Archiv autora: Antonín Škach

V Divišově můžete chodit na Speedway každý den od čtvrtka do neděle

Divišov – 17. listopadu
Pakliže nebude pořádně mrznout a nepojedou se ledy, můžeme v naší zemi za plochodrážní závody zapomenout minimálně do konce března. Ovály jsou zazimované. A pokud někde přece jen zabouří nějaký ten motor, jde spíše o raritu. Ovšem v Divišově můžete na Speedway vyrazit každý den od středy až do neděle vážně.

 

Ještě před třiceti lety se v Divišově prodávaly lahůdky v prodejně na náměstí vedle kostela svatého Bartoloměje jen ve středu. Časy se mění. Existenci Speedway Caffe v budově na místním plochodrážním stadiónu zaznamenali i diváci během prázdninových závodů. Přece jen dopřát si při ploché dráze chlebíček, dortík, pizzu či trojhránek nepatří u nás k běžnému standardu.

Milá obsluha, široký sortiment a útulné prostředí jsou devizy divišovského Speedway Caffe | foto Karel Herman

„Projekt vznikl jako soukromý,“ vysvětluje Martin Hrdý, proč se svým společníkem Martinem Zemanem svou kavárnu nastartoval. „Divišovskému Autoklubu jsme se tak trochu vnutili. Byl to spontánní nápad, jelikož jsme si mysleli, že něco takového v Divišově všeobecně chybí. Dobrá káva a místo, kde posedět. Spojení s Vanilka & Rum cukrářky Karolíny Houlíkové přišlo z doporučení. Jsme na něho moc pyšní.“

Budovu kdysi využívala divišovská Jawa. Bývalo v ní vývojové středisko, účtárna a kancelář správce počítačové sítě. Později fungovala jako klubovna. V přízemí si později AK Divišov vybudoval útulnou klubovnu. A právě v ní nyní Speedway Caffe sídlí.

Stylové tácky | foto Karel Herman

„Jsme sice dál od města,“ uvědomuje si Martin Hrdý polohu svého podniku. „Ale někteří lidé už si i tak zvykli docházet. Nebo dojíždějí, aby si dopřáli něco dobrého a to včetně maminek s dětmi, pro které je připraven hrací koutek.“

Plochá dráha v názvu neodráží jen adresu kavárny. „Speedway Caffe je to proto, že krom občerstvení bychom chtěli do budoucna dělat akce,“ dozvídáme se. „A využívat i plochou dráhu, aby si lidé na ní mohli vyzkoušet jízdy. Pokud to vyjde, doufáme, že příští rok budeme mít alespoň pár strojů pro děti i dospělé na jízdy. Sice nepůjde o žádné plochodrážní motocykly, ale zážitek to podle nás bude tak i tak.“

Plochodrážní atmosféra je ve Speedway Caffe dokonalá | foto Karel Herman

Živo ve Speedway Caffe bude i během následujících měsíců, kdy je zavřeno pouze v pondělí, v úterý a ve středu. „Přes zimu zatím chystáme klasické akce,“ láká Martin Hrdý. „Zatím oba s Martinem musíme pracovat i v další práci. Každopádně nás čeká hospodský Chytrý kvíz, degustace vín s odborným výkladem anebo taky bleší trhy, které proběhnou přímo v depu. Potom samozřejmě Mikulášská.“

Dvaadvacítka ukončila třináctku

Malé Kyšice – 8. listopadu
Číslo třináct nemusí být pokaždé nešťastné. Přesně tolik ročníků Setkání z minulého století se již v Malých Kyšicích uskutečnilo, budeme-li počítat i to poslední minulou sobotu. Každoroční setkání bývalých závodníků Rudé hvězdy Praha a příznivců plochodrážního sportu se vydařilo navzdory číslici se špatnou pověstí.

