3 3 15
2. Josef Franc, Praha 2 3 3 2 3 13
3. Zdeněk Holub, Praha 2 2 2 3 3 12+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice 1 3 3 3 2 12+2
5. Jan Kvěch, Praha 3 2 2 2 2 11
6. Ondřej Smetana, Praha 2 3 1 3 1 10
7. Daniel Klíma, Praha 3 1 2 2 2 10
8. Jan Macek, Praha 3 2 1 2 0 8
9. Petr Chlupáč, Praha 1 2 3 1 1 8
10. Martin Málek, Březolupy 1 1 2 1 1 6
11. Filip Hájek, Praha R 0 1 1 3 5
12. Jaroslav Petrák, Pardubice 0 E 1 0 2 3
13. Martin Gavenda, Březolupy R 1 0 1 1 3
14. Václav Kvěch, Plzeň 2 0 0 0 X 2
15. Vojtěch Zamazal, Slaný 1 1 0 0 0 2
16. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica X 0 0 F 0 0
17. Luboš Krejča, Praha (res) DNR
18. Jakub Exler, Praha (res) DNR

Poznámka: v pondělí se omluvil Daniel Šilhán, jemuž lékaři předepsali antibiotika na ránu na tváři inkasovanou při pádu v Plzni

Zdeněk Holub (žlutá) odolává Janu Kvěchovi (modrá)

Průběžné pořadí seriálu:

PCE PLZ SLA PHA TOT
3.6. 14.6 18.6. 23.6.
1. Eduard Krčmář, Slaný 15 15 15 15 60
2. Josef Franc, Praha 12 14 14 13 53
3. Zdeněk Holub, Praha 9 12 9 12 42
4. Ondřej Smetana, Praha 12 10 10 10 42
5. Hynek Štichauer, Pardubice 10 9 9 12 40
6. Petr Chlupáč, Praha 11 12 9 8 40
7. Daniel Klíma, Praha 8 9 11 10 38
8. Martin Málek, Březolupy 11 10 7 6 34
9. Filip Hájek, Praha 8 6 5 5 24
10. Jan Kvěch, Praha – – 12* 11 23
11. Jaroslav Petrák, Pardubice 5 4 4 3 16
12. Václav Kvěch, Plzeň 5 4 5 2 16
13. Jan Macek, Praha – 5* – 8* 13
14. Martin Gavenda, Březolupy 3 – 6* 3 12
15. Daniel Šilhán, Pardubice 5 3 2 o 10
16. Pavel Kuchař, Praha 4* 0 1 o-Q 5
17. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica – 5* – – 5
18. Vojtěch Zamazal, Slaný – 0* NQ 2* 2
19. Jakub Exler, Praha 1* 1* NQ DNR* 2
20. Michal Baštecký, Praha 1* 1 o-Q o-Q 2
21. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica – – 1* 0* 1
22. Luboš Krejča, Praha – – – DNR* 0
23. Patrik Linhart, Slaný – – 0* – 0
24. František Klier, Divišov – – 0* o-Q 0
25. Milan Dobiáš, Slaný INJ – – – 0

Poznámka: prvních dvanáct má zajištěnou účast v dalším závodě bez kvalifikace; * účastník kvalifikace; INJ zraněn v tréninku; o = přihlášen, ale omluven, o-Q = dtto v kvalifikaci; NQ = nekvalifikoval se

Nadmíru spokojená trojice: Adam Bednář, Petr Bednář a Eduard Krčmář starší

MR 250 ccm:

1. Adam Bednář, Praha 3 2 3 3 11+3
2. Jaroslav Vaníček, Praha 2 3 3 3 11+2
3. Jan Hlačina, Pardubice 3 2 2 1 8+3
4. Bruno Belan, Slaný 1 3 2 2 8+F
5. Vojtěch Šachl, Chabařovice 2 1 1 2 6
6. Josef Novotný, Pardubice 1 0 1 0 2
7. Juraj Šuška, SK – Žarnovica 0 1 0 1 2

Poznámka: z původně přihlášených byl omluven Jan Jeníček

Adam Bednář vede před Jaroslavem Vaníčkem a Bruno Belanem

Průběžné pořadí seriálu:

PCE SLA PHA TOT
3.6. 18.6. 23.6.  
1. Jaroslav Vaníček, Praha 20 20 18 58
2. Adam Bednář, Praha 16 16 20 52
3. Jan Hlačina, Pardubice 14 18 16 48
4. Vojtěch Šachl, Chabařovice 18 14 12 44
5. Josef Novotný, Pardubice 10 9 10 29
6. Bruno Belan, Slaný – 12 14 26
7. Jan Jeníček, Pardubice 12 10 – 22
8. Juraj Šuška, SK – Žarnovica – 8 9 17

Poznámka: body se přidělují dle klíče 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – 0

Jan Hlačina (červená) si v rozjezdu právě vyšlápnul na Bruna Belana (bílá)

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

MR 125 ccm

Kraloval Adam Bednář

Praha – 23. června
Sluníčko na obloze se snažilo ze všech svých hřejivých sil, aby vynahradilo předchozí deštivé dny a konečně zaplašilo jakékoliv pochybnosti, jestli se bude vůbec závodit na ploché dráze. Pražské úterý třech kubatur odstartovali kolibříci úvodním dílem svého mistrovství republiky na krátkých tratích. Hned v úvodním výjezdu první jízdy se k zemi poroučel Jaroslav Vaníček. Obhájce všech možných stopětadvacítkových titulů byl sice diskvalifikován, nakonec však v prestižním finále A nescházel. Musel se ovšem v rozjezdu vypořádat s Adamem Nejezchlebem, jehož ambice rovněž ochladil let vzduchem. Jenže dnes malá Markéta patřila Adamu Bednářovi. Domácí závodník konečně prolomil svou letošní smůlu a na své čtyři triumfy v základní části navázal bezchybným triumfem v áčku. Jaroslav Vaníček v něm uhlídal za svými zády Matěje Frýzu, jenž i na prahu léta potvrzuje velkou formu.

Adam Bednář neztratil ani jeden bod

Problémy šampióna

Štěpán Ševčík vede před Josefem Černým a Dominikem Hrbkem

Něco takového rozhodně nečekal vůbec nikdo! Jaroslav Vaníček na ouverturu šampionátu českých stopětadvacítek na krátké dráze netrénoval. Když však páska vůbec poprvé vystřelila vstříc prosluněnému pražskému nebi, vyrazil dopředu jako šipka. Dobře tušil nebezpečí v osobě Matěje Frýzy. Že se ale bude zvedat ze země již v úvodním výjezdu, bylo asi tak pravděpodobné jako, že na malé Markétě přistane létající talíř zelenkavých mimozemšťanů.

A přece! „Vůbec nevím, fakt nevím,“ krčil rameny nad všemi otázkami, co vlastně vyváděl, že za obhajobou titulu vyrazil pádem. Pochopitelně byl diskvalifikován a první trojka dnešního dne přistála na kontě Matěje Frýzy. Stejnou číslicí se v rychlém sledu mohli chlubit také Adam Nejezchleba, Adam Bednář a Štěpán Ševčík.

