Praha – 16. prosince
Stopětadvacítky. U nás nejslabší plochodrážní kubatura nabízí sportovně založené motoristické mládeži rovnou tři pravidelné závodní seriály. Představují ideální odrazový můstek pro úspěšnou kariéru v sedlech silnějších motocyklů. Jistotou je také fakt, že každý rok vyprodukují nečekané překvapení. Závodník z chvostu najednou úspěšně atakuje stupně vítězů. Letos by za takového skokana roku mohl být označen Roman Štola, Pražan závodící pod hlavičkou AMK Mariánské Lázně.

 

Kolo, čtyřkolka a kroska

„Než jsem nasedl na první plošinu, znal jsem speedway z Tomíčkova memoriálu,“ bere Roman Štola svůj plochodrážní příběh od samotného začátku. „A z Mariánských Lázní, kam jezdíme za rodinou a podílet se na organizaci různých závodů.“

Plochodrážní Shupa nebyla prvním motocyklem, který osedlal. „Začal jsem vlastně na čtyřkolce,“ vzpomíná. „Následovala padesátka kroska, poté plochodrážka stopětadvacítka s malým rámem. A dnes už jezdím na stopětadvacítkové klasice.“

Nicméně pojďme na začátek. Vstupenky na Memoriál Luboše Tomíčka, práce v Mariánských Lázních. Čtyřkolka a malá kroska. Jak kombinace toho všeho může mladého muže nasměrovat k závodění na plochodrážních oválech?

„Odmala jsem byl veden ke všem druhům sportu, turistice a dalším aktivitám,“ neopouští Roman Štola obšírný styl svého vyprávění. „Nejvíce mě baví horské kolo, s kamarády zkoušíme stavět i menší traily. Na svém prvním výletě ve dvou letech jsem ujel deset kiláků. Sice po rovině, ale přece…“

Bicykl jej provázel i nadále. „V šesti letech jsem poprvé přičichl k motorsportu,“ vypráví. „Od rodičů jsem dostal motorovou čtyřkolku o obsahu 50 ccm. Táta vedle mě jezdil na horském kole a já si užíval nové záliby. Ale děda Roman proti quadu trošku protestoval.“

Jeho motivace byla nasnadě. „Za svého mládí jezdil plochou dráhu za pražské Čakovice,“ vysvětluje Roman Štola. „Později sbíral starší motoveterány a také vystřídal pár chopperů. Motorky jsou jeho srdcová záležitost. Pravidelně chodí v Praze na plochou a já s tátou s ním. Snažil se rodiče přesvědčit k výměně čtyřkolky za malou krosku. V osmi letech jsem ji dostal a poprvé ji proháněl po mariánskolázeňské dráze.“

 

Mariánské Lázně a Praha

Mariánské Lázně se pro plochodrážní osud Romana Štoly staly osudné. Zdejší malý ovál pravidelně hostí pohárové i mistrovské závody stopětadvadvítek.  V červenci 2020 se stal svědkem jeho premiéry před zraky publika, když se v rámci série PRO-TEC Speedway Mini Cup představil ve vložených samostatných rozjížďkách.

„V roce 2020 mezi mým devátým a desátým rokem jsme toho stihli docela hodně,“ připouští. „Přešel jsem z krosky na malou plošinu a během roku i na střední rám. Dědův sen mít svého nástupce v ploché dráze se přiblížil. A mně se začaly otevírat nové obzory. Další záliba a postupně sen jezdit a vítězit.“

Proč ale Pražan začal v Mariánských Lázních, když se hlavnímu městu nedá rozhodně upřít, že zde stopětadvacítky žijí mnohem bohatší život?  „Máme tady část rodiny a přátele, kteří jezdili nebo se kolem ploché dráhy pohybují,“ vysvětluje. „Také jsme tady přiložili ruku k dílu, pomáháme se starat o lázeňský okruh a účastníme se pořádání závodů.“

Lázeňské město se zkrátka a dobře může dostat do krve nejen běžného turisty, nýbrž i plochodrážního kolibříka. „Mariánky jsou úžasné,“ vyznává se Roman Štola. „Je to krásné a klidné místo plné překvapení a zážitků. Kromě tréninků a závodů se těším na zahájení lázeňské sezóny v historickém centru, procházky a turistiku po okolí. Napít se minerální vody přímo z pramene nebo si třeba zajít s rodinou na houby.“

