Dvůr Králové – 21. dubna
Letos přešel ze stopětadvacítek na čtvrtlitry, avšak jeho kariéry s motorem o obsahu dvě stě padesát kubických centimetrů byla prozatím krátká. Při úvodní Talent Trophy upadl a musel do nemocnice. Naštěstí nemá nic zlomeného, ale vykloubené rameno mu nařídilo přestávku na celý měsíc. Dominik Hrbek sice přišel o úvodní podnik mistrovství republiky, avšak již je plný myšlenek na návrat.
Nešťastný konec března
Dominik Hrbek si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Pavel Fišer
„V nájezdu do poslední zatáčky jsem si vrknul,“ vysvětluje, cože se to na konci března na pražské Markétě stalo. „Předním kolem jsem asi chytil díru. Rozkmitaly se mi řidítka, snažil jsem se to ukorigovat, ale nešlo to. Pravá, levá, pravá, levá. A šup, řidítka se zavřely a šel jsem.“
Následky pádu zaplaťpánbůh nebyly devastující. „Teď už se tomu tlemím,“ říká Dominik Hrbek s úlevou v hlase. „Ale vykloubený rameno jsem měl poprvé v životě. A když jsem cítil, že mám jednu ruku kratší než druhou, byl jsem z toho docela vystrašenej. A strašně to bolelo.“
Když všechno sedne, jak má
Matěj Frýza, Lester Matthijsen a Dominik Hrbek na pódiu světového poháru v Diedenbergenu | foto Petra Zahradníčková
Letošní rok Dominiku Hrbkovi zatím nepřipomíná svého o rok staršího bratříčka. Sezóna s jednadvacítkou na konci letopočtu byla pro závodníka pardubické Zlaté přilby prozatím nejlepší v jeho dosavadní kariéře. Jejím vrcholem se stal bronz ve světovém poháru v Diedenbergenu.
„Tak určitě, loňský rok byl super,“ souhlasí. „O bod mi utekla bedna na klasické dráze v Čechách, skončil jsem čtvrtej za Matějem. A Německo? To bylo super. Sedlo všechno, co sednout mělo, možná až na ty starty. Všechny se mně nepovedly a všechny body jsem fakt vyjel zezadu až na tu vysněnou bednu. Přálo i štěstí, asi to, který mi chybělo v Rovně. Ale přesně jak říká Zdenda, když je dobrý výsledek, tak ti musí sednout úplně všechno v ten danej den. Ale určitě jsem nepatřil mezi favority. O to lepší pocit jsem měl lepší na bedně.“
I Poláci mají stejnou anatomii
Matěj Frýza, Petr Marek, Dominik Hrbek a Karel Průša na nástupu v Rovně | foto Petra Zahradníčková
Dominik Hrbek však naznačil nemalé ambice již o dva týdny dříve v Rovně. „Tam to bylo super,“ ohlíží se za evropskou soutěží. „Dráha byla taky parádně připravená, ale když jsme tam přijeli a viděli Poláky i ty kluky ukrajinský, říkal jsem, že bude těžký udělat nějaký bod. Den před závodem byly tréninky na páska na jedno kolo. A já obě vyhrál. Tak jsem si řekl, že by to mohlo jít. A že i kluci z Polska maj‘ dvě nohy, dvě ruce a jednu hlavu.“
A vskutku. „Druhý den to šlo,“ kvituje. „Už i to, že jsem porazil v jedné rozjížďce Matěje a tím jsem mu bohužel zavřel dveře do semifinále, bylo znamení, že by to mohlo jít. Porazil jsem i Gredu, který byl ve finále na bedně. Jenže jsem udělal nechtěnou chybu, protože jsme na semifinále a finále dali nové kolo s novou hranou, které jsme předtím nejeli. Najednou to nejelo, kluci mně na rovinkách ujížděli, takže semifinále čtvrtej, malé finále taky čtvrtej a celkově osmej.“