 

Vítězný snímek Jana Vernera | foto Stanislav Urban

Jako čestný host dorazil Miroslav Zlatník. Dlouholetý náčelník moto oddilu Rudé hvězdy, který šestnáctého listopadu oslaví osmdesáté deváté narozeniny. Nemohl chybět Jiří Štancl, Jiří Svoboda, Ladislav Hradecký, Luboš Tomíček, Zbyšek Holý, Stanislav Urban, Petr Vandírek, Stanislav Klenovec, Vladimír Dvořák, Pavel Mrňa a další včetně soutěžáků a motokrosařů.

Večer plynul ve znamení skvělé zábavy. Jedním z bodů jeho programu se stalo promítání fotografií a vyhodnocení nejzajímavější z nich. Zvítězil snímek Jana Vernera zachycující jeho dravý styl jízdy na ledové dráze.

Dvaadvacátá hodina přinesla zavíračku. Naštěstí. Jinak by se smích, vyprávění a cinkot skleniček od motocyklových legend nesl do tmy až do půlnoci. Minimálně.

Setkání z minulého století se konalo již potřinácté | foto laskavostí Stanislava Urbaa

Svítkov usíná zimním spánkem

Pardubice – 11. listopadu
Také ovál v pardubickém Svítkově má letošní závěrečnou úpravu za sebou. Nově navezený materiál byl včera upraven grejdrem. Zatímco členy AMK Zlatá přilba česká zkraje prosince výroční schůze, jejích trať bude odpočívat až do jara.

Svítkovský ovál usíná zimním spánkem | foto Petr Moravec (AMK ZP Pardubice)

Češi a Slováci v akci 569

Motory na českých oválech umlkly. Můžeme jen polemizovat, který byl na svitavské rozlučce při vožení dětí a dalších zájemců poslední. Plochodrážní GM Davida Hofmana či Jana Hlačiny? Nebo flatrackový husaberg Pavola Pučka či husqvarna Adama Nejezchleby? Ono je to ve své podstatě jedno, letos se už závodit nebude, pakliže nenastane ledařský zázrak. Dění se přemisťuje do hostinců při různých setkáních, na stadiónech se maximálně pracuje a listopadovou šeď prosvětlují zprávy o nových angažmá. Polská média žijí senzačním odchodem Martina Vaculíka. Slovák coby kapitán Gorzowa opouští po pěti letech klub a míří do Lublinu, kde má vyplnit mezeru po Jacku Holderovi. Adam Bubba Bednář zase premiérově zamíří do vyšší švédské ligy. V sobotu o smlouvě s ním informoval klub Rospiggarna Hallstavik.

Ostrá sezóna ploché dráhy v České republice skončila prvního listopadu ve Svitavách | foto Antonín Škach

Patrik Linhart osnuje dlouhodrážní plány

Roudnice nad Labem – 9. listopadu
Dušoval se, že toho jsou jeho poslední závody. Na mou duši, na psí uši. Na kočičí svědomí. To bylo před osmnácti lety. Od té doby jsme jej na oválech čas od času viděli. Osobnosti prostě nemůžou zavřít dveře jen tak potichu. Navíc on si v červnu splnil svůj sen, když participoval v dlouhodrážním OPEN v Mariánských Lázních. Tudy by se jeho kariéra měla ubírat dál. I proto se vlastně minulou sobotu ve Svitavách na rozlučku jen díval.

 

Patrik Linhart má chuť na dlouhou dráhu | foto Antonín Škach
Patrik Linhart má chuť na dlouhou dráhu | foto Antonín Škach

„Po dvaceti letech hodně cvičím, jsem hotovej,“ reaguje Patrik Linhart na otázku, proč nevyjel na ovál ve svitavské Cihelně. „Chtěl bych jezdit dlouhou dráhu, už jsem do toho nasypal hodně peněz. O penězích je to hodně.“

O dlouhé dráze snil již skoro před dvaceti lety. Zjara patnáctého roku se po lázeňském kilometru vozil při dni otevřených dveří. A v červnu se přihlásil na mistrovství republiky. Probil se až na semifinálovou úroveň a domů se vracel s desátým místem.

