Bernardov – 7. února
V půlce srpna si v Krosně zlomil ruku. Zbytek sezóny byl v háji. Jenže záhy se ukázalo, že v sázce je mnohem více. Lékaři v Čáslavi naštěstí odhalili vnitřní zranění včas, byť slezinu již zachránit nedokázali. Václav Milík má za sebou prozatím nejdelší přestávku své šestnáctileté kariéry, ale na novou sezónu je připraven.

Opět v plném zápřahu

„Dával jsem se do kupy celkem dost dlouho,“ líčil Václav Milík po hokejovém utkání na plzeňské Košutce, kde nastoupil v týmu Richarda Wolffa. „S rukou jsem neměl problém, před Zlatou přilbou by už šlo jezdit na motorce. Ale s tím břichem jsem nechtě. Poslechl jsem tátu, říkal, ať nedělám blbosti a kvůli třem závodům si neublížím.“

Pardubický závodník se vracel do formy postupně. „Jednou, dvakrát za tejden jsem chodil posilovat,“ vyprávěl. „Od začátku prosince jedu naplno. Dlouho jsem na motorce neseděl, pauza ale už asi byla potřeba, byl jsem přezávoděnej. Odpočinul jsem si, strávil hodně času s dětmi, je to fajn.“

Nový začátek v Polsku

Václav Milík se vedle rekonvalescence musel vypořádat také se ztrátou polského angažmá. „Měl jsem těžký období,“ připouštěl. „Nevěděl jsem, co bude. Krosno mi slíbilo, že budu ještě další rok. V půlce sezóny jsme si podali ruce. Nakonec podepsali Bjerreho a mně ukázali záda. Ale na druhou stranu je to možná dobře, po čtyřech letech nemusí být špatný změnit klub.“

Fanoušci se rozloučili se svým oblíbeným závodníkem krásnými cenami. „Mrzelo mě to, byl jsem tam kapitánem,“ neodcházelo se mu lehko. „Ozvala se mi Lodž, je to lepší. I po psychický stránce mít jistotu než varšavskej kontrakt. I když by se na začátku sezóny určitě někdo ozval.“

Jistota v nejistotě

Příští měsíce se už opět bude závodit. „Co se týče sezóny, stoprocentně vím, že pojedu polskou ligu,“ svěřoval se Václav Milík. „Stoprocentně švédskou ligu, podepsal jsem tam dva roky. Pardubice samozřejmě zůstávaj. Jsem rád, že jsem přežil a můžu se ke sportu vrátit. Sám nevím, jak to bude, nikdy jsem nebyl takhle dlouho po zranění. Dlouho jsem neseděl na motorce, nevím, jak bude reagovat hlava. Neskládám zbraně. Je to věc pudová, buď to pude nebo nepude. Důležitá je fyzička.“

A také štěstí. „Děkuju čáslavský nemocnici, tam se o mě postarali jak nikde jinde,“ má dokonale jasno. „Jsem rád, že jsem trefil do Čáslavi. Zachránili mi život, dali mi jistotu, věděl jsem, že jsem pod rukama dobrejch lidí.“

Na plzeňském ledě

Na plzeňském ledě se Václav Milík rozhodně neztratil. „Hokej chodíme hrát jednou za tejden,“ vysvětloval. „Tohle byla super sportovní zábava. Vidět lidi, co přes zimu nevidím. Takže fajn. Ale už aby plochodrážní sezóna začala.“

Plzeň – 25. ledna
Přijel do Mořiny za svou přítelkyní Barborou. Spolu s ní se vydal s Ondřejem Smetanou do Plzně na plochodrážní hokej. Ačkoliv v dětství držel hokejku, na Košutce sledoval zápas z ochozu. Již příští měsíc ale nebude statistou. Eduard Krčmář totiž nápadům na ukončení plochodrážní kariéry řekl jednoznačné ne.