Na druhou stranu nezapomíná ani na Prahu. „Markétě jsem také moc vděčný,“ říká. „Zejména Zdeňku Schneiderwindovi. V sezóně se těším na místní tréninky, moc mě baví zimní posilování v místní klubovně. Také je skvělý běžkařský týden se spolujezdci i staršími hochy.“

 

Konečně se závodí

Ostrá kariéra Romana Štoly tedy začala v létě před třemi léty vloženými rozjížďkami v Mariánských Lázních. „Byl jsem rád, že se svezu v mezijízdách zkušených závodníků,“ vybavuje si.“Těšil jsem se na vlastní rozjížďky. Když oni jeli ve skupině, hltal jsem jejich zkušenosti. Hlavou mi běhaly myšlenky o správném startu, bezpečném průjezdu zatáčkou s ostatními, jak nedělat chyby. Například nezapomenout si otevřít metyl, což se mi párkrát vymstilo.“

V duchu vložených jízd uběhl i rok 2021. „Jezdil jsem exhibice mezi závody,“ vypráví. „Seznamoval jsem se s jízdou před publikem, zlepšoval techniku a sbíral zkušenosti od závodníků. Všechno jsem si ještě osvojoval. Tréninku v roce 2020 bylo poskrovnu a stále bylo co zlepšovat. Chtěl jsem být lépe připravený.“

Zjara 2022 však už nebyl důvod vyčkávat. „Pocit to byl skvělý,“ komentuje své sedmé místo v pražském závodě série PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Konečně jízda s ostatními, závodit a hnát se společně po okruhu. Před závodem jsem měl trochu trému, hlavně dobře odstartovat. Potom super atmosféra, vyhlášení výsledků, společné focení.“

Bylo rozhodnuto. Roman Štola se svým tatínkem a dědečkem zapadli do kočovné společnosti pravidelně putující po plochodrážních štacích. V závěru zaknihoval deváté místo v poháru a osmé v šampionátu republiky na krátké dráze. Stejné umístění mu patřilo rovněž na klasice.

„První sezóna pro mě byla nová zkušenost,“ svěřuje se. „Perfektní zážitek a vytoužený vstup do závodění.“

 

Fenomenální závěr sezóny

Letos se Roman Štola posunul výsledkovými listinami nahoru. Jeho výkony charakterizují samé šestky. Šestý skončil v obou mistrovských seriálech, šestý byl také v pohárovém PRO-TEC Speedway Mini Cup.

„Tento rok se dost závodů zrušilo nebo posunulo,“ uvažuje. „Do některých termínů nám také skočila dlouho plánovaná dovolená, škola v přírodě a nějaká rodinná událost. O to víc jsem ale potrénoval v Mariánských Lázních, za což musím poděkovat dědovi Romanovi. Dostal jsem zde další rady a moudra od Míry Musila, Jirky Dubského, Romana Tomanyho a mohl bych jmenovat dále. Za rady a hlavně za skvělé fotky musím poděkovat Tomášovi Rambouskovi a Štěpánu Ševčíkovi. Také mi přišly vhod tréninky na Markétě nebo v Chabařovicích.“

Přelom léta a podzimu patřil v kariéře Romana Štoly k tomu prozatím nejlepšímu. Přišly bedny v Mini Cupu. Kdyby jel seriál celý, dost možná i v celkové klasifikaci. Nicméně co stálo za takovým pronikavým zlepšením?

„Víc jsem trénoval,“ má okamžitě jasno. „Soustředění v Mariánkách bylo také celkem přínosné, radil mi a pomáhal i Pepa Franců. Chvěl jsem být lepší, chci závodit, chci vyhrávat. Přes některé vynechané závody bylo to více tréninků, každý mě posouvá vpřed. A těším se vždy na další závod.“

 

Pauza v zimě není

Na další závod si ale ještě pár týdnů přece jen počkáme. „Zima je tady,“ souhlasí Roman Štola. „Motorka je v přípravě na další sezónu, pro trénink není počasí. Každopádně nejsem zrovna sedavý typ. Jak jsem říkal, sportu miluji snad v jakékoliv podobě.“

O časovou náplň je tím pádem postaráno. „Hraju fotbal z PVA, což je Povltavská fotbalová akademie,“ souhlasí. „Čekají mě tak zimní tréninky a snad i nějaký turnaj. Ještě víc se těším s rodiči na zasněženou sjezdovku nebo poznávací běžkotoulky. Určitě vytáhnu i kolo na zasněženou projížďku. A s tátou si zajdeme třeba zaplavat, do sauny nebo si doma trochu zaposilujeme. A po náročném dnu si i s mamkou zahrajeme třeba šipky.“