Češi a Slováci v akci 463

Uplynulý týden zklidnil tempo českých závodů. Po úterní premiéře pohárových stopětadvacítek v Liberci přišel nádherný světový závod v Pardubicích. Bohužel se smůlou našich, především Daniela Klímy, který místo do Tarnowa odjel do nemocnice se zlomenými prsty u nohou. Našim závodníkům se postup nepovedl ani z dalších dvou kol. Podívejme se, kterak se jim vedlo v jiných zahraničních závodech.

Žádný Čech není mezi postupujícími do SGP2

Krško a Vojens – 20. května
Obrovský pech Daniela Klímy a bojovnost Jana Jeníčka a Matouše Kameníka charakterizovaly výkony českých reprezentantů ve včerejší kvalifikaci o SGP2 v Pardubicích. Mezi čtyři postupující se však nevešel ani jeden z nich. Podobné to bylo bohužel i v ostatních dvou závodech. V Kršku Petr Chlupáč vyhrál své první tří jízdy, ale pak již nebodoval a skončil sedmý. Jaroslav Vaníček byl o příčku horší ve Vojensu.

Pardubice viděly zamotané drama se smůlou favoritů

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 20. května
Nádherná sobota si usmyslela ukončit éru studeného a deštivého jara. Ve svítkovském depu vyložilo své propriety osmnáct účastníků kvalifikace o Speedway Grand Prix 2. Na počátku mítinku dvakrát zahaprovala páska. Své zaváhání již nezopakovala, jakoby chtěla dát najevo, že závěrečný účet o čtyřech postupujících se vystaví až na konci závodu. A vskutku, pouze dva z nich začali mítink vítězstvím. Keynan Rew se na první místo dostal díky čtveřici triumfů, přičemž Bartlomieje Kowalskeho poslal na druhou příčku svým triumfem v devatenácté jízdě. Casper Henriksson potvrdil bronz vítězným rozjezdem na Nicolaiem Heiselbergem. Bohužel smůla se nevyhýbala favoritům. Daniel Klíma se ve čtrnácté jízdě nestačil vyhnout padajícímu Ričardsi Ansviesulisovi a po srážce skončil v nemocnici na rentgenu své pravé nohy. Nazar Parnickij, jehož předcházely zprávy o skvělé počínání v polské lize, začal šesti body. Nakonec i jeho odvážela sanitka s levačkou v dlaze po nájezdu Daniela Gilkese, když vášně museli klidnit siláci od vrat vjezdu na ovál.

40 let za mikrofonem

V Polepech na Litoměřicku, kde jsem se v roce 1951 narodil, jsem100 metrů od baráku měl plochou dráhu. Můj otec, který byl učitel, byl v tehdejším svazarmu tajemníkem, a při závodech hlasatelem. Nutno říci, že byl v této roli vynikající. Já jsem začal chodit na stadión zhruba v pěti letech. Přičichl jsem, a bylo rozhodnuto. Moji životní láskou se stala plochá dráha.

…Každý den (nejen) o české ploché dráze