Olching – 15. června a Terenzano – 17. června
Česká republika a Slovensko má své šampióny v challenge o postup do SGP 2018, jež je na programu v srpnu v Togliatti. Oba svůj postup pojali dokonale pragmaticky. Martin Vaculík ve čtvrtek v Olchingu už nenastoupil do rozjezdu o stupně vítězů a spokojil se s pátým místem. Václav Milík zase po třech vítězstvích v rozpáleném Terenzanu se v posledních dvou rozjížďkách uchýlil k testování nastavení svých motocyklů. Přesto však skončil druhý za vítězným Craigem Cookem. Cestu k postupu bohužel nenašel Matěj Kůs, který skončil v sobotu šestnáctý.
Kondrac – 19. června
Letošní zima neskutečně přála ledové ploché dráze. Nebýt nepochopitelných duševních pochodů ubožáků, kteří zničili připravenou trať v Nepomuku, dočkali jsme se i historického rekordu v počtu odjetých závodů u nás. Mezi ledařská pozitiva patří pochopitelně i zájem nových závodníků. David Lizák, který se objevoval s divišovskou vestou, patřil mezi ně. A to se přitom zmiňoval, že ohřebovaný speciál je jeho první motocykl vůbec.
Jezdec startovního čísla 12 – Kalous Josef z Liberce byl napomenut za nesportovní chování. Nenastartoval stroj, dvakrát s ním praštil o zem, přitom nevhodně nadával, což se neslučuje s chováním svazarmovského sportovce. Těmito slovy popsal Rudolf Duda v půli června roku 1974 okolnosti ze závodu národní kvalifikace v Ostravě, jejž bychom dnes mohli postavit na roveň českého přeboru. Nestor kopřivnické ploché dráhy si přitom nechal na sepsání své zprávy sportovního komisaře dva dny. Těžko soudit, proč za osmačtyřicet hodin nevychladnul. Nápovědu může nabídnout i další poznámka, že liberecký závodník stejně jako Jaroslav Smoček z Ústí nad Labem o tři roky překročili nejzazší věkový limit pro účastníky závodu, což údajně vzbudilo rozhořčení u ostatních jezdců. Přitom samotný pranýřovaný plochodrážník byl jediný, kdo mohl litovat, protože bez technických patálií, by klidně stál před pěti sty ostravskými diváky na nejvyšším stupínku pódia. Nebýt však asfaltky v Polepech, stěží by mohl patřit k mužům, kteří dostali Liberec až do extraligy.
Budínek – 16. června
Generační výměna, kterou zažívá česká plochá dráha v juniorské věkové kategorii, se pochopitelně projevila rovněž ve světovém šampionátu. Aby toho nebylo málo, Michal Škurla je stále v rekonvalescenci se svým operovaným ramenem a Zdeněk Holub v době konání světového semifinále v Esbjergu závodil po léčbě zraněného oka teprve měsíc. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z věřil, že v okamžiku předčasného ukončení závodu bylo na myšlenky na postup stejně pozdě.
Kopřivnice – 13. června
Rozhodně nebyl posledním závodníkem, který se před devíti lety projížděl po kopřivnickém oválu. Memoriál Michala Matuly mu totiž na svátek všech Václavů roku 2008 vůbec nevyšel a on s jedním bodem mohl zapomenout na postup do semifinále. O finále ani nemluvě. Každopádně mu však patři primát prvního licencovaného závodníka, který otestoval nově opravenou dráhu v Kopřivnici. Martin Gavenda se magazínu speedwayA-Z svěřil s uznáním práce místních borců.
Divišov – 15. června
Sotva se vrátil z Loppersumu, hned po návratu odřekl svůj start na dalším pouťáku na travnaté dráze v Opende. Přestože lékařská vyšetření naštěstí neodhalila žádné vážné následky z jeho pádu ve finále B, netuší, zda se o víkendu objeví v žarnovických závodech obou českých lig. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kromě zdravotního stavu mu v cestě na Slovensku svým způsobem brání také evropský šampionát v Plzni.
