Archiv autora: Miloslav Čmejla
Jak jsme dobývali šroubkařský severní pól
Freital – 19. listopadu
Zima pomalu začíná a s ní také zimní plochodrážní sezóna na ledě. V posledních letech se o první závody, na ledě na šroubkách stará závodník Ronny Weis z Míšně. Jeho seriál závodů se vesměs odehrává kousek od hranic s Českou republikou okolo Drážděn. Je to veliká show, kde se představí jezdci na malých kubaturách, čtyřkolky, a pětistovky. Nechybí ani kaskadér. Těchto závodů se zúčastňují i čeští jezdci.
Letos byli pozváni Patrik Linhart a Jan Hlačina, který ovšem z důvodu nemoci svého otce nakonec nepřijel. Na šroubky se chystám již několik let, ale nějak to nevycházelo. Letos jezdí s Patrikem jako mechanik můj vnuk Martin Devera. A já využil pozvání a svezl se s nimi.
Myslel jsem, že se závody jedou v hale, ale ve Freitalu je pouze střecha. Zima jako na Sibiři. Od dvanácti hodin do osmi večer jsme mrzli jako na severním pólu. Zachránil nás čaj od pořadatelů. Něco podobného jsem zažil naposledy v Solopyskách při závodech na ledě jako jezdec. Avšak to jsem byl mladý, a měli jsme svůj autobus, kam chodili za teplem i mnozí jezdci, kolegové, Zdeněk Kudrna, Milan Špinka a další. No, podcenil jsem to a doma jsem se ve vaně půl hodiny rozehříval.
Patrik Linhart absolvoval svůj první závod na šroubkách vůbec. Jel skvěle, a doplatil na neznalost přípravy motocyklu na takový závod. Nestartoval, byl vždy poslední od startu, a doháněl body svoji bojovností. Nepřišli jsme nato, proč motorka nestartovala. Vybojoval malé finále, ale pak do něj nenastoupil, protože by stejně neuspěl. V depu jsme se potkali s Pavlem Markem a jeho synem Petrem.
Závody sledovalo asi pět set diváků. Vítězem se stal pořadatel, jezdec Ronny Weis, který byl o třídu lepší než ostatní. Umí naštelovat motorku, na startu měl vždy tři metry náskok, za ty roky už ví, co to chce. Motor jede v malých otáčkách, startuje, a vyhrává všechny jízdy. Až na tu zimu, se mi akce líbila. Patrik Linhart se mi svěřil, že by rád jel dlouhou dráhu. Jak ho znám, určitě by nezávodil špatně. Problém budou finance. Budu shánět sponzory. Pokud byste i vy fandové měli možnost pomoci, bylo by to na dobrou věc. Závodníků na dlouhou, je u nás málo
Přemýšlím, že závody na ledě na šroubkách, uspořádám u nás, pokud bude zima. Hodně lidí se mě ptá, jestli udělám v Račicích ledy. Pokud bude mrznout a seženu sponzory, ano. Takový stadión, jako je v Račicích, se tomu doslova nabízí, i když to není žádná legrace.
Setkání s přáteli je vždy příjemné
V poslední době se stává nepsaným pravidlem setkání plochodrážníků na závodech v Liberci. V půlce října se v Liberci jel poslední letošní závod extraligy družstev na ploché dráze. Nebylo to jisté, neboť´ se k vůli počasí rušila spousta závodů, například finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni. Přesto jsme do Liberce dorazili, a nelitovali jsme. Krásné počasí, vzorně připravený stadión a hlavně do poslední chvíle kvalitní a napínavé závody.
Josef Kalous v historické rubrice magazínu speedwayA-Z:
Josef Kalous má dodnes plochou dráhu přes ulici
Příjemné bylo setkání bývalých závodníků. Vzpomínali jsme, jak vypadal stadion v sedmdesátých letech. Depo, kde byly plechové garáže, a mezi nimi procházeli pánové Třešňák a Tomašovič, kteří pro speedway doslova žili. Jezdci, Minařík, Rybář, Špinka, později Ráliš, Matějíček a mnoho dalších. Byla to krásná doba. Bezva parta a kamarádství. Přijeli také mí kamarádi a kolegové z Ústí nad Labem a Chabařovic.
Bohuslav Polák, Martin Morávek, a moje maličkost. Bohouš Polák, výborný ledař, který nikdy nezkazil žádnou srandu, Martin Morávek, skvělý jezdec, super kámoš, který po mnoho let podporuje jako podnikatel finančně závody na různých stadionech.
Já se chci ale dnes zmínit hlavně o dvou bývalých jezdcích. Josef Herda, který závodil v Liberci, a slaví krásných devadesát let. Tím dalším je Josef Kalous. V šedesátých letech jezdil, kterému už bylo osmdesát za Ústí nad Labem pod dohledem Jaroslava Volfa staršího.
Později závodil za Liberec, kde dodneška bydlí. Znám ho od svých šesti let z Polep u Litoměřic, kde Ústečané měli svůj stadion. Bylo ho všude plno, a kam přijel, bylo vždy velmi veselo. Píši o Pepovi také ve své knize Od řidítek k mikrofonu.
Jednou v Polepech vyhrál závod a pozval nás na domácí víno do vedlejších Hrušovan, kde bydlel. Jeli jsme všichni. Všechno jsme vypili a později nám bylo hrozně špatně. Všichni jsme to ale přežili.
V Polepech dostal od tehdejšího spíkra Jaroslava Čmejly přezdívku Barry Briggs a od té doby mu to už zůstalo dodnes. Ještě jednu historku z Polep. Tréninky měli Ústečáci vždy v týdnu od šestnácti hodin.