Zaměstnání mimo ovály

„Měl jsem hodně myšlenek, jestli začít plochodrážní sezónu nebo ne,“ netají se Eduard Krčmář. „Nebylo by dobrý zahodit ty roky, peníze, mám taky kolem sebe lidi, co mi pomáhají. Rozhod‘ jsem se, že by byla škoda skončit, takže pojedu dál.“

Problémy slánského esa začaly předloni zjara. V předsezónních sparingových utkáních se ukázal v úžasné fazóně, nicméně Rzeszow se k němu otočil zády. V konkurenci levných závodníků s bohatými sponzory za zády nedokázal najít slušné polské angažmá.

„Chodím do práce,“ říká Eduard Krčmář. „Dělám v toitoice, ale hovna tam nevybírám (smích). Přes léto jezdím po fesťácích, v zimě dělám údržbáře. Kontroluju, jestli světla, žaluzie, dveře a strop jsou v pořádku.“

Motivace jako plemenej bejk

Po rozhodnutí pokračovat jako závodník, nesedí Eduard Krčmář doma se založenýma rukama. „Od novýho roku jsem začal cvičit a makat,“ svěřuje se slánský závodník. „Chytlo mě to. Mám motivaci, chci se na sezónu připravit a ukázat klukům, co ve mně je.“

Přitom plochodrážní rok 2024 byl pro něho možná zapeklitější než sezóna 2025, když se jako malý capart předváděl se shupou na malých kolech jako atrakce o přestávkách velkých závodů. „Loni jsem neměl techniku,“ nechá svůj úsměv zmizet ze své tváře. „Nechtěl jsem jet mistrák. Motory nejedou, spojky táhnout, dřív šly motory po pěti závodech na servis, letos po dvanácti, to je znát.“

Letos se o mistru republiky rozhodne v půlce května ve Slaném, není to motivace navíc? „Super, že je finále u nás,“ jsou chmury rázem tytam. „Kór na jeden závod. je to sport, tam může bejt mistr kdokoliv. I když kdokoliv asi ne, ale mezi sedmi se to může rozhodovat.“

Velké výzvy

Eduard Krčmář se do listiny individuálních mistrů republiky zapsal v Plzni ve dvacátém. Ale pozor, triumf v závodě finálového ranku slavil také v Kopřivnici v květnu 2018. A pak je tady extraliga. Bez konzistentních cizinců slánský výsledek stojí a padá s Eduardem Krčmářem, jehož nikdo z kmenových plochodrážníků středočeského klubu již několik let zatím nahradit nedokázal.

„Byl to slabej rok,“ komentuje Eduard Krčmář fakt, že loni Slaný nepřišel o titul až v posledních okamžicích soutěže, ale vůbec se nepodíval na stupně vítězů. „Extraliga byla špatná, doufám, že letos to vylepšíme. Budu se snažit pro to udělat hrozně moc. Dělat výsledky a snažit se, abychom měli zase bednu.“

Což ostatně platí i pro dvojice, kde Slaný po třech letech z trůnu sesadila Praha a to rovnou před zraky početného domácího publika. „Letos je asi taky pojedu,“ přemítá. „Je to v Plzni, což není špatná dráha, mám ji rád. Je super, ale je třeba, aby si člověk na ní věřil, protože je technická.“

Nakažlivý opatrný optimismus při novém začátku

Hokej byl fajn, ale ze všech přítomných z plochodrážní branže sálalo, ať se už zase schází v plochodrážních boxech. „Na co budu pozvanej, pojedu,“ přemítá Eduard Krčmář. „Když budou výsledky, přijde repre. Uvidíme, jak to bude.“

Všechno evidentně přijde, jak má. „Plány jsem si dával tak nějak dřív, když moje práce byla plochá dráha,“ stojí Eduard Krčmář oběma nohama na pevné zemi. Teď chci dělat co nejlepší výsledky a co nejlíp to půjde. Ale cíle, že bych měl postoupit do Evropy, postoupit tam nebo támhle, to si nedávám. Beru to, jak kdybych znovu začínal.“