Josef Novotný (modrá) a Petr Marek (červená) si nedarovali ani centimetr zadarmo

Upřímně řečeno, velkou námahu je to nestálo. Boj o vítězství nabídla až rozjížďka s číslem pět. V ní se vedení ujal Petr Marek. Ale stejně ambiciózní plány živil rovněž Josef Novotný. Dostal se dopředu v první zatáčce a udržel se na něm drobné krizovce navzdory.

Jaroslav Vaníček dorazil do cíle jako vítěz až v šesté jízdě. Nezbylo mu nic jiného, než neustále vítězit, přičemž mu bylo jasné, že devět bodů na finále A stačit nemusí. Navíc jeho nejbližší soupeři nehodlávali vyznávat kompromis. Matěj Frýza triumfoval v sedmé jízdě stylem start – cíl. Adam Bednář hned vzápětí objel Petra Marka, jenž se opět mohl pochlubit skvělým postřehem na let pásky, již v první zatáčce.

Jaroslav Vaníček musel dohánět velké zpoždění

Adam Nejezchleba si nenechal na vítězství sáhnout ani v deváté jízdě. A aby těch neporažených nebylo málo, v rozjížďce s číslem deset si svou druhou trojku přivezl také Štěpán Ševčík. V půli základní části tak hořkost porážky nepoznali rovnou čtyři závodníci.

 

Expres Vaníček dohání zpoždění

Plzeňský gang v akci: Matěj Frýza má za sebou Olivera Schmida a Josefa Černého

Jenže rozpis začal jejich ambice drtit. Kvůli pádu Josefa Novotného se musela opakovat jedenáctá jízda. Jaroslav Vaníček byl v obou případech vpředu. Sebral bod Štěpánu Ševčíkovi a zvýšil naději, že jeho rychlík navzdory zpoždění přece jen dojede na konečnou áčka.

Matěj Frýza se udržel na čele výhrou ve dvanácté jízdě, v níž nadchnul Oliver Schmid svým soubojem s Josefem Černým. Další dva neporažení na sebe narazili ve čtrnácté jízdě. Adam Bednář vystřihl dokonalý start, avšak svého jmenovce Nejezchlebu měl stále za sebou.

Létající Adam Bednář

Do jejich duelu se však nerozpakoval promluvit Petr Marek. A když se Adam Nejezchleba pokoušel zlepšit své třetí místo, na začátku druhého okruhu spadl a dočkal se vyloučení. Během repete Adam Bednář odvedl Petra Marka. A když vzápětí nenašel sobě rovného v šestnácté jízdě, stal se prvním účastníkem finále A.

Druhým byl Matěj Frýza. Devatenácté jízda se opakovala pro pád Olivera Schmida a on byl pokaždé vpředu. Ani drobné zakolísání v poslední zatáčce jej nemohlo připravit o dvanáctibodové maximum. Zato s třetím borcem na startovním roštu o pořadí na stupních vítězů to nebylo jednoduchá.

Jaroslav Vaníček vede v rozjezdu s Adamem Nejezchlebou

Adam Nejezchleba s dokonalou rutinou dojel první do cíle sedmnácté jízdy. A když šachovnicová vlajka v rozjížďce s číslem dvacet jako první pozdravila Jaroslava Vaníčka, neměli si oba co vyčítat. Devět bodů, tři trojky, jedna diskvalifikace, ve společné jízdě se neutkali.

Jediné východisko z patové situace proto přinesl rozjezd. A tady už Jaroslav Vaníček nezaváhal a Adama Nejezchlebu odvedl. Být barokním šlechticem, do velkolepého chrámu pro anděle strážné by se musel pořádně vysypat.

 

Adam Bednář nepíše laciné slaďáky

Karel Průša (7) se ujímá vedení ve finále C před Josefem Novotným (14) a Josefem Černým (11)

Ve finále A Štěpánka Nyklová prokázala, že má velké srdce, když si po vylétnutí pásky nekompromisně vyšlápla na Olivera Schmida. Inu, rok zkušeností navíc je znát. A plzeňský nováček se dnes podruhé ocitnul na zemi.

Petr Marek mohl zase plným právem litovat dvacáté jízdy, kde trčel nejen za létajícím Jaroslavem Vaníčkem, nýbrž i za druhým Dominikem Hrbkem. Mít bod navíc, jel by céčko. Za daných okolností však musel vzít zavděk triumfem ve finále D. Marián Jirout v něm profitoval z trablů Antonína Ptáka a na sklonku druhého kola mu sebral druhou příčku.

Adam Nejezchleba (červená) jezdí první ve finále B před Dominikem Hrbkem (bílá) a Štěpánem Ševčíkem (modrá)

Karel Průša se výtečně prezentoval v céčku, kde nedal ani náznak šance Josefu Novotnému a Josefu Černému. Adam Bednář vzápětí projel čtyři kola na čele finále B. V jeho úvodním výjezdu Dominik Hrbek objel Štěpána Ševčíka. Mohl přitom hovořit o štěstí, že mu matka napínáku řetězu upadla až po průjezdu cílem.

Být dnes na malé Markétě hollywoodský filmový štáb, smůla Jaroslava Vaníčka by skončila vítězstvím. Jenže Adam Bednář není scénáristou laciných příběhů a vzal všechno do svých rukou. Hned po startu se usadil ve vedení. Jaroslav Vaníček skončil druhý před Matějem Frýzou, který má však na něho v aktuální klasifikaci náskok jednoho bodu.

Pád Jaroslava Vaníčka v rozjížďce s číslem jedna byl jedním z klíčových momentů dnešního závodu
E D C B A TOT
1. Adam Bednář, Praha 3 3 3 3 6 18
2. Jaroslav Vaníček, Praha X 3 3 3 4 13
3. Matěj Frýza, Praha 3 3 3 3 2 14
4. Adam Nejezchleba, Ch. 3 3 X 3 3 12
5. Dominik Hrbek, Pardubice 2 2 3 2 2 11
6. Štěpán Ševčík, Plzeň 3 3 2 1 1 10
7. Karel Průša, Slaný 2 1 3 2 3 11
8. Josef Novotný, Pardubice 3 2 X 2 2 9
9. Josef Černý, Plzeň 1 2 1 3 1 8
10. Petr Marek, Chabařovice 2 2 2 1 3 10
11. Marián Jirout, Pardubice 2 1 2 2 2 9
12. Antonín Pták, Plzeň F 1 2 2 1 6
13. Štěpánka Nyklová, Slaný 1 2 1 1 3 8
14. Oliver Schmid, Plzeň 2 E 2 X F 4

Poznámka: při bodové rovnosti rozhodl o finále A rozjezd s pořadím Jaroslav Vaníček, Adam Nejezchleba

Adam Bednář vede finále A před Jaroslavem Vaníčkem a Matějem Frýzou

Foto: Antonín Škach

Josef Novotný odráží Petra Marka
Historie, MČR Na dlouhé dráze, MS Na dlouhé dráze

Václav Maxim – muž, který spadl z nebe

 

Je Neděle 10. května. Na kilometrovém pískovém oválu v Mariánských Lázních se v dopoledním slunku prohání traktor a pečlivými obloučky připravuje dráhu v nájezdu do druhé zatáčky. Dnes se zde měl konat závod mezinárodního mistrovství ČR na dlouhé dráze. Ale nekoná. Ačkoliv by ještě před několika měsíci málokdo našel souvislost mezi pořádáním závodů na ploché dráze v Čechách a konzumací netopýrů ve městě Wu-chan v čínské provincii Chu-pej…, je tomu tak. Epidemiologická opatření sice odsunula český mistrák na náhradní červencový termín, ale Mariánské Lázně nabízejí daleko víc než jen plochou dráhu, tak proč rušit plánovaný víkend. Když Vás kroky přeci jen zavedou na Úšovický stadión, máte velkou šanci narazit v depu na vysokého prošedivělého muže s brýlemi, který tam má pronajatou jednu z garáží jako dílnu. Je to Václav Maxim. Čerstvý šedesátník s úsměvem zvedne hlavu od práce a možná vás i provede po svém království. Tam, kde teď parkuje motorové rogalo, stával kdysi plochodrážní motocykl na dlouhou dráhu s blatníky od mistra světa Simona Wigga. Posadil jsem se na židli před garáž a zaposlouchal se do vyprávění o ploché dráze i létání.

