Březolupy – 23. listopadu
Byl první z oněch motokrosařů, o jejichž tréninku v Březolupech se letos zjara začaly šířit informace, který si vyzkoušel na vlastní kůži plochodrážní závod. Při žarnovické juniorce se šestkou na zádech své vesty bral třikrát po bodu v jízdách, kde chyběl čtvrtý závodník. To se záhy změnilo, dočkal se skalpů soupeřů a vrchol přišel počátkem října, kdy juniorský šampionát vrcholil v Březolupech. Nicméně Štěpán Řezníček se magazínu speedwayA-Z svěřil, že už v plochodrážních závodech nebude pokračovat.
Depo plochodrážního stadiónu na Borech rozhodně nepatří k těm titěrným. Jeho ošidným místem může být výjezd na dráhu, kde by se opozdilec pospíchající za dvouminutovým limitem mohl srazit s protivníky vracejícími se z oválu. Jsou tu proto dva pruhy jako na silnici včetně značek. A o pořádek se tu stará tým na čele s mužem nanejvýš povolaným. Jaroslav Lucák se totiž nejen v roli manažera podílel na nezapomenutelném plzeňském extraligovém zlatě ze čtyřiadevadesátého, avšak pražský velkoklub dokázal porazit už o dvě desítky let dříve. Ani jemu samotnému se za řidítky plochodrážního motocyklu nevedlo špatně, byť jeho závodní kariéru ukončily následky pádu v Čakovicích.
Kopřivnice – 13. září 1975
První liga 1975 odstartovala až na sklonku července. V jejím prvním závodě si Tatra Kopřivnice vybrala volný los, ale od druhého kola v Žarnovici se usadila na nejvyšším stupni vítězů. Moravský tým šel od vítězství k vítězství a pět tabulkových bodů inkasoval v rychlém sledu také v Čakovicích, Chabařovicích, doma v srpnu. Září otevřel dalšími primáty v Chabařovicích a Čakovicích. Jeho třiceti bodům v té chvíli nemohl nikdo konkurovat, Žarnovica jich měla sedmnáct, Březolupy třináct, Čakovice devět a Chabařovice osm. Kopřivničtí závodníci již myslí na podzimní kvalifikaci o extraligu, kterou jim v dvaasedmdesátém vyfoukla Plzeň. Na kalendáři je sobota 13. září a na jejich ovále se všechno chystá na osmé prvoligové kolo. Nikdo netuší, že se změní v tragédii. A že po květnové smrti Ladislava Eliáše bude svět ploché dráhy oplakávat březolupského Josefa Trojáka. Magazín speedwayA-Z se k osudné chvíli vrátil s jeho trenérem Milošem Plzákem, soupeřem Miloslavem Čmejlou a synovcem Dušanem Trojákem.
Již od svého dětství dodnes slyším, že Austrálie je kolébkou ploché dráhy. Jako člověk, který sportu levých zatáček zcela propadl, jsem často myslel nato, jak by bylo krásné tuto zemi navštívit. No, není to za rohem, co si budeme povídat. Že se mi to ale splní ve věku důchodce, tak tomu bych neuvěřil ani náhodou. Když jsem si přečetl o možnosti zájezdu do Austrálie, v tu chvíli mi to začalo šrotovat v mozečku.
Pardubice – 18. listopadu
Bylo to paradoxní. Uvnitř kostěnických oválů se zaplňovalo improvizované depo závodními motocykly, avšak ty pro speedway zůstávaly ve výrazné menšině. Dan Macl se už smiřoval s myšlenkou, že při plochodrážní rozlučce bude spolu s Vladimírem Višváderem závodit pro flat trackerům. Vtom se však objevila modrá dodávka Jaroslava Petráka. Sám pardubický matador nemohl jezdit, protože mu o den dříve vytahovali vodu z kolene. Jenže jeho motocykl si začal chystat David Vrtáček jinak mechanik Tomáše Suchánka.
Březolupy – 18. listopadu
Zatímco Plzeň čekala na návrat extraligy čtyři roky od sezóny 2012, od posledního závodu vyšší divize v Březolupech uběhlo o poznání více vody. Jihomoravský celek se jí totiž naposledy účastnil roku 2000. Josef Mizera, jednatel AK Březolupy, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za vznikem koalice s Plzní stála původně snaha najít partnera pro první ligu.