Míjení pódia
Dominik Hrbek v akci | foto Karel Herman
Český reprezentant i se svým tatínkem Davidem byli pochopitelně z takového obratu smutní. „V tu chvíli to bylo obrovské zklamání, protože jsem opravdu cítil, že by to mohlo být lepší,“ netají se Dominik Hrbek. „Ale po vychladnutí emocí to byl super výsledek. A to kolo, jak jsem zjistil doma, táta ani neroztočil. Hned bylo jasný, kde byla chyba, proč to nejelo. Ale jinak atmosféra, ubytování i celá parta byla super. Uvidí se, jak to na Ukrajině všechno dopadne, a jestli se tam ještě někdy podívám třeba na dvěstěpadesátce nebo pětistovce.“
Ostatně i v Čechách se mu loni umístění na pódiu vyhýbala jako čert kříži. „Jo, jo, doma to dopadlo, jak to dopadlo a mělo to být lepší,“ bilancuje své čtvrté místo v šampionátu na klasické dráze, šesté na krátké a páté v poháru. „Takže na domácí scéně bylo taky menší zklamání. Chtěl jsem se se stopětadvacítkou rozloučit bednou.“
Dvěstěpadesátky prioritou
Dominik Hrbek se bude soustředit na dvěstěpadesátky | foto David Hrbek
Podvečer posledního březnového úterý plány Dominika Hrbka revidoval, ale naštěstí je neroztrhal jako cár papíru. „Doufám, že po čtyřech týdnech budu moct pomalu zatěžovat rameno, začít cvičit a chodit plavat,“ plánuje. „A hlavně si zase sednout na motorku. Myslím, že moje první kroky budou zase směřovat do Kostěnic, kde si v klidu zkusím zátěž. A pak se uvidí, co dál.“
Pokud vše klapne, bude letos závodit ve dvou kubaturách. „Dvěstěpadesátka bude naše priorita,“ objasňuje. „Jezdit a získávat zkušenosti. Dvácy bychom chtěli jezdit hlavně na krátkých drahách, ale zároveň i dlouhé a kvalifikovat se na Evropu a svět, které se letos po přeložení jedou u nás doma v Pardubicích. Ale jam už jsem řekl, priorita bude dvěstěpadesátka.“
Dominik Hrbek děkuje:
„Rád bych poděkoval v první řadě klubu Zlatá přilba za velikánskou podporu, celému týmu SCM Slaný, Zdendoj Schneiderwindoj a partnerům, bez kterých by to nešlo dělat, jak to děláme. Firma Etigraf, Pizza express Trutnov, Díly na kotle, Vale Pizza, Grators, Depoross, pivo Tambor, Speedlo, Enigo, Funnytony, CBS, Car body shop, Enduro Drapáci a Altman moto. Určitě nesmím zapomenout poděkovat Edoj a Edoj ze Slaného za motorku a zasvěcení do světa dvěstěpadesátek a pětistovek a rady k tomu. A samozřejmě mamce, která na tom jaře vždycky podepíše, i když má o mě velkej strach. No a hlavně tátoj, ten do toho vlítnul s neskutečnou energií a podporou. A kromě práce dělá jen motorky a všechno kolem toho. Bez něj by to nešlo vůbec!“
Balkbrug – 18. dubna
Po dvou kovidových letech se v západní Evropě rozjíždí pouťáky na dlouhých a travnatých oválech. Martin Málek si ve Slaném na Velký pátek pojistil místo ve startovní listině druhého finále českého šampionátu, jež uvidí plzeňské Bory v září. Velikonoční pondělí však strávil v nizozemském Balkbrugu, odkud se vracel s šestým místem.