Pepa Kalous to měl do Polep z kopce něco přes kilák. Jednou když bylo asi za pět minut šestnáct, nadával trenér Volf, kde zase ten Kalous je. Zdržuje nás. Za dvě minuty čtyři, se ozval zvuk motoru a ve čtyři stál Pepa na startovní čáře.
Pronesl, pánové, co je? Jsou čtyři jedem. No, my byli mrtví. Pepa byl opět vítěz. Vždy když se s Pepou potkáme, je o čem povídat. Tak tomu bylo i v Liberci. Krásný den, na který budeme dlouho vzpomínat i díky setkání. Všem pevné zdraví!
Po dvou letech mistři světa opět závodili v Holíči
Po dvouleté přestávce zaviněné pandemií se opět závodilo na Zámockom okruhu v Holíči na Slovensku tři kilometry od Hodonína, který je již na české straně hranic. Dvacátého srpna se jel již dvanáctý ročník městského okruhu silničních motocyklů. Velikou zásluhu na pořádání této akce má legenda československého motoristického sportu Slovák Peter Baláž a samotné město Holíč.
Krásné město, plné zeleně, depo přímo na zámku, kde se ve stejný den slaví pivní slavnosti. Do Holíče letos přijelo asi na 120 závodníků, kteří startovali v devíti kategoriích. Připomínám, že v těchto závodech nevyhrává nejrychlejší jezdec, ale jedná se o jízdy pravidelnosti. Diváci měli při krásném počasí možnost vidět nejen krásný sport, ale také nádherné motocykly.
Nejvíce se líbily silné a výkonné stroje a sajdkáry, na kterých závodily i ženy. Nejstarší motocykl měl letos v Holíči český jezdec Jaroslav Zatloukal, a sice BSA 500 z roku 1936. Atmosféra v Holíči je každý rok prvotřídní. Po závodech se výsledky vyhlašují ve velikém stanu asi pro250 lidí.
Po návštěvě legendy Itala Agostiniho před několika lety v Holíči, se i tentokrát postaral hlavní pořadatel a legenda Peter Baláž o další kvalitní hosty, Italové Alfio Crespi, a dvojnásobný mistr světa a účastník 137 velkých cen Venezuelan Carlos Lavado. Na začátku závodu se jelo Kolo Slávy, kdy se divákům představily všechny legendy.
Měly jet pomalu, no ale závodník za řidítky svého stroje, to pomalu ani nejde. Všichni sklidili veliký potlesk a uznání. Po všechny ročníky, co jezdím do Holíče moderovat, jsem poznal mnoho bezvadných lidí, z kterých se mnozí stali mými přáteli. Poslední čtyři roky jezdí do Holíče autor mnoha knih, známý slovenský moderátor a veliký odborník na silniční závody Richard Karnok.
Závody poslední roky moderujeme spolu. Souhra je od začátku fantastická. Moderování využívám i k propagaci české ploché dráhy a naši rodné země. Moderuji i ve slovenštině, čímž jsem diváky dost překvapil. No, napomohly k tomu dva roky vojenské služby, když jsem měl na rotě dvacet vojáků ze Slovenska.
Slovensky jsem vedl rozhovor i s prezidentem slovenské motocyklové federace Peterem Lazarem. Příjemný a přátelský člověk, veliký profesionál, který by mohl být pro spoustu činovníků vzorem. A pak hajdy zpět domů na nabitý podzimní závěr české plochodrážní sezony.
Výzva
Hledáme pana Jardu Stanka z Pardubic, který byl s námi na dovolené v Austrálii, s Tomášem Rambouskem, panem Greplem, s Verčou Jelínkovou, Mílou Čmejlou. Jardo prosím ozvi se, je to důležité, třeba telefonem nebo přes pana Škacha. Zavolej na telefon 737620361 Mílovi Čmejlovi.
Na pražské SGP2 s legendou Jasonem Crumpem
Ne není to žert. Celé finále SGP 2 jsem v Praze opravdu shlédl ve společnosti legendy, mistra světa, Australana Jasona Crumpa, který seděl na tribuně vedle mne. To ale není všechno. V depu po sobotním závodě jsem se ještě potkal s dalšími legendami, které jsem poznal osobně během své plochodrážní činnosti.
V první řadě s mým letitým kamarádem hlavně ze Mšena Gregem Hancockem. Vzpomínali jsme na krásné chvíle ve Mšeně a na Rudolfa Grepla. Musel jsem slíbit, že mu vyřídím pozdravení. Ale to ještě stále není vše. V depu jsem ještě potkal další dvě legendy. Dána Hanse Nielsena, a legendu z dlouhé dráhy mistra světa, Němce Roberta Bartha, jehož jsem měl mnohokrát v Mariánských Lázních u mikrofonu, na což jsme v sobotu vzpomínali.
No, a také vítěze sobotní SGP Martina Vaculíka, kterého jsem ve Slaném jako mladíčka vyhlašoval coby mistra České republiky seniorů. Jeho vítězství v Praze jsem vytipoval již v polovině závodu, což nemohli vedle mne sedící fandové z Německa pochopit. A k celému dvoudennímu dění.
V první řadě poděkování a chvála pořadatelům z Markéty. Jako vždy sto procent. Trochu slabší byla premiéra Discovery. Sliby, že budou diváci u vytržení, trochu nevyšly, ale bylo to poprvé, tak uvidíme v budoucnu. Úspěch Petra Chlupáče potěšil. Smůla Jana Kvěcha, který měl na celkové vítězství, bude pro něho určitě velkým poučením.
Při sobotní velké ceně to měl Honza moc těžké, ale věřím, že roste ve vynikajícího evropského borce, který nám určitě ještě udělá mnoho radosti. Co dodat? Čas hrozně letí, a tak se těšíme na další závody v Praze, včetně Speedway Grand Prix.