Václav Maxim je jednou z ikon ploché dráhy v Mariánských Lázních

Krádež motocyklu udělala z motokrosaře plochodrážníka

„Jako dítě jsem chtěl hrozně lítat, ale to bylo bez šance,‟ vrací se Václav Maxim do doby před téměř padesáti lety. „Stavěl jsem aspoň modely letadel. S plochou jsem začínal kolem roku 1983. Jako kluk jsem se na ni chodil dívat. Původně jsem začínal s motokrosem, ale ukradli mi motorku. Byl jsem bez peněz a koukal, co bych mohl dělat. Tady v klubu bylo zázemí. Měli jsme s kamarádem motorku na půl. Střídali jsme se, jeden závodil, druhý mu dělal mechanika. Motorka byla kraťas, jezdili jsme na oválu tady kousek od stadionu v Úšovicích. Zkoušel jsem tu krátkou motorku i na dlouhém ovále. Viděl mě Ladislav Emler a povídá: ‚ten je jasnej na dlouhou.‛ Jenže já pak ve čtyřiaosmdesátým roce odešel. Nelíbily se mi ty poměry tady v klubu. Vrátil jsem se až v roce 1987, ale pořád jsem jezdil krátkou, jezdili jsme do Plzně. Dlouhou jsem zkusil až o rok později, ale nedostal jsem se přes jarní kvalifikaci do mistráku. V půlce sezóny tady měli Pražáci soustředění a Milan Špinka se mě ptá, proč nejezdíme taky. Povídám, že jsme se jim tam nechtěli plést. Ale on, že ne. Ať se mezi ně zařadíme. Tohle soustředění mi hodně pomohlo. Poslední závod mistráku se jel až v září. Den před závodem jsem na něčem pracoval v depu, když za mnou přišli, jestli mám připravenou motorku. Já na to: proč jako, když stejně nepojedu. Ale jeden jezdec prej vypad na zranění, tak jsem se dostal do mistráku. Honem jsem všechno zahodil a přes noc dal motorku do kupy. Druhej den strašně chcalo, ale nakonec se závody odjely. Už nevím, kolikátej jsem skončil, ale poslední určitě ne. Mohlo to bejt kolem dvanáctýho místa. Další rok skončil Míra Musil a já dostal motorku po něm. My jsme se s Mírou vlastně tak střídali. Když on v třiaosmdesátým začínal, já končil a pak se to o pět let později zase obrátilo. V mistráku jsem se už udržel a asi jsem nějakej dojem musel udělat, protože mě chtěli do Prahy do vrcholu. Jenže přišla revoluce a všechno bylo jinak. Možná to ale pro mě bylo dobře, že jsem zůstal v Mariánkách.‟

Začátky na dlouhé dráze

S reprezentační vestou

„Myslím, že poprvé jsem na sebe výrazněji upozornil v devadesátým roce. Po mistráku se vždycky jezdil memoriál Zdeňka Kudrny. Jenže tehdy se jezdil svět i republika v osmi jezdcích a ten memoriál byl dokonce v deseti. Na startu jsme byli řidítkama u sebe, do první zatáčky jsem se nevešel a odjížděl jako poslední. Jel jsem u prken a předjížděl jednoho za druhým. V průběhu těch čtyř kol jsem se z desátýho dostal na patý místo. V jedné zatáčce jsem předjel dokonce dva jezdce na jednou.

Tehdy už mi motorka jela. Vyjel jsem si účast v semifinále MS v Mariánských Lázních. Dostal jsem od klubu peníze na motor a jel si pro něj do Divišova. Nabízeli mi novou osmdevětosmičku, ale já chtěl šestku. Věděl jsem, že ty nový osmičkou mají problém s mazáním a zadírají se. Dořešili to až pak časem, ale tehdy to byl problémovej motor.‟  Při své reprezantační premiéře vybojoval Václav Maxim tři body, když ve třetí jízdě nestartoval. V reprezentaci se udržel i v následujících letech.

Na startu semifinále MS 1990

„V jednadevadesátým jsem jel semifinále v Scheeselu‟, pokračuje Václav ve svém vyprávění. „Všichni mě strašili, jak je to hrozná a hluboká dráha, že budu mít písek až v prdeli. Když jsem tam přijel, tak si povidám, kecali, je to nádherná dráha. Ale když jsem vlez na dráhu, a projel botou hlubokou stopu v tom mořským písku, tak jsem musel uznat, že nekecali.  Když jsem pak po jedný z jízd přijel z dráhy, tak mě vlastní mechanici nepoznali. Ale mně se ta dráha moc líbila. Jak se v ní dělaly ty hluboký koleje, tak to drželo, že člověk moh klidně projet celou rovinkou po zadním.‟ Vzpomíná Václav Maxim na závod, v němž triumfoval Aleš Dryml a zajistil si tak cestu do světového finále v Mariánských Lázních. To byl nesplněný sen Václava Maxima, který tak koncem července mohl na domácí dráze pouze přihlížet souboji Aleše Drymla s Gerdem Rissem o titul mistra světa, který nakonec vyzněl pro německého jezdce.

Příležitost k odvetě na stejné dráze dostali Dryml s Rissem o rok později 22. Srpna 1992, kdy se v Mariánských Lázních jelo třetí semifinále Mistrovství světa. Tentokrát se s nimi na start mohl postavit i Maxim. Aleš Dryml oplatit svému příteli Rissovi loňskou porážku, ale oba se museli na stupních vítězů sklonit před triumfujícím Marcelem Gerhardem. Cesta do světového finále zůstala zavřená pro Petra Vandírka i pro Václava Maxima, který skončil patnáctý.

V hvězdné společnosti na startu semifinále MS 1992

Hrdina našeho vyprávění nechyběl na startu světového semifinále ani o rok později, kdy zaznamenal svůj nejlepší výsledek v reprezentaci – čtrnáctou příčku, když za jeho jménem ve výsledkové listině figurují i zvučná jména exmistra Evropy Claytona Williamse nebo světových finalistů Maria Trubkovice či Uwe Gessnera. V závodě triumfoval Aleš Dryml, který se do světového finále v Mühldorfu probojoval jako jediný z českých jezdců.