Nečekané opatření pro ekologii
Martin Málek byl v zásadě spokojen | foto Pavel Fišer
„Docela dobrý na začátek sezóny,“ odtuší krátké hodnocení, aby se pustil do širšího vyprávění. „Vyrazili jsme zase s taťkou a Jardou po dvou letech na klasickou trávu. Nejpříjemnější z celé výpravy bylo snad počasí, nádherné bezvětří, sluníčko svítilo a krásných sedmnáct stupňů.“
Výprava však nejela do Nizozemí na výlet. „Trénink byl hodně krátký, jen tři kola a start na jedno kolo,“ pokračuje Martin Málek. „Tak jsem si zvykal ještě v prvních jízdách…“
Do tempa se dostával postupně. „Docela nezvyk ze začátku, ta dvouletá přestávka a můj deficit tréninků teď na začátku sezóny bylo trochu znát,“ připouští a dodává, že si musel zvykat i na jinou věc. „Zakázali nám používat strhávačky kvůli životnímu prostředí, ale velké slídy před brýlemi jsme použít mohli. Takže jsme mohli použít jen roll-off. Naštěstí mám jedno s sebou, elektrické na spínací trubičku, do které fouknu. Docela dobrý systém, jen bych si tu trubičku nesměl zapomenout dát do pusy hned první jízdu.“
Rašelina není k jídlu
Martin Málek se rozjíždí | foto Karel Herman
Martin Málek se naštěstí našel rychle. „No, tak nějaké body jsem ztratil hned první jízdu a dojel aspoň čtvrtý,“ říká. „Na druhou jízdu jsme ještě přizpůsobili motorku a hned to bylo lepší, pak druhé místo, pak vyhraná jízda a poslední jízdu jsem si docela zkomplikoval druhou pozicí.“
Na přímý postup do finále A mu totiž chyběl bod. „Dělil jsem se o poslední postupovou pozici do finále A s Jacobem Bukhavem,“ dodává, že si s Dánem nemohl nic vyčítat ani v otázce pomocných kritérií. „A rozhodl los, že budu muset absolvovat ještě finále B, kde postoupili do áčka ještě první dva. Béčko jsem dojel druhý a do finále A mi zbyla startovní pozice od mantinelu.“
Konečně vylétla páska! „Bohužel jsem nepředvedl nejlepší start,“ povzdechne si. „Dostal jsem po venku nažrat toho černého rašelinového hnusu a nikoho v tom prachu už nepředjel, takže šesté místo celkově.“
Na Prvního máje opět do akce
„Chtěl bych moc poděkovat taťkovi a mému doktoru Jardovi za skvěle odvedenou práci a řízení,“ uzavírá Martin Málek svůj balkbrugský příběh. „Jelikož jsme jeli celou noc, tak doufám, že se co nejdříve dají dohromady a další závody prvního května v Dingolfingu budou trochu lepší.“
Praha – 19. dubna
Černé mraky, které krátce po půl šesté nad pražskými Petřinami, splnily svůj slib o slejváku. Jury se rozhodla se začátkem letošní extraligy vyčkávat, avšak na vrub špatného počasí padl jen trénink a slavnostní nástup. A pak už Matej Žagar dostal Pardubice na hrot aktuální tabulky. Praha je však na něm nenechala dlouho. Tomáš Topinka měnil strategii po onemocnění Daniela Klímy a jeho náhradník Jan Kvěch mířil na ovál hned v úvodu. Domácí díky primátům Jaroslava Vaníčka a Josefa France ve třetí, resp. čtvrté jízdě převzali vedení. Ostatní konkurenti se jim však lepili na záda. V rozjížďce s číslem deset naplno proměnil žolíka slánský Oskar Polis, oba tři jízdy později jej napodobil jeho krajan Szymon Szlauderbach v hnězdenské vestě. Na prahu čtvrté pětiny se o postavení leadera dělila Praha se Slaným, kdežto Pardubice a liberecké Gniezno stálo o dva body za nimi. Polákům se však krátil dech a sestava Jaroslava Petráka přišla o vidinu triumfu po poruše Mateje Žagara v předposlední rozjížďce. Tomáš Topinka mezitím přemítal o rozjezdu se Slaným, k němuž ale nedošlo. Jakub Jamrog totiž z třetí dráhy odstartoval špatně, aby nakonec ani neprojel cílem. Bod Petra Chlupáče byl za těchto okolností velikánskou pojistkou, aby se Pražané smáli na promrzlé diváky z nejvyššího stupínku.
Slaný, Praha a Pardubice na stupních vítězů | foto Pavel Fišer
Praha začíná nejlépe
Déšť před závodem vyvolal rozpaky | foto Pavel Fišer
Bylo to zoufalé, vskutku zoufalé. Černé mraky se blížily pražskému stadiónu s jasnou zprávou, že z nich prostě pršet bude. A bude. Nenechaly se zahanbit nedodržením svého slibu, ať již byl sebezlověstnější. Čtvrt hodiny před začátkem české extraligy začalo lejt jako z konve a jury se rozhodla vyčkávat.
Voda z nebes nebyla ke zkoušenému oválu nikterak milostivá. Nicméně svatý Petr se evidentně vyčerpal a šel spát. Kdo ví, co se mu zdálo, ale dnešní závod díky němu naštěstí přišel pouze o trénink a slavnostní nástup. Hrstka diváků, jež nepodlehla deštivé skepsi, viděla závodníky až ve chvíli, kdy se před nimi otevřela vrata k rozjížďce s číslem jedna.
