Slaný – 22. ledna
Čekání a bleskový útok na stupně vítězů. Tak lze výstižně charakterizovat jeho dosavadní účinkování na oválech. By se kvůli němu snížila věková hranice, čekal na premiéru ve stopětadvacítkách, aby je posléze opanoval. Když kolibříka odložil, situace se opakovala ve dvěstěpadesátkách. A nyní je vítězem jejich zlatého poháru. Někdejší zázračné dítě slánské ploché dráhy dospělo a má hlad i po úspěších v půllitrech. Pakliže vám nestačily důkazy v podobě závodů v severních Čechách a na saské straně Krušných hor, Eduard Krčmář vás o tom přesvědčí osobně v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Vrcholem tvé kariéry, k němuž jsi dlouho upíral své zraky, byl zlatý pohár dvěstěpadesátek na tvé domácí dráze ve Slaném. Tvůj sen se vyplnil beze zbytku a ty jsi vystoupil na nejvyšší stupínek. Ten moment sis asi hodně užil, že?“
Eduard Krčmář: „Určitě jsem si to užíval dobře. Připravoval jsem se na to dva roky. Nakonec to vyšlo a měl jsem z toho obrovskou radost. Samo od sebe to nepřišlo. Musel jsem udělat motor a byly nový vejfuky. Motorka se jinak chová a všechno bylo jiný. Úplně jiný převody a motorka byla zvadlá. Na starejch tlumičích jela dvěstěpadesátka jako pětistovka, ale teď to bylo něco jinýho. Myslel jsem, že budu mít nervy, ale byl jsem v pohodě. Nervy tam trošičku byly, ale nakonec to bylo dobrý. Museli jsme jet dodatkovou jízdu. Říkal jsem si, že když jsem došel už takhle daleko, musím už dojít až do konce a vyšlo to. Bylo to fakt super, měl jsem štěstí, že motorka vydržela a fungovala, jak měla. Bylo by lepší jet na starejch‘ tlumičích. Jak bylo vedro, motorka se hřála. Splnilo se mi to, všechno bylo v pohodě, akorát jsme měli málo gum a museli jsme označit dodatečně dvě nový hrany. Vůbec nevím, čím to bylo, v Německu mi jedna guma stačila a tady byla po jedný jízdě v prdeli. Nevím, v čem to mohlo bejt‘, dráha byla dobrá, jsem tady na ni zvyklej‘ a nevadilo mně to. Když jsem se dozvěděl, že tady pojedu, nechali jsme udělat motor u Oldy Řezníčka a pak trénovali na pětistovce, aby to nelezlo do peněz. Poslední sezónu jsem na dvěstěpadesátce vůbec netrénoval, akorát asi tři dny před závodem, jinak vůbec. Nakonec přišlo vítězství, ale měl jsem výhodu, že se jelo na domácí dráze. Nečekal jsem to, v první jízdě jsem si myslel, že jo, ale ve druhý jízdě, že ne. Ale když jsme jeli dodatkovou jízdu, říkal jsem si, že když jsem došel už takhle daleko, zkusím to vyhrát. A nakonec to vyšlo. Měl jsem radost, v tu chvíli to byl šok, když jsem to vyhrál.“

speedwayA-Z: „Jel jsi doma, na domácí dráze a před domácím publikem, pro které by jakýkoliv jiný výsledek než první místo představoval velké zklamání. Jak těžké bylo vyrovnat se s tlakem okolí?“
Eduard Krčmář: „Nad tím jsem nepřemejšlel, že by diváci byli zklamaný. Bylo ale vidět, že mi fanděj‘. Snažil jsem se udělat co nejvíc a jinak nad tím nepřemejšlel. Bylo to v pohodě, lidi za mnou nechodili, že to musím vyhrát. Známí za mnou byli, ale v tý chvíli jsem neposlouchal, že bych měl vyhrát. Odkejval jsem jim to a bylo to všechno. Výhoda domácího prostředí byla, že jsme měli klid udělat motorku po tréninku. Bylo to doma, bylo to dobrý. Užil jsem si to. Letos nevím, jedeme do Švédska. Druhej‘ rok to bude jiný, všichni to okoukali, uvidíme. Pojedu to tam zkusit, ale hlavně se letos budu soustřeďovat na pětistovky než na dvěstěpadesátky. Je tam další šance, ale buď to vyjde nebo ne. Hlavně se budu snažit ukázat se na velký motorce. Už mi bude patnáct, abych podepsal někde třeba v Polsku a začal jezdit.“

speedwayA-Z: „Dvěstěpadesátka pro tebe nebyla v žádném případě ničím nový,. Nicméně poprvé jsi závodil s novým tlumičem. Co to obnášelo při nastavení motocyklu a co to přineslo na dráze?“
Eduard Krčmář: „Předstih a převody musely bejt‘ jiný. Když jsem trénoval na starým vejfuku, šlo to od startu a zvedlo se na to na zadní. S novým tlumičem to nejelo. Motor se hned hřeje, kór dvěstěpadesátka, ta se hřeje i se starým vejfukem, natož pak novým. Nedá se říct, že bych začínal od začátku, během půl hodiny jsme to vychytali, abych udělal to nejlepší pro ty závody. Nebyl problém, možná zezačátku, ale od druhý jízdy jsme to zpřevodovali a bylo to v pohodě. Pomalejší než stopětadvacítka to nebylo, určitě ne, ale ta motorka je s novým tlumičem a je to úplně něco jinýho. Měřili jsme to i na časy, bylo to o hodně pomalejší asi o tři sekundy na kolo. Moje motorka byla nejrychlejší, ale pořád bylo zpomalení znát.“

