Natschbach a Szeged – uplynulý víkend
O uplynulém víkendu se uskutečnila nejen evropská Grand Prix v polském Lešně, nebo slavný Bergring v severoněmeckém Teterowě, ale i volné závody v Natschbachu a Szegedu. Oba dva za hojné účasti našich závodníků. A nechyběl na nich ani akreditovaný redaktor magazínu speedwayA-Z.
Natschbach – Loipersbach leží v Dolním Rakousku, v kraji kde je hlavní koncentrace plochodrážních stadionů našich jižních sousedů. Jen o pár kilometrů dál najdeme známější Wiener Neustat. Nad tím bohužel v současné době visí hrozba zrušení. Z více stran prosakují zprávy o tom, že celý areál kupuje bohatý podnikatel, který má velké plány s tamním fotbalovým klubem a chce stadion rekonstruovat, čemuž má padnout za obě právě plochodrážní ovál. Můžeme jen doufat, že vše dopadne jinak a Wiener Neustadt nepotká stejně smutný osud jako další dráhu v sousedním Felixdorfu. Tu sice nikdo kvůli fotbalu nezrušil, ale poslední závod se tam konal v roce 2000 a od té doby ovál doslova umírá. Případné znovuvzkříšení se jeví jako naprostá utopie.
Zpět ale k závodům v Natschbachu . Ty byly původně plánovány jako mezinárodní utkání Rakousko – Polsko, ale protože Poláci se nakonec domácím vypoklonkovali, vypomohli v nouzi naši. Milan Špinka narychlo sehnal ty, kteří mohli, či chtěli závodit a v Rakousku se tak mohl představit juniorský výběr doplněný o Vladimíra Višvádera. Velké uznání zaslouží především Michal Dudek s Janem Holubem, kteří se neváhali zúčastnit, ač ještě den před tím absolvovali náročný závod mistrovství Evropy ve vzdáleném ruském Balakovu. Dohady a obavy o tom, jak budou stíhat se ukázaly liché hned při vjezdu na stadion. Nejmladší z dynastie Holubů byl první, koho jsme zahlédli.
Zatímco naši sestavovali tým narychlo, domácí nejen že nasadili to nejlepší, co dnes mohu nabídnout, ale ještě doplnili družstvo zahraničními posilami. Na startu se tak objevili i Němci Ronny Weiss s Manfredem Betzem a Slovinec Matija Duh. V závodě samotném rakouský výběr dominoval, od našich mladíků, sbírajících ostruhy vesměs ani nikdo nečekal, že budou konkurovat ostříleným Hauzingerovi, nebo Wallnerovi.
Rakouský náskok tak rychle narůstal až na konečných 72:36. O to, že rozdíl nebude ještě větší se postaral hlavně výtečný Hynek Štichauer, nejlepší jednotlivec dne. Ten v šesti jízdách ztratil pouhý bod s Hauzingerem, jinak ukazoval soupeřům pravidelně záda. Sedmi, resp. osmi body přispěli Adam Vandírek a Martin Gavenda. Vladimír Višváder měl na tvrdou rovnou dráhu pomalý motor a dva body v závěru spíš vydřel, než vyjel. Michal Dudek, Pavel Pučko a Jan Holub přijeli hlavně pro zkušenosti, které se jim mohou v budoucnu hodit.
Vladimír Višváder a Adam Vandírek se pak na druhý den přesunuli do Szegedu blízko maďarsko – rumunské hranice. Naši jezdeckou ekipu tu doplnili ještě Karel Kadlec, který už byl v Natschbachu v roli manažera a Jaromír Otruba. Podnik neměl statut oficiálního závodu, ale volné plochodrážní show, v níž rozjížďky trvaly pouhá tři kola. Důvod, proč tomu tak bylo, je velmi jednoduchý. Dráha nemá oficiální licenci a pořadatelé se tak vyhnuli případnému postihu FIM.
Adamův otec Petr Vandírek hned po příjezdu vzpomínal, že v osmdesátých letech startoval v Szegedu na jiném stadiónu. Vše později objasnil Antal Kocsó. Legenda maďarské plošiny a bývalý světový finalista, který nyní úspěšně podniká v autodopravě, se rozpovídal o tom, jak stadion na 
okraji Szegedu uzavřely úřady v roce 1990. O pár let později vybrali místní nadšenci nové místo v polích za městem a ve velmi skromných podmínkách postavili zcela nový ovál. Protože na novou dráhu navozili i materiál ze zaniklé, je vlastně pokračovatelkou své předchůdkyně. Zázemí a zařízení okolo dráhy je velmi jednoduché, vesměs ručně dělané. Veškerou vodu je například potřeba dovážet, některé technické „vymoženosti“ pak přímo evokovaly vzpomínky na film Tři veteráni, ale szegedští určitě zaslouží uznání za houževnatost, se kterou se postavili osudu a udrželi plochou dráhu ve městě. Lze jim jen popřát, aby licenci do budoucna dostali a podniky na jejich oválu mohli mít i oficiální statut.
V závodě samotném pak startovalo místo původně plánované dvanáctky jen jedenáct borců. Na poměrně těžké a na maďarské zvyklosti i hluboké dráze dominoval mladý Ukrajinec Jaroslav Poljuchovič. Jezdec z Rovna ztratil v pěti jízdách pouhý bod a po zásluze stanul na nejvyšším stupínku. Hned za ním skončil Adam Vandírek, který měl jen o dva body méně. Stejně bodově na tom mohl být i Vladimír Višváder, kterého až prohra v poslední rozjížďce připravila o stupně vítězů.
Liberecký borec podlehl ukrajinskému veteránu Vladimíru Trofimovovi po tři kola trvající bitvě v asi nejhezčí jízdě nedělního odpoledne a bodově se srovnal s Ronny Weissem. V dodatkové jízdě o třetípříčku pak Němec lépe odstartoval a nedal našemu závodníkovi žádnou šanci. Zbylí čeští zástupci Jaromír Otruba a Karel Kadlec skončili s pěti, resp. čtyřmi body ve druhé polovině startovního pole. O hodně vzruchu se v závodě staral domácí mladík Tamás Sike. Jeho divoké pády naštěstí vydržely kosti i mantinely.
Foto: Zdeněk Flajšhanz a Pavol Pučko
