Wroclaw – 9. června
Emil Sajfutdinov a Artjom Laguta včera přepsali historii klasických šampionátů plochodrážního světa, protože se spolu s Glebem Čugunovem stali mistry světa družstev. Stylem remíz, v němž druhý a třetí závodník z jednoho týmu přebije vítěze z jiné země, nejprve odsoudili Poláky na třetí místo, aby posléze předčili Brity. Emil Sajfutdinov se posléze nechal slyšet, že by vůbec nebylo marné získat double rovněž ze Speedway Grand Prix.

Žádný jiný Rus se nemůže chlubit, že by na klasických oválech získal titul mistra světa, ovšem s výjimkou Emila Sajfutdinova, jenž ale své zlaté medaile bral v juniorské věkové kategorii. „Nyní jsem soustředěný na Grand Prix, abych přepisoval historii v ní,“ nechal se slyšet na tiskové konferenci. „Určitě chci být mistr světa a udělám všechno, abych byl na vrcholu. Uvidíme…“

Nicméně ani zlato ve družstvech není pochopitelně k zahození. „Je to skvělý pocit, neuvěřitelný,“ říkal Emil Sajfutdinov. „Dokázali jsme to, přepsali jsme historii ve prospěch Ruska a musíme poděkovat ruským, ale i polským fanouškům, že nás podporovali. Máme také polské sponzory, kteří nás podporují. Jak říkám, je to skvělý pocit, byl to dnes pro mě těžký závod, Artjom dodal dobré body, i když udělal nějaké chyby v nastavení motocyklu, ale bylo do dobré.“

Po prvním finále ztráceli Rusové dva body na vedoucí Brity. „Bral jsem to, že sobota je všechno, pro co jsem dnes fungoval,“ říkal ruský kapitán. „Potřebovali jsme změnit nastavení motocyklů. A musím jen poděkovat svému týmu, který pracoval opravdu pilně a pomohl my. Jsou skvělí a já jsem hrozně, hrozně šťastný.“

Foto: oficiální tiskový servis IMG

Wroclaw – 8. června
Pokud mohl někdo litovat, že se o titul mistr světa družstev letos nebojuje stylem světového poháru jako v letech 2001 – 2017, nýbrž poprvé jako Speedway of Nations, jsou Poláci. Týmu bílé orlice s pěti světovými esy totiž mohl vesměs konkurovat jen málokdo, ale s formulí dvojic je to snazší. Po prvním finálovém dnu jsou Poláci vskutku až šestí se stejným bodovým ziskem jako Australané. Nejvíce bodů další dohromady Britové, za nimi jsou Rusové a Dánové. Že je však dnes ve Wroclawi druhé pokračování si uvědomuje nejen Allun Rossiter, nýbrž také všichni jeho kolegové v manažerských křeslech.

Manchester – 5. června
Druhé race-off v Manchesteru před pár minutami rozhodlo o poslední trojici účastníků wroclawského finále Speedway of Nations. K triumfu poměrně hladce zamířili Švédové, kteří ztratili nejprve jeden bod s Australany, aby nakonec prohráli 2:4 s Brity. Ti byli nakonec druzí, zatímco posledním postupujícím se stala Austrálie. Místo ve finále jen těsně uniklo českému nároďáku, jenž shodou okolností s družstvem z opačné strany zeměkoule dvakrát remízoval. O tom, že se nakonec na Olympijském stadiónu v metropoli Dolního Slezska neobjeví, rozhodl jeden jediný bod.

Australské vzestupy a pády

Tým Milana Špinky nemohl závod rozehrát lépe. V rozjížďce s číslem jedna zvítězil nad Finy 5:1, když Tero Aarnio najel do pásky. Že nešlo o automatický triumf, nakonec dosvědčila devatenáctá jízda. Tero Aarnio v ní odpálil jako střela a dovedl za sebou do cíle Maxe Fricka a Jasona Doyleho.

Australané měli v ten moment o bod více než český národní tým. Přitom nechybělo mnoho a bylo tomu přesně naopak. V rozjížďce s číslem čtyři triumfoval Václav Milík stylem start – cíl. Jason Doyle jezdil druhý, avšak Max Fricke musel odolávat tlaku Josefa France. V posledním okruhu udělala chybu, nicméně českého šampióna udržel za svými zády.

A právě onen bod se ukázal nakonec jako rozhodující faktor! Australská pouť pokračovala maximem 5:1 nad Italy, avšak v rozjížďce s číslem deset Jason Doyle rozdělil doposud neporažené Fredrika Lindgrena s Antoniem Lindbäckem.

Ve čtrnácté jízdě si ale na Protinožce vyšlápli Francouzi.  Dimitri Berge dokonce vedl, než podlehl Jasonu Doylemu. Ale David Bellego uhlídal Maxe Frickeho, který prve v duelu se Švédy upadl. Rozjížďka s číslem sedmnáct však zvedl hodnotu australských akcií. Jason Doyle pádil dopředu, zatímco Max Fricke odrážel Taie Woffindena s Robertem Lambertem.

Australské maximum 5:1 ovšem zdevalvovala remíza s Finy, o níž již byla také řeč. Přesto družstvo Marka Lemmona skončilo třetí za vítězným Švédskem a druhou Velkou Británií. Na rozdíl od nich, kteří se kvalifikovali do Wroclawi rovnou, je čekal vabank nadstavbové části.

České prokletí jednobodové ztráty

Češi rozhodně chtěli dostát svým postupovým ambicím. Po duelech s Finy a Australany měli v první třetině osm bodů. Švédové v té chvíli disponovali deseti, Britové devíti a Australané osmi. V rozjížďce s číslem osm však Robert Lambert, který rychle vystřídal Craiga Cooka, a Tai Woffinden již od startu odvedli Václava Milíka a Josefa France. Češi odpověděli pětibodovým maximem nad Italy v jedenácté jízdě, avšak o čtyři rozjížďky později nedostali od Švédů ani náznak šance.

S celkem galského kohouta v rozjížďce s číslem osmnáct naložili Václav Milík a Josef Franc bez milosti. Nicméně na Australany jim chyběl bod, takže je v nadstavbové baráži čekali nejprve znovu Francouzi. Václav Milík triumfoval stylem start – cíl, zatímco Josef Franc zdědil bod, když Dimitri Berge odstoupil kvůli poruše motocyklu.

Vzhledem ke skutečnosti, že v případě remízy v nadstavbových jízdách je druhé a třetí místo zvýhodněno oproti vítězství jednotlivce, rozhodlo Francouzovo vyřazení o českém progresu do třiadvacáté jízdy proti Australanům. Její vítěz již nebral nic menšího než postup do finále, a byť Češi byli již jednou nohou ve Wroclawi, druhou nohou do ní již došlápnout nestačili.

Václav Milík rozhodující duel s Australany vyhrál. Max Fricke a Jason Doyle si ale pohlídali Josefa France. Protože Australané měli o bod víc ze základní části, skončili třetí oni, i když s nimi Češi podruhé zajeli partii se smírným výsledkem. Že se plochá dráha na žádnou částici kdyby nejezdí, je otřepanou frází. Ale ve slaběji obsazeném race-off v Teterowě, dvacet bodů stačilo Němcům na přímý postup. A do finále se kvalifikovali i Dánové se svými osmnácti.

Foto: Terry Barlow