Tomáš Topinka vysvětluje výměnu Daniela Klímy za Pavla Kuchaře:
„Čenda volal už ráno, že mu je blbě. Chrmlal do telefonu, nechal jsem ho, má důležitější závody před sebou, i když extraliga je taky důležitá.“
Matej Žagar (bílá) se v rozjížďce s číslem jedna ujímá vedení před Janem Kvěchem (červená), Zbigniewem Sucheckim (žlutá) a Jakubem Jamrogem (modrá) | foto Pavel Fišer
Vzhledem k nemoci Daniela Klímy musel Tomáš Topinka měnit nejen sestavu, ale také strategii. Nemocného borce zastoupil Pavel Kuchař, jehož zase hned na úvod nahradil Jan Kvěch. Čekání však ještě nebyl ani zdaleka konec, Zbigniew Suchecki ve vestě Gniezna dorazil na rošt až čtrnáct sekund před vypršením limitu. Nakonec stejně neviděl cíl, avšak na hrotu se stejně psal jiný příběh.
Vedení se ujal pardubický Matej Žagar, kdežto pražský náhradník na počátku klání zaknihoval pouze porážku slánského Jakuba Jamrogra. Přesto se Slaný rychle probil do čela. Eduard Krčmář ve druhé jízdě triumfoval stylem start – cíl, kdežto Ernest Koza v úvodním oblouku objel Petra Chlupáče. A Hynek Štichauer odstartoval letošní extraligový ročník čistou nulou!
Kateřina Kameniková si hned vzápětí zapnula na svém mobilu video záznam. Nebylo divu, chtěla zvěčnit extraligový debut svého syna Matouše. Jenže divišovský borec, jemuž Milan Mach dal přednost před Brunem Belanem, nebyl sám, kdo ve vyšší ligové soutěži přijel k pásce vůbec poprvé. Svým extraligovým debutem prošla také celá zbývající trojice.
Duel extraligových debutantů – Matouš Kameník (modrá) útočí na Matěje Frýzu (bílá) | foto Karel Herman
Prim hrál Jaroslav Vaníček. Junior domácího klubu měl již na konci úvodního kola náskok znící bratru dvaceti metr. Kacper Grzelak držel druhou příčku, kdežto Matěj Frýza v pardubických službách uhájil bod o půlku předního kola před Matoušem Kameníkem. A pak přišel další šok! Především pro nového pardubického kouče Jaroslava Petráka.
K suverénnímu triumfu spěl Josef Franc. Slánský Oskar Polis v prvním výjezdu zavřel na prkna Václava Milíka. Pardubický kapitán mohl vzápětí samou snahou překousat řidítka, ale dopředu se nedostal. Po první sérii na tom byla nejlépe Praha. Dlela na čele a Slaný ztrácel tři, Pardubice čtyři a Gniezno dokonce pět bodů.
Žolík dostává Slaný do čela
Jakub Jamrog (modrá) se dere do vedení před Szymona Szlauderbacha (žlutá), Hynka Štichauera (bílá) a Jaroslava Vaníčka (červená) | foto Kiril Ianatchkov
Překvapivé šoky nebraly konce. Hnězdenský Szymon Szlauderbach v rozjížďce s číslem pět díky pohotovému startu za sebou nechal Jana Kvěcha, Eduarda Krčmáře a Jana Jeníčka. Jeho klubový kolega Kacper Grzelak ovšem hned na to trefil pásku. Z trestné čáry neměl ani náznak šance a nakonec neviděl cíl.
Petr Chlupáč si při repete neváhal vyšlápnout v první zatáčce na vedoucího Václava Milíka. Co pražský čert nechtěl, hned ve výjezdu se propadl za Jakuba Jamroga. Středem prvního oblouku rozjížďky s číslem sedm se Matej Žagar propracoval do vedení před Ernesta Kozu a Oskara Polise, když Jaroslav Vaníček uzavíral řadu.
Slánský pád nabral pořádný švunk. Mladičký Matouš Kameník nemohl v osmé jízdě stačit zkušenějším soupeřům. V otázce plochodrážních znalostí se nenechal zahanbit Josef Franc. Nejprve nedal vůbec šanci Oskaru Polisovi. Pak si mistrovsky venkem druhé zatáčky připravil vedoucího Hynka Štichauera.
