Chabařovice – 6. srpna
Rozblácená a mazlavá dráha v sobotu ráno na chabařovickém stadionu určovala čas startu závodu Speedway Mini Cup, který se musel posouvat až ke třetí hodině odpolední, jelikož dešťové vody, spadlo v noci tolik, že ji dráha nestačila absorbovat. Dvanáct přihlášených závodníků trpělivě čekalo, až se z dráhy ztratí přebytečná vlhkost. Dokonce si vzali do rukou nářadí a všichni šli na dráhu pomoci odstranit vodu. Na dráze se objevila i osobní auta aby ji ujezdily. No, udělalo se maximum, aby si všichni mohli zajezdit.
Kouzlo plochodrážních závodů je také v tom, že nevíte, co se stane. Byl obyčejný červencový pátek na počátku prázdnin roku 1998. Pardubický Radek Smolík přijel do Slaného s nejlepší výchozí pozicí pro útok na zlato juniorského mistra republiky. Nicméně nakonec stál na nejvyšším stupni Josef Franc, který ani sám tehdy netušil, že začal přepisovat historii. Svůj titul ještě dvakrát zopakoval, čímž vybudoval na dlouhá léta nepřekonatelný mezník. Až minulý měsíc jeho rekord třech vítězství v české juniorce vyrovnal Eduard Krčmář. Jejich tři primáty se v mnohém liší. Pražan triumfoval ve třech ročnících po sobě, Eduard Krčmář v sudých letech. Slaňák naproti tomu získal první titul ve věku, kdy Josef Franc začal teprve naplno závodit. A byť vyhrát podnik domácího juniorského šampionátu s maximálním bodovým ziskem dokázalo za čtyřicet let více než pět desítek borců, pouze Eduard Krčmář a Antonín Kasper stanuli na piedestalu bez ztráty jediného bodu. Nicméně v lecčems je cesta ke třem vítězstvím v podání obou borců, jenž se navzdory sedmnáctiletému věkovému rozdílu stále potkávají ve vrcholných závodech, podobná.
Předválečné Československo příliš nezaostávalo v otázce závodů sajdkár za ostatními vyspělými motoristickými zeměmi. Nicméně po válce se motocykly přestaly objevovat nejprve na plochých drahách a v šedesátých letech zapěly rovněž svou labutí píseň také na silnici. Největší tradici má na našem území sajdkárkros, v posledních letech zažily jejich oživení silniční závody na přírodních okruzích.
Kalendář ukazuje neděli 2. října roku 1966. Na plochodrážním stadiónu v severočeských Polepech vrcholí seriál mistrovství republiky jednotlivců. Antonín Kasper má poslední šanci překazit Antonínu Švábovi útok na první titul. Jenže chybí závodníci a tak ke slovu přicházejí i traťoví náhradníci, vesměs z ústeckého klubu. Novináři si po závodech všímají Antonína Švába, který si zlato nenechal sebrat, a uniká jim poměrně senzační osmá příčka mladíka, který před necelým půlrokem teprve oslavil své devatenácté narozeniny. Dnes si své tehdejší umístění nepamatuje ani Jaroslav Zobal. Byť se ve výsledcích s jeho jménem setkáme ještě o šestnáct let později, sám své vlastní závodění pokládá za druhořadou záležitost. Muž, který byl u zrodu celkem čtyř ústeckých plochých drah, byl totiž vždycky spíše klubista než individualista.
Mšeno – 1. května 1995
Dlouhá léta býval pohled na světovou elitu českým fanouškům odepřen. Na hranicích se ježila železná opona a vzhledem k rozdělení plochodrážního mistrovství světa dle geografických zón u nás v početných závodech mistrovství světa jednotlivců závodila nanejvýš špička kontinentu. S výjimkou dlouhé dráhy v Mariánských Lázních a poměrně ojediněle při světových dvojicích a družstvech přijížděly hvězdy prakticky jen na Zlatou přilbu a druhý den Tomíčkův memoriál. Příliv cizinců se nekonal ani po otevření československé ligy v devadesátém. Pravidelné působení Simona Wigga s plzeňskou vestou v extralize 1994 vytyčilo jakýsi mezník, byť se cizinci běžným zjevem v naší lize stali až o pár let později. Nicméně v pětadevadesátém přinesla smlouva s Jawou povinnost továrních závodníků účastnit se květnové Velké ceny Prahy, jež tak získala přídomek Jawa Cup of Champions. Ještě předtím se však na prvního máje při mšenském pouťáku objevil Hans Nielsen, kde se mu do vítězné cesty dokázal postavit pouze Tomáš Topinka. Přenesme se proto s dnešním koučem pražské Markéty o dvě desítky let zpátky a připomeňme si další polozapomenutý příběh, v němž velkou roli hraje i Jiří Opočenský, v sedmdesátých letech člen širšího reprezentačního cyklokrosového reprezentačního výběru.
Leszno – 5. srpna
Od svého debutu s českou licencí se stal důvěrně známou postavou českých oválů. Absolvoval přebory, jezdil ligu a v posledních dvou ročnících českého šampionátu postavil vlastní dvojici. Letos přihlášku zopakoval, ale protože byl jeho tým jediným nadbytečným nad deset párů, VV SPD ji neakceptoval. Krzyzstof Nowacki se magazínu speedwayA-Z svěřil, že to není jediný důvod, proč jej u nás letos neuvidíme.
