Praha – 3. dubna
Bílá sobota byla tak skvělá, že už to snad ani více nešlo. Na svítkovský stadión proudily davy návštěvníků. Pořadatelé pro ně operativně přistavili ještě jeden stolek se vstupenkami, aby se každý dostal na své místo včas. Rozhodně nikdo nelitoval, že postup českého nároďáku do evropského Grand Finále viděl od začátku do konce.

„Ty vole, dobrý,“ raduje se Zdeněk Schneiderwind ještě dnes. „Byla to velká klika, ale suprový, postoupili jsme do finále! Každej bod rozhodoval, bylo to štěstí. Kluci to měli pod kontrolou. Ale ten závěr…“¨

Dánové byli favorité úplně stejně jako Slovinci outsideři. Češi odrazili nápor Norů a v závěru bojovali na dálku s Lotyši, kteří v Gdaňsku dali dohromady jednatřicet bodů. Po skvělém výkonu v osmnácté jízdě jsme jejich skóre vyrovnali.

Petr Moravec se před rozjížďkou s číslem devatenáct obrátil na Václava Milíka. Se smíchem vyjádřil napůl přání, napůl naději, že Pardubičan v závěrečné rozjížďce udělá aspoň jeden bod. Postup ale potvrdil již Jan Kvěch pátou dvojkou slunného dne.

Naštěstí. Václav Milík totiž nakonec odstartoval jako pánbůh. Nakonec se ale propadl až na chvost a skončil s nulou. Kdo ví, jak by se rozjížďka s číslem dvacet vyvíjela, kdyby do ní pardubický závodník nastupoval u vědomí, že Grand Finále závisí jen a jen na něm.

Na kdyby se ovšem plochá dráha nejezdí, a Češi si nic jiného než happy end v Pardubicích nezasloužili. „Bezvadný závod byl také v Pockingu,“ komentuje Zdeněk Schneiderwind náš triumf v nedělním Velikonočním poháru. „Takový závody by kluci potřebovali každej tejden aspoň dva.“

V sobotu je na řadě vyvrcholení mistrovství Evropy. „Úspěšná sestava se nemění,“ reaguje kouč na otázku po případných změnách reprezentační pětice. „V Grudziadzu se uvidí. Záleží, abychom udělali pár bodíků a nebyli jen do počtu.“