Jan Kvěch (červená) vede před Václavem Milíkem (bílá), Ernestem Kozou (žlutá) a Matoušem Kameníkem | foto Pavel Fišer
Ve výjezdu mu mohl poslat symbolické pac a pusu, coby vedoucí závodník. Praha neztrácela post leaderů, Pardubice byly za ní pozadu o dva, zbylé dva celky dokonce o pět bodů. Po druhé přestávce se nezměnilo vůbec nic. Jan Kvěch se totiž dočkal svého prvního dnešního triumfu, zatímco Václav Milík předčil pouze Ernesta Kozu. V rozjížďce s číslem deset Milan Mach udeřil žolíkem.
Milan Mach vysvětluje, proč v desáté jízdě povýšil Oskara Polise na žolíka:
„Bylo to o osm bodů, tak jsem neváhal a dal ho tam. Byl to dobrej tah, ale bolej mě záda a málem jsem k telefonu nedoběh‘, než odjeli na start. Ale stihnul jsem to.“
Oskar Polis dal za pravdu jeho strategii triumfem ve stylu start – cíl před zraky Petra Chlupáče. A protože Matouš Kameník dojel za Zbiegniewem Sucheckim, Slaný na druhé příčce vystřídal Pardubice. V tom se však nezastavil jako bájný praotec Čech na památném Řípu. Jakub Jamrog v rozjížďce s číslem jedenáct nepustil vedení ani na okamžik.
Szymon Szlauderbach (žlutá) coby žolík jede před Matejem Žagarem (bílá) | foto Karel Herman
Szymon Szlauderbach po něm sice v úvodním oblouku vytrapoval. Dostal se však do hlubiny na vnějšku a byl rád, že se před něho nedostali také Hynek Štichauer a Jaroslav Vaníček. Dvanáctá jízda se musela opakovat vinou špatného startu. K opakování přijeli všichni čtyři závodníci. Eduard Krčmář jakoby popřel rok pauzy.
Vyhrál s dokonalým přehledem, kdežto Matej Žagar byl rád, když ve druhém výjezdu třetího okruhu předčil druhého Josefa France. Slaný v aktuální klasifikaci předčil Markétu o bod, na Pardubice měl k dobru čtyři a na Gniezno osm bodů. A to byl signál k akci pro Blažeje Skrzezewskeho.
Závod má zelenou navzdory černé na obloze
Jan Kvěch (červená) dotírá na Oskara Polise (mpdrá) | foto Karel Herman
Szymon Szlauderbach tak k pásce třinácté jízdy putoval jako žolík. Vskutku dovezl šest bodů, když současně s letem pásky změřil Mateje Žagara, Petra Chlupáče a Matouše Kameníka. Závod mohl de facto odstartovat nanovo. Praha totiž dohnala vedoucí Slaný a zbývající celky ztrácely po dvou bodech.
Na severním obzoru se ovšem zjevilo nové černé mračno. Pakliže by si jej někdo nevšimnul, prezentoval se drobnými dešťovými kapkami. Chmury na čelech přímých účastníků se prohloubily, zatímco světla srážkové hrozbě odpověděla rozsvícením svých lamp. A v tom odstartovala rozjížďka s číslem čtrnáct.
Oskar Polis v ní dlouho vedl, avšak počínání Jana Kvěcha, jenž na úvod vyřídil Hynka Štichauera, všem přítomným bránilo psát si ke slánskému Polákovi trojku. Brzy se ukázala, jak moudré takové počínání bylo. Pražan se hnal do vedení již v nájezdu do posledního kola, jenže Oskar Polis mu zkřížil dráhu.
Jakub Jamrog padá po zásahu motocyklem Ernesta Kozy | foto Kiril Ianatchkov
Jan Kvěch ovšem vytrval a díky rychlejšímu průjezdu po venku poslední zatáčky se šachovnicovou vlajkou v rukou Stanislava Klenovce nechal pozdravit jako první. Markéta přeskočila Slaný o bod, jenže v patnácté jízdě bylo jejich bodové saldo opět vyrovnané. Za vítězným Václavem Milíkem totiž Eduard Krčmář do cíle přivedl Jaroslava Vaníčka.
Pád Jakuba Jamroga a Ernesta Kozy v první zatáčce orámoval počátek rozjížďky s číslem šestnáct. Pykal za něj Polák ve vestě Gniezna. Jeho slánský krajan hned po vylétnutí pásky repete odvedl Josefa France a Jana Jeníčka. Slaný vyhrál základní část o bod před Prahou a pohled na pochmurnou oblohu nechal opět vyklíčit pochybám o dalším pokračování.