Patrik Linhart na krátké dráhy nezanevře | foto Eva Palánová

„Povedlo se mi sehnat peníze,“ pochlubí se. „A chtěl bych dlouhou jezdit i dál. Jsou v ní šance, na krátký mám už dveře zavřený. Chtěl bych poprosit Káču Kadlece, ať mi sežene nějaké volňásky. A uvidím.  Sám jsem na tom zvědavej, co bude.“

Ale ani krátké ovály Patrik Linhart neopouští. „Chtěl bych jet ligu za Svitavy,“ odhaluje plány nejen svoje, ale také klubu z Cihelny. „Bavili jsme se o tom. Uvidím, co z toho bude, zkusím se do toho opřít.“

Do dlouhé dráhy se Patrik Linhart pouští naplno | foto Karel Herman

Nešťastný pardubický MACEC Cup zvýšil motivaci Jaroslava Petráka na další sezónu

Pardubice – 8. listopadu
V nejkrajnějším boxu svítkovského depa nemá čas ani na svou obligátní cigaretku. Přitom by nervy potřeboval uklidnit. O tréninku zadřel motor. Nyní se do jeho šasi montuje pohonný agregát na rychlo vypůjčený od Davida Hofmana. Čas ale pádí jako japonský šinkansen. Už se vracejí účastníci druhé rozjížďky dvěstěpadesátek. MACEC Cup startuje bez nástupu a startovní číslo tři musí do jeho první jízdy. Ale v pohodě. Mechanik Ondrej Kucharík, ho tlačí ze sjezdu na ovál. Lehké plácnutí. Všechno v cajku, kámo. Jaroslav Petrák se posléze vrací se dvěma body. Pak vítězí a říká si o stupně vítězů. Happy end ale plochodrážní závody nenabízí s lehkostí protřelého pojišťovacího agenta.

 

Jaroslav Petrák má motivaci na příští rok | foto Karel Herman

V jedenácté jízdě atakoval druhého Sebastiana Madeje, jenže na začátku posledního okruhu upadl. „Začlo mě to bavit,“ vrací se pardubický matador k poslednímu závodu své letošní sezóny. „Věřil jsem si. Říkal jsem si, že to tam nejde, ale stejně to vyjde. Otřel jsem se o nafukovačky,ale pořád jsem doufal, že to bude dobrý. Do posledního trojúhelníku, co mě odrazil, jsem se snažil opřít ramenem a odrazit se.“

Kdo krásnou předposlední říjnovou sobotu do Svítkova dorazil, ví, že extempore nedopadlo dobře. „Prostě to nešlo, i když jsem se to snažil vyrovnat,“ líčí Jaroslav Petrák. „Na jednu stranu jsem byl jako Bartek v polském finále, co se odrážel, od bariéry, ale dopadnul jsem jako Tai. Ale kdybych si nevěřil, nedám to tam, ale já si věřil. Ve svým věku nepotřebuju riskovat, ale já si věřil.“

Patálie Jaroslava Petráka při MACEC Cupu | foto Pavel Fišer

Při vší úctě Jaroslav Petrák dopadnul před třemi týdny ve svém Svítkově lépe než Tai Woffinden na jaře v Krosně. „Jakoby jsem v pohodě,“ říká. „Ale rekonvalescence bude ještě dlouho trvat. Vyfouk‘ jsem si plíci. Nefungovala a zdeformovala se. Zlomil jsem si taky žebra. Plíce je v pohodě, s ní to není špatný. Ale žebra jsou běh na dlouhou trať.“

I když se minulou sobotu objevil na svitavské rozlučce, ani nápad, že by se pustil do ostrého zápolení v rámci Srandamače přeloženého z Kostěnic. „Tady Nikolas by chtěl jezdit,“ ukáže na jedno ze svých dvojčat, které se převléklo do závodní kombinézy. „Já při tom MACECU skončil desátej, nebyl jsem poslední. Sere mě to, ale aspoň mám motivaci na další rok. A jestli pojede Nikolas…“

Jaroslav Petrák v akci | foto Pavel Fišer