Václav Maxim se pomalu zlepšoval i v domácím šampionátu. Po dvojici devátých míst v letech 1990 a 1991 a osmém o rok později se v roce 1993 prosadil na sedmou příčku, když o bod předčil Jaroslava Ptáka. Sezónu však zakončil bolestivým zraněním, když si při volném závodě na travnaté dráze v Bavorském Willingu po startu zlomil klíční kost.

„Motorky jsem si různě vylepšoval. Byl jsem třeba první, kdo na plochý dráze použil centrální tlumič zadního kola. Pak ho po mě v Jawě kopírovali, ale já pak přišel ještě s jiným systémem. Taky jsem udělal vlastní karburátor, v dílně prakticky na koleně. Mělo to svý mouchy, občas mi taky upadnul, ale když jsme vylepšili zavěšení, pak to chodilo. ‟

Motocykl Václava Maxima s blatníky od Simona Wigga

Vítězem na domácí dráze

„Ve čtyřiadevadesátým jsem cejtil, že mám konečně motorku, která má tu potřebnou rychlost. Tehdy se rozhodli uspořádat v Mariánkách národní kvalifikaci o účast v MS, protože mistrák byl v plánu až na konci května a nominace by se pak nestíhala. Byl to takovej neoficiální mistrák, ale protože šlo o hodně, tak se bojovalo o každej metr, o každej bod. Kromě Drymla tady byli všichni. Zkrátka, kdo chtěl startovat v mistrovství světa, musel tady zajet. Já byl před závodem nervózní. Nechtěl jsem, aby na mě někdo mluvil. Ale jak jsem sjel z depa na dráhu, všechno ze mě spadlo. První jízdu jsem jel od prken a po startu byl třetí, v zatáčce už jsem byl na druhým místě a ve výjezdu jsem se posunul venkem na první místo. Pamatuju si, jak mě překvapila ta rychlost, jakou jsem měl. Dodnes to vidím, jak jsem se po tom jezdci na čele jen ohlídnul, když jsem ho míjel. Až mě to překvapilo. Nebyl jsem moc zvyklej jezdit na prvním místě. Když jsem po čtyřech kolech projel cílem, tak jsem se ohlídnul a ten druhej teprve vyjížděl z poslední zatáčky. Pak jsem vyhrál i svou druhou a třetí jízdu, v semifinále byl druhej a ve finále třetí. Když jsem pak dojel do depa, stál tam Milan Špinka a já mu povídám: kolikátej jsem skončil. A on že první. Já na to, že si dělá srandu, ale že já bych opravdu chtěl vědět, kolikátej jsem zajel. A on mi ukázal program, že podle bodů jsem vyhrál. Měl jsem ohromnou radost. V garáži jsem měl schovanou flašku. Říkal jsem předtím našim klukům, že ji otevřu, až někdo z nás udělá bednu. Nakonec jsem to byl já. Byl to můj největší úspěch, ale radost z něj netrvala dlouho.

 

Rozjetý vlak se zastavil o mantinel

Pár týdnů na to jsem tady trénoval, nějaká baba se psem nám přišla vynadat, že děláme bordel a že lítá písek. Tak jsem byl nasranej a sed na to. Pořádně jsem naložil a pak se to stalo. Vlastně ani vlastně pořádně nevím, co se stalo. Kluci říkali, že jsem to na konci rovinky postavil na zadní, pokračoval rovně a v plný rychlosti vlít do mantinelu. Já si z toho nepamatuju nic. Měl jsem patnáct zlomenin a krevní výron do mozku. Mámě v nemocnici řekli, že jestli přežiju prvních pět dní, tak to možná zvládnu. Když jsem se probral, tak koukám – ruce mám, nohy taky, tak asi dobrý. Ale tedy v Mariánkách všichni mysleli, že jsem mrtvej. Takže když jel kolem nemocnice kamarád ze stadiónu s kropičkou a já na něj mával z okna, tak se lek, že to málem někam napálil. Když jsem se po čase přišel podívat na stadion, kamarád mi přinesl ukázat moji plechovou botu. Ta byla nejspíš příčinou toho pádu. Byla totiž prasklá, a jak se ohnula, udělal se z ní hák, kterej mi v nájezdu natáhl nohu.‟

Václav Maxim v půli devadesátých let

„Ve čtyřiadevadesátým jezdil v Plzni ligu Simon Wigg. Protože se jelo světové finále u nás, prosili mě, jestli bych nezařídil pro něj trénink v Mariánkách. Řekl jsem, že to nebude problém. Když tady Simon trénoval, ptal se mě na převody. Když jsem mu to řekl, nechtěl mi to věřit. Ptal se mě, proč nejedu, tak jsem mu vysvětlil, že jsem celej sešroubovanej a že na to nemůžu sednout. Tak chtěl vyzkoušet moji motorku. Půjčil jsem mu ji, on s ní odjel půl rovinky a vrátil se do depa. Řek, že má nevyvážený přední kolo a ať mu tam mechanici dají jeho. Kolo vyměnili a Simon zajel na mý motorce s mým karburátorem lepší čas než na svejch továrních jawách.  Když přijel do depa, řekl mi, že nikdy něco tak rychlýho pod zadkem neměl. Nechtěl věřit, že jsem si ten karburátor dělal sám. Tak jsem mu ho dal na památku. Simon byl Pan závodník a neuvěřitelně skromnej člověk.‟

 

Invalidní důchodce se nechce vzdát svých snů

Smůla však provázela Václava Maxima i následující rok. „Měl jsem pád v tréninku a natrh jsem si prdel,‟ vzpomíná Václav s úsměvem na bolestivé zranění. „Doktor to chtěl vidět, mně se moc nechtělo, ale nakonec jsem na něj ten zadek v depu vystrčil. Skončil jsem zase v nemocnici a vyřešilo to šestnáct stehů. Doktoři mě tam už znali a dostal jsem vynadáno, že mě zachránili hrobníkovi z lopaty a já si nedám pokoj. Od toho karambolu mi dávali preventivně léky na epilepsii, to kvůli tomu krvácení do mozku. Vlastně mi měli vzít řidičák, ale nevzali. Jenže já měl před sebou čtvrtfinále MS na domácí dráze. Myslím, že jsem byl první jezdec s plným invalidním důchodem, který dostal licenci na mistrovství světa.‟

Kvalifikačnímu závodu MS ale předcházel domácí šampionát a v něm si měl Maxim vybrat další dávku smůly. „Po startu se mi dostala noha do zadního kola Pavla Ondrašíka. Měl jsem v ní čtyři zlomený kosti. V depu jsme na to kouknul a říkám si a jéje, honem zpátky do boty než to oteče a taky jo. Závody jsem nějak dokončil a pak mi v nemocnici nemohli sundat botu. Pak mi to dali do sádry. Do toho světovýho čtvrtfinále mě ale nakonec nepustili. Sundal jsem si před závodem sádru a motorky měl připravený, ale dostal jsem stop. Nakonec se svezl Míra Musil.‟ vzpomíná Václav na závod, kde právě juniorský mistr Pavel Ondrašík třetím místem odstartoval svou dlouhodrážní reprezentační kariéru.

