Zohor – 20. listopadu
Zdá se, že se slovenské ploché dráze stále blýská na lepší časy. Po dvaceti letech se v Žarnovici konal národní šampionát. Po jezdecké stránce zůstává Martin Vaculík stále špičkou ledovce, avšak jezdecká základna pomalu, ale jistě zbytňuje. Svůj comeback zaznamenal Ján Halabrín a v sedle pětistovky se objevil Tomáš Kis. Vedle veteránů a Lubomíra Ďurici, jenž se objevuje i v klasických podnicích, se s dalším závodníkem vytasil i Zohor. Dvanáctiletý Dominik Slezák si už tréninkově vyzkoušel stopětadvacítku i půllitra.

I když v Zohoru zanikla plochá dráha už v roce 1985, závodníci z tohoto rázovitého městečka se na oválech objevovali i nadále. Bratři Dušan a Roman Višváderovi pomáhali svému mladšímu sourozenci natolik, že se v devadesátých letech pustili do závodů veteránů. V nich se prezentoval i Jozef Slezák a Lubomír Ďurica.

„K ploché dráze mě přivedl můj strýc Jozef, který stále jezdí veterány,“ objasňuje Dominik Slezák důvody, proč si zvolil sport, který není zrovna masový. „Pomáhá mi, učí mě a říká, co dělám špatně. Jezdil jsem s ním na závody, dělával mu mechanika a učil se něco o ploché dráze.“

Mladého eléva sportu levých zatáček viděli diváci poprvé při exhibiční jízdě v Žarnovici. Nicméně to nebyla jeho jediná zkušenost, a to tím spíše, je-li v Zohoru malá tréninková dráha.

„Dá se tam jezdit jenom na krosce nebo na stopětadvacítce, ale závody tu určitě nebudou,“ říká Dominik Slezák. „Jezdil jsem i na ledě, když mi motorku půjčil David Štěrovský. Mám pětistovku a trénoval jsem s ní v Březolupech a v Rakousku.“

Dominik Slezák se rozhodně chce věnovat ploché dráze i v dalších letech. „Vybral jsem si ji proto, že mě baví a je to neobvyklý sport,“ tvrdí. „V budoucnu bych chtěl jezdit mistrovství světa, extraligu a tříčlenná družstva. A chtěl bych se jednou v životě dostat i na Zlatou přilbu v Pardubicích.“