Na tázavé pohledy reagovaly negativním zakroucením hlavy takové veličiny jako Matej Žagar. Jury se však rozhodla pokračovat. Matouš Kameník upal v osmnácté jízdě. A přestože šlo o první zatáčku a juniorskou jízdu, šel nemilosrdně z kola ven při repete. Jeho dvouminutový limit nestihnul ani Kacper Grzelak.
Jan Kvěch se smíchem před osmnáctou jízdou na připomínku své zašpiněné kombinézy:
„Rád se rochním v blátě.“
Matěj Frýza (bílá) zatím vede před Jaroslavem Vaníčkem (červená) | foto Karel Herman
Ze zbývajících dvou se do vedení prosadil Matěj Frýza. Plzeňskému benjamínkovi však osud nedopřál první extraligové vítězství jeho krátké pětistovkové kariéry. Jaroslav Frýza totiž čekal v závětří a četl si v protivníkovi před sebou jako v otevřené knížce. Ve druhém kole udeřil ve druhém výjezdu a spodní stranou se posunul do vedení.
Posunul tím svou Markétu o dva body před Slaný. Eduard Krčmář však musel být jedině vyzvednut za své počínání při osmnáctém dnešním startu. Ovšem zezadu se řítil Jan Kvěch. V první zatáčce minul Hynka Štichauera a ve výjezdu rovněž slánské eso. Další bod k dobru pro pražskou Markétu!
„To jsem posral, vyjel jsem ven,“ sypal si Eduard Krčmář popel na svou hlavu, zatímco startovala rozjížďka s číslem devatenáct. V ní se slánské věci ujal Oskar Polis. Zatímco Matej Žagar zůstal stát již v první zatáčce, on se v ní dostal do vedení před Josefa France. O čtvrté příčce libereckého Gniezna již nebylo lze ani pochybovat a Pardubice se nemohly umístit lépe než třetí, boj o vítězství pokračoval.
Josef Franc (červená) na čele před Oskarem Polisem (modrá) a Ernestem Kozou (žlutá) | foto Pavel Fišer
Pouhé dva body náskoku Tomáše Topinku mírně znervózněly. Na tribunce u depa osnoval plány na případný rozjezd, ovšem Milan Mach se jen usmíval jako vousaté sluníčko. Záhy páska letěla vstříc potemnělé zamračené obloze a sami závodníci na těžkém ovále rozhodli, že tak učinila dnes úplně naposledy.
Václav Milík zdůraznil mládí letošní extraligy, v níž jeho východočeský klub bude dozajista chtít nahoru. Petr Chlupáč sice ve druhé zatáčce přišel o druhé místo ve prospěch Szymona Szlauderbacha. Nicméně Jakub Jamrog trčel vzadu. A nic nemohlo doložit slánskou prohru víc než, když v posledním okruhu zajel rovnou do depa.
Hlasy z depa
Jan Kvěch a Josef Franc v rozhovoru s mechanikem Jiřím Georgievem | foto Pavel Fišer
„Vyhráli jsme,“ vyprávěl Jan Kvěch. „Ale já se to dozvěděl až po závodech. Až po poslední jízdě. Soustředil jsem se na sebe, abych se nezabil. Závodilo se, předjíždělo. Na to, jak to vypadalo s počasím, jsem rád, že se to odjelo.“
„Namáhavé, ale minimálně o sto procent lepší než na přeboru,“ žertoval Josef Franc. „Nebo spíš o tisíc procent. Já závodím převážně pro radost. Opět skvělá týmová spolupráce. Pěkná práce, jsem hrdej na kluky. Honzík, Chlupík, Vaníček na jedničku a já podle počasí.“
„Dobrý,“ svěřoval se Jaroslav Vaníček. „Dráha těžká, ale pro všechny stejná. Já dělal, co jsem moh‘ a vyšlo to. Nepoved‘ se mi v poslední jízdě start, ale počkal jsem si na Matěje. Udělal chybu a já ho předjel.“
„Poslední jízda mě štve,“ povzdechl si Eduard Krčmář. „Nechal jsem to otevřený, dal jsem to na venek. Jinak jsem relativně spokojenej. Musím se rozjíždět pomalu, ale jistě. Uvidíme, víš, že nikdy nepředvídám. Příště budeme tahat, dneska to bylo divočejší kvůli počasí.“