O rok později se domácí šampionát nekonal a pro Václava Maxima místo v reprezentaci na dlouhé dráze nezbylo. Jedno se však našlo v kvalifikaci mistrovství Evropy na travnaté dráze v nizozemském Stadskanaalu. „Díru do světa jsem tam ale neudělal. Vlastně od toho velkého úrazu už jsem věděl, že to není ono. Dostal jsem strach. Nehledal jsem důvody, proč mi to nejde v motorkách ani v dráze. Věděl jsem, že je to ve mně. Naposledy jsem se svezl při mistráku v devadesátým sedmým, ale to už jsem věděl, že definitivně končím. Už v tom nebyla ta radost z jízdy ani ta potřebná drzost vůči soupeřům.‟

Domácí šampionát na dlouhé dráze 1997 byl posledním závodem Vaška Maxima a prvním na dlouhé pro Antonína Švába

Vzhůru do nebe

Ale nebyl by to Václav Maxim, aby po skončení závodní kariéry seděl doma v bačkorách u televize. V závodním depu mariánskolázeňského stadiónu teď parkuje úplně jiný speciál – motorové rogalo. Několikrát své letecké umění předvedl i divákům o přestávkách při ploché dráze.

„Létaní byl vždycky můj sen,‟ vysvětluje Václav, jak se z písku ploché dráhy dostal až do oblak. „ Když jsem ležel v nemocnici po tom úrazu v roce devadesát čtyři, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi viděl dokument, jak chlapi na rogalech lítají nad Grand kaňonem a ta vzpomínka se mi tehdy vybavila. Tak jsem se rozhodl, že budu taky létat.‟ Ale jak se říká – kdo vysoko létá, nízko padá… v nejhorším případě až na zem. A zranění se nevyhýbala Václavovi ani poté, co seknul s plochou dráhou. Po nehodě při paraglidingu skončil opět v péči lékařů, kteří mu museli stabilizovat kompresivní zlomeninu prvního bederního obratle. Přesto považuje vzduchoplachtění za bezpečný sport, když druhou větou pokračuje ve vyprávění, jak jej jednou sundavali z třicetimetrového smrku. Ale láska je láska a Václav, který v říjnu oslavil šedesátku jen tak létat nepřestane.  O pohled z nebe se teď dělí i se svou manželkou Aničkou. A nekrouží jen nad Čechami, letos navštívili i Monte Carlo, kde mohl plně využít francouzštinu získanou díky svým zahraničním pracovním zkušenostem.

Létající plochodrážník Vašek Maxim

Až osmnáctého července přijedete do Mariánských Lázní zatleskat novému mistru České republiky na dlouhé ploché dráze, pořádně se rozhlédněte. Václav Maxim možná bude stát s červeným praporkem uvnitř oválu nebo se bude po depu projíždět na kole. Nikdy se sice nestal mistrem republiky, ale mnoho let byl nedílnou součástí naší dlouhodrážní reprezentace a ti, kdo jej pamatují na dráze, tak si vzpomenou, že do jízdy vždy dával celé srdce.

MČR 250 ccm, přebor jednotlivců

Eduard Krčmář nepředvídá, Eduard Krčmář vyhrává, všechno vyhrává

Slaný – 18. června
Nad středočeským královským městem visely olověné mraky již od pravého poledne. Ale pokud se ploché dráhy týká, dešťové kapky rozprášily pouze naši autogramiádu se čtveřicí slavných závodíků z minulosti. Knížky na stolečku se schovaly pod pláštěnkou a začal trénink. S ním déšť slábnul, až nakonec ustal a ovál si projela také kropící sedmsetšestka. Na základě výsledků předchozích přeborů by člověk mohl favorizovat Eduarda Krčmáře. On však nikdy nedává prognózy, ale dnes předpoklady potvrdil a dalším patnáctibodovým maximem upevnil své postavení leadera. Josef Franc prohrál pouze s ním, Jan Kvěch, který společnost nejlepších tří při dekorování v depu uzavřel, litoval zejména čtrnácté jízdy. Doprovodné klání mistrovských dvěstěpadesátek přineslo triumf Jaroslavu Vaníčkovi, přestože jej z osmé jízdy vyřadila svíce na startu. Leč co se nestalo?! Při repete ve třetím okruhu upadl i vedoucí Adam Bednář. Jaroslav Vaníček jej prve porazil a bod navíc jej poslal do rozjezdu o vítězství proti Janu Hlačinovi. Jeho otec si na motocyklu dal záležet, ale tentokrát kraloval Pražan.

Josef Franc, Eduard Krčmář a Jan Kvěch při vyhlašování

Místo jednoho suveréna rovnou dva

Stále žijeme v době pandemie

Ve tři čtvrtě na pět již nemohlo být o dešti ani řeči. Skončil trénink a chystala se kvalifikace. Sice se z ní omluvil Michal Baštecký, který se chce prozatím soustředit na trénování, avšak se sedmi účastníky už postupový rébus nešlo řešit jednou jedinou rozjížďkou jako v Plzni. Základní šestnáctka nabízela tři volná místa a systém byl elegantně a jednoduše účinný. Dál půjdou jen vítězové.

Prvním se stal Martin Gavenda, druhým Jan Kvěch, jehož po návratu z Polska čekal první závod sezóny. Poslední šanci v rozjížďce s číslem tři zužitkoval beze zbytku Patrik Linhart, který se dnes opět vrátil k závodění. Po bleskovém startu rychle zmizel z dohledu Rastislava Ciferského, Františka Kliera a Jakuba Exlera. Posledně jmenovaný se přidružil k Vojtěchovi Zamazalovi, který vypadl hned na úvod. Oba se setkali alespoň v jedné jízdě útěchy.

Doprovodné mistrovské dvěstěpadesátky se dostaly do poloviny svého programu, když Ondřej Smetana vyhrál první rozjížďku přeboru ve stylu start – cíl. Za sebou měl Zdeňka Holuba, jehož Hynek Štichauer připravil o druhou příčku jen na chvilku. Raketovým startem vzápětí slynul i Eduard Krčmář.

Netradiční pohled na Jana Kvěcha bojujícího v kvalifikaci

Josef Franc jej nedokázal předčit vnějškem první zatáčky. Navíc otevřel prostor pro Daniela Klímu, který se protáhnul na druhé místo. Ve druhém okruhu byl pražský rutinér nazpět druhý. Svého mladšího kolegu podjel v úvodním oblouku, ovšem na stíhání Eduarda Krčmáře již mohl zapomenout.

Třetí jízda se stala kořistí Jana Kvěcha, aby poté kalil vodu Patrik Linhart. Ve skrumáži čtvrté jízdy se však nejlépe orientoval Martin Gavenda, který vystřelil za vítězstvím. Filip Hájek byl druhý, zatímco slánský navrátilec se nerozpakoval spodem první zatáčky tvrdě předčit Petra Chlupáče!

Patrik Linhart komentuje rozjížďku s číslem čtyři:

„Dobrá jízda, hezky jsme si zabojovali, ale jim to jede rychlejc‘. Musím pomalu, zejtra odvádím dítě do školy. Ale tu nohu jsem tam strčit musel (smích).“

Zleva Josef Franc, Daniel Klíma, Eduard Krčmář a Pavel Kuchař

Petr Chlupáč najížděl do druhého kola opět jako třetí, aby se pak ve svém boxu jal se svým otcem řešit technické problémy, které jej trápily. Blíže je nechtěl specifikovat, avšak evidentně se vydal správnou cestou. Rozjížďce s číslem sedm kraloval, když Daniel Klíma stačil v úvodním oblouku podjet pouze Filipa Hájka.