speedwayA-Z: „Stopětadvacítku jsi odložil, dvěstěpadesátky nemají moc závodů. Trénoval jsi na půllitru a v závodní akci ses představil pouze v podnicích charakteru bodovaného tréninku v Chabařovicích a v Liberci. Jak se ti líbily?“
Eduard Krčmář: „Užíval, ano, akorát v Chabařovicích mi tejden předtím řekli, že nepojedu. Ráno před závodama‘ jsem tam trénoval. Myslel jsem, že nepojedu, chtěli oficiální závod. A nakonec řekli, že pojedu. Už jsem nemoh‘ a nejel poslední jízdu. Měl jsem z prvního závodu nervy, ale jenom tady, potom v Liberci a v Chabařovicích to bylo v pohodě. Říkal jsem si, že je to volnej‘ závod, tak co. Všechno fungovalo, bylo to v pohodě. Na pětistovce je to rozdíl, ale kontakty mi nevadí, nic si z toho nedělám, je to boj. V tý rychlosti je to ale něco jinýho než na stopětadvacítce. Tam se nepozná nejlepší závodník, vyhraje, kdo má nejlepší motor.“

speedwayA-Z: „Ve svých stopětadvacítkářských časech jsi závodil poměrně dost často. Nyní už delší dobu držíš nucený závodnický půst. Připadáš si jako námořník na dlouhé osamělé plavbě bez žen a dalších radostí? A proč sis to neproložil stopětadvacítkami, alespoň příležitostně?“
Eduard Krčmář: „Těším se, jak jsem dva roky stál, sralo mě, že nejezdím. Kolikrát jsem si říkal, že bych přestal a začal zase v patnácti. Ale nevydržel bych to. Je to strašný čekat dva roky. Už se těším, až to začne a budu oficiálně závodit na pětistovce. Chtěl bych něco dokázat a bejt‘ v nějaký kategorii na bedně. Spíš v jednotlivcích než v extralize. Na stopětadvacítce nemá cenu jezdit tak dlouho. To vyhraje, kdo má nejlepší motor a kdo do toho chce cpát prachy. To budu radši cpát do velký motorky. Jak jsem udělal druhýho mistra, už v půlce sezóny jsem to nechtěl jet, ale s tátou jsme si řekli, že to dojedu. Je to pomalý, nemělo cenu se na tom trápit. Ta pauza stála za to, stopětadvacítky mě nebavily, o to víc jsem nadrženější na půllitra. Hlavně bych nevydržel jezdit na stopětadvacítce až do šestnácti.“

speedwayA-Z: „Na začátku roku už máš za sebou dva závody na německých šroubcích. Jak se ti v Oberau a v Geisingu líbilo? A jak je možné, že Ronny Weis dominoval takovýmto způsobem?“
Eduard Krčmář: „Bral jsem to jako srandu, Ronny jako mistrovství světa. A neumí prohrávat, byl jsem před ním,ale vzal to přes praporky, když to pořádá, nemůže prohrát. Je to sranda, nic jsem si z toho nedělal, povození v zimě je dobrý. Kdo má dobrý šroubky, je to něco jinýho. Škoda, že nejsou závody u nás, ale kdo by to tady udělal?! Drážďany v březnu už nepojedu,rozebrali jsme motorku a já má něco s kolenem a musím zůstat v klidu. Možná půjdu na operaci, ale teď bych to nestih‘. Řekli mi, že by bylo lepší se do toho kolena podívat, ale tuhle sezónu už asi ne.“

speedwayA-Z: „Zima se pomalu chýlí ke svému konci. Jsi v pilné přípravě a hodně natěšený. Čeho bys chtěl dosáhnout?“
Eduard Krčmář: „Chtěl bych udělat co nejlepší výsledek v jednadvacítkách a v devatenáctkách. Dělám motorky, aby to bylo co nejlepší. Chodím do posilovny, aby byla fyzička. Je to potřeba, i když mi doktor zakázal posilku, ale to nejde, stejně tam chodím. Když bude bedna v junioráku, budu spokojenej‘. Teď to okoukám, ale od další sezóny do toho půjdu naplno. Letos taky, ale uvidíme, nevím, co mě čeká. V šestnácti do toho půjdu ještě víc a to bych chtěl i víc dokázat.“

Eduard Krčmář děkuje:
„Nejdřív tátovi, mámě a Oldovi Řezňů, pak Ondřeji Hedvábnému, Frantovi Němcovi, Milanovu Piknovi, Jirkovi Beránkovi, Jardovi Novýmu. AČR, Milanu Machovi, Fandovi Moulisovi mladšímu a AK Slaný.“

Foto: Antonín Škach, Lubomír Hrstka, Wojta Zavřel a Václav Buřič