Václav Milík slibuje lepší výkony pardubického klubu v dalších extraligách | foto Pavel Fišer
„Hlavně, že se to odjelo,“ oddechl si Václav Milík. „Moc to nevypadalo, dráha bylo hlubší, rozbitá, škoda defektu Žagara. Já taky neodjel, startovní pozice byly různý, trojka a čtyřka o dost horší než jednička s dvojkou. Na první závody dobrý, ale budeme chtít víc.“
„Těžký,“ odtušil Hynek Štichauer odpověď na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Nemoh‘ jsem se dostat do tempa. Byla tam z mý strany rezerva třech bodů. Gratuluju domácím k vítězství, musíme v dalších závodech zabrat. Snad bude hezky a dráhy budou lepší a nebude to vypadat jako dneska.“
„Dobrý,“ hodnotil Matěj Frýza svůj extraligový debut. „Moh‘ jsem vyhrát jízdu, ale Jarda má víc zkušeností. Ale dnes to bylo naposledy, příště ho spráskám.“
Josef Franc (červená) vede před Oskarem Polisem (modrá) a Václavem Milíkem (bílá) | foto Kiril Ianatchkov
1. AK Markéta Praha
37
Josef Franc
3 3 1 2
2
11
Jaroslav Vaníček
3 0 0 1
3
7
Petr Chlupáč
1 1 2 1
1
6
Pavel Kuchař
– – – –
DNR
Jan Kvěch
2 2 3 3
3
13
2. AK Slaný
34
Jakub Jamrog, PL
1 2 3 0
R
9
Eduard Krčmář
3 1 3 2
2
11
Oskar Polis, PL
2 1 6* 2
3
14
Matouš Kameník
0 0 0 0
X
0
Bruno Belan
DNR
3. AMK ZP Pardubice
31
Jan Jeníček
– 0 – 1
–
1
Václav Milík
1 3 2 3
3
12
Hynek Štichauer
0 2 1 1
1
5
Matej Žagar, SLO
3 3 2 2
E
10
Matěj Frýza
1 0
2
3
4. Start Gniezno-Liberec
23
Ernest Koza
2 2 1 X
1
6
Zbigniew Suchecki
E 1 1 0
R
2
Kacper Grzelak
2 R R 0
M
2
Szymon Szlauederbach
0 3 2 6*
2
13
Jan Kvěch (červená) před zraky Hynka Štichauera (bílá) předjíždí Oskara Polise (modrá) | foto Karel Herman
Aktuální extraligová tabulka:
bilance výsledků
malé body
velké body
1. Praha
1-0-0-0
37
4
2. Slaný
0-1-0-0
34
3
3. Pardubice
0-0-1-0
31
2
4. Gniezno-Liberec
0-0-0-1
23
1
Petr Chlupáč (červená) útočí na Václava Milíka (bílá) | foto Pavel Fišer
Prodloužený velikonoční víkend dozajista nenechal správné plochodrážní fanoušky sedět doma, ačkoliv tam bylo větší teplo než na stadiónech ve Slaném a v Plzni. Naši závodníci však závodili také za hranicemi. Tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z na časové ose posunula z pondělí o čtyřiadvacet hodin dopředu, ale zavede vás nejen do Polska, nýbrž také do Maďarska a Nizozemí.
Eduard Krčmář prožil vydařené Velikonoce | foto Karel Herman
Velikonoční plochodrážní program odstartovali v Debrecenu. Easter Cup se stal kořistí Jakuba Jamroga, který proburácel cílem finále A před Nickem Škorjou, Olegem Michajlovsem a Ernestem Kozou. První závod sezóny absolvoval Jakub Valkovič. Inkasoval sedm bodů v základní části (0 2 1 1 3) a posléze triumfoval ve finále D.
Eduard Krčmář prožil vskutku excelentní comeback po tři čtvrtě roku rekonvalescence. První české finále jste viděli sami. Nazítří po něm prvně startoval za Rzeszow ve druhé polské lize. Jeho klub sice na výjezdu do Rawicze prohrál těsně 46:42, avšak slánské eso se díky třinácti bodům stalo nejlepším mužem utkání. Z domácích závodníků mu sebral body jen Damian Drozdz, který se v osmé jízdě vklínil mezi něho a jeho kolegu Kevina Wölberta.