Dráha již prášila, když předtím v páté jízdě Eduard Krčmář zatížil své konto již druhou trojkou. Podruhé dokázal triumfovat také Jan Kvěch. Ten se však na rozdíl od slánského esa nadřel o poznání víc. Vedení rozjížďky s číslem sedm se totiž ujal Daniel Klíma a upaloval jako vystřelený z praku. Jan Kvěch stáhnul jeho náskok během dvou kol.

V první zatáčce toho následujícího udeřil spodní stranou první zatáčky. Neuspěl ani venkem té následující. Až v závěrečném okruhu naznačil útok zvenku, ale zlomil svůj motocykl dovnitř. Teprve poté bylo vítězství jeho.

Martin Gavenda (žlutá) vede před Patrikem Linhartem (bílá), Petrem Chlupáčem (modrá) a Filipem Hájkem (červená)

Než na ovál vyjela kropička, Josef Franc vyhrál osmou jízdu před Zdeňkem Holubem. Po přestávce neporažené duo dál ovládalo dnešní závod. Jan Kvěch v první zatáčce deváté jízdy objel Ondřeje Smetanu. Hned nato Eduard Krčmář ujel všem pronásledovatelům, kteří rozpoutali melu jako hejno hladových piraň. Hynek Štichauer se před Filipa Hájka dostal až zleva úvodní zatáčky třetího okruhu.

 

Nevídané mely

Jan Kvěch vede před Ondřejem Smetanou a Pavlem Kuchařem

Na čele pronásledovatelů vedoucí dvojice se neusadil nikdo menší než Josef Franc. V jedenácté jízdě nešlo jeho startu vytknout vůbec nic. Navíc se Petr Chlupáč vnějškem první zatáčky stačil přenést jen před Václava Klímu. Vidina pódia se mu ovšem vzdalovala. O tom by mohl vyprávět rovněž Zdeněk Holub. Kraloval rozjížďce s číslem dvanáct, v níž Daniel Klíma až v poslední zatáčce udolal Martina Málka, nicméně předchozí body mu chyběly.

Další vodítko k řešení rébusu přinesla rozjížďka s číslem třináct. Daniel Klíma v ní zahrál sólo, jenže Ondřej Smetana stihnul v prvním oblouku pouze Jaroslava Petráka. Udeřil na druhého Pera Chlupáče, docela drze jej ve druhé zatáčce druhého kola podjel. Dle jeho slov postrádal rychlost a vmžiku byl zase nazpět třetí.

Daniel Klíma má za sebou Petra Chlupáče, Jaroslava Petráka a Ondřeje Smetanu

Skvělým momentům ještě ani zdaleka neměl být dnes konec. Po startu čtrnácté jízdy se Josef Franc pustil do křížku s Janem Kvěchem, zatímco dopředu pádil Hynek Štichauer. Josef Franc je ve druhé zatáčce vzal oba z jedné vody načisto. Hynek Štichauer držel druhou příčku zuby nehty a byť se Janu Kvěchovi ani náhodou nedala upřít iniciativa, po třech trojkách knihoval jen jedinou jedničku.

Václav Kvěch popisuje své vítězství nad Zdeňkem Holubem v rozjížďce s číslem šestnáct:

„Mám dobrýho mechanika. Víc ladič než pijan (smích).“

Václav Kvěch vede před Danielem Klímou a Hynkem Štichauerem

A pak šok šestnácté jízdy! Václav Kvěch odstartoval jako plochodrážní pánbůh a Zdeněk Holub si na něm celá čtyři kola vylamoval jeden zub za druhým. Jedinou konstantou závodu zůstal fakt, že Eduard Krčmář neprohrává. Slánský závodník jej potvrdil, když Martina Málka v šestnácté jízdě objel už v první zatáčce.

Partii závěrečné série nejlépe rozehrál Josef Franc svým velkým sólem sedmnácté jízdy. Václavu Kvěchovi se zalíbilo vítězit natolik, že se ujal vedení i v rozjížďce s číslem osmnáct. Daniel Klíma se ve druhé zatáčce vypořádal s Hynkem Štichauerem. Na Václava Kvěcha však udeřit již nestačil. Na začátku druhého okruhu totiž upadl a vyhodil si operované rameno.

Pavel Kuchař v ošemetné situaci

V repete Daniel Klíma nezaváhal. Ať však počítal, jak počítal, na stupně vítězů mu jeden bod chyběl. Na samotný závěr Eduard Krčmář nezaváhal a již třetí přebor vyhrál s patnácti body. Jan Kvěch jezdil druhý. Poodjel Petru Chlupáčovi a Zdeňku Holubovi, aby jej neohrozili. Druhé místo bylo přesně to, co potřeboval, aby skončil třetí bez nutnosti jít do rozjezdu s Danielem Klímou.

 

Favorité se válejí

Deštníky za chvilku sklapnou a Jan Hlačina, Jan Jeníček a Jaroslav Vaníček vyjedou na ovál

Zatímco část účastníků kvalifikace měla jasno a zbývající se chystala na klíčovou třetí jízdu, odstartoval druhý díl mistrovství republiky dvěstěpadesátek. V první jízdě vystřelil dopředu Jan Jeníček, avšak v úvodním oblouku jej vnějškem vystřídal Jaroslav Vaníček. V druhé jízdě triumfoval Adam Bednář. Vojtěch Šachl dokázal podjet druhého Bruna Belana, avšak vedoucího Pražana nedohonil.

Ve třetí jízdě se podobný příběh opakoval v bleděmodrém. S tím rozdílem, že kraloval Jan Hlačina, jehož otec se pustil do experimentů s většími setrvačníky. Vojtěch Šachl se opět musel probíjet ze zadních pozic. A stejně jako prve ve druhém kole v první zatáčce předčil Bruna Belana.

Adam Bednář vede před Brunem Belanem, Vojtěchem Šachlem a Josefem Novotným

Jaroslav Vaníček vzápětí v klidu vyhrál čtvrtou jízdu, v níž nepustil Adama Bednáře ke slovu. Hned na to odstartoval přebor a dvěstěpadesátky vyjely na ovál až po kropičce před třetí sérií hlavního závodu. Rozhodl opět start. A ten měl lepší Adam Bednář, zatímco Vojtěch Šachl zůstal tím druhým vzadu.

Jenže v šesté jízdě ani rychlá startovní reakce nebyla Janu Hlačinovi pranic platná. Mít za sebou střelce kvalit Jaroslava Vaníčka neznamená dojít do cíle po cestě vystlanou růžemi. Pražan se dostal dopředu v nájezdu do druhého okruhu. Jan Hlačina sice okamžitě kontroval, jenže Pražan využil rychlosti a po vnějšku dalšího výjezdu přece jen šel do vedení.

Svíce Jaroslava Vaníčka dala závodu nový smysl

Zdálo se být rozhodnuto. Jaroslav Vaníček měl devět bodů, Jan Hlačina a Adam Bednář o bod a Vojtěch Šachl dokonce o tři méně. Na ploché dráze se však hop říká až na stupních vítězů. V sedmé jízdě měl se dostal dopředu Vojtěch Šachl, avšak Jan Hlačina jej v první zatáčce objel.

Josef Novotný musel kvůli najetí do pásky na trestnou čáru, přesto v nájezdu do třetího kola předčil Juraje Šušku. Nicméně musíme uvážit, že slovenský mladík teprve poznává jiné ovály. A sbírá zkušenosti, a že ve Slaném se před patnácti lety bohulibě usmívali i nad nějakým Martinem Vaculíkem.

Pád sebral Adamu Bednářovi vítězství

Ale pojďme k rozjížďce s číslem osm! Místo aby Jaroslav Vaníček exceloval, převrátil se na startu ve svíci, jež by mohl sloužit jako učebnicový příklad. Nyní bylo na Adamu Bednářovi, aby využil nabídnuté šance. On se nebránil, vedl až do třetího kola. V jeho první zatáčce upadl.

A všechno bylo vzhůru nohama. Copak o to, Bruno Belan dostal tři technické body, ale Jaroslav Vaníček a Jan Hlačina měli po devíti a Vojtěch Šachl s Adamem Bednářem po osmi bodech. Mítink musel být tudíž rozhodnutý dvěma rozjezdy.

Juraj Šuška jezdí do Čech sbírat cenné závodní zkušenosti

V tom o třetí místo byl zprvu lepší Vojtěch Šachl. Nicméně Adam Bednář šel pod něj v první zatáčce, jakoby jej přitahoval silný magnet. Poté Jaroslav Vaníček nekompromisně vyhrál klíčový duel o vítězství. Janu Hlačinovi dal jasně najevo, že dvacet tabulkových bodů bude jeho, už prakticky s vylétnutím pásky.

 

Hlasy z depa

Slánský stadión slaví triumf Eduarda Krčmáře

„Jsem rád, že se to takhle daří,“ zářil Eduard Krčmář. „Zkouším něco novýho, ať jsem připravenej‘ a pak i na Polsko. Pepu pořád porážím, snad to takhle půjde dál, víš, že nikdy nepředbíhám.“

„Super závod,“ bilancoval Josef Franc. „Mě už jen nebaví, že nevyhrávám starty. Baví mě závodit a možná na starý kolenu budu i předjíždět. Ale ten Eda je ten, co mě sere nejvíc (smích).“

Jan Kvěch litoval jedné jízdy

„Super závod,“ nechal se slyšet Jan Kvěch. „První závod letošní sezóny, jsem spokojenej‘. Motorka fungovala, jak jsem si představoval. Až na tu jednu jízdu, Hynek odfrk‘, Pepa ho podjel, já je z tý čtyřky neobjel. Super jízda, závodivá, aspoň se bylo, na co koukat. Chtělo by to tak i v Polsku.“

„Dneska to byl boj,“ konstatoval Daniel Klíma. „Ale jsem docela spokojenej‘. S nikým to nebylo jednoduchý. Nevím, na Pepu ještě nemám. Možná v úterý v Praze… Ale je pořád dost rychlej‘…“

„Začal jsem dobře, ale pak se posral motor,“ svěřoval se Ondřej Smetana. Hodně z něj teče olej. Škoda bedny, pomalej‘ jsem nebyl. Až teď s Chlupem a Klímou. Co se dá dělat? Příště bude líp.“

Petr Chlupáč (modrá) v duelu s Filipem Hájkem (červená)

„Nic se nedělo, závodilo se,“ trošku vrčel Petr Chlupáč. „V první jízdě technický problémy. Ale hezký závody, bojovalo se. Jen pro mě byl nějakej‘ divnej‘ den.“

„Dneska slabší,“ kroutil hlavou Martin Málek. „Asi jsem se blbě vyspal. Nevím, na co to mám svést. Budu se muset příště víc snažit. Nevím, jestli budu v Praze, nevím, uvidím.“

Před Eduardem Krčmářem (červená) se musel sklánět také Jan Kvěch (bílá)

Kvalifikace:

1.j 2.j 3.j
1. Martin Gavenda, Březolupy 1.
2. Jan Kvěch, Praha 1.
3. Patrik Linhart, Slaný 2. 1.
4. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica 3. 2.
5. František Klier, Divišov E 3.
4. Jakub Exler, Praha 2. 4.
5. Vojtěch Zamazal, Slaný 4.

Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Michal Baštecký; nekvalifikovaní závodníci absolvovali během hlavního závodu jízdu útěchy s pořadím: 1. Vojtěch Zamazal (Slaný), 2. Jakub Exler (Praha)

Patrik Linhart (vpředu) se k závodění vrátil po třinácti letech, Rastislav Ciferský jel svůj první závod

Hlavní závod:

1. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 3 3 15
2. Josef Franc, Praha 2 3 3 3 3 14
3. Jan Kvěch, Praha 3 3 3 1 2 12
4. Daniel Klíma, Praha 1 2 2 3 3 11
5. Ondřej Smetana, Praha 3 2 2 1 2 10
6. Zdeněk Holub, Praha 2 2 3 2 0 9
7. Petr Chlupáč, Praha 1 3 2 2 1 9
8. Hynek Štichauer, Pardubice 1 2 2 2 2 9
9. Martin Málek, Březolupy 2 1 1 2 1 7
10. Martin Gavenda, Březolupy 3 1 0 0 2 6
11. Václav Kvěch, Plzeň 1 0 1 3 X 5
12. Filip Hájek, Praha 2 1 1 1 0 5
13. Jaroslav Petrák, Pardubice 0 1 0 0 3 4
14. Daniel Šilhán, Pardubice 0 0 0 1 1 2
15. Pavel Kuchař, Praha 0 0 1 0 X 1
16. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica (res) R 1 1
17. Patrik Linhart, Slaný 0 0 – – – 0
18. František Klier, Divišov 0 0

Průběžné pořadí seriálu:

PCE PLZ SLA TOT
3.6. 14.6 18.6.
1. Eduard Krčmář, Slaný 15 15 15 45
2. Josef Franc, Praha 12 14 14 40
3. Ondřej Smetana, Praha 12 10 10 32
4. Petr Chlupáč, Praha 11 12 9 32
5. Zdeněk Holub, Praha 9 12 9 30
6. Daniel Klíma, Praha 8 9 11 28
7. Hynek Štichauer, Pardubice 10 9 9 28
8. Martin Málek, Březolupy 11 10 7 28
9. Filip Hájek, Praha 8 6 5 19
10. Václav Kvěch, Plzeň 5 4 5 14
11. Jaroslav Petrák, Pardubice 5 4 4 13
12. Jan Kvěch, Praha – – 12* 12
13. Daniel Šilhán, Pardubice 5 3 2 10
14. Martin Gavenda, Březolupy 3 – 6* 9
15. Pavel Kuchař, Praha 4* 0 1 5
16. Jan Macek, Kopřivnice – 5* – 5
17. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica – 5* – 5
18. Jakub Exler, Praha 1* 1* NQ 2
19. Michal Baštecký, Praha 1* 1 o-Q 2
20. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica – – 1* 1
21. Patrik Linhart, Slaný – – 0* 0
22. František Klier, Divišov – – 0* 0
23. Vojtěch Zamazal, Slaný – 0* NQ 0
24. Milan Dobiáš, Slaný INJ – – 0