V neděli si v extralize Leszno vyjelo remízu s Gorzowem 45:45. Martin Vaculík přispěl hostům sedmi body (0 2 1 2 2).
Martin Málek vyrazil do Balkbrugu | foto Pavel Fišer
Po dvou letech covidové pauzy se konečně rozbíhají kola dlouhých a travnatých drah. Martin Málek si nejprve na Velký pátek pojistil ve Slaném místo i pro druhé finále v září v Plzni. A včera se účastnil mezinárodního klání v Balkbrugu. Patnáct bodů v základní části (2 4 5 4) poslalo do finále B. V něm dojel druhý za Dave Meijerinkem. Postoupil do áčka, jež přineslo pořadí Romano Hummel, Dave Meijerink, Jannick de Jong, Henry van der Steen, Jacob Bukhave a Martin Málek.
Praha – 18. dubna
Celá série rozhodnutí o konci závodních kariér zkomplikovala život také extraligovým manažerům. A tak při zítřejším úvodu na pražské Markétě nepojede se zbrusu novou sestavou pouze Blažej Skrzeszewski. Jaroslav Vaníček prožil ve vyšší soutěži debut již loni v září na Markétě, zítra však bude juniorem celku Tomáše Topinky. Na stejné pozici ve Slaném bude Matouš Kameník, kdežto Pardubice se dohodli s Matějem Frýzou, jenž se stane jejich náhradníkem.
Tipujte:
Loading ...
Oficiálně nahlášené sestavy:
AK Markéta Praha:
1 Josef Franc, 2 Jaroslav Vaníček (junior AČR/PZM), 3 Petr Chlupáč, 4 Daniel Klíma, 17 Jan Kvěch
AK Slaný:
5 Jakub Jamrog (PL), 6 Eduard Krčmář, 7 Oskar Polis (PL), 8 Matouš Kameník (junior AČR/PZM), 18 Bruno Belan
AMK ZP Pardubice:
9 Jan Jeníček (junior AČR/PZM), 10 Václav Milík, 11 Hynek Štichauer, 8 Matej Žagar (SLO), 19 Matěj Frýza
Gniezno-Liberec:
13 Ernest Koza, 14 Zbigniew Suchecki,15 Kacper Grzelak (junior AČR/PZM), 16 Szymon Szlauderbach, 20 neobazeno
Gniezno, Pardubice a Praha při vyhlašování závěrečného pořadí extraligy 2021 | foto Pavel Fišer
Praha – 18. dubna
Nejlepší start vystřihnul Jaroslav Vaníček. Nebyl to šok, ani ne šestnáctiletý pražský draveček kalil vodu již při loňském vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech. A páteční ouverturu letošního ročníku nejstaršího motoristického šampionátu naší země ve Slaném od slováckého závodu dělil půlrok. Jenže Eduard Krčmář se po dlouhé rekonvalescenci vrátil ve velkém stylu. Hned v první zatáčce převzal vedení. A byl to on, komu před očima jako prvnímu tancovala šachovnicová vlajka. Slánské eso si nepochybně podobných okamžiku užije habaděj. Ale Jan Boháč jej v cíli neodmávne už nikdy.
Jan Boháč pracoval v pátek naposledy jako startmaršál | foto Karel Herman
„Pracovní povinnosti a rekonstrukce domu,“ vysvětluje Jan Boháč důvody, které ho vedly k tomu, aby přestal působit v úloze slánského startmaršála. „Mrzí mě to, bavilo mě to, ale není čas a peníze teď dávám do bydlení.“
Bývalý čakovický odchovanec v minulé dekádě šokoval nečekaným návratem, kdy se věnoval spíše dlouhé dráze. Proslul také jako velký šprýmař. A tak by se jeho rozhodnutí mohlo zdát jen jako o dva týdny posunutý aprílový žertíček.
„V dopravním podniku je nás teď málo řidičů,“ vrtí hlavou. „Dělat startmaršála pro mě byla čest a plochá dráha koníček. Bude mi chybět, ale prostě nemám volno a jiná možnost není. Všechnu čas, energii a peníze teď dávám do rekonstrukce bydlení. Nedávno jsem oslavil padesátku a tak už musím myslet hlavou. A tak chci poděkovat vedení Slaného, divákům a závodníkům. Prostě všem.“