Poznámka: prvních dvanáct má zajištěnou účast v dalším závodě bez kvalifikace; * účastník kvalifikace; INJ zraněn v tréninku; o = přihlášen, ale omluven, o-Q = dtto v kvalifikaci; NQ = nekvalifikoval se

Adam Bednář, Jaroslav Vaníček a Jan Hlačina na stupních vítězů dvěstěpadesátek

MR 250 ccm:

1. Jaroslav Vaníček, Praha 3 3 3 X 9+3
2. Jan Hlačina, Pardubice 1 3 2 3 9+2
3. Adam Bednář, Praha 3 2 3 X 8+3
4. Vojtěch Šachl, Chabařovice 2 2 2 2 8+2
5. Bruno Belan, Slaný 1 1 1 3 6
6. Jan Jeníček, Pardubice 2 0 1 2 5
7. Josef Novotný, Pardubice 0 1 0 1 2
8. Juraj Šuška, SK – Žarnovica 0 0 0 0 0

Foto: Pavel Fišer, Petr Makušev a Kiril Ianatchkov

MČR 250 ccm, přebor jednotlivců

Kvalifikaci již nelze zredukovat

Slaný – 16. června
Pokusy o organizaci nižších soutěží jednotlivců v plochodrážním sportu lze vysledovat již zkraje šedesátých let. Nicméně až letos se přebor dostal na skutečné výsluní. Důvod je nasnadě, nic jiného se na oficiální bázi u nás v pětistovkách nekoná. Počet diváků, kteří mohou od streamů do ochozů zase vzrostl, a již nelze konstatovat, že z užší špičky chybí jen dva představitelé. Pozítří ve Slaném pojede i Jan Kvěch. Pravidla platí bez pardonu pro všechny, bude tedy začínat v kvalifikaci, kterou již nešlo zredukovat. Petr Moravec totiž napočítal jednadvacet přihlášek. Oproti Pardubicím přibylo i dvěstěpadesátek, které budou velké hochy doprovázet.

Tipujte:

Označte trojici, která skončí na pódiu slánského přeboru.

View Results

Loading ... Loading ...
Eduard Krčmář – na snímku před Danielem Šilhánem a Jaroslavem Petrákem – zatím neprohrál jedinou rozjížďku

Sportovní komise vycházela při tvorbě kvalifikačního modelu z opačné strany. A tak se do hlavního závodu rovnou dostal i Pavel Kuchař, ačkoliv v aktuální klasifikaci figuruje až na patnáctém místě. Jan Macek a Jakub Valkovič, kteří jsou před ním, totiž ve Slaném startovat nebudou.

Pustit do závodu třináct nejlépe umístěných borců má svou logiku. Zbývajících osm totiž krásně pasuje do dvou kvalifikačních rozjížděk. Odstartují místo nástupu po skončení tréninku úderem sedmnácté hodiny. Jejich vítězové postoupí, na další dva čeká oprava, zatímco čtvrtí v cíli jsou vyřazeni.

Jaroslav Vaníček je leaderem dvěstěpadesátek
Jaroslav Vaníček je leaderem dvěstěpadesátek

Obdobná filozofie provází také poslední kvalifikační rozjížďku s číslem tři. Její vítěz zamíří do hlavní šestnáctky, dva za ním se stanou náhradníky a pro posledního závod končí. Sportovní komise však apeluje na pořadatele, aby neúspěšné trojici vypsal jízdu útěchy před druhou sérií.

Více vložených rozjížděk časový harmonogram nedovolí. Vedle dvacet přeborových jízd se totiž musí uspořádat ještě dalších deset v mistrovství republiky dvěstěpadesátek. Tady nastoupí i Bruno Belan, jenž konečně po trénincích získal potřebnou rutinu v sedle silnějšího motocyklu. Ostrý závodní debut čeká i Juraje Šušku. Prvně bude závodit i jeho klubový kolega Rastislav Ciferský, pakliže ovšem uspěje v kvalifikaci do přeboru.

Startovní listiny čtvrtečních závodů ve Slaném:

přebor ČR – pohár AČR:

kvalifikace: 1.j 2.j
Martin Gavenda, Březolupy X
Vojtěch Zamazal, Slaný X
Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica X
Patrik Linhart, Slaný X
Jakub Exler, Praha X
Michal Baštecký, Praha X
František Klier, Divišov X
Jan Kvěch, Praha X
hlavní závod:
1 Ondřej Smetana, Praha
2 Hynek Štichauer, Pardubice
3 Daniel Šilhán, Pardubice
4 Zdeněk Holub, Praha
5 Eduard Krčmář, Slaný
6 Pavel Kuchař, Praha
7 Daniel Klíma, Praha
8 Josef Franc, Praha
9 Václav Kvěch, Plzeň
10 Martin Málek, Březolupy
11 vítěz kvalifikační jízdy 2
12 Jaroslav Petrák, Pardubice
13 vítěz kvalifikační jízdy 1
14 Petr Chlupáč, Praha
15 Filip Hájek, Praha
16 vítěz kvalifikační jízdy 3
17 druhý z kvalifikační jízdy 3
18 třetí z kvalifikační jízdy 3

MR 250 ccm:

1 Jan Jeníček, Pardubice
2 Jan Hlačina, Pardubice
3 Juraj Šuška, SK – Žarnovica
4 Jaroslav Vaníček, Praha
5 Josef Novotný, Pardubice
6 Adam Bednář, Praha
7 Bruno Belan, Slaný
8 Vojtěch Šachl, Chabařovice

Foto: Karel Herman

MČR 250 ccm, přebor jednotlivců

Přebor pokračuje v rychlém sledu

Slaný – 15. června
Oficiální česká plochodrážní sezóna anno domini 2020 odstartovala dvojicí přeborů s doprovodnými kláními nižších kubatur. Třetí je na pořadu ve čtvrtek, kdy se úderem sedmnácté hodiny začne odvíjet třetí dějství seriálu ve Slaném. Tentokrát jej doprovodí šampionát českých dvěstěpadesátek a sportovní komise očekává všechny přihlášky do deseti hodin zítřejšího dopoledne.

 

Právo přímé účasti má jen dvanáctka nejlepšího pořadí přeboru, který se letos jede o pohár AČR. Spěch v souvislosti s přihláškami je v tomto směru velice dobrý rádce. Koronavirová opatření se sice rozvolňují, do ochozů sportovišť již může půl třetí tisícovky diváků, nicméně úplné volnosti pohybu stále brání zákazy.

Přitom je nutné určit podobu kvalifikace, která by měla být co nejúspornější. Právě ve Slaném by se měl odehrát další z comebacků Patrika Linharta. Do závodního kolotoče plánuje po zranění ruky z plzeňského tréninku naskočit také František Klier. Je tu otazník na Janem Kvěchem určitě nepojede Jakub Valkovič, kterého nepustí zaměstnavatel, ačkoliv se ředitel jmenuje rovněž Valkovič. Ostrým debutem by ale mohl projít další Slovák Rastislav Ciferský.

Přebor nabízí to nejlepší, co v daný okamžik mohou české ovály nabídnout – na snímku z Plzně vede Petr Chlupáč před Danielem Šilhánem, Pavlem Kuchařem a Václavem Kvěchem

Foto: